XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 64.
Napsal: 22/10/2012, 05:59
XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 64.
Nejčastěji bombardované cíle od roku 1942 do roku 1944, na které směřovala v Třetí říši
bombardovací kampaň Spojenců.
Rozkaz, který jménem Vrchního velitelství OKW, vydal v 6 hodin ráno Dne D, náčelník štábu generálplukovník Jodl, vydržel v platnosti takřka 12 hodin( skutečnost je spíše 10 hodin, jak si za chvíli řekneme, a jak také říkají některé historické prameny), než jej Hitler změnil. Rozkaz zakazoval použít strategické zálohy německých td na protiútok! Mohl jej změnit jen Hitler, který takřka celé dopoledne ještě spal.
Vypovídá o tom i zápis ministra pro zbrojní výrobu Alberta Speera, který zní, cituji:
"6. června kolem desáté hodiny dopolední jsem byl na Berghofu, když mi jeden z Hitlerových pobočníků řekl, že časně ráno začala invaze. ´Byl führer probuzen?´ optal jsem se. ´Ne, zprávy přijímá až posnídá.´ V nedávných dnech Hitler často opakoval, že nepřítel pravděpodobně začne s klamným útokem, aby odlákal naše jednotky z prostoru skutečné invaze. Tak jej nikdo nechtěl vzbudit a potom být obviněn, že chybně zhodnotil situaci."
Pravidelná štábní konference, za přítomnosti Adolfa Hitlera na Berghofu, začala 6. června 1944 až po poledni. A Hitler ji zase začal zdůrazněním, že je přesvědčen, že k vlastní, té "Hlavní Invazi", dojde později a jinde. A se situací na normandských plážích je se třeba vyrovnat...!
Zaznělo, jak se s ní vyrovnat, a po chvíli přeci jenom Hitler souhlasil s použitím strategických záloh.
Krátce před 16,00 odpoledne se německá 7. A dozvěděla, že jí byly podřízeny 2 tankové divize - "Panzer Lehr" , generál Bayerlein a 12. td SS generála Witta(do 14. června velel 12. td SS generál Witt, který byl ten den zabit v boji, a poté 12. td SS, tedy ještě 14. června, přešla po velení generála Kurta Meyera). Jenomže v takhle pozdním odpoledni bylo již pozdě, aby obě divize mohly svou největší silou, tanky a SHD zasáhnout do bojů ještě 6. června v prostoru okolo Caen..!
O hodinu později, tedy v 17,00, Rundstedtovo Vrchní velitelství Západ(OB West), upozornilo náčelníka štábu 7. A generálmajora Pamsela, že Vrchní velitelství OKW, si přeje, aby spojenecká předmostí byla zničena ještě večer a v noci 6. června, protože prý hrozilo nebezpečí, že si nepřítel po moři a vzduchem přisune posily...!
Podle nového rozkazu náčelníka štábu OKW generálplukovníka Jodla musely být všechny německé síly, které byly v oblasti Normandie k dispozici, vrženy do prostoru spojeneckého průlomu a vyloděné předmostí mělo být zlikvidováno během noci ze 6. na 7. června.
Náčelník štábu německé 7. A generál Pemsel prohlásil rozkaz za nemožný, neboť 12. td SS nemohla zaútočit hlavní silou dřív než 7. června v průběhu, a "Panzer Lehr" ještě o 24 hodin později, tedy 8. června...!
Přes všechna upozornění, která do OKW poslal přes Hlavní Velitelství Západ, náčelník štábu 7. A generál Pamsel, stejně si náčelník štábu OKW Jodl vedl svou, když dal 7. A na závěr rozkaz - 21. td musí zaútočit okamžitě, a to buď se všemi příchozími posilami, nebo i bez nich!....( my z předchozího víme, že některé svazky 21. td již od rána 6. června 1944 po řadu hodin bojovaly v těžkých bojích se spojeneckými výsadky), a také Jodl rozkázal, jménem OKW, že přísun posil musí být proveden již v noci ze 6. na 7. června.
