Vietnam 1964-1975 VI. Č 1.
Díl VI.
Část 1.
A USA kráčela nezadržitelně do války!
Byly to právě historické události roku 1963 v jižním Vietnamu, ale i ve světě, které byly tím spouštěcím mechanismem 11ti let války od roku 1964 do roku 1975. Byly to historické události roku 1963 ve Vietnamu, které vedly ke konci tzv. „omezeného partnerství“ mezi USA a jižním Vietnamem. K lepšímu pochopení celého si je tedy řekněme.
Zásadní historické události v jižním Vietnamu spustila tzv. „Buddhistická krize“:
Z příkazu jihovietnamské vlády a Diema bylo „zakázáno“ vyvěšovat v době svátků jinou vlajku než vlajku RVN (jižního Vietnamu), ale Diemův bratr, arcibiskup katolické církve, Ngo Dinh Thuc si vytvořil výjimku a v době svátků bezostyšně vyvěšoval k státní vlajce i vlajku Vatikánu.
Když buddhisté 8. května 1963 slavili 2 527. narozeniny zakladatele svého náboženství, ve starém císařském městě Hue, vyvěsili také své buddhistické vlajky (když může vyvěšovat své vlajky Thuc, proč bychom nemohli my buddhisté).
Prezident Diem vše vzal jako politickou provokaci, povolal své elitní jednotky a do buddhistického procesí nechal střílet. Zabito přitom bylo 9 lidí.
Diem dal okamžitě vyhlásit, že vše zavinilo FNO, což mu samozřejmě nikdo nevěřil. Za 2 dny, tedy 10. května 1963 táhnou starým císařským městem Hue desítky tisíc buddhistických demonstrantů. Diem neúprosně zasáhne. Buddhističtí vůdcové jsou zatčeni a jejich nejdůležitější pagody jsou obklíčeny vojáky.
Dne 11. června 1963 se před televizními kamerami (televizní šoty obletí svět), v centru hlavního města Saigonu, upaluje 66.letý buddhistický mnich Thich Quang Duc.
Buddhistický mnich Thich Quang Duc před fotoreportéry a Tv kamerami.
Od tohoto okamžiku již nejde protest buddhistů proti Diemovi zastavit.
Protestující ještě navíc naštve prohlášení „Madam Nhu“, což byla manželka Ngo Dinh Nhua, která prohlásila k tomuto autodafé: „Je to ‚ohýnek‘ a slíbila každému, kdo by se chtěl jako Quang Duc upálit, že mu dodá zápalky a benzín.“
K buddhistům se přidávají studenti a i v armádě to vře.
Dne 21. srpna 1963 Nhuovy elitní jednotky uspořádají razii, při které zatknou 14 000 studentů, buddhistů a dalších odpůrců Diemova režimu.
Nastala nejhlubší krize Jihovietnamské republiky (RVN) v její mladičké historii.
I pod tlakem veřejného mínění konečně Washington dospěje k názoru, že je třeba proti Diemovi jednat.
J. F. Kennedy a jeho tým koncem června 1963 ustanovuje novým velvyslancem v Saigonu Henryho Cabota Lodgeho. Ten má jako republikán chránit vládu proti výpadům opozice v USA v senátu, ale především má přivést k rozumu Diema. Instrukce zní, pokud Diem nepovolí poohlédnout se po nástupci.
Do Saigonu přilétá Lodge jako velvyslanec 22. srpna 1963, tedy den po zásahu proti buddhistům, studentům a všem odpůrcům Diemova režimu. Tady se od CIA dozvídá o různých skupinách jihovietnamských důstojníků, kteří jsou ochotni provést převrat. CIA již totiž před několika týdny navázala spojení s vlivnou, ale nerozhodnou frakcí v jihovietnamské armádě, která se soustředila okolo generála Duong Van Minha.
Dne 24. srpna 1963 J. F. Kennedy vyzve Lodgeho, aby na Diemovi žádal odstoupení jeho bratra Nhua a možnost spolurozhodování USA při řízení státu RVN. Jestliže Diem odmítne, může Lodge přislíbit podporu generálům, kteří chtějí provést puč.
Diem se ještě cítí silný a pučističtí generálové nemají patřičnou sebejistotu a tak se do konce srpna ještě nic neděje. Jen Lodge vše v jižním Vietnamu k puči pečlivě připravuje a v USA se ostře diskutuje o budoucím postoji k Diemovi.
Zmatek ve vládě USA je velký. V té době vystoupí veřejně Robert Kennedy a přednese klíčovou otázku: „Existují v Saigonu vůbec síly, které by byly schopné vypořádat se s FNO? Není na čase stáhnout se z Vietnamu?“
Nyní jaké byly historické skutečnosti ve světě, neboť ty nabízely několik způsobů mírového urovnání občanské války v jižním Vietnamu.
Dozníval šok z „kubánské krize v říjnu 1962“ (Rusové rozmisťovali jaderné rakety na Kubě a krize okolo), kdy se svět ocitl na pokraji války. Atomový arzenál SSSR a USA, přesněji jeho ničivá síla, byl označen MAD (mutually assuret destruction - vzájemné zajištěné zničení). To připravilo půdu pro první fázi uvolnění mezi SSSR a USA. Byla zřízena tzv. „horká linka“ Washington – Moskva. J. F. Kennedy v červnu 1963 oficielně uznal „ohromnou zásluhu SSSR v 2. světové válce“. V srpnu 1963 podepisuje USA, SSSR a Velká Británie smlouvu o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou.
Vztahy mezi SSSR a USA se zlepšují. Naopak vztahy uvnitř táboru Východ a táboru Západ se zhoršují.
Východ – Peking (ČLR) ostře odsuzuje Chruščovovu politiku vůči USA a vyvine proti vůli Moskvy svou vlastní atomovou výbušninu. SSSR na protest stahuje z ČLR své poslední technické a vojenské poradce. Mimo toho na hranicích mezi SSSR a ČLR vypuknou první ozbrojené konflikty, které ukazují, že vztahy mezi komunistickými velmocemi se dostaly na nejnižší bod.
Ale ani mezi Západem není vše v pořádku!
Západ – Charles de Gaulle, prezident Francie, vyjádří francouzskou nespokojenost a znechucenost nad vůdčí americkou přítomností v Evropě tím, že oznámí stažení Francie z vojenských struktur NATO.
Končí tím vnitřní jednota táboře Východ a Západ. Byla to možnost jak se zbavit některých striktních problémů doby „Studené války“, aniž by velmoci ztratily tvář.
V Americe se někteří úředníci ministerstva zahraničí, jako např. vyjednavač v Laosu (příměří) Averell Harriman a velvyslanec Galbraith zasazují, aby byla uspořádána nová konference o Indočíně jako 1954 v Ženevě, nebo jako o Laosu 1961/62.
Také de Gaulle v srpnu 1963, na světovém fóru, vystoupí s požadavkem – vietnamský konflikt řešit mírovou cestou u jednacího stolu.
Ovšem J. F. Kennedy neslyší ani tyto hlasy, ani hlas svého bratra Roberta.
J. F Kennedy vyšle McNamaru a gen. Taylora na další průzkumnou misi do Saigonu. Ti přivezou doporučení pro Kennedyho, aby provedl naprogramovanou konfrontaci s Diemem.
V říjnu 1963 Kennedy znovu tlačí na Diema. V té době se objeví pověsti, že Diemův bratr Nhu vyjednává s Hanojí. Kennedy ruší několik dodávek do jižního Vietnamu a požaduje reorganizaci jihovietnamské armády. oznamuje stažení tisícovky poradců a naznačí úplné stažení do roku 1965.
Tento rozhodný postup USA má blahodárný vliv na pučistické jihovietnamské generály. Ti se nejprve zeptají na postoj USA k puči. V USA je Kennedyho administrativa rozpolcená, a tak nepřijde odpověď žádná. USA nechávaly vše na dialogu Lodge – Diem.
Jihovietnamští pučističtí generálové si vše vysvětlí jako souhlas USA s pučem – jako startovní výstřel.
Diemův bratr Nhu ještě inscenuje vlastní puč, ale bezúspěšně.
Dne 1. listopadu 1963 v poledne, Diem sděluje Lodgemu, že přistupuje na podmínky USA a požaduje další americkou pomoc. Lodge již nereaguje. Ví, že generálové již obsadili všechny klíčové pozice ve městě Saigonu a odzbrojili Nhuovy elitní jednotky. Ještě v dob,ě kdy je již obklíčen i Diemův prezidentský palác, telefonuje Diem v panice velvyslanci Lodgemu a požaduje pro sebe a svého bratra bezpečný odchod.
Velvyslanec Lodge odpoví, že se nemůže vměšovat do vnitřních jihovietnamských záležitostí.
Tím je zpečetěn osud Ngo Dinh Diema a jeho bratra Ngo Din Nhua.
Bratrům se sice podaří ještě tajnou chodbou uniknout z prezidentského paláce do Cholonu, čínské čtvrti v Saigonu.
Pátrací oddíly pučistů je tam objeví a 2. listopadu 1963 jsou rozstřílená a zmrzačená těla Ngo Dinh Diema a Ngo Din Nhua nalezena v dodávkovém voze.
