Vietnam 1964-1975 VII. Č 1.
Díl VII.
Část 1.
Jaké byly reakce VDR, Číny a SSSR na „Rezoluci v Tonkinském zálivu“?
VDR posílá menší, pravidelné jednotky (Vietnamská lidová armáda – VLA) do Jižního Vietnamu v září a říjnu 1964. Vedení Lao Dong a VDR je totiž přesvědčeno, že „Lidově osvobozenecká armáda“ – Vietcong (FNO) válku v Jižním Vietnamu neukončí rychle a vítězně.
Hanoj naléhá na FNO, aby bylo vytvořeno jednotné vojenské velení pro Jižní Vietnam. Le Duan jmenuje velitelem společných operací obou armád generála Nguyen Chi Thanha. Generál Nguyen Chi Thanha je něco jiného než generál Giap (přítel Ho Či Mina a vítěz od Dien Bien Phu). Generál Thanh již má vychovanou mládež, budoucí vojáky, s vymytými mozky nacionalismem a hesly komunismu. Generál Thanh chce „americké palebné síle“ čelit především „bojovým duchem revoluční armády“, jaký rozdíl od generála Giapa. Generál Thanh připravuje pro vojáky VLA, dle čínského vzoru z Koreje, „lidské vlny“.
Rozhodnutí VDR je tedy definitivní, ve VDR vítězí agresivní frakce Lao Dongu.
Přispívá k tomu i pád sovětského předsedy rady ministrů a prvního tajemníka KSSS Nikity S. Chruščova v říjnu 1964. Do této doby SSSR prosazovala jednání s USA, a Jihovýchodní Asie měla pro ní druhořadý význam. U Chruščova měla prioritu berlínská a kubánská krize. Když byla vyhlášena neutralita Laosu upínal se Chruščov na uvolňování vztahů ze Západem. Přesto SSSR odeslalo do Vietnamu v letech 1954 – 1964 500 miliónů dolarů hospodářské pomoci a zásobovala Hanoj lehkými zbraněmi, mimo jiné z NDR a ČSSR (Uk vz. 59).
Moskva ignorovala požadavky VDR na dodávky těžké válečné techniky a kritizovalo Hanoj, že odmítá politiku „mírové koexistence“ (spolužití Východ – Západ – dorozumění).
Když byla delegace VDR v únoru 1964 v Moskvě s žádostí o těžké zbraně, odjela s nepořízenou. Stejně tak dopadla delegace FNO z Jižního Vietnamu v červenci 1964. FNO chtěla devizy, protiletadlová děla, protitankové zbraně a lékařské přístroje. Odjela s nepořízenou. Vztahy mezi SSSR a VDR se během roku 1964 prudce zhoršily.
V listopadu 1964 dokonce VDR prohlásilo, že bude (a rádo) postrádat služby hrstky sovětských poradců působících v Severním Vietnamu.
Byla to urážka SSSR, ale právě tato urážka SSSR, paradoxně , spolu se změnou vedení SSSR, znamenala zásadní obrat.
Leonid Brežněv a Alexej Kosygin, nastupující vládci Kremlu (zastánci tvrdého kurzu) lépe než Chruščov rozeznali, že po incidentu v Tonkinském zálivu začne válka mezi VDR a USA. Byl to Brežněv s Kosyginem, kdo rozeznal, že USA bude s VDR zaměstnáno válkou a že tím bude ohrožena „důvěryhodnost“ USA. Zároveň si je SSSR vědomo, že musí poskytnout pomoc VDR, neboť by se na SSSR špatně dívaly východoevropské státy a SSSR by bylo poškozeno i v celosvětovém měřítku. SSSR se také chtělo stavět do role prostředníka mezi VDR a USA.
Ovšem co sledoval SSSR především bylo to, že omezí dominující vliv Číny, čínské ideologické „úchylky“ (Maoismu), v Jihovýchodní Asii.
Totiž právě v době, kdy Hanoj „zdvořile“ (urážkou), pohrozila vypovězením sovětských poradců, vrcholila spolupráce Číny a VDR. VDR se sice cítila v posledních 10ti letech trochu Čínou opomíjena, což jí ale nebránilo, aby přijímala dodávky čínských zbraní a hospodářskou pomoc.
VDR v té době spíše podléhala čínskému vzoru. Kolektivizace zemědělství se řídila čínským vzorem, stejně jako odmítání sovětské „mírové koexistence“ se Západem. Hospodářská pomoc ČLR do VDR činila na konci roku 1964 460 miliónů dolarů, když vedle toho do VDR přicházely zbraně a munice a pak hlavně vozidla různého druhu, uniformy, spotřební zboží a potraviny.
