XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 31.

[michan]

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 31.
Bojová činnost jednotlivých armád a divizí v Bitvě o Ardeny s útočnou činností německých



jednotek od 16. do 24. prosince 1944
Plukovník SS Skorzeny, se nám, ve své autobiografii - Mé velitelské operace - mým prostřednictvím, mými slovy a občasnými citáty o Operaci GREIF, v předchozím Č 30. - snažil obhájit skutečnost, že to nebyla vražda, co se událo na křižovatce u Malméd. Snažil se popsat, že jeho "kamarád z SS, podplukovník SS Peiper", v Ardenách velitel 1. tp SS ( tp. - tankový pluk), na čele německého útoku nemohl nic spáchat a nedal rozkaz k střelbě do amerických zajatců a poté odjel....
Dál Skorzeny pokračoval tím , že nejzajímavější na "skvělém" chování svého kolegy od SS Peipera bylo, že když pokračoval v boji a postupu na Západ se svým plukem SS, že po cestě dne 21. prosince 1944 zajal ve Stoumontu 131 amerických vojáků a důstojníků americké 30. pěší divize. Mezi těmi, které Peiperovi esesáci zajali byl i americký major Hal McCown.
Z knihy svého přítele amerického spisovatele Tolanda, - The Story of the Bulge ( Příběh z výběžku fronty, New York, 1959), pak vybral Skorzeny řádky o tom co Toland napsal - prý že si, major McCown a Peiper, dlouho spolu povídali o všem možném... A pak McCown, americký důstojník - když se doslechl o údajném masakru ze 17. prosince - byl překvapen, s jak "kultivovaným, rozumným a klidným člověkem rozmlouval"... Avšak přece jenom určitou nervozitu, starost, o svých 130 vojáků a důstojníků v rukou esesmanů - McCown po tomhle vyprávění - projevil. A tady prý ho Peiper uklidnil a dal mu čestné slovo vojáka, "že jeho jednotka dodržuje válečné zákony..."
No a poté, za několik dní, museli esesmani i s Peiperem ustoupit, neboť došlo PHM a Skorzeny píše, cituji:

"Oba důstojníci se dohodli takto: 130 amerických vojáků bude propuštěno na svobodu a zdecimované zbraně SS ( zdecimované jednotky SS zde nazývá - zdecimované zbraně SS - má poznámka) mohou ustoupit. Tak se také stalo. Major McCown zůstal jediným Peiperovým zajatcem. Uprchl 24. prosince během ústupu, při němž Peipera doprovázel."

Jestli to byl kalkul Peipera - útěk McCowna - jsem nikde nenalezl...
Dozvídáme se však dále, že právě vyžádání majora McCowna, obhájcem Peipera, kterým byl, v minulém článku již přiblížený americký plukovník Willis M. Everett, prý byla - "velká potíž...!!!" On si totiž obhájce Everett, majora McCowna vyžádal od Armády Spojených států k procesu o Malmédách, kde byla Peiperova jednotka právě obviněna ze zavraždění 130 zajatců z La Gleize, jakož i části civilistů a 250 utečeneckých dětí, a pak také zraněných Američanů a Němců ve sklepě jednoho sanatoria...
Plukovník Everett svědectví McCowna prosadil, aby prý svědčil, že to celé o čem soud je - celá obžaloba - není pravda....!!!
Cituji pak se Skorzenyho autobiografie, z jeho textu knihy:

" ´Jeho výpověď dokázala´, píše Toland, ´že domněle spáchané surovosti Němců v jedné vsi ( La Gleize ) byly čirý výmysl a zpochybnila tak většinu bodů obžaloby, což nicméně nezabránilo tomu, aby 42 obžalovaných nebylo odsouzeno k trestu smrti oběšením a 23 k doživotnímu vězení. ´ "

A vzápětí přechází Skorzeny do protiútoku a obviňuje americkou stranu " z masakrů na německých esesmanech v prosinci 1944 ", kterých se měli po Malmedách dopouštět, a to raději nechám mluvit jeho ( já s ním nesouhlasím), cituji Skorzenyho z jeho autobiografie:

" Údajný masakr v Malmedy měl však ještě další bezprostřední následky, které byly právě tak tragické. Jakmile se o údajném masakru dozvěděli na americkém vrchním velení, vyvolalo to hněv a touhu po odplatě. 21. prosince byl vydán štábem 328. americké pěší divize rozkaz, který příslušníky této jednotky vyzýval, aby nebrali do zajetí nikoho z řad jednotek zbraní SS a parašutistů, ale aby je na místě zastřelili. Tak se také stalo, že v Chegnogne bylo zastřeleno 21 německých vojáků, mezi nimi někteří ranění, kteří se vzdali pod vlajkou Červeného kříže. Byli zastřeleni na prahu domu, z něhož vycházeli se zdviženýma rukama."

S čím nesouhlasím jsou poté úvahy "esesmana hrubého zrna plukovníka Skorzenyho", který sám vždy razil heslo "oko za oko, zub za zub" a najednou ve své knize píše, že americkým vrchním velitelům, ale i těm nižším velitelům chyběla rozvaha. Prý podlehli vlastní propagandě a momentálně uvěřili ve vinu jednotek SS "a v té válečné slotě, válečné situaci - uvěřili, že esesmani jsou nevinní". A to prý aniž si ověřili skutečnost. To, co píše dál je také nejméně sporné - snaží se totiž obhajovat jak Wehrmacht, tak také jednotky SS. Vinu SS a Wehrmachtu teď ponechám dějinám a vrhnu se na fakta, která přece jenom opět v jeho knize - Mé velitelské operace - znovu o pár odstavců dál zaznívají, když na straně 263 přece jenom přiznává alespoň tuto skutečnost o Malmedách, cituji:

"Zůstává nepopiratelnou skutečností, že na křižovatce u Baugnez bylo zabito 71 amerických vojáků. Otázkou však je, jakým způsobem. Zprávy zveřejněné na toto téma jsou většinou zmatené a plné rozporů. Proto si myslím, že na základě podrobných zpráv je možné učinit následující shrnutí."

Já to shrnutí opět od Skorzenyho ocituji, ale je to jeho verze a nikde nebylo řečeno, že právě jeho verze je ta správná. Berme to tedy jako jednu z verzí a hlavně nám přiblíží z jiné strany, po jeho analýze, co stačil nashromáždit za hypotézu. Je to poměrně rozsáhlé, co Skorzeny shromáždil a určitě se nejedná o nesporná fakta, která zde v několika odstavcích z jeho knihy ocituji. Skorzeny tedy uvádí, po přiznání faktu, že bylo zabito 71 amerických vojáků na křižovatce u Baugnez, tuto svou verzi, cituji:

"Američtí dělostřelci byli zajati během boje s Peiperovým předvojem: 3 lehké obrněné transportéry a 3 tanky. 125 zajatců bylo zatlačeno do pole, protože jednotka chtěla co nejdříve pokračovat v postupu. Podle historika Tolanda a několika dalších bylo vystřeleno z pistole na jednoho ze zajatých mnohem později z jednoho lehkého pásového vozidla následujících hlavních sil. Je myslitelné, že zajatí američtí GI (příslušníci pozemního vojska), kteří zůstali odkázáni sami na sebe, pozvedli znovu své zbraně - nebo tak učinili přinejmenším někteří z nich. Když hlavní síly armády dorazily ke křižovatce, spatřily skupinu amerických vojáků, z nichž někteří byli ozbrojeni - střílelo se."




