XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 34.
Napsal: 12/8/2013, 05:58
XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 34.
Oblasti, které měly jednotlivé vzdušně-výsadkové divize zajistit po svém přistání, a které
měly následně zabezpečit pevnou obranou, jak jim určoval plán Operace MARKET GARDEN.
Všeobecné hodnocení prvého dne Operace MARKET GARDEN.
Máme-li hovořit o úspěšnosti prvého dne Operace MARKET GARDEN a to do půlnoci ze 17. do 18. září, můžeme vlastně jen konstatovat, že jak britští, tak také američtí parašutisté své prvotní cíle obsadili, nebo o ně zatím bojovali.
Má-li se však hodnotit celkově splnění úkolů prvého dne té vzdušné části - MARKET - tak úkoly prvého dne splněny nebyly.
Vzdušným výsadkům Spojenců se nepodařilo hned ten první den zajistit koridor pro obrněné jednotky britské 2. A a to:
- Most v Sonu, který, jak si u americké 101. vzdušně-výsadkové divize řekneme, Němci vyhodili do vzduchu - a náhrada - most u Bestu obsazen první den nebyl.
- Americká 82. vzdušně-výsadková divize se k mostu v Nijmegenu vůbec nedostala.
- Britští parašutisté obsadili jen severní část dálničního mostu v Arnhemu a ještě k tomu s mnohem menšími silami, než předpokládal plán.
- Ani - GARDEN - , pozemní část operace, nedopadla dle plánu, neboť Gardové obrněné divizi se nepodařil rychlý průlom z předmostí u Neerpeltu a její postup naopak rychle uvízl, jak bylo řečeno v předchozím článku, již 10 km za výchozí pozicí, tedy ještě před Valkenswaardem.
Pokud si člověk prostuduje všechny dostupné prameny, musí jasně konstatovat, že ač byli Němci skutečně překvapeni spojeneckým úderem, reagovali neobyčejně rychle a profesionálně. Němečtí velitelé, od maršála, či generála, až po obyčejného svobodníka, reagovali neobyčejně pružně a rychle se ve vzniklé situaci orientovali. Trochu tápání a pomalejší chápání lze zaznamenat u těch nejvyšších (například polní maršál Model a v první fázi i Rundstedt), kterým trvalo pár hodin, než určili úmysly Spojenců a celkový cíl spojenecké operace. Jak již bylo jinde mnou řečeno, tito maršálové ovlivněni Anziem - vyloděním Spojenců v italském Anziu, v lednu 1944 a především pak vyloděním v Normandii - neustále očekávali spojeneckou obojživelnou operaci do Holandska z moře. Nejdéle tápání trvalo polnímu maršálu Modelovi, než si udělal vůbec jasno.
Tady je nutno říci, a předchozí články to dokazují, že neobyčejně iniciativně si počínali nižší němečtí velitelé, ve funkci velitele Bojové skupiny, či velitele praporu, jako byl například major SS Krafft, velitel 16. výcvikového a záložního praporu pancéřových granátníků SS, nebo svobodník SS Buttlar, který na výletě se 14ti vojáky rychle vytvořil Bojovou skupinu Buttlar, která se neustále rozrůstala, a tak si počínali i mnozí další němečtí důstojníci a poddůstojníci. Z vyšších důstojníků jsme si řekli o důležitosti rozkazů generála SS Bittricha, velitele 2. ts SS (II. ts SS).
Jak vypadala potom schopnost velitelů některých německých bojových útvarů, o tom vypovídala právě obrana Krafftova praporu, kdy odclonil přístupy k mostu v Arnhemu. Stejně tak vypovídající hodnotu o rychlé obraně má "Bojová skupina Henke", kterou vedl plukovník Henke a která znamenala, že jednotky amerického generála Gavina hned první den nevybojovaly most u Nijmegenu.
Tohle vše prostě první den Spojenci nejen nepředpokládali, ale takovouhle obranu Němců vůbec neočekávali...!!!
V negativním hodnocení prvého dne je snad tím největším záporem, nejhorším problémem, ta skutečnost, že výsadek britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta u Arnhemu nesplnil všechny cíle. To přesto, že se podařilo vysadit 5 191 britských parašutistů a pěšáků, které dokázalo zastavit, nebo silně omezit jejich činnost - přibližně 600 německých pancéřových granátníků SS, či vojáků Wehrmachtu (435 vojáků Krafftova praporu SS, 90 vojáků z roty Weber, a zbytek byl ze skupiny Buttler, kde byli i ženisté a někteří další jednotlivci). Němci v Arnhemu zastavili, nebo omezili činnost, vlastně 2/3 útočících britských sil a způsobilo jim první den poměrně citelné ztráty.
