IX. díl. Velká Británie 1940. Č 31.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6940
Registrován: 28/10/2005, 13:43

IX. díl. Velká Británie 1940. Č 31.

Příspěvek od michan »

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 31.

Fáze 2 - od 24. srpna 1940 do 6. září 1940.

Obrázek


Další porada Luftwaffe svolaná Göringem na Carinhall na 19. a 20. srpna 1940, se měla mimo jiné zabývat i nepřesnostmi v hlášení v počtu sestřelů britských letadel. K tomu Göring vynadal štábům jednotlivých leteckých armád a potom oznámil, že harmonogram zničení válečného potenciálu Velké Británie se nepodařilo dodržet, a že dojde k posunutí data zahájení „Operace Seelöwe“.
Vždyť štáby Luftwaffe neustále hlásí totální zničení perutí Spitfirů a Hurricanů, hlásí totální zničení RAF a přitom RAF stále vyráží do vzduchu a ničí bombardéry Luftwaffe.

Göring tedy žádal od svých generálů, aby plány byly vypracovávány pečlivěji než v minulosti a odevzdaná hlášení o ztrátách a sestřelech byla mnohem lépe prozkoumávána.
Luftwaffe má omezit nasazování bombardérů Ju 87 Stuka, neboť tyto střemhlavé bombardéry jsou zranitelné a utrpěly vysoké ztráty, což znamenalo, že padlo mnoho pilotů.
Jako bod číslo 2/ pak na Carinhallu padlo rozhodnutí, že se už nebudou podnikat masové útoky podobné těm, které proběhly 15. srpna 1940 přes Severní moře.
Britské továrny se budou bombardovat v noci a pokud se budou bombardovat přes den, tak to budou provádět jen malé útvary, případně i jednotlivá letadla, která by se mohla skrývat v mracích.
Görnig dále rozhodl, že až do odvolání bude úkolem letecké armády 2. a 3. působit nadále co největší ztráty britským stíhačům. Jako úkol k tomu bude přidán opětovně - bombardovat letiště a jejich příslušenství.
A 5. Letecká armáda?
Pro 5. Leteckou armádu bylo řečeno, že bude provádět noční útoky a že má připravit útok na Glasgow.
Bylo rozhodnuto, že nová II. fáze útoku, která měla začít 24. srpna 1940, má totálně zničit britské letectvo.
Luftwaffe provede mohutnou koncentraci bombardérů chráněných silnou eskortou stíhaček, které budou ničit nejen pozemní objekty RAF, ale také nádrže, z nichž pocházelo palivo pro britská letadla, dále bude ničit i továrny, které dodávaly díly k letadlům a které dodávaly letadla nová.
Göring také rozkázal svým velitelům, aby šetřili s piloty.


Také britské letectvo provádělo k 24. srpnu 1940 některé reorganizace a doplnění. Mezeru vzniklou smrtí a zraněním britských pilotů zaplňovali dobrovolníci z jiných zemí.
Ke dni 24. srpna 1940 existovala již nejen kanadská peruť, ale také 2 polské – 302. a 303. peruť a československá 310. peruť. Mimo toho od poloviny července 1940, ještě do konce srpna 1940, sloužilo v britských perutích dalších 47 polských pilotů.
Tady je dobré si připomenout, že podle polských pramenů, se v září a říjnu 1940 připojilo dalších 33 polských pilotů.

Velká Británie rozdělená mezi Fighter Command na Skupiny 10., 11., 12. a 13.

Obrázek



V druhé polovině srpna 1940 musel Air Chief Marshal Dowding řešit určité neshody mezi Air Marshaly Parkem – velitelem 11. Skupiny – a Leigh-Mallorym – velitelem 12. Skupiny – jakým způsobem se mají využívat stíhačky ( v principu byl Park zastáncem postupného zasazování stíhacích skupin do boje tak jak vzlétly, kdežto Leigh-Mallory chtěl nasazovat stíhačky do boje až po shromáždění větších skupin. Park chtěl, aby 12. Skupina hlídala jeho letiště v době kdy je jeho 11. Skupina nasazena do boje s Luftwaffe, což Leigh-Malloryho pobouřilo.
Dále pak Leigh-Mallory útočil přímo na post Dowdinga, kterého se domníval, že nahradí).


