PALBA.CZ

Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 1.

Celé 3/5 mužů z W-Force je převezeno – z Řecka, z malých přístavů na Krétu, a to do konce dubna 1941 ( 2/5 mužů pak do Alexandrie v Egyptě) - nikoli „hrstka“, jak tvrdil Abwehr ve svých klamných hlášeních pro generála Studenta a jeho plánovače, štábní důstojníky, kteří podrobně plánovali „ Operaci Merkur“.




Obvykle všechna historická pojednání, nebo vojenské operace začínám tak, že nejprve napíši – Úvod a pak pokračuji od začátku, anebo začnu tím, co předcházelo.
Tady u „Operace Merkur“ udělám výjimku a začnu u konce – v době dobývání a po dobytí Kréty ze vzduchu německým vzdušně-výsadkovým vojskem - a co to přineslo pro armády světa.
Myslím si, že operaci nejlépe charakterizoval britský vojenský historik generálmajor Fuller, který po 2. světové válce napsal tyto věty, cituji:

„Ze všech operací za války byl, pokud jde o odvahu, vrcholem vzdušný útok na Krétu. Ani předtím, ani potom se nikdo o nic podobného nepokusil.
Byla to invaze ze vzduchu, místo ze země, nebo z moře. Boj byl rozhodnut i bez podpory pozemní armády. Pozoruhodným tahem byla přeprava vzduchem – zdvihnutí armády do vzduchu, čímž bylo dosaženo její úplné nezávislosti na silnicích, železnicích a terénních pochodech.
Stejně jako bitva u Cambrai v roce 1917, první tanková bitva v dějinách válek, i útok na Krétu znamenal revoluci v taktice. Fakt, že se tento útok podařil, lze připočíst zaprvé úžasným německým organizačním schopnostem, a zadruhé stejně úžasnému nedostatku představivosti u Britů.“

Ano, je třeba jednoznačně přiznat, že Kréta – to byl velký úspěch nové zbraně – zároveň je však třeba říci, že to byla v 2. světové válce „labutí píseň“ pro parašutisty - alespoň pro ty německé.
Když 19. července 1941 – bylo to v době prvního měsíce tažení Wehrmachtu do SSSR – stáli u Hitlera parašutisté, kteří právě obdrželi Rytířské kříže za Krétu – Adolf Hitler jim v Rastenburgu před generálem Studentem řekl, cituji:

„Kréta prokázala, že dny parašutistického vojska jsou u konce! Parašutistické vojsko je čistě zbraní využívající moment překvapení. Ten se však vyčerpal.“

K této události z 19. července 1941 po válce generálplukovník Student napsal:
„Pro výkony našich jednotek našel Hitler slova nejvyššího uznání.
V následujících měsících jsem však měl pocítit hlubší význam jeho slov, když bylo parašutistické vojsko použito ´k pozemním akcím‘ .“

Ale tady si řekněme, že ostatní armády velmocí – velmocí bojujících ve 2. světové válce - na Krétu na „Operaci Merkur“, na její výsledky, reagovalo jinak.
Tak například ještě když „Operace Merkur“ probíhala – a bylo to 27. května 1941 – vyvodil Winston Churchill - premiér Jejího Veličenstva - závěr z událostí na Krétě tak - že požadoval v Dolní sněmovně co nejrychlejší rozšíření britských parašutistických jednotek a to z 500 na 5 000 mužů.
Winston Churchill totiž pochopil, že v budoucnu bude mít parašutistické a vzdušně-výsadkové nasazení vojsk rozhodující význam. Především při plánovaném vylodění na evropské pevnině.

S parašutisty Velké Británie nás na Palbě seznamuje kolega Thór zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936


Pozdější generálmajor Lee v USA, velitel 101. americké vzdušně-výsadkové divize se zasadil o to, že došlo k rychlému rozšíření první americké „pokusné“ jednotky, která byla ustavena v září 1940 – a to z 48 mužů – na celou jednu divizi. K této jedné divizi se pak, jak všichni víme, vytvářely dalš divize vzdušně-výsadková divize. Když při tomto všem Američané přiznávají, že to byla přirozená reakce spojenců na německé úspěchy na západě Evropy a pak především - reakce na Krétu.

Kolega Thór pak seznamuje na Palbě zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3209
s dalšími parašutistickými jednotkami USA.

O nasazení parašutistického vojska v SSSR – mimochodem průkopníka této nové zbraně - hovoříme zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1538
když zvláště v Č 4, na samotném jeho konci hovoříme o tom, že v roce 1932 bylo na manévrech Rudé armády prvně použito hromadné nasazení parašutistů, a že se z toho poučili i Němci, jejichž vojenští poradci tehdy na těchto manévrech na Kavkaze byli přítomni.

Ale k samotnému výsledku „Operace Merkur“ – k akci na Krétě generál letectva Student – pod dojmem velkých ztrát svých mužů – tehdy napsal, cituji:

„Psát o bitvě o Krétu je pro mne velice těžké. Pro mne, jako velitele německého vzdušně-výsadkového vojska, které Krétu dobylo, je toto jméno příliš trpkou připomínkou. Zmýlil jsem se, když jsem tuto akci navrhoval a to znamenalo nejen ztrátu mnoha parašutistů, kteří byli mými syny, ale ve svém důsledku i smrt německého vzdušně-výsadkového vojska vůbec, které jsem já sám vytvořil.“

K lepšímu pochopení této nové zbraně, tohoto nového vojska se pojďme nyní vrátit na začátek, někam do míst, kde jsme tuto novou zbraň parašutistické a vzdušně-výsadkové vojsko opustili. Do míst, kde mělo toto vojsko již za sebou úspěšné akce v bitvě na západě Evropy , když dobíjelo belgickou pevnost Eben Emael viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3758
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3773
a potom při obsazování letišť v Holandsku, kde došlo k těžkému zranění jejich velitele - generála Studenta - v Rotterdamu, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3781
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3789

Vlastně jen několik týdnů po vítězství Wehrmachtu na západě Evropy (po 22. červnu 1940, kdy bylo podepsáno příměří mezi Německem a Petainovskou Francií viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3948
) se ani u parašutistického vojska nemluvilo o ničem jiném, než o připravované invazi do Anglie.

Ještě před útokem na západ Evropy vypracoval generál letectva Student plán, ve kterém byla invaze do Anglie spojena s velkou vzdušně-výsadkovou akcí, která měla být tím prvním útokem v „Operaci Seelöwe“.
Podle Studentova plánu měly vzdušně-výsadkové jednotky seskočit doprostřed pozic Angličanů a na britských ostrovech vytvořit silné předmostí. Generál Student tvrdil (v březnu, dubnu 1940), že je schopen během tří týdnů na takovou akci připravit vojsko. Podle něho sestavené jednotky vzdušných výsadků měly tvořit dobře vycvičené pluky pěchoty. Jedinou podmínku, kterou si generál Student kladl bylo, že útok musí být proveden – na oslabeného protivníka. Prakticky to znamenalo, že už před květnovou invazí do Francie, Student předpokládal vítězství německých vojsk ve Francii – což by bylo ono oslabení protivníka.
Ano.
V červnu 1940, kdy se Britská expediční armáda zachraňovala úprkem z pevniny do Anglie.
Ano, po Dunkerque - to byla ta pravá doba, doba o které známý anglický historik Liddel Hart napsal, cituji:

„Celých 6 týdnů po Dunkerque byly použitelné anglické ozbrojené síly tak slabé, že by k jejich smetení stačilo pár divizí.“

My jsme si však říkali, že Adolf Hitler, když plánoval invazi na britské ostrovy v červenci 1940 a později, měl již protivníka prakticky zotaveného. Hitlerem schvalovaný plán invaze – „Operace Seelöwe“ tehdy počítal s nasazením jedné 22. vzdušně-výsadkové divize a 7. letecké divize. Obě divize měly dle tohoto plánu přistát u Folkestonu, kde by vytvořily předmostí (pro tento výsadek byly vyvinuty německé nákladní kluzáky „Gigant“ – Me - 321



, což byly stroje, do kterých se dalo naložit až 21 tun materiálu a některé byly dokonce schopné nést tank PzKpfw III.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3309
dle Sapíka měl tank PzKpfw III váhu 15,4 tuny, nebo se mohl naložit 88 mm protiletadlový kanón).

