PALBA.CZ

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 103.

Ještě chvíli zde v textu bude řeč i o Operaci GOODWOOD, britské operaci na východním



křídle celého vylodění v Normandii, bojích od 18. do 21. července 1944. Proto ta mapa 18. až 21. července 1944.

Na konci minulého článku, Č 102., jsem hovořil o tom, že po uveřejnění komuniké, nebo také - směrnice generála Montgomeryho, - před skončením Operace GOODWOOD ( směrnice vytvořená v noci z 20. na 21. července 1944), že britská 2. A má přejít do obrany a připravit se na útok směrem k Falais a Argentanu, vyvolala "vřavu" - vlnu kritiky - porovnáno k prohlášení k 18. červenci. K 18. červenci Monty prohlašoval, že je s bitvou po prvním dnu spokojen...!
Řekněme si ještě více informací.
Prohlášení generála Montgomeryho ke dni 18. července bylo předčasné a určitě nepřesné, neboť v době, kdy jej učinil, byl vlastně postup spojeneckých jednotek takřka zastaven, a to díky hloubce německé obrany. Neobstálo ani vysvětlení, že šlo jen o klamný manévr, který měl Němce zmást (neměli se dozvědět, kam půjde Hlavní úder). Trochu snad vše vysvětlovalo ono předchozí prohlášení z 15. července - kde Monty
( generál Bernard Law Montgomery / Monty/, * 17. listopadu 1887, + 24. března 1976, byl




povýšen ke dni 1. září 1944, do hodnosti polní maršál, což byla nejvyšší hodnost, kterou mohl v anglické armádě dosáhnout.)
vysvětloval striktně limitované cíle útočné operace - nezáleží na zabraném území, ale upoutání německých td proti Britům a obsazení Bourguebského hřebene. Totiž Montymu a štábu 21. Skupiny armád se mohlo večer 18. července skutečně zdát, že je tohoto cíle dosaženo - jenomže ještě v dané chvíli nevěděl, že britská 11. obrněná divize byla přinucena ( německou protitankovou bariérou) ustoupit k železniční trati Caen - Vimont. Nic to nemění na faktu, že v komuniké použitá slova, cituji:

"jednotky pronikli do oblasti",

byla použita neobyčejně chybně, neboť, když si je britský tisk spojil ještě s " mohutnými akcemi letectva", došel hned k závěru, že jde o nový a významnější "El Alamejn", a dle toho byly formulovány novinové titulky - prostě blamáž na "ENtou". Když pak byla oznámena skutečná linie fronty, kterou britská 2. A dosáhla, zavládlo rozčarování.
Nejvíce rozčilené snad bylo letectvo, zejména, když vyšší důstojníci letectva zjistili, že k obnovení široce založeného útoku došlo až 19. července pozdě odpoledne ( po poradě) a že pozemní útoky znamenaly jen minimální postup s minimálními územními zisky...
A právě tehdy, večer 19. července si kapitán Butcher, pobočník generála Eisenhowera, zaznamenal do denníku, cituji:

"Tedder telefonoval a řekl, že Monty zastavil další postup tankových jednotek. Ike se velmi rozhněval..."

