XI. díl. " Operace Husky", Sicílie 1943. Č 19.

[michan]

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 19.

Situace u primasolského mostu přes řeku Simeto, mezi 13. a 14. červencem 1943.




Němečtí parašutisté z 11. leteckého sboru generála Studenta, z 1. parašutistické divize generálporučíka Heidricha, z 3. parašutistického pluku plukovníka Heilmanna, z 1. skupiny (byly 4 skupiny a zde se jedná o 1. skupinu viz Č 18 u konce zde na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4522
) nastupovali do svých osvědčených Ju 52/3: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1172
dne 12. července 1943 ráno v okupované jižní Francii. Jejich prvé mezipřistání bylo v Itálii, na letišti Pompigliano, které leželo jižně od Neapole. Již přistávání letadel byl malý „horor“. Totiž den před tím letiště Pompigliano těžce bombardovali Spojenci a bomby zvlášť silně „pocuchaly“ nejen přistávací plochy, ale i infrastrukturu. A právě tankování letadel, které bylo důvodem mezipřistání, byl velký problém. Právě pomalé tankování zdrželo letadla, ve kterých byla přepravována 1. skupina, tedy 3. parašutistický pluk tak, že let mohl pokračovat až odpoledne. Proti plánu se tak seskok o několik hodin opozdil, čímž došlo k tomu, že 1. skupina se dostala nad silnici z Mesiny, kde se v bezprostřední blízkosti setkala s 20ti americkými stíhačkami P – 38 Lighting: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1023
A tady 1. skupině – tedy 3. parašutistickému pluku – skutečně přálo tzv. „válečné štěstí“. Byla to nepředvídatelná náhoda, že zrovna oněch 20 stíhaček P – 38 Lighting muselo obracet k odletu, protože jinak by se nedostaly na svá letiště v Africe – došel by jim benzín.
A tak let pokračoval a dne 12. července 1943 přesně v 18 hodin 15 minut zazněl v německých letadlech pro parašutisty signál seskoku. Mezi prvními seskočil velitel 3. parašutistického pluku plukovník Heilmann, s kterým seskočilo dalších 1 400 parašutistů. Naprosto v klidu a naučeným způsobem, v malých rozestupech, vyskočili všichni parašutisté, ale po pár metrech se do nich opřel silný vítr od moře, který zavinil velký počet zranění po doskoku. Celkově však seskok 3. parašutistického pluku 1. skupiny pokračoval překvapivě hladce. Ze země nebyl ani jediný německý parašutista postřelen a již 45 minut po zahájení seskoku shromáždil plukovník Heilmann všechny své muže a rozkázal postupovat směrem na jih. Tak se tito parašutisté dostali k oněm připraveným automobilovým vozidlům, do kterých nasedli a vyjeli do prostoru Lentini. Do Lentini dorazili němečtí parašutisté ve 20 hodin večer a našli zde první část bojové „Skupiny Schmalz“, která musela až sem ustoupit před přesilou dotírajících britských parašutistů. Ještě v noci z 12. na 13. července 1943 nechal plukovník Heilmann své parašutisty zaujmout bojové postavení mezi Carlentini a mořem. Ze svého 3. parašutistického pluku pak odeslal II. parašutistický prapor do úseku Francofonte, kde mezi Lentini a Vizzini byla široká mezera mezi bojovou „Skupinou Schmalz“ a tankovou divizí „Hermann Göring“.

Na Sicílii, na jiném místě, ve městě Enna, kde byl hlavní stan 6. italské armády, dne 12. července 1943 ráno, došlo ke schůzce mezi velitelem obrany Sicílie generálem Guzzonim a polním maršálem Albertem Kesselringem (velitelem německého Jižního křídla) a německým zmocněncem v italském hlavním stanu generálem von Sengerem. Probírala se situace vzniklá vyloděním a dohadovala se potřebná opatření. Výsledek této první návštěvy v italském hlavním stanu obrany Sicílie po vylodění shrnul pak polní maršál Kesselring, a do zápisu (samozřejmě zápis byl určen pro OKW a OKH) se dostaly tyto věty, cituji polního maršála Kesselringa:

„Výsledek letu na Sicílii byl ubohý. Konstatoval jsem úplné selhání italských divizí a chyby velení při nedodržení dohodnutých plánů obrany.
To ještě více zatížilo těch několik německých jednotek, které už beztoho dostaly téměř nesplnitelné úkoly.“
V době, kdy se zuřivě bránily na Sicílii většinou německé jednotky, ale i některé italské jednotky, tedy odpoledne 13. července 1943 přistála na letišti v Catanii také německá 2. skupina (viz Č 18), z ní 1. kulometný parašutistický prapor. Jeho velitel major Schmidt se okamžitě po přistání rozjel na velitelské stanoviště plukovníka Schmalze (který zatím velel všem německým parašutistům na Sicílii), aby ohlásil přílet 2. skupiny. Kapitán Laun mezitím odvedl 1. kulometný parašutistický prapor směrem na Primasole a nechal ho rozložit v pomerančovém háji západně od vesnice, aby byl skryt před pozorováním ze spojeneckých letadel. Bylo to takové instinktivní jednání velitele, který ukryl svou jednotku, ale právě tento úkryt, tato nečekaná jednotka, měla sehrát překvapivou roli pro Spojence. Bohužel v tom tragickém slova smyslu – nezapomeňme na tento německý 1. kulometný parašutistický prapor.

Bylo krátce před polednem dne 13. července 1943, když na letiště v Catanii, a to opakovaně, zaútočily americké létající pevnosti B 17 (totiž ty předchozí nálety B 17 byly i v době přistání 1. kulometného parašutistického praporu – tehdy náletu spojeneckých B 17 padly za oběť 2 letadla Ju 52/3 i s parašutisty). Při tomto náletu krátce před polednem zničilo husté kobercové bombardování B 17 dva letouny „Gigant“, které byly plně naložené parašutistickými protitankovými kanóny. Tak byl velmi podstatně oslaben německý protitankový oddíl 1. parašutistické divize. O něco později pak v Catanii přistála německá spojovací rota divizního zpravodajského oddílu, která byla také součástí 2. skupiny (viz Č 18) a její velitel nadporučík Fassel chtěl okamžitě zahájit plnění zadaného úkolu. Jenomže generálporučík Heidrich tuto spojovací rotu nasměroval do přístavu v Catanii, aby tam převzala ochranu pro obranu Sicílie důležitého objektu, kterým přístav v Catanii bezesporu byl. On totiž Ib. – organizační důstojník - německé 1. parašutistické divize kapitán Stangenberg přístav v Catanii navštívil brzy ráno a na místě zjistil, že italská posádka určená na obranu přístavu prostě utekla.

Ještě budeme u vylodění hovořit o pozemních bojích, ale zde si musíme probrat působení parašutistického vojska i s pozemními jednotkami.
Proto si řekněme, že bojů s německou 15. divizí pancéřových granátníků a tankovou divizí letectva „Hermann Göring“ se účastnila i parašutistická bojová „Skupina Schmalz“ se třemi přidělenými parašutistickými prapory a právě onoho 13. července 1943 se boj silně přiostřil. Jmenované jednotky musely linii jižní okraj Lentini – Ninella – Castelluzzo, na které zaujaly pozice, udržet alespoň do večera 14. července, protože pro obránce tohoto úseku na Sicílii to byla poslední možná obranná postavení před městem a přístavem v Catanii.
Tehdy bylo jasné, že v noci z 13. na 14. července 1943 dojde k pokusům o proražení obrany v rovině směrem na Catanii. Právě toto proražení německé a italské obrany je to, co jsme vzpomínali na řece Simeto a mostu přes tuto řeku.
Večer čekal marně plukovník Heilmann velitel 3. parašutistického pluku na 14. protitankovou rotu svého pluku (byla zničena při náletu na letiště v Catanii), kterou by nutně potřeboval nasadit na přehrazení celého pásma.

Tehdy, 13. července 1943, se velmi zpomalil postup britské 8. armády, která útočila na východě. Totiž na ostrově Sicílie vládla v těchto dnech hrozná horka a vylodění vojáci již po krátkém postupu pociťovali silnou únavu. Britský XXX. sbor generálporučíka sira Olivera Leeseho přesto obsadil území směrem na Vizzino a generál Montgomery, velitel 8. britské armády, si chtěl 13. července 1943 ještě i s XIII. armádním sborem generálporučíka sira Miles Dempseyho průlomem vynutit přístup do roviny u Catanie. A právě proto, k dosažení tohoto cíle sem nasadil onu již vzpomínanou 1. britskou padákovou brigádu, viz Č 17:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4522
a také oddíl Commandos. Právě britská 1. padáková brigáda měla v boji zblízka dobýt na mapě vyznačený most přes řeku Simeto, který byl podmínkou pro rychlý průběh průlomu. Prvním byl most Ponte dei Malati severně od pahorků od Lentini a právě druhým byl most přes Simeto u Primasole.
Úkol pro 1. britskou parašutistickou brigádu brigadýra Lathburyho (britská hodnost brigadýr byla hodnost mezi plukovníkem a generálem) zněl – Obsadit most u Primasole a vytvořit na jeho severním konci předmostí!
Jednotky Commandos pak měly po vylodění v prostoru západně od Agnone zaútočit k Ponte dei Malati a dobýt ho.

Plán výsadkové akce zněl, cituji (podkladem zde je dokument - Chatterton: The wings of Pegasus):

„Dobytí primasolského mostu v boji zblízka částí I.praporu, posílené rotou ženistů. Přesný čas X+5:
- Výsadek dvou čet III. praporu s úkolem: vyřadit z boje protiletadlové baterie na severozápadě mostního komplexu.
- Zbytek I. praporu zaujme obranná postavení u mostu a na něm.
- Zbytek III.. praporu bude bránit linii severně od Primasole.
Úkol II. praporu: obsadit výšiny jižně od mostu a krýt most pro ostatní skupiny na mostě a před ním.“

[michan]

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 20.

A tady je právě ona „Odyssea“ britské 1. parašutistické brigády brigadýra Lathburyho, která 13. července 1943 při západu slunce odstartovala v „Dakotách C 47“ z šesti letišť mezi Kairouanem a Sousse z Tuniska. Akce se zúčastnilo celkem 30 kluzáků „Horsa“ (některé prameny říkají 19 kluzáků „Horsa“), které táhlo 19 těžkých bombardérů „Halifax“ a „Stirling“ a 11 středních bombardérů „Armstrong Whitworth Albemarle“. V kluzácích byly převáženy těžké zbraně a jeepy, aby byla zlepšena palebná síla a pohyblivost britských parašutistů. Je to ta událost o přeletu Britů nad vlastní flotilou a přílet k mostu přes řeku Simeto




, který líčíme v článku Č 18 uprostřed viz tento odkaz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4522
Již při startu odpadly 3 letadla s parašutisty a další 3 s připojenými kluzáky. No a pak se udála popisovaná událost nad vlastními loděmi. A za pobřežím na kluzáky začal střílet německý flak a tak některé kluzáky naložené municí explodovaly. Američtí piloti pak vysadili parašutisty tam, kde zrovna byli a rychle vykličkovali z té „pokakané“ situace a letěli rychle na svá letiště.
Ještě to však nekončilo. Letadla, která prolétla zamířila přímo na Primasole.
U Primasole, jak víme, nechal německý kapitán Laun v pomerančovém háji ukrýt 1. parašutistický kulometný prapor.
A smutný malér byl na světě.
Když němečtí vojáci zpozorovali nalétávající stroje, zaujali protiletadlovou obranu. No a když přilétla britská letadla dostatečně blízko, začala palba ze země. Jen například jedna německá kulometná četa, která byla přímo v dráze letu britských letadel, sestřelila 3 nákladní kluzáky, naložené protitankovými kanóny a jeepy. Ostatní letadla byla přinucena hustou kulometnou palebnou clonou obrátit a upalovat jinam. Další německé kulometné četě se podařilo sestřelit 3 letadla s parašutisty.
Britská parašutistická a vzdušně-výsadková akce 1. parašutistické brigády brigadýry Lathburyho tak vlastně začala ztrátou celkem 20ti letadel. Zásahy však dostalo i mnoho dalších letadel, které se musely obrátit a vysadit parašutisty tam, kde zrovna byly. Někteří seskakovali přímo nad mořem kde se jich velká část utopila.
Německý 1. parašutistický kulometný prapor získal v Primasole a okolí do půlnoci 82 zajatců. Ten den ztratil britský 1. parašutistický prapor celkem 300 mužů. Přes tyto ztráty však 22% britských parašutistů přistálo poblíž určeného cíle.
To se pak nocí ozývala anglická hesla, cituji:

„Pouštní krysy!“ – To byla výzva a odpověď byla – „Smrt Italům!“

Po britských parašutistech, kteří se vydali na pochod na Primasole, dorazily i poslední tažené letouny s kluzáky. Okolo brigadýra Lathburyho se shromáždila vlastně pětina jeho vojáků, která již bez kontaktu s Němci dorazila k mostu přes řeku Simeto. Ale v ten samý moment, jak dorazily čelní jednotky k mostu, třeskly na severním konci výstřely. Britský 1. parašutistický prapor přešel přes řeku Simeto v místě brodu a zaútočil od severu. Německá posádka u mostu byla poražena. Britští parašutisté zlikvidovali i 4 zásobovací vozy pro německou bojovou „Skupinu Schmalz“. Vozy, které právě přejížděly přes most směrem na jih. Britští ženisté pak okamžitě odstranili odpalovací vedení a nálože určené k vyhození mostu do povětří. Ty malé nálože naházeli do vody a miny nechal brigadýr Lathbury vzít sebou a Britové je použili pro zajištění svého předmostí na severním břehu. Most přes řeku Simeto (viz hlavní mapu u Č 19) byl v rukou britských parašutistů.
Již 14. července 1943 v 10 hodin 30 minut vyjela k mostu z Catanie německá motorizovaná spojka. To totiž kapitán Stangenberg – Ib ( organizační důstojník) německé 1. parašutistické divize poslal vojáka k 3. parašutistickému pluku s hlášením pro jejího velitele plukovníka Heilmanna. Když na něho Britové spustili palbu, otočil svoji motorku a vrátil se, aby kapitánu Stangenbergovi nahlásil, že nepřítel je v týlu bojové „Skupiny Schmalz“ u primasovského mostu, který se mu podařilo zablokovat.
A tak kapitán Stangenberg okamžitě vyjel k mostu, aby se seznámil se situací na místě. Po cestě sesbíral 20 německých parašutistů, kteří se asi 200 metrů od mostu dostali do britské kulometné palby. A kapitán Stangenberg začal okamžitě jednat:
Povolal okamžitě z Catanie těžkou protiletadlovou baterii, která s ochranou německých parašutistů uzavřela most přes řeku Simeto od severu.
Celý svůj štáb, důstojníky i poddůstojníky, poslal na všechna velitelská stanoviště s úkolem vybrat tam všechny vojáky a poslat je k mostu přes Simeto.
Teprve potom se kapitán Stangenberg vrátil do Catanie a nechal se zvláštní linkou spojit s generálporučíkem Heidrichem, velitelem 1. parašutistické divize, který byl v Římě. Ohlásil mu obsazení mostu přes Simeto Brity a zároveň řekl jaká provedl opatření, když s 80ti muži zablokoval Brity. Zároveň požádal o uvolnění spojovací roty, která byla stále v Catanii.
Generálporučík Heidrich souhlasil a v 15 hodin stála spojovací rota nadporučíka Fassela u mostu přes řeku Simeto.

V tu samou dobu, kterou zde popisuji, se britské 3. Commando podplukovníka Durnford-Slatera vylodilo z útočných člunů u Agnone. Cílem jejich útoku byl druhý most přes řeku Lentini u Ponte dei Malati.
Ještě když byli na moři ostřelovala 3. Commando německá 2. rota 3. parašutistického pluku, která ležela těsně u pobřeží. Nedokázala však zabránit vylodění 3. Commanda, které okamžitě pokračovalo za svým cílem. Ale už u Station Agnone narazili britští Commandos na velitelské stanoviště německé 3. roty z 3. parašutistického pluku. Velitel 3. roty kapitán Veht se svými parašutisty zatlačil britské Commandos k severu.
Přesto major Young pronikl kolem 3 hodiny ranní (14. července 1943) s malou skupinou přes údolí řeky Lentini k Ponte dei Malati a jeho Commandos se podařilo odstranit nálože z mostu a naházet je do řeky.
Potom nechal podplukovník Durnford-Slater, velitel 3. Commando, vytvořit směrem na sever
předmostí. Když se však tato skupina, která přistála severně od mostu, chtěla dostat na jihozápadní břeh, uvítala ji palba z německého tanku Tiger, který sem přijel od bojové „Skupiny Schmalz,“ jako palebná podpora. Tank nepustil přes most ani jediného muže z britského Commandos. Tank Tiger byl z 504. těžkého tankového praporu tankové divize „Hermann Göring“.
Právě na toto místo měla prorazit britská 50. pěší divize z XIII. Sboru generálporučíka sira Miles Dempseyho. Když však dopoledne německý tlak příliš zesílil a britská 50. pěší divize stále ještě nedorazila, rozdělil podplukovník Durnford-Slater svůj oddíl Commandos na malé skupinky a přikázal jim najít východně od mostu přechod přes řeku a probít se k vlastním jednotkám.
Tady si řekněme, že britská strana hodnotí tuto akci jako v podstatě úspěšnou.
To proto, že se Britům podařilo zneškodnit na mostě přes Lentini trhaviny a německé síly už most nestihly vyhodit do povětří.
Potom britská 50. pěší divize zaútočila se všemi palebnými prostředky. Němci zastavili hlavní britské síly až u Carlentini.
Teprve ráno 15. července 1943 dorazili vojáci 50. pěší divize k primasolskému mostu. Ten však již britští parašutisté z 1. parašutistické brigády G. V. Lathburyho již několik hodin předtím opustili, neboť jim došla munice.


Zajímavostí dobývání Sicílie, v ní z parašutistických akcí, je akce německého 3. parašutistického pluku plukovníka Heilmanna, z 1. parašutistické divize generálporučíka Heidricha, svědčící o kvalitním výcviku a bojových zkušenostech velitelů a parašutistů, kterou německá historická literatura, čerpající z německých hlášení, nazývá:

Odyssea německého 3. Parašutistického pluku.

V době kdy se tyto nahoře popisované akce udály, přistál u Catanie také 1. parašutistický ženijní prapor, jako 3. skupina (skupiny viz Č 18 u konce:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4522
) a lehký parašutistický dělostřelecký oddíl pod velením kapitána von Bültzigslövena.
Když tato 3. skupina přistála, dostala od bojové „Skupiny Schmalz“ pokyn, aby zůstala na místě a zaujala připravené obranné pozice na severním okraji roviny a zároveň měla navázat spojení s již jmenovaným 1. parašutistickým kulometným praporem u Primasole.
Hned po seskoku 1. parašutistického kulometného praporu seskočil také severně od Acireale i 4. parašutistický pluk podplukovníka Walhera ze 4. skupiny. Tato posila znamenala pro udržení severní strany primasolského mostu doslova záchranu , která přišla na poslední chvíli. Německý 4. parašutistický pluk pak obsadil severní břeh řeky od pobřeží až po vnitrozemí, když jeho 1. prapor byl v pohotovosti po obou stranách mostu.
V noci ze 14. na 15. července 1943 do těchto míst dorazil také 1. parašutistický kulometný prapor ze 2. skupiny, který seskočil západně od řeky Simeto mezi Primasole a S. Giorgio. Zaujal nové postavení podél řeky Simeto, kde navazoval na západ na 4. parašutistický pluk a jeho pravé křídlo mělo kontakt s bojovou „Skupinou Smalz“, která se sem musela pod tlakem útočících britských jednotek stáhnout.

[michan]

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 21.

Ústup německé parašutistické „Skupiny Schmalz“, jako celku, pokračoval v noci ze 14. na 15. července 1943 poměrně hladce. Plukovník Schmalz již ráno 15. července 1943 dorazil se svým předsunutým odřadem k novým obranným pozicím. Část jeho jednotek však chyběla a my si řekneme co se s nimi stalo.
Když se část britského 3. Commanda podplukovníka Durnford-Slatera stahovala od mostu Ponte dei Malati, narazila na velitelské stanoviště německého 3. parašutistického pluku. To byla ta očekávaná část jednotek. Byl to plukovník Heilmann velitel 3. parašutistického pluku se svým štábem, kterému se podařilo v boji porazit britskou jednotku Commandos, která na něho zaútočila. Přitom tato skupina vedená plukovníkem Heilamnnem oddíl britských Commandos zajala i s jejich velitelem kapitánem, který vedl šedesátičlennou skupinu. V tu chvíli také přišel rozkaz pro plukovníka Heilamnna a jeho jednotku, aby začal ustupovat, neboť na celou „Skupinu Schmalz“ silně tlačily 5. a 50. britská pěší divize, které dorazily ke Carlaentiny. Plukovník Heilmann chvíli váhal jestli už má ustupovat, protože ještě neměl hlášení od svého II. praporu, stojícího v prostoru Francofonte. Váhat přestal odpoledne, když zjistil, že Britové postupují po hlavní silnici do Catanie a jsou dokonce již těsně za ním.
V tu dobu přišla od moře palba britské flotily lehkých křižníků a torpédoborců a plukovník Heilmann se se svým 3. parašutistickým plukem pokoušel proklouznout přes bažinatou oblast mezi pobřežím a silnicí. Přední oddíl zjistil, že to nelze přes den a plukovník Heilmann se svým plukem musel zvolit noční pochod, a to nikoliv na potřebný východ, ale směrem na západ.
Celý ústupový proud německého 3. parašutistického pluku se musel držet v noci řeky Lentini, jejíž údolí je trochu krylo a ještě 15. července 1943 došly u Principe, jižně od Ponte dei Malati, k silnici Lentini-Catania. Dopředu byla vyslána průzkumná družstva, která ohlásila, že hlavní silnice je zcela ucpána britskými automobily a tanky. Německým parašutistům nezbývalo nic jiného, než se na den uchýlit do pomerančového háje a v noci se pokusit proklouznout. V době, kdy se německý 3. parašutistický pluk zamaskoval v pomerančovém háji, procházelo přímo okolo nich jedno družstvo britských Commandos, které si jich vůbec nevšimlo. Dokonce se jeden britský štáb usadil poblíž pomerančového háje a plukovník Heilmann mohl dokonce rozeznat jednotlivé britské důstojníky a vojáky.
Celé dlouhé hodiny projížděly po hlavní silnici britské kolony nákladních aut a tanků.
Plukovník Heilmann nechal svolat všechny velitele svých praporů a rot a vydal rozkaz pro noční pochod, kde říkal, že v noci přejdou všichni parašutisté nikoliv po silnici, ale přebrodí přes řeku Lentini a na druhém břehu se proplíží pod mostem. Jako první půjde se svým III. praporem major Kratzert. Pak bude následovat minometná a protitanková rota a 3. parašutistický pluk bude uzavírat I. prapor pod velením majora Böhmlera.
Německý 3. parašutistický pluk měl 70 britských zajatců, které museli nechat vzadu společně se zraněnými německými parašutisty. Pochodové proudy pak přebrodily řeku Lentini a na druhém břehu proklouzly pod mostem. Mostem, který vypadal jako viadukt.
Přechod nebyl tak jednoduchý. Německý III. parašutistický prapor a štáb 3. parašutistického pluku prošly ještě nezpozorovány. Zadní voj, I. parašutistický prapor, zastihla sporadická britská střelba z ručních zbraní a parašutisté museli přeběhnout silnici rychlými přískoky. Potom celý pluk odbočil doprava ke strži a parašutisté se poschovávali v rákosí, kam je pronásledovala britská palba. V rákosí vyčkávali jen chvíli a pak pokračovali dál podél železniční trati. Pluk se shromáždil až na opuštěném nádraží a pak pokračoval dál. Parašutisté 3. parašutistického pluku po chvíli vešli do 2 km dlouhého tunelu, kterým prošli na druhou stranu a přeběhli přes malou otevřenou pláň do hustého pásu rákosí. Když proběhli rákosím, dostali se k malému polnímu letišti a na jeho okraji si zalezli do opuštěných stanů určených pro italskou pozemní obsluhu, které byly maskovány jako kopky sena.
Přes den kolem nich projížděly obrněné kolony Britů a následující noc 16. července 1943 táhl pluk tichým pochodem přes pobřežní rovinu. Bylo ráno 4 hodiny, když kolem projely další britské tanky a parašutisté se museli ukrýt za železničním náspem. A zase se snesla noc, rozhodující noc, ve které se konečně parašutistům z německého 3. parašutistického pluku podařilo proniknout do postavení bojové „Skupiny Schmalz“.
Velmi brzy sem přispěchal generálporučík Heidrich, velitel 1. parašutistické divize, a velitel německé „Skupiny Jih“ polní maršál Kesselring. Oba blahopřáli těm 800 parašutistům ke šťastnému návratu.

V tu dobu již byly z Itálie na Sicílii přepraveny první oddíly německé 29. divize pancéřových granátníků, za kterými pak 22. července 1943 dorazily i hlavní části této zesílené divize.
V noci na 17. července 1943 padla do rukou 1. kanadské pěší divize Piazza Armerina, což pro Brity znamenalo, že se musí pokusit překonat i primasolský most, pokud chtějí proniknout do roviny u Catanie, aby pak mohli pokračovat dál na severovýchod do Messiny.
A tady se právě zrodil boj mezi parašutisty britskými a německými. O kontrolu tohoto mostu bojovali „rudí ďáblové“ proti „zeleným ďáblům“.
Velitel německého 4. parašutistického pluku podplukovník Walther (4. skupina) se až do poslední chvíle snažil most zničit (jak víme, nálože na vyhození mostu do povětří byly britskými parašutisty odstraněny). Při jednom z těchto pokusů zahynul dne 17. července 1943 major Paul Adolf, tehdy velitel 1. parašutistického ženijního praporu, který se opakovaně pokoušel osobně zavézt na most nákladní auto naložené municí.
Nakonec se přece jenom 23. britské obrněné brigádě podařilo přes primasolský most prorazit a vytvořit na severním břehu předmostí. Zároveň přešla jedna britská parašutistická bojová skupina přes řeku asi 500 metrů západně od mostu, čímž se dostala po severním břehu k vlastnímu předmostí. Ještě před příchodem britské 23. obrněné brigády musela německá bojová „Skupina Walther“ ustoupit. Odpoledne 17. července 1943 dorazila bojová „Skupina Walther“ asi 2 km dál na sever k údolí potoka a tady se připravila k obraně.
Proti ní stál britský XIII. armádní sbor, který zde shromáždil tanky a bojem rozšířil předmostí za primasolským mostem na 2,6 km. Proti britskému sboru stálo jenom 5 parašutistických praporů.
Ještě večer 17. července se pokusil velitel britského XIII. armádního sboru, po 2 a třičtvrtě hodiny trvající bubnové palbě prorazit s 50. pěší divizí a 23. obrněnou brigádou. Německým parašutistům se podařilo britský útok z posledních sil zadržet a dokonce zatlačit útočícího protivníka až na jeho předmostí. A pak se zde britský postup až do 3. srpna 1943 zastavil a mnohonásobně silnější útočník nezískal žádná území.
Generál Montgomery musel všechny útočné snahy soustředit do úderu britské 5. pěší divize, která se měla dostat přes řeku Lentini západně od mostu a zaútočit na Misterbianco. To už je jiný příběh. Je to příběh o vylodění jednotek na Sicílii, a o tom, jakož i o celém vylodění na Sicílii v „Operaci Husky“ dne 10. července 1943 si řekneme v dalších pokračováních.
Tohle byl boj parašutistů obou válčících stran jako 1. fáze útoku na Sicílii.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463

V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821

Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180

O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S. a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.

O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případnou diskuzi a doplnění směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=112