My jak víme, tak se Angličané (z Enigmy a ULTRA) dozvěděli, že u Folkestonu má proběhnout vzdušně-výsadková akce, proto tam zesílili zátarasy a připravili pro Němce „řádné uvítací výbory“ v podobě zamaskovaných dělostřeleckých a kulometných hnízd.

V této době července, srpna a září 1940 k tomu nemohl samozřejmě generál letectva Student moc promlouvat, neboť se stále v tu dobu ještě zotavoval z následků svého průstřelu lebky z Holandska. Později k celému problému řekl, cituji:

„Kdybych byl býval ve službě, byl bych Hitlerovi navrhl, aby vzdušně-výsadkové jednotky okamžitě odletěly do Anglie a obsadily tam vyloďovací přístavy Britského expedičního sboru, a to v den, kdy Britové zmizeli z pevniny. Tím by byl osud Anglie zpečetěn, protože protivník, který uprchl z Dunkerque, byl nejen u konce svých sil, ale většinou i beze zbraní. V samotné Anglii nebylo k dispozici dost vojáků, kteří by nás mohli porazit.“

Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 2.

Tak jak navrhoval útok na britské ostrovy generál letectva Student, tak se to chladným počtářům – štábním důstojníkům OKW – líbit prostě nemohlo. Ale ani sám Hermann Göring nebyl Studentem nadšen o čemž svědčí i jeho odpověď při Norimberském procesu, když se ho ptali na problém vyslání okamžitého výsadku do Anglie po Dunkerque. Tehdy jim Göring odpověděl, cituji:

„Měl jsem tenkrát k dispozici pouze jednu parašutistickou divizi, kterou jsem ještě navíc musel budovat jen tak pod rukou. Nedokázal jsem proti pozemnímu vojsku prosadit své žádosti o rychlou výstavbu čtyř parašutistických divizí. To se vymstilo v případě Anglie, protože kdybych měl po skončení francouzského tažení tyto čtyři divize k dispozici, byl bych v té době po Dunkerque okamžitě šel naproti do Anglie.“

Na druhé straně v této době, kdy Anglie vše tvořila a vlastně nic neměla, nařídil britský ministr války – premiér vlády Jeho Veličenstev – Winston Churchill – ustavení anglické parašutistické jednotky.
Po Dunkerque byl vlastně Expediční sbor z Francie sotva tři týdny na ostrovech a Churchill nechal z dobrovolníků - těchto ostřílených jednotek vycvičit – 500 parašutistů.
V rychle, pro tento účel vybudovaných, školách – v Manchesteru a Ringwayi - byli tito vojáci – dobrovolníci - vycvičeni ve zrychlených kurzech, aby pak byli s různým úspěchem, ale i neúspěchem, používání k sabotážním akcím na různých místech okupované Evropy (například na Lofotských ostrovech v Norsku, nájezdech na řecké ostrovy ve Středomoří apod.). pro tyto britské vzdušně-výsadkové jednotky byly urychleně postaveny nákladní kluzáky (typy „Horsa“ a „Hamilcar“).

Jak víme, Hitler se spuštěním „Operace Seelöwe“ neustále váhal a hlavně si chtěl pro tuto obojživelnou operaci zajistit nadvládu ve vzduchu nad Velkou Británií, což mu Luftwaffe nebyla stále schopna splnit.
Ještě během rekonvalescence byl generál Student 2. září 1940 přijat v Carinhallu říšským maršálem Göringem a tam se dozvěděl, že „Operace Seelöwe“ se konat nebude.
V září mu tam Göring předal „Zlatý letecký odznak s brilianty“ a rozloučil se s ním se slovy, cituji:

„Neměl byste tak moc přemýšlet, soustřeďte se víc na své zdraví.“

Byl konec září 1940, když stál znovu generál Student před Göringem, který mu tehdy, jako novému veliteli, nově ustaveného 11. leteckého sboru řekl, cituji:

„Hitler stále ještě doufá, že s Anglií zahájí rozhovory, Studente. V tom je snad důvod jeho váhání… Jestli tuhle válku prohrajeme, Bůh nám buď milostiv!“

Po září 1940 probíhal bouřlivý rozvoj nově ustanoveného 11. leteckého sboru.
Nově byl ustaven „3. parašutistický pluk“ a také nový „Úderný parašutistický pluk“ pod velením plukovníka Eugena Meindla, důstojníka horských myslivců.
Jak se dostal plukovník Eugen Meindl od horských myslivců k parašutistickému vojsku?
Totiž plukovník Eugen Meindl, jako velitel 112. horského pluku seskočil bez jakéhokoliv parašutistického výcviku, z několika skupinami svých horských myslivců, v květnu 1940, u Narviku v Norsku. Byl tak nadšen tímto novým způsobem boje z III. dimenze – ze vzduchu – že se v srpnu 1940 sám přihlásil k Luftwaffe a absolvoval tam parašutistický výcvik.
No a generál Student v plukovníku Meindlovi uviděl nadšence a vyžádal si ho u jeho nadřízených.
Bylo mu vyhověno.
Generál Student jej pak ustanovil velitelem „Úderného parašutistického pluku“ – nejsilnějšího pluku svého 11. leteckého sboru.
Plukovník Meindl si pak sám celý „Úderný parašutistický pluk“ sám sestavil a vycvičil.

Od Narviku a válčení na západě Evropy se muselo u tohoto nového druhu vojska mnohé změnit.
Právě použití vzdušně-výsadkového vojska v Norsku a v západní Evropě ukázalo, že se musí vyřešit například problém zbraní, a to tak, aby si je parašutista, mohl brát s sebou. Vždyť do té doby byly dokonce i pušky shazovány v kontejnerech a někdy je parašutisté po seskoku nenašli, takže stáli proti nepříteli vyzbrojeni jen pistolí, měli pár ručních granátů a útočný nůž. Navíc to zpomalovalo připravenost parašutistů k boji.
Ještě větším problémem bylo, že v parašutistickém vojsku chyběly podpůrné zbraně, bez kterých byla každá vysazená jednotka v nevýhodě proti obránci, který byl ukryt v pevném postavení bunkru, nebo zákopu a měl i těžké zbraně.
Do dubna 1941 byla tato nevýhoda odstraněna tím, že pro parašutisty byly vyvinuty podpůrné zbraně a také způsob jejich dopravy (ještě v Holandsku – v květnu 1940 – byly na letiště Waalhaven – dopravovány parašutistické dělostřelecké baterie i s koňmi, které se museli dostat do Ju 52/3).
Pro dopravu dělostřeleckých podpůrných zbraní byl vyvinut německými specialisty „pětinásobný padák“ – pět vrchlíků – a bylo také vyvinuto zcela nové lehké parašutistické dělo.
Tak byl do dubna 1941 ustaven v 11. leteckém sboru pro 7. leteckou divizi protitankový oddíl, který byl vyzbrojený lehkými protitankovými kanóny ráže 37 mm.
Průběžně se pak – „a to za pochodu“ vyvíjely další podpůrné prostředky – neboť parašutistické vojsko nemělo čas. Jeho velení už začalo přemýšlet o „Velkém nasazení“.

Kontejner se zdravotnickými potřebami.




Již koncem roku 1940 se uvažovalo o tom, kde bude stále více se rozvíjející 11. letecký sbor použit…
Bylo 1. ledna 1941, když plně uzdravený generál letectva Kurt Student převzal velení a další výstavbu nového vzdušně-výsadkového 11. leteckého sboru, ve kterém byly spojeny 7. letecká a 22. vzdušně-výsadková (bývalá 22. pěší) divize.
Základ tvořil „Úderný parašutistický pluk“, jehož jádrem se stal „Úderný oddíl Koch“ (vojáci, kteří se vyznamenali dobytím Eben Emael v Belgii). K této sestavě přibyly 2 bombardovací eskadry zvláštního určení a nově založená vzdušně-výsadková eskadra, ve které byly všechny nákladní kluzáky.
Náčelníkem vzdušně-výsadkového 11. leteckého sboru se stal generálmajor Schlemm.
Operačním důstojníkem byl bývalý operační důstojník 7. letecké divize podplukovník Trettner.

