PALBA.CZ

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 58.

Oblast pláží SWORD, s kódovým označeném úseků OBOE, PETER, QUEEN a ROGER, ale





i podúseků QUEEN Green, QUEEN White a QUEEN Red a ROGER Green, White a Red.

Pláže oblasti SWORD, Hodina H - 7 hodin 25 minut.
Pláže oblasti SWORD nesly kódové označení OBOE, PETER, QUEEN a ROGER. Samotné vylodění pak bylo provedeno jen na QUEEN a to na kódových podúsecích pláží QUEEN Green, QUEEN White a QUEEN Red. Byly to úzké pláže( 5 km široké a 800 metrů hluboké), mezi Lion sur Mér a la Bréche, kde se mohla vylodit vždy jen jedna brigáda z posílené britské 3. pěší divize, které velel generálmajor T. G. Rennie, v některém ze sledů( jedna brigáda jako První sled, Druhý sled a Třetí sled atd).
Britská 3. pěší divize byla ještě pro vylodění posílena o 27. samostatnou obrněnou brigádu, 1. Specialní Brigádu Commandos brigádního generála Lorda Lovata, která obsahovala i francouzskou Kiefferovu jednotku Commandos, a o skupinu č. 41 (Royal Marine) Commandos ze 4. zvláštní servisní brigády Royal Marine a obrněnou podporu, včetně dodatečného dělostřelectva a inženýrské jednotky, také ze 79. obrněné divize(Hobartova jednotka tanků a speciálních technických vozidel - Speciální vozidla 2. Světové války, viz TonyHazard zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=336&t=2492
). Útočnému svazu S(SWORD), kterému velel kontraadmirál A. G. Talbot, a který v časných ranních hodinách přivážel na svých lodích k francouzskému pobřeží zesílenou britskou 3. pěší divizi, hrozilo, dle předchozích leteckých průzkumů, z opevněného přístavu u ústí řeky Seiny, z Le Havre,, vážné nebezpečí. Němci měli v Le Havre děla ráže 406 mm a 280 mm, řízená střeleckými radiolokátory. Děla která dostřelila na spojeneckou flotilu, která měla vylodit vojáky, techniku a válečný materiál na plážích oblasti SWORD. Naštěstí předchozí těžká letecká bombardování, které provedla letadla britského Velitelství bombardovacího letectva, zvláště několik dní před Dnem D, způsobila, že 406 mm děla byla vážně poškozena a 280 mm měla bombardováním zničené všechny střelecké radiolokátory. Střelba 280 mm děl nešla ani přes vizuální prostředky palby, neboť Britové celou flotilu svazu S, směrem k Le Havre, zahalili do kouřové clony. Kouřová clona měla své pro a proti, když na jedné straně posloužila Spojencům, zároveň jim i ublížila. Když se totiž začalo rozednívat vynořily se od Le Havre kouřové clony 3 německé rychlé útočné čluny, vypálily svá torpéda, otočily se a "upalovaly zpět", do krytí přístavu Le Havre. Dvě torpéda z rychlých útočných člunů proplula naštěstí bez škod okolo velkých britských bitevních lodí "HMS Warspite" a "HMS Ramillies"





, které patřily k ostřelovacímu svazu pro Den D v Normandii, když jedno z těchto dvou torpéd na své cestě dál zasáhlo v 5 hodin 30 minut norský torpédoborec Svenner





těsně pod kotelnou. Norský torpédoborec Svenner se prakticky ihned rozlomil v půlce a rychle se potápěl. Další z torpéd naštěstí zahlásila,




