XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 4.
Napsal: 3/6/2013, 05:57
XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 4.
Mapa německé obrany na Západě,
jak se jí německému velení podařilo zkonsolidovat do 15. září 1944.
2) Ústup Wehrmachtu z Francie, Belgie a jižního Holandska a konsolidace německé armády počátkem září 1944.
V dějinách válečnictví, i desítky a stovky let zpátky, nebyl nikdy hezký pohled na ústup poražené armády, která utíkala, ve zmatku a panice, z okupovaných území.
Ani na Wehrmacht, který ustupoval koncem srpna a počátkem září 1944 z okupovaných území Francie, Belgie a jižní části Holandska, nebyl hezký pohled. Naopak, byl to pohled tragický!
Posuďme sami, jak jej líčí historici:
Po silnicích, ale i postraních cestách, se ze severní a severovýchodní Francie, stejně jako Belgie a jihovýchodního Holandska, až kam obzor sahal, valily nesourodé a nepřehledné masy německých vojáků všech možných druhů zbraní. Ale nebyly to jen zástupy německých vojáků v potrhaných uniformách, vojáci v nějakých uniformách, byli promícháni německými úředníky v civilu z rozmanitých okupačních úřadů a institucí, mezi nimiž byli i v civilu oblečení příslušníci fašistických skupin a kolaboranti všech jmenovaných zemí. Tihle všichni v panice a chaosu buď ustupovali pěšky, nebo na dopravních prostředcích všeho druhu. Mezi nákladními automobily všech evropských značek bylo vidět autobusy, štábní vojenské automobily, motocykly, polopásové OT a také OA, které se pravidelně i nepravidelně střídaly se selskými povozy taženými koňmi. V nesourodých kolonách se pohybovaly i civilní automobily na dřevoplyn. Mezitím vším kličkovali na ukradených bicyklech zaprášení vojáci. Bylo však vidět i naprosto bizarní dopravní prostředky, ve kterých prchající němečtí vojáci převáželi svůj nakradený majetek, jako byly trakaře, dětské kočárky, dětské koloběžky, ale i stříbrné a bíločerné pohřební vozy tažené koňmi, ve kterých seděli vyčerpaní a neoholení vojáci, kdysi tak slavného a vítězného Wehrmachtu. Tak, jak občas do kolony pronikla panická zpráva, měnil se ústup v "panický úprk". V kolonách byly promíchané zbytky německých divizí, ať již pěších, nebo tankisté bez tanků, letci bez letadel, ponorkoví námořníci bez ponorek, stejně jako dělostřelci bez děl, kteří byli promícháni s příslušníky všech druhů zbraní a technických služeb. Šířili se mezi nimi fámy a pověsti. Nikdo tyhle masy nekoordinoval a tak vojáci buď přímo odhazovali zbraně, nebo se je pokoušeli prodat civilnímu obyvatelstvu v místech, která vlastně předtím okupovali. Mnozí z těchto, v panice ustupujících vojáků, vůbec nevěděli kam jdou, jen si mysleli, že všechny cesty je dovedou do Německa. Hrůznou skutečností bylo, že si každý z nich chránil, mnohdy i zbraní, svůj osobní, ale i za okupace nakradený majetek, ze kterého jen kvůli jídlu, někdy, něco nabízel k odprodeji. Pochopitelně, že tento chaos ještě zvětšovaly zmatky vzniklé opilstvím, neboť součástí nakradeného majetku bylo velké množství z Francie odváženého vína a koňaku, což ještě více zvyšovalo rozklad morálky ustupujících jednotek. Mnozí důstojníci, kteří si zachovali nadhled, po válce historikům vypověděli, že nikdy nevěřili, že by byli pořádkumilovní vojáci Wehrmachtu vychovaní přísným drilem nacistické německé armády, proslulé svou kázní a pořádkem, něčeho takového schopni. Ustupující vojáci při přestávkách tvrdili okolojdoucím lidem, že válka skončila, a že jedou domů. Ale i velké množství důstojníků se nechovalo jinak, než ony hordy vojáků. I mnozí důstojníci Wehrmachtu si vezli na nákladních autech své milenky, s velkým množstvím šampaňského a koňaku a za "hulákání", které si pletli mnohdy se zpěvem, se snažili projet do hlubokého týlu, nejraději až do Porýní. Všude vládl ohromný chaos.
