Vietnam 1964-1975 IV. Č 1.

[michan]

Mapa Vietnamu po roce 1954.





Vietnam 1964-1975 IV. Č 1.

Díl IV.

Část 1.

Kdo si aspoň někdy něco přečetl o dějinách lidstva, určitě narazil na rozdělování půdy lidem, které se všeobecně nazývá „ Pozemková reforma“. Určitě narazil na to, že se všeobecně dá říci, že v každé době, v každém společenském systému, byla pozemková reforma „ jablkem sváru“ mezi lidmi.
V Díl II., jsme si ji popsali ve VDR.
Jednou z podmínek, které si USA při poskytování „ Hospodářské pomoci“ RVN dala ( bez zpětné vazby, bez kontroly, bez toho, že by se na ní přímo podílela – divné – zřejmě příliš velká „slušnost a důvěra v partnera“), bylo, že RVN provede „ spravedlivou pozemkovou reformu“.
Tady je nutné říci, že USA ve 40 tých letech, ve státech, které kontrolovala svou okupační správou ( Japonsko a Jižní Korea), postupovala jinak. Trvala na tom, že hranice pro zemědělsky užívaný soukromý majetek, který se bude rozdělovat bude 1 až 2 hektary.
Zde v RVN trvala na „spravedlnosti a věřila“….
Rozděloval se majetek, který zabral a rozdělil Viet Minh ( většinou francouzský a kdo kolaboroval ).
Původní majitelé dostali půdu zpět do 115 hektarů. Další část půdy dostali velkostatkáři jako odškodnění.
Samozřejmě nikdo nesměl být Francouz.
Ale jen 10% rolníků mělo nějaký kapitál, aby si mohlo půdu koupit. A tak vše ostatní shrábl stát. Do roku 1961 mělo RVN 650 000 hektarů půdy a jen 244 000 hektarů bylo rozděleno. Z pozemkové reformy nejvíce půdy dostal stát, pak katoličtí uprchlíci ze severu, vládní úředníci a bývalí vojáci.
V roce 1955 mělo 10% obyvatelstva 65 % půdy a za 10 let 55 % půdy, ostatní dostal stát.
Stát vydělal půdu i na snížení nájemných poplatků z 50 % na 25% a to tak, že dal podmínku, že odvody budou bez ohledu – úroda – neúroda. V létě neúrody prostě půdu shrábnul.
K vyhlazovací ( denunciační) kampani tak přistupuje pozemková reforma, která zvyšuje neoblíbenost režimu v RVN a rodiny Ngo Dinh Diema.
Pozemková reforma přinesla další problém. Odstranila místní samosprávu, neboť statní úředníci, kteří nyní v regionech vládli se rekrutovali většinou také z katolických uprchlíků ze severu. Ti poslouchali příkazy ze Saigonu a v místních poměrech se nevyznali. Často nebyli přítomni ( jedu pro rozkazy do Saigonu - absentismus) a tak nevládl nikdo. V regionech se narušily vazby místní samosprávy vzniklé staletími. To není ale vše.
Stát a státní úředníci chtějí kontrolovat efektivně venkovské obyvatelstvo a bývalé přívržence Viet Minhu, případně odhalovat nové.
Pod touto rouškou v červenci 1959 začnou zřizovat v deltě Mekongu tzv. „ zemědělská městečka“ ( agrovilles). Skutečnost byla strašná!
Má to být vlastně násilné přesídlení venkovského obyvatelstva do opevněných vesnic, které by se tak dalo dobře kontrolovat a spravovat. Co ale při tom vzniká?
Některým je slíbeno, že v střediskové obci je lepší půda a jsou tam postavené nové domky, když tam přijdou, kde nic, tu nic. Jinde je státní úředníci nutí, aby své domky strhli, materiál si vzali sebou a že si tam postaví domky nové. Jako jedinou pomoc dostanou peněžní obnos, 5,50 dolaru ( dodáno USA). Peníze od nich však na místě vyberou státní úředníci, je prý to za slíbenou půdu. Takže zase nic!
Nejvíce ze všeho, po materielních škodách, trpí rolníkovo vědomí. Vláda ho odtrhává od půdy jeho předků ( a ještě mu lže a okrádá ho), což je v konfuciánsko – buddhistickém myšlení neodpustitelné.
Takto má být přestěhováno, do „ nových domovů“ 500 000 rolníků. Většina se brání a mnoho jich „ hlasuje nohama“ ( utečou zpět po několika týdnech). Program „ agrovilles“ zkrachuje.
Ten, kdo tento program absolvoval, se určitě stal velkým nepřítelem Diemova režimu a určitě svůj stát, RVN, moc nemiloval!!!
Naštve se také 18 bývalých vysokých hodnostářů, někdejší francouzské koloniální správy.
Na schůzce v saigonském hotelu Caravelle v dubnu 1960 marně žádají liberalizaci a demokratizaci režimu RVN. Ostře kritizují opatření státu, které označí za státní teror.
Parlamentní volby ( druhé) v roce 1959 označí za podvod. A jak by také né!
Statisíce rolníků přinutili státní úředníci hlasovat pro Diema. V samotném Saigonu, kde by na manipulace bylo příliš vidět Američany a okolním světem, vše udělal Diem jinak.
Stáhl do Saigonu, jako vrchní velitel, polovinu armády. Vojáci dostali rozkaz volit svého velitele a bylo!
Opozici, tu vůbec k volbám nepřipustil. Jediným jeho protikandidátem byl „nezávislý“, tím byl jeho bratr ( naprosto neoblíbený) – Ngo Dinh Nhu.
No a jak zareagoval na manifest, který vznikl v saigonském hotelu Caravelle?
Diem nechá pozatýkat ( víme zákon 10/59) opoziční novináře, studenty a mnoho zúčastněných intelektuálů. Všechny nechá obvinit „ze styku s komunisty“.
Ovšem vře to také v armádě.
Několik stovek výsadkářů armády RVN obklíčí prezidentský palác a požadují reformu státu ( projev nového druhu vojska). Vypuknou boje s jednotkami věrnými Diemovi. Puč je špatně připraven a organizován. Boje trvají 2 dny a pak jej loajální jednotky rozstřílí.
Je to další z mnoha signálů nespokojenosti jihovietnamské společnosti.

