Mapa severní části fronty, kde jako součást německé Dietrichovy 6. TA SS a "Bojové skupiny
Peiper", postupovala ,"chvíli", i 150. Tanková brigáda plukovníka SS Skorzenyho...!!!
Při přečtení různých popisů, od různých historických autorů a lidí, kteří popsali Bitvu o Ardeny, mě svou autobiografií částečně oslovil i "kontroverzní historik" Otto Skorzeny a jeho
kniha - Mé velitelské operace.
Použiji z jeho knihy popis událostí, které on sám zažil, bojové operace, které sám řídil, a ve své autobiografii popsal. Mám několik srovnání s jím popisovaných událostí a historickým popisem od jiných autorů - Bitvy o Ardeny, - které uvádím v použitých zdrojích. Uvedu zde jeho popis událostí, které on řídil a až dopíšeme tzv. Operace zvláštních jednotek, tedy zde Operaci GREIF, bude mít každý možnost posoudit, jak Skorzeny čerpal historické zápisy, které měl k dispozici a pak to, co sám prožil na vlastní kůži. Popis, který o Bitvě o Ardeny, Wacht am Rhein, Skorzenyho operaci GREIF, uvidíme z několika rovin. Bude to jeho vlastní zážitky a plnění jeho pokynů, když řídil bojové operace, včetně těch, které se nepovedly. My uvidíme jak ji hodnotil - co hodnotil kladně a co záporně. Poté bude popis faktů dle historiků.
Začnu citací, kterou uvádí Skorzeny na úvod svého vstupu do pasáže - Operace GREIF, - ve své knize, když byl povolán k Adolfu Hitlerovi, na předposlední situační poradu, kde měl podat hlášení o připravenosti operace a před samotným spuštěním boje jeho zvláštních jednotek (muselo to být samozřejmě někdy před 15. prosincem 1944, neboť z 15. na 16. prosince v noci se konala u Hitlera, za přítomnosti i Skorzenyho, poslední situační porada a my si o ní také řekneme. Zde je foto
Skorzenyho, v únoru 1945.). Ve své knize "taky historik Skorzeny" neuvádí datum té předposlední situační porady, kde podával hlášení AH, ze které nyní cituji:
"Při jednom z posledních hlášení se mne Hitler ptal, jestli jsem si prostudoval letecké snímky mostů v Huy, Amay a Engis /Vzpomeňme si na úkol za 1) - 150. Tanková brigáda měla obsadit mosty Huy, Amay a Engis viz. v Č 26.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6469
- má poznámka/.
Nezbylo mi, než mu říci, že jsem je ještě nedostal. Hitler se obrátil k reichsführerovi (říšskému maršálu Göringovi - má poznámka) a zaplavil ho výčitkami, které byly nepochybně oprávněné. Já bych se byl ovšem v té chvíli nejraději viděl několik sáhů pod zemí. Hitler se rychle uklidnil a já jsem mu na jeho žádost podal své poslední hlášení o GREIFU. 'Jsem si jist, že uděláte vše, co je ve vašich silách' řekl mi, když jsem skončil. 'Vím také, že je vám vlastní jít v čele vašich mužů. V tom případě vám důrazně zakazuji překročit naši linii a osobně se podílet na operaci. Pověřím velitele 6. TA SS (generála SS Dietricha - má poznámka) zodpovědností za dodržení tohoto rozkazu. Neopustíte své stanoviště a GREIF povedete ze svého stanoviště telefonicky. Na žádný pád si nepřeji, abyste riskoval zajetí. Budu vás ještě potřebovat'."
No tady samozřejmě Skorzeny lituje tohoto rozkazu od AH a své rozladění ze zákazu tlumočil všem svým velitelům jednotlivých skupin - X, Y a Z. K tomu ještě dodal, že stejně nemá v úmyslu zůstávat u štábu 6. A a pokud se některá z jeho skupin ocitne v krizi vyrazí ihned na pomoc. Nebyla to skutečně poslední situační porada u AH, neboť ta se konala až 16. prosince 1944 v noci. A tam ho doprovázel jeho pobočník haupstumführer SS (kapitán SS) Radl.
Skorzeny ( viz zde také něco víc z Wiki: http://en.wikipedia.org/wiki/Otto_Skorzeny ) pár osobními slovy jen doprovodil, že Radla představil AH a ten, že se třásl ještě několik hodin.
A pak již skutečně byla noc z 15. na 16. prosince 1944 a Skorzeny svůj GREIF řídil z bojového stanoviště ve Schmidtheimu a můžeme mu věřit, že nikdo tu noc nespal. Skutečně pokračuje přesně historickými událostmi, tak, jako popisují všichni historici začátek před německou 6. TA SS. Toho dne 16. prosince 1944 ráno, po dělostřelecké přípravě, která končila kolem páté hodiny, když začátek byl ve 4 hodiny 30 minut, vyrazila i jeho 150. Tanková skupina SS v sestavě I. ts SS do útoku. Jeho skupiny X, Y, a Z spolu s I. ts SS vyrazily na úseku Losheim - Graben. Skorzeny si hned postěžoval, že účinek dělostřelecké přípravy v jejich úseku - "byl nevalný".
A pak hned, jako velitel v začínající velké ofenzívě, velitel tak velkého svazku, napsal, že už po chvíli mu hlásili jeho radisté těžké boje.
A po další malé chvíli přišla pro Skorzenyho a jeho velitelství malá katastrofa:
Totiž padl obersturmbannführer SS - podplukovník SS Hardieck. Velení převzal Fölkersam, což byl do té doby důstojník pro styk a koordinaci všech tří proudů - X, Y a Z. Nyní tedy převzal velení skupiny Z.
A pak nás skutečně Skorzeny provede po bojišti Dietrichovy 6. TA SS a to hned první den, tedy 16. prosince 1944 odpoledne, kdy jel do jednoho z již jmenovaného úseku, do Losheimu ( Losheimská proláklina, či průrva je fenomén, kde se skutečně a naplno podařilo Němcům prorazit spojeneckou frontu v Ardenách - viz později boje v Losheimské proláklině), kde zažil na vlastní oči to, co byl průběžný jev celých Arden - celé Bitvy o Ardeny.
Již počátek útoku 6. TA SS, zde v prvním sledu útočící I. ts SS a i Skorzenyho 150. Tankové brigády, se nesl ve znamení uvíznutí boje. Totiž všechny silnice, všechny uličky Losheimu, byly přecpány nejrůznějšími typy vozidel. Objet zácpy nebylo kudy. On sám své působení před a okolo Losheimu líčí - "Do Losheimu jsem musel jít 10 km pěšky." A hned dodává, že ten další den to bylo ještě horší:
A to byl počátek časového skluzu, který se tady dozvídáme a bude nás provázet po celou dobu historického popisu - Bitvy o Ardeny.
Skorzeny k tomu říká, "že bylo zřejmé, že vojáci nemohou prorazit".
Co mohl o dalších hodinách říci, napsat?
Nezbylo mu nic jiného, než, že bude muset se svým GREIFEM počkat do dalšího dne - tedy do 17. prosince 1944.
Jinými slovy než já, proto napsal:
"Rozhodl jsem se počkat do dalšího dne, jakmile naše tanky překročí Vysoký Venn (Hohes Venn), mohly dosáhnout řeky Maas...."
A Skorzeny pokračuje oním úkolem:
2) Malé skupiny, rovněž v amerických uniformách, měly infiltrovat nepřátelskými liniemi, provést rekognoskaci terénu, ničit telefonní vedení, vydávat falešné rozkazy a způsobit všeobecný zmatek v řadách nepřítele. Tyto jednotky měly nařízeno používat svých zbraní pouze v nejkrajnějších případech a jedině v německé uniformě."
Dozvíme se, že dostal zprávu, že již 2, či 3 skupinky jeho roty pro zvláštní úkoly byly vrženy na jižní úsek, aby pronikly mezi tamější linie. Již po chvíli k nim vojáci jeho 150. přivedli první americké válečné zajatce a Skorzeny si mohl vyzpovídat jednoho poručíka, který hovořil o tom, že všichni američtí vojáci byli přepadením zcela zaskočeni - mysleli si, že mají pohov. No a jejich letectvo, kvůli špatnému počasí a mlze jim pomoci nemohlo.
Teprve někdy k půlnoci z 16. na 17. prosince se Skorzeny dozvěděl, že 1. tp SS (tankový pluk SS) pod velením Jochena Peipera (z 1. td SS, z 1. ts SS, jako součást předvoje 6. TA SS) přešel do útoku. Jak bude později řečeno, jednalo se o " Bojovou skupinu Peiper, která byla vytvořena z německé 1. td SS, kde byl jako základ Peiperův 1. tp ( tp. - tankový pluk), který dostal posilové prostředky a také Skorzenyho 150. Tankovou brigádu... Skorzeny se hned chlubí, že to byl Peiper spolu s několika jeho skupinami pro zvláštní operace, kteří otevřeli 6. TA SS cestu. Konkrétně napsal, cituji:
"Čelní tankové jednotky hlásily o několik hodin později: 'Dobyli jsme Ronsfeld. Nepřítel klade silný odpor'."
O chvíli později se vrátil na štáb k Skorzenymu jeho voják ze zvláštního oddílu se zpravodajskými informacemi o rozmístění nepřátel a i s dalšími poznatky, které ihned předali přímo velení 1. ts SS( velitel - generál SS Priess).
Tolik tedy Skorzeny o bojích dne 16. prosince a 17. prosince 1944 dopoledne.
Dne 17. prosince dopoledne se znovu vydal na frontu, na inspekci svých jednotek. Prakticky našel to samé, jako předtím - ulice městeček a vesnic naprosto přeplněné, veškerý pohyb zablokován. Jak Skorzeny říká: "1. ts SS vepředu nemohl být podpořen a od odpoledne 18. prosince trpěl nedostatkem pohonných hmot. O dosažení mostu přes Maasu nemohlo být už ani řeči! Poskytl jsem tedy 1. ts SS k dispozici svou 150. Tankovou brigádu, se souhlasem velení OKW (Jodla), kterého jsem o tom předem informoval."
A to byl vlastně konec toho prvého úkolu v rámci Operace GREIF, který zněl:
1) - 150. Tanková brigáda měla obsadit mosty Huy, Amay a Engis .....na řece Maase.......
(Pro Č 28., 29. a 30. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command - Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, - Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.).
