Mapa vylodění jednotek 7. a 8. armády dne 10. července 1943 na Sicílii.

Vylodění na Sicílii, „Den D“ – 10. červenec 1943.
Samotný námořní výsadek na Sicílii začínal ve 2 hodiny 45 minut ráno dne 10. července 1943.
Tenhle „Den D“ měl i další rozměr, důležitý rozměr pro 2. světovou válku, neboť to byly vlastně 4 dny potom, co zahájili Němci svůj útok v Kurském oblouku proti Rudé armádě (pojednání o Bitvě u Kurska viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=185
když připomenutí Sicílie a souvislostí viz na tomto odkaze článku Č 2 a 3:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1470
).
Ale zpět k výsadkům.
Britské a americké lodě připluly k jižnímu a jihovýchodnímu pobřeží Sicílie se zhasnutými světl, po několikadenním ostřelování obranných pozic italských a německých jednotek, na předem domluvený signál z admirálské lodě, začali vojáci prvních sledů přestupovat z transportních do výsadkových člunů, které pak s nimi pod ochranou minolovek a stíhačů ponorek zamířily ke břehu. Když malé čluny vysadily jednotku, rychle se vrátily k transportním lodím pro další vojáky a později také pro materiál.

Ne, že by to byla jen taková idylka. Oni skutečně obránci - Italové a Němci - jejich průzkumy, již od 9. července 1943 pozorovaly lodě, které se pohybovaly v moři okolo Sicílie, ale vzhledem k nepříznivému počasí se domnívali, že to nic není, že k invazi nedojde.
Jako úplně první, v těch nejranějších minutách, se vylodily oddíly Commandos, rangers a ženisté, kteří měli ty prvé úkoly – zlikvidovat nepřátelské nástrahy, podílet se na dobytí základních opěrných bodů a odstranit miny z minových polí. Naštěstí se ukázalo, že obránci neměli takové množství min, jaké bylo možno očekávat, a že se v moři a na březích spoléhal především na drátěné překážky) jak uvidíme všude to neplatilo). Ženisté se tedy většinou na Sicílii, v té prvé fázi, zabývali odstraňováním ostnatého drátu. Jako první se také vylodili i skupiny vojáků – spojařů – vojáků, kteří měli zajišťovat radiem navádění letadel. Část těchto důležitých vojáků byla také shozena již v noci spolu s parašutisty. Teprve potom byli na řadě pěšáci, kteří vstupovali na sicilskou půdu podporováni palbou lodních děl a rychle postupovali do vnitrozemí, zatímco se již začalo s vyloďováním tanků a dělostřelectva.
Bylo krátce před 13 hodinou odpolední, kdy se začaly vyloďovat hlavní síly.
Celé dopoledne se pak moře okolo Sicílie, jeho jižní a jihovýchodní pobřeží, hemžilo stovkami výsadkových plavidel různých typů. Všichni účastníci tohoto vylodění pak pro historii tvrdili, že to byl, na tu dobu, až neskutečný pohled na ty stovky a tisíce plavidel, která již tehdy mohly Spojenci pro vylodění použít.
Jako první dosáhli břehů Sicílie vojáci americké 3. pěší a 1. pěší divize v oblastech Licaty
( pláže u Licaty