Na celé věci v okolí Arnhemu bylo špatné také to, že takřka polovina vysazených britských jednotek zůstala buď u přistávacích ploch a seskokových zón, jako obránci, nebo hlídala cesty, či křižovatky a do boje vůbec nezasáhly!!!
Negativem skutečně zásadním v Arnhemu a okolí bylo zhroucení radiového spojení!!!
Tohle zhroucení radiového spojení (každý zná heslo - Bez spojení není velení!) znamenalo již na počátku dezorganizaci!!! Velitelé od úrovně praporu a výš nemohli velet.
Navíc, jak bylo řečeno, Britové hned na počátku přišli v Arnhemu o dva důležité cíle, když jeden most jim Němci vyhodili do povětří přímo před nimi a druhý jim zdemolovali předtím. Tedy ze tří důležitých cílů zůstal jen jeden - Dálniční most přes řeku Rýn. K tomuto mostu se však dostalo jen přibližně 600 parašutistů, což byla skoro jen 1/10 z výsadku.
Podobně negativně lze hovořit o amerických vzdušně-výsadkových divizích, které si v dalších článcích začneme rozebírat detailně.
Zde si jen k prvému dni řekněme, že ani američtí parašutisté z 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina nevyužili tu skutečnost, že Němci ihned nezaútočili z východní strany, z Reichswaldského lesa, tedy vlastně z Třetí říše, hned ten první den. Američané měly řečené skutečnosti( dle vojenských odborníků) rychle využít a obsadit most v Nijmegenu, což neudělali a my si později detailně, v následných článcích řekneme, co to další dny stálo krve.
I když se o most v Nijmegenu první den američtí parašutisté pokoušeli, zvolili špatně přístup útočných oddílů, které i těch "pár" Němců palbou odrazilo. Nastaly vleklé a těžké pouliční boje (několik dní zůstala v Nijmegenu dokonce obklíčena jedna skupina amerických parašutistů, kterou osvobodily až útoky 20. 21 a 22. září), které se táhly několik dní, ale k mostu se první den bojů Američané vůbec nedostali.
Problémy měla i americká 101. vzdušně-výsadková divize generála Taylora, které Němci "před nosem" vyhodili most u Sonu. Američané museli provizorně překlenout Wiléminin kanál, čímž nebyl do příjezdu britských ženistů zajištěn koridor pro britské obrněné jednotky. Američané z divize "Křičících orlů" měli ještě problémy i s mostem v Bestu, neboť tam byly větší německé jednotky, než tvrdili "zpravodajci"( bude ještě detailněji rozebráno).
Velitelé všech jednotek přímo na místě se později shodli v názoru, že "zpravodajci" pro Operaci MARKET GARDEN dodali nepřesné informace o rozmístění Němců v celé oblasti od Eidhovenu, přes Nijmegen, až po Arnhem včetně.
Stejně negativně, zpravodajsky špatně zajištěný, vyzněl útok britské Gardové obrněné divize, která narazila již po proražení německé fronty u Neerpeltu, a která nedokázala včas a dostatečně daleko prorazit v koridoru - útok tanků nabral časový skluz, který nebyl schopen celý britský 30. as (XXX. as) během celého prvého dne dohnat. Německá obrana, na kterou útočila britská Gardová obrněná divize byla pevná, gardisté museli sesednout z tanků, čistit před obrněnou vozbou silnici a okolí, což zabralo mnoho času. Gardisté dobývali jedno ohnisko odporu po druhém, měli velké ztráty na lidech a technice a ztráceli v útočné operaci jednu z nejdůležitějších součástí úspěchu - Čas!
A tak se největším problémem prvního dne bojů v operaci MARKET, ale i GARDEN, stalo - "Nedodržení časového plánu Operace MARKET GARDEN!!!".
Ocituji zde hodnocení, které jsem čerpal z historických podkladů, když i všechny další informace pro odstavce v Č 34 a poté i 35 a 36 byly použity z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.,Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků
, když následný popis pochází z Jaroslav Hrbek - Arnhem 1944 a nejlépe vystihuje celé hodnocení prvého dne "Operace MARKET GARDEN", jako celku, cituji:
"První den operace končil tedy situací pro Spojence nepříliš radostnou. Spojenečtí výsadkáři, kteří toho odpoledne přistáli v oblasti od Eindhovenu až po Arnhem, byli odhodláni otevřít cestu tankům a pěchotě britské 2. A a nepochybovali o tom, že pomoc je na cestě. Věřili, že posily a materiál, jejichž výsadek byl plánován na příští den, jejich pozice vylepší a umožní jim dosáhnout zbývajících cílů. V optimistické náladě plnili muži výsadkových jednotek své povinnosti, aniž by uvažovali o tom, co štáby zanedbaly a jakých chyb se dopustily. V jejich hodnocení akce to nebyl vcelku vzato špatný 'nedělní výlet'."