Tak jak se Ngo Dinh Diem v RVN choval, pronásledoval a ničil Viet Minh, potlačoval jakoukoliv opozici proti jeho stylu vládnutí, muselo nutně vyvolat reakci. Ta reakce nejprve vůbec nepřicházela z VDR a od Ho Či Mina. Sever se nejprve úplně zdržoval jakýchkoliv zásahů v RVN. Stále věřil v slíbené volby o celém Vietnamu, dle „ Mírové konference z Ženevy“.
Diem by však akceptoval volby v celém Vietnamu jedině tehdy, kdyby se celý národ podřídil jeho vládě ( krutovládě).
A tak to vlastně byla hluboká nespokojenost s s Diemovým vládnutím, starost obyčejných lidí o holé přežití, co vyvolalo ozbrojené povstání.
Za to, že v roce 1958 vypukla v jižním Vietnamu občanská válka proti Diemovu vládnutí nejsou zodpovědné zbytky místní komunistické strany ( v jižním Vietnamu, RVN), ani vláda a strana v Hanoji ( VDR ), ale Ngo Dinh Diem sám a jeho krutovláda.
Ale jak vše, co se dělo v RVN sledoval sever, tedy VDR, která měla přece velice dobré zprávy z jihu?

[michan]

Vietnam 1964-1975 IV. Č 2.

Díl IV.

Část 2.

Jak začínal ozbrojený boj, který v roce 1958 přeroste v „ Občanskou válku“? Příčiny jsme si řekli.
Přestože Diem a saigonská vláda v RVN rozpoutá teror, nepodaří se jí odhalit všechny přívržence Viet Minhu a především rozbít strukturu „ Komunistické strany jižního Vietnamu“ ( její název je Lao Dong).
Diemovy přívrženci jich sice zabijí tisíce, ale většina členů Viet Minhu a Lao Dongu přejde do ilegality, nebo se stáhne do nepřístupných oblastí. Všichni tito přeživší pak poukazují na teror Diemova vládnutí a kritizují, že hanojské vedení nic nedělá. Stejně tak v březnu 1956 kritizuje politiku Hanoje a jejího vedení Le Duan, tajemník KS VDR, zodpovědný za jižní Vietnam. Hanoj tvrdí, až do poloviny roku 1956, že je nutno bojovat politickými prostředky a že je třeba zabránit všemu, co by mohlo ohrozit celovietnamské volby. Le Duan tvrdí, že tento kurs je špatný. On totiž Le Duan podnikl tajnou cestu po jižním Vietnamu, na které viděl teror a násilí Diemova režimu. Viděl, a z cest po jihu pochopil, že se na jihu žádné celovietnamské volby konat nebudou. Jeho rozbor jasně ukazoval, že jediná cesta k sjednocení země je ozbrojený boj. Zpočátku svůj rozbor prosadit nedokázal, jako další důvod mu jeho oponenti předhazovali ( k celovietnamským volbám) – „Výstavbu socialismu ve VDR“.

Náhodné útoky vyprovokovaných rolníků z přelomu 1956/57 se vyvinou v hnutí odporu, které se rozrůstá. CIA odhaduje, že na začátku roku 1958 má toto ještě necentralizované hnutí odporu 1 700 partyzánů. Cílem teroristické kampaně, která vystupovala pod heslem „ vymýcení zrádců“ jsou nejprve ti schopní, oblíbení a úspěšní státní úředníci Diemova režimu. Když ho zbaví této jediné opory, která za něco stojí, začnou útočit na ty zkorumpované a hloupé Diemovy úředníky. Docela chytré že?
První fáze útoků teroristů probíhá podél hranic s Kambodžou, kde je nejvíce přívrženců Viet Minhu. Sem, do těžko přístupných horských oblastí, se stáhnou nejen zbytky milicí Cao Dai a Hoa Hao, ale jsou zde i „Montagnardas“. Montagnardas, jsou etnické menšiny, těžcí nepřátelé prezidenta Diema. Diem těmto etnikům sebral část půdy a dal jí katolíkům ze severu a obyvatelům z pobřežních oblastí.
Počet obětí, teroristické kampaně pod heslem „ vymýcení zrádců“, stále roste. Jestliže je to v roce 1958 193 lidí, v roce 1959 je to 233 lidí a za prvních 5 měsíců 1960 je to již 780 mrtvých. Počty zdánlivě malé, ale význam, z psychologického hlediska ohromný. Do této doby si zástupci vlády po RVN jezdili úplně volně a bez překážek a armáda podnikala hon na komunisty, sympatizanty a opozici. Teď změna. V mnoha provinciích se situace obrací – z pronásledovaných se stávají pronásledovatelé.
Moc Diemova režimu se otřásá v základech, autorita státu klesá s každým útokem.
Je možno jasně říci: Od roku 1959 je president Diem a jeho režim v defenzívě.