Na 25. ledna 1941 pozval Hitler k rozhovoru Göringa do Berghofu.
Göring si tam vzal s sebou i generála Studenta, neboť to měly být rozhovory o problémech Luftwaffe všeobecně. Zároveň to byla příležitost, aby se u Hitlera Student znovu hlásil do služby po svém zranění.
Generál Student se tam vlastně dozvěděl, že Hitlera stále něco odrazuje od vylodění v Anglii, a že to je dokonce jeho zastírací manévr, neboť Hitlera nejvíce v tu dobu již zajímala „Operace Barbarossa“ – útok proti SSSR.
Zároveň dostal Student od Hitlera takový návod, aby prozkoumal vzdušně-výsadkovou operaci proti Gibraltaru, kde nemohl stále Hitler politicky nějak uspět.

Nejvíce však k přemýšlení přispěl rozhovor mezi Göringem a Studentem na zpáteční cestě vlakem do Berlína.
Oba muži se bavili o otázkách od vylodění v Anglii, přes situaci v Středomoří, kde se Italům nedařilo, přes Střední východ.
Göring dal Studentovi námět, aby hledal možnosti útoku v těchto oblastech.
Tehdy ve vlaku o některých směrech útoku - z III. dimenze - ze vzduchu - generál letectva Student řekl, cituji:

„O některých bych už věděl. Mám na mysli neuralgické body, jako Suezský průplav, Krétu, Kypr a Maltu.“

Tak tehdy prvně padlo slovo – mimo jiné – i ostrov Kréta.
Tehdy mu Göring řekl, cituji:

„Dobře. Studente. Prozkoumejte tedy nejen případ Gibraltar, ale i všechny ostatní možné vzdušně-výsadkové akce. Je možné, že se dobytí některého z těchto čtyř cílů uskuteční.“

Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 3.

Generál letectva Student pak ze své kanceláře, kterou měl v Berlíně–Tempelhofu, plánoval nasazení 11. leteckého sboru. Samozřejmě přitom sledoval, jak se vyvíjela situace na Balkáně, načež mu neušlo, že v Bělehradě, v Jugoslávii, došlo 27. března 1941 k státnímu převratu a k výměně jugoslávské vlády, která předtím přistoupila k OSE – bližší pojednání viz Č 13:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4268
Nová jugoslávská vláda pak uzavřela přátelskou smlouvu se SSSR.
Hitler však byl rychlejší a začal hned jednat, převelel proti Jugoslávii a Řecku jednotky stažené do Bulharska a změnil plán „Operace Marita“. V dalších článcích zde
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4276
a zde
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4282
se pak dozvíme, že 17. dubna 1941 byla poražena Jugoslávie a 21. dubna 1941 kapitulovala řecká armáda.
V tu dobu se „Britský expediční sbor“ – „W-Force“ – i se svou obrněnou brigádou stahoval do řeckých přístavů.
Generál Wavell – vrchní velitel britských vojsk na Středním východě ( pod jehož velení W-Force v Řecku, s generálem Wilsonem spadalo) pak po dohodě se „Sborem náčelníků štábů Velké Británie“ přesunul datum nalodění „W-Force“ z 28. na 24. duben 1941. To pro Brity znamenalo v té době - ještě přepravit celkem 54 000 vojáků přes moře do Egypta.
No, jo, ale všechny řecké přístavy intenzivně bombardovalo německé letectvo - a tak muselo britské velení přesouvat naloďování vojáků do malých přístavů a pak hlavně na Peloponés. Cesta tam, jak víme, vedla přes Korintskou šíji, přes kterou vedl jediný most.
V této době, v druhé polovině dubna se v Německu mezitím odehrály některé změny ve vztahu k parašutistům.

