XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 103.
Napsal: 21/1/2013, 05:31
XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 103.
Ještě chvíli zde v textu bude řeč i o Operaci GOODWOOD, britské operaci na východním

křídle celého vylodění v Normandii, bojích od 18. do 21. července 1944. Proto ta mapa 18. až 21. července 1944.
Na konci minulého článku, Č 102., jsem hovořil o tom, že po uveřejnění komuniké, nebo také - směrnice generála Montgomeryho, - před skončením Operace GOODWOOD ( směrnice vytvořená v noci z 20. na 21. července 1944), že britská 2. A má přejít do obrany a připravit se na útok směrem k Falais a Argentanu, vyvolala "vřavu" - vlnu kritiky - porovnáno k prohlášení k 18. červenci. K 18. červenci Monty prohlašoval, že je s bitvou po prvním dnu spokojen...!
Řekněme si ještě více informací.
Prohlášení generála Montgomeryho ke dni 18. července bylo předčasné a určitě nepřesné, neboť v době, kdy jej učinil, byl vlastně postup spojeneckých jednotek takřka zastaven, a to díky hloubce německé obrany. Neobstálo ani vysvětlení, že šlo jen o klamný manévr, který měl Němce zmást (neměli se dozvědět, kam půjde Hlavní úder). Trochu snad vše vysvětlovalo ono předchozí prohlášení z 15. července - kde Monty
( generál Bernard Law Montgomery / Monty/, * 17. listopadu 1887, + 24. března 1976, byl

povýšen ke dni 1. září 1944, do hodnosti polní maršál, což byla nejvyšší hodnost, kterou mohl v anglické armádě dosáhnout.)
vysvětloval striktně limitované cíle útočné operace - nezáleží na zabraném území, ale upoutání německých td proti Britům a obsazení Bourguebského hřebene. Totiž Montymu a štábu 21. Skupiny armád se mohlo večer 18. července skutečně zdát, že je tohoto cíle dosaženo - jenomže ještě v dané chvíli nevěděl, že britská 11. obrněná divize byla přinucena ( německou protitankovou bariérou) ustoupit k železniční trati Caen - Vimont. Nic to nemění na faktu, že v komuniké použitá slova, cituji:
"jednotky pronikli do oblasti",
byla použita neobyčejně chybně, neboť, když si je britský tisk spojil ještě s " mohutnými akcemi letectva", došel hned k závěru, že jde o nový a významnější "El Alamejn", a dle toho byly formulovány novinové titulky - prostě blamáž na "ENtou". Když pak byla oznámena skutečná linie fronty, kterou britská 2. A dosáhla, zavládlo rozčarování.
Nejvíce rozčilené snad bylo letectvo, zejména, když vyšší důstojníci letectva zjistili, že k obnovení široce založeného útoku došlo až 19. července pozdě odpoledne ( po poradě) a že pozemní útoky znamenaly jen minimální postup s minimálními územními zisky...
A právě tehdy, večer 19. července si kapitán Butcher, pobočník generála Eisenhowera, zaznamenal do denníku, cituji:
"Tedder telefonoval a řekl, že Monty zastavil další postup tankových jednotek. Ike se velmi rozhněval..."
Dále pak bylo zaznamenáno, že se Tedder zmínil o rozladění letectva nad pomalým postupem na zemi. Hovořil dál o tom, že britští náčelníci štábů by vzhledem k neúspěchu ofenzívy vedené třemi tankovými divizemi podporovali jakékoliv doporučení Ika ( většina ví, že se Ike - /čti Ajk/ - "familierně" říkalo generálu Eisenhowerovi) týkající se Montgomeryho...
I když náčelníci štábů nijak svým vyjádřením jednoznačně nenavrhovali , aby byla provedena změna ve velení 21. Skupiny armád, přesto se ukazovalo v SHAEF, že je tam řada vysokých důstojníků, kteří chtěli po generálu Eisenhowerovi, aby převzal osobně řízení všech pozemních operací.
Generál Eisenhower( viz na Palbě od Leny:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=70&t=674
) však ještě v dané době návrh SHAEF odmítl, ale sám byl pomalým postupem rozladěn a znepokojen, a v tom smyslu se vyjádřil se svými obavami i před ministerským předsedou Jeho Veličenstva, Winstonem Churchilem, který se v té době připravoval na návštěvu spojeneckého předmostí v Normandii.
Bylo 20. července 1944, tedy ještě v době končící Operace GOODWOOD, když z Anglie do Normandie odletěl generál Eisenhower na poradu s generály Bradleym a Montgomerym. Eisenhower na poradě vyjádřil zklamání, když zjistil, že americká ofenzíva - "Operace COBRA" - jejíž zahájení bylo naplánováno na 21. července 1944 , bylo odloženo, kvůli nepříznivému počasí. Zároveň velitele Expedičních vojsk překvapila spokojenost generála Montgomeryho s průběhem a výsledkem "operace GOODWOOD". Dokonce navíc generál Montgomery dokázal přesvědčit i Winstona Churchilla o správnosti svého plánu (upoutat německé td na frontě proti Britům), ze kterého jasně prý vyplývalo, že je na dosah velké vítězství - proražení německého sevření v Normandii. Nemohl však tehdy přesvědčit Hlavní maršály letectva Teddera, Leigh-Malloryho, ale i řadu dalších štábních důstojníků SHAEF, kteří zůstávali k Montgomeryho postupu skeptičtí. I po letech se mnoho historiků domnívá, že některé argumenty Montgomeryho byly pochybné, a že postup měl být určitě rychlejší.
Argumentuje se tím, že sice do 20. července britská 2. A, zabezpečila důležité komunikace procházející Caen a rozšířila původní malé nástupiště východně od řeky Orne na rozsáhlé předmostí o šířce 8 km a hloubce 20 km. Stejně tak byla pravda, že po celou dobu britská 2. A poutala hlavní síly německých td, i když se je nepodařile zničit v takovém rozsahu v jakém Monty doufal. Ale na druhé straně byla cena, kterou za to Britové zaplatili příliš vysoká.
Pravdou také zůstávalo, že Montgomery nakonec dobyl Caen, ale až po provedení dvou velkých útoků za použití mohutných sil strategického letectva k ryze taktickým účelům. Nejvyšší američtí štábní důstojníci se proto netajili názorem, že všechny operace proti Caen byly v podstatě Montgomeryho porážkou, zvláště co se "promrhaného času" týká.
Zde historici poznamenávají, že to byla vlastně první a poslední velká bitva, kterou Britové vybojovali vlastními silami, a z následků bitvy se již nikdy nevzpamatovali.
Historici hovoří o tom, že generál Montgomery předpokládal, že právě bitva o Caen bude stejným a dokonce ještě významnějším úspěchem než byla bitva u El Alamejnu a měla zvýšit zásluhy a slávu britských zbraní - no a samozřejmě i jejich velitele - Montgomeryho. To se nestalo. Výsledek byl, že britské jednotky poté, co s nasazením ohromného množství sil Caen obsadily, byly těsně pod městem přinuceny další postup dočasně zastavit a prakticky celý jeden tankový sbor - 8. ts - byl obětován, neboť palba německých děl 88 mm ničila jednu útočící tankovou vlnu za druhou. Němci zde opět sklonili své protiletadlové hlavně univerzálních děl 88 mm a kryti ploty Bocage zavalili britské tankové formace přívalem oceli.
Chybný byl od začátku i veškerý britský průzkum, podle kterého štábní důstojníci generála Montgomeryho předpokládali, že narazí pouze na německé polní dělostřelectvo( a nikoliv na 5 pásem německé obrany), které mělo podporovat pozemní jednotky v obraně. Situace však vypadala úplně jinak, zvláště poté, kdy zejména letecké bombardování Spojenců (z důvodu těžkého zranění leteckého návodčího) selhalo, když i jednou z příčin selhání byla mlha a prach bojů.
Krátce po dobytí města Caen se rychle vyčerpaly britské síly. Za ovládnutí caenského prostoru zaplatili Britové těžkou daň, a ať už generál Montgomery prohlašoval cokoli, u Caen se nevyznamenal.
Jak poznamenává i náš přední historik Miloš Hubáček ve své knize - Invaze - když říká, cituji:
"Proto také Stalinův telegram Churchillovi:
'Blahopřeji k vašemu brilantnímu vítězství u Caen!'
Vypadá spíše jako ironický šleh než nějaká pochvala."