Tak něžně nám pan Skorzeny označuje masakr, když předtím uvádí jen samé hypotézy a možná - "je myslitelné". Nic průkazného.
A v zápětí používá americké zdroje, ze kterých vytahuje obhajobu pro tento svůj popis, když říká, že třeba v anglickém časopise z roku 1974 byly fotografie, na kterých: "na stránce 18 je vidět mezi těly padlých, ležících na zasněženém poli, tělo vojáka, který ještě drží v ruce zbraň, pušku nebo spíše samopal." No hned z toho vyvozuje důkaz, když napíše: "Válečný zajatec, ale není ozbrojen. Ten muž nepochybně padl v boji. Je pravděpodobné, že v důsledku strašného nedorozumění 'došlo k druhé bitvě'."
A poté vytahuje střepy a střípky, aby podpořil svou hypotézu o nevině esesmanů. Ty střepy a střípky vytahuje z demokratického tisku Francie, USA, Velké Británie, kde se různí novináři, historici dohadovali o "Tragédii v Malmedách", aby o pár odstavců dál napadal americké letectvo, že vybombardovalo pár dní nato Malmedy a zabilo přitom 300 amerických vojáků a dobrou stovku belgických civilistů. Hrušky, jablka a zase znova hrušky a jablka. Skorzenymu je úplně jedno co řekl, či napsal, hlavně, že může obhajovat své "kamarády" - opět - "my nic, my muzikanti". Je mu úplně jedno, kdo tu válku začal, hlavně, že ukazuje, že oni jsou ti praví rytíři.
Úplně mimo je pak Skorzenyho závěr, který vytrhuji sice z jeho postupné logiky o tom, že Američané zabili více svých vojáků vlastním bombardováním v oblasti Malmed, než němečtí esesáci zavraždili amerických válečných zajatců. Myslím si, že to je naprosto mimo, když říká, "že belgický historik konstatuje v jedné poznámce, že počet vojáků zabitých americkými bombami, i když není přesně znám, se pohyboval 'pravděpodobně okolo 700'. Ale kolik civilistů padlo za oběť tomu nesmyslnému masakru? To Georis (belgický historik - má poznámka) neříká! Tvrdošíjně bombardovat své vlastní vojáky a bezbranné civilisty v žádném případě neodpovídá kritériím 'evidentní strategické nutnosti'. To je podle mého názoru ta pravá 'tragédie Malmedy' dlouhou dobu poté nebyla ani brána na vědomí."

Prostě panu Skorzenymu je vše dobré, aby obhajoval své kamarády, jak jsem již řekl....!!!

Tolik tedy o Skorzenyho hodnocení "Tragédie u Malmed"! "Viníky jsou ve své podstatě Američané...!!!" To se mě snad zdá?
A nyní jak se s tímto problémem - Tragédie u Malméd - vypořádal historik Peter H. Gryner/ * 1934/ (jeho knihy - Ardeny 1944 ( vyšla 1994) , Kréta 1941 (1995) Pád nedobytné pevnosti Singapur (1996) )/, cituji z jeho knihy - Ardeny 1944:

"Sedmnáctého prosince ráno Peiper obsadil Büllingen a přilehlá skladiště zásob americké armády a získal tak přibližně 180 000 litrů pohonných hmot. Přítomní zajatci, kterých bylo asi padesát pomáhali přečerpávat naftu a benzín do Peiperových vozidel. Někteří z nich byli potom Peiperovými esesáky postříleni a ačkoliv se během poválečného vyšetřování nezjistilo, kdo byl vlastně přímým viníkem nejen tohoto, ale i dalších masakrů amerických válečných zajatců, přičítají se na vrub této skupině. Peiper sám byl po válce odsouzen za tyto zločiny k trestu smrti, který mu byl později změněn na doživotí."

Jiná verze je z Wikipedie, - naposledy byla stránka editována 19. 8. 2014 v 19:34.:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Malm%C3%A9dsk%C3%BD_masakr

Další verze, různě podobné i nepodobné lze pak nalézt při zadání hesla ( Malmedy 1944) na Google.

[michan]

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 32.

Dostáváme se konečně k hodnocení druhého bodu Skorzenyho Operace GREIF( viz v Č 26.:

2) Malé skupiny, rovněž v amerických uniformách, měly infiltrovat nepřátelskými liniemi, provést rekognoskaci terénu, ničit telefonní vedení, vydávat falešné rozkazy a způsobit všeobecný zmatek v řadách nepřítele. Tyto jednotky měly nařízeno používat svých zbraní pouze v nejkrajnějších případech a jedině v německé uniformě.

