PALBA.CZ

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 58.

Skica ústupu a "Bitvy v jabloňovém sadu". Jabloňový sad, - je označen na mapě jako Sad.



Na skice je vidět, odkud přišli v noci a brzy ráno američtí výsadkáři, a odkud se do "Sadu" v noci, ve tmě, dostal německý prapor.
Nenápadně se rodící - Bitva v jabloňovém sadu - jak již bylo na konci Č 57., zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5896
řečeno, vlastně začínala tím, že navrátivší se zadní voj 506. parašutistického pluku - velitel + 4 , vracel kulomety družstvům, od kterých si je vypůjčili. Pak zašli všichni " navrátilci" hlouběji do jabloňového sadu, kde se věnovali stejné činnosti jako jejich "mateřská" družstva. Museli si vyhloubit obranné okopy. Kolegové je již měli a nyní si již čistili po ránu zbraně a připravovali se na možný boj.
Před jabloňovým sadem, již v polích, byl stoh sena a stála tam ruční pumpa na vodu, kam si jednotliví, nutno říci - současní " obyvatelé jabloňového sadu...." - chodili nabírat do svých polních lahví a různých nádob vodu. Přitom si také brali s sebou i seno, kterým vystýlali své okopy. Náhoda tomu chtěla, že se zatím, od rána, nesetkali oni "domnělí britští vojáci" s americkými výsadkáři, neboť tam vždy šli jedni, nebo druzí.
V době, kdy už měli i příslušníci zadního voje vykopány do poloviny své okopy, zakřičel někdo: "To jsou Skopčáci!"

(Informace pro Č 58., 59. a 60. jsem čerpal z - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett, podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

V zápětí, po tomhle výkřiku, zazněly výstřely a pak začal pálit kulomet. Přidávaly se další a další ruční zbraně, včetně dalších kulometů, ke kterým se přidaly i minomety 60 mm.
Totiž ti, které všichni američtí výsadkáři považovali za tzv. "Anglické jednotky, sídlící na druhém konci sadu" - se ukázaly být velkou německou jednotkou, jak se později ukázalo, v síle praporu!
Američtí výsadkáři zareagovali velice rychle.
Do přestřelky dále vpravo vstupovali další a další Němci, které vítala palba amerických výsadkářů, kteří po ranním vyčištění zbraní je hned začali používat. Němci nabíhali do přestřelky bezhlavě, mnozí si mysleli, že se jedná o nedorozumění u vlastních jednotek. Hodně jich tam však také šlo jako do útoku a hned se zapojili do bitvy. Postupně se tak proti americkým výsadkářům "vyrojil", v různém stádiu připravenosti, celý německý prapor.
Američané do nich pálili ze všeho, co měli po ruce. Burgett pak napsal, že si nestačil ještě sehnat nějakou automatickou pušku M 1 (měl jako zadní voj kulomet, který vrátil a předtím přišel o svou M 1 při ústupu) a tak do Němců střílel svou pistolí. Výsledek je jasný, nikoho na tu vzdálenost ani nezranil. Američtí výsadkáři rychle zaujali naučené pozice a pálili do skupin Němců, které se do boje zapojovaly. Burgett v dalším popisu nezapomene říci, že vedle něho za stromem vykoukl a byl zabit jeden z výsadkářů z jeho družstva, a to přímou ranou do hlavy, a on si potom vzal jeho M 1 a začal také pálit do Němců.
Němci byli silně zmateni, zvláště když je palba kosila "jako žito".
Jak do celkového dění - "Bitvy v jabloňovém sadu - zasáhl praporní lékař, kapitán Warren, nám pak líčí již vzpomínaný výsadkář Burgett takto, cituji:

"Kapitán Warren praporní lékař, vyšel ven na bojiště mezi obě bojující skupiny a palba zeslábla. Kapitán vešel do německých linií a prostě se tam postavil. Byl vítěz a Němci byli poraženi. Viděli amerického důstojníka stát uprostřed svých řad, odhazovali zbraně a začali vykřikovat: 'Kamerad! Kamerad!'
Všichni jsme přestali střílet až na jeden kulomet, který pokračoval v palbě. Hulákali jsme na kulometčíka ať toho nechá, abychom to všechno mohli skoncovat, ale ten střílel dál. Přiběhl k němu starší veterán a pohrozil mu, že ho zabije - a pak ho násilně odvlekl od zbraně. Kulometčík ustavičně ječel: 'To jsou Skopčáci, jsou to Skopčáci!'.
Myslím, že měl války právě dost."

