V Č 149. a Č 150. je popsáno co Němci 21. září? Je na čase si nyní říci o Britech,
za Nijmegenem, směrem na Arnhem v ten samý den. Na mapě je růžovou šipkou naznačen směr útoku britského 30. as( XXX. as.) 21. září 1944 až k Elstu. A na tomto odkaze je pak v Č 103. ,104. a 105., viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5981
popsána obrana 82. vzdušně-výsadkové divize, na levém křídle, na území zvaném Ostrov, dne 21. září 1944. Na další mapě je pak místopis s městečky a vesnicemi, které se nacházejí mezi
Nimegenem a Arnhemem, mezi řekami, - na jihu, řekou Waal a na severu Dolní Rýn, - na území zvaném Ostrov.
Až teprve někdy během dopoledne 21. září 1944, shromáždila britská Gardová tanková divize dostatek útočných sil, tanků a pěchoty, aby mohla vyrazit z nijmegenského předmostí, z Lentu směrem na Arnhem. První útok se měl to dopoledne odehrát na frontě "široké jeden tank", na frontě, která byla menší než šířka jedné silnice. Britští velitelé věděli, že se moc spěchá, - neměli všechny zpravodajské informace, co je vepředu. Nejvíc nám napoví vyjádření a úvahy generála Adaira, velitele britské Gardové tankové divize, které pro nás zachytil historik Hrbek, když napsal, cituji:
"Generál Adair si uvědomoval, že jeho tanky jsou nyní v nejhorším úseku operace GARDEN (volně přeloženo koberec - má poznámka). Z Nijmegenu k Arnhemu vedla rovná silnice na vysokém náspu. 'Když jsem tento Ostrov uviděl, ' vzpomínal později velitel Gardové obrněné divize, 'bodlo mě u srdce. Nelze si představit nic nevhodnějšího pro tanky: strmé náspy s příkopy po obou stranách, které mohly být snadno pokryty německými děly.'
Také velitelům irské gardy, kteří měli vést útok Gardové divize, se 'Ostrovní dálnice' zdála zlověstná. Když přijeli na rekognoskaci terénu, nejprve jen ponuře mlčeli. První promluvil major Desmond Fitzgerald: 'Pane, na téhle silnici nepostoupíme ani o metr,' řekl 'Joeovi' Vandeleurovi. Ten jen mlčky zíral do krajiny. Po chvíli pronesl: 'Přesto se o to budeme muset pokusit. Musíme na té zatracené silnici zkusit štěstí'."
Skeptické řeči určitě nebyly příčinou toho, co následovalo. Britská Gardová obrněná divize sice pomalu za Lentem postupovala na šířce fronty jediného tanku, ale ani z počátku, při pomalém postupu, nesměl sjet tank mimo silnici. Nebylo kde se otočit, nebylo kde uhnout, ztěžka se i jen předjíždělo. Vedle silnice byl násep, který byl příliš vysoký a pro tanky pak následovaly příliš hluboké příkopy. Později se vyjádřil podplukovník Giles Vandeleur k postupu britských tanků, dopoledne 21. září 1944, slovy: Umím si představit, jak tam Němci sedí a mnou si ruce radostí, když nás vidí přijíždět.
(Informace pro Č 151., 152. a 153., byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Z Hrbka ještě o místním popisu a událostech před dopoledním útokem, a krátce po spuštění útoku, cituji:
"Pouhých dvacet minut před zahájením útoku stanoveným na 11,00 hodin dostal třiadvacetiletý kapitán Roland Langton zprávu, že jeho 1. tanková rota má vyrazit z předmostí k Arnhemu. Zprvu tomu nevěřil a myslel si, že Vandeleur žertuje. Obdržel však jen krátké instrukce nad ukořistěnou mapou. Kromě této mapy měli gardisté k dispozici ještě jednu, to však byla silniční mapa bez jakýchkoli podrobností. Informace o nepříteli, zejména o jeho dělostřeleckých pozicích, neexistovaly. Jediná fotografie leteckého průzkumu byla stará několik dní a ukazovala postavení německého flaku kolem dálnice mezi vesnicemi Lent a Elst. Předpokládalo se, že děla tam již nejsou. Podle Langtona byl celý plán špatný a to zejména skutečnost, že na přípravu k jeho provedení dostal jenom dvacet minut. Měl podniknout útok s podporou jen hrstky pěšáků jedoucích na jeho tancích, aniž by za ním následovala nějaká další jednotka. Dělostřelecká podpora jakou mu přidělili, byla slabá, a pokud jde o krytí raketových Typhoonů přišla gardistům od RAF zpráva, že nebude prozatím k dispozici. Na belgických letištích bylo špatné počasí. Přes všechny tyto nedostatky měl Langton 'jet jako čert a prorazit do Arnhemu'.