Dále pak bylo zaznamenáno, že se Tedder zmínil o rozladění letectva nad pomalým postupem na zemi. Hovořil dál o tom, že britští náčelníci štábů by vzhledem k neúspěchu ofenzívy vedené třemi tankovými divizemi podporovali jakékoliv doporučení Ika ( většina ví, že se Ike - /čti Ajk/ - "familierně" říkalo generálu Eisenhowerovi) týkající se Montgomeryho...
I když náčelníci štábů nijak svým vyjádřením jednoznačně nenavrhovali , aby byla provedena změna ve velení 21. Skupiny armád, přesto se ukazovalo v SHAEF, že je tam řada vysokých důstojníků, kteří chtěli po generálu Eisenhowerovi, aby převzal osobně řízení všech pozemních operací.
Generál Eisenhower( viz na Palbě od Leny:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=70&t=674
) však ještě v dané době návrh SHAEF odmítl, ale sám byl pomalým postupem rozladěn a znepokojen, a v tom smyslu se vyjádřil se svými obavami i před ministerským předsedou Jeho Veličenstva, Winstonem Churchilem, který se v té době připravoval na návštěvu spojeneckého předmostí v Normandii.
Bylo 20. července 1944, tedy ještě v době končící Operace GOODWOOD, když z Anglie do Normandie odletěl generál Eisenhower na poradu s generály Bradleym a Montgomerym. Eisenhower na poradě vyjádřil zklamání, když zjistil, že americká ofenzíva - "Operace COBRA" - jejíž zahájení bylo naplánováno na 21. července 1944 , bylo odloženo, kvůli nepříznivému počasí. Zároveň velitele Expedičních vojsk překvapila spokojenost generála Montgomeryho s průběhem a výsledkem "operace GOODWOOD". Dokonce navíc generál Montgomery dokázal přesvědčit i Winstona Churchilla o správnosti svého plánu (upoutat německé td na frontě proti Britům), ze kterého jasně prý vyplývalo, že je na dosah velké vítězství - proražení německého sevření v Normandii. Nemohl však tehdy přesvědčit Hlavní maršály letectva Teddera, Leigh-Malloryho, ale i řadu dalších štábních důstojníků SHAEF, kteří zůstávali k Montgomeryho postupu skeptičtí. I po letech se mnoho historiků domnívá, že některé argumenty Montgomeryho byly pochybné, a že postup měl být určitě rychlejší.
Argumentuje se tím, že sice do 20. července britská 2. A, zabezpečila důležité komunikace procházející Caen a rozšířila původní malé nástupiště východně od řeky Orne na rozsáhlé předmostí o šířce 8 km a hloubce 20 km. Stejně tak byla pravda, že po celou dobu britská 2. A poutala hlavní síly německých td, i když se je nepodařile zničit v takovém rozsahu v jakém Monty doufal. Ale na druhé straně byla cena, kterou za to Britové zaplatili příliš vysoká.
Pravdou také zůstávalo, že Montgomery nakonec dobyl Caen, ale až po provedení dvou velkých útoků za použití mohutných sil strategického letectva k ryze taktickým účelům. Nejvyšší američtí štábní důstojníci se proto netajili názorem, že všechny operace proti Caen byly v podstatě Montgomeryho porážkou, zvláště co se "promrhaného času" týká.
Zde historici poznamenávají, že to byla vlastně první a poslední velká bitva, kterou Britové vybojovali vlastními silami, a z následků bitvy se již nikdy nevzpamatovali.
Historici hovoří o tom, že generál Montgomery předpokládal, že právě bitva o Caen bude stejným a dokonce ještě významnějším úspěchem než byla bitva u El Alamejnu a měla zvýšit zásluhy a slávu britských zbraní - no a samozřejmě i jejich velitele - Montgomeryho. To se nestalo. Výsledek byl, že britské jednotky poté, co s nasazením ohromného množství sil Caen obsadily, byly těsně pod městem přinuceny další postup dočasně zastavit a prakticky celý jeden tankový sbor - 8. ts - byl obětován, neboť palba německých děl 88 mm ničila jednu útočící tankovou vlnu za druhou. Němci zde opět sklonili své protiletadlové hlavně univerzálních děl 88 mm a kryti ploty Bocage zavalili britské tankové formace přívalem oceli.
Chybný byl od začátku i veškerý britský průzkum, podle kterého štábní důstojníci generála Montgomeryho předpokládali, že narazí pouze na německé polní dělostřelectvo( a nikoliv na 5 pásem německé obrany), které mělo podporovat pozemní jednotky v obraně. Situace však vypadala úplně jinak, zvláště poté, kdy zejména letecké bombardování Spojenců (z důvodu těžkého zranění leteckého návodčího) selhalo, když i jednou z příčin selhání byla mlha a prach bojů.
Krátce po dobytí města Caen se rychle vyčerpaly britské síly. Za ovládnutí caenského prostoru zaplatili Britové těžkou daň, a ať už generál Montgomery prohlašoval cokoli, u Caen se nevyznamenal.
Jak poznamenává i náš přední historik Miloš Hubáček ve své knize - Invaze - když říká, cituji:

"Proto také Stalinův telegram Churchillovi:
'Blahopřeji k vašemu brilantnímu vítězství u Caen!'

Vypadá spíše jako ironický šleh než nějaká pochvala."

Historickou literaturou se pak nese i souhlas se závěrem, že po dobytí Caen už vlastně Montgomery nikdy nebyl schopen shromáždit pod svým velením dostatečné britské síly, aby mohl jen s ryze britskými jednotkami, s ryze britským materiálem - vést ofenzivní válku. Vždy, když do roku 1945, Montgomery prováděl útočné akce, chtěl a musel mít neustálou převahu nad nepřítelem, a vždy se spoléhal na americké posily a na americký válečný materiál.

(Ke čtvrtku 20. července 1944 se váže jedna důležitá akce - "Operace Valkýra". Ten den explodovala ve 12 hodin 42 minut v Hitlerově hlavním stanu /Wolfsschanze/ časovaná zápalná bomba, kterou tam uložil hrabě Stauffenberg. Adolf Hitler byl jen lehce zraněn, ale někteří účastníci porady byli zabiti. Po atentátu, se nacisté a lidé věrní Hitlerovi vyrovnali se svou opozicí tak, že všechny i sympatizující s atentátem popravili, byl například generálplukovník Guderian, do té doby generální inspektor tankových zbraní, Hitlerem jmenován jako nástupce generálplukovníka Zeitzlera. Generálplukovník Zeitzler do své smrti při atentátu vykonával funkci náčelníka štábu armády. Jeho agendu tak, po atentátu, převzal Guderian Informace je z Použitých podkladů na konci tří článků - u Č 105.
Na palbě se operací zabývá Lord a u článku je i diskuse, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=16&t=227
).


Německá situace v druhé polovině července 1944 na Západní frontě.

Bylo 15. července 1944, tedy 2 dny předtím, než byl Rommel těžce zraněn, když polní maršál sestavil a napsal své poslední hlášení pro OKW. V hlášení vykreslil chmurný, ale pravdivý obraz bojové situace na Západní frontě, v němž upozorňoval, že se nezadržitelně blíží pro německá vojska vážná krize. V hlášení píše, cituji:

"V dohledné době se nepříteli podaří prolomit naší slabě chráněnou frontu, obzvláště na úseku 7. A, a proniknout hluboko do Francie... Vojska kladou všude hrdinský odpor, nerovný boj se však blíží ke konci. Podle mého názoru je třeba z této situace vyvodit příslušné závěry."

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 104.

Vrchní velitel německých vojsk na Západě, polní maršál Günther von Kluge, kterým Hitler vyměnil Rundstedta, a který po těžkém zranění polního maršála Rommela převzal osobně i velení jeho Skupiny armád B, s tím převzal i jeho hlášení, které popisuji v Č 103.
Polní maršál Kluge se dne 21. července 1944 radil s velitelem Tankové skupiny Západ Eberbachem a s velitelem I. ts SS oberstgruppenführerem Dietrichem o situaci v Normandii a o vyhlídkách na další boje na Západě.
(Mapa německých jednotek, které byly rozloženy v obraně proti východnímu křídlu, britské obraně 2. A,




jižně od Caen ke dni 24. a po přesunech k ránu 25. července 1944, tedy k době kdy kanadský 2.as spustil upoutávací útok, útok ke zmatení německých tankových jednotek, před Operací COBRA.
A zde je mapa německé obrany před západním křídlem americké fronty, pod a podél města St. Lö, před spuštěním





samotné Operace COBRA, také ke dni 25. července 1944 ráno.)
Z porady pak druhého dne, 22. července 1944, odeslal polní maršál Hitlerovi nejen hlášení polního maršála Rommela (z 15. července 1944), ale Kluge ještě přiložil své vyjádření, vyplývající i z porady, které samo o sobě obsahovalo jak varování ke stávající situaci, tak i přiznání porážky, cituji:

"Moje včerejší rozhovory s veliteli caenského sektoru přinesly politováníhodný důkaz toho, že tváří v tvář absolutní nadvládě nepřítele ve vzduchu nemáme žádnou možnost nalézt strategii - pokud nechceme ustoupit na bitevním poli - která by vyvážila její ničivý efekt. Celé tankové formace určené k protiútoku byly postiženy kobercovým bombardováním největší intenzity, takže mohly být vyproštěny z rozbitého terénu pouze po značném úsilí. Následkem toho dorazily příliš pozdě. Psychologický efekt spousty pum dopadajících na bojové jednotky, zejména na pěchotu, je faktorem, kterému musí být věnována vážná pozornost. Je nepodstatné, zda takový koberec zavalí zkušené, nebo nezkušené oddíly, víceméně jsou zničeny. Jestliže k tomu dojde častěji, potom je odolnost jednotek vystavena nejtěžší zkoušce, vytrácí se, až úplně zmizí.
Přijel jsem sem s pevným rozhodnutím provést Váš příkaz a udržet se za každou cenu. Když však zjišťuji z vlastní zkušenosti, že touto cenou je pomalá, ale jistá likvidace sil..., je obava o nejbližší budoucnost této fronty jen plně odůvodněna... Navzdory intenzivnímu úsilí se přibližuje okamžik, kdy se tato fronta, již teď vystavená velkému tlaku, zhroutí. A jakmile jednou nepřítel dosáhne otevřeného terénu, bude řádné velení těžko uskutečnitelné vzhledem k nedostatečné pohyblivosti našich jednotek. Považuji za svou povinnost, můj Vůdce, předložit tyto závěry Vaší pozornosti včas."

(Kdo dobře sleduje celý popis, jasně vidí, jak se vyjádření Klugeho shoduje s hodnocením Montgomeryho a jeho pocity).

Z hlášení poslaného Hitlerovi je jasně patrné, že jak polní maršál Rommel, tak i Kluge, hodnotili během druhé dekády a na začátku třetí dekády července, situaci v Normandii a na Západní frontě úplně stejně. Jenomže když jejich hlášení došla na Hitlerovo velitelství, nebyl je nacistický führer schopen brát už vůbec. Naopak se zatvrdil a fakta na něho působila ještě hůře, než před třemi týdny v Berchtesgadenu. Svědčí o tom i rozkazy, které zaslal polnímu maršálu Klugemu hned poté. Rozkazy Hitlera vyjadřují, že předložená hlášení obsahují "nepřípustné argumenty" - Hitler se totiž vzhlédnul v obranném úspěchu německých jednotek u Caen - vylomení si zubů spojeneckých tanků na 5ti obranných pásmech, která vydával za úspěch německé 7. A, která se dle něho mezi 18. a 21. červencem 1944 dokázala ubránit zásahům veškeré bojové moci Spojenců (letectvu, tankům i pěchotě).
Hitler znovu zopakoval, že německé jednotky musí vytrvat na svých místech v obraně - a vůbec se nezabýval naprostým neúspěchem plánů na zajištění přísunu válečného materiálu bojujícím jednotkám. Vůbec také nebral v úvahu, že dochází čím dál více k nepoměru v soustřeďování jednotek v Normandii ve prospěch Spojenců.

Führer vůbec nebral v úvahu, že tzv. "Hitlerovy protiletadlové silnice" nebyly nikdy zcela naplněny, vlastně nikdy pořádně nevznikly (jen někde části silnic bránily flaky a sem tam se podařil na vzdálenějších silnicích od fronty, zajistit přílet stihačů). To proto, že Luftwaffe neměla dostatek stíhaček a měla nedostatek protiletadlového dělostřelectva, aby mohly vzniknout nějaké ucelené a PVO zabezpečené silnice na frontu. To přesto, že v prvních čtrnácti dnech po vylodění Spojenců v Normandii bylo z Německa do oblasti Francie - na Západní frontu - přesunuto 800 jednomotorových stíhaček, jenomže německá Luftflotte 3 - 3. letecká armáda - nebyla schopna ani ohrozit spojeneckou nadvládu ve vzduchu, neboť její početní slabost zvyšoval navíc rozvrat komunikačního systému z Německa do Francie. Když přesun německých letadel na západní letiště začínal, podával o přesunech hlášení známý německý stíhací pilot, tehdy velitel německého stíhacího letectva generál Adolf Galland, který Velitelství Luftwaffe hlásil, cituji:

"Většina z pečlivě připravených letišť byla rozbombardována a letouny jsou nuceny přistávat na narychlo vyhledávaných přistávacích plochách. Komunikační síť se rozpadla a to způsobuje další zmatek. Vzhledem k nedostatečným navigačním schopnostem většiny pilotů, zvyklých z Německa létat za spolehlivého řízení systémem kontroly stíhací ochrany, mnoho letounů přistálo úplně jinde, než mělo. Náhradních letišť je příliš málo, jsou nedostatečně maskována a nedostatečně zásobena. Většina pozemního personálu přijíždí vlaky se zpožděním mnoha dnů, nebo i týdnů. Nejmenší známky aktivity stačí k tomu, aby prozradily polohu letiště, vzbudily pozornost spojeneckého leteckého průzkumu, a vždy následuje rychlá návštěva nízko létajících stíhaček. Dva týdny po začátku invaze bylo již mnoho leteckých skupin zničeno a mohou stěží zajistit vzlet dvou nebo tří letadel denně."

Jenomže ke všemu přistupoval další aspekt, se kterým se musela Luftwaffe potýkat. Z důvodu kritického nedostatku PHM musela Luftwaffe provádět zvýšenou ochranu závodů, které pohonné hmoty vyráběly, a to před neustávajícími nálety spojeneckého strategického bombardovacího letectva. Tahle skutečnost přinutila Luftwaffe postupně omezit odesílání dalších stíhaček na Západní frontu a mnohé vrátit. Stíhačky musely být dislokovány v Německu, v německé PVOS, takže ze Západu - ze Západní fronty - se muselo vrátit 8 stíhacích Skupin, aby PVOS Říše posílily. Tak se stalo, že v západní Evropě poté zůstalo 15 leteckých stíhacích Skupin (autoři, těchto historických informací jako Hubáček - Invaze, Alfred Price - Vzdušné boje a Nigel de Lee - Průlom, uvádějí, že každá německá Skupina měla mít 68 stíhaček, jenomže v tomto období války mělo jen několik Skupin 50 letadel - většina Skupin však měla průměrně jen 35 stíhaček) a 21 leteckých stíhacích Skupin bylo v rámci PVOS Říše rozmístěno v Německu.
Tahle nutnost posílení PVOS Říše stíhacími Skupinami udělala konec všem nadějím na vytvoření nějakých dobře chráněných koridorů - Hitlerových protiletadlových silnic - po kterých by bylo možno, alespoň trochu koordinovaně a v potřebném množství, přisunovat do Normandie vojska a zásoby.
Dalším aspektem proč se začala hroutit německá obrana ve Francii bylo, že pokračovaly operace spojeneckého letectva proti francouzské železniční síti, mostům a cestám v neztenčené míře. Naopak, území kde spojenecké letectvo útočilo na železnice, mosty a cesty se stále zvětšovalo.
Když letectvo zničilo všechny železniční mosty přes Seinu pod Paříží a přes Loiru pod Orléansem, začaly těžké, střední a stíhací bombardéry útočit na dopravní spoje mezi Paříží a Orléansem.
Prakticky od druhé poloviny června tam nikdy nezůstaly v provozu víc než dvě jednokolejné trati a po většinu doby po nich šlo jezdit jen v noci. Ale i v noci tyhle tratě spojenecké bombardéry osvětlovaly světlicemi a útočily na ně. Mezi řekami Seinou a Loirou hlídaly spojenecké stíhačky a stíhací bombardéry každou silnici a železniční trať a za jasného počasí dokázaly úplně ochromit veškerou dopravu. Tak se stávalo, že v krátkých letních nocích mohly německé motorizované kolony projíždět jen za úplné tmy a prakticky se přesunuly za noc jen o 30 km, protože jejich pohyb byl narušován rozbombardovanými mosty a úplně devastovanými cestami, plných jam po pumách. V červenci roku 1944 se význam zničených železnic ve Francii ještě zvýšil, protože Němci museli převést svou dopravu ze silnic na železnic.,Projevil se totiž nedostatek PHM, a také začaly docházet zásoby válečného materiálu, který měly, Němci ve Francii za dobu okupace nashromážděn, jako zálohu. Šlo to až tak daleko, že byly jednotkám Wehrmachtu, v některých oblastech, vydávány zbraně a munice ještě od francouzské armády z doby 1939/40.

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 105.

Němci z důvodů těžkého spojeneckého bombardování, nestačili v červnu a v červenci 1944, ani zdaleka shromáždit tolik jednotek a vojenského materiálu k větším ofenzívám, než se to dařilo Britům a Američanům. Přesto Němci během sedmi týdnů od vylodění přisunuli do oblasti Normandie takřka 20 divizí, které měly podpořit oněch 8 divizí, které tam byly před vyloděním. Jenomže matematika počtu přisunutých německých divizí měla "háček". Těch německých 20 divizí bylo spíš jen číslo, neboť jenom několik z těchto divizí do západní Normandie dorazilo v dobrém stavu. Totiž většina těchto divizí v oněch sedmi týdnech přicházela jen po částech - spíše vždy jen pluk, nebo prapor. Příchozí německé jednotky byly okamžitě zasazovány do boje ve velikém spěchu a zmatku( mnohdy i bez těžkých zbraní, jako je plukovní a divizí dělostřelectvo...) a podle toho také dopadly. Většinou ihned na začátku bojů utrpěly těžké ztráty( mnohdy již za přesunu, viz např. předchozí líčení přesunu pěších divizí, po částech, z jihu Francie, ale i na počátku přesun Panzer Lehr generála Bayerleina), a to ještě dříve, než se aklimatizovaly, nebo než se vůbec stačily zorganizovat. Tak se stalo, že byly 3 německé kompletní divize zcela zničeny a 6 dalších divizí bylo tak oslabeno, že se vlastně skládalo jen z dvou, nebo tří praporů.
Již jsem předtím říkal, že německé zálohy přicházely do oblasti Normandie velice pomalu, ale co bylo ještě horší, nebyly po bojích doplňovány.
Tak například, mezi 6. červnem a 23. červencem 1944 měla celá německá 7. A a Tanková skupina Západ, nahlášeno 116 863 mrtvých, raněných a nezvěstných, ale jenom 10 078 mužů přišlo jako náhrada z výcvikových táborů. Podobně to bylo s doplňováním těžké techniky, když za 250 zničených tanků v prvních šesti týdnech bylo jako náhrada přivezeno jen 17 tanků. To prosím v období, kdy měl Wehrmacht tanků za celé válečné období vůbec nejvíc. Německá produkce tanků, v květnu, červnu a červenci 1944, byla totiž největší, jakou Říše za celou válku měla. No jo, ale Wehrmacht je prostě v té době nestačil, z již vzpomínaných důvodů (letecká převaha, rozbitá železniční a silniční síť ve Francii) dopravit na Západní frontu, do Normandie, včas.
A tak se jednotky Wehrmachtu v Normandii ocitaly v stále těžší a těžší situaci. To přesto, že celkem 18 divizí stále zbytečně střežilo pobřeží v Calais - mezi Le Havrem a Antverpami. Německé velení nepřesvědčovalo ani hrozící nebezpečí katastrofy v Normandii, aby až do poloviny července nezačalo s přesuny - stále očekávalo Hlavní vylodění v Calais. Ale i po 15. červenci byly od německé 15. A odveleny pouze 3 divize, po těžkém váhání.
OKW tehdy ani neodhadlo žádné strategické záměry Spojenců, které se týkaly jejich dalšího postupu z normandského pobřeží. Německé velení s Hitlerem neustále předpokládalo, že Američané chtějí jenom rozšířit své nástupiště na čáru fronty Domfront - Avranches a Britové chtějí prolomit frontu ve směru na Falais a začít útočit na Paříž. Tímhle názorem byly vybaveny jednotky na celé Západní frontě, s úkolem bránit rozšíření spojeneckého předmostí. Přesně tohle si mysleli všichni němečtí velitelé na Západní frontě, v třetí dekádě července 1944, před americkou ofenzívou ("Operace COBRA"), stejně tak, jako si to mysleli vojáci německých jednotek, ač navíc nebyli vůbec chráněni ze vzduchu. I taktická situace říkala, že německé jednotky byly špatně, vzhledem k možnému spuštění útočné operace Spojenci, rozmístěné v obraně ( většina německých td před britskou frontou), vyčerpané předchozími boji a nedoplněné. Situaci většina historiků ( uvedených v - Použité podklady) hodnotila tak, že koncem července 1944 byli Němci zralí na vojenskou porážku!
Mnozí historici se zabývali i tehdejšími pocity obyčejných vojáků Wehrmachtu a jejich důstojníků, kteří museli na normandském válčišti v třetí dekádě července čelit obrovskému tlaku spojeneckých armád a dospěli k názoru, že voják Wehrmachtu byl v šoku. Goebbelsovská propaganda jej masírovala od roku 1941 o neprostupnosti Atlantického valu, a vnucovala jim myšlenky - jak říká Hubáček v knize - Invaze, cituji:

"Americké továrny mohou vyrábět pouze ledničky a vysavače, a nyní (ten voják Wehrmachtu) stál tváří v tvář zdrcující převaze spojeneckých letounů, tanků a děl; byli mu samotným Hitlerem slibovány tajné zbraně, které nepřítele zcela zničí a nyní byl svědkem toho, jak je nepřítel každým dnem silnější a smělejší."

Historickou literaturou se nese zjištění, že ale německý voják přesto v propagandu věřil, neměl totiž mnoho informací a odmalička byl masírován ve víru v Říši, Adolfa Hitlera a ve víru ve své velitele. Prostě léta propagandy udělala pro většinu vojáků své.
Čemu všemu museli velitelé v Normandii čelit, nápor, kterému byl německý voják na Západní frontě vystaven, vystihuje historiky nalezený dokument, označený - "Přísně tajné" - ze 17. července 1944, který vyhotovil generál Heinrich von Lüttwitz, velitel německé 2. td, pro velitele pěší divize, která měla jeho divizi vystřídat v obraně, cituji:

"... Neuvěřitelně silná nepřátelská dělostřelecká a minometná palba je něčím novým, jak pro ostřílené veterány z Východní fronty, tak pro nově příchozí příslušníky posilových jednotek. Zatímco veteráni jí přivyknou relativně rychle, nezkušeným posilám to trvá řadu dnů. Průměrně dopadá do sektoru divize 4 000 dělostřeleckých granátů a 5 000 min denně a tento počet se několikanásobně zvýší před zahájením každého i menšího nepřátelského útoku. Například, když Britové zaútočili na sektor pouhých dvou rot, vypálili během dvou hodin 3 500 granátů. Spojenci vedou válku bez ohledu na náklady. Kromě toho má nepřítel naprostou nadvládu ve vzduchu. Bombarduje nás a ostřeluje při každém hnutí, cílem jsou i jednotlivá vozidla a vojáci. Letecký průzkum neustále sleduje naše pozice a řídí dělostřeleckou palbu. Ve srovnání s tím je Luftwaffe nápadná pouze svou nepřítomností. Během posledních čtyř týdnů jsme viděli jen 6 německých letounů... Náš voják při pomyšlení na nesmírnou materiální převahu nepřítele jde do boje ve skleslé náladě. Stále se ptá : 'Kde je Luftwaffe?' Pocit bezmocnosti proti nepřátelskému letectvu, operujícímu bez jakýchkoli omezení má paralyzující účinek."

Protože hrozilo zhroucení vědomí prostého německého vojáka na Západní frontě, které mohlo zrodit ztrátu víry v konečné vítězství, spustil Goebbels a jeho zaměstnanci "ohromnou propagační kampaň", která měla za cíl zvednout morálku. Hlavním mottem propagandy byl argument, že budou nasazeny ještě ničivější a strašnější "Tajné zbraně", které Říši určitě vítězství zajistí. Všechny sdělovací prostředky byly plné zdrcujících účinků bezpilotních letounových střel, které dopadaly na Anglii a všichni v Německu a na frontách byli ujišťováni, že přijdou nové a ještě lepší zbraně. Někteří vojáci Wehrmachtu v Normandii skutečně občas zahlédli V-1, letounové střely, za kterými šlehaly plameny. Samozřejmě se podělili s ostatními a tak většina vojáků propagandistickým výmyslům skutečně věřila. I Hubáček v knize - Invaze, jakož i další v podkladech na konci uvedení historičtí spisovatelé říkají, cituji:

"Bylo třeba ještě mnoho dalších porážek a dalších tisíců mrtvých a velkého utrpení, než si začali (někteří němečtí vojáci) plně uvědomovat skutečnou realitu a bezvýchodnost své situace."


Pro obtížnost a vojenskou specifičnost historického textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou v Č 103 až do těchto míst, Č 105., psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, jakož i Nigel de Lee - Průlom, místy jsem použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 105., na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 105. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do Jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=160