Situace u primasolského mostu přes řeku Simeto, mezi 13. a 14. červencem 1943.

Němečtí parašutisté z 11. leteckého sboru generála Studenta, z 1. parašutistické divize generálporučíka Heidricha, z 3. parašutistického pluku plukovníka Heilmanna, z 1. skupiny (byly 4 skupiny a zde se jedná o 1. skupinu viz Č 18 u konce zde na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4522
) nastupovali do svých osvědčených Ju 52/3: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1172
dne 12. července 1943 ráno v okupované jižní Francii. Jejich prvé mezipřistání bylo v Itálii, na letišti Pompigliano, které leželo jižně od Neapole. Již přistávání letadel byl malý „horor“. Totiž den před tím letiště Pompigliano těžce bombardovali Spojenci a bomby zvlášť silně „pocuchaly“ nejen přistávací plochy, ale i infrastrukturu. A právě tankování letadel, které bylo důvodem mezipřistání, byl velký problém. Právě pomalé tankování zdrželo letadla, ve kterých byla přepravována 1. skupina, tedy 3. parašutistický pluk tak, že let mohl pokračovat až odpoledne. Proti plánu se tak seskok o několik hodin opozdil, čímž došlo k tomu, že 1. skupina se dostala nad silnici z Mesiny, kde se v bezprostřední blízkosti setkala s 20ti americkými stíhačkami P – 38 Lighting: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1023
A tady 1. skupině – tedy 3. parašutistickému pluku – skutečně přálo tzv. „válečné štěstí“. Byla to nepředvídatelná náhoda, že zrovna oněch 20 stíhaček P – 38 Lighting muselo obracet k odletu, protože jinak by se nedostaly na svá letiště v Africe – došel by jim benzín.
A tak let pokračoval a dne 12. července 1943 přesně v 18 hodin 15 minut zazněl v německých letadlech pro parašutisty signál seskoku. Mezi prvními seskočil velitel 3. parašutistického pluku plukovník Heilmann, s kterým seskočilo dalších 1 400 parašutistů. Naprosto v klidu a naučeným způsobem, v malých rozestupech, vyskočili všichni parašutisté, ale po pár metrech se do nich opřel silný vítr od moře, který zavinil velký počet zranění po doskoku. Celkově však seskok 3. parašutistického pluku 1. skupiny pokračoval překvapivě hladce. Ze země nebyl ani jediný německý parašutista postřelen a již 45 minut po zahájení seskoku shromáždil plukovník Heilmann všechny své muže a rozkázal postupovat směrem na jih. Tak se tito parašutisté dostali k oněm připraveným automobilovým vozidlům, do kterých nasedli a vyjeli do prostoru Lentini. Do Lentini dorazili němečtí parašutisté ve 20 hodin večer a našli zde první část bojové „Skupiny Schmalz“, která musela až sem ustoupit před přesilou dotírajících britských parašutistů. Ještě v noci z 12. na 13. července 1943 nechal plukovník Heilmann své parašutisty zaujmout bojové postavení mezi Carlentini a mořem. Ze svého 3. parašutistického pluku pak odeslal II. parašutistický prapor do úseku Francofonte, kde mezi Lentini a Vizzini byla široká mezera mezi bojovou „Skupinou Schmalz“ a tankovou divizí „Hermann Göring“.
Na Sicílii, na jiném místě, ve městě Enna, kde byl hlavní stan 6. italské armády, dne 12. července 1943 ráno, došlo ke schůzce mezi velitelem obrany Sicílie generálem Guzzonim a polním maršálem Albertem Kesselringem (velitelem německého Jižního křídla) a německým zmocněncem v italském hlavním stanu generálem von Sengerem. Probírala se situace vzniklá vyloděním a dohadovala se potřebná opatření. Výsledek této první návštěvy v italském hlavním stanu obrany Sicílie po vylodění shrnul pak polní maršál Kesselring, a do zápisu (samozřejmě zápis byl určen pro OKW a OKH) se dostaly tyto věty, cituji polního maršála Kesselringa:
„Výsledek letu na Sicílii byl ubohý. Konstatoval jsem úplné selhání italských divizí a chyby velení při nedodržení dohodnutých plánů obrany.
To ještě více zatížilo těch několik německých jednotek, které už beztoho dostaly téměř nesplnitelné úkoly.“
V době, kdy se zuřivě bránily na Sicílii většinou německé jednotky, ale i některé italské jednotky, tedy odpoledne 13. července 1943 přistála na letišti v Catanii také německá 2. skupina (viz Č 18), z ní 1. kulometný parašutistický prapor. Jeho velitel major Schmidt se okamžitě po přistání rozjel na velitelské stanoviště plukovníka Schmalze (který zatím velel všem německým parašutistům na Sicílii), aby ohlásil přílet 2. skupiny. Kapitán Laun mezitím odvedl 1. kulometný parašutistický prapor směrem na Primasole a nechal ho rozložit v pomerančovém háji západně od vesnice, aby byl skryt před pozorováním ze spojeneckých letadel. Bylo to takové instinktivní jednání velitele, který ukryl svou jednotku, ale právě tento úkryt, tato nečekaná jednotka, měla sehrát překvapivou roli pro Spojence. Bohužel v tom tragickém slova smyslu – nezapomeňme na tento německý 1. kulometný parašutistický prapor.
