XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 46.
Napsal: 9/9/2013, 06:22
XIV.díl. Operace MARKET GARDEN Č 46.
Náčrt míst, o kterých je pak hovořeno v textu. Míst, kde se pohybovala americká 101.
vzdušně-výsadková a britská Gardová obrněna divize.
Den D + 2, 19. září 1944, u "Křičících orlů", americké 101. vzdušně-výsadkové divize.
V operačním prostoru americké 101. vzdušně-výsadkové divize proběhla noc z 18. na 19. září vcelku klidně . Ráno 19. září v Eindhovenu zůstaly oba parašutistické prapory, jak 2. tak i 3. prapor na svých místech, když 3. prapor zaujímal obranu severní části města a 2. prapor měl obsazeny všechny 4 mosty města.
O 1. četu, která zůstala bránit most u Sonu, zmenšený 1. prapor (všechny tři prapory byly z 506. parašutistického pluku) se shromáždil ráno 19. září v jedné z městských čtvrtí u centra města Eindhovenu a nejprve čekal na rozkaz k další činnosti.
Odveta Holanďanů proti zrádcům z vlastních řad.
Možná zde je prostor, abychom si řekli čeho byli svědky výsadkáři 1. praporu 506. parašutistického pluku, kteří takto čekali ráno 19. září na rozkaz k další bojové činnosti. Ve své knize o "Křičících orlech", konkrétně , v historické knize - Cesta do Arnhemu "Křičící orel" v Holandsku - Donald R. Burgett - americká 101. vzdušně-výsadková divize, historik ( a člen 101.) píše, že američtí výsadkáři na shromáždišti 1. praporu uviděli, jak do budovy, kterou hlídali příslušníci holandské policie přiváděli jiní holandští policisté muže a ženy. Po chvíli vždy nějací policisté zase muže a ženy vyváděli s rukama svázanýma za zády, naložili je na vozíky tažené koňmi a odvezli je pryč. Američtí výsadkáři se tedy zeptali dvou mladých Holanďanů z Holandského hnutí odporu, kteří stáli opodál, oč se jedná, a dozvěděli se, cituji:
" 'Tihle lidé sympatizovali s nacisty', odpověděl jeden z nich. 'Jsou obviněni ze zločinů proti holandským lidem, které vedli dokonce i k uvěznění a smrti mnoha našich lidí.
Právě teď jsou souzeni. Existuje mnoho svědků, kteří proti nim vypovídají. Když jsou uznáni vinnými, jsou v jednom z těchto vozíků odvezeni pryč, přivázáni ke sloupu a střeleni do hlavy.' "
Američtí výsadkáři poté prý s úplně jinými pocity sledovali ono "hrůzné divadlo", takže dál viděli jak jsou další lidé, přesněji řečeno, nyní již věděli, že kolaboranti, vedeni davem lidí, kteří na ně, jak se dozvěděli, pokřikovali "hanba" a další mnohá obvinění. Viděli, že ty vozíky s kolaboranty vezenými k popravě, nebyly nikdy moc dlouho pryč. Vždy to trvalo jen několik minut a byly zpět, kde na ně čekali již další odsouzení. Popraviště muselo být nedaleko! Historik říká, že - "spravedlnost byla rychlá a konečná". Určitě mnozí z kolaborantů zavinili smrt mnoha nevinných Holanďanů, zavinili dlouhé roky mučení a vězení. Nyní byl pro mnohé konec rychlý.
Ale "okamžitá" spravedlnost si počínala ale i jinak.
K budově byly přiváděny hloučky mladých žen, které měly v náručí malé děti. Ženy i s dětmi byly vedeny středem davů a chovaly se velice pasivně. Davy obyvatel Eindhovenu, včetně žen, na ně pokřikovaly a plivaly. Ženy i s dětmi se dostaly k lavici, na kterou vždy každá
usedla a byly jim ostříhány vlasy úplně, když na závěr jim byly hlavy přímo břitvou oholeny. Pak byly oholené ženy i s dětmi seřazeny do skupinek po dvou až pěti a vyhnány z Eindhovenu. Sebou nedostaly nic, jen to, co měly na sobě a dítě v náručí. Většinou se jednalo o děti německých vojáků. Všem bylo řečeno, že pokud se do města vrátí, budou popraveny.
Američtí výsadkáři po válce vzpomínali, že se ještě dlouho potom setkávali s malými skupinkami žen, které se pohybovaly po blízkém i vzdálenějším okolí od Eindhovenu. Chodily od vesnice k vesnici a žebraly o zbytky jídla a staré oděvy. Holandské obyvatelstvo bylo hodně nemilosrdné. Nikdo tyhle ženy s dětmi nechtěl přijímat.
Ale pojďme dál.
Výsadkáři 1. praporu 506. parašutistického pluku konečně dostali rozkaz.
Bylo 10 hodin dopoledne dne 19. září, když do prostoru 1. praporu vjela kolona britských Schermanů. V koloně bylo i několik britských Cromwellů a Churchillů, které doprovázely bren carriery i s britskými řidiči. Američtí výsadkáři nasedli na tanky a někteří i do bren carrierů. Úkol, či rozkaz, zněl - krýt tanky a pomáhat při pátrání po Němcích, kteří mohli ještě v prostoru Eindhovenu zůstat. Jedna větší skupina tanků a bren carrierů zamířila na východ z Eindhovenu, další na sever. Kolony projely liniemi amerického 3. praporu výsadkářů na severu, přejely přes řeku Dommel a ven z předměstí. Severně směrem do Sonu. Postupně se kolona propracovala až k Nuenenu, kde měli být Němci. Úkol zněl prověřit koridor, rozbít případnou německou obranu. Ty samé úkoly pak měly i ostatní skupiny na východ. Dopoledne se skupiny nesetkaly s žádným odporem. Stejné to bylo nejprve i odpoledne, kdy některé kolony dojely až k Nuenenu a nespatřily ani jediného Němce. Pak se jednotlivé skupiny zastavily a daly si večeři. Historik při této přestávce zachytil vzpomínky několika amerických výsadkářů, kteří se svými britskými kolegy srovnávali americké a britské uniformy, stejně tak zbraně, jak to tak u vojáků při setkání dvou armád mluvících stejnou či podobnou řečí bývá.
Proč tuto příhodu vytahuji?
Vytahuji ji proto, že ukazuje jak Američané, v tomto případě američtí výsadkáři, chápali Rooseveltův - Leand - Lease - půjčka a pronájem.
Nešlo si nevšimnout, že britská tanková skupina byla tvořena tak, že z každých deseti tanků, jich bylo osm amerických a jen dva byly britské (vzpomínaný tank Churchill a Cromwell), stejně tak si nešlo nevšimnout, že Britové jezdili na amerických džípech Willys a Ford. Tak vznikl rozhovor, kdy se o přestávce a občerstvení jeden z amerických výsadkářů zeptal přímo britského poručíka, cituji od Burgetta:
"S tím vším americkým vybavením se zdá, že nám vy 'Angličani' budete dlužit pěkné peníze, řekl jsem provokativně jednomu z anglických velitelů tanků.
'Ale né', odpověděl 'Víš to je půjčka a pronájem, to znamená, že vy, Yankeeové, jste nám všechen ten krám půjčili na dobu trvání války. Co se nezničí, to vám vrátíme. Je to vaše. Budeme muset zaplatit pouze to, co nevrátíme.'
To neznělo příliš spravedlivě pro nás. Kdo bude sakra po válce chtít starý opotřebovaný tank Sherman? Nebo džíp plný děr po kulkách? ..... "
Ihned po večeři se začalo stmívat a tankisté i s osádkami amerických výsadkářů se vracely zpátky do Eindhovenu, kde se měly přidat k ostatním jednotkám pluku. Většina osádek neměla žádné rušivé příhody. Když přijely do Eindhovenu, otočili je skupiny britských i amerických důstojníků a nařídili velitelům tanků, aby se obrátili a našli si mimo Eindhoven noční tábor. Tyhle bojové jednotky nesměly zůstat ve městě, neboť velení, jak britských tankových jednotek, tak amerických výsadkářů, mělo obavy z německého nočního bombardování britských a amerických kolon.
A obavy to nebyly nijak plané.
