Západní fronta od kanálu La Manche až po Švýcarsko, v době od 8. února 1945 až do
21. března 1945. Mapa zahrnuje i předmostí na Rýně, vzniklé, "nenadálým", obsazením mostu u Remagenu americkou 9. A generála Simpsona.
Než dokončíme problém Drážďany, řekněme si ještě co se na Západní frontě Evropy stalo v ony osudné dny 13. a 14. února 1945.
Dne 13. února 1945 Kanaďané a Britové, vojáci z Kanadské 1. A a britské 2. A vyčistili lesní a horský útvar Reichschwald od posledních vojáků Wehrmachtu.
Dne 14. února 1945 se Kanaďané a Britové v prostoru Emmerichu dostaly k jižnímu břehu největšího veletoku západní Evropy, k Rýnu. Postup se ten den dařil i dalším jednotkám Kanaďanů a Britů, které také postoupily až k Rýnu. Jižněji se ten den přeskupovaly americké jednotky ze všech armád.
Dne 14. února 1945, dostal Winston Churchill, když se vracel z Krymu do Velké Británie, velice zajímavý telegram od londýnského Úřadu válečného kabinetu, který měl celkem 11 bodů, 11 zpráv o vývoji situace na bojištích, kde bojovali Spojenci. Všechny události tam byly zaznamenány až do 13. února 1945 do 24,00. Ty body jsou zajímavé a já ocituji Gilberta, který se k tomuto odtajněnému telegramu dostal a ve své knize napsal některé z bodů, které telegram obsahoval - tedy cituji - Telegram:
"jenž obsahoval zprávy týkající se 11ti různých aspektů situace vývoje na bojištích, k němuž došlo předcházejícího dne.
Dozvěděl se z něho, že
- Na Západní frontě bylo zajato 6 000 německých vojáků.
- Britský konvoj 28 lodí dorazil beze ztrát do přístavů v severním Rusku.
- Ve střední Barmě se podařilo odrazit řadu japonských protiútoků.
- Ve střední Evropě vstoupili ruští vojáci do Budapešti a v bojích padli desetitisíce německých vojáků.
- Ve vzduchu - o tom pojednával desátý bod z jedenácti - vyslalo velitelství bombardovacího letectví nad Německo celkem 1 252 letounů, z toho 805 nad Drážďany, 368 na závod na výrobu syntetického benzínu v Böhlenu, 71 na Magdeburk a 8 na rafinérii ropy v Misburgu.
- Jedenáctý a zároveň poslední bod zmíněného telegramu - jež odeslal Úřad válečného kabinetu ministerskému předsedovi, se týkal pokračujících útoků raketových střel V - 2 na Británii. V průběhu 15ti hodin jež předcházely rozednění 15. února dopadlo do oblasti Londýna 14 raketových střel V - 2, jež zabily 12 civilních osob ve Wood Greenu, 12 v Romfordu, 28 ve West Hamu a 3 v Bexley."
K týdnu končícímu 15. února 1945 tak celková výše ztrát, které způsobily raketové střely V - 2 byla nejvyšší od zahájení útoků a činila 180 mrtvých.
K 15. únoru 1945 byla vyhotovena první britská zpráva o výsledcích náletu nad Drážďany, která byla provedena z vyhodnocení leteckých fotografií a ještě neobsahovala žádná čísla. Zpráva jen říkala, že "na fotografiích jsou patrné značné materiální škody, mnoho domovních bloků vyhořelo, je zřejmé, že požáry už zničily značnou část města". Tahle tajná zpráva pak ještě obsahovala informaci, že Výbor náčelníků štábů se týden na to dozvěděl, že vyhodnocování dalších fotografií pořízených 15. února bylo "ztíženo přísvitem způsobený tím, že šestatřicet hodin po skončení posledního útoku ještě planuly některé požáry".
Ale bombardování Drážďan ještě nekončilo, neboť v ranních hodinách 15. února 1945, tedy necelých 36 hodin po příletu prvních britských bombardovacích letounů nad Drážďany, znovu na město zaútočila druhá vlna 200 amerických bombardérů. Jak říkala tajná zpráva, vycházelo bombardování téhle druhé vlny z předpokladu, že se může způsobit ještě větší zkáza, když dojde k útoku v době, kdy hasiči budou i se svou technikou v ulicích a kdy budou zasaženi bombardováním i oni.
Faktem do dnešních dnů zůstává, že nikdy nebyl přesně stanoven "počet skutečně mrtvých". Jediné, co je známo je, že ve městě Drážďany bylo nalezeno a zaregistrováno celkem 39 773 "oficiálně identifikovaných mrtvol" - ve většině případů šlo o uhořelé osoby. Dalších 20 000 mrtvých zůstalo pod troskami, nebo jejich těla byla spálena tak, že nebylo možné zjistit jejich totožnost.
Na ústředním drážďanském hřbitově je umístěn nápis na hromadném hrobě, který dává otázku, nečeká odpověď. Otázka zní - "Kolik jich zemřelo?" Nikdo se o odpověď k tomuto nápisu nepokusil.