Všichni Němci, kteří předtím zalehli, začali pomalu vstávat a zvedat ruce a šli dopředu k americkým výsadkářům, kde ti, kteří zbraně měli, je pokládali na zem. Nejprve šli pomalu, jednotlivě a pak jich přicházelo stále víc a víc, až nakonec přišli všichni. Po odevzdání zbraní je výsadkáři nechali seřadit na makadamové silnici (macadam - drcený štěrk - http://cs.wikipedia.org/wiki/Makadam ) odkud je poslali přes další, nyní již blátivou silnici i s doprovodem výsadkářů, ve vojenském tvaru, do zázemí.
Ukázalo se, že se jednalo skutečně o německý prapor, včetně velitele. Velitel německého praporu požádal velitele výsadkářů, aby se několik amerických zdravotních pomocníků mohlo vrátit na vzniklé "Bojiště v jabloňovém sadu" a postaralo se o raněné. Velitelé výsadkářů souhlasili. Do odnášení raněných se přidali i výsadkáři a raněné pak ukládali v předzahrádkách blízkých domů. Burgett tam o raněných říká určité zajímavosti, včetně výroku německého velitele praporu, z nichž ten jeden je určitě platný i dnes. Nechme ho tedy říci těchto pár vět, cituji:

"Naši zdravotníci je vyšetřili a poskytli jim pomoc tím, co měli k dispozici. Šel jsem rovněž pomáhat a hovořil s jejich velitelem, který se více staral o své raněné, než o vítězství v bitvě.
'Bojuje, vítězí a prohrává se v mnoha bitvách', řekl, 'ale muži umírají jen jednou'."

S tímhle výrokem nelze moc diskutovat, snad jen, že je lepší žádnou válku nezačínat.

V době, kdy se obě strany staraly o raněné, vznikaly různé zvláštní situace. Jeden z raněných Němců například nechtěl spolknout sulfadiazenovou pilulku, viz zde:
https://www.google.cz/#q=sulfadiazine+pilulka&spell=1
a až po rázném rozkazu, že je polykají i Američané, ji spolkl. Němec si totiž myslel, že ho chtějí otrávit.
Burgett pak v dalším přiznává, že někteří výsadkáři šli do německého tábora rabovat, ale moc suvenýrů nenašli.
Němečtí ranění vojáci pak vyprávěli, že viděli, zrovna právě onen zadní voj( kde byl i Burgett), přicházet, a že na ně dokonce mávali, neboť se domnívali, že nějaký Němec vede americké zajatce. Velitel praporu pak řekl, že neví kde přesně je, dostal prý od svých nadřízených mapu a měl v noci s praporem projít do Nijmegenu, ve tmě ztratil orientaci a vnímat vlastně začal, až když výsadkáři zabíjeli Němce. A tak šel vojákům svého praporu na pomoc a byl s nimi zajat.

Atmosféru náhle narušil zvláštní hukot. Vzduch přímo vibroval a co viděly a slyšely obě strany, všechny šokovalo. Nechme pro zachycení doby, místa a času před 69ti lety, v onom jabloňovém sadu, krátce po bitvě, hovořit Burgetta, který vše zachytil takto, cituji:

"Právě v tomto okamžiku se rozezněl hluboký vibrující zvuk, který bylo ve vzduchu přímo cítit. Nejprve jsme nevěděli, co to je. Zvuk sílil, podívali jsme se vzhůru a spatřili stovky našich letadel, letících nad našimi hlavami tak těsně vedle sebe, že se konce jejich křídel dotýkaly. Letadel bylo tolik, že úplně zakrývala oblohu od obzoru k obzoru. Vedoucí letadla nám již mizela z dohledu na předním horizontu, zatímco zezadu přilétala nová a nová. Všechna mířila do Německa.
Naši zajatci nevěřícně hleděli na sebe. Byl to pohled vzbuzující hrůzu - dokonce i u nás. Americké bombardéry zaplňovaly celou oblohu a letěly s dotýkajícími se špičkami křídel tak nízko, že jsme mohli rozeznávat značky na křídlech a trupech. Němci stáli a potřásali hlavami. 'Alles kaput, alles kaput', opakovali nepřetržitě. 'Deutschland ist kaput'."