na Talbotově velitelské lodi HMS Largs, včas hlídka, loď ihned přešla na zpětný chod což jí zachránilo a torpédo projelo před přídí, dojelo na max dostřel a neškodně se potopilo.
Po celý Den D již německá Kriegsmarine Svaz S "neotravovala" - chování německého loďstva 6. června 1944 a i v dalších dnech viz Č 30, zde: Reakce Kriegsmarine na "Operaci NEPTUNE".
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5307
Totiž v konfrontaci s ohromnou leteckou i námořní silou Spojenců si slabá německá Kriegsmarine netroufala za denního světla "vystrkovat nos" z přístavů, z ochrany tamější PVO. Pokud tak v Den D učinila směrem k vyloďovacím plavidlům Spojenců, uhlídaly jejich činnost letadla Velitelství britského pobřežního letectva.
Rychlé německé čluny, které tedy potopily norský torpédoborec Svenner, byla jediná vážná epizoda ráno 6. června 1944. Dál se vše odvíjelo u "Útočného svazu S dle plánu a děla bojových lodí začala ostřelovat oblasti pláží SWORD západně od Caenského kanálu a řeky Orne. V době kdy se zde rozednívalo, přilétly B 17 a Liberátory a shodily své náklady a za nimi následovaly střední bombardéry. Mezi tím vším se proplétávaly stíhačky, které pátraly po jakémkoliv náznaku německé PVO, protiletadlových dělech, která byla předtím maskována a nebyla již předtím bombardována. Stíhačky napadaly jakýkoliv německý pohyb.
Výsadkový prostor pláží SWORD, byl pruh pobřeží 5 km široký a 800 metrů hluboký. Na takhle relativně omezený prostor se brzy ráno soustředila veškerá, v dané době dostupná, palba všech prostředků Spojeneckých námořních dělostřeleckých prostředků a bombardovacího letectva.
Připomeňme si, že pár kilometrů od SWORDU, vlevo( ze strany vyloďování, ze strany z Anglie), východně, již od 00,20 probíhalo obsazování důležitých mostů( obsazení mostů přes Caenský kanál a řeku Orne, časově postupně pak vyhození do povětří 5ti mostů přes řeku Dives , ničení německé baterie Baterie u Merville), které tam prováděla britská 6. vzdušně výsadková divize generála Gala, a o které hovořím v předchozích článcích.
A právě tito parašutisté, kteří drželi za řekou Orne dobytá a obsazená důležitá strategická místa, čekali na příchod posil, které nejen přilétali v kluzácích, ale především měli s těžkými zbraněmi přijít a přijet přes SWORD. Všichni parašutisté pečlivě, pokud se zrovna nebránili německým protiútokům, naslouchali dunění lodních děl a explozím leteckých pum, ze směru od nedaleké oblasti SWORD, kde měl podle hodin začít výsadek, i pro ně měla odtud tedy přijít důležitá pomoc.
Právě těžká palba lodních děl a bombardování spojeneckých letadel doprovázelo výsadkové lodě, které přivážely na pláže První sled, který tvořily prapory britské 8. pěší brigády z britské 3. pěší divize






Britské vyloděni v oblasti SWORD, První sled.





. V kódovém sektoru QUEN White se vyloďoval 1. prapor southlancashireského praporu, nalevo od něho v sektoru QUEEN Red 2. prapor eastyorkshireského pluku.
Zde v oblasti SWORD se podařilo něco co se na ostatních plážích Normandie bezezbytku nepodařilo ani v jednom z ostatních amerických a britských sektorů, a co bylo plánováno všude!
Před vyloďujícími se pěšáky, si k plážím, v převalujících se vlnách moře, razily cestu výsadkové tankové lodě s DD tanky a obrněnými vozidly, z 27. tankové brigády, 79 tankové divize. Neklidné moře a tma málem způsobily těžkou katastrofu. Přibližně 1,5 km od pobřeží, proplula mezi tanky DD, již směřujícími na pláže, flotila výsadkových člunů, která jim křížila plavbu. Dva tanky se srážce nevyhnuly a potopily se. A kdyby nebyla salva raket z LCT(R) krátká a nedopadla v blízkosti výsadkových člunů mohly být ztráty mnohem větší. Takhle musela křižující flotila změnit směr a tanky DD se zachránily. Tanky DD krátkou salvou raketového LCT(R) zasaženy nebyly a tak se jich přece jenom dostalo na břeh ze 40 celkem 34. DD tanky a speciální obrněná vozidla se dostala na břeh v 7 hodin 25 minut a pěchota asi o 5 minut déle, v 7 hodin 30 minut.
Vzniklá situace znamenala, že První sled vyloděné pěchoty, úderné oddíly, měly přímou podporu tanků a obrněných vozidel, která jim kryla postup přes pláže palbou děl a kulometů.
Což znamenalo, že na plážích, v kódovém sektoru QUEN White, kde se vyloďoval 1. prapor southlancashireského praporu postupovala britská pěchota velice rychle a překonala úzký pruh pláže takřka beze ztrát. Pěchota v palbě podpůrných tanků zaútočila na síť německých opevnění, která lemoval písečné duny. Útok znamenal, že již za hodinu byly vytvořeny 3 průjezdy pro tanky a britské úderné oddíly se v té době již probíjely do vnitrozemí. Bylo 9 hodin 30 minut Dne D, když pěšáci obsadily vesnici Hermanville vzdálenou 2 km od pobřeží a na dohled měly svůj hlavní cíl - náhorní plošinu Périers Rise.
Na nějakou dobu to byla konečná, neboť náhorní plošina byla pevně v rukou Němců, přesněji řečeno byla obsazena opevněnou pěchotou a 88 mm děly oddílů z německé 21. td. Když Britové zaútočily tanky a pěchotou proti opevněním na náhorní plošině Périers Rise, "dala se do práce" německá 88 mm víceúčelová děla a zastavila britské tanky DD, které se i s pěchotou musely vrátit pod ochranu domů v Hermanville.