Hanoj a UV KS Vietnamu svou strategii mění v lednu 1959. Teprve tehdy odsouhlasí komunistické vedení, na stále větší naléhání jihu, ozbrojený boj! Až v průběhu roku 1960 proniká ze severu na jih 4 500 komunistických partyzánů, kteří pocházeli z jižního Vietnamu, do svých domovských oblastí. A hned je to znát. V roce 1960 již dochází k bojům partyzánů s většími jednotkami jihovietnamské armády. Dokonce v září 1960 zuří prudké boje v zalesněném terénu, na území, které je vzdáleno od Saigonu jen 50 km.
Začne se také formovat odpor politické garnitury proti Diemovu režimu. To se totiž v březnu 1960 setkají bývalí vůdcové Viet Minhu, přívrženci komunistické strany jižního Vietnamu, buddhisté, zástupci sekt Cao Dai, Hoa Hao a někteří katolíci. Je z toho výzva k ozbrojenému odporu a k vytvoření vlády všech stran v jižním Vietnamu. V září 1960 se k požadavku vytvoření politického hnutí připojí i Hanoj.
T o je předpoklad pro vytvoření důležitého subjektu, kterým je FNO – „Fronta národního osvobození jižního Vietnamu“.
Na jedné tajné základně, poblíž Saigonu, pak 20. prosince 1960, vyhlašuje FNO program. Program má oslovit široké vrstvy vietnamského obyvatelstva. Tento program zůstal v platnosti až do zhroucení jihovietnamského režimu v dubnu 1975. Je tedy důležité vědět jeho zásadní body.
Hlavní požadavky FNO:
Sesazení Diema, oživení domácího hospodářství a redukce dovozu, snížení pachtovného a přerozdělení země, rovnost pohlaví, etnik a náboženství, neutrální zahraniční politika a konec činnosti amerických poradců.
Konec programu pak obsahoval požadavek, aby byly obnoveny normální vztahy mezi oběma vietnamskými zónami a země byla sjednocena. Tady je nutno říci, že Diem dokonce zakazoval poštovní styk sever – jih.
Největší chyby v hodnocení FNO se dělaly v tom, že se říkalo, že FNO je vlastně komunistická. To ale nebyla pravda. FNO byla velice pestrá.
Komunisté jihu a severu měli určitě v FNO velké slovo, to ano.
V FNO však měli slovo zrovna tak reprezentanti nábožensko-politických skupin ( buddhisté a sekty), občané opozice, intelektuálové a katolíci.
Šlo o širokou koalici, která až do roku 1968 jednala naprosto nezávisle na Hanoji a sledovala své vlastní cíle. Na hnutí FNO měly velký vliv regionální zvláštnosti. V oblastech, kde měly tradiční vliv sekty Cao Dai a Hoa Hao hrály prim ony. Komunisté měli největší vliv v oblastech, které v 40 tých letech ovládal Viet Minh.
FNO a její „ Lidová armáda“ ( Diem jí nazýval „ Vietcong“ – vietnamští komunisté – po Diemově pojmenování se to vžilo i u ostatních, např vojácích USA a dalších) získávala popularitu z jiných důvodů, než si o ní utvořila propaganda západu. Mnoho lidí Vietnamu v FNO a v „ Lidové armádě“, vidělo pokračovatelku Viet Minhu ( který tím zanikl), který bojoval s francouzskou koloniální mocí a porazil jí.
No a nejvíce různorodou koalici v FNO spojoval právě boj proti Diemovi a americkým poradcům!!!
Dalším fakt, který FNO v její různorodosti spojoval, bylo, že usilovala o skutečně spravedlivou „ Pozemkovou reformu“, která by konečně byla „ skutečně spravedlivá“ a ne jen pro pár vyvolených.
Další souzvuk v FNO vždy byl na tom, že se spojí vietnamský národ ve sjednoceném Vietnamu.
Toto vše buď CIA a jejím prostřednictvím USA neznala, nebo znala a nechtěla znát. Jak vůbec Američané a USA vnímala Vietnam té doby? Na tuto otázku je třeba si také odpovědět!

[michan]

Vietnam 1964-1975 IV. Č 3.

Díl IV.

Část 3.