To totiž 20. dubna 1941 odletěl generál Student s podplukovníkem Tretnerem ( operační důstojník - Ia - v 11. leteckém sboru) do vůdcova hlavního stanu na Semmeringu. Porady, se dne 21. dubna 1941 - za vrchní velení OKH - účastnil generál letectva Jeschonnek, generál Jodl a polní maršál Keitel.
Cílem porady bylo vybrat příští akci pro parašutisty.
Tady na poradě generál letectva Student prosazoval názor, že by po ukončení bojů v Řecku neměl v rukou Velké Británie zůstávat tak důležitý bod obrany Středomoří, jako je ostrov Kréta. Aby byla věc co nejoficiálnější, byl po 12 hodině na poradu přizván i Adolf Hitler.
Generál Student veškerou svou autoritou prosazoval názor, že by se měla Kréta obsadit – náhlým, pro nepřítele nečekaným, přepadem – provedeným jeho vzdušněvýsadkovými a parašutistickými jednotkami – 11. leteckým sborem.
Během tohoto rozhovoru s Adolfem Hitlerem pak generál letectva Student vysvětloval všechny možnosti dobytí ostrova překvapivě – z III. dimenze – ze vzduchu.

Ale ve svých úvahách pak pokračoval dál a vysvětloval, že Kréta je pro něho jen odrazovým můstkem pro další skok – pro další překvapivý útok z III. dimenze – ze vzduchu – na Suezský průplav. A potom chtěl generál Student skočit dál - až na Kypr.

A Adolf Hitler rozhodl – Ano, bude to Kréta!

Byla to tedy právě tato porada dne 21. dubna 1941, kdy bylo rozhodnuto o výsadku na Krétu.

Do toho však přišlo ono předsunutí data nalodění „W-Force“ – z 28. dubna na 24. duben 1941, což vytvořilo situaci, která si vyžádala další nasazení parašutistů. Konkrétně to bylo, jak víme, nasazení 2. parašutistického pluku na Peloponésu a tam konkrétně před a za mostem přes Korintskou šíji - viz útok popsaný v článcích „Operace Marita“.
Víme, že přesto vše - se v „Operaci Demon“ Britům podařilo z Řecka evakuovat celkem 50 672 mužů (existuje i číslo 50 732). Většina z těchto mužů byla dopravena na Krétu (více jak 30 000), tím se stala z Kréty obranná bašta.

V době, kdy se velitelství a i jednotky 11. leteckého sboru přesouvaly do Řecka, zůstával velitel 11. sboru se svým malým štábem v Berlíně a pracovali na detailním plánu útoku na Krétu – „Operace Merkur“.
Plán vznikající operace se opíral o depeše, které si mezi sebou vyměňovaly britské jednotky, a které tomuto štábu generála Studenta předával náčelník německé zpravodajské služby, známého „ABWEHRu“ – admirál Canaris. Podle těchto depeší Britů měla být Kréta jen slabě obsazena. Další depeše – radiogramy Britů – pak říkaly, že většina britských ozbrojených sil „prý“ byla přepravena do Alexandrie.
Na ostrov Kréta se „prý“ dostaly jen malé roztříštěné a neozbrojené oddíly Britů…

Samozřejmě, že všechny tyto radiogramy a hlášení Britů byly klamné!!!......

Až do druhé poloviny 80. let byly prakticky vědomosti z britské v historie o útoku na Krétu -mírně řečeno zamlžovány.
Teprve v druhé polovině 80. let se u akce Merkur – dobytí Kréty německými výsadkáři - v historické literatuře - začalo psát, že šlo o něco víc, než o pouhou výsadkovou operaci.
Historici začali psát o tom, že Britové již od prvních německých radiogramů (tedy od 21. dubna 1941) věděli, tedy týdny před spuštěním „Operace Merkur“ (datum spuštění je 20. května 1941), že přijde výsadková operace na ostrov Krétu – měli tedy dostatek času, aby „Operaci Merkur“ zmařili.
Když tedy 20. května 1941 seskakovali němečtí parašutisté z dopravních letounů, vůbec netušili, že je druhá strana velmi dobře informována kam a kdy budou seskakovat. Že Britové do nejmenšího detailu vědí co přijde.
Nově otevřené archivy v druhé polovině 80. let totiž říkaly, že – britská odposlouchávací služba sledovala od začátku všechny radiogramy mezi vrchním velitelem Luftwaffe Říšským maršálem Göringem a štáby umístěnými v Řecku, které připravovaly akci „Operace Merkur“.