Takže nalezneme vlastně i třetí číslo, které říká 39 773 + 20 000 = 59 773 ( ale i tohle číslo je určitě nepřesné, neboť v době bombardování bylo ve městě spousta uprchlíků, totálně nasazených dělníků, lidí, kteří byly na jiných seznamech vedeni jako nezvěstní, atd) ...!!!
Mapa postupu britské 21. Skupiny armád, ke které patřila i americká 9. A generála Simpsona
a také je zde vidět i postup americké 1. A generála Hodgese, z americké 12. Skupiny armád, v období od 8. února do 5. března 1945.
Dne 17. února 1945, na severu Západní fronty, kanadská vojska z 1. A dorazila k Rýnu v úseku dlouhém 16 kilometrů. Jižněji se americkým jednotkám z 12. a 20. pěšího praporu, z Pattonovy 3. A, dařilo útočit z jižního Lucemburska a také i ještě jižněji, v prostoru Saarlouis. Jižně od 3. A, útočila americká 7. A generála Patche, a to do prostoru kolem Saarbrückenu ( Všechno útočné snažení pozemních jednotek Kanaďanů, Britů, Američanů a Francouzů - Spojenců, a to od severu až k jihu Západní fronty bylo - směr Rýn, překročení řeky, a vytváření předmostí).
Bombardovacím letounům RAF se podařilo 17. února 1945 potopit v přístavu Terst italskou bitevní loď Conte di Cavour, dříve již poškozenou. Při tomto náletu je potopena i nedokončená bitevní loď Impero.
Toho samého 17. února 1945 se v Peenemünde, ve kterém Němci zkonstruovali a prakticky i odzkoušeli raketové střely V - 2 ( byly zkoušeny v různých fázích vývoje i na jiných místech) , začala rozléhat palba těžkých děl Spojenců. Ten samý den odjížděli technici a odborníci na raketovou techniku vlakem z vývojového a pokusného střediska. Zařízení středisek bylo posíláno na Západ nákladními čluny. Do konce února 1945 byli tito specialisté a jejich nezbytné technické zařízení již v Bavorsku, v místech, o kterých se hovořilo jako " o místech Hitlerova posledního odporu"!
Dne 18. února 1945, během ofenzívy Kanaďanů a Britů z Montyho 21. Skupiny armád v severní části Západní fronty, útočil Horrocksův 30. as ( XXX. as), z Dempseyho britské 2. A, na město Goh.
Ten samý den zaútočila i Pattonova 3. A, a to současně všemi svými sbory. Na severu Pattonova prostoru 3. A, od Echternachu, prolomil americký 8. as (VIII. as), Siegfriedovu linii, další dva americké sbory, 12. as ( XII. as) a také 20. as ( XX. as) na jihu tohoto prostoru, také postoupily vpřed, směrem severovýchodním.
Dne 19. února 1945, v době, pro Němce nejtěžší krize na Východní frontě ( od 12. ledna tam probíhala útočná operace Rudé armády, která Němce tlačila směrem na Berlín), se bez souhlasu Hitlera, setkal Himmler s představitelem švédského Červeného kříže, hrabětem Folkem Bernadottem, a zeptal se ho, "zda by případně mohla být zahájena jednání se západními Spojenci?" Zkušený vyjednávač Bernadott Himmlerovi, i když nezávazně, "navrhl, že v rámci prvního kroku by měly být koncentrační tábory předány do rukou Mezinárodního výboru Červeného kříže". Himmler byl však ochoten tak maximálně povolit, aby vězni z koncentračních táborů dostávali balíčky s potravinovou pomocí Červeného kříže, ovšem výhradně v případě "osob nordického původu". Vůbec to nemělo platit pro Slovany a Židy". Další setkání bylo dohodnuto - "na později - na potom"....!!!
(Pro Č 4., 5. a 6. - Do Německa 1945, - byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).
Dne 20. února 1945 pokračoval americký 20. as (XX. as), z Pattonovy 3. A, v úspěšných útocích všemi svými jednotkami v prostoru tzv. sársko-moselského trojúhelníku.
V prostoru kde útočila britská Montyho 21. Skupina armád, tedy v severní části Západní fronty, se 21. února 1945 podařilo britské 51. divizi, z Horrocksova 30. as (XXX. as) z Dempseyho britské 2. A dobýt město Goch.
Druhý den, tedy 22. února 1945 se dařilo americkému 20. as ( XX. as) z Pattonovy 3. A úspěšně dokončit boje a obsadit oblast sársko-moselský trojúhelník.
Na italské frontě se dařilo dne 22. února 1945 postoupit smíšené americko-britské 5. A v obtížném horském terénu vysoko v údolí řeky Reno, viz boje v Č 119. :
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=5193
Ve čtvrtek 22. února 1945, po dobu více než 24 hodin probíhala letecká ofenzíva Spojenců pod kódovým označením "Operace Clarion". V rámci "Operace Clarion" startovalo z leteckých základen ve Velké Británii, Belgii, Francii, Holandsku a Itálii více než 9 000 letadel všech leteckých armád Spojenců, když tahle operace zároveň představovala demonstraci síly Spojenců. Bombardéry a stíhací-bombardéry, po více než 24. hodin, v rámci Operace Clarion, bombardovaly, na zmenšujícím se prostoru Třetí říše, její železniční uzly, mosty a lokomotivní depa.