Čínský ministr obrany Lin Biao podepsal v prosinci 1964 v Hanoji dohodu, která má zaručit VDR, že bude moci klást USA účinný odpor. Čína byla připravena vyslat postupně do VDR 320 000 vojáků. Jednalo se o dělostřelectvo, vojáky z logistiky, kteří měli být nasazováni při stavbě silnic, železnic, mostů a hrází (bude toho velice třeba) a také v protiletadlové obraně. Když vrcholila spolupráce ČLR a VDR v roce 1967, bylo ve VDR, severně od 21. rovnoběžky 170 000 Číňanů (dle SSSR to prý bylo 60 – 100 000 mužů). Od roku 1964 do roku 1975 ve VDR zahyne 1 100 Číňanů a více jak 4 000 je jich zraněno. Čína během celé války usilovala o to, aby to byla ona, kdo jako jediná velmoc brání Severní Vietnam. Chtěla v regionu Jihovýchodní Asie vyloučit vliv SSSR. Po roce 1964 pak Čína do VDR dodává rakety země-vzduch, protiletadlová děla a železnice. To vše přes tajný přístav na čínském ostrově Hainan. Tento přístav byl zřízen speciálně jen pro pomoc VDR.
Na takovém pozadí začíná snaha SSSR.
SSSR hraje dvě role.
První role - Moskva se snaží o diplomatické řešení konfliktu s USA.
Druhá role - SSSR chce zabránit dominantě Číny v Jihovýchodní Asii.
Změna kurzu začne v prosinci 1964, když Moskva žádá, aby FNO v SSSR zřídila styčnou misi. Zároveň probíhá rozhovor SSSR VDR o poskytnutí pomoci, který vrcholí podepsáním „Hospodářské a vojenské pomoci“ SSSR pro VDR, dne 7. února 1965, za přítomnosti předsedy rady ministrů SSSR A. Kosygina.
SSSR se v tomto programu zavazuje, že dodá VDR moderní sovětské zbraňové systémy, jejichž technologie je mnohem pokročilejší a modernější, než je čínská.
SSSR tak chce zabránit přimknutí VDR k Číně a zároveň chce tak vyslat signál „bratrským národům“, že významně pozdvihla severovietnamský vojenský potenciál.
SSSR se však nepovede zavázat Hanoj, aby nestupňovala konflikt s USA, tedy její druhá role.
Podle všech odhadů západních ekonomů a historiků poskytlo SSSR VDR v letech 1965 až 1975 úvěry ve výši okolo 5 miliard dolarů. SSSR se do roku 1968 podaří zaujmout pozici Číny a stane se pro VDR nejdůležitějším spojencem.
V roce 1968 pochází více než 50% hospodářské a vojenské pomoci ze SSSR a tento rok ( 1968) je to 580 miliónů dolarů. Mimo toho je ve VDR 2 000 sovětských vojenských expertů, kteří obsluhují RL, protiletadlové dělostřelectvo (rakety země-vzduch). Do SSSR jsou vyslány tisíce Severovietnamců, kteří se tam cvičí jako obsluhy RL, piloti (Mig 21) a další vojenští specialisté v sovětských vojenských akademiích.
Velmi klesl podíl pomoci východoevropských zemí (NDR, Polsko, ČSSR), kterým je ze SSSR sděleno, že existuje mnoho jiných zemí, které mohou podporovat proti „imperialistům“.
Tak jak se stále víc SSSR zapojoval do pomoci VDR klesala angažovanost Číny a to již od roku 1967. Koncem roku 1969 je ve VDR jen hrstka poradců ČLR. Ale není to jen kvůli SSSR. Čína má i jiné různé důvody.
Čína se zlobí, že VDR nechce uznat její vedoucí roli v Jihovýchodní Asii, že nechce přiznat ideologický vzor Mao Ce-tunga (Maoismus). Mimo toho v druhé polovině 60tých let probíhá v ČLR tzv. „Kulturní revoluce“, která přivede celou ČLR do chaosu. „Kulturní revoluce“ ČLR také znamená hospodářský pokles výroby ČLR a i z tohoto důvodu musí být čínská zahraniční hospodářská pomoc zastavena.
To však neznamená, že by Čína přestala úplně pomáhat. Čína byla po celou válku do roku 1975 důležitým spojencem VDR. Musíme si uvědomit, že velká část pomoci ze SSSR do VDR se převážela po čínských železnicích.
Je třeba mít stále na paměti, že bez ČLR a především SSSR by nikdy VDR nemohla vzdorovat USA.
Dokládá to i toto tvrzení - koncem 60tých let činila pomoc SSSR a ČLR 2/3 všech vietnamských státních výdajů.
Stejně tak důležitá jako materiální a vojenská pomoc, byl pro VDR důležitý i odstrašující zbrojní potenciál SSSR a ČLR (atomový i konvenční), který zabraňoval USA, aby vydalo rozkaz k vpádu do VDR.
Pentagon, prezident Johnson a později Nixon, měli stále na paměti to strašidlo „čínských lidských vln“, které v Koreji vedlo k dočasnému debaklu, který tam vojska OSN v určitém období zažívala.