Ztráty v tzv. Bitvě v jabloňovém sadu, nevyzněly pro Němce dobře. Němci měli v jabloňovém sadu 60 mrtvých, 30 raněných a vzdalo se 231 německých vojáků, včetně velitele praporu. Američtí výsadkáři ztratili v bitvě 2 mrtvé a 5 raněných. Těch několik amerických výsadkářů, kteří byli raněni jen lehce, bylo použito jako doprovod německých zajatců do zázemí.

Potom se celý americký 506. parašutistický pluk stáhl z prostoru Opheusdenu. Jejich pozice zaujal americký 327. pluk kluzákové pěchoty ze stejné 101. vzdušně-výsadkové divize, který si zřídil svou hlavní linii obrany asi 1 000 metrů východně od města. Viz zde v Č 10. složení americké 101. vzdušně-výsadkové divize generála Taylora v Operaci MARKET GARDEN:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5755

Německé útočné jednotky se stáhly přibližně kilometr na západ od města Opheusden, a tak mezi americkými jednotkami a německými jednotkami, byl široký pás země nikoho, který zahrnoval i město Opheusden. Do širokého pásu tzv. "Země nikoho" vstupovaly hlídky ze zbytků německé 363. divize lidových granátníků, nebo se pokoušely menšími jednotkami útočit na americké výsadkáře 327. pluku kluzákové pěchoty.

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 59.

Němci na postavení 327. pluku kluzákové pěchoty útočili svými zdecimovanými jednotkami z 363. divize lidových granátníků tak urputně, že došlo prakticky k úplnému zničení zbytků německé divize. I v análech americké 101. vzdušně-výsadkové divize je zapsáno, že bitvy v tzv. "Země nikoho" - Opheusdenu - byly nejbrutálnější v celé "Operaci MARKET GARDEN". Jednotlivé oddíly, které na sebe narážely, a to v jakoukoli denní, či noční hodinu, si počínaly neobyčejně krutě. Běžně se úplně vyhladili do posledního muže. Úplně běžnými se stávaly boje muže proti muži, když velké množství vojáků obou stran bylo zabito buď nožem, nebo pistolí. Každé ráno po nočních bitvách ukázalo mrtvoly Němců před mnoha zákopy, obrannými postaveními a kulometnými hnízdy amerického 327. pluku kluzákové pěchoty.
O tom, co se v zemi nikoho a v Opheusdenu také dělo si ze všech svých dostupných pramenů Burgett zapsal, cituji:

"Příklad úděsného krutého charakteru bojů, které se odehrávaly v Opheusdenu v době, kdy jsme tam byli my a 327. pluk kluzákové pěchoty, mi vyprávěl jeden z obyvatel města 55 let po válce při jednom z mých výletů na místa někdejších bojů.
Tento člověk měl tenkrát jedenáct roků a velice dobře si pamatoval, že byl se svou rodinou schován ve sklepě, zatímco nahoře zuřila bitva. Američtí parašutisté a němečtí vojáci byli ve městě (Opheusdenu - má poznámka) promícháni a bojovali, jakmile na sebe narazili. Vyprávěl, že se schovával se svými rodiči v koutě sklepa, když do domu nad sklepem vstoupili dva výsadkáři. Jeden z nich usedl k velkému klavíru v salóně a začal hrát klasické skladby. Kdoví proč? Snad to byla reakce na kruté boje. Jeho kamarád, velmi vysoký člověk, se opíral o stěnu a poslouchal hudbu.
Mezi domy na protější straně ulice se objevili dva Němci. Zastavili se a poslouchali. Odkud přichází hudba a kdo hraje? Jeden z Němců popošel dopředu, pomalu se přiblížil k domu, opatrně otevřel dveře a strčil hlavu dovnitř.
Nebylo to tak myšleno předem, ale velký výsadkář Němce popadl, prudce jej vtáhl dovnitř, prořízl mu hrdlo a hodil ho do kouta.
Němec, který čekal na druhé straně silnice, se zřejmě divil, proč kamarád zůstává v domě tak dlouho, přešel na druhou stranu ulice a nahlédl do domu. Velký výsadkář ho chytil, vtáhl do místnosti, prořízl mu krk a hodil ho do kouta na jeho mrtvého kamaráda. Stala se z toho hra - jeden výsadkář přehrával klasické skladby, aby vlákal Němce dovnitř a druhý jim podřezával krky. Když to skončilo leželo v koutě místnosti 11 mrtvých těl."