Sotva se bojové skupiny k večeru dostaly mimo Eindhoven, kde v obranných obvodech, které sloužily k lepší ochraně tanků, vyhloubily okopy, postavily stráže a uložily se k spánku to přišlo.
Když padla tma, bylo slyšet hukot německých bombardérů. Německé bombardéry zakroužily nad špatně ze vzduchu pozorovanými maskovanými spojeneckými kolonami. Značkaři spustili padákové světlice, které ozářily kolony, ale i osvítily město tak, že byly vidět i jednotlivé, zvláště výškové, budovy města Eindhoven. Shazování světlic trvalo několik minut, až bylo město ozářeno jako světelná bublina. To již kroužily nad městem německé bombardéry, které se snažily zničit britské obrněnce. Ve skutečnosti však vlivem nepřesnosti bombardovali Němci především město, v něm především budovy s holandským obyvatelstvem. Ale skutečně nejen to. Ve městě stály v ulicích obrněnce a nákladní automobily s municí a materiálem. V celém okolí města, ale i v samotném městě střílela na bombardéry každá britská i americká hlaveň. Jak popisuje nejen, již vzpomínaný, Burgett, ale podobné a stejné informace pro Č 46, 47 a 48, jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další popis a informace jsem čerpal také z historického popisu, který je, jak bylo řečeno podobný, nebo dokonce stejný jako z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků
, byla britská protivzdušná obrana hodně nepřesná. Prakticky tohle noční bombardování prošlo Němcům tak, že po celé noční bombardování nebyl ani jeden německý letoun sestřelen.
Zato v Eindhovenu probíhalo noční peklo. Vybuchovaly nákladní automobily s municí, které ještě více roznášely ohně, které zachvátily město. Do toho vybuchovaly i nákladní automobily s PHM.
Jak přiznává veškerá anglo-saská historická literatura, Němci dosáhli obrovského nočního vítězství. Nejenže zničili a zapálili značnou část Eindhovenu, ale především zničili velký britský zásobovací konvoj 30. as (XXX. as) a britské 2. A. Sami však vyvázli bez ztráty na letadlech i lidech.
Také takto to vypadalo v Eindhovenu po bombardování, které provedly německé bombardéry.
Další z míst po německém večerním a nočním bombardování Eindhovenu.
Náčrt míst, o kterých je pak hovořeno v textu. Míst, kde se pohybovala americká 101.
vzdušně-výsadková a britská Gardová obrněna divize.
Den D + 2, 19. září 1944, u "Křičících orlů", americké 101. vzdušně-výsadkové divize.
V operačním prostoru americké 101. vzdušně-výsadkové divize proběhla noc z 18. na 19. září vcelku klidně . Ráno 19. září v Eindhovenu zůstaly oba parašutistické prapory, jak 2. tak i 3. prapor na svých místech, když 3. prapor zaujímal obranu severní části města a 2. prapor měl obsazeny všechny 4 mosty města.
O 1. četu, která zůstala bránit most u Sonu, zmenšený 1. prapor (všechny tři prapory byly z 506. parašutistického pluku) se shromáždil ráno 19. září v jedné z městských čtvrtí u centra města Eindhovenu a nejprve čekal na rozkaz k další činnosti.
Odveta Holanďanů proti zrádcům z vlastních řad.
Možná zde je prostor, abychom si řekli čeho byli svědky výsadkáři 1. praporu 506. parašutistického pluku, kteří takto čekali ráno 19. září na rozkaz k další bojové činnosti. Ve své knize o "Křičících orlech", konkrétně , v historické knize - Cesta do Arnhemu "Křičící orel" v Holandsku - Donald R. Burgett - americká 101. vzdušně-výsadková divize, historik ( a člen 101.) píše, že američtí výsadkáři na shromáždišti 1. praporu uviděli, jak do budovy, kterou hlídali příslušníci holandské policie přiváděli jiní holandští policisté muže a ženy. Po chvíli vždy nějací policisté zase muže a ženy vyváděli s rukama svázanýma za zády, naložili je na vozíky tažené koňmi a odvezli je pryč. Američtí výsadkáři se tedy zeptali dvou mladých Holanďanů z Holandského hnutí odporu, kteří stáli opodál, oč se jedná, a dozvěděli se, cituji:
" 'Tihle lidé sympatizovali s nacisty', odpověděl jeden z nich. 'Jsou obviněni ze zločinů proti holandským lidem, které vedli dokonce i k uvěznění a smrti mnoha našich lidí.