Zde si musíme říci, že ta část Operace GREIF - za 2) -, byla více než úspěšná, neboť byla příčinou neobyčejného chaosu v amerických jednotkách nejen americké 1. A a také 9. A, ale chaos sahal až dokonce do SHAEF a tam až k nejvyššímu veliteli všech spojeneckých vojsk v Evropě, generálu Eisenhowerovi...!!!
Bod 2) si nyní rozebereme.
Protože jsem zjistil, že stejně, nebo podobně hodnotí bod 2) jak Gryner v roce 1994, tak i další historici uvedení u Č 31. tak jako je hodnotí Skorzeny ve své knize ze 70tých let, budeme vycházet také z hodnocení plukovníka SS, neboť určitě čerpal ze svých hlášení. Ten celý bod 2) uvádí hlášením radia Calais, které se skládalo ze dvou zpráv. Já obě zprávy označil za a) a za b), když tu za b) Malmedy jsme si již probrali v Č 31. a 32. Nyní nám tedy zbývá probrat zprávu za a), která se bezprostředně týká právě těch malých skupin v amerických uniformách, které se infiltrovaly za nepřátelské linie. Kdo se zpětně podívá do Č 30., tak uvidí, že to za b), které Skorzeny hodnotil ve své autobiografii, uvedl slovy, že za nepřátelské linie proniklo pouhých 8 jednotek, každá se čtyřmi nepravými Američany, což znamená 8 x 4 je 32 mužů zvláštních jednotek. O těchto osmi jednotkách nejprve Skorzeny říká, že do tohoto počtu nezahrnul ty jednotky (a bylo jich celkem 20), které až do 15. ledna 1945 prováděly průzkum 2 až 3 km za americkou linií na rozkaz velitelů Skupiny armád B, nebo na rozkaz velitelů jednotlivých ts a as - což byl běžný průzkum před německými jednotkami, ať již v útoku nebo obraně. Úkoly těchto 20ti průzkumných skupin neměly nic společného s Operací GREIF. To přesto, že i těchto 20 průzkumných skupin se hned za frontou Američanů pohybovalo také v amerických uniformách - neprováděly sabotáže, nýbrž jen sbíraly informace pro své velitele. A Skorzeny k tomu dodává: "Některé z nich překročily nepřátelské linie několikrát, ale všechny se vrátily." A pak se již naplno "tenhle vykutálený plukovník SS" věnuje svým osmi skupinám po čtyřech lidech, kteří v amerických uniformách, dle bodu za 2) skutečně Američanům škodily a způsobily až neobvyklý chaos, sahající až do SHAEF a k samotnému Eisenhowerovi. Protože vše o těchto skupinách zvláštních a speciálních jednotek psal přímo z hlášení, jejichž kopie si uchoval i po válce, většinou byla historiky brána jeho hodnocení za fakt. My si za základní fakt ocitujme výsledek těchto skupin, který Skorzeny vypisuje ihned na začátku:

"Z osmi jednotek Operace GREIF byly pohřešovány pouze dvě, ostatních šest se vrátilo. Jeden z ukořistěných džípů byl při návratu z nepřátelského sektoru ostřelován nepřítelem, který se domníval, že jde o zběhy. To nám bylo později hlášeno německou divizí odnaproti."

A nyní si řekneme jak příběhy většiny z těch šesti skupin, které se vrátily, tak i příběhy těch dvou, které se nevrátily. Volně je budu vyprávět, dle zápisu, jak je Skorzeny uvádí.
Nejprve nás seznamuje s tím, jak to chodilo u zvláštních jednotek pod jeho velením. Tedy s tím, že každá skupina, která se vrátila po splnění úkolu, musela podat přesné a písemné hlášení o své činnosti a protože se jednalo o specialisty a zvláště cvičené lidi, byla písemná hlášení přesná, stejně jako byla i německá pedantnost přesná při jejich evidenci. A pan plukovník si kopie pečlivě schoval, když utíkal do Španělska a Portugalska. Hned v úvodu nás upozorňuje, že ze zápisu činnosti všech šesti skupin považoval dvě hlášení - od dvou skupin - jako nepravděpodobná. Ovšem okamžitě následuje fakt, že činnost ostatních čtyř skupin byla popsána velice přesně a později byla i dokázána.
Poté jsme seznámeni s faktem, že některé zvláštní jednotky, z oněch 6ti, které pronikly nejdál, došly až k břehům řeky Maasy, a to až na úroveň mostu v Huy / jeho 150. Tanková brigáda přece měla dle úkolu za 1) obsadit hned mosty tři, a to v Huy, Amay a Engis, viz Č 26./ , který měla vlastně svou bojovou činností obsadit jeho 150. Tanková brigáda, která se k tomu vůbec nedostala, jak jsme si v předchozích článcích osvětlili...!!!

- Hlášení téhle první skupiny zvláštních operací dokonce říkalo, že kapitán, který velel této jednotce, která dospěla až k mostu v Huy, zaujal postavení na křižovatce silnice a poslal jednu americkou tankovou skupinu do neznáma - úplně jiným směrem.
Tenhle fakt uvedený v hlášení pak dokládala Skorzenyho odposlechová služba, když v knize napsal, cituji:

" Naše odposlouchávací služba potvrdila, že štáb 1. americké armády tuto jednotku dva dny marně hledal. Domnívali se, že byla zničena nebo zajata v průběhu nějakého tajemného boje. Naše jednotka zlikvidovala telefonní vedení a zmátla směrovatele americké zásobovací služby."

- Hlášení další, řekněme druhé skupiny, či jednotky, o čtyřech vojácích zvláštního určení na džípu říkalo, že bez problémů přejely most v prostoru Amay( druhý cíl 150. Tankové brigády). Proměnily se v "regulovčíky" a červenými praporky pak signalizovaly všem americkým vozidlům, která chtěla v Amay překročit Maasu, že most je podminován. Americké jednotky se otáčely a své posily na frontu musely vozit dlouhou oklikou, tedy se zpožděním... I tahle jednotka zvláštních operací v hlášení uvedla, že po cestě likvidovala telefonní vedení...

- Hlášení, řekněme třetí, nebo další skupiny říkalo, že poslala zpátky americkou pěší jednotku mezi Poteaux a Grand Halleaux, když je ujistila o tom ,že dále na západ, a to poblíž Lierneux, už jsou Němci... Američtí důstojníci jim prý ještě vřele poděkobvali a odjeli ve směru, který jim " falešní regulovčíci" určili...

Skorzeny pak lituje, že ani jedna z těch 6ti skupin se nedostala k velkému, vlastně největšímu skladu PHM na Západní frontě - ke skladu PHM u Stavelotu a Francorchamps.
- V hlášení jedné z těch úspěšných skupin, čtvrté, páté, nebo šesté - však je, že dobyla sklad munice a v noci jej vyhodila do povětří.

A pak se z hlášení dozvídáme i neúspěchy jeho skupin, které zde v jeho podání raději ocituji:

" Naše 8má skupina se stala obětí nehody, a sice za následujících okolností. Řidič jednoho džípu zastavil u americké čerpací stanice, jelikož měl skoro prázdnou nádrž, a zcela bez ostychu žádal: ´Petrol. ´
Americký voják na něj nedůvěřivě zíral, jako kdyby spadl z měsíce. V americké armádě nikdo nežádal ´petrol´ ( britský výraz pro benzín ) nýbrž ´gas ´ ( americký výraz pro benzín), a už vůbec nikdo neříká 'prosím', zvláště když má naspěch.
'Pověz mi,' ptal se Američan 'odkud vlastně jste?'
Řidič se domníval, že je prozrazen a rychle odjel. Na zledovatělé silnici ztratil kontrolu nad svým džípem a narazil do prvního protijedoucího náklaďáku. Vozidlo se převrátilo, a když jim přispěchali na pomoc, zpozorovali, že pod americkými uniformami mají německé.
Jeden z našich vojáků pod tvrdým nátlakem 'doznal', to o čem si myslel, že je pravda, že jedna z našich jednotek zvláštního určení má za úkol unést generála Eisenhowera a zbavit se britských a amerických vrchních velitelů, jakož i jejich štábu.
A šéf kontrarozvědky americké 12. Skupiny armád byl považován za panikáře.
Neuvěřili mu, když někdy kolem 10. prosince hlásil šéfovi kontrarozvědky generála Hodgese, že na východ od Saint Vith se objevili nové německé divize. Vyňal tedy ze svých spisů instrukci OKW č. 0012759, z níž usoudil, že se mezi pravé Američany vmísilo 1 000 nepravých, načež vyhlásil po celé délce fronty všeobecný poplach za účelem pátrání po převlečených Němcích.
Od onoho 18. prosince panoval v řadách nepřítele pořádný zmatek, který byl se všemi podrobnostmi vylíčen generálem Omarem Bradleyem velitelem americké 12. Skupiny armád, maršálem Mongomerym a sirem Basilem Liddellem Hartem, abych tedy uvedl alespoň oba nejvýznamnější autory vzpomínek a jednoho slavného historika 2. světové války."