Je jasné, že noc z 6. na 7. června byla pro Němce vítanou ochranou, jenomže takhle brzo do prostoru bojů přispěchala jediná záloha, která se ráno 7. června dostala do prostoru oblasti Caen - Úderná skupina 12. td, tehdy ještě pod velením brigadeführera (generálmajora) Kurta Meyera (Meyer po zabití velitele divize generála Witta 12. td SS, stalo se tak 14. června, velel divizi až do září 1944), kterou poslal polní maršál Rundstedt již ráno 6. června, aby se přesunula k Lisieux. Bylo 16 hodin odpoledne "Dne D", když generál Meyer obdržel pro svou "Bojovou Skupinu" nový rozkaz, že se má okamžitě a co největší rychlostí přemístit do oblasti Evrécy, což bylo 14,5 km jihozápadně od města Caen. Tady se měl spojit s 21. td a společným útokem měly zničit spojenecké síly, které pronikaly západně od řeky Orne. Jenomže za denního světla byly Meyerovy motorizované kolony velice často napadány spojeneckými letadly. Průměrná rychlost postupu německých motorizovaných kolon se tak snížila až na 6 km za hodinu. Když se setmělo, přece jenom se pro motorizované kolony situace zlepšila, ale vyvstal jiný problém. Německé motorizované kolony do půlnoci 6. června dosáhly Evrécy, ale byly bez PHM, neboť celý den prováděly úhybné manévry s pomalou jízdou a s častými zastávkami. Generál Meyer předpokládal, že ze skladů PHM u Evrécy doplní pohonné hmoty, ale letadla Spojenců jej ještě odpoledne předešla. Němci u Evrécy našli jen ohořelé a zčernalé nádrže, ze kterých se valil dým... O bojích letectva Spojenců si řekneme v samostatném článku.
Celková bilance "Dne D" - 6. června 1944.
Spojencům se v průběhu "Dne D" podařilo proniknout mezi řekami Vire (myšleno zde OMAHA) a Orne (východ SWORDU) do pevnosti, kterou Němci nazvali "Atlantický val" na frontě široké 48 km. Němce se podařilo dokonale zaskočit, a i když místy se ztrátami, překonat jejich obranu a jak už bylo mnohokrát řečeno, Spojenci dokonale vyřadili z boje německé letectvo i námořnictvo. Díky letecké nadvládě Spojenců( ale i liknavosti a špatným rozkazům u německého velení) se podařilo i zneschopnit německé tankové zálohy. "Den D" se zdál být úspěšný, ale v žádném případě ještě nebylo ani zdaleka rozhodnuto. Vždyť večer a v noci 6. června
bylo ještě předmostí na UTAHU izolováno a několik dní trvalo, než se americký 7. as bojující na UTAHU spojil s 5. as na OMAZE ( stalo se tak zcela až k ránu 13. června 1944). Večer a v noci se zdál ještě průlom v oblasti OMAHA nejistý. Také mezi americkým 5. as z oblasi OMAHA a britskou 2. A, která začínala v oblasti GOLD, zůstávala mezera široká 11 km. Další mezera, 5 km, byla, jak jsme si řekli, mezi kanadskou 3. pěší divizí v oblasti JUNO a britskou 3. pěší divizí v oblasti SWORD. Nutno říci, že v "Den D" prakticky Spojenci nedosáhli žádného z cílů, které byly dle plánů "Operace NEPTUNE" a "Operace OVERLORD" stanoveny. Je pravda, že "Hlavní síly" všech útočných divizí byly sice na pobřeží, ale vzhledem k bouři v kanálu La Manche, zaostávala vykládka za plánem o 12 hodin a tak tehdy existovala reálná možnost (samozřejmě po popisu skutečné německé situace, z německých zápisů, který byl možný až po válce, je jasné, že reálná možnost Němců na široce založený německý protiúder ráno dne 7. června, nebo ještě večer, nebo v noci, neexistovala, ale tak přesně Spojenci německou situaci tehdy neznali), že široce založeným německým protiúderem budou invazní síly Spojenců vrženy zpět do moře.
Na všech invazních plážích působily Spojencům potíže podmořské překážky, které bylo nutno odstranit, pokud neměly způsobovat neustále přijíždějícím výsadkovým plavidlům těžké ztráty. Spojenečtí velitelé to věděli, a proto od chvíle, kdy opadl ranní příliv, museli žabí muži a ženijní demoliční oddíly neustále konat svou práci.