Samozřejmě, že všechny popisované události - ve formě zpráv - dostával na stůl i Vrchní velitel německých vojsk na Západě, který měl zároveň velení Skupiny armád B - polní maršál Model. Model se tehdy snažil zastavit chaos a zabránit úplnému rozkladu německých jednotek na Západní frontě, když chtěl zorganizovat obranu alespoň na severu, tedy v pásmu své Skupiny armád B. Model tehdy neměl zprávy o průběhu ústupu německé Skupiny armád G, která ustupovala z jihu Francie. Neměl ani spojení s jejím velitelem generálplukovníkem Johanem Blaskowitzem (tam byl ústup koordinovaný).
Všechny zprávy, které Model měl, ukazovaly, že kritická situace se vytvářela skutečně jen na severu, kde Britové tlačili německou 15. A generála von Zangena k moři a to mezi Calais a Antverpami, když mezi 15. A a další armádou Modela - 7. A( silně zničenou v Kapse u Falais), zatlačenou spojeneckým armádami na ústup k Maastrichtu a Cáchám, vznikla široká mezera 100 km, do které začaly pronikat směrem na sever spojenecké divize. Spojenecké divize postupovaly přímo za proudem v chaosu ustupujících a demoralizovaných německých jednotek.
Model musel něco rychle udělat. Začal tím, že vydal ustupujícím velitelům Směrnici v Denním rozkaze, kterou "citově podbarvil" výzvou( viz druhou citaci začínající Apelem na čest), cituji z podkladu uvedených na konci článků v Použité podklady:
"Při nepřátelském postupu a ústupu našich vojsk ustupují statisíce vojáků - armády, letectva a zbraní SS - jednotek, které se musí znovu zorganizovat a udržet nově opěrné body, či linie."
V dalším textu pak upozorňoval, že v ustupujícím proudu jsou zbytky rozbitých jednotek, které v danou chvíli nemají žádné úkoly a ani nepřijímají rozkazy, a že když se nějaká spořádaná kolona odkloní od silnice, aby se zorganizovala, začnou jí dezorganizované části ze zadu tlačit dál. Model upozornil ve své směrnici i na všechny šeptandy, pověsti, spěch, nekonečný nepořádek a sobectví, a že se vše přenáší do dalších nedotčených jednotek. Vyzval zodpovědné důstojníky, aby zakročili v této vrcholné době s - "nejpřísnějšími prostředky!" A pokračoval dál, cituji:
"Apeluji na vaši čest. Ztratili jsme bitvu, ale ujišťuji vás tuto válku vyhrajeme! V současnosti vám nemohu říci více, ačkoli vím, že vás otázky svědí na rtech. Cokoliv se stalo, nikdy neztrácejte svou víru v budoucnost Německa. Současně si však musíte být vědomi vážnosti situace. Tato doba odděluje muže od slabochů. Nyní má každý voják stejnou zodpovědnost. Když jeho velitel padne, musí být připraven na jeho místo a vést dále...!"
Modelův rozkaz měl pokračování v sérii instrukcí, které požadovaly "drakonické" zásahy : "kategorické zavedení pořádku v ustupujících jednotkách, zlepšení morálky a disciplíny, odmítnutí drbů, pověstí a nezodpovědných zpráv".
Modelův "Denní rozkaz" pak zdůrazňoval, že ani nepřítel nemůže být přece všude ve stejnou dobu, a že se tedy jedná o nepravdivé zprávy o počtu spojeneckých tanků, které ti, co je uvádějí ve svých pověstech, zveličují tak, že by Spojenci museli mít těch tanků - 100 000. Obracel se na každého vojáka jednotlivě a každého jednotlivě prosil, aby nevydávali důležitá bojová postavení, neničili důležitá zařízení pro obranu, neodhazovali výzbroj a neopouštěli důležité budovy předčasně.
Později historiky označený - Zarážející dokument - zakončil polní maršál Model prohlášením, cituji:
"Vše závisí na získání času, který vůdce potřebuje k nasazení nových zbraní a nových vojsk...."
(Informace pro tyto odstavce, s několika citacemi, jsou z : Tim Saunders NIJMEGEN, Jaroslav Hrbek - Arnhem 1944 a Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - Arnhem a z dalších podkladů uvedených na konci článků - Použité podklady.).
Protože neexistovalo žádné trvalé spojení s ustupujícími divizemi a sbory, posílali radisté - Denní rozkaz Modela - vysílačkami, což znamenalo, že nebyla záruka, že rozkaz dostanou všechny jednotky v oblasti. Nikdo v tom zmatku totiž nejprve nevěděl kde je kdo. Stejně tak německé Vrchní velení na Západě ani nevědělo, nemělo přesné zprávy, o postupu spojeneckých armád a jen se dohadovalo.
Kam vedou Spojenci Hlavní úder?
Bylo několik možností:
a) Postupují na sever a směřují přes Západní val k Rýnu a dále do Porúří?
b) Nebo je Hlavním směrem útoku postup Pattonovy 3. A do Sárska přes Západní val a přes řeku Rýn na Frankfurt?
Vzniklou situaci neměl z pozice Vrchního velitele německých vojsk na Západě řešit již dál polní maršál Model. Ten byl ke 4. a 5. září 1944 totiž vyměněn ve funkci Vrchního velitele vojsk na Západě ( Polní maršál Model však dál zůstal - jako velitel německé "Skupiny armád B"), za
nejstaršího z Hitlerových vojevůdců, polního maršála Gerda von Rundstedta (tehdy bylo Rundstedtovi 68 let). Všichni víme, že Hitler Rundstedta odvolal dne 1. července 1944 v Normandii, když polní maršál vyjádřil v rozhovoru s náčelníkem štábu OKW polním maršálem Keitelem otevřeně svůj názor na další boj v Normandii - Hitlerovi a OKW takhle poradil, aby ukončili válku...!!!
Hned druhý den po této "dobré radě" jej Hitler odvolal. Jenomže, jak si nyní říkáme, pomalu se plnily Rundstedtovi nejhorší představy o vývoji situace na bojišti, kterou nedovedli jeho nástupci, nejprve maršál Kluge a pak Model, nijak vylepšit, natož zastavit. Wermacht ve zmatku a za ztrát techniky a živé síly v panice ustupoval!!!
Tehdy, ještě koncem srpna 1944, pozval Adolf Hitler polního maršála von Rundstedta do Rastenburgu, kde měl nejprve několik dní pozorovat činnost Hlavního štábu OKW a seznamovat se s bojovou situací na Západní frontě. I zde dospěl Rundstedt postupně k názoru, že situace na Západní frontě není již jen vážná, ale začíná být přímo katastrofální.
Bylo pondělí 4. září 1944, když si Adolf Hitler k sobě povolal Rundstedta a řekl mu, že jej znovu jmenoval Vrchním velitelem na Západě.
Seznámil polního maršála s Hlavními úkoly a nejvíce mu zdůraznil - nedobytnost německého opevnění na západních hranicích Třetí říše - Siegfriedovu linii - Západní val - který má poskytnout zásadní možnost německé obraně. Rundstedtova obranná činnost se měla o Západní val opřít. Hlavní úkol Rundstedta zněl - Zastavit spojenecký postup co nejdále na Západě a po konsolidaci jednotek - přejít do protiútoku (mnozí historici upozorňují, že tehdy - v září 1944 - ono přejít do protiútoku - byla již Hitlerem nastolená myšlenka prvopočátek plánu na - Útok v Ardenách v prosinci 1944 a lednu 1945, - kterou od září 1944 začal Hitler postupně rozpracovávat a připravovat).
Hitlerovy zpravodajské informace, ale prý i jeho intuice a jeho osobní mínění říkaly, že k německým hranicím prý už nepostupují nějaké mohutné spojenecké armády, ale jak Rundstedtovi řekl - jen nějaké "nepočetné tankové špičky"!
Takto vybaven pověřením a informacemi od Hitlera a OKW, odjel, ještě 4. září 1944, polní maršál Rundstetd z Rastenburgu na své velitelství poblíž německého Koblenze.