Bylo krátce před polednem dne 13. července 1943, když na letiště v Catanii, a to opakovaně, zaútočily americké létající pevnosti B 17 (totiž ty předchozí nálety B 17 byly i v době přistání 1. kulometného parašutistického praporu – tehdy náletu spojeneckých B 17 padly za oběť 2 letadla Ju 52/3 i s parašutisty). Při tomto náletu krátce před polednem zničilo husté kobercové bombardování B 17 dva letouny „Gigant“, které byly plně naložené parašutistickými protitankovými kanóny. Tak byl velmi podstatně oslaben německý protitankový oddíl 1. parašutistické divize. O něco později pak v Catanii přistála německá spojovací rota divizního zpravodajského oddílu, která byla také součástí 2. skupiny (viz Č 18) a její velitel nadporučík Fassel chtěl okamžitě zahájit plnění zadaného úkolu. Jenomže generálporučík Heidrich tuto spojovací rotu nasměroval do přístavu v Catanii, aby tam převzala ochranu pro obranu Sicílie důležitého objektu, kterým přístav v Catanii bezesporu byl. On totiž Ib. – organizační důstojník - německé 1. parašutistické divize kapitán Stangenberg přístav v Catanii navštívil brzy ráno a na místě zjistil, že italská posádka určená na obranu přístavu prostě utekla.
Ještě budeme u vylodění hovořit o pozemních bojích, ale zde si musíme probrat působení parašutistického vojska i s pozemními jednotkami.
Proto si řekněme, že bojů s německou 15. divizí pancéřových granátníků a tankovou divizí letectva „Hermann Göring“ se účastnila i parašutistická bojová „Skupina Schmalz“ se třemi přidělenými parašutistickými prapory a právě onoho 13. července 1943 se boj silně přiostřil. Jmenované jednotky musely linii jižní okraj Lentini – Ninella – Castelluzzo, na které zaujaly pozice, udržet alespoň do večera 14. července, protože pro obránce tohoto úseku na Sicílii to byla poslední možná obranná postavení před městem a přístavem v Catanii.
Tehdy bylo jasné, že v noci z 13. na 14. července 1943 dojde k pokusům o proražení obrany v rovině směrem na Catanii. Právě toto proražení německé a italské obrany je to, co jsme vzpomínali na řece Simeto a mostu přes tuto řeku.
Večer čekal marně plukovník Heilmann velitel 3. parašutistického pluku na 14. protitankovou rotu svého pluku (byla zničena při náletu na letiště v Catanii), kterou by nutně potřeboval nasadit na přehrazení celého pásma.
Tehdy, 13. července 1943, se velmi zpomalil postup britské 8. armády, která útočila na východě. Totiž na ostrově Sicílie vládla v těchto dnech hrozná horka a vylodění vojáci již po krátkém postupu pociťovali silnou únavu. Britský XXX. sbor generálporučíka sira Olivera Leeseho přesto obsadil území směrem na Vizzino a generál Montgomery, velitel 8. britské armády, si chtěl 13. července 1943 ještě i s XIII. armádním sborem generálporučíka sira Miles Dempseyho průlomem vynutit přístup do roviny u Catanie. A právě proto, k dosažení tohoto cíle sem nasadil onu již vzpomínanou 1. britskou padákovou brigádu, viz Č 17:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4522
a také oddíl Commandos. Právě britská 1. padáková brigáda měla v boji zblízka dobýt na mapě vyznačený most přes řeku Simeto, který byl podmínkou pro rychlý průběh průlomu. Prvním byl most Ponte dei Malati severně od pahorků od Lentini a právě druhým byl most přes Simeto u Primasole.
Úkol pro 1. britskou parašutistickou brigádu brigadýra Lathburyho (britská hodnost brigadýr byla hodnost mezi plukovníkem a generálem) zněl – Obsadit most u Primasole a vytvořit na jeho severním konci předmostí!
Jednotky Commandos pak měly po vylodění v prostoru západně od Agnone zaútočit k Ponte dei Malati a dobýt ho.
Plán výsadkové akce zněl, cituji (podkladem zde je dokument - Chatterton: The wings of Pegasus):
„Dobytí primasolského mostu v boji zblízka částí I.praporu, posílené rotou ženistů. Přesný čas X+5:
- Výsadek dvou čet III. praporu s úkolem: vyřadit z boje protiletadlové baterie na severozápadě mostního komplexu.
- Zbytek I. praporu zaujme obranná postavení u mostu a na něm.
- Zbytek III.. praporu bude bránit linii severně od Primasole.
Úkol II. praporu: obsadit výšiny jižně od mostu a krýt most pro ostatní skupiny na mostě a před ním.“