Na druhém kódovém sektoru, QUEEN Red, kde útočil v Prvním sledu 2. prapor eastyorkshireského pluku, musely hned po vylodění britští pěšáci svádět prudké a nelítostné boje o každé německé obrané postavení, které bylo na trase postupu. I zde, jakož i po většině Normandie se ukazovalo, že dělostřelecká palba z lodních děl před vyloděním a těžké letecké útoky nejsou automaticky "volná vstupenka na francouzské pláže". Dělostřelecká příprava a bombardování neznamenalo ještě zabezpečení pláží. Právě na QUEEN Red utrpěl 2. prapor eastyorkshireského pluku poměrně velké ztráty a byl zabit i velitel praporu. Za 2. praporem eastyorkshireského pluku postupovala 4. skupina Commandos a 2 francouzské oddíly ze speciálních mezispojeneckých jednotek, které měly za úkol obsadit vesnici Ouistreham, kde měly zničit místní německou dělostřeleckou baterii.
Oddíly Commandos prošli postaveními 2. praporu eastyorkshireského pluku prudkým útokem s dělostřeleckou podporou lodních děl dosáhly západního okraje vesnice. Po obsazení přestala být pláž QUEEN Red ostřelována lehkými zbraněmi Němců. Pláže však zůstávaly ještě nějakou dobu postřelovány německými děly umístěnými dál ve vnitrozemí, za řekou Orne.

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 59.

Mapa prostoru SWORD, kde jsou i německé opěrné body "Morris" a Hillman.