Burgett pak dodává, že onen Holanďan, který vše ze své paměti a paměti svých rodičů vyprávěl, žije stále v Opheusdenu. Říkal prý, že si vzpomínal, jak ještě mnoho let po válce byla tehdy jeho rodina vystrašena. Nikdo z nich si netroufal ani se pohnout. To přesto, že krev z německých mrtvol začala prosakovat stropem nad nimi a kapat na ně. Celý příběh zněl strašlivě ponuře a opravdově a bývalý výsadkář Burgett dodával, že vše podává tak, jak celé vyprávění vyslechl a ihned zapsal...!!!

Výsadkáři všech praporů 506. parašutistického pluku se přemisťovali na nové pozice. Kde se zastavili při přemisťování tam okamžitě přišel rozkaz zakopat! Většina parašutistů toho měla dost, neboť se prakticky 3 dny nevyspali. Když se dostali zpátky do oblasti Zetten - Andelst( viz přiložená mapa oblasti Ostrov), vytvořili si tam obranná postavení a zakopali se. Konečně dostali také jídlo a mohli si trochu zdřímnout. V oblasti Dodewaardu byla obsazena velká továrna na marmelády, a tak si mohli američtí výsadkáři z většiny rot přilepšovat džemem každé jídlo.
Když začal den 8. října 1944, mohli se věnovat konečně chvilku své vlastní osobě, myli se a vyměňovali si prádlo, a zbytek dne pak strávili kopáním okopů a vylepšováním pozic. Došlo také k doplnění velitelů, kteří v předchozích bojích padli, nebo byli zraněni. Pak byl nástup, kde se zjistilo, že třeba 2. četa má 3 družstva, ale každé družstvo má jen 5 mužů. A stejně tak na tom byly nejen rota A, ale i roty B, C, D z 2. praporu. Podobně na tom byl 1. i 3. prapor z 506. parašutistického pluku.
Mezi 10. a 19. říjnem trávila většina pluků 101. vzdušně-výsadkové divize v obranných pozicích na Ostrově. Historie divize říká, že během tohoto pobytu mnohokrát výsadkáři zaslechli průlet německých raket V-2, které prakticky denně létaly na cíle v Anglii. Dozvěděli se o jejich obloukových průletech a že v Anglii dopadají bezhlučně...( zpoždění hluku dané její rychlostí) - bez jakékoli výstrahy vybuchují v hustě zalidněných anglických městech. Spatřili mnoho německých bitevních tryskových letadel, které vždy přilétaly jednotlivě, v nízkém a rychlém letu zprava do leva. Me - 262 vždy udělal otáčku o 180 stupňů a pak zmizel stejnou cestou, kterou přiletěl. Britská PVO se jej vždy snažila sestřelit protiletadlovými děly, jenomže tryskáč byl tak rychlý, že již byl daleko z dostřelu, když nad výsadkáři vybuchovaly první protiletadlové střely. Nedohonily jej ani Spitfiry. Messerschmidt vždy dokončil zatáčku a přehnal se přímo nad anglickými letadly. Brzy jej Angličané začali ignorovat.

Zdánlivá dovolená skončila vlastně dne 20. října. Tehdy dostal 506. parašutistický pluk rozkaz zaujmout novou obrannou linii. Měl pochodovat do Randwijku, což je malé město na




Dolním Rýnu mezi Opheusdenem a Heternem (viz. mapu městeček v oblasti Ostrov).
Když výsadkáři dorazili do Randwijku, zjistili, že Němci se usadili na druhé straně hráze, tedy na severním břehu Dolního Rýna. Většina Němců byla usazena v cihelně, která stála blízko řeky. Na první pohled vypadala německá obrana jako pevnost, neboť Němci na budování všech obranných pozic v cihelně, v okolí cihelny, použili ohromné množství cihel, které proložili dřevěnými a železnými trámy. Na německé obranné pozice útočily neustále britské Typhoony svými bombami i raketami, ale palba se zdála naprosto neúčinná. Němci cihelnu využívali jako centrální opěrný bod. Odtud přes řeku vysílali směrem k americkým pozicím své průzkumné oddíly a z tohoto centra byl řízen boj proti útokům Spojenců.
Když si američtí výsadkáři vybudovali a vylepšili svou obranu, našli německý minomet 81 mm, který tam zanechali Němci s velkou zásobou min. Výsadkáři pak prováděli takovou činnost, že když šel nějaký výsadkář okolo, třeba do jídelny, nebo z jídelny, vytáhl úderník z jedné nebo ze dvou min a spustil je do hlavně. Mnozí tak vystřelili i tři, čtyři miny a pozorovali co se děje, když dopadnou v německých pozicích v cihelně... Občas někdo změnil náměrovým šroubem jedním nebo druhým směrem elevaci, aby posunul dopad miny. Z minometu bylo stříleno tak často, že byl opěrný kotouč zatlačen takřka decimetr do asfaltové silnice, kde stál.
V pozicích u Randwijku se konečně podařilo dosáhnout velení amerického 506. parašutistického praporu, aby jim již nevařili Britové, ale aby jim vařili Kanaďané. Kanadská kuchyně byla přece jenom té americké bližší. Nedostatek vody, myšleno pitné vody, byl nahrazen tak, že přilétaly pozorovací letouny L-5 s plastovými nádobami, které shazovaly do pozic výsadkářů.