Právě teď jsou souzeni. Existuje mnoho svědků, kteří proti nim vypovídají. Když jsou uznáni vinnými, jsou v jednom z těchto vozíků odvezeni pryč, přivázáni ke sloupu a střeleni do hlavy.' "
Američtí výsadkáři poté prý s úplně jinými pocity sledovali ono "hrůzné divadlo", takže dál viděli jak jsou další lidé, přesněji řečeno, nyní již věděli, že kolaboranti, vedeni davem lidí, kteří na ně, jak se dozvěděli, pokřikovali "hanba" a další mnohá obvinění. Viděli, že ty vozíky s kolaboranty vezenými k popravě, nebyly nikdy moc dlouho pryč. Vždy to trvalo jen několik minut a byly zpět, kde na ně čekali již další odsouzení. Popraviště muselo být nedaleko! Historik říká, že - "spravedlnost byla rychlá a konečná". Určitě mnozí z kolaborantů zavinili smrt mnoha nevinných Holanďanů, zavinili dlouhé roky mučení a vězení. Nyní byl pro mnohé konec rychlý.
Ale "okamžitá" spravedlnost si počínala ale i jinak.
K budově byly přiváděny hloučky mladých žen, které měly v náručí malé děti. Ženy i s dětmi byly vedeny středem davů a chovaly se velice pasivně. Davy obyvatel Eindhovenu, včetně žen, na ně pokřikovaly a plivaly. Ženy i s dětmi se dostaly k lavici, na kterou vždy každá
usedla a byly jim ostříhány vlasy úplně, když na závěr jim byly hlavy přímo břitvou oholeny. Pak byly oholené ženy i s dětmi seřazeny do skupinek po dvou až pěti a vyhnány z Eindhovenu. Sebou nedostaly nic, jen to, co měly na sobě a dítě v náručí. Většinou se jednalo o děti německých vojáků. Všem bylo řečeno, že pokud se do města vrátí, budou popraveny.
Američtí výsadkáři po válce vzpomínali, že se ještě dlouho potom setkávali s malými skupinkami žen, které se pohybovaly po blízkém i vzdálenějším okolí od Eindhovenu. Chodily od vesnice k vesnici a žebraly o zbytky jídla a staré oděvy. Holandské obyvatelstvo bylo hodně nemilosrdné. Nikdo tyhle ženy s dětmi nechtěl přijímat.
Ale pojďme dál.
Výsadkáři 1. praporu 506. parašutistického pluku konečně dostali rozkaz.
Bylo 10 hodin dopoledne dne 19. září, když do prostoru 1. praporu vjela kolona britských Schermanů. V koloně bylo i několik britských Cromwellů a Churchillů, které doprovázely bren carriery i s britskými řidiči. Američtí výsadkáři nasedli na tanky a někteří i do bren carrierů. Úkol, či rozkaz, zněl - krýt tanky a pomáhat při pátrání po Němcích, kteří mohli ještě v prostoru Eindhovenu zůstat. Jedna větší skupina tanků a bren carrierů zamířila na východ z Eindhovenu, další na sever. Kolony projely liniemi amerického 3. praporu výsadkářů na severu, přejely přes řeku Dommel a ven z předměstí. Severně směrem do Sonu. Postupně se kolona propracovala až k Nuenenu, kde měli být Němci. Úkol zněl prověřit koridor, rozbít případnou německou obranu. Ty samé úkoly pak měly i ostatní skupiny na východ. Dopoledne se skupiny nesetkaly s žádným odporem. Stejné to bylo nejprve i odpoledne, kdy některé kolony dojely až k Nuenenu a nespatřily ani jediného Němce. Pak se jednotlivé skupiny zastavily a daly si večeři. Historik při této přestávce zachytil vzpomínky několika amerických výsadkářů, kteří se svými britskými kolegy srovnávali americké a britské uniformy, stejně tak zbraně, jak to tak u vojáků při setkání dvou armád mluvících stejnou či podobnou řečí bývá.
Proč tuto příhodu vytahuji?