Nyní se ponořme do úplně jiného světa – Amerika v druhé polovině 50. let.
Čím se zabývala USA po roce 1955?
Rovnou si řekněme, že Vietnam a především ( jižní) Vietnam ( RVN) byl pro americkou veřejnost jen okrajová záležitost!
Nejdůležitějším zdrojem informací té doby, bylo televizní zpravodajství, které přinášelo agenturní zprávy. Ale hlavní náplní televizních zpravodajství té doby bylo především, suezská krize, povstání v Maďarsku ( 1956), krize v Berlíně ( 1958), atomové zbrojení ( Východ – Západ), sputnikový šok od roku 1957. Sověti vypustili první sputnik, získali náskok nad USA a ta měla nyní co dohánět. Veřejnost a intelektuálové tedy především nutí vládu, aby dohnala a předehnala SSSR v kosmu a aby urychlila kosmický program!!! Amerika si žila svým vlastním životem.
Semo tamo se nějaký deník, nebo časopis ( např. časopis Life), pokusil napsat kritický článek o Diemových represích, nebo, že Jižní Vietnam je „ dnes prakticky policejním státem“ ( časopis Foreign Affairs) a že se vyznačuje „ svévolným zatýkáním, přísnou cenzurou a neexistencí skutečné opozice“. Kdo a kolik lidí to četlo? Velice málo lidí. Experti na rozvojové země, novináři, akademici a politici ( až na pár vyjímek) se s tím vyrovnali pod dojmem – když dochází k „vytváření národa ( nationg building), dochází i k jistým potížím. Stát RVN vzniká na trosce koloniální správy a nemůže hned vypadat jako běžná demokracie. Navíc, vždyť tam ani nikdy demokracii neviděli!!!
Určitě tušíte co chci říci : „ Američanům byl problém Vietnam ukradenej, on je vůbec nezajímal, mnoho Američanů ani nevědělo kde leží. Pro ně byl Vietnam „ španělská vesnice“, nicota.
Snad jen jednou, a to na jaře 1957, americká veřejnost trochu ochutnala jihovietnamský problém přes média. To na přátelskou návštěvu do USA přijel drobný mužík s milým francouzským přízvukem v angličtině, kterým byl prezident RVN, Ngo Dinh Diem osobně. Dostalo se mu velké cti, že mohl promluvit před oběma komorami Kongresu USA.
Saturday Evening Post ho oslovovala jako, cituji: „ mandarína, který překazí rudým jejich jízdní řád“. Nikdo v celé USA nepochyboval o tom, že je to skvělá a schopná osobnost pro ubohou zemi, která je ohrožena komunismem!!!
Ani Kongres USA nevěnoval pozornost Vietnamu. V roce 1959 se tam jen odehrála drobná rozprava o korupci v RVN, která však byla brána jako“ takový vedlejší problém“.
Na nejvyšší úrovni, prezidentské úrovni USA, bylo v druhé polovině 50. let také jasno.
Eisenhower a Dulles byli přesvědčeni, že Diem má vše pod kontrolou, budovaná jihovietnamská armáda si s případným frontálním útokem VDR poradí konvenčními zbraněmi, no tak co!!!
Když přišla nějaká znepokojivá zpráva z RVN, tak důstojníci Pentagonu jen požádali o trochu víc peněz, dostali je a bylo! Nikdo nepochyboval o tom, že by všechna zásadní rozhodnutí vůči RVN nebyla udělána.
Vyskytly se jen 3 vlivné hlasy, které mluvily jinak( nebyly však v té době dostatečně silné a tak vyslyšeny nebyly):
1) Nám již známá osobnost ( chráněnec Eisenhowera), generál Collins, mimořádný velvyslanec USA v ( jižním ) Vietnamu v letech 1954/55 zdůrazňoval, že ve Vietnamu je důležitější, než řešení vojenských problémů, řešit problémy politické ( volby, rozložení stran a opozici).
2) Sbor náčelníků štábů, především však tehdejší velitel pozemních sil USA, generál Matthew Ridgway a řada dalších vysokých důstojníků dospěli k názoru, že ani Indočína ovládaná komunisty, by neohrožovala bezpečnost USA. Politickou situaci tam považovali za nestabilní a Diema za člověka, který neskýtá záruky, že by v zemi vypěstoval pocit sounáležitosti se státem u obyvatelstva.
3) To třetí odlišné stanovisko patřilo analytikům Pentagonu. Ti však nebyli proti přítomnosti USA ve Vietnamu, měli jen jinak priority. Když se v roce 1958 ukazovalo, že pravidelná jihovietnamská armáda na zlikvidování povstání na venkově nestačí, začali analytici Pentagonu prosazovat zohlednění protipartyzánských taktik ( counterinsurgency).