Zde je ještě mapa Severní fronty od 16. října do 10. listopadu 1944, když nejseverněji je čára fronty nad Nijmegenem, právě na území zvaném Ostrov, o kterém je řeč.
Dne 22. října byla svolány roty a instruovány o akci, která měla být provedena v noci z 22. na 23. října, kdy se celý 1. prapor a kanadští ženisté přepraví v útočných člunech přes Rýn. Rota A měla zabezpečovat jižní břeh řeky Dolní Rýn. Celá akce měla probíhat v naprosté tmě, která byla bezměsíčná.
Byla to akce, při které americký prapor s kanadskými ženisty měl ze severního břehu řeky Dolní Rýn přivést zpátky anglické parašutisty, kteří tam byli shromážděni mnoho dní ("Operace MARKET GARDEN" skončila prakticky 27. září, my zde hovoříme o 22. říjnu) po skončení "Operace MARKET GARDEN".



Celá akce byla uskutečněna pod názvem - Operace Pegasus, viz zde:
http://www.justordinarymen.org.uk/page_ ... 21843.html
Tito angličtí parašutisté zmeškali první velkou evakuaci výsadkářů z britské 1. vzdušně-výsadkové divize dne 26. září a v noci na 27. září a zůstali různě roztroušeni a opuštěni severně od Dolního Rýna. Všichni se většinou skrývali po celou dobu ve sklepích a domech Holanďanů, kteří riskovali své životy.
Burgett nám akci podává ze svědectví, zachyceného od 101. a my se stejné a podrobnější dozvíme i od dalších pramenů, jako např. přímo od velitele britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquhardta, až budu popisovat podrobněji boje přímo v Arnhemu.
Zde si ještě řekněme něco o tom, co si ze svých pramenů zapsal historik - jak byla noční akce maskována, cituji:

"Pomocí tajného telefonního vedení, které bylo položeno pod vodou Dolního Rýna, a které Němci neodhalili, provedli holandští partyzáni opatření k tomu, aby se britští parašutisté dostali zpět ke svým. Po několik nocí před skutečným datem akce britská protiletadlová děla Bofors střílela dlouhý pás svítících střel přes řeku. To se dělo proto, aby Němci nepojali podezření, kdyby se střelba poprvé spustila až k podpoře násilného přechodu přes řeku v noci, kdy bude operace provedena."

Teprve pozdě večer dopravili výsadkáři ze 2. praporu své útočné čluny ze skrytých skladů do linií roty A podél základny hráze Dolního Rýna. Tam se jich ujali kanadští ženisté, pro které byla akce tohoto druhu, s útočnými čluny, běžnou rutinou.
Do setmění byli na určených místech všichni připraveni a čekali na signál ze vzdáleného místa proti proudu řeky. Nad řekou visela hustá mlha. Místa převozu byla vyznačena ženijními páskami a ukazovala trasu, po které budou britští parašutisté na člunech přepravováni. Další pásky ukazovaly kudy budou britští parašutisté převáděni k úkrytům v zatemněných bunkrech a sklepech uvnitř města Drielu (viz. mapa - Driel je západně od Randwijku).

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 60.