Mapa německé obrany na Západě,
jak se jí německému velení podařilo zkonsolidovat do 15. září 1944.
2) Ústup Wehrmachtu z Francie, Belgie a jižního Holandska a konsolidace německé armády počátkem září 1944.
V dějinách válečnictví, i desítky a stovky let zpátky, nebyl nikdy hezký pohled na ústup poražené armády, která utíkala, ve zmatku a panice, z okupovaných území.
Ani na Wehrmacht, který ustupoval koncem srpna a počátkem září 1944 z okupovaných území Francie, Belgie a jižní části Holandska, nebyl hezký pohled. Naopak, byl to pohled tragický!
Posuďme sami, jak jej líčí historici:
Po silnicích, ale i postraních cestách, se ze severní a severovýchodní Francie, stejně jako Belgie a jihovýchodního Holandska, až kam obzor sahal, valily nesourodé a nepřehledné masy německých vojáků všech možných druhů zbraní. Ale nebyly to jen zástupy německých vojáků v potrhaných uniformách, vojáci v nějakých uniformách, byli promícháni německými úředníky v civilu z rozmanitých okupačních úřadů a institucí, mezi nimiž byli i v civilu oblečení příslušníci fašistických skupin a kolaboranti všech jmenovaných zemí. Tihle všichni v panice a chaosu buď ustupovali pěšky, nebo na dopravních prostředcích všeho druhu. Mezi nákladními automobily všech evropských značek bylo vidět autobusy, štábní vojenské automobily, motocykly, polopásové OT a také OA, které se pravidelně i nepravidelně střídaly se selskými povozy taženými koňmi. V nesourodých kolonách se pohybovaly i civilní automobily na dřevoplyn. Mezitím vším kličkovali na ukradených bicyklech zaprášení vojáci. Bylo však vidět i naprosto bizarní dopravní prostředky, ve kterých prchající němečtí vojáci převáželi svůj nakradený majetek, jako byly trakaře, dětské kočárky, dětské koloběžky, ale i stříbrné a bíločerné pohřební vozy tažené koňmi, ve kterých seděli vyčerpaní a neoholení vojáci, kdysi tak slavného a vítězného Wehrmachtu. Tak, jak občas do kolony pronikla panická zpráva, měnil se ústup v "panický úprk". V kolonách byly promíchané zbytky německých divizí, ať již pěších, nebo tankisté bez tanků, letci bez letadel, ponorkoví námořníci bez ponorek, stejně jako dělostřelci bez děl, kteří byli promícháni s příslušníky všech druhů zbraní a technických služeb. Šířili se mezi nimi fámy a pověsti. Nikdo tyhle masy nekoordinoval a tak vojáci buď přímo odhazovali zbraně, nebo se je pokoušeli prodat civilnímu obyvatelstvu v místech, která vlastně předtím okupovali. Mnozí z těchto, v panice ustupujících vojáků, vůbec nevěděli kam jdou, jen si mysleli, že všechny cesty je dovedou do Německa. Hrůznou skutečností bylo, že si každý z nich chránil, mnohdy i zbraní, svůj osobní, ale i za okupace nakradený majetek, ze kterého jen kvůli jídlu, někdy, něco nabízel k odprodeji. Pochopitelně, že tento chaos ještě zvětšovaly zmatky vzniklé opilstvím, neboť součástí nakradeného majetku bylo velké množství z Francie odváženého vína a koňaku, což ještě více zvyšovalo rozklad morálky ustupujících jednotek. Mnozí důstojníci, kteří si zachovali nadhled, po válce historikům vypověděli, že nikdy nevěřili, že by byli pořádkumilovní vojáci Wehrmachtu vychovaní přísným drilem nacistické německé armády, proslulé svou kázní a pořádkem, něčeho takového schopni. Ustupující vojáci při přestávkách tvrdili okolojdoucím lidem, že válka skončila, a že jedou domů. Ale i velké množství důstojníků se nechovalo jinak, než ony hordy vojáků. I mnozí důstojníci Wehrmachtu si vezli na nákladních autech své milenky, s velkým množstvím šampaňského a koňaku a za "hulákání", které si pletli mnohdy se zpěvem, se snažili projet do hlubokého týlu, nejraději až do Porýní. Všude vládl ohromný chaos.
Samozřejmě, že všechny popisované události - ve formě zpráv - dostával na stůl i Vrchní velitel německých vojsk na Západě, který měl zároveň velení Skupiny armád B - polní maršál Model. Model se tehdy snažil zastavit chaos a zabránit úplnému rozkladu německých jednotek na Západní frontě, když chtěl zorganizovat obranu alespoň na severu, tedy v pásmu své Skupiny armád B. Model tehdy neměl zprávy o průběhu ústupu německé Skupiny armád G, která ustupovala z jihu Francie. Neměl ani spojení s jejím velitelem generálplukovníkem Johanem Blaskowitzem (tam byl ústup koordinovaný).
Všechny zprávy, které Model měl, ukazovaly, že kritická situace se vytvářela skutečně jen na severu, kde Britové tlačili německou 15. A generála von Zangena k moři a to mezi Calais a Antverpami, když mezi 15. A a další armádou Modela - 7. A( silně zničenou v Kapse u Falais), zatlačenou spojeneckým armádami na ústup k Maastrichtu a Cáchám, vznikla široká mezera 100 km, do které začaly pronikat směrem na sever spojenecké divize. Spojenecké divize postupovaly přímo za proudem v chaosu ustupujících a demoralizovaných německých jednotek.
Model musel něco rychle udělat. Začal tím, že vydal ustupujícím velitelům Směrnici v Denním rozkaze, kterou "citově podbarvil" výzvou( viz druhou citaci začínající Apelem na čest), cituji z podkladu uvedených na konci článků v Použité podklady:
"Při nepřátelském postupu a ústupu našich vojsk ustupují statisíce vojáků - armády, letectva a zbraní SS - jednotek, které se musí znovu zorganizovat a udržet nově opěrné body, či linie."
V dalším textu pak upozorňoval, že v ustupujícím proudu jsou zbytky rozbitých jednotek, které v danou chvíli nemají žádné úkoly a ani nepřijímají rozkazy, a že když se nějaká spořádaná kolona odkloní od silnice, aby se zorganizovala, začnou jí dezorganizované části ze zadu tlačit dál. Model upozornil ve své směrnici i na všechny šeptandy, pověsti, spěch, nekonečný nepořádek a sobectví, a že se vše přenáší do dalších nedotčených jednotek. Vyzval zodpovědné důstojníky, aby zakročili v této vrcholné době s - "nejpřísnějšími prostředky!" A pokračoval dál, cituji:
"Apeluji na vaši čest. Ztratili jsme bitvu, ale ujišťuji vás tuto válku vyhrajeme! V současnosti vám nemohu říci více, ačkoli vím, že vás otázky svědí na rtech. Cokoliv se stalo, nikdy neztrácejte svou víru v budoucnost Německa. Současně si však musíte být vědomi vážnosti situace. Tato doba odděluje muže od slabochů. Nyní má každý voják stejnou zodpovědnost. Když jeho velitel padne, musí být připraven na jeho místo a vést dále...!"
Modelův rozkaz měl pokračování v sérii instrukcí, které požadovaly "drakonické" zásahy : "kategorické zavedení pořádku v ustupujících jednotkách, zlepšení morálky a disciplíny, odmítnutí drbů, pověstí a nezodpovědných zpráv".
Modelův "Denní rozkaz" pak zdůrazňoval, že ani nepřítel nemůže být přece všude ve stejnou dobu, a že se tedy jedná o nepravdivé zprávy o počtu spojeneckých tanků, které ti, co je uvádějí ve svých pověstech, zveličují tak, že by Spojenci museli mít těch tanků - 100 000. Obracel se na každého vojáka jednotlivě a každého jednotlivě prosil, aby nevydávali důležitá bojová postavení, neničili důležitá zařízení pro obranu, neodhazovali výzbroj a neopouštěli důležité budovy předčasně.
Později historiky označený - Zarážející dokument - zakončil polní maršál Model prohlášením, cituji:
"Vše závisí na získání času, který vůdce potřebuje k nasazení nových zbraní a nových vojsk...."