Důstojník pověřený předávat Winstonu Churchillovi zprávu ULTRA (z Enigmy + ze všech informačních kanálů, včetně výslechu zajatců a špionů z terénu), kterým byl Winterbotham o tom říká, cituji:

„Když ULTRA oznámila, že se chystá německá výsadková operace na Krétě, a kromě toho nás zásobila všemi podrobnostmi o plánu invaze Němců, byli jsme přesvědčeni o tom, že bychom mohli německým parašutistickým oddílům uštědřit porážku…“

Jak víme, tak na Churchillovo výslovné přání byl velitelem obrany Kréty jmenován novozélandský generál sir Bernard Freyberg ( Churchill jej považoval za jednoho z nejlepších generálů britské armády), držitel nevyššího vyznamenání za statečnost – Viktoriina kříže.

Důstojník pověřený informovat Churchilla a 31 zasvěcených – Winterbotham pak ve svých komentářích k ULTRA pro Churchilla říkal, že očekávaná výsadková operace bude zahájena v nejbližší době. Načež mu Churchill dal rozkaz, aby byly veškeré informace ULTRA - v té době - okamžitě předávány generálu Freybergovi – a to přímo.
Jak později Winterbotham napsal, cituji:

„Tímto způsobem se dostával Freyberg k podrobným údajům o plánech protivníka. Takto zvýhodněnou situaci asi neměl před Freybergem žádný velitel v dějinách.“


Použitá literatura:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
A
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz.

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=206 ... c&start=20

Problém s informacemi, které dostal gen. Freyberg z ULTRA, spočíval v tom, že byly sice velmi podrobné, ale přestože poskytovaly obraz o tom, kdy bude která jednotka vysazena a jaký má být jejich cíl, neříkaly nic o celkové koncepci útoku - tedy o plánu na víceméně čistě vzdušně-výsadkovou operaci. Navíc, Freyberg nepatřil k úzké skupině prověřených důstojníků, kteří znali skutečný původ zpráv ULTRA, jako většina ostatních byl nakrmen báchorkou o "vševědoucím" britském agentovi v německém generálním štábu. A aby toho nebylo dost, o informacích z ULTRA, které dostával prostřednictvím přiděleného zpravodajského důstojníka, nesměl s nikým hovořit! Pro Freyberga, který se nepovažoval za vševěda a byl běžně zvyklý radit se o svých záměrch se štábem, to představovalo významný handicap.
Pro velitele jednotek v poli tohle přepečlivé utajení znamenalo, že neznali skutečné záměry vlastního velitele. A ten zase neznal, a možná si ani nedovedl představit, skutečné záměry protivníka. Vzdušně-výsadkové jednotky představovaly v r. 1941 málo známou novinku, v celé lidské historii před krétskou operací nebyl žádný ostrov dobyt jinak než z moře. Už z operací Royal Navy je zjevné, že Britové počítali s připlutím mohutné invazní flotily. Ta se přitom v reálu smrskla na pár dřevěných řeckých "kajků", po zábradlí naložených bezbrannou německou pěchotou a bez námořní a letecké podpory vydaných na milost komukoli, kdo má na palubě aspoň jeden kulomet.
Shrnuto: Britové prostě předpokládali, že vzdušný výsadek je pouhou předehrou k mohutnému námořnímu vylodění, a soustředili se mnohem více na odražení výsadku z moře. Navíc nepřikládali operacím "padákových skokanů" takovou důležitost a význam, jaké jim náležely v německých operačních plánech.

(J. Keegan - Intelligence in War, London, 2005)

Pane kolego Martin Hessler,
našel jsi sice správné vysvětlení - mimochodem budu o něm, i o dalších problémech v dalších dílech hovořit - ale stejně jako pro ostatní i pro Tebe platí to co je napsáno na konci u Č 3 pod zdroji ze kterých je čerpáno - Doplnění a diskusi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=206 ... c&start=20

Tady, na tomto odkaze, jsme zvolili po dohodě s adminem Pegeuckem diskuzi.
Prosím všechny, aby to jako doposud - u ostatního, kde jsme je o to požádali - ctili.