V některých historických pracích je na oblasti GOLD ukázáno o jak rozsáhlý úkol se jednalo, s čím vším se museli žabí muži a demoliční oddíly vyrovnat. V oblasti GOLD, což je 5,5 km vyloďovacích pláží, bylo 2 500 překážek, což znamená, že tam bylo 900 tun oceli, betonu a dřeva, když většina překážek byla opatřena minami a dělostřeleckými granáty, které explodovaly i při slabém nárazu. Všechny takto vyjmenované překážky musely být systematicky ničeny náložemi trhavin a po výbuchu byly všechny zbytky odtaženy stranou, aby nepřekážely v provozu v plavebních koridorech. I když Spojenci nasadili všechny své dostupné jednotky v oblasti GOLD, do půlnoci z 6. na 7. června se podařilo vyčistit jen nejdůležitější úseky a při příštím přílivu byla výsadková plavidla schopná připlouvat poměrně bezpečně.
Pro celkový život vyloděných jednotek zůstávalo neznámou veličinou - "Počasí". Spojenci počasí v "Den D", navzdory všem potížím při vylodění (vítr, velké vlny a časově dřív přicházející ranní příliv) hodnotí tak, že se přeci jenom ukázalo být menší nevýhodou, než se předpokládalo před 36ti hodinami, v době, kdy Eisenhower učinil osudové rozhodnutí (místo 5. se bude vyloďovat 6. června). Dokonce poruchy počasí přispěly podstatně k momentu překvapení. Během "Dne D" se počasí ještě zlepšilo a večer bylo hodnoceno jako přijatelné. Meteorologové však nedávali žádnou záruku, že přijatelné počasí vydrží i nadále. V takto popsané situaci zůstávalo klíčovou otázkou zda se Spojencům podaří přisunout dostatečné posily, neboť hrozilo zhoršení počasí. K počasí se vyjádřil i Winston Churchill, když řekl, cituji:
"Byl to prvek, který se vznášel jako sup na obloze nad úvahami i těch největších optimistů."
Ztráty.
Po všech záporných i kladných vyjádření o vylodění si řekněme, že do večera 6. června 1944 Spojenci dobyli pozoruhodného vítězství za cenu přibližně 2 500 mrtvých.
Zde upozorňuji, že všechna čísla, která budu nyní uvádět, nebudou nikdy přesná, neboť všechny historické prameny říkají, že povaha největšího obojživelného vylodění všech dob, přesné vyčíslení neumožňuje.
Většina historiků se shoduje na tom, že ztráty v "Den D" v Normandii nepřesáhly 11 000 mužů mrtvých, zraněných a nezvěstných, když mrtvých by nemělo být víc než 2 500.
Americká armáda o svých dvou úsecích - UTAH, OMAHA hlásila 6 603 mužů mrtvých, zraněných a nezvěstných, ze kterých bylo 1 465 zabito (když na OMAZE hovoří o přibližně tisíci mrtvých za 12 hodin), 3 184 zraněno a 1 954 bylo nezvěstných.
Bohužel přesnější údaje, které by šlo srovnat s americkými údaji, nevydala oficiálně britská 2. A.
Zde se z hlediska britské 2. A hovoří o tom, že v prvních pěti dnech bylo zabito a zraněno 5 259 mužů, ztráty Britů a Kanaďanů v "Den D" prý neměly přesáhnout 4 000 mužů.
U Němců se hovoří za Den D o tom, že 716. (statická) divize byla prakticky zničena a 21. td utrpěla vážné ztráty
Celkem se v "Den D" v oblasti Normandie vylodilo více než 130 000 vojáků ( existují prameny, které říkají 137 000 vojáků) a přes 23 000 jich bylo na francouzské území dopraveno letecky.
Tolik německou propagandou vychvalovaný "Hitlerův Atlantický val" byl prostě prolomen. Všechna ta obranná zařízení, která Němce stála tolik práce a materiálu, prostě nedokázala invazní síly zadržet.
Stalin v telegramu Winstonu Churchillovi dne 11. června 1944 napsal, cituji:
"Děkuji za zprávu. Jak je patrné, výsadek plánovaný v obrovském rozsahu se plně zdařil. Já i moji kolegové musíme přiznat, že co do rozsahu, širokého záměru a mistrovského provedení dějiny vojenství neznají jinou podobnou akci. Jak známo, Napoleonův plán na překročení La Manche svého času hanebně neuspěl. Hysterik Hitler, který se 2 roky holedbal, že překročí La Manche, se neodhodlal provést ani náznak pokusu o uskutečnění této hrozby. Teprve našim Spojencům se podařilo se ctí provést grandiózní plán překročení La Manche. Dějiny zaznamenají tento čin jako výkon nejvyššího řádu."