Do příprav na vyzvednutí opozdilých britských parašutistů, ukrytých na severní straně Dolního Rýna, patřila i případná dělostřelecká podpora. Britské dělostřelecké baterie, stejně jako těžké minomety, se již několik dní před akcí zastřelovaly kolem vyznačených cílových prostorů. Palbu měly však zahájit jedině tehdy, pokud by došlo k předčasnému objevení stahujících se britských parašutistů, pokud by ještě nebyli ve člunech. Britští dělostřelci měli likvidovat veškerou německou palbu, kterou by případně Němci spustili. Palba byla zaměřena mimo vyznačené prostory páskami a měla zabránit i případnému německému protiútoku.
K večeru, dne 22. října, se američtí parašutisté nenápadně vytratili z Randwijku a potmě po okrajích silnice proklouzli až k samému kraji řeky Dolní Rýn. Po cestě mnozí výsadkáři nesli i čluny, se kterými se učili odpoledne manipulovat a pokládat je na vodu.
Někteří výsadkáři měli během akce pádlovat ve člunech, někteří měli dělat návodčí, kteří by doprovázeli britské parašutisty vracející se z protějšího břehu. Někteří měli tvořit obranu levého a pravého kraje koridorů vyznačených páskami na severním břehu řeky - to kdyby Němci odněkud spustili protiútok. Na smluvený signál, kterým bylo rudé světlo zastíněné dlouhou trubicí, zaměřenou k parašutistům, byla akce spuštěna. Signál vytvářel světelný kód Morseovy abecedy pro písmeno "V" - jako vítězství (V - tečka, tečka, čárka). Když se signál ukázal, okamžitě spustila palbu děla Bofors svítícími střelami na severní břeh Rýna. Přesně tak, jak to prováděla v předchozích nocích.
To již britští parašutisté, soustředění pod trasami vystřelovaných svítících střel, začali postupovat k záchranným člunům. Kanadští ženisté jim cestou vydávali šeptem rozkazy a řadili je na obě strany člunů.
Čluny začaly vyrážet na vodu. Když ty prvé byly asi tak v polovině řeky, došlo ke komplikaci, neboť Němci vystřelili světlici. Všichni ve člunech zalehli co nejníže a báli se pohnout. Zdálo se, že německá světlice, prskající, jako když smažíte na pánvi, svítila nekonečně dlouho. Pak vyhořela a nastala opět tma. Vše proběhlo bez odezvy, což znamenalo, že Němci čluny neobjevili. Po chvíli se čluny s britskými výsadkáři vynořily z padající mlhy a Britové začali vystupovat na jižní břeh. Protože líčení Burgetta je pak dál velice sugestivní, zároveň vykresluje tehdejší dobu a pocity, dobře popisuje místa na jižním břehu řeky Dolní Rýn, kde se akce záchrany Britů odehrála a je i do češtiny proveden velmi dobrý překlad, budu další dění citovat dle účastníka celé akce. Cituji tedy další dění z Burgetta:

"Muži z 2. praporu pomáhali vystoupit pasažérům vpředu, zatímco my jsme se brodili až po kolena, abychom pomohli těm v zadu přes obrubníky a na břeh. Jakmile byli všichni bezpečně na břehu, vedli jsme je nahoru na hráz a po druhém svahu dolů, zavedli je k ženijní pásce a vysvětlili jim, že mají jít podle ní doleva nebo doprava, dokud nenarazí na další pásku, která povede v pravém úhlu pryč od řeky. Pak půjdou podle této pásky do úkrytu, kde na ně čeká jídlo a teplo.
Všichni britští parašutisté se usmívali. Prošli se nevyslovitelným peklem v bitvách proti obrněncům a masám pěších nepřátelských vojáků, včetně jednotek Waffen SS (Zbraní SS). Pak se museli celý měsíc ukrývat pod nosem nepřítele za pomoci a v péči Holanďanů. Museli se obávat každého zašoupání nohou, každého zaskřípání štěrku venku, dusotu okovaných bot na podlaze nad hlavou. Úzkost, kterou prožívali ve sklepích, výkopech a bunkrech, kam je ukryli Holanďané, kteří mohli očekávat jistou smrt, kdyby Němci anglické výsadkáře objevili - tato úzkost byla prostě nesnesitelná. Kdyby byli parašutisté odhaleni, putovali by do zajateckého tábora. Holandští občané by však byli na místě zastřeleni - muži, ženy i děti.
Tito muži, kteří tolik vytrpěli, tak dobře bojovali a v boji si vystavili tak výborné vysvědčení, ztratili neuvěřitelně mnoho kamarádů. Na nás pohlíželi jako na své zachránce, vděčně se usmívali a nepřetržitě opakovali: 'Bůh ti žehnej, Amíku. Nikdy ti to nezapomenu.'
Ale vděčnost a díky nepatřily nám. Patřily především jim samotným, těm, kdo přežili a měli sílu a vytrvalost vydržet to, co by normální člověk nedokázal. Patřily Holanďanům, kteří je tváří v tvář mučení a smrti ukrývali a živili dlouhé dny a noci a nakonec zorganizovali jejich záchranu. Patřily těm příslušníkům 2. praporu 506. parašutistického pluku, kteří pádlovali v útočných člunech přes Dolní Rýn do předzahrádek německých vojsk a odvezli uprchlíky přímo před nosem nepřítele. Patřili kanadským ženistům, kteří přivedli čluny tam, kde měly být, a poskytli americkým amatérům rychlokurs v navigování přes proudící širokou, nebezpečnou řeku v černé noci. Kanaďané neomylně kormidlovali čluny k neviditelným a neoznačeným místům přistání na obou stranách řeky přes rychlý proud a v inkoustově černé tmě. Těm všem patří úcta a chvála. My jsme pouze stáli na břehu a modlili se za ně, naše bratry výsadkáře. Byli jsme připraveni bojovat, to ano, ale byli jsme těmi, kdo pouze čekali."