Přesně v 11,00 zařval kapitán Langton do mikrofonu: 'Go! Go! Go! Jeďte a nezastavujte kvůli ničemu!'
Shermany irské gardy vyrazily. Projely kolem budovy hlavní Pošty v Lentu a vydaly se po hlavní silnici. Langton si fatalisticky pomyslel: 'Teď, nebo nikdy.' Po patnácti až dvaceti minutách jízdy si gardisté poněkud oddychli. Němci na ně zatím nevystřelili ani ránu. Kapitán Langton se styděl, že se předtím tak bál, a začal uvažovat o tom, co bude dělat, až dorazí do Arnhemu k mostu. Předtím na to ani nepomyslel, neboť to považoval prostě za nemožné. Za čelními tanky jeli v průzkumném autě bratranci Vandeleurovi a potom v radiovém voze RAF flight lietenant Love a s ním i squadron leader Max Sutherland. Když nastupovali do bílého obrněného průzkumného auta, řekl Sutherland Loveovi, že výsadkáři u Arnhemu mají velké problémy a potřebují zoufale pomoc. Love zatím sledoval prázdnou oblohu. Byl pevně přesvědčen, že dnes budou tankisté Typhoony nutně potřebovat."
Ještě chvíli jely tanky irské gardy bez toho, že by na ně Němci stříleli. Tanky minuly vesnici Oosterhout nalevo a pak projely okolo osad Rissend a Bemmel vpravo ( městečka viz úvodní mapa, vpravo od růžové šipky). O chvíli se čelní tanky blížily k vesnici Elst, což zahlásil velitel čelní čety tanků poručík Tony Samuelson do průzkumného vozu kapitánu Langtonovi. Tahle skutečnost znamenala, že tanky irské gardy měly za sebou polovinu cesty od řeky Waal do města Arnhem. Napětí koncentrované nejen v mužích v prvních tancích, ale i v mužích, kteří se pohybovali v útočné koloně, pomalu sláblo. V tu dobu cvičené ucho flight lietenanta Loveho zaslechlo letecké motory Typhoonů. Love již předtím dostal zprávu, že se v Belgii trochu zlepšilo počasí a tak RAF vyslala na podporu jednotek letadla. A Love pak sledoval na mapě kde Typhoony jsou. Mnohem lepší bude, abych něco nezkreslil, ocitovat přesné vylíčení míst a událostí, které následovaly. Cituji z historika Hrbka:
"Celá kolona vozidel již projela kolem odbočky na vedlejší silnici, vedoucí k vesnici Bemmel.
V tom uslyšel Langton silný výbuch. Vzhlédl od mapy a viděl kdesi vpředu jak podpěrné kolo Shermanu prolétlo přes stromy u silnice. Jeden z předních tanků byl zasažen.
Německá protitanková a protiletadlová děla umístěná na okrajích Elstu začala střílet na čelní britské tanky, které se objevily v poslední zatáčce dálnice před vesnicí. K nebi stoupal hustý černý dým ze zasažených obrněnců. Celá kolona se zastavila, vojáci i velitelé se dohadovali, co se stalo. Kapitán Langton se protlačil se svým obrněným autem k čelu roty, jež stálo v zatáčce. Před sebou dále na silnici viděl hořící a rozbité vraky všech čtyř tanků čelní čety včetně Samuelsonova. Německé samohybné protitankové dělo střílelo ze svého postavení v lese u vesnice do britských vozidel granát za granátem. Langton svému řidiči nařídil, aby zajel na dvorek domu u zatáčky, kam o několik minut později dorazil ve svém Humberu také podplukovník Giles Vandeleur. Kulometná palba Němců je donutila se krýt.
Vandeleur se nyní nemohl dostat k autu, aby podal hlášení svému bratranci 'Joeovi'. Pokaždé když zavolal na řidiče desátníka Goldmana, aby zacouval k domu, a chtěl do svého auta nastoupit, vypálili Němci kulometnou dávku nad hlavou řidiče, otevírajícího příklop, a ten ho musel zase zabouchnout. Gilesovi nakonec nezbývalo než se ke svému bratranci přiblížit příkopem."