Nejčastěji bombardované cíle od roku 1942 do roku 1944, na které směřovala v Třetí říši
bombardovací kampaň Spojenců.
Rozkaz, který jménem Vrchního velitelství OKW, vydal v 6 hodin ráno Dne D, náčelník štábu generálplukovník Jodl, vydržel v platnosti takřka 12 hodin( skutečnost je spíše 10 hodin, jak si za chvíli řekneme, a jak také říkají některé historické prameny), než jej Hitler změnil. Rozkaz zakazoval použít strategické zálohy německých td na protiútok! Mohl jej změnit jen Hitler, který takřka celé dopoledne ještě spal.
Vypovídá o tom i zápis ministra pro zbrojní výrobu Alberta Speera, který zní, cituji:
"6. června kolem desáté hodiny dopolední jsem byl na Berghofu, když mi jeden z Hitlerových pobočníků řekl, že časně ráno začala invaze. ´Byl führer probuzen?´ optal jsem se. ´Ne, zprávy přijímá až posnídá.´ V nedávných dnech Hitler často opakoval, že nepřítel pravděpodobně začne s klamným útokem, aby odlákal naše jednotky z prostoru skutečné invaze. Tak jej nikdo nechtěl vzbudit a potom být obviněn, že chybně zhodnotil situaci."
Pravidelná štábní konference, za přítomnosti Adolfa Hitlera na Berghofu, začala 6. června 1944 až po poledni. A Hitler ji zase začal zdůrazněním, že je přesvědčen, že k vlastní, té "Hlavní Invazi", dojde později a jinde. A se situací na normandských plážích je se třeba vyrovnat...!
Zaznělo, jak se s ní vyrovnat, a po chvíli přeci jenom Hitler souhlasil s použitím strategických záloh.
Krátce před 16,00 odpoledne se německá 7. A dozvěděla, že jí byly podřízeny 2 tankové divize - "Panzer Lehr" , generál Bayerlein a 12. td SS generála Witta(do 14. června velel 12. td SS generál Witt, který byl ten den zabit v boji, a poté 12. td SS, tedy ještě 14. června, přešla po velení generála Kurta Meyera). Jenomže v takhle pozdním odpoledni bylo již pozdě, aby obě divize mohly svou největší silou, tanky a SHD zasáhnout do bojů ještě 6. června v prostoru okolo Caen..!
O hodinu později, tedy v 17,00, Rundstedtovo Vrchní velitelství Západ(OB West), upozornilo náčelníka štábu 7. A generálmajora Pamsela, že Vrchní velitelství OKW, si přeje, aby spojenecká předmostí byla zničena ještě večer a v noci 6. června, protože prý hrozilo nebezpečí, že si nepřítel po moři a vzduchem přisune posily...!
Podle nového rozkazu náčelníka štábu OKW generálplukovníka Jodla musely být všechny německé síly, které byly v oblasti Normandie k dispozici, vrženy do prostoru spojeneckého průlomu a vyloděné předmostí mělo být zlikvidováno během noci ze 6. na 7. června.
Náčelník štábu německé 7. A generál Pemsel prohlásil rozkaz za nemožný, neboť 12. td SS nemohla zaútočit hlavní silou dřív než 7. června v průběhu, a "Panzer Lehr" ještě o 24 hodin později, tedy 8. června...!
Přes všechna upozornění, která do OKW poslal přes Hlavní Velitelství Západ, náčelník štábu 7. A generál Pamsel, stejně si náčelník štábu OKW Jodl vedl svou, když dal 7. A na závěr rozkaz - 21. td musí zaútočit okamžitě, a to buď se všemi příchozími posilami, nebo i bez nich!....( my z předchozího víme, že některé svazky 21. td již od rána 6. června 1944 po řadu hodin bojovaly v těžkých bojích se spojeneckými výsadky), a také Jodl rozkázal, jménem OKW, že přísun posil musí být proveden již v noci ze 6. na 7. června.