Ovšem v době presidentování Eisenhowera to byly slabé hlasy. Prezident, ministerstvo zahraničí a většina špiček Pentagonu v té době věřila víc lidem ve Vietnamu. Věřila velícímu generálu v Saigonu, kterým byl generálporučík Samuel T. Williams, šéf MAAG.
„ Hanging Sam“ o schopnostech Diema a jeho bratra Nhu nepochyboval.
Veškerou kritiku, která se na Diema a bratra snášela bral jako komunistickou propagandu.
Williams měl jedinou utkvělou představu, že vybuduje akceschopnou jihovietnamskou armádu, kterou připraví na konvenční válku, která jediná zabrání komunistickému chaosu a tomu podřizoval vše!
A co CIA, věděla, nevěděla?
CIA a velvyslanectví USA v RVN vědělo. Pozorovalo všechny excesy policejního státu, kterým se koncem 50. let RVN pod vedením rodiny Ngoových stávalo! Bratři je však znovu a znovu ukecávali. Když je CIA a pracovníci velvyslanectví ( nebo i novináři) přišli na něco závažného upozornit, tak vedli bratři Ngoovi hodinové monology, ve kterých přecházeli do zmatených teoriích o neschopnosti svých podřízených. Návštěvníci prý od nich odcházeli s tím, „ že se k nim hned tak nevrátí“.
Tehdejší šéf CIA v jižním Vietnamu to pak ve svých pamětech napsal kulantně takto:
„ V situaci, kdy vzájemné dorozumění mezi dvěma kulturami bylo i tak těžké, existovalo velmi málo skutečných komunikačních kanálů“ – citováno z – Colby, Lost Victory, str. 111.
A potom v telegramu pro ministerstvo zahraničních věcí USA, v prosinci 1960, vše shrnuje velvyslanec USA v jižním Vietnamu, Elbridge Durbrow, když píše a já cituji z: Durbrow ministerstvu zahraničí 4.12. 1960, in : FRUS 1958-1960, díl 1: Vietnam, Washington 1986, str 707-711.:
„ Patrně budeme v nepříliš vzdálené budoucnosti muset řešit obtížný úkol nalezení nových vedoucích sil a jejich přípravy“.
Dva roky občanské války ( 1958-60) v RVN ukazují nedostatky dosavadní strategie.
V květnu 1960 k tomu dospěje i Rada národní bezpečnosti, i Eisenhower je znepokojen, ale upuštění od rozjetého u něho nepřichází v úvahu.
Že vše věděl i prezident o tom svědčí i tato jeho prohlášení, která byla zaznamenána v tajném protokolu, nyní již samozřejmě odtajněném, tedy: Memorandum of Discussion of the 444th Meeting of the National Security Council, Washington, 9.5. 1960,in: FRUS 1958-1960, díl 1: Vietnam, Washington 1986, str. 446-448. Odtud cituji:
„Prezident prohlásil, že obdržel sérii zpráv o jižním Vietnamu. Doposud jsme byli na Diema hrdí a domnívali se, že dělá dobrou práci. Nyní se z něho zjevně stává zaslepený tyran, který nevnímá reálnou situaci… Prezident uvažoval, zda bychom měli něco podniknout, abychom Diema donutili být ve větším kontaktu s lidmi… Prezident řekl, že Diem vypadá mírumilovně a klidně a umí získávat lidi… Prezident prohlásil, že Spojené státy musí podniknout vše, aby zabránily zhoršení situace. Zachránili jsme tuto zemi před osudem horším než smrt, a bylo by hrozné, kdybychom ji v tomto stádiu ztratili“.
Eisenhower a pracovníci ministerstva zahraničí, CIA a Pentagon a všichni, kterým prezident naslouchal, tedy v roce 1960 všechno potřebné věděli. Mysleli si, že vše mají pod kontrolou, přes politickou a hospodářskou pomoc, a že kontrolují tento postkoloniální stát. Mysleli si, že zvládnou i sociální vývoj v RVN. Je třeba jen trochu usměrnit Ngoovu rodinu! Svou strategii, dosazení antikomunistické vlády a vybudování armády, považovali za správnou. Ona to však byla sotva jen taktika, jak by „mohlo“ být zabráněno vítězství komunistů v celém Vietnamu.
Vystihuje to historik David L. Anderson v – Trapped By Success. The Eisenhower Administration and Vietnam, 1953-1961, New York 1991, str. 206., když říká, cituji:
„ Vietnam roku 1960 byl ‚časovanou bombou‘ „!!!

[michan]

Mapa cest příchodu partyzánů ze severu do jižního Vietnamu.





Vietnam 1964-1975 IV. Č 4.

Díl IV.

Část 4.

Jak se dařilo FNO, nebo Vietcongu, nástupci hnutí Viet Minh, získávat do svých řad lidi a později i celé vesnice?
Určitě to byly následky „ Denunciační kampaně“, zákona 10/59 a obyčejný lidský strach co vhánělo prosté lidi do náručí FNO, i když někdy byly pohnutky a důvody různé. Některé způsoby jak FNO získávala lidi si řekněme. K Diemovu svévolnému panování přibývalo i ohrožení obyčejného člověka od státních úředníků. FNO slibovala obyčejnému jednotlivci podporu fyzickou, materiální, politickou a ideologickou.
Jestliže CIA hovoří v roce 1958 o 1 700 partyzánech, je již analýza z roku 1962 o 23 až 34 tisících partyzánů. O 2 roky později, tedy v roce 1964, má již „pravidelná“ armáda FNO, „Lidová osvobozenecká armáda“ 51 000 vojáků. V oblastech, kde měl Viet Minh velký vliv, se stejným způsobem daří i FNO. Jinde jako v deltě Mekongu, kde měly vliv sekty Cao Dai a Hoa Hao je to podobné. V ostatních částech mekongské delty, v jižních provinciích, musí již i FNO lidi verbovat. Nejprve je získává pro převzetí a předávání zpráv, jiné zapojí do práce různých kroužků, kde se vyučuje čtení a psaní a vedou se politické diskuze. Když si potom takového člověka FNO vyzkouší, přijme ho jako partyzána – bojovníka, který je odhodlán osvobodit svou vesnici i další obce.
Podobným způsobem, jen rozsáhleji pak FNO získává celé vesnice.
V džungli na hranicích s Kambodžou, v bažinách jihovýchodně od Saigonu a v dalších nepřístupných oblastech se přebírání obcí děje jednoduše. Vyženou se vládní úředníci, část jich uteče sama a část je zastrašena. Někteří jsou samozřejmě i zavražděni.
Když náhodou, jako například v některých částech delty Mekongu, nebo v okolí měst státní úředníci zjistili FNO, poslali zprávu do Saigonu. Saigon poslal další úředníky a povolal „síly sebeobrany“ (nebo armády). Po čase je ve vesnici měli jako darmožrouty, nebo na ně začali přímo útočit. Saigon reagoval vysláním dalších vojenských jednotek. Boje měly za následek zničení domů, vyrabování zásob a mrtvé lidi. Tím byla vesnice definitivně v moci FNO, neboť její obyvatelé se tak přesvědčili o zákeřnosti saigonského režimu.
Takto se dostalo do područí FNO několik tisíc jihovietnamských vesnic.
Je možno tak říci, že na počátku 60tých let je jižní Vietnam rozdělen na 3 části:
1) Západní hornaté oblasti se nacházejí v rukou FNO.
2) O deltu Mekongu a jižní provincie Bac Lieu, Kien Giang a An Xuyn se bojuje.
3) Oblasti na pobřeží, zejména v širokém okolí měst jako Saigon, Nha Trang, Danang a Hue jsou převážně pod kontrolou saigonské vlády.
Když převzala FNO kontrolu nad vesnicí, začne její práce pozemkovou reformou, aby stabilizovala svou moc. Aby se vyloučily konflikty, pozemkovou reformu provádí místní lidé. Někteří lidé, a jsou jich statisíce, tak prvně v životě vidí vlastní půdu.
Je třeba asi říci, že například v provinciích, které ležely jižně od Saigonu obhospodařovalo půdu v roce 1961 v této oblasti jen 22% lidí, 28,5% si jí pronajímalo a 44,5% nemělo půdu žádnou. Náhle přichází FNO, a rozdělí půdu dle starého vietnamského přísloví:
„Půda má patřit tomu, kdo ji v každé roční době mne vlastníma rukama“ citát dle Eric Bergerud, The Dynamics of Defeat: The Vietnam War in Hau Nghia Province, New York 1991, str. 16.
FNO sníží dávky z pronájmu půdy na 10%. Protikladem je, že ještě v roce 1967 statkáři v oblasti kontrolované vládou zvyšují dávky z 25% na 40%. FNO se řídí soběstačným a samozásobitelským vlastnictvím, její daňová politika zvýhodňuje malorolníky a znesnadňuje příliš velké nabývání půdy.
Ale co FNO pečlivě všem rolníkům na jihu Vietnamu zatají je to, že se v severním Vietnamu přistoupilo ke kolektivizaci!!!
Kádry FNO na vesnici jinak vystupují s prostými pravidly, kterými jsou – skromnost, čestnost, otevřenost, úcta k soukromí a k soukromému majetku. Je však také pravda, že na mnohých místech použije i nátlaku, výhrůžek i brutálního násilí. U všeho vždy zapojí nenávist k všemu americkému a zdůrazní poklonkování loajálních státních úředníků.
Důležitou součástí přeměny vesnice pod kontrolou FNO je organizovanost. Vznikají masové organizace, jako je „Svaz rolníků za osvobození jižního Vietnamu“, „Svaz žen za osvobození jižního Vietnamu“.
CIA odhaduje, že v roce 1965 bylo v těchto hnutích přes půl miliónu lidí (počet obyvatelstva RVN 15 miliónů). Jiná americká studie zas říká, že 50 až 75% obyvatelstva bylo na území kontrolovaném FNO, nějak zaangažováno v některé masové organizaci.
Byli také lidé, kteří nesouhlasili s daněmi, které na ně po roce 1965 FNO uvalila, byli také lidé, kteří se nechtěli účastnit pracovních brigád. Ty FNO zpacifikovala, neboť na těchto územích potřebovala stabilitu.
Důležitá byla vnitřní organizovanost FNO. Základem byly buňky, které se skládaly ze tří až deseti osob, které si byly rovny a byly propojeny osobní a politickou vazbou. Buňky nahrazovaly rodinu, byly oporou v těžkých situacích a dávaly návod k řešení problémů. Rozhodnutí se přijímala kolektivně, když hlavní slovo měla osoba, která náležela k administrativně vyšší buňce. Horizontální a vertikální organizovanost, kolektivní přijímání rozhodnutí, pak mělo velký význam, když byl některý z členů buňky zabit. Buňka mohla pracovat dál.
Takovýmto provinčním vedením byla pak nadřízena 4 velitelství. Geograficky odpovídala 4 vyšším vojensko – administrativním celkům jižního Vietnamu (I. – IV. oblast).
Nejvyšší vedení FNO mělo 64 členů, ti byli voleni z delegátů okrsku. Výkonnou moc provádělo prezidium, které mělo na starosti zahraničněpolitické a vojenské otázky. Existoval ještě sekretariát, který zodpovídal za vnitřní záležitosti. Nutno zde říci, že ač bylo vše řízeno centrálně, provincie měly rozsáhlou autonomii. Mimo pravidelnou armádu FNO (Lidově osvobozeneckou armádu), měla ještě každá vesnice vlastní partyzánské jednotky, které měly svojí vlastní zpravodajskou službu a vlastní vzdělávací zařízení a sociální služby.
Uvnitř FNO ještě existovala druhá organizační struktura, kterou tvořili komunisté. Ti vypracovávali ideologické a politické směrnice a zodpovídali za jejich plnění. Členové komunistické strany měli právo veta při důležitých vojenských a politických rozhodnutích. Fakticky FNO řídila Lidová revoluční strana, která jednala ve shodě s vedením Lao Dong v Hanoji.
Nutno však říci, že FNO spojila ideologické otázky s materiálními aspekty. Příslušník FNO většinou nebyl komunistický dogmatik, nezabýval se spisy Marxe, Engelse a Lenina. Spoléhal spíše na čestnost a korektní jednání všech členů strany a jako nejdůležitějším cílem komunisty pro něho bylo osvobození Vietnamu od „Imperialismu“, od Diema a od jeho amerických poradců a odstranění sociální a hospodářské nerovnosti. Chtěl prolínat konfuciánskou tradici venkova s přáním sociální harmonie. To vše mělo mít stabilizační význam a vytvářet pro každého rolníka pocit bezpečí. Tady byla síla, kterou se FNO vyznačovala. Nebyly to jen prázdné abstraktní a ideologické představy. Příslušník FNO vždy vše zaměřoval na čest, osobní obětování a bezpodmínečnou službu společnosti, která měla sloužit všem individuím ve Vietnamu. Tady byla síla FNO, oni cítili morální převahu i přes různé nedostatky. Neustále věřili ve vítězství své věci a tento postup z nich dělal velmi nebezpečného protivníka.
FNO byla těžký soupeř, a jako takového ho bylo nutné brát!