[michan]

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 33.

Asi by bylo opět správné říci si, co o stejném, o oněch 32 mužích Skorzenyho( psal knihu v 70. tých letech), komandu zvláštních služeb, napsal v roce 1994, tedy 20 let po té historik Gryner. Gryner, který těch 32 mužů správně historicky nazývá, v překladu, - "Komando Steilau"
Posuďme tedy co stojí ve faktografii historie z roku 1994, Gryner - Ardeny 1944, cituji:

" Komando Steilau a jeho družstva operující v jeepech měly daleko větší úspěch, než bojová část Skorzenyho 150. brigády. Jedno z těchto družstev skutečně dojelo 17. prosince až k břehům Másy, jiné dosáhlo křižovatky Mont Rigi severně od Malmed a otočilo silniční ukazatel, takže 116. americký pěší pluk místo na frontu pochodoval směrem na Liege(Lutych). Další z družstev odstranilo 18. prosince výbušniny z mostu přes Ambléve u městečka Stavelot a zachránilo jej tak pro Peiperovy tanky.
Největším úspěchem těchto diverzí byl ovšem celkový zmatek a nedůvěra ve spojeneckém týlu. Poplašné zvěsti a panika postupovaly rychleji, než německé tanky. Bradley prohlásil, že půldruhého miliónu spojeneckých vojáků bylo přinuceno hrát si na kočku a myš a zmatek, který z toho vyplynul, pomohl urychlit ústup některých jednotek z fronty. Nakonec se i vyskytly zprávy, že německá komanda jsou na cestě do Eisenhowerova hlavního stanu, dokonce prý mají obsadit Paříž a že němečtí výsadkáři pochodují na Londýn... Při silničních kontrolách bylo dokonce zatčeno několik amerických generálů, protože neznali správné odpovědi na otázku, jak velké poprsí má Betty Grable, anebo kdo vede basebalovou ligu v USA. Při konečném hodnocení Operace GREIF Američané přiznali, že Komandu Steilau se skutečně podařilo v prvních dnech ofenzívy vyvolat v týlu neuvěřitelný zmatek a částečně ochromit bojeschopnost některých jednotek."

Historická faktografie pak připomíná, že některé části "Komanda Steilau" ( z hlášení Skorzenyho se prý tedy jednalo jen o 2 družstva - 8 mužů) neměly dlouhého trvání a americké MP ( MP - americká vojenská policie) se s nimi postupně vyrovnala. Buď je zabili při



přestřelce, nebo je zajali a popravili jako špiony. Někteří historici pak připomínají, že německé vojáky zvláštních jednotek v uniformách amerických ozbrojených sil - prozradilo, nejen že neřekli - "gas" - benzín - ale i takové skutečnosti , že třeba jeli v džípu 4 vojáci... Americká armáda prý měla tolik džípů, že v nich jezdili většinou jen 2 vojáci... Němce prozrazovala i neznalost americké hantýrky a organizace.
MPci prý postříleli jedno družstvo jen proto, že se vydávali za část 14. jízdní (obrněné) skupiny a řekli slova, "že jsou od roty ( company) E... Vůbec totiž nevěděli, že u protitankových a průzkumných obrněných jednotek se u Američanů nepoužívají označení - "company" - ale prostě "troop"!!!