Dne 19. srpna 1940 vydal Air Chief Marshal Dowding – „Příkaz č. 4“.
Obecně lze cíl „Příkazu č. 4“ vyjádřit jednou větou – „Šetřit s piloty“.

Když se podíváme na rozkazy obou válčících stran – „šetřit piloty“ – jsou rozkazy stejné, ale byla válka a tak je nutné přiznat, že plnit takové rozkazy šlo jen obtížně. Je jen jasně patrné, že tito muži – piloti – bylo nejen nedostatkové zboží, ale ve své podstatě byl každý pilot těžko nahraditelný.
Obě strany větami:
Göring větou, cituji:

„Vyhněte se všem zbytečným ztrátám na životech.“

A Air Marshal Park větou, cituji:

„Nemůžeme si dovolit ztrácet piloty nouzovými přistáními do moře.“

Rozběhli akce hledání taktické hospodárnosti s piloty.

Nezaměňujme však válku žádnou představou o úctě k lidským životům. Pokud by oba nepřátelští velitelé měli v záloze tisíce pilotů, prostě by je spotřebovali v boji, pokud by to mělo vést k vítězství.

Air Marshal Keith Park – velitel 11. Skupiny – to vše ještě doprovodil větami, cituji:

„Vysílejte stíhače tak, aby se střetávali s útvary nepřítele nad pevninou, nebo v takové vzdálenosti od pobřeží, která se dá překonat klouzavým letem.“

Velitel 11. Skupiny chtěl, aby piloti využívali všeho – oblačného počasí, pomoci jiných skupin. Park chtěl, aby jeho piloti útočili především na bombardéry a to ještě předtím, než začnou shazovat pumy.

Na den 24. srpna 1940 zazněla předpověď počasí – „Na jihu pěkně a jasno“.

Byla nádherná slunná sobota dne 24. srpna 1940, když více jak 100 bombardérů a stíhaček Luftwaffe vystartovalo již po ránu proti základnám 11. Skupiny.

Letiště vzpomínaná v textu:


Obrázek


Jako první byla zničena letiště Manston a Ramsgat u pobřeží (viz stav popsaný na konci tohoto článku).
Další dvě letecké základny stíhaček North Weald a Hornchurch u Londýna, utrpěly také vážné škody. Bombardování toho dne zasáhlo britská velitelská střediska jednotlivých sektorů stíhacího letectva – nervová centra, jež kontrolovala a řídila piloty, kteří bojovali ve vzduchu. Jako odpověď na výzvu, aby 12. Skupina – skupina Leigh-Malloryho – přiletěla k ochraně základen – přiletěly jen 2 perutě z Duxfordu, ale ty přiletěly příliš pozdě, aby mohly mít jakýkoliv vliv na průběh událostí.
Ten, a další dny si Němci vyzkoušeli naplno novou taktiku:
Skupiny letadel Luftwaffe - aby zmátly bdělost operátorů britských Radiolokátorů – 24. srpnem 1940 – létaly podél francouzského pobřeží v dosahu RL Britů. Operátoři RL pak nedokázali odhadnout, kdy se některá z formací vrátí na sever a kdy přes průliv vyrazí nová výprava.
Tak se postupně Němcům dařilo (když vyřadili s operačních letů střemhlavé Stuky, o které se nemuseli starat), že se Ju 88 a Do 17 probojovávaly hluboko do nitra britské pevniny, až k Londýnským předměstím, a shazovaly bomby na sektorové stanice velitelství Fighter Command, na letecké závody a na opravárenské dílny. U Londýna byly německé bombardéry chráněny stíhačkami dalekého doletu Bf 110, když některé z těchto stíhaček byly vybaveny také pumami a uskutečňovaly bombardovací nálety.