Historickou literaturou se pak nese i souhlas se závěrem, že po dobytí Caen už vlastně Montgomery nikdy nebyl schopen shromáždit pod svým velením dostatečné britské síly, aby mohl jen s ryze britskými jednotkami, s ryze britským materiálem - vést ofenzivní válku. Vždy, když do roku 1945, Montgomery prováděl útočné akce, chtěl a musel mít neustálou převahu nad nepřítelem, a vždy se spoléhal na americké posily a na americký válečný materiál.
(Ke čtvrtku 20. července 1944 se váže jedna důležitá akce - "Operace Valkýra". Ten den explodovala ve 12 hodin 42 minut v Hitlerově hlavním stanu /Wolfsschanze/ časovaná zápalná bomba, kterou tam uložil hrabě Stauffenberg. Adolf Hitler byl jen lehce zraněn, ale někteří účastníci porady byli zabiti. Po atentátu, se nacisté a lidé věrní Hitlerovi vyrovnali se svou opozicí tak, že všechny i sympatizující s atentátem popravili, byl například generálplukovník Guderian, do té doby generální inspektor tankových zbraní, Hitlerem jmenován jako nástupce generálplukovníka Zeitzlera. Generálplukovník Zeitzler do své smrti při atentátu vykonával funkci náčelníka štábu armády. Jeho agendu tak, po atentátu, převzal Guderian Informace je z Použitých podkladů na konci tří článků - u Č 105.
Na palbě se operací zabývá Lord a u článku je i diskuse, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=16&t=227
).
Německá situace v druhé polovině července 1944 na Západní frontě.
Bylo 15. července 1944, tedy 2 dny předtím, než byl Rommel těžce zraněn, když polní maršál sestavil a napsal své poslední hlášení pro OKW. V hlášení vykreslil chmurný, ale pravdivý obraz bojové situace na Západní frontě, v němž upozorňoval, že se nezadržitelně blíží pro německá vojska vážná krize. V hlášení píše, cituji:
"V dohledné době se nepříteli podaří prolomit naší slabě chráněnou frontu, obzvláště na úseku 7. A, a proniknout hluboko do Francie... Vojska kladou všude hrdinský odpor, nerovný boj se však blíží ke konci. Podle mého názoru je třeba z této situace vyvodit příslušné závěry."
Ještě chvíli zde v textu bude řeč i o Operaci GOODWOOD, britské operaci na východním

křídle celého vylodění v Normandii, bojích od 18. do 21. července 1944. Proto ta mapa 18. až 21. července 1944.
Na konci minulého článku, Č 102., jsem hovořil o tom, že po uveřejnění komuniké, nebo také - směrnice generála Montgomeryho, - před skončením Operace GOODWOOD ( směrnice vytvořená v noci z 20. na 21. července 1944), že britská 2. A má přejít do obrany a připravit se na útok směrem k Falais a Argentanu, vyvolala "vřavu" - vlnu kritiky - porovnáno k prohlášení k 18. červenci. K 18. červenci Monty prohlašoval, že je s bitvou po prvním dnu spokojen...!
Řekněme si ještě více informací.
Prohlášení generála Montgomeryho ke dni 18. července bylo předčasné a určitě nepřesné, neboť v době, kdy jej učinil, byl vlastně postup spojeneckých jednotek takřka zastaven, a to díky hloubce německé obrany. Neobstálo ani vysvětlení, že šlo jen o klamný manévr, který měl Němce zmást (neměli se dozvědět, kam půjde Hlavní úder). Trochu snad vše vysvětlovalo ono předchozí prohlášení z 15. července - kde Monty
( generál Bernard Law Montgomery / Monty/, * 17. listopadu 1887, + 24. března 1976, byl

povýšen ke dni 1. září 1944, do hodnosti polní maršál, což byla nejvyšší hodnost, kterou mohl v anglické armádě dosáhnout.)
vysvětloval striktně limitované cíle útočné operace - nezáleží na zabraném území, ale upoutání německých td proti Britům a obsazení Bourguebského hřebene. Totiž Montymu a štábu 21. Skupiny armád se mohlo večer 18. července skutečně zdát, že je tohoto cíle dosaženo - jenomže ještě v dané chvíli nevěděl, že britská 11. obrněná divize byla přinucena ( německou protitankovou bariérou) ustoupit k železniční trati Caen - Vimont. Nic to nemění na faktu, že v komuniké použitá slova, cituji:
"jednotky pronikli do oblasti",
byla použita neobyčejně chybně, neboť, když si je britský tisk spojil ještě s " mohutnými akcemi letectva", došel hned k závěru, že jde o nový a významnější "El Alamejn", a dle toho byly formulovány novinové titulky - prostě blamáž na "ENtou". Když pak byla oznámena skutečná linie fronty, kterou britská 2. A dosáhla, zavládlo rozčarování.
