Mapa Bitvy o Ardeny v období útočných bojů Wehrmachtu, od 16. prosince do 26. prosince
1944, i s ústupy jednotlivých amerických jednotek do konečné obrany, před protiútokem.
V předchozích článcích jsme, všeobecně, v pasáži : Přípravy spojeneckého protiútoku v Ardenách, probírali německé útoky mezi 20. až 23. prosincem 1944, které se snažili Američané zastavit, nebo alespoň co nejvíce zpomalit. Zároveň však ve štábech Spojenců, a to od SHAEF až po jednotlivé zainteresované armády ( britská 2. A a její 30. as/XXX. as/, americké 1. A, 9. A a Pattonova 3. A), probíhaly přípravy na všeobecný protiútok proti "Ardenskému výběžku"...!!!
Pojďme nyní tyhle boje, popisované všeobecně, dle historických faktů, přenést přímo do terénu a datum bojů prodloužíme až do 28. prosince 1944( tedy od 20. do 28. prosince 1944, když začínat budu koncem neletového počasí - noc z 22. na 23. prosince 1944.). Popíšeme je tak, jak je "opět nezapomenutelně" popsal, respektujíc historická fakta a zápisy amerických pluků, divizí a praporů - historik a technik Steven J. Zaloga - v knize - Panther vs Sherman Bitva v Ardenách 1944. Většinu popíši svými slovy a nezbytné pasáže pak citací ze Zalogy a jeho knihy, když mnohá místa budou doplněna z dalších historických děl, uvedených v - Použité podklady.
Začněme tím, že německá ofenzíva 23. prosince 1944 přibližovala vlastně konec prvého týdne bojů dle německého plánu "Wacht am Rhein". Do té doby Manteuffelova 5. TA prorazila americké linie a obklíčila městečko Bastogne, ve kterém se bránily: - americká 101. vzdušně-výsadková divize pod velením generála McAuliffa, dále pak Bojová skupina "B" z americké 10. obrněné divize, zbytky Bojové skupiny "R" z americké 9. obrněné divize. V té době už bylo také jasné, že se nedařilo tomu hlavnímu útoku podnikanému Dietlovou 6. TA SS, i když se stále ještě i 23. prosince pokoušela prolomit obranu v severním sektoru směrem na Lutych (Liége). Právě tenhle směr na Lutych ( Liége), severní směr výběžku v Ardenách, byl pro Němce strašně důležitý a my si jej, z divizních a plukovních hlášení, ze kterých Zaloga čerpal - o chvíli popíšeme.
Nocí z 22. na 23. prosince se zásadně změnily povětrnostní podmínky v prostoru Ardeny a Eifel - "Neletové počasí" se měnilo na "Letové počasí", což se ale odráželo i na stavu půdy a silnic. Do Arden přišla studená fronta od východu a teploty pod nulou měly okamžitý dopad na další vývoj německé ofenzívy "Wacht am Rhein", a to kladně i záporně:
a) Kladně - zmrzlá půda ulehčila tankové manévry, neboť i těžší bojová technika, tanky, SHD, OT a těžké nákladní automobily se nyní mohly pohybovat po promrzlé zemi nejen po silnicích, ale i v polích a po celé krajině. Tohohle využily především v "Předvoji" se pohybující "úderné oddíly s tanky a SHD", které začaly obcházet americké opěrné body, které, jak víme, byly soustředěny většinou ve vesnicích a městečkách Arden, nebo ve větších usedlostech (statcích) v krajině.
b) Záporně - vznik tzv. "Letového počasí" - chladné počasí pod nulou - sebou přineslo jasnou oblohu. Jasná obloha byl okamžitý povel pro "Spojeneckou leteckou převahu". Nebe nad Ardenami se již brzy ráno zaplnilo všemi druhy spojeneckého letectva. Stíhači čistili a zajišťovali nebe, americké stíhací bombardéry útočily na německé, životně důležité zásobovací kolony tankových divizí - Zaloga říká, parafrázuji: "Nebe se ocitlo v pekle Thunderboltů". Obklíčená americká vojska (v Bastogni) začala dostávat zásoby proviantu a munice od zásobovacích letounů.
Němci měli v zádech svého útoku "klín vražený do zad 5. TA" - obklíčenou Bastogne. Ale do 23. prosince již byli zbaveni dalšího klínu v zádech - to když se "Divizní velitelství americké 9. a 7. obrněné divize stáhlo ze St. Vith". Okolo 21. již totiž bylo zřejmé, že obránci St. Vith mají nejen velké ztráty, ale došla i munice a proviant a tudíž obrana byla již neudržitelná.
Změna počasí - ztvrdlá země a ústup amerických jednotek ze St. Vith, byla ta vhodná kombinace, na kterou čekal i II. sled německé 6. TA SS, který tvořil 2. ts SS, velitel generál SS Bittrich, a v něm německá 2. td SS velitel brigádní generál Lammerding a 9. td SS "Hohenstaufen" velitel brigádní generál Stadler. Obě tankové divize byly přesměrovány do centra německého postupu a vyslány severozápadním směrem k vrchovině Tailles a postupu k řece Maase za vrchovinou, tedy tím nejkratším směrem. Poslechněme si, co o útocích další německé, a to Manteuffelovy 5. TA, v tu samou dobu (23. prosince, kdy postupovaly i obě německé divize z 6. TA SS) říká Zaloga, cituji:
"Co v tomto momentě ještě nebylo zjevné byl fakt, že postup 5. TA je příslovečným závodem bez cíle. Zatímco nejrychlejší přístupové cesty k Maase byly zablokovány v sektoru 6. TA SS, Manteuffelovy armádní divize se pohybovaly po mnohem delších trasách. Časový faktor se v tomto případě ukázal jako naprosto kritický, protože dal Američanům příležitost přesunout do Arden své mobilní obrněné divize. Na jihu se 3. A pod velením George Pattona připravovala na postup do Sárska (Operace TINK) a jeden z jejich sborů začal místo na východ postupovat směrem na sever k Bastogne.