Začala rozhodující fáze „Battle of Britain“.
Po několika změnách plánů, po několika dnech zuřivých leteckých bojů, byl již skoro původní plán – „Operace Seelöwe“ - jako cíl všeho snažení – takřka zapomenut. Náhle se všechno jakoby smrsklo na cíl – rozdrtit britské stíhací letectvo a jeho letiště – kolem Londýna. Tohle mělo RAF dostat na kolena, a tím zároveň otřást se všemi Brity.
Luftwaffe měla náhle konečný cíl – „Rozpárat RAF břicho“, čímž „rozpáře břicho Velké Británii“.

Keith Park si tehdy kladl skromnější cíl, když svým pilotům říkal v srpnu 1940, cituji:

„Nežádám od vás abyste sestřelovali Messerschmity Bf 109, ale abyste je odlákali od Heinkelů Dorniérů a Junkersů, takže s nimi se budou moci vypořádat Hurricany.“

Němci při útocích na letiště a továrny okolo Londýna měli jeden zásadní problém – dolet svých stíhaček Bf 109, které musely letět ke svému cíli, tam bojovat několik minut a pak se vrátit, neboť jim docházelo palivo. Spitfirům i Hurricanům palivo stačilo, na delší souboje, nebo si mohly následně poměrně rychle palivo doplnit.

Faktem však je, že okolo, 24., 25. a 26. srpna 1940 byla situace Britů, jejich letišť, poměrně těžká.
Tak například o letišti Manston bylo k tomuto datu napsáno, cituji:

„Manston dostal konečnou ránu.
Nebylo to už nic víc, než letiště duchů. Budovy zničené, spojení přerušeno, pustá měsíční krajina.
Pro svou blízkost k záhubě odsouzenému Manstonu zle utrpělo i Ramsgate.
Na pobřeží byla řada domů sražena od jednoho konce ke druhému jako domečky z karet.
Stíhací velitelství vyškrtlo Manston ze svého seznamu letišť. Když se později mělo opravit, nestalo se z něj už nic víc, než jen nouzové přistávací dráhy. Říká se, že když o tom pověděli Churchillovi, prohlásil – ‚Taková potupa se už nikdy nesmí opakovat‘.“
North Weald.


Protiinvazní zkoušky UK na moři a jejich publicita.

Obrázek



K 24. srpnu 1940 patří jeden britský experiment, který měl překazit jakýkoliv pokus o německou invazi dříve, než by se Wehrmachtu podařilo proniknout na pobřeží UK.
Britská pobřežní obrana zapálila benzín, který byl předtím vypouštěn z celkem 12ti potrubí rychlostí 12 tun/ hodinu, čímž byla na pobřeží i na moři vytvořena souvislá stěna plamenů, jimiž by s největší pravděpodobností nepronikl žádný útočník.
Aby byla posílena britská morálka byl tento prakticky provedený experiment publikován ve všech tehdejších sdělovacích prostředcích s náležitou „ pompou“.

Jen obránci a ti co experiment prováděli věděli, že při změně větru by byli oslepeni právě obránci…
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6940
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 32.

Několik dní těžkého bombardování od „Dne Orla“, od 13. srpna 1940, znamenalo, že byly poškozeny továrny leteckého průmyslu, což způsobovalo pokles výroby nových letadel a zpomalovalo opravy letadel poškozených. Také ztráty letadel Britů v tuto dobu začaly být velmi citelné, stejně jako bylo rozbombardováno mnoho leteckých základen, ale okolo 24. srpna 1940 bylo nejtěžší to, že začali chybět piloti, začal chybět letecký personál (bylo mnoho mrtvých, zraněných a jen pomalu nastupovali zahraniční piloti jako náhrada, a jako náhrada nastupoval jen pomalu i nově proškolený personál). V tuto dobu se zdálo, že britští piloti „melou z posledního“, zdálo se, že RAF je na hranicích lidské výdrže a že je to bod, kdy RAF začíná pomalu ztrácet akceschopnost jako bojová síla.