Protože přílivové vlny zmenšovaly pláže, začalo být za útočícími údernými oddíly, již brzy dopoledne těsno. Vozidla, která se vyloďovala ve velkém množství nemohla ještě pokračovat do vnitrozemí, musela zůstávat v prostorech vylodění a již brzy nebylo místo, kam vyložit další náklady z připlouvajících výsadkových člunů. Ohromné problémy vznikly i pro ženisty, kteří v této vznikající situaci nemohli rychle odstraňovat překážky. Došlo to tak daleko, že ženisté s nasazením života, ve větru a vlnobití, plavali od jedné překážky ke druhé a sundávali z nich miny a dělostřelecké granáty. Určitě odvážná akce na pokraji života a smrti sice snížila ztráty, ale základní problém, vznik koridorů pro plavbu výsadkových člunů to nepřineslo. Lodě musely stejně plout mezi překážkami a vyhýbat se všem vrakům nahromaděným v pobřežních vodách. Obětavost ženistů, námořníků a zajišťovacího personálu popisuje historická literatura na příkladu LCT č. 593.
LCT č. 593 přibližně hodinu a 40 minut po zahájení námořních výsadků přirazil ke břehu v západní části úseku SWORD poblíž vesnice Ouistrehamu. Jeho náklad byl 4 SHD a 3 tanky Sherman, 4 polopásová vozidla a 80 pěšáků. Člun byl vyložen v místě, kde hloubka nebyla větší než 60 cm. Při vykládání měl již LCT proraženo dno na podmořských překážkách a do lodi vnikala voda. Když bylo vyloženo, začala osádka člunů svou snahu o záchranu plavidla. Nejprve námořníci ucpávali díry čím to šlo, když dokonce na všech možných místech sehnali celkem 140 dek, které také použili k ucpání děr. Samozřejmě, že čerpací pumpy běžely naplno a plavidlo se začalo odpoutávat od pobřeží a chtělo odplout do Anglie. Jenomže záhy vysadil motor, přestaly pracovat pumpy a člunu hrozilo potopení. Na poslední chvíli se podařilo veliteli LCT, poručíku D. E. Jonesovi, vrátit se k invazní pláži.
Dle předpisů, mělo následovat opuštění lodi, která se navíc ještě ocitla v palbě německých děl. Jenomže posádka s velitelem se rozhodli, že člun zachrání za každou cenu. Když se objevil německý bombardér, který na ně útočil, odehnali ho protiletadlovou palbou. Když zjistili, že je ostřelují němečtí ostřelovači, obrátili do směru budov na pobřeží protiletadlová děla a Němci za chvíli zmlkli. Jeden z obsluhy děl, poddůstojník Lawton, neslezl od svého děla 17 hodin a odpočinout si šel až na výslovný rozkaz velitele. Celkem 3 dny a 3 noci byly všechny zbraně LCT č. 593 připraveny k palbě. V "Den D" + 1 po rozednění na plavidlo zaútočilo 6 německých bombardérů Ju 88 - bomby dopadaly na všechny strany. Námořník Towsend jeden bombardér zasáhl, z jeho motoru se valil kouř a Němec i s letadlem se zřítil za pásmem dun. Tři muži z dvanáctičlenné posádky a dva ze záchranného družstva, které jim přispělo na pomoc, byli zraněni, jeden tak těžce, že zemřel dřív, než mohl být ošetřen. Po celou dobu probíhaly záchranné práce na plavidle. Otvory v lodi se podařilo provizorně zacelit a loď mohla být vzata do vleku a odtažena. Do Anglie dorazil výsadkový člun v "Den D" + 6.
Podobným způsobem bylo do Anglie odtaženo mnoho poškozených výsadkových plavidel. Lodě byly ve Velké Británii opraveny a co nejrychleji se vracely do služby. Přeprava lidí a materiálu musela pokračovat a každá loď byla dobrá.

Ale pojďme zpět na SWORD, kde byla náhle palba německých děl na pláže velmi přesná. Britové velmi brzy zjistili, že Němci provádějí zaměřování svých děl podle upoutaných balónů, kterými se spojenecká invazní vojska chránila před nebezpečím leteckého napadení. Velení výsadku proto v 11 hodin 30 minut rozkázalo, aby byla lana poutacích balónů uvolněna. Výsledek se dostavil takřka ihned - německá dělostřelecká palba polevila.
Okolo poledne dosáhla dopravní zácpa takových rozměrů, že muselo velení zastavit vyloďování do doby, než se pláže uvolní. Byla to doba, kdy na plážích v oblasti SWORD byla již také 9. pěší brigáda z 3. pěší divize, ale ještě nebyla vyloděna záložní 185. pěší brigáda, která se mohla vylodit až v odpoledních hodinách.
Již z popsaných důvodů zácpy, tím horšího doplňování předních úderných oddílů, se zpomalil i postup do vnitrozemí. U úderných oddílů to však bylo nejen z důvodů nedoplňování. Důvodem, jak říká některá historická literatura, bylo, že vepředu útočící brigády byly morálně i psychicky připraveny jen na to vylodění. Neměly totiž žádné bojové zkušenosti, jak říkal později jeden z britských historiků, cituji:

"Dělej co dělej, ve dnech příprav se ti nikdy nepodaří dostat se v úvahách dál než za okamžik velkého útoku."