Na severu se nacházel americký 7. ts (z 1. A), kterému velel generál "Bleskový Joe" Collins. Ten disponoval dvěma nejsilnějšími obrněnými divizemi (jednalo se o americkou 2. a 3. obrněnou divizi, viz. mapa - má poznámka), z nichž každá měla 6 tankových praporů, místo obvyklých tří. Americký 7. as se stal jádrem druhé síly (severním ramenem kleští, budoucího protiútoku Američanů proti Ardenskému výběžku - má poznámka) vyčleněné pro protiútok a pohyboval se podél vrchoviny Tailles. Americká 2. a 3. obrněná divize se následně ocitly v centru největších tankových bojů v Ardenách.
3. obrněná divize zachytila útok německého 2. ts SS předtím než stihl postoupit kopcovitým terénem za Manhay ( Manhay viz.
levá, spíše horní část prostředku mapy od 21. do 23. prosince 1944
, ale také přibližně spíše pravá část této mapy, v severním prostoru, od 24. do 27. prosince - má poznámka).
Americká 2. obrněná divize během Vánoc rozbila předvoj Manteuffelovy 5. TA, který se dostal těsně za Bastogne.
Ústup 7. obrněné divize z výběžku v St. Vith proběhl v době, kdy do oblasti postoupila dvě americká 'Bojová velitelství' (upozorňuji na to, že americká 'Bojová velitelství' bylo něco, jako 'Bojové skupiny', které sestavovali také Němci pro útok v nějakém směru - má poznámka) 3. obrněné divize a dostala se k důležité křižovatce u Manhay. Krátce po nich (23. prosince - poznámka Zalogy) se z druhé strany k Manhay probila německá 2. td SS. Pokus získat kontrolu nad touto vesnicí z jihozápadu pomocí dvou rot tanků Panther následoval během rána na Štědrý den. Nebyl ale korunován úspěchem, což bude popsáno podrobněji dále v textu. Na Štědrý večer, zatímco se (americká) 7. obrněná divize pokoušela reorganizovat svou obranu jižně od Manhay, udeřily zbylé dvě roty tanků Panther z 2. td SS, zničily v měsíčním světle několik amerických kolon a začaly postupovat do centra Manhay. V několika příštích dnech svedla americká 3. obrněná divize sérii tvrdých bojů s německou 2. td SS v okolí Manhay a Grandmenil (viz mapa prostoru od 24. do 27. prosince, víc v pravé části mapy, mírně nad středem, je Manhay a Grandmenil, kde jsou naznačeny ony boje - má poznámka) a se 116. td v okolí Hotton a Soy (městečka
Hotton a Soy jsou více vlevo od Manhay a Grandmenil - viz zde na této mapě v severní části výběžku v Ardenách).
Křižovatky silnic v Hotton a Soy, stejně jako v Manhay a Grandmenil, byly klíčovými uzly postupu na Lutych (Liége), protože okolní kopce byly zalesněné a pro tanky zcela nepřístupné. Situace se postupně začala obracet ve prospěch americké armády a to hlavně díky soustředění dělostřelectva na návrších v okolí městeček, které úspěšně rozbíjelo německé výpady. Prapory tanků Panther byly znovu nuceny svádět pouliční boje bez podpory pěchoty, o kterou je připravilo americké dělostřelectvo, a byly snadno zranitelné americkými tanky a pěchotou vyzbrojenou Bazookami.
Dne 26. prosince zahájilo 'Úkolové uskupení McGeorge' (také jedno označení pro 'Bojovou skupinu', zde po vzoru německé 'Bojové skupiny' se jménem velitele - má poznámka) útok s cílem získat zpět Grandmenil, přičemž ve stejnou dobu začal útok německé 2. td SS směrem ven z vesnice. Shermany se v otevřeném terénu nemohly rovnat německým Pantherům a Američané ztratili všechny tanky až na dva. I přesto však byl díky tomuto střetu německý výpad zastaven a dál už se Němci v tomto sektoru nedostali. Německá 116. td neměla v okolí Hottonu dále na západě o moc větší štěstí - v prvních dnech po Vánocích byly její útoky zastaveny a její ztráty začaly narůstat."
V tomhle popisu bojů prakticky uprostřed severní části výběžku německého útoku - v prostoru, který směřoval na - pro Němce důležité město Lutych (Liége), - je obsaženo zastavení německých útoků na tomto směru, viz. již řečené mapy. My se za chvilku, v příštím článku, přesuneme postupně západněji, popíšeme si zastavení útoku směrem k řece Maase a to přímo i s popisem tankových soubojů v daných lokalitách.
(Pro Č 43., 44. a 45. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman Bitva v Ardenách 1944, Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.).