V tuto dobu se zdálo, že Velkou Británii může snad spasit jen „zázrak“.
Nikdo netušil, že takovým malým zázrakem bude navigační chyba pilotů Luftwaffe.

Řekli jsme si, že Říšský maršál Göring - na přímý rozkaz Adolfa Hitlera - zakázal pilotům Luftwaffe bombardovat Londýn.
Německé bombardéry měly právo bombardovat ve dne a některé cíle v noci po 21. srpnu, přesněji novou leteckou ofenzívou dne 24. srpna, všechny dostupné cíle, které souvisely s britskými vzdušnými silami i ve městech.
Jedinou výjimkou bylo hlavní město Velké Británie – Londýn.
Göring velitelům 2., 3. a 5. Letecké armády nakreslil čáru podle metropolitní části Londýna a rozkázal, že za ní nesmí přijít jakýkoliv nálet.
I když jsme si řekli, že například Kesselring chtěl bombardovat Londýn a že byli někteří důstojníci, kteří byli zastánci v Luftwaffe, aby Londýn bombardován byl, přesto zákaz dodržovali.
Ale přišla chyba, která znamenala změnu rozhodnutí a ve svém důsledku odchýlila Luftwaffe od zničení hlavních cílů, zničení RAF. To přesto, že to někteří důstojníci Luftwaffe vysvětlovali stejně, že takto RAF také vytáhnou na nebe a zničí.
O co šlo?
Tak většina to víme.
Po dlouhém bombardovacím dnu, který jsme si popsali v předchozím článku Č 31 – zničení mnoha letišť RAF - přišla noc z 24. srpna na 25. srpna 1940. Nad Velkou Británii vyrazilo tuto noc 170 bombardérů Luftwaffe, aby zaútočily na cíle od Kentu až na hranice Skotska. Několik bombardérů Luftwaffe dostalo za úkol vybombardovat závody vyrábějící letadla ve městech Rochester a Kingston nad Temží a také velké nádrže ropy v Thameshavenu, umístěné 24 km od Londýna po proudu řeky Temže. Za prvními letadly, které byly řízeny KGr 100 – viz Č 7. a 8.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3997
, námi již popsaným v X – Gerät, letěla letadla další, která nebyla vybavena a vedena aparaturou X – Gerät. Dvě z těchto letadel, která neměla radiovou navigaci X – Gerät ztratila s ostatními svými průvodci kontakt i vizuální – prostě zabloudila mimo hlavní oblast náletu. Tato 2 letadla byla uvítána britskou PVO – protiletadlovým dělostřelectvem, když palba neustále houstla. Oba německé bombardéry neustále směřovaly dál a s houstnoucí palbou si oba piloti uvědomili, že se ztratili… Došli k rozhodnutí, že jim nezbývá nic jiného než shodit pumy, otočit svá letadla a „pelášit domů“.
Jenomže.
Zrovna když shazovali bomby byli nad Londýnem. Dvě ze shozených bomb spadly přímo v centru Londýna, kde zničily starodávný kostel St. Giles v Cripplegatu a shodily z podstavce sochu Johna Miltona na sousedním náměstí. Další bomby spadly na severní a východní londýnské čtvrti – Islington, Finchley, Stepney, Tottenham, Bethnal Green – a způsobily řadu obětí mezi hosty, kteří právě opouštěli zavírané bary a oběti byli i mezi lidmi, kteří se vraceli domů z biografu.
I tehdy, v roce 1940, tyto nálety vypadaly jako náhodné. Pozdější průzkumy dokázaly, že v plánech náletů Luftwaffe na Velkou Británii, a to na několik nocí dopředu – nefiguroval žádný letecký útok na město Londýn. V plánech bombardování Luftwaffe v konci srpna 1940 byla soustředěna pozornost na takové cíle jako byla důležitá průmyslová střediska Liverpool a Birmingham.
Churchill a hlavní štáb Velké Británie to samozřejmě nevěděl a myslel, že to Němci udělali úmyslně.
Churchill po poradě šéfů Spojených štábů získal jednohlasné rozhodnutí k odvetě.
Velitelství bombardovacího letectva RAF dostalo rozkaz, aby bombardovalo Berlín.
Hned v noci z 25. na 26. srpna 1940 vzlétlo z Norfolku 81 dvoumotorových bombardérů Handley Page Hampden Mk.I