a Gely

)a Gely, když při svém postupu po vylodění naráželi jen na velmi malý odpor. Část americké 3. pěší divize, poté co obsadila Licatu a nedaleké letiště, postupovala podél břehu na severozápad k Agrigentu a Porto Empédocie, o kterou pak ale sváděla boje od 11. do 15. července 1943. V místech, kde se rozbíhala silnice do obou těchto jmenovaných míst. Druhá část americké 3. pěší divize směřovala do oblasti Canicatti, kde 11. července narazila na odpor bojové „Skupiny Schreiber“ – posílené bojovou „Skupinou Neapel“ a bojovou „Skupinou Fullreide“, které patřily pod velení německé 15. divize pancéřových granátníků. Divize, kterou sem Němci rychle přesunuly ze severozápadní části ostrova Sicílie. Boje zde probíhaly až do 13. července 1943, ale Američané stále systematicky zatlačovali skupiny do vnitrozemí na sever – směrem ke svému cíli – Palermu.
Americká 1. pěší divize, která se vylodila krátce po oddíle rangers, narazila na silný odpor v sektoru „DIME“ (viz mapa vylodění). V těchto místech měly s americkou 1. pěší divizí spolupracovat výsadkáři plukovníka Gavina, kteří byli v této oblasti shozeni předtím. Jenomže právě tento shoz varoval pobřežní baterie, které se tak mohly připravit k boji. A tak na pláži u Gely narazili Američané na silný odpor italského 429. praporu pobřežní obrany majora Rubollina. V těžkých bojích ztratil americký prapor 45% svého stavu, protože k odražení amerických útoků byly nasazeny i italské a německé tanky. Mnoho amerických vojáků bylo také zraněno, nebo zabito, v minových polích. V amerických sektorech „CENT“ a „JOSS“ pak italská 207. divize pobřežní obrany a 10. brigáda pobřežní obrany tak silný odpor nekladla, neboť je zde přinutila těžká palba spojeneckých lodních děl k útěku. V sektoru „CENT“ však některé lodě s vyloďujícími se americkými vojáky narazily ve tmě na skály a došlo k těžkým ztrátám na životech.
Přesto v tomto těžkém a dlouhém dni, kterým „Den D“ na Sicílii byl, získali Američané 3 mělká a ještě nespojená předmostí. Ta 3 předmostí byla 12 až 15 km široká a 3 až 5 km hluboká.
- Americká 3. pěší divize u Licaty
- Americká 1. pěší a 2. obrněná divize v okolí Gely
- Americká 45. pěší divize na jihovýchodním konci zátoky Gela.
Nepodařilo se však dobýt letiště v Ponte Olivo, ale podařilo se obsadit menší přístavy ve městech Gela a Licata.
Další den „Den D +1“, tedy 11. července 1943 museli Američané čelit německému a italskému protiútoku tankové divize „Hermann Göring“, posílené oddílem nových tanků typu „Tiger“. Němci chtěli nasazením tanku typu „Tiger“
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3154
zde na Sicílii získat tankovou převahu, ale ukázalo se, že váha tanku „Tiger“, jeho malá manévrovací schopnost v terénu na Sicílii, je zde pro něj nevýhodou, zvláště pak na úzkých horských cestách. Tank se však zde na Sicílii osvědčil, spolu s ostatními tanky, jako rychlá mobilní protitanková zbraň, která zpomalovala postup spojeneckých jednotek.
Velitel německé tankové divize „Hermann Göring“, kterým byl generál Conrath, zde na Sicílii zformoval 3 kolony, které z Caltagirone nasměroval do Gely, do Ponte Olivo a to třetí místo bylo ústí řeky Dirillo.
Postup těchto třech kolon doplňovala, rozdělená také do třech kolon, italská divize „Livorno“.
Protože se německé tanky opozdily, zahájil nejprve italský 3. prapor z 34. pěšího pluku divize „Livorno“, ráno v 6 hodin 30 minut, útok ve směru na Gelu bez podpory tanků. Na rovině poblíž města narazil italský útok na silnou obranu bránících se Američanů a byl odražen palbou spojeneckého lodního a také již vyloděného armádního dělostřelectva, přičemž utrpěl padesátiprocentní ztráty. Teprve pak dorazilo 60 tanků německé tankové divize „Hermann Göring“ a v 7 hodin byl zahájen další, tentokrát německo-italský útok, který naplno zasáhl americký 26. pěší pluk z 1. pěší divize. Pluk, který ztratil všechna protitanková děla, když při vylodění byla potopena jedna jeho výsadková loď s těmito děly. V jednu chvíli zde pro Američany vznikla kritická situace. V sektoru „DIME“, na čtyřmílovém úseku, se dokonce Němci dostali jižně od silnice Gela-Raguza až k písečným dunám na okraji invazních pláží v pásmu vylodění americké 1. pěší divize. Vzniklo nebezpečí, že opravdu mohou Němci a Italové zahnat Američany do moře. Jenomže zde fungovala lodní podpora. Palba děl křižníků „USS Boise“

a „USS Savannah“

a 6ti torpédoborců zastavila Němce na cestě do Niscemi a způsobila jim velké ztráty.
Byl to však jediný nějaký nebezpečný protiúder, a to za celou dobu bojů u Sicílie, který bránící se německo-italská vojska Spojencům způsobily.
V tu dobu se dostavil na pláž u Gely generál Patton, neboť se chtěl osobně seznámit se vzniklou situací. Když se se situací seznámil, přikázal generálu Gaffeyovi, aby uzavřel mezeru mezi Gelou a 1. americkou pěší divizí a vyslal veliteli 3. praporu rangers podplukovníkovi Darbyemu rotu tanků. V následném protiútoku prapor rangers získal 500 zajatců a zničil 7 tanků. Dne 11. července 1943 italská divize „Livorno“ zaujala pozice na pahorcích nad rovinou Gely a německá tanková divize „Hermann Göring“ provedla obrat ve směru na Pricolo a na sever od letiště Ponte Olivo. Během celého tohoto „Dne D + 1“ ztratila německá tanková divize 30 důstojníků, 600 vojáků a něco mezi 40 až 50 tanky. Italský 33. pluk z divize „Livorno“ byl zredukován na 2 roty.