PALBA.CZ

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 64.

Bojová operační oblast americké 82. vzdušně-výsadkové divize "All American", generála



Gavina - oblast okolí města Nijmegen, na které jsou zaznačeny seskokové a přistávací zóny - odleva "E", "O", "N" a "T" -, když jediná " zóna O", byla značkaři označena, aby co nejvíce byla uvedena v omyl německá PVO v celé oblasti.
Když probíráme, již od minulého článků, - a to podrobněji - plánování a při něm vzniklé různé úvahy Operace MARKET GARDEN u americké 82. vzdušně-výsadkové divize, musíme si říci i o kapacitách přepravy vzduchem, se kterou bylo počítáno pro výsadkáře generála Gavina.
V mnoha problémech, které měl, určitě zvažoval Gavin a jeho štáb také -, kolik výsadkářů a kolik techniky budou moci přepravit v "První vlně" a kolik poté v následné "Druhé vlně".
A to se hned projevilo zase dost dalších problémů!
My jsme si již některé problémy - v pojednání - všeobecně o plánování - u 82. generála Gavina řekli v Č 8, zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5752
, když o cílech při všeobecném plánování u 82. je nejvíce řečeno v Č 10 -
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5755
Nyní je nutno říci, že v té "První vlně", tedy v neděli 17. září 1944, mohl Gavin, v přidělených letounech dopravit jen 3 své výsadkové prapory (z jednotlivých pluků, tedy z 504., 505. a 508. parašutistického pluku) a pak již jen prapor dělostřelectva a v kluzácích to bylo ještě několik omezených částí podpůrných divizních jednotek (zdravotníky, týl atd.). Musel pečlivě zvážit, kdo mu z První vlny bude útočit na mosty, kdo zabezpečí seskokové a přistávací zóny a jestli mu ještě zůstanou nějaké jednotky, které by zaútočily na silniční, nebo železniční most v Nijmegenu - nebo na oba mosty. Velkým handicapem (nevýhodou) bylo, že měl Gavin se svou divizí, se svými rotami, prapory a pluky, zakázáno přistát se svými kluzáky přímo - parašutisté tomu říkali - "prudkým úderem" - na mostě, nebo vedle mostu v Nijmegenu.

Úkoly 82. pro připomenutí zněly:

1) 504. parašutistický pluk měl seskočit na seskokové zóně "E" (Easy) a "O" (Oscar), které ležely v trojúhelníku mezi řekou Maasou (v některým místech nazývána Mása) a kanálem Maasa - Waal. Mosty obsadit, aby bylo umožněno britské Gardové obrněné divizi, která jela v čele 30. as útočit přes Nijmegen do Arnhemu.

2) 505. parašutistický pluk měl seskočit na seskokovou zónu "N" (November), což bylo jižně od Groesbeeku, odkud měli výsadkáři obsadit železniční most přes řeku Maasu v Molenhoeku a pak zajistit obranou jihozápadní část Groesbeecké pahorkatiny a její přistávací zóny. Mimo těchto úkolů měl ještě 2. prapor z tohoto pluku, s pomocí výsadkářů z 504. parašutistického pluku zaútočit na mosty přes kanál Maasa-Waal z východu, neboť ze znalosti věci byl lepší útok z obou stran mostu, což mělo větší naději na kladný výsledek. Poté měl 2. prapor 505. parašutistického pluku přejít do zálohy 82. vzdušně-výsadkové divize.

3) 508. parašutistický pluk měl seskočit na seskokovou zónu "T" (Tango), odkud měl zajistit kopcovitý terén mezi Groesbeekem a Nijmegenem - Groesbeecké výšiny, což byl prostor, ze které bylo možno ovládat blízké hranice s Třetí říší, které ležely přímo pod ním směrem na východ. 508. parašutistický pluk měl pak vyslat jeden svůj prapor k mostům v Nijmegenu.

Jak již bylo v předchozích všeobecných pojednáních o plánování a prvním dnu Operace MARKET GARDEN řečeno, nechal Gavin značkovači označit jen jednu přistávací zónu - byla to " zóna O (O - Oscar)" - severně od Overasseltu( viz mapa) - ze čtyřech, kde byl nakonec proveden seskok, aby tak Němcům, jejich PVO, ztížil zjištění, kde budou jednotlivé prapory seskakovat.
(Informace pro Č 64., 65. a 66. jsem čerpal z Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Předtím bylo také řečeno, že sám Gavin úkoly své 82. zhodnotil tak, že nejsou pro jednu výsadkovou divizi, ale nejméně pro dvě!!!

Velení se mu snažilo alespoň nějak vyjít vstříc( když vydalo divizi tolik příkazů a k nim zákazů) a tak dostala 82. vzdušně-výsadková divize přiděleno 900 kluzáků typu CG-4 Waco, které postupně dopravily pěší pluk, dále pak 3 ze 4 dělostřeleckých praporů divize, ženisty, zdravotnický personál a další divizní důležitá zařízení. Kluzáky dopravily obojživelní džípy, které velmi dobře pomáhaly velitelům v jejich pohybu po tak ohromném prostoru, který měla 82. jako bojový operační prostor, viz. mapa. Nutno však říci, že většina kluzáků techniku dopravovala až v Druhé vlně, protože Dakoty C 47 byly v První vlně 17. září určeny především ke shozu výsadkářů (zde je nutno poznamenat, že byl trochu rozdíl mezi piloty britských kluzáků a americkými piloty. Britští piloti kluzáků byli cvičeni běžně v boji pěšáka. Američtí piloti kluzáků cvičeni nebyli - již bylo řečeno u 101. jak se jeden z amerických pilotů kluzáků nechtěl účastnit boje, že je to válka výsadkářů!). Protože nebyli američtí piloti kluzáků cvičeni jako pěšáci, v operačním prostoru většinou dělali skladníky, i když později, když byla na nějaký čas odříznuta 82., bojovali i piloti kluzáků jako střelci, jako pěšáci, v přední linii. