Těžké říjnové a listopadové boje britských a kanadských jednotek o ústí řeky Šeldy, o ostrov
Walcheren a také Severní Beveland. Na mapě je vidět i zatopený Walcheren po těžkých britských náletech.
Při encyklopedickém popisu bojů a důležitých událostí na Západní frontě do Bitvy o Ardeny 16. prosince 1944 / dle Osnovy se jedná o bod 2) Stručný popis bojů a událostí od srpna 1944, po Bitvu o Ardeny na Západní frontě / , jsme se dostali k datu 1. října 1944.
Dne 1. října 1944 byl v Itálii, ve velení britské 8. A nahrazen generál Leese, generálem McGreerym. Generál Leese odešel do Asie, kde převzal velení spojeneckých pozemních sil v jihovýchodní Asii, viz zde v Č 119., i další změny ve velení na italské frontě.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=5193
Na italské frontě útočil americký 2. as (II. as) ze smíšené 5. A, dne 1. října 1944, opět na Bologňu.
V prostředku severozápadní fronty ( jižně od britské 21. Skupiny armád polního maršála Montgomeryho) zahájila dne 2. října 1944 americká 1. A novou ofenzívu mezi Cáchami a Geilekirchenem, přímo proti německé Siegfriedově linii, a to severním směrem.
Také 3. října 1944 pokračovaly útoky americké 1. A, severně od Cách a Američanům se částečně podařilo proniknout do Siegfriedovy linie.
Téhož dne byl podniknut, již v Č 6. vzpomínaný, nálet britských bombardérů na hráz na ostrově Walcheren. Bylo proraženo více jak 100 metrů hráze a moře zatopilo značnou část ostrova, což částečně snižovalo obranyschopnost německé posádky ostrova Walcheren.
Z oblasti Siegfriedovy linie podnikali dne 4. října 1944 Němci protiútoky, ale jednotky americké 1. A své pozice severně od Cách pevně držely a Němce odrazily. Němcům se nepodařilo Američany vyhnat z prolomené Siegfriedovy linie, nezískali zpět ani "píď" ztraceného území.
Kanadský 2. as (II. as) z kanadské 1. A zahájil dne 6. října 1944 útoky, které měly za úkol vyhnat, nebo zcela zlikvidovat německé jednotky na jih od řeky Šeldy, a to mezi Leopoldovým kanálem a jižním břehem řeky, především však v okolí města Breskens.
Nebyl to jednoduchý úkol, neboť Kanaďané museli útočit do zatopených oblastí, nebo do míst kde byla vlhká půda. Nešlo použít žádnou těžkou techniku a tak kanadské jednotky postupovaly proti německé koordinované obraně jen velmi pomalu.
Bylo 6. října 1944, když jedna peruť Kanadského královského letectva narazila nad městem Nijmegenem, na holandsko-německých hranicích na nového protivníka , kterými byly německé proudové letouny. Jednalo se o jednu z Hitlerových tajných zbraní. Pro kanadské piloty bylo dobré, že jeden z německých proudových letounů letěl 150 metrů pod Kanaďany a tak následovala palba všech a "ideální cíl byl ihned zničen" - jak říká o cíli sir Gilbert v knize - Druhá světová válka - úplná historie, a další historické prameny, viz Použité podklady, a podobné říkají i mé poznámky.
(Pro Č 7., 8. a 9. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.)
Dne 7. října 1944 se přece jenom některým kanadským úderným oddílům z 2. as (II.as) podařilo na útočných člunech dostat přes Leopoldův kanál a zřídit 2 malá předmostí. Ale to je tak vše.
Při dalším postupu Kanaďané hned narazili na německou těžkou dělostřeleckou, minometnou a kulometnou palbu, se skvěle koordinovanou střelbou v důležitých sektorech obrany a veškerý pohyb vpřed byl zastaven.
Na jižnějším úseku Západní fronty, v prostoru Pattonovy 3. A, probíhaly dne 7. října 1944 těžké boje. Do Lucemburska prolomené americké oddíly pozvolna postupovaly, ale stejně jako v prostoru Met, byly napadány těžkými německými protiútoky, neboť Němci přisouvali z Německa další a další jednotky.
Velmi citelně pro Spojence, se projevil přísun německých posil z Třetí říše. Bylo to znát již 8. října 1944 v bojích, a to nejen proti Američanům, ale i proti Britům a Kanaďanům. Nejtěžší boje pak probíhaly tento den na severozápadní frontě proti kanadskému 2. as ( II. as), ale i jižněji proti americkému 12. as (XII. as) a 19. as ( XIX. as).
Dne 9. října 1944 se do bojů na jižním břehu řeky Šeldy, naproti Flushingu, zapojila i kanadská 3. pěší divize. Američané dál těžce bojovali ten den u Cách a u Met, kdy museli odrážet prudké německé protiútoky stále živené posilami z Třetí říše.
Mezi 9. a 19. říjnem 1944, vstupuje do dění války znovu Spojenecká diplomacie, viz zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/Moscow_Con ... %281944%29
V těchto dnech byl v Moskvě Winston Churchill a Antony Eden a další spojenečtí diplomaté a jednali se Stalinem o "budoucím uspořádání Východní Evropy. Až by byl poražen německý nacismus s Adolfem Hitlerem v čele, měly být ve východní Evropě rozděleny sféry zájmů. I proto byli američtí zástupci, kterými byli velvyslanec v Moskvě, Averell Harriman , a generál John R. Deane ,velitel vojenské mise USA v Moskvě jen jako pozorovatelé. Na některých diskuzích o sférách vlivu byli také i zástupci některých exilových vlád, především Polska. Historické zápisy říkají, že tito zástupci nedosáhli vůbec žádných ústupků u sovětských představitelů. Stalin jednal tvrdě, vědom si té skutečnosti, že Spojenci budou chtít, aby se SSSR účastnilo útoku na Japonsko po zničení Německa. Proto se Stalinovi podařilo dosáhnout té skutečnosti, že Bulharsko a Rumunsko mělo zůstat ve sféře sovětského vlivu, Řecko v britském vlivu a v Maďarsku a Jugoslávii byly sféry zájmu rozděleny. Při závěrečných projevech spojenečtí řečníci ocenili velký podíl SSSR na porážce Německa a naznačili, že jim velmi záleží na tom, aby Sověti nezasahovali do řeckých záležitostí (kde, jak víme, se později vyvinula až do roku 1946 trvající Občanská válka).
Dne 10. října 1944 zaútočila americká 1. A v oblasti německého města Cáchy a podařilo se jí z několika stran přiblížit k městu. Německá posádka města Cách byla vyzvána, aby se vzdala.
Na italské frontě i dne 10. října 1944 útočil americký 2. as (z kosmopolitní, smíšené 5. A) směrem k Bologni. Díky zhoršujícímu se počasí, které sebou přineslo těžký a rozměklý terén, se útoky nedařily a německá obrana všechny útoky Kanaďanů odrazila.
Kanaďanům se u Lamanšského průlivu podařilo dne 11. října 1944 obsadit část silnice mezi pevninou a ostrovy Beveland a Walcheren. Jednotky Pattonovy americké 3. A obsadily dne 11. října 1944 Parroy, když se jim předtím podařilo vyčistit nedaleký les Fortet de Parroy.
Na italské frontě bojovala dne 11. října 1944 velice těžce, u Livergnana, americká 91. pěší divize z 2. as.
Ten samý den novozélandští vojáci překročili také řeku Rubicon (Rubicó), což tehdy, u znalců římské historie, vyvolalo asociaci: "Kostky jsou vrženy". Což řekl kdysi ve své době Římské říše Julius Caesar ( viz zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostky_jsou_vr%C5%BEeny
), když tato slova pronesl až poté, co překročil řeku Rubicon, ale opačným směrem než Spojenci.
Vojáci britské 8. A ten den dobyli Lorenzo.
Na severozápadní frontě zahájily jižně od Nijmegenu, směrem na Venlo, dne 13. října 1944, útok jednotky britského 8. as (VIII. as) a 30. as (XXX. as) z britské 2. A.
Jižněji od nich vstoupila americká 1. A z východu do Cách a začala boj v ulicích města( úporné boje o Cáchy pak trvaly více jek 7 dní, neboť Američané byli nuceni bojovat dům od domu, víc si řekneme u 21. října 1944).
Velmi záhy po ránu dne 13. října 1944 začaly ve větší hustotě dopadat na Antverpy německé raketové střely V - 2 a bylo zabito 32 civilistů. Odpoledne pak zasáhla letounová střela V - 1 antverpská jatka, kde zahynulo 14 civilistů, převážně řezníků, kteří ten den měli připravit pro obyvatele týdenní příděly masa (šest dní na to, tedy 19. října, zabila V - 2 celkem 44 civilních osob a byla to právě druhá polovina října, kdy začalo utrpění obyvatel města Antverpy po bombardování střelami V - 1 a V - 2).
Dne 14. října 1944 došlo ke spojení jednotek kanadského 2. as (II. as) s vyloděnými jednotkami u Breskensu.
Bylo také 14. října 1944, když se do domu v Herrlingenu, kde se zotavoval ze zranění hlavy, které utrpěl při cestě z Berlína do Normandie, polní maršál Rommel, dostavili dva němečtí generálové. Generálové vyřizovali osobní nabídku Adolfa Hitlera. Polní maršál Rommel prý si měl vybrat mezi dvěma zly:
a) Sebevraždu.
b) Veřejný proces.
Polní maršál Rommel si vybral sebevraždu a k ní použil cyankáli, které sebou velice pohotově přivezli generálové od AH.
(Již několik dní na to, tedy 18. října se v Ulmu konal státní pohřeb polního maršála Rommela, to z těch důvodů, aby německá veřejnost neměla možnost Rommela nějak spojovat se spiknutím a podílem na atentátu z 20. července 1944, viz např. i zde:
http://www.eyewitnesstohistory.com/rommel.htm
)