Vojáci byli připravováni tak, že jim bylo řečeno, že jakmile bude dobito pobřeží, budou jako úderné jednotky nejprve zreorganizovány a teprve potom budou pokračovat v boji dál. V hlavě tak měli všichni, včetně velitelů, "zakódováno", že musí přežít vylodění a teprve potom budou uvažovat co dál. Po napětí prvních okamžiků - vylodění - se dostavil útlum a ochabnutí. První vlny pronikly pobřežní obrannou linií tak rychle, že si ani nestačily uvědomit, že mají vše za sebou a pak převládla snaha zastavit, zaujmout obranu, přeskupit se a připravit se na německý protiútok. Tak se stalo, že britská 8. pěší brigáda ztratila tempo a než přišly prapory Druhého sledu, ztratil útok tempo - britský První sled uvázl. Kritiku sklidil jak velitel 3. pěší divize, generálmajor T. G. Rennie, tak velitel 8. pěší brigády, brigádní generál E. Cass.

Ještě v dopoledních hodinách "Dne D" útočil 2. prapor eastyorkshireského pluku na nepřátelskou obranu v okolí Ouistrehamu, ale u dalších dvou Cassových praporů 8. pěší brigády se projevila zbytečná opatrnost. Již jsme popsali, že právě jeden z praporů 8. pěší brigády - 1. prapor southlancashireského pluku, ještě před desátou hodinou dopolední lehce obsadil Hermanville a začal se připravovat k obraně, místo toho, aby pokračoval dál k plošině Périers Rise (byla tam 88 mm děla, která zastavila tanky), aby tak připravil půdu pro útok britské záložní 185. pěší brigády. Také 1. prapor suffolkského pluku, což byl záložní prapor 8. brigády, plnil svůj úkol pomalu - obsazování Colleville a dvou důležitých blízkých německých opevněných postavení, které byly označeny kódovými názvy "Morris" a "Hillman". Přitom v době útoku z nich Němci žádný velký odpor nekladli. Bylo tomu spíše naopak. Když skončilo ostřelování opěrného bodu "Morris" spojeneckým dělostřelectvem a začal britský útok, vzdalo se 67 německých vojáků z posádky opěrného bodu.
V popisované době Commandos z 1. brigády zvláštních služeb brigádního generála lorda Lovata pronikli přes Colleville až k řece Orne, kde se v odpoledních hodinách spojili s výsadkáři britské 6. vzdušně-výsadkové divize. Situace výsadkářů moc dobrá nebyla, neboť již 13 hodin čelili německým protiútokům, když hájili dobytá postavení kolem mostů přes řeku Orne a Caenský kanál. Naskytl se jim nečekaný pohled:
Přicházel k nim oddíl Commandos v zelených baretech, v jehož čele kráčel brigádní generál lord Lovat se svým osobním dudákem, který vyhrával jako na přehlídce. To přesto, že do jejich směru pálily německé kulomety a ostřelovači měli silnici na mušce (i německé zápisy hovoří o tom, že ostřelovači byli chvíli šokováni a nestříleli).
Na východ od řeky Orne byla další část 6. vzdušně-výsadkové divize generála Gala, na kterou během dopoledne Němci několikrát spustili "průzkum bojem". Bylo 7 hodin ráno, když se k Ranville přiblížily německé tanky, ale i jižně od vesnice je svými protitankovými děly výsadkáři zastavili. Po pár hodinách se na obou stranách řeky pokoušely o protiútoky oddíly německého 736. pluku z německé 716. divize a 125. a 192. pluku pancéřových granátníků z německé 21. td. Při těchto druhých útocích byli Britové zle tísněni, když například jedna jednotka parašutistů, která obsadila vesnici Bénouville, byla po několik hodin obklíčena a musela svádět těžké obranné boje, než se je podařilo ze sevření uvolnit.
I když Commandos lorda Lovata posílilo 6. vzdušně-výsadkovou divizi, byly již dopoledne prapory generálmajora Gala natolik oslabeny, že rozhodl, že si nemůže dovolit vyslat oddíly Commandos k obsazení pobřeží mezi řekami Orne a Dives, jak měl původně naplánováno. Vznikající situace nasvědčovala tomu, že německá 21. td zahájí rozhodný protiútok okamžitě, jakmile nahromadí dostatek útočných sil. Proto generál Gale potřeboval Commandos, aby zajišťovali a udržovali předmostí východně od řeky Orne.
Na západní břeh řeky Orne již postoupila pěchota britské 3. pěší divize ze SWORDU, ale i zde vznikala nervozita, že přijde německý tankový protiútok a proto byla snaha posilovat obranu. Velitel zesílené britské 3. pěší divize, generálmajor Rennie, si byl vědom, že jeho hlavním posláním je však obsadit v "Den D" město Caen a vzniklou situací byl znepokojen, neboť jeho úderné oddíly ve směru města postupovaly pomalu. Potřeboval rychlou a rozhodou akci ve směru na Caen a tímto úkolem pověřil britskou 185. pěší brigádu.
Dva prapory ze 185. pěší brigády - 2. prapor Stropshireské lehké pěchoty podporován praporem tanků 79. tankové divize měl vyrazit k hlavní silnici, která spojovala Caen s Hermanville, zatímco 2. prapor Warwickshireského pluku a 1. prapor Norfolkského pluku měly obsadit křídla a zabezpečit pronikajícím jednotkám ochranu boků. Bylo 11 hodin dopoledne, když byly všechny 3 prapory ze 185. pěší brigády shromážděny severně od Hermanville a připravovaly se k zahájení výpadu. V tom momentě nastaly komplikace. Tanky a dělostřelectvo ještě v poledne uvázly na pobřeží, prapor Warwickshireského pluku musel odrážet německý protiútok na svoje shromaždiště a jednotky britské 8. pěší brigády ještě stále nezaútočily ani na Périers Rise, ani na německé obranné postavení "Hillman", ležící jihozápadně od Colleville, přesně mezi trasami, které byly zvoleny k postupu Stropshireské lehké pěchoty a Norfolkského praporu.