Vietnam 1964 -75 _ Použité podklady:

Vietnamský deník 1964 _ 1975 _ Chris Bishop.
Dějiny vietnamské války ¬_ Marc Frey.
Duely na obloze _ E. H. Sims.

Odkazy: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=908
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=615
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1029
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1436
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=501
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=524
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=675
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1632
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1626
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1420
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=558
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=844

PVO a PVOS Vietnamu: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1544
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1621
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1601


A další letité podklady a zápisky.

[Jannyx]

Ahojky.
Potrebovala bych strasne nutne Tvoji pomoc.
Mohl bys mi pomoct nalezt odpovedi na tyto otazky:
1 - Proc doslo k porusovani Konvenci behem valky ve Vietnamu?
2 - Ospravedlnovaly strany nejak sve ciny, porusovani?
3 - Byly jejich ciny nejak potrestany, sankciovany?
Spis myslim Vietnamskou valku od tech 60. let nez tu prvni... diky moc moc moc...:o)

[michan]

Na vše zde bude postupně odpovězeno.
Nyní tedy jen v rychlosti:
Ad 1 - Při válce vždy docházelo a bude docházet k porušování konvencí ( někdy většímu, někdy menšímu - jeden z důvodů je i válečný syndrom, který zde již několikrát popisován byl - zabijou kamarády, únava z boje, překonávání strachu a odreagování se, chtění zvítězit).
Ad 2. - některé činy ospravedlňovaly, některé né. Porušování většinou přísně tajily.
Ad 3. - nejvíce je známá sankce za My Lai ( 5. března 1968), kde byl za rozkaz k vyvraždění vesnice - mužů, žen i dětí ( akce trvala 20 minut - povražděno 109 lidí), obviněn a později obžalován velitel zásahu nadporučík William Colley. Tuším, později napíši přesněji, že dostal 10 let a odseděl jen 2,5 roku - prosím bez záruky ty roky ( datum je správně), později vše doplním.
Rozhazování herbicidů a plesticidů ( také později popíši) letecky do džungle, ospravedlňovalo USA tak, že potřebuje do džungle vidět!!!!
Druhá strana - komunistický Vietnam své zločiny proti lidskosti a vraždění lidí nikdy neospravedlňoval!

[redboy]

Ad 1. - Válka a to jakákoli nejde svázat konvencemi, válka je z principu věci sama o sobě bez konvence, ať se to lidem které je píší a podepisují líbí či ne.
Ad 2. - každá strana ospravedlńuje (tají, to častěji) svoje a vytahuje ty druhé.
Ad 3. - Rozprašováním defoliantů ať se mohou vykládat jakkoli Spojené státy nic neporušovaly. Týká se toho konvence o použití chemických zbraní a tu Spojené státy ratifikovaly až v roce 1972, čili po akci.

[michan]

Dík za ty defolianty a tu opravu konvence z 1972, psal jsem z hlavy.

[redboy]

Sorry, kecal sem, mám v hlavě nas...o, Ženevský protokol z roku 1925 Spojené státy ratifikovaly v roce 1975, nikoli 72!!

[sa58]

V roce 1975? Chemické zbraně až po půl století?

[redboy]

Československo k němu přistoupilo v roce 1938 s výhradou použít chemické zbraně v případě, že jimi bude napadeno, podobně se zachovalo více signatářů. Spousta států si vymínila možnost použití chemických zbraní jako prostředku proti demonstracím.... (slzný plyn), ta dohoda byla první snahou omezit použití chemických zbraní jako výsledek situace za první války, nemělo to žádné kontrolní mechanizmy, postihy.... Spíš taková morální záležitost. Koneckonců jistě jsou státy, které to porušily. V roce 1975 to bylo spojené s dalšími smlouvami, především o chemických a bakteriologických zbraní, proto až tehdy... tak nejak, ale nebrat za slovo.


Edit: Sem našel dokumet o ratifikaci a přistoupení. V dodatku je dole seznam zemí, které ke smlouvě přistoupily a případně ratifikovaly s datumem úkonu.

http://www.state.gov/t/ac/trt/4784.htm

[michan]

Při přípravě dalšího dílu jsem narazil na tento text z něhož také budu některá fakta používat - Píše o chemikáliích ke zničení úrody -
.....rozprášily USA v dalších 8mi letech nad jižním Vietnamem v rámci operace RANCH HAND statisíce tun "herbicidů". Od roku 1963 se používal odlisťovací prostředek " Agent Orange". Jeho rakovinotvorné účinky byly známy teprve o mnoho let později.
Bohužel nejsem chemik a tak jsem vše nazval, plesticidy a herbicidy.
Termín "Defoliant" je mě bohužel též cizí.
To podepsání Ženevské konvence je jasné.

[redboy]

http://www.slovnik-cizich-slov.cz/defoliant.html
http://www.slovnik-cizich-slov.cz/pesticid.html
http://www.slovnik-cizich-slov.cz/herbicid.html

Ale opravdu se nevyznám v těchto látkách. Defoliant je výraz, který je léta používaný právě pro ty břečky z Vietnamu, ale do jaké skupiny to patří atd, nemám páru.... není tu někdo zahradník???