Nejvíce rozčilené snad bylo letectvo, zejména, když vyšší důstojníci letectva zjistili, že k obnovení široce založeného útoku došlo až 19. července pozdě odpoledne ( po poradě) a že pozemní útoky znamenaly jen minimální postup s minimálními územními zisky...
A právě tehdy, večer 19. července si kapitán Butcher, pobočník generála Eisenhowera, zaznamenal do denníku, cituji:
"Tedder telefonoval a řekl, že Monty zastavil další postup tankových jednotek. Ike se velmi rozhněval..."
Dále pak bylo zaznamenáno, že se Tedder zmínil o rozladění letectva nad pomalým postupem na zemi. Hovořil dál o tom, že britští náčelníci štábů by vzhledem k neúspěchu ofenzívy vedené třemi tankovými divizemi podporovali jakékoliv doporučení Ika ( většina ví, že se Ike - /čti Ajk/ - "familierně" říkalo generálu Eisenhowerovi) týkající se Montgomeryho...
I když náčelníci štábů nijak svým vyjádřením jednoznačně nenavrhovali , aby byla provedena změna ve velení 21. Skupiny armád, přesto se ukazovalo v SHAEF, že je tam řada vysokých důstojníků, kteří chtěli po generálu Eisenhowerovi, aby převzal osobně řízení všech pozemních operací.
Generál Eisenhower( viz na Palbě od Leny:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=70&t=674
) však ještě v dané době návrh SHAEF odmítl, ale sám byl pomalým postupem rozladěn a znepokojen, a v tom smyslu se vyjádřil se svými obavami i před ministerským předsedou Jeho Veličenstva, Winstonem Churchilem, který se v té době připravoval na návštěvu spojeneckého předmostí v Normandii.
Bylo 20. července 1944, tedy ještě v době končící Operace GOODWOOD, když z Anglie do Normandie odletěl generál Eisenhower na poradu s generály Bradleym a Montgomerym. Eisenhower na poradě vyjádřil zklamání, když zjistil, že americká ofenzíva - "Operace COBRA" - jejíž zahájení bylo naplánováno na 21. července 1944 , bylo odloženo, kvůli nepříznivému počasí. Zároveň velitele Expedičních vojsk překvapila spokojenost generála Montgomeryho s průběhem a výsledkem "operace GOODWOOD". Dokonce navíc generál Montgomery dokázal přesvědčit i Winstona Churchilla o správnosti svého plánu (upoutat německé td na frontě proti Britům), ze kterého jasně prý vyplývalo, že je na dosah velké vítězství - proražení německého sevření v Normandii. Nemohl však tehdy přesvědčit Hlavní maršály letectva Teddera, Leigh-Malloryho, ale i řadu dalších štábních důstojníků SHAEF, kteří zůstávali k Montgomeryho postupu skeptičtí. I po letech se mnoho historiků domnívá, že některé argumenty Montgomeryho byly pochybné, a že postup měl být určitě rychlejší.
Argumentuje se tím, že sice do 20. července britská 2. A, zabezpečila důležité komunikace procházející Caen a rozšířila původní malé nástupiště východně od řeky Orne na rozsáhlé předmostí o šířce 8 km a hloubce 20 km. Stejně tak byla pravda, že po celou dobu britská 2. A poutala hlavní síly německých td, i když se je nepodařile zničit v takovém rozsahu v jakém Monty doufal. Ale na druhé straně byla cena, kterou za to Britové zaplatili příliš vysoká.
Pravdou také zůstávalo, že Montgomery nakonec dobyl Caen, ale až po provedení dvou velkých útoků za použití mohutných sil strategického letectva k ryze taktickým účelům. Nejvyšší američtí štábní důstojníci se proto netajili názorem, že všechny operace proti Caen byly v podstatě Montgomeryho porážkou, zvláště co se "promrhaného času" týká.