Oblasti, které měly jednotlivé vzdušně-výsadkové divize zajistit po svém přistání, a které
měly následně zabezpečit pevnou obranou, jak jim určoval plán Operace MARKET GARDEN.
Všeobecné hodnocení prvého dne Operace MARKET GARDEN.
Máme-li hovořit o úspěšnosti prvého dne Operace MARKET GARDEN a to do půlnoci ze 17. do 18. září, můžeme vlastně jen konstatovat, že jak britští, tak také američtí parašutisté své prvotní cíle obsadili, nebo o ně zatím bojovali.
Má-li se však hodnotit celkově splnění úkolů prvého dne té vzdušné části - MARKET - tak úkoly prvého dne splněny nebyly.
Vzdušným výsadkům Spojenců se nepodařilo hned ten první den zajistit koridor pro obrněné jednotky britské 2. A a to:
- Most v Sonu, který, jak si u americké 101. vzdušně-výsadkové divize řekneme, Němci vyhodili do vzduchu - a náhrada - most u Bestu obsazen první den nebyl.
- Americká 82. vzdušně-výsadková divize se k mostu v Nijmegenu vůbec nedostala.
- Britští parašutisté obsadili jen severní část dálničního mostu v Arnhemu a ještě k tomu s mnohem menšími silami, než předpokládal plán.
- Ani - GARDEN - , pozemní část operace, nedopadla dle plánu, neboť Gardové obrněné divizi se nepodařil rychlý průlom z předmostí u Neerpeltu a její postup naopak rychle uvízl, jak bylo řečeno v předchozím článku, již 10 km za výchozí pozicí, tedy ještě před Valkenswaardem.
Pokud si člověk prostuduje všechny dostupné prameny, musí jasně konstatovat, že ač byli Němci skutečně překvapeni spojeneckým úderem, reagovali neobyčejně rychle a profesionálně. Němečtí velitelé, od maršála, či generála, až po obyčejného svobodníka, reagovali neobyčejně pružně a rychle se ve vzniklé situaci orientovali. Trochu tápání a pomalejší chápání lze zaznamenat u těch nejvyšších (například polní maršál Model a v první fázi i Rundstedt), kterým trvalo pár hodin, než určili úmysly Spojenců a celkový cíl spojenecké operace. Jak již bylo jinde mnou řečeno, tito maršálové ovlivněni Anziem - vyloděním Spojenců v italském Anziu, v lednu 1944 a především pak vyloděním v Normandii - neustále očekávali spojeneckou obojživelnou operaci do Holandska z moře. Nejdéle tápání trvalo polnímu maršálu Modelovi, než si udělal vůbec jasno.
Tady je nutno říci, a předchozí články to dokazují, že neobyčejně iniciativně si počínali nižší němečtí velitelé, ve funkci velitele Bojové skupiny, či velitele praporu, jako byl například major SS Krafft, velitel 16. výcvikového a záložního praporu pancéřových granátníků SS, nebo svobodník SS Buttlar, který na výletě se 14ti vojáky rychle vytvořil Bojovou skupinu Buttlar, která se neustále rozrůstala, a tak si počínali i mnozí další němečtí důstojníci a poddůstojníci. Z vyšších důstojníků jsme si řekli o důležitosti rozkazů generála SS Bittricha, velitele 2. ts SS (II. ts SS).
Jak vypadala potom schopnost velitelů některých německých bojových útvarů, o tom vypovídala právě obrana Krafftova praporu, kdy odclonil přístupy k mostu v Arnhemu. Stejně tak vypovídající hodnotu o rychlé obraně má "Bojová skupina Henke", kterou vedl plukovník Henke a která znamenala, že jednotky amerického generála Gavina hned první den nevybojovaly most u Nijmegenu.
Tohle vše prostě první den Spojenci nejen nepředpokládali, ale takovouhle obranu Němců vůbec neočekávali...!!!
V negativním hodnocení prvého dne je snad tím největším záporem, nejhorším problémem, ta skutečnost, že výsadek britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta u Arnhemu nesplnil všechny cíle. To přesto, že se podařilo vysadit 5 191 britských parašutistů a pěšáků, které dokázalo zastavit, nebo silně omezit jejich činnost - přibližně 600 německých pancéřových granátníků SS, či vojáků Wehrmachtu (435 vojáků Krafftova praporu SS, 90 vojáků z roty Weber, a zbytek byl ze skupiny Buttler, kde byli i ženisté a někteří další jednotlivci). Němci v Arnhemu zastavili, nebo omezili činnost, vlastně 2/3 útočících britských sil a způsobilo jim první den poměrně citelné ztráty.
Na celé věci v okolí Arnhemu bylo špatné také to, že takřka polovina vysazených britských jednotek zůstala buď u přistávacích ploch a seskokových zón, jako obránci, nebo hlídala cesty, či křižovatky a do boje vůbec nezasáhly!!!
Negativem skutečně zásadním v Arnhemu a okolí bylo zhroucení radiového spojení!!!
Tohle zhroucení radiového spojení (každý zná heslo - Bez spojení není velení!) znamenalo již na počátku dezorganizaci!!! Velitelé od úrovně praporu a výš nemohli velet.
Navíc, jak bylo řečeno, Britové hned na počátku přišli v Arnhemu o dva důležité cíle, když jeden most jim Němci vyhodili do povětří přímo před nimi a druhý jim zdemolovali předtím. Tedy ze tří důležitých cílů zůstal jen jeden - Dálniční most přes řeku Rýn. K tomuto mostu se však dostalo jen přibližně 600 parašutistů, což byla skoro jen 1/10 z výsadku.
Podobně negativně lze hovořit o amerických vzdušně-výsadkových divizích, které si v dalších článcích začneme rozebírat detailně.
Zde si jen k prvému dni řekněme, že ani američtí parašutisté z 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina nevyužili tu skutečnost, že Němci ihned nezaútočili z východní strany, z Reichswaldského lesa, tedy vlastně z Třetí říše, hned ten první den. Američané měly řečené skutečnosti( dle vojenských odborníků) rychle využít a obsadit most v Nijmegenu, což neudělali a my si později detailně, v následných článcích řekneme, co to další dny stálo krve.
I když se o most v Nijmegenu první den američtí parašutisté pokoušeli, zvolili špatně přístup útočných oddílů, které i těch "pár" Němců palbou odrazilo. Nastaly vleklé a těžké pouliční boje (několik dní zůstala v Nijmegenu dokonce obklíčena jedna skupina amerických parašutistů, kterou osvobodily až útoky 20. 21 a 22. září), které se táhly několik dní, ale k mostu se první den bojů Američané vůbec nedostali.
Problémy měla i americká 101. vzdušně-výsadková divize generála Taylora, které Němci "před nosem" vyhodili most u Sonu. Američané museli provizorně překlenout Wiléminin kanál, čímž nebyl do příjezdu britských ženistů zajištěn koridor pro britské obrněné jednotky. Američané z divize "Křičících orlů" měli ještě problémy i s mostem v Bestu, neboť tam byly větší německé jednotky, než tvrdili "zpravodajci"( bude ještě detailněji rozebráno).
Velitelé všech jednotek přímo na místě se později shodli v názoru, že "zpravodajci" pro Operaci MARKET GARDEN dodali nepřesné informace o rozmístění Němců v celé oblasti od Eidhovenu, přes Nijmegen, až po Arnhem včetně.
Stejně negativně, zpravodajsky špatně zajištěný, vyzněl útok britské Gardové obrněné divize, která narazila již po proražení německé fronty u Neerpeltu, a která nedokázala včas a dostatečně daleko prorazit v koridoru - útok tanků nabral časový skluz, který nebyl schopen celý britský 30. as (XXX. as) během celého prvého dne dohnat. Německá obrana, na kterou útočila britská Gardová obrněná divize byla pevná, gardisté museli sesednout z tanků, čistit před obrněnou vozbou silnici a okolí, což zabralo mnoho času. Gardisté dobývali jedno ohnisko odporu po druhém, měli velké ztráty na lidech a technice a ztráceli v útočné operaci jednu z nejdůležitějších součástí úspěchu - Čas!
A tak se největším problémem prvního dne bojů v operaci MARKET, ale i GARDEN, stalo - "Nedodržení časového plánu Operace MARKET GARDEN!!!".
Ocituji zde hodnocení, které jsem čerpal z historických podkladů, když i všechny další informace pro odstavce v Č 34 a poté i 35 a 36 byly použity z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.,Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků
, když následný popis pochází z Jaroslav Hrbek - Arnhem 1944 a nejlépe vystihuje celé hodnocení prvého dne "Operace MARKET GARDEN", jako celku, cituji:
"První den operace končil tedy situací pro Spojence nepříliš radostnou. Spojenečtí výsadkáři, kteří toho odpoledne přistáli v oblasti od Eindhovenu až po Arnhem, byli odhodláni otevřít cestu tankům a pěchotě britské 2. A a nepochybovali o tom, že pomoc je na cestě. Věřili, že posily a materiál, jejichž výsadek byl plánován na příští den, jejich pozice vylepší a umožní jim dosáhnout zbývajících cílů. V optimistické náladě plnili muži výsadkových jednotek své povinnosti, aniž by uvažovali o tom, co štáby zanedbaly a jakých chyb se dopustily. V jejich hodnocení akce to nebyl vcelku vzato špatný 'nedělní výlet'."