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 60.

Ve vzniklé situaci byl postup pěchoty záložní 185. pěší brigády velkým rizikem a její velitel musel kritickou situaci vyřešit. Od velitele britské 3. pěší divize generála Rennieho měl jednoznačný rozkaz útočit na Caen, ale tím, že byly okolo něho jednotky vázány bojem s Němci, mu chyběli prostředky k úspěšnému provedení. Nakonec se stropshireská lehká pěchota vydala pěšky po silnici z Hermanville směrem ke Caen a čekala, že ji podpůrné tanky dostihnou tak rychle, jak jen to bude možné a norfolský prapor dostal rozkaz, aby postupoval souběžně až 1. prapor suffolkského pluku z 8. brigády konečně vyřadí německé obranné postavení "Hillman".
V danou chvíli stále ještě existovala určitá možnost, že britská 3. pěší divize Caen mohla obsadit ještě v "Dne D", neboť po tankcích z 21. td nebylo "ani vidu ani slechu". Jen se vědělo, že některé jednotky německé 21. td od rána prováděly útoky na britskou 6. vzdušně-výsadkovou divizi mezi řekami Orne a Dives. Kde jsou tanky nebylo jasné až do 10,00, kdy spojenecký letecký průzkum hlásil pohyb německých tanků jihovýchodně od Caen a již o hodinu později, tedy v 11,00, velitel britské 2. A generálporučík Miles Dempsey





požádal letectvo, aby zasáhlo. Již za několik minut poté britské bombardéry všeho druhu (střední bombardéry a stíhací bombardovací letadla) útočily na každé německé obrněné vozidlo, které se v caenské oblasti pohybovalo.

Němci u Caen a v celé Normandii.

Zde si musíme podrobněji říci, něco o německém konání přímo na pozemním bojišti v Normandii. Němci se sice velice pečlivě připravovali jak na Spojence "vlétnou", ale v samotném"Dni D" se ukázaly vážné problémy v jejich konání v praxi.
Především ani v "Den D" neměli Němci vyřešeny rozpory v kompetencích mezi velitelem "Skupiny armád B" maršálem Rommelem a velitelem "Tankové Skupiny Západ" generálem Geyrem von Schweppenburgem, které se týkaly použití tankových záloh. Jednalo se o hodně tanků, neboť v sektoru "Skupiny armád B", mezi řekou Loirou a Zuiderským mořem bylo situováno 6 německých tankových divizí.
Ale kompetenčně to byla tragédie - tak například co se týče administrativy, zásobování a výcviku, podléhaly td Schweppenburgovu velitelství "Tankové Skupiny Západ", ale pokud šlo o jejich operační nasazení, žádná jednota ve velení neexistovala.
Hitler tři z těchto td přidělil Rommelovi k plnění taktických úloh. Jednalo se o 21. td v okolí Caen, 116. td na obou březích řeky Seiny západně od Paříže a 2. td v prostoru Abbeville. V konci února roku 1944 bylo v prostoru navíc ustaveno velitelství (XLVII.) 47. ts, jemuž měly vyjmenované divize podléhat, ale do začátku invaze nebylo velitelství 47. ts zformováno natolik (obsazena místa důstojníků, budovy, pojítka a ostatní prostředky), aby mohlo zahájit nějakou činnost.
Další tři německé td byly dislokovány severně od řeky Loiry. Jednalo se o divizi Panzer Lehr v oblasti Chartres a Le Mans, 12. td SS u Evreux a 1. td SS, která byla dislokována poblíž Antverp. Všechny tři vyjmenované divize podléhaly I. ts SS Oberstgruppenführera Josepha "Seppa" Dietricha, který měl své velitelství v Rouenu. Tři vyjmenované tankové divize byly sice strategickou zálohou vrchního velitele německých vojsk na Západě, pod velením polního maršála Rundstedta (Velitelství Západ - OB WEST), jenomže maršál Rundstedt měl striktní příkaz, že je nesmí použít bez souhlasu Vrchního velitelství branné moci (OKW - Oberkommando der Wehrmacht), tedy bez souhlasu Adolfa Hitlera. Tímto rozdělením kompetencí a autorit připravil Hitler svá vojska na Západě o možnost nasadit strategické zálohy okamžitě, jakmile to bude situace vyžadovat (o důvodech a celé pojednání jsem popsal v Č 17 - v názvu - Střet odpovědností v německé armádě, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5278
), aby bylo dosaženo kompromisu mezi dvěma plány na odražení spojeneckého vylodění (kompromisy viz v Č 16 stejného odkazu, zde:
Strategické alternativy Německa.
Jak chtěli Němci porážky Spojenců na Západě dosáhnout?
Existovaly 2 možnosti:
a) Buď se podaří Němcům odrazit vylodění v jeho vlastním průběhu, což znamenalo, že musí odrazit kombinovanou vyloďovací a vzdušně-výsadkovou operaci.
b) Nebo německé jednotky zabrání rozvinutí pozemních operací bezprostředně po invazi.).