Zde historici poznamenávají, že to byla vlastně první a poslední velká bitva, kterou Britové vybojovali vlastními silami, a z následků bitvy se již nikdy nevzpamatovali.
Historici hovoří o tom, že generál Montgomery předpokládal, že právě bitva o Caen bude stejným a dokonce ještě významnějším úspěchem než byla bitva u El Alamejnu a měla zvýšit zásluhy a slávu britských zbraní - no a samozřejmě i jejich velitele - Montgomeryho. To se nestalo. Výsledek byl, že britské jednotky poté, co s nasazením ohromného množství sil Caen obsadily, byly těsně pod městem přinuceny další postup dočasně zastavit a prakticky celý jeden tankový sbor - 8. ts - byl obětován, neboť palba německých děl 88 mm ničila jednu útočící tankovou vlnu za druhou. Němci zde opět sklonili své protiletadlové hlavně univerzálních děl 88 mm a kryti ploty Bocage zavalili britské tankové formace přívalem oceli.
Chybný byl od začátku i veškerý britský průzkum, podle kterého štábní důstojníci generála Montgomeryho předpokládali, že narazí pouze na německé polní dělostřelectvo( a nikoliv na 5 pásem německé obrany), které mělo podporovat pozemní jednotky v obraně. Situace však vypadala úplně jinak, zvláště poté, kdy zejména letecké bombardování Spojenců (z důvodu těžkého zranění leteckého návodčího) selhalo, když i jednou z příčin selhání byla mlha a prach bojů.
Krátce po dobytí města Caen se rychle vyčerpaly britské síly. Za ovládnutí caenského prostoru zaplatili Britové těžkou daň, a ať už generál Montgomery prohlašoval cokoli, u Caen se nevyznamenal.
Jak poznamenává i náš přední historik Miloš Hubáček ve své knize - Invaze - když říká, cituji:
"Proto také Stalinův telegram Churchillovi:
'Blahopřeji k vašemu brilantnímu vítězství u Caen!'
Vypadá spíše jako ironický šleh než nějaká pochvala."
Historickou literaturou se pak nese i souhlas se závěrem, že po dobytí Caen už vlastně Montgomery nikdy nebyl schopen shromáždit pod svým velením dostatečné britské síly, aby mohl jen s ryze britskými jednotkami, s ryze britským materiálem - vést ofenzivní válku. Vždy, když do roku 1945, Montgomery prováděl útočné akce, chtěl a musel mít neustálou převahu nad nepřítelem, a vždy se spoléhal na americké posily a na americký válečný materiál.
(Ke čtvrtku 20. července 1944 se váže jedna důležitá akce - "Operace Valkýra". Ten den explodovala ve 12 hodin 42 minut v Hitlerově hlavním stanu /Wolfsschanze/ časovaná zápalná bomba, kterou tam uložil hrabě Stauffenberg. Adolf Hitler byl jen lehce zraněn, ale někteří účastníci porady byli zabiti. Po atentátu, se nacisté a lidé věrní Hitlerovi vyrovnali se svou opozicí tak, že všechny i sympatizující s atentátem popravili, byl například generálplukovník Guderian, do té doby generální inspektor tankových zbraní, Hitlerem jmenován jako nástupce generálplukovníka Zeitzlera. Generálplukovník Zeitzler do své smrti při atentátu vykonával funkci náčelníka štábu armády. Jeho agendu tak, po atentátu, převzal Guderian Informace je z Použitých podkladů na konci tří článků - u Č 105.
Na palbě se operací zabývá Lord a u článku je i diskuse, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=16&t=227
).
Německá situace v druhé polovině července 1944 na Západní frontě.
Bylo 15. července 1944, tedy 2 dny předtím, než byl Rommel těžce zraněn, když polní maršál sestavil a napsal své poslední hlášení pro OKW. V hlášení vykreslil chmurný, ale pravdivý obraz bojové situace na Západní frontě, v němž upozorňoval, že se nezadržitelně blíží pro německá vojska vážná krize. V hlášení píše, cituji:
"V dohledné době se nepříteli podaří prolomit naší slabě chráněnou frontu, obzvláště na úseku 7. A, a proniknout hluboko do Francie... Vojska kladou všude hrdinský odpor, nerovný boj se však blíží ke konci. Podle mého názoru je třeba z této situace vyvodit příslušné závěry."