[Alchymista]

Pesticid je obecne prostriedok proti škodcom a škodlivým organizmom, presnejšie, je to jed, veľmi často sú to rôzne organofosfáty, ďalšie sú to napríklad DDT a Zyklon B. Niektoré pesticídy sú aj prírodného pôvodu, produkujú ich napríklad niektoré rastliny ako súčasť boja o životné prostredie a proti hmyzu. Insekticíd je prostriedok na hubenie hmyzu, fungicid na ničenie húb a plesní, herbicid je prostriedok na ničenie rastlín. Všetky pesticídy sú jedovaté všeobecne, rozdiel je len v tom, že rôzne druhy organizmov majú voči pesticídom rôznu citlivosť. Rôzne pesticídy majú tiež rôznu dobu rozkladu, teda zotrvávajú v prírode a v životnom prostredí rôzny čas.

Defoliant je látka, ktorá spôsobí u rastlín odhodenie/opadanie listov. Patrí vlastne medzi herbicídy - látky ničiace rastliny.

Ničenie úrody - použiťie defoliantov a herbicídov na polia samozrejme zničí väčšinu rastlín, ktoré na nich sú, takže následok je jasný. Navyše, v podmienkach Vietnamu sú polia a osady rozosiate v džungli, takže ak sa použili defolianty, bola zničená aj džungľa aj polia. O jedovatosti používaných látok sa vedelo od začiatku, pri manipulácii sa dodržiavali všetky predpísané pravidlá - filtre, rukavice, ochranné obleky... takže tak.

[michan]

Jestli rozumím, jednalo se o plesticidy a defolianty a herbicid je zahrnut do plesticidů?
Každopádně díky kolego Alchymista.

[Alchymista]

Ano, pesticidy sú "nadradená" skupina pre herbicidy, insekticidy, fingicidy a iné cidy
Defoliant ale nemusí byť len "škodlivý" - teda rastline škodí vždy - ale používa sa napríklad aj pri zbere bavlny, listy proste zavadzajú strojom a nejak poškodzujú vlákno ak sú v surovine.

[michan]

Perfekt a ještě jednou díky.

[Foxbat]

Ako povedal a predbehol ma môj kolega je to správny popis, otrasné je že boli skoro rovnoko škodlivé ľuďom a zvieratám ako rastlinám. Sliepkam tak hojne používaným potravinám vo vietname opadalo všetko perie, hynuli vtáky zvieratá, ryby, doteraz! sa rodia vo vietname degenerované a inak ťažko postihnuté deti, túto činnosť možno pokojne nazvať chemickou vojnou a pokusom, čo to urobí. A takých pokusov tam bolo viac.

[mechoš]

Problém u Agentu Orange byl ten, že to byla směs dvou běžných herbicidů, které se běžně prodávaly (jeden z nich kupovali Američani ve Spolaně Neratovice viz. http://transparentnost.ecn.cz/pripady.php?id=1&sid=12). Byly ale znečištěné dioxiny, o kterých se tenkrát ještě nevědělo, jaké jsou to sračky - to se zjistilo až když začali mít američtí veteráni z Vietnamu problémy. Jinak co jsem četl, tak ty defolianty Američani používali hlavně na tzv. Ho Či Minově stezce, po které přicházeli ze severu na jih zbraně a vojáci. Ta byla výborně maskovaná v džungli a od toho odlisťování si slibovali že už tak dobře maskovaná nebude.

[michan]

O mnoha věcech, které zde kolegové řekli, budeme v dalších dílech nejméně hovořit - děkuji, že je zde řekli.
Již nejméně dva dny nechci nechat to, co kolega Foxbat píše bez povšimnutí.
Základní potravina Vietnamu je bezesporu rýže, zelenina a především do toho kuřecí a slepičí maso - vychází to z konfuciansko - buddhistické tradice. Pro chudé, nebo bohaté, pro vojáky, nebo rolníky, řemeslníky...
Prosím ať to nezapadne bez povšimnutí! Kolego děkuji.
Obezřetný ( i když kolego Měchoš děkuji), a budu dokazovat, i když kolega říká "hlavně", bych byl - defolianty na Ho Či Minově cestě. Skutečně řekněme "hlavně"!
Používalo se to dle map, které nemohu, ale vy si najdete, i na místech amerických ofenzív. Nazval jsem to - aby bylo vidět do džungle!!!
Já nevím, jestli jsem řekl vše a jestli to již teď patří - řeknu to když tak i později.
Problémy se severovietnamskými piloty, stoupaly s Migy, od Mig 17 a později Mig 21, nejen s jejich vyžranými zuby, ( Mig 17 něco přes M 1 - směrem Mig 21 - M 2), ale řešila se i jejich strava. Ve velkých výškách a rychlostech byl docela propracovaný systém stravy.
Jejich tradice to rušila museli se..... !!!! Museli, oni ( dobře admini by byli nervozní) - desítky havárií a byl problém překonat, řekněme " v osvobozování země" tradici i stravování, i když i to( mimo jejich bambusového vnímání techniky) stejně na smrt připravovala sériová výroba sovětské proudové techniky!!!
Víte co je to " DODO". to je technika, které třeba vymlátila celý pluk Mig 15, než ji jako seriovou výrobu UdSSR stačily piloti, technici pochopit.... a ....
Lepšilo se to urgencema ( uvědomme si, že pilot má své problémy)
Lepšilo se.
Redboy řekni - kolik raději součástek a letadel přebraly technicky vyspělé státy ( NDR, ČSR, Polsko...)?
Přesto - v Severním Vietnamu bylo hodně mistrů, hodně skvělých pilotů.