Ve snaze dosáhnout kompromisu mezi dvěma plány na odražení vylodění Spojenců si měli Rundstedt a Rommel vybrat a od začátku mezi nimi existoval rozdílný pohled. Adolf Hitler nevyužil přednosti ani jednoho velitele, ani jedné koncepce, své velitele na Západě nechal v trvalé nejistotě, kterým plánem se řídit až "Den D" nastane.
Jasně z toho plynula i nerozhodnost velitelů přímo v poli, takže německý generálporučík Edgar Feuchtinger, velitel 21. td, nevěděl, zdali v případě spojeneckého útoku mezi řekou Seinou a městem a přístavem Cherbourgem, patří jeho td pod operační velení 84. as, 47. ts, nebo pod velení "Tankové Skupiny Západ". Jediné, co mu bylo jasné, že nesmí svými tanky pohnout bez příkazů "Skupiny armád B" maršála Rommela.
Situaci německého velitele 21. td generála Feuchtingera komplikovala další skutečnost, která vyplývala ze snahy, že jeho divize má posloužit k několika záměrům.
Instrukce, kterými disponoval pro nasazení zněly, že pokud se Spojenci vylodí poblíž ústí řeky Orne, přejdou některé jednotky 21. td okamžitě a automaticky pod jiné velení - dva předsunuté pěší prapory a jeden protitankový prapor okamžitě převezme německá 716. pěší divize a protiletadlový prapor bude podléhat caenskému velitelství PVO. Už tohle znamenalo, že německou 21. td nebude možno nasadit jako celek, v plné síle, ale budou nasazovány okleštěné a nevyvážené zbytky. Jeho hlavní síla - tanky - budou bez ochrany proti letadlům, bez PVO a jeho podpůrná pěchota bude bez protitankové podpory.
Instrukce tak vlastně říkaly, že tak, jak byly strategické zálohy zredukovány v zájmu vytvoření alespoň nějakých taktických záloh, tak byly na druhé straně taktické zálohy omezeny v zájmu podpory obrany pobřeží.
Z hlediska německé obrany byla instrukce špatná, neboť německá 21. td byla skutečně velkou silou, která pokud by byla nasazena jako celek, znamenala by pro Spojence ohromné nebezpečí. Posuďme sami.
Německá 21. td generála Feuchtingera měla k 6. červnu 1944 celkem 16 000 mužů, včetně veteránů z bojů v Africe z doby Africacorps maršála Rommela proti britské 8. A.
Německá 21. td měla, k tomuto datu, 146 tanků, 51 SHD a 24 univerzálních děl ráže 88 mm.
Že nebyl vytvořen německý plán nasazení všech tankových záloh a jejich řádný systém velení na "Den D", byla největší chyba všech tří rozhodujících velitelů na Západě. Další velkou chybou bylo, že když invaze začala, nebyli tři z rozhodujících velitelů na Západě přítomno na svých velitelských stanovištích. Polní maršál Rommel byl se souhlasem OKW u své rodiny v Německu v Heerlingenu, poblíž Ulmu, odkud měl posléze odjet na konferenci s Hitlerem do Berchtesgadenu. Velitel německé 7. A generálplukovník Friedrich Dollmann byl v Rennes, kde organizoval za účasti většiny velitelů divizí ze 7. A válečné hry na téma - Odražení vylodění v Bretani. Velitel I. ts SS Dietrich byl v Bruselu.
Jen maršál Rundstedt a generál Schweppenburg byli na svých velitelstvích, jenomže Schweppenburg, jak jsme si řekli, neměl pravomoc k operačnímu velení, ale také polní maršál Rundstedt nebyl oprávněn nasadit strategické zálohy bez schválení OKW.
Přesto, když se přiblížila čtvrtá hodina ranní dne 6. června 1944, seznámil se polní maršál Rundstedt s rozsahem spojeneckého vzdušného výsadku a zároveň byl informován o blížícím se spojeneckém loďstvu. Informace změnily jeho původní názor, který tehdy vyslovil, že, cituji:
"pravděpodobně nejde o významnou operaci."
A začal vylodění konečně pokládat za nebezpečné!
Na vlastní odpovědnost proto pak vydal rozkaz pro 12. td SS, aby se co nejrychleji přesunula směrem k Lisieux, a divizi Panzer Lehr, aby se okamžitě připravila k přesunu s tím, že po dosažení prostoru nasazení budou obě dvě tankové divize podléhat "Skupině armád B".
Rozkaz znamenal, že předsunuté jednotky německé 12. td SS, které byly normandským plážím blíž, mohly dosáhnout operačního prostoru nasazení již kolem 8,00 ráno a hlavní síly obou německých td mohly dorazit již v pozdním odpoledni "Dne D".
Když však kolem 6 hodiny ranní Rundstedtův náčelník štábu generálporučík Blumentritt telefonoval s Hitlerovým Hlavním stanem, aby sdělil informace o spojeneckém výsadku, zároveň informoval generálplukovníka Jodla o všech mu známých skutečnostech. V průběhu telefonního rozhovoru žádal o uvolnění strategických záloh, ale narazil. Generálplukovník Jodl nařídil, v zastoupení Hitlera, Vrchnímu Velitelství Západ, aby okamžitě přesun obou td zastavil.
Německá 12. td tak směla pokračovat pouze k Lisieux, ale ani o kilometr dál, a tanková Panzer Lehr neměla své pozice západně od Paříže opouštět vůbec. Současně generálplukovník Jodl vyjádřil nespokojenost nad tím, že bylo s oběma tankovými divize svévolně manipulováno bez Hitlerova souhlasu...!!!


Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 58. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, Detlef Vogel - Německá obrana, - Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Alfred Price - Vzdušné boje, - Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 60. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 60. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=40