Útok na Řecko a směry útoků Wehrmachtu.
Když byly německou armádou, dne 16. dubna 1941, zablokovány obě řecké armády – „Epirus“ a „Západní Makedonie“ – za průsmykem Metsovon – naléhal vrchní velitel řecké armády maršál Papagos na své politiky v Athénách, aby zvážili možnost kapitulace Řecka. Zároveň maršál Papagos žádal odchod „Britského expedičního sboru“ („W-Force“ – název je dle generála Wilsona, velitele „Britského expedičního sboru“) z Řecka.
V Athénách pak 17., ale především 18. dubna 1941 probíhaly ve vládě a u řeckého krále protichůdné diskuze o tom, zda má Řecko kapitulovat, nebo bojovat dál.
Ten samý den (18.) na německo-řecko-britské frontě prolomil Wehrmacht poslední obranná postavení na linii řeky Aliakmon, která bránili spojenečtí vojáci z „W-Force“ – konkrétně z Nového Zélandu.
Ještě si jenom řekněme, že ve čtvrtek dne 17. dubna 1941 byly jugoslávské válečné lodě - zaskočené zprávami o kapitulaci Jugoslávie ve svých přístavech - zaskočené tak, že je tam překvapivou akcí obsadilo italské námořnictvo. Ale ještě dříve než přišli obsazovat Italové, byly „jugoslávské válečné lodě na kotvách“ – vyloupeny domácím obyvatelstvem.
Této konfiskaci od italských námořníků unikl pouze jugoslávský torpédoborec „Zagreb“, který vyhodily do povětří poručíci Masera a Sasic.
Protichůdné politické rozhovory v Athénách dne 18. dubna 1941 byly velice ostré. Tak ostré a tak protichůdné, že řecký premiér Alexander Korizis (našel jsem také psáno Koryzis) šel k řeckému králi Jiřímu II. podat demisi. Korizise se totiž zmocňovalo zoufalství – na jedné straně viděl úspěšný postup německých jednotek – na druhé straně viděl, že v Řecku vládne u mnohých poraženectví a to jak u předních politiků, tak vysokých důstojníků, ale i vojáků.
Řecký král Jiří II. však demisi Korizise nepřijal.
Řecký premiér Korizis panovníkovi políbil ruku a uchýlil se do ústraní, do svého domu a tam se zastřelil.
Jeho nástupcem se 21. dubna 1941 stal Emmanouil Tsouderos (řecké premiéry viz zde:
http://wiki.phantis.com/index.php/Prime ... _of_Greece
).
Německé bombardéry Do 17
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2191
nad Athénami.
„Britský expediční sbor“ – „W-Force“, jeho velitelé, ale i politicko - vojenské velení ve Velké Británii - si uvědomují, že boj v Řecku je z hlediska vojenského prohraný a že je nutné z Řecka evakuovat všechny bojeschopné jednotky.
V řeckém politickém vedení se rozhovory o tom jak dál protahovaly - rozuzlení přišlo náhle a to 20. dubna 1941.
To totiž velení řecké armády „Epirus“ podepsalo příměří v přítomnosti velitelů německých jednotek, které útočily právě na tomto směru proti řecké armádě „ Epirus“.
No jo, ale ani němečtí, ani řečtí velitelé nebyli svými nadřízenými zmocněni takto důležitý dokument podepsat.
Situace vyvolala zmatek a neklid na obou stranách.
V celé zemi byl nyní vlastně bojeschopný jen „Britský expediční sbor“ – „W-Force“ – který byl i připravený postavit se německým jednotkám.
Jenomže - samozřejmě z hlediska vojenského - oněch přes 50 000 vojáků - s několika desítkami tanků - neměl proti rozjeté mašinérii Wehrmachtu, které sekundovali Italové - žádnou šanci.
Byly to právě tyto důvody – malé početní stavy vojáků, ale i malé početní stavy výzbroje a munice, vidina vyhlazení, co nakonec rozhodlo o tom, že „W-Force“ bude evakuovat své jednotky na Krétu a do Egypta ( Britové neměli ani žádné připravené zálohy).
V té době již byla německá 2. td v Lamii a 9. td nedaleko Elasonu. Jen německá 5. td byla v blízkosti „W-Force“, který byl 19. dubna 1941 soustředěn na obranné linii u Thermopyl.
Protože bylo, jak jsme si říkali, velké množství německých jednotek zablokováno v horských úvozech, rozvíjela 5. td útok proti ustupujícím jednotkám Britů velmi pomalu. Ovšem každou hodinou - před „W-Force“ - docházelo k hromadění útočných sil Wehrmachtu.
Útok Wehrmachtu proti „W-Force“ byl plánován na 24. dubna 1941.
Již od 19. dubna 1941 se britští vojáci (pomocné jednotky a jednotky, které nebyly nutné na frontě) stahovaly do přístavů na jižním pobřeží Řecka – do Nauplie, Kalamity a Monemvasíe, v nichž se připravovali na evakuaci na Krétu. Právě toto naloďování, jakož i ústup do přístavů, umožňovala v těchto dnech odhodlaná obrana Thermopyl - britských, australských a novozélandských jednotek.
V pondělí dne 21. dubna 1941 přijal generál polní maršál List kapitulaci řeckých ozbrojených sil. Do zajetí padlo ten den 223 000 řeckých důstojníků a vojáků.