(Informace pro tyto odstavce, s několika citacemi, jsou z : Tim Saunders NIJMEGEN, Jaroslav Hrbek - Arnhem 1944 a Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - Arnhem a z dalších podkladů uvedených na konci článků - Použité podklady.).
Protože neexistovalo žádné trvalé spojení s ustupujícími divizemi a sbory, posílali radisté - Denní rozkaz Modela - vysílačkami, což znamenalo, že nebyla záruka, že rozkaz dostanou všechny jednotky v oblasti. Nikdo v tom zmatku totiž nejprve nevěděl kde je kdo. Stejně tak německé Vrchní velení na Západě ani nevědělo, nemělo přesné zprávy, o postupu spojeneckých armád a jen se dohadovalo.
Kam vedou Spojenci Hlavní úder?
Bylo několik možností:
a) Postupují na sever a směřují přes Západní val k Rýnu a dále do Porúří?
b) Nebo je Hlavním směrem útoku postup Pattonovy 3. A do Sárska přes Západní val a přes řeku Rýn na Frankfurt?
Vzniklou situaci neměl z pozice Vrchního velitele německých vojsk na Západě řešit již dál polní maršál Model. Ten byl ke 4. a 5. září 1944 totiž vyměněn ve funkci Vrchního velitele vojsk na Západě ( Polní maršál Model však dál zůstal - jako velitel německé "Skupiny armád B"), za
nejstaršího z Hitlerových vojevůdců, polního maršála Gerda von Rundstedta (tehdy bylo Rundstedtovi 68 let). Všichni víme, že Hitler Rundstedta odvolal dne 1. července 1944 v Normandii, když polní maršál vyjádřil v rozhovoru s náčelníkem štábu OKW polním maršálem Keitelem otevřeně svůj názor na další boj v Normandii - Hitlerovi a OKW takhle poradil, aby ukončili válku...!!!
Hned druhý den po této "dobré radě" jej Hitler odvolal. Jenomže, jak si nyní říkáme, pomalu se plnily Rundstedtovi nejhorší představy o vývoji situace na bojišti, kterou nedovedli jeho nástupci, nejprve maršál Kluge a pak Model, nijak vylepšit, natož zastavit. Wermacht ve zmatku a za ztrát techniky a živé síly v panice ustupoval!!!
Tehdy, ještě koncem srpna 1944, pozval Adolf Hitler polního maršála von Rundstedta do Rastenburgu, kde měl nejprve několik dní pozorovat činnost Hlavního štábu OKW a seznamovat se s bojovou situací na Západní frontě. I zde dospěl Rundstedt postupně k názoru, že situace na Západní frontě není již jen vážná, ale začíná být přímo katastrofální.
Bylo pondělí 4. září 1944, když si Adolf Hitler k sobě povolal Rundstedta a řekl mu, že jej znovu jmenoval Vrchním velitelem na Západě.
Seznámil polního maršála s Hlavními úkoly a nejvíce mu zdůraznil - nedobytnost německého opevnění na západních hranicích Třetí říše - Siegfriedovu linii - Západní val - který má poskytnout zásadní možnost německé obraně. Rundstedtova obranná činnost se měla o Západní val opřít. Hlavní úkol Rundstedta zněl - Zastavit spojenecký postup co nejdále na Západě a po konsolidaci jednotek - přejít do protiútoku (mnozí historici upozorňují, že tehdy - v září 1944 - ono přejít do protiútoku - byla již Hitlerem nastolená myšlenka prvopočátek plánu na - Útok v Ardenách v prosinci 1944 a lednu 1945, - kterou od září 1944 začal Hitler postupně rozpracovávat a připravovat).
Hitlerovy zpravodajské informace, ale prý i jeho intuice a jeho osobní mínění říkaly, že k německým hranicím prý už nepostupují nějaké mohutné spojenecké armády, ale jak Rundstedtovi řekl - jen nějaké "nepočetné tankové špičky"!
Takto vybaven pověřením a informacemi od Hitlera a OKW, odjel, ještě 4. září 1944, polní maršál Rundstetd z Rastenburgu na své velitelství poblíž německého Koblenze.