Kanaďanům a americkým parašutistům se takto podařilo v bezměsíčné noci, místy v mlze, zachránit 138 britských parašutistů a také 4 americké piloty. Mezi zachráněnými bylo i několik holandských občanů. Při celé akci záchrany, nezazněl ani jediný výstřel směrem k zachraňovaným. Výstřelem byly vždy jen potřebné svítící signály střel z britských děl Bofors. Nebyl nikdo raněn, nikdo nepřišel o život. Britové byli zavedeni do sklepů a domů, kde se jich ujaly britské jednotky. Britští výsadkáři byli pak odvezeni do Nijmegenu v nákladních automobilech. Zde se pak se vykoupali, najedli. Většina z nich, mimo chvály, moc nemluvila a později vypověděli, že celé dění, nejen v akci záchrany, ale i celé dění v Arnhemu, v nich zůstalo jako noční můra po celý zbytek života. Přesto mnozí z nich řekli, že té noci z 22. na 23. října 1944 byli šťastni, že jsou živí, a že patří mezi několik z těch, kteří přežili vše, co se stalo od 17. září 1944, kdy v "Operaci MARKET GARDEN" seskočili na severní břeh Dolního Rýna.
Burgett pak porovnává čísla ztrát u jednotlivých divizí, ke kterým se při svém bádání dostal, když říká, cituji:

"Přes 10 000 britských a polských parašutistů přistálo v Holandsku.
Jejich ztráty v den evakuace činily 7 528 zabitých, raněných a pohřešovaných v akci.
Pro srovnání: Naše 101. vzdušně-výsadková divize, která při zahájení Operace MARKET GARDEN čítala 14 266 mužů, ztratila 3 792 mužů.
Americká 82. vzdušně-výsadková divize ohlásila během Operace MARKET GARDEN a následujících bojů v Holandsku 3 400 mrtvých a zraněných.
Přesný seznam německých ztrát neexistuje, ale ztráty byly určitě vysoké, pravděpodobně 15 000 vojáků."

Když skončila záchranná operace britských výsadkářů, pochodovali američtí výsadkáři po zbytek noci, po tmavých a prázdných silnicích, v dešti a v chladné noci zpět na své obranné pozice do Drielu. Všichni se však shodli, že měli dobrý pocit, že se podíleli na záchraně svých britských kolegů a nehovořilo se o ničem jiném, než, že i Američané byli šťastní za všechny ty živé a zdravé Brity, kolegy ve zbrani, což jak většina říkala, bylo u stejné zbraně velmi silné.
Postupně do rána zalehli ke svým kulometům a minometům. A jak vyjádřil Burgett za všechny americké výsadkáře 101., většině výsadkářů vůbec nevadila chladná noc. Všechny hřál zvláštní pocit "Dobře vykonané práce". Každý parašutista si znovu promítal ten film v hlavě, když britští parašutisté vystupovali z člunů a šťastně se usmívali. Ať Burgett hovořil s kýmkoliv, i dlouho po válce, všichni, kteří se záchrany účastnili říkali, že se jim tyhle scény ze záchrany britských výsadkářů a 4 amerických pilotů vryly hluboko do paměti a pocity a dojmy z nich, byly silné i po 55ti letech.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20