V historii je však také zaznamenán případ, že když 23. dubna 1941 kapitulují některé jednotky řecké armády, dojde i k takovéto situaci:
Řecký major dělostřelectva Versis dostal rozkaz, aby se vzdal i se svou baterií (historie konstatuje, že v tomto činu nebyl sám, ale že se jich na území Řecka odehrálo mnohem víc).
Major Versis byl člověk, který byl nejen řecký vlastenec, ale měl zakořeněný smysl pro tragédii, která postihla Řecko a také „svůj názor na to jak má řecký důstojník reagovat“.
Oficiální zpráva řecké armády říká, že, cituji:
„Major dělostřelectva Versis poté, co dostal od Němců rozkaz, aby kapituloval se svou baterií, shromáždil svěřená děla, vzdal jim čest a poté se sám zastřelil za zvuku státní hymny, kterou zpívali jeho podřízení.“
Dne 27. dubna 1941 okupuje německá armáda hlavní město Řecka – Athény.
První útoky Wehrmachtu u Thermopyl proti „W-Force“ – dopoledne a odpoledne dne 24. dubna 1941 jsou neúspěšné – Britové Němce odrazili.
Teprve večer dne 24. dubna 1941 se na rozkaz z vyšších míst vyčerpané britské oddíly obránců začínají stahovat pod rouškou tmy, přes Athény, do míst malých řeckých přístavů, odkud měli být evakuovány na Krétu a do Egypta.
A právě 24. dubna 1941 ráno - přišel pro „W-Force“ rozkaz, že místo 28. dubna 1941 – začíná operace pod krycím názvem – „Operace Demon“ – evakuace britských, australských, novozélandských a polských vojáků z Řecka (podaří se evakuovat, pod ochranou silné eskorty britského válečného námořnictva na Krétu a do Egypta – celkem 50 732 vojáků bez těžkých zbraní) již tento den, tedy 24. dubna 1941.
To, že došlo ke změně data „Operace Demon“ – evakuace „W-Force“ na Krétu a do Egypta – z 28. dubna 1941 na 24. dubna 1941 – vyvolalo sled událostí, z nichž jednou událostí je, že Wehrmacht byl donucen nasadit XI. letecký sbor (budeme dál používat 11. letecký sbor).
Protože budeme rozsáhle popisovat operaci na Krétě – „Operaci Merkur“ – popíšeme si zde nyní trochu podrobněji nasazení 2. parašutistického pluku a přidělených podpůrných jednotek. Německý 2. parašutistický pluk ze 7. letecké divize, která byla součástí 11. leteckého sboru, měla totiž dne 25. dubna 1941 zabránit ústupu „W-Force“ přes Korintský průplav na Peloponés, kde se chtěl nalodit (část „W-Force“ se naloďovala v malých přístavech pod Athénami – Západně od Athén – Rafina a Porto Rafti, které bylo východně a jihovýchodně od Athén a část jich ustupovala přes Korintský průplav na Peloponés a do malých řeckých přístavů – Kalamita, Monemvasia a Nafplion).
Abychom lépe pochopili nasazení německého 2. parašutistického pluku ze 7. letecké divize, která byla nyní součástí 11. leteckého sboru, musíme si říci několik slov na úvod, neboť parašutistické jednotky jsme opustili v Holandsku a Belgii v květnu 1940, když zasahovaly nejprve u Eben Emaelu
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3758
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3773
a potom při obsazování letišť v Holandsku, kde došlo k těžkému zranění velitele - generála Studenta v Rotterdamu, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3781
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3789
Když už plně uzdravený generál letectva Student převzal dne 1. ledna 1941 velení, došlo již před tím k sloučení 7. letecké a 22. vzdušně výsadkové (bývalá 22. pěší) divize a vzniku 11. leteckého sboru ( ke vzniku 11. leteckého sboru došlo již v září 1940).
„Úderný parašutistický pluk“ se stal základem 11. leteckého sboru – kde jádrem „Úderného parašutistického pluku“ byl „úderný oddíl Koch“.
Do 11. leteckého sboru přibyly 2 bombardovací eskadry zvláštního určení a nově založená vzdušně .výsadková eskadra, která měla k dispozici nákladní kluzáky.
O celém 11. leteckém sboru – o jeho přesném složení k 20. květnu 1941 – „Útoku na Krétu“ – „ Operace Merkur“ bude řeč při samostatném popisu.
Zde si jen řekněme, že 11. letecký sbor byl, jak jsme již řekli, ke konci března a na začátku dubna 1941 převelen do Bulharska, viz zde u Č 15 na začátku:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4268
, když zesílený 2. parašutistický pluk pod vedením plukovníka Alfréda Sturma byl přeložen v Bulharsku do oblasti Plovdivu.
Tam vyplýval – z „Operace Marita“ – pro velitele 7. letecké divize generála Süsmanna úkol – obsadit po 6. dubnu 1941 ostrov Lemnos! U plánovačů Wehrmachtu totiž panovali obavy, že velitel „Britských expedičních vojsk“ – „W-Force“ – v Řecku – generál Wilson - použije ostrov Lemnos jako opěrný bod, podobně jako tomu bylo za 1. světové války. To se však nestalo, neboť ostrov Lemnos již v prvních bojích 6. dubna 1941 dostaly na starost jednotky Wehrmachtu.
A tak 11. letecký sbor a v něm jednotky čekaly na své nasazení.
To mělo přijít právě díky změně – díky předsunutí data evakuace - britského „W-Force“ – „Operace Demon“ - z 28. dubna 1941 na dřívější datum – na 24. dubna 1941.
Směry německo - italského postupu do Řecka.