Vytahuji ji proto, že ukazuje jak Američané, v tomto případě američtí výsadkáři, chápali Rooseveltův - Leand - Lease - půjčka a pronájem.
Nešlo si nevšimnout, že britská tanková skupina byla tvořena tak, že z každých deseti tanků, jich bylo osm amerických a jen dva byly britské (vzpomínaný tank Churchill a Cromwell), stejně tak si nešlo nevšimnout, že Britové jezdili na amerických džípech Willys a Ford. Tak vznikl rozhovor, kdy se o přestávce a občerstvení jeden z amerických výsadkářů zeptal přímo britského poručíka, cituji od Burgetta:
"S tím vším americkým vybavením se zdá, že nám vy 'Angličani' budete dlužit pěkné peníze, řekl jsem provokativně jednomu z anglických velitelů tanků.
'Ale né', odpověděl 'Víš to je půjčka a pronájem, to znamená, že vy, Yankeeové, jste nám všechen ten krám půjčili na dobu trvání války. Co se nezničí, to vám vrátíme. Je to vaše. Budeme muset zaplatit pouze to, co nevrátíme.'
To neznělo příliš spravedlivě pro nás. Kdo bude sakra po válce chtít starý opotřebovaný tank Sherman? Nebo džíp plný děr po kulkách? ..... "
Ihned po večeři se začalo stmívat a tankisté i s osádkami amerických výsadkářů se vracely zpátky do Eindhovenu, kde se měly přidat k ostatním jednotkám pluku. Většina osádek neměla žádné rušivé příhody. Když přijely do Eindhovenu, otočili je skupiny britských i amerických důstojníků a nařídili velitelům tanků, aby se obrátili a našli si mimo Eindhoven noční tábor. Tyhle bojové jednotky nesměly zůstat ve městě, neboť velení, jak britských tankových jednotek, tak amerických výsadkářů, mělo obavy z německého nočního bombardování britských a amerických kolon.
A obavy to nebyly nijak plané.
Sotva se bojové skupiny k večeru dostaly mimo Eindhoven, kde v obranných obvodech, které sloužily k lepší ochraně tanků, vyhloubily okopy, postavily stráže a uložily se k spánku to přišlo.
Když padla tma, bylo slyšet hukot německých bombardérů. Německé bombardéry zakroužily nad špatně ze vzduchu pozorovanými maskovanými spojeneckými kolonami. Značkaři spustili padákové světlice, které ozářily kolony, ale i osvítily město tak, že byly vidět i jednotlivé, zvláště výškové, budovy města Eindhoven. Shazování světlic trvalo několik minut, až bylo město ozářeno jako světelná bublina. To již kroužily nad městem německé bombardéry, které se snažily zničit britské obrněnce. Ve skutečnosti však vlivem nepřesnosti bombardovali Němci především město, v něm především budovy s holandským obyvatelstvem. Ale skutečně nejen to. Ve městě stály v ulicích obrněnce a nákladní automobily s municí a materiálem. V celém okolí města, ale i v samotném městě střílela na bombardéry každá britská i americká hlaveň. Jak popisuje nejen, již vzpomínaný, Burgett, ale podobné a stejné informace pro Č 46, 47 a 48, jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další popis a informace jsem čerpal také z historického popisu, který je, jak bylo řečeno podobný, nebo dokonce stejný jako z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků
, byla britská protivzdušná obrana hodně nepřesná. Prakticky tohle noční bombardování prošlo Němcům tak, že po celé noční bombardování nebyl ani jeden německý letoun sestřelen.
Zato v Eindhovenu probíhalo noční peklo. Vybuchovaly nákladní automobily s municí, které ještě více roznášely ohně, které zachvátily město. Do toho vybuchovaly i nákladní automobily s PHM.
Jak přiznává veškerá anglo-saská historická literatura, Němci dosáhli obrovského nočního vítězství. Nejenže zničili a zapálili značnou část Eindhovenu, ale především zničili velký britský zásobovací konvoj 30. as (XXX. as) a britské 2. A. Sami však vyvázli bez ztráty na letadlech i lidech.
Také takto to vypadalo v Eindhovenu po bombardování, které provedly německé bombardéry.
Další z míst po německém večerním a nočním bombardování Eindhovenu.