Obrázek


(týden předtím shazovaly jen letáky nad Německem, kde varovaly, že válka, kterou začal Hitler, bude trvat tak dlouho dokud vytrvá Hitler), aby bombardovalo Berlín.
Určený terč – Berlín, továrna Siemens – Halske.
Podle velitele 81 britských Hampden Mk.I, majora Oxley, bombardérů, které v noci z 25. na 26. srpna 1940 letěly bombardovat Berlín je přinejmenším 2/3 cesty pronásledovala silná protiletadlová palba. Nad Berlínem je pak čekalo přímo soustředění děl a světlometů.
Hampdeny hledaly skuliny v mracích nad Berlínem skoro půl hodiny. Odlesk hladiny jezera v Berlíně pak ukázal Britům jejich polohu. Hampdeny Mk.I. sestoupily na 1 500 metrů, aby rozeznaly své cíle.
Potom britské bombardéry sestoupily ještě níž a vyklopily své pumovnice.
Major Oxley podal hlášení, že cestou domů se dostal do problémů, když jeden ze dvou motorů selhal. Potom selhal i druhý a Oxley s letadlem naštěstí doklouzal k letišti nad Leconfieldem, na které doklouzal a přistál.

Známé jsou výroky Hitlera, že německý národ nikdy nezažije, že by nad Berlín, hlavní město Německa, dorazily nějaké nepřátelské bombardéry.
Říšský maršál Göring dokonce řekl – „Jestli to udělají, pak mi můžete říkat Meiere!“. No a piloti, němečtí piloti, mu tak „v závětří“ říkali.

I když pumy v Berlíně žádné velké škody mezi civilním obyvatelstvem nezpůsobily Göringova prestiž byla podlomena. Göring slíbil Hitlerovi, že se to opakovat nebude, ale bombardování Britů nepřestávalo. Churchill totiž vydal rozkaz, aby RAF útočila na Berlín tak dlouho, dokud to nevyvolá nějakou reakci Němců.
A reakce přišla.
Po dalších třech náletech na Berlín si pobouřený Hitler pozval Göringa, kterému dal rozkaz, aby Luftwaffe připravila tvrdou odpověď.
Dne 4. září 1940, bylo to těsně po čtvrtém, také nočním britském náletu RAF, promluvil Adolf Hitler ve „Sportpalastu“ – „Paláci sportu“ v Berlíně.
Křičel směrem k Churchillovi, cituji:

„Pan Churchill nám předvádí svůj nový nápad, noční nálety! Provádí je pouze proto, že jeho letectvo nemůže létat nad německou zemí ve dne. Když prohlásí, že chtějí zničit naše města, pak my srovnáme se zemí jejich města. Zastavíme činnost těchto nočních pirátů, k tomu nám dopomáhej Bůh! Když britské letectvo shodí tři tisíce, nebo čtyři tisíce kilogramů pum, pak my shodíme 300 tisíc nebo 400 tisíc kilogramů… Angličané si kladou otázku: Proč Němci neútočí? A toto je má odpověď: , Klid, klid, pánové, hned to uděláme! Nastane hodina, kdy jeden z nás bude zničen a nebude to nacionálněsocialistické Německo.“

Hned další den odjel Göring do Francie, kde převzal „osobně velení v bitvě“ a se svými veliteli si připil – „Na vítězství“.

Fáze 3. od 7. září do 27. září – 7. září 1940 byl počátek tzv. – „ Blitz“ – bombardování Londýna.