Než však ukončíme úplně Operaci GREIF a začneme útok dle plánu Operace Wacht am Rhein, řekněme si co ještě zachytil od amerických historiků Skorzeny o této své - povedeně, nepovedené - operaci nejen Komanda Steilau. Některé skutečnosti od amerických historiků jsou zábavné ač tragikomické, jiná fakta jsou na zamyšlení, a další jsou i zajímavá vizí do dnešní budoucnosti a doplní nám i celkový pohled na Operaci GREIF.

Fakta některých historiků, některá hlášení, ale i samotní velitelé Spojeneckých armád potvrzují účinek Operace GREIF, když přiznávají:

- V americké 12. Skupině armád vládla 4 až 5 dní panika.
- Telefony nefungovaly buď vůbec, nebo špatně. Jednotlivé armády mezi sebou špatně komunikovaly přes telefon.
- Velitel americké 1. A urychleně přeložil své velitelství ze Spa do Chaudfontaine, aniž o tom byl schopen uvědomit Eisenhowera a Bradleyho a pak jej ještě v tichosti přeložil do Tongresu.
- Tisíce vojenských policistů se vydalo na honbu za převlečenými nacisty.

A teď některé vážné, ale i tragikomické příspěvky uznávaných historiků k prvním pěti dnům Bitvy o Ardeny.
Historik velmi ceněný, sir Liddell Hart napsal nejen větu, kterou jsme si již řekli: "Na začátku této bitvy stáli Spojenci na pokraji katastrofy." Ale psal i o tom, že desetitisíce vojenských policistů (MP) se vydali na honbu za "převlečenými nacisty". Jak již bylo řečeno, Bradley ve své knize - A Soldier's Story - Příběh jednoho vojáka - psal o tom, že půldruhého miliónu amerických vojáků si hrálo vzájemně na kočku a na myš a to doslova na potkání. Zároveň je zachycena Bradleyho věta, kde říká, že : "ani hodnost, ani osobní doklady, ani protesty nezabránily tomu, aby se spojenečtí vojáci neustále nevyslýchali na každém rohu."
Generála Bradleyho k jeho kritickým slovům o době Operace GREIF, vedla ta skutečnost, že byl sám vlastně zadržen třikrát a musel stále dokazovat, že je "opravdový Američan", což zde bylo řečeno. My si ještě řekněme, jak pikantní dostal generál Bradley, velitel americké 12. Skupiny armád, varování po třetím zadržení. Jeden z jeho příslušníků kontrarozvědky mu poradil, aby již nejezdil vůbec autem, ale aby počkal až se vylepší počasí (špatné neletové počasí bylo od 17. do 23. prosince) a raději létal letadlem.
Jeden z dalších spisovatelů Charles Foley o tehdejší ustrašenosti ve své knize - Commando Extraordinary - Zvláštní komando, napsal: "V každém viděli nepřítele a špióna. Polovina americké armády hledala Skorzenyho ve vlastních řadách."
V té době se stěhoval i Eisenhower, který dokonce z generálplukovníka Baldwina B. Smitha udělal dvojníka.
Zajímavostí pak také je, že byla později provedena analýza Operace GREIF kapitánem Stevenem J. Abdalem, když jeho rozbor nese datum 3. března 1972. Název tohoto rozboru je - "Role plukovníka Otty Skorzenyho a Operace GREIF ve 2. světové válce". Tahle studie se stala součástí výuky v americké vojenské akademii pro doškolování důstojníků pěchoty ve Fort Benningu (stát Georgia). Zde je zajímavostí, že některé poznatky kapitán Abdal získal od samotného Skorzenyho a v rozboru jsou slova, která raději ocituji, neboť jsou platná i dnes, zvláště když se podíváme na poslední konflikty a z nich především upozorňuji na taktiky islámských jednotek IS.
Součástí rozboru kapitána Abdala je i kapitola o podmínkách a doporučených postupech pro úspěšné zvláštní operace. Všímejme si, co v roce 1972 kapitán Abdal již napsal, cituji:

"Zvláštní operace, jako je Operace GREIF zasluhují svědomité prostudování. Složitost budoucích válečných konfliktů bude vzrůstat s uplatňováním počítačové elektroniky a vyspělé technologie. Vždy to bude však vyžadovat patřičné vojenské chápání situace, aby pěchota nakonec dokázala vykonat to, co je třeba, aby tedy každá nová taktika obsahovala nové prvky překvapení zaručující úspěch operace."