Je jasné, že noc z 6. na 7. června byla pro Němce vítanou ochranou, jenomže takhle brzo do prostoru bojů přispěchala jediná záloha, která se ráno 7. června dostala do prostoru oblasti Caen - Úderná skupina 12. td, tehdy ještě pod velením brigadeführera (generálmajora) Kurta Meyera (Meyer po zabití velitele divize generála Witta 12. td SS, stalo se tak 14. června, velel divizi až do září 1944), kterou poslal polní maršál Rundstedt již ráno 6. června, aby se přesunula k Lisieux. Bylo 16 hodin odpoledne "Dne D", když generál Meyer obdržel pro svou "Bojovou Skupinu" nový rozkaz, že se má okamžitě a co největší rychlostí přemístit do oblasti Evrécy, což bylo 14,5 km jihozápadně od města Caen. Tady se měl spojit s 21. td a společným útokem měly zničit spojenecké síly, které pronikaly západně od řeky Orne. Jenomže za denního světla byly Meyerovy motorizované kolony velice často napadány spojeneckými letadly. Průměrná rychlost postupu německých motorizovaných kolon se tak snížila až na 6 km za hodinu. Když se setmělo, přece jenom se pro motorizované kolony situace zlepšila, ale vyvstal jiný problém. Německé motorizované kolony do půlnoci 6. června dosáhly Evrécy, ale byly bez PHM, neboť celý den prováděly úhybné manévry s pomalou jízdou a s častými zastávkami. Generál Meyer předpokládal, že ze skladů PHM u Evrécy doplní pohonné hmoty, ale letadla Spojenců jej ještě odpoledne předešla. Němci u Evrécy našli jen ohořelé a zčernalé nádrže, ze kterých se valil dým... O bojích letectva Spojenců si řekneme v samostatném článku.
Celková bilance "Dne D" - 6. června 1944.
Spojencům se v průběhu "Dne D" podařilo proniknout mezi řekami Vire (myšleno zde OMAHA) a Orne (východ SWORDU) do pevnosti, kterou Němci nazvali "Atlantický val" na frontě široké 48 km. Němce se podařilo dokonale zaskočit, a i když místy se ztrátami, překonat jejich obranu a jak už bylo mnohokrát řečeno, Spojenci dokonale vyřadili z boje německé letectvo i námořnictvo. Díky letecké nadvládě Spojenců( ale i liknavosti a špatným rozkazům u německého velení) se podařilo i zneschopnit německé tankové zálohy. "Den D" se zdál být úspěšný, ale v žádném případě ještě nebylo ani zdaleka rozhodnuto. Vždyť večer a v noci 6. června
bylo ještě předmostí na UTAHU izolováno a několik dní trvalo, než se americký 7. as bojující na UTAHU spojil s 5. as na OMAZE ( stalo se tak zcela až k ránu 13. června 1944). Večer a v noci se zdál ještě průlom v oblasti OMAHA nejistý. Také mezi americkým 5. as z oblasi OMAHA a britskou 2. A, která začínala v oblasti GOLD, zůstávala mezera široká 11 km. Další mezera, 5 km, byla, jak jsme si řekli, mezi kanadskou 3. pěší divizí v oblasti JUNO a britskou 3. pěší divizí v oblasti SWORD. Nutno říci, že v "Den D" prakticky Spojenci nedosáhli žádného z cílů, které byly dle plánů "Operace NEPTUNE" a "Operace OVERLORD" stanoveny. Je pravda, že "Hlavní síly" všech útočných divizí byly sice na pobřeží, ale vzhledem k bouři v kanálu La Manche, zaostávala vykládka za plánem o 12 hodin a tak tehdy existovala reálná možnost (samozřejmě po popisu skutečné německé situace, z německých zápisů, který byl možný až po válce, je jasné, že reálná možnost Němců na široce založený německý protiúder ráno dne 7. června, nebo ještě večer, nebo v noci, neexistovala, ale tak přesně Spojenci německou situaci tehdy neznali), že široce založeným německým protiúderem budou invazní síly Spojenců vrženy zpět do moře.
Na všech invazních plážích působily Spojencům potíže podmořské překážky, které bylo nutno odstranit, pokud neměly způsobovat neustále přijíždějícím výsadkovým plavidlům těžké ztráty. Spojenečtí velitelé to věděli, a proto od chvíle, kdy opadl ranní příliv, museli žabí muži a ženijní demoliční oddíly neustále konat svou práci.