Obrázek


Dne 7. září 1940 vyrazily německé bombardéry k hromadným náletům na Londýn.
Hromadné útoky Luftwaffe donutily již před těmito dny RAF, aby přesunula britské stíhací perutě do nitra pevniny a opustila některé letecké základny v blízkosti průlivu La Manche a Severního moře, což se nyní - tedy na začátku září zdálo Air Chief Marshalovi Dowdingovi nevhodné.

Den 7. září 1940 je památný také tím, že již ráno vydalo ministerstvo letectví krátké varování určené všem velitelům RAF – „Předinvazní varování č. 1“ byl to poplach nejvyššího stupně.

Tento poplach byl součástí celobritského rozhodnutí, které vyhlásil Sbor náčelníků štábů UK jako signál „ Cromwell“ ( Cromwell byl vyhlášen ve 20 hodin 07 minut – po celodenním těžkém bombardování Velké Británie a především Londýna a okolí dne 7. září 1940) - signál byl původně určen jen pro pozemní vojska – rozezněly se ve Velké Británii všechny zvony – mosty byly vyhozeny do vzduchu a v ulicích byly postaveny zátarasy. Po krajině chodily pravidelné hlídky Home Guard – zároveň to znamenalo, že jsou bezprostředně ohroženy domácí ostrovy Velké Británie invazí – invaze může přijít do 3 dnů - a že Home Fleet a celá Royal Navy má „roztopit kotle“ – nahodit motory - má zaujmout dané pozice dle obranného plánu – anti-invasion a ostatní válečné lodě – předem určené lodě – lodě mimo Home Fleet – Royal Navy - se mají vrátit z moří a oceánů světa do obrany proti invazi - přesné instrukce, které vstupovaly v platnost při vyhlášení hesla „ Cromwell“ jsem nikde nenalezl a tak jsem tuto poznámku jen sestavoval z různých zmínek v různých historických podkladech – myslím si že přesné znění instrukcí – „Hesla Cromwell“ - jsou dodnes tajné).

Pro RAF „Předinvazní varování č. 1“ znamenalo, že i Dowdingova Fighter Commnad musí být připravena odrazit, společně s ostatními složkami ozbrojených sil UK, německé transportní lodě s vojskem, které se bude přibližovat k plážím u průlivu La Manche. Odrážet výsadková plavidla, která budou chráněna stíhačkami Luftwaffe a právě proto potřeboval předsunutá letiště, kterými, jak jsme již říkali, momentálně nedisponoval.
Air Chief Marshal Dowding byl dne 7. září 1940 v těžké situaci.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6940
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 33.

K vzniku „Hesla Cromwell“ přispěly informace pro britské tajné služby o tom, že právě od 5. do 6. září 1940 připlouvala po všech splavných tocích Evropy do Francie armáda malých plavidel. Pro Němce invazní plavidla - se shromažďovala v přístavech podél kanálu La Manche, na Pas de Calais, v Holandsku a Belgii, kde se k nim připojily velké zámořské lodě. Celkem se tato německá „vyloďovací armáda“ skládala ze 168 dopravních lodí, 1 910 bárek, 419 remorkérů a zhruba 1 600 malých motorových plavidel. Spojený sbor náčelníků štábů Velké Británie vyslal na tuto německou flotilu v noci z 6. na 7. září 1940 Blenheimy Mk.I, které měly tuto německou vyloďovací flotilu rozbombardovat. Spojený Výzvědný Výbor UK pak o tomto všem informoval vládu s tím, že vylodění ve Velké Británii je pravděpodobné do třech dnů.