Kapitán Abdal tak potvrdil i v roce 1972, že Operace GREIF měla skutečně velký psychologický účinek. A to i v době roku 1944, kdy ještě popisované počítačové a vyspělé technologie takřka neexistovaly, nebo neexistovaly vůbec. A důležitá jsou slova, která pak napsal Skorzeny, který mou předchozí větu potvrzuje: "Operace GREIF mela obrovský psychologický účinek, vezmeme-li v úvahu slabou úroveň technických prostředků v ní použitých. Představme si bojiště, na němž jedna z armád ztratila přehled o tom, kdo je Spojenec a kdo protivník. Psychologický efekt jedné takové operace daleko předčí veškeré výhody dosažené taktickými prostředky a zpravodajskou službou."

Na tomto místě ještě poznamenám, že Skorzeny v závěrečné části o GREIFU říká, že jeho seznam pohřešovaných vojáků zvláštních operací Komanda Steilau, - Seznam ztrát - které měl on k dispozici říká, že mu na závěr z 32 mužů chybělo mužů jen 8. Z těch osmi byli 4 zajati nedaleko Bruselu a popraveni a další 4 zahynuli, když se nabourali se svým džípem. Jestliže se pak mluví o větším počtu mrtvých vojáků zvláštního komanda, musí se jednat o americké vojáky, kteří byli zajati a popraveni omylem....

Ještě než začneme samotnou ofenzívu Wehrmachtu v Ardenách dle plánu Wacht am Rhein vyvraťme si jeden mýtus o počasí v Ardenách, v prvním týdnu protiútoku.

Počasí v Ardenách 16. až 23. prosince 1944:
U většiny lidí, možná i díky Holywoodským filmům, existuje zažitá představa, že Ardeny byly v době útoku Wacht am Rhein - plné sněhu a ledu. Ještě možná existuje i představa, že byla mlha.
Skutečnost od 16. do 23. prosince 1944 však byla, v prvním týdnu bojů, úplně jiná. Ano, byla mlha, ale boje probíhaly celý týden ve studeném bahně, když teploty okolního prostředí se pohybovaly okolo 0. Přeháňky byly - ale - buď jenom deštivé, nebo se jednalo o déšť se sněhem. Vlastně celý podzim roku 1944 byl, dle meteorologů, více než dvakrát tak deštivý, než býval běžně. Políčka a louky se na německé straně Arden proměnily v blátivou břečku. Rozměklá půda byla i v lesích a německá tanková vojska a obrněné jednotky musely již při shromažďování pečlivě vybírat místa, kde svou techniku maskovaly. Tohle škaredé počasí, deštivé a mlhavé, vydrželo i do 16. a po 16. prosinci 1944. A tak všechny německé mechanizované jednotky, které šly do útoku prakticky nemohly sjet ze silnice, protože se okamžitě zabořily do bahna. Útočící obrněné jednotky proto mohly provádět veškeré manévry jen na zpevněných silnicích a cestách. To znamenalo, jak si při samotných bojích řekneme, že většina tankových a obrněných jednotek prováděla své výpady po zpevněných komunikacích. No a zpevněné komunikace byly většinou v malých městečkách a vesničkách, kterými jsou Ardeny a Eifel posety. A je pochopitelné, že i obrana amerických uzlů, obranných bodů, byla opřena o tato městečka a vesničky, nebo selské usedlosti v krajině.
Mráz a sníh se začal dostavovat okolo 22. prosince v noci a teprve po 23. prosinci se také vyjasnilo - bylo tzv. "Letové počasí". Tuhá zima tak začala se vším všudy, sněhem a ledem, až od 23. prosince 1944.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=60&start=20