V některých historických pracích je na oblasti GOLD ukázáno o jak rozsáhlý úkol se jednalo, s čím vším se museli žabí muži a demoliční oddíly vyrovnat. V oblasti GOLD, což je 5,5 km vyloďovacích pláží, bylo 2 500 překážek, což znamená, že tam bylo 900 tun oceli, betonu a dřeva, když většina překážek byla opatřena minami a dělostřeleckými granáty, které explodovaly i při slabém nárazu. Všechny takto vyjmenované překážky musely být systematicky ničeny náložemi trhavin a po výbuchu byly všechny zbytky odtaženy stranou, aby nepřekážely v provozu v plavebních koridorech. I když Spojenci nasadili všechny své dostupné jednotky v oblasti GOLD, do půlnoci z 6. na 7. června se podařilo vyčistit jen nejdůležitější úseky a při příštím přílivu byla výsadková plavidla schopná připlouvat poměrně bezpečně.
Pro celkový život vyloděných jednotek zůstávalo neznámou veličinou - "Počasí". Spojenci počasí v "Den D", navzdory všem potížím při vylodění (vítr, velké vlny a časově dřív přicházející ranní příliv) hodnotí tak, že se přeci jenom ukázalo být menší nevýhodou, než se předpokládalo před 36ti hodinami, v době, kdy Eisenhower učinil osudové rozhodnutí (místo 5. se bude vyloďovat 6. června). Dokonce poruchy počasí přispěly podstatně k momentu překvapení. Během "Dne D" se počasí ještě zlepšilo a večer bylo hodnoceno jako přijatelné. Meteorologové však nedávali žádnou záruku, že přijatelné počasí vydrží i nadále. V takto popsané situaci zůstávalo klíčovou otázkou zda se Spojencům podaří přisunout dostatečné posily, neboť hrozilo zhoršení počasí. K počasí se vyjádřil i Winston Churchill, když řekl, cituji:
"Byl to prvek, který se vznášel jako sup na obloze nad úvahami i těch největších optimistů."
Ztráty.
Po všech záporných i kladných vyjádření o vylodění si řekněme, že do večera 6. června 1944 Spojenci dobyli pozoruhodného vítězství za cenu přibližně 2 500 mrtvých.
Zde upozorňuji, že všechna čísla, která budu nyní uvádět, nebudou nikdy přesná, neboť všechny historické prameny říkají, že povaha největšího obojživelného vylodění všech dob, přesné vyčíslení neumožňuje.
Většina historiků se shoduje na tom, že ztráty v "Den D" v Normandii nepřesáhly 11 000 mužů mrtvých, zraněných a nezvěstných, když mrtvých by nemělo být víc než 2 500.
Americká armáda o svých dvou úsecích - UTAH, OMAHA hlásila 6 603 mužů mrtvých, zraněných a nezvěstných, ze kterých bylo 1 465 zabito (když na OMAZE hovoří o přibližně tisíci mrtvých za 12 hodin), 3 184 zraněno a 1 954 bylo nezvěstných.
Bohužel přesnější údaje, které by šlo srovnat s americkými údaji, nevydala oficiálně britská 2. A.
Zde se z hlediska britské 2. A hovoří o tom, že v prvních pěti dnech bylo zabito a zraněno 5 259 mužů, ztráty Britů a Kanaďanů v "Den D" prý neměly přesáhnout 4 000 mužů.
U Němců se hovoří za Den D o tom, že 716. (statická) divize byla prakticky zničena a 21. td utrpěla vážné ztráty
Celkem se v "Den D" v oblasti Normandie vylodilo více než 130 000 vojáků ( existují prameny, které říkají 137 000 vojáků) a přes 23 000 jich bylo na francouzské území dopraveno letecky.
Tolik německou propagandou vychvalovaný "Hitlerův Atlantický val" byl prostě prolomen. Všechna ta obranná zařízení, která Němce stála tolik práce a materiálu, prostě nedokázala invazní síly zadržet.
Stalin v telegramu Winstonu Churchillovi dne 11. června 1944 napsal, cituji:
"Děkuji za zprávu. Jak je patrné, výsadek plánovaný v obrovském rozsahu se plně zdařil. Já i moji kolegové musíme přiznat, že co do rozsahu, širokého záměru a mistrovského provedení dějiny vojenství neznají jinou podobnou akci. Jak známo, Napoleonův plán na překročení La Manche svého času hanebně neuspěl. Hysterik Hitler, který se 2 roky holedbal, že překročí La Manche, se neodhodlal provést ani náznak pokusu o uskutečnění této hrozby. Teprve našim Spojencům se podařilo se ctí provést grandiózní plán překročení La Manche. Dějiny zaznamenají tento čin jako výkon nejvyššího řádu."