A nyní si řekněme jak vypadal od rána onen „těžký den 7. září 1940“, když máme možnost jej sledovat z velitelského stanoviště Air Chief Marshala Dowdinga – z Bentley Priory, viz Č 13 - tak jak je tento den zachycen v podkladech na konci článku, jak jej prožíva s Dowdingem jeho pobočník:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4013

Pilot Officer Wright, pobočník Air Chief Marshala Dowdinga a jeho šéf celý den dirigovali leteckou situaci nad Velkou Británií.
Ráno dne 7. září 1940 vstoupili na galerii v Bentley Priory a hleděli na velkou rozloženou mapu kanálu La Manche a celé Anglie.
Na této ohromné mapě přesouvaly WAAFky v modrých košilích se sluchátky na uších své kostky. Každá z kostek představovala peruť a barva označovala zda jde o Němce nebo o britské perutě. Pozice kostek se měnila okamžitě, když přišla nová pozice z radarových stanic.
Připomínalo to gigantickou ruletu.
Air Chief Marshal Dowding a jeho pobočník, podle množství kostek na stole, jasně rozeznali, že dnes 7. září 1940 půjde o jeden z největších náletů od začátku 2. světové války. Přes La Manche letělo asi 250 bombardérů a 500 stíhaček a nad Calais se jich soustřeďovalo stále více a více.
Dowding sledoval mapu a ujišťoval se zda Park, velitel Skupiny 11., odrazí útok. V této chvíli si Dowding ulevil, že vše půjde dobře, že Parkovy Spitfiry i Hurricany jsou již ve vzduchu a že Park povede účinný letecký boj, tak jak se mu dařil v posledních dvou týdnech.
Stíhačky RAF, které prostřednictvím palubních radiopřijímačů dostávaly aktuální informace ze svých velitelství, kroužily ve výšce asi 6 000 metrů, dokud nedostaly informaci, že se velké skupiny letadel Luftwaffe začínají dělit. Právě takto většinou postupovala německá letadla když dosáhla břehu Anglie, aby po rozdělení namířila bombardovat letecké továrny, jiná letadla pak palivové nádrže a rafinérie umístěné podél Temže. Některé skupiny pak k letištím a průmyslovým objektům kolem Londýna. V tom okamžiku, kdy dozorčí důstojník zjistil, že se skupiny bombardérů Luftwaffe začínají dělit, vydal veliteli perutí pokyn. Velitel peruti pokřikem „Tally-ho“ (pokřik Tally-ho byl pokřik anglických lovců, kteří oznamovali, že spatřili štvanou zvěř, jako první, při honu na koních) oznamoval, že jako první spatřil „nácky“. Jeho piloti pak – sekce po sekci – střemhlavě útočily na nepřítele a snažily se sestřelit co nejvíce Němců dřív, než dorazí k cíli.
Radaroví operátoři však tento den nechtěli věřit svým očím. Stínítka radiolokátorů ( obrazovky RL) byla pokrytá obrovskými kaňkami, nebo chcete-li obrovskými stopami – skupinovými cíli. Britové zvedli 23 perutí.
Po tomto dnu Dowding někde napsal, že když ten den pozoroval dole mapy, měl najednou pocit, „jako kdyby dostal ránu do srdce“. Nejasným způsobem prý cítil, že se Němci tentokrát nerozdělí a kladl si otázku:
Že by zaútočily soustředěnou silou?
Bohužel pro takovou eventualitu nepodnikla britská PVOS tento den žádné přípravy.
Londýn byl dne 7. září 1940 zcela odkryt!
To už i jeho pobočník Wright vykřikl, cituji:

„Je to divné. Mám dojem, že se nedělí.“

Ano.
Asi 300 středních bombardérů Do 17
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2191
a He 111
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2204
pod ochranou asi 600 stíhaček Bf 109
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2585
a Bf 110
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2236
směřuje přímo k svému cíli.
Ta první vlna Luftwaffe přiletěla od východu a namířila si to rovnou směrem k řece Temži. Když letadla nepřítele zahnula směrem k hornímu toku řeky, shodily některé bombardéry pumy na nádrže s ropou v Thameshavenu, stále hořící po náletu z předchozího dne. Ale 150 bombardérů z toho, směřovalo dál na Londýn. Zvláštní také bylo, že německé bombardéry letěly mnohem výš než doposud, ve výši 4 800 metrů a byly stále pod ochranou blízko kolem nich letících Bf 110, když ještě výš nad nimi letěly Bf 109 připravené k boji se stíhačkami RAF.
No jo - ale RAF?
Daleko široko neexistovaly žádné britské stíhačky, které by byly schopny letadla Luftwaffe zachytit. Jen někde na okrajích celého pole Luftwaffe letěly malé formace, několik málo stíhaček RAF, které zaútočily.
Když postupně přicházely zprávy o mohutném náletu na Londýn, začala se nejprve zapojovat stanoviště protiletadlového dělostřelectva na pobřeží Temže. Palba pozemního dělostřelectva mohutněla každým okamžikem.
Jenomže!
Letadla Luftwaffe se nalézala příliš vysoko a tak bílé obláčky explozí protiletadlového dělostřelectva připadala německým letadlům spíš jako „ohňostroj na uvítanou“.
Letadla Luftwaffe přilétala v rovnoměrných nezastavitelných vlnách a na určených místech, na znamení svých velitelů, shazovaly pumy.
Jako první zasažený cíl to byly muniční závody ve Woolwichi na jižním břehu řeky Temže. V nich se vyráběla munice pro pozemní vojska a také pumy pro RAF.
Přesné zásahy německých bombardérů způsobily ohromné výbuchy, obrovské mraky kouře a ohně, které vyrazily do nebe jako gigantické rakety.
Dalším bombardovaným objektem byla nábřeží a skupina skladů v oblasti londýnských doků. Doků, přes které Britové dopravovali ze světa větší část zásob pro město Londýn a částečně i Británii. Další zasažené cíle byly Victoria and Albert Docks, West India Docks a Commerical Docks. Když do těchto míst a jejich okolí dopadaly laviny bomb, potápěly se lodě, praskaly můstky a lávky, mohutné jeřáby padaly do vody a rozlitá ropa hořela na hladině.
A to již přilétávaly další bombardéry, které už vůbec nepotřebovaly signály navedení a do této spouště shazovaly bomby. Osádky německých bombardérů to nyní měly lehčí. Své pumovnice vyprazdňovaly v okamžiku, když pod sebou zahlédly kouř a oheň.
Německé bomby si vybíraly daň – obrovské doky East Endu a v nich přelidněné domy s chudým obyvatelstvem Londýna.

Londýnské doky hoří – den 7.. září 1940 přes Tower Bridge.

Obrázek

Německé bomby zasahovaly čtvrtě Silwertown, Canning Town, Limehouse, Barking, Tower Bridge, Poplar a Millwall, které byly srovnány se zemí. Obyvatelé z těchto míst, kteří unikli smrti, sbírali jen to nejnutnější a opouštěli Londýn, neboť bylo jasné, že bombardování bude pokračovat i v noci.
Překvapená RAF se opět snažila zformovat své řady.
Air Marshal Park poslal do vzduchu prakticky všechny dostupné stíhačky z 11. Skupiny.
Air Chief Marshal Dowding přikázal Leigh-Mallorymu, veliteli 12. Skupiny, aby poskytl Parkovi pomoc. Velmi brzy se začaly britské stíhačky z obou dvou skupin – 11. i 12. – probíjet dalšími a dalšími formacemi doprovodných Bf 109 a 110, aby mohly zaútočit na německé bombardéry. Začala padat i německá letadla.
Ale Bohužel!
V případě Londýna přišla pomoc RAF příliš pozdě. Když se stíhačky dostaly nad Londýn, zahynulo již 400 lidí a tisíce lidí utrpělo zranění.
Londýnské doky byly vážně poškozeny a byly zničeny celé oblasti East Endu, což znamenalo, že spousta chudších obyvatel Londýna přišla o střechu nad hlavou. Pro Brity bylo slabou náplastí tento den, že RAF sestřelila 47 letadel, které se vracely zpět na své základny.



Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
A
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tyto odkazy:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3980&start=0

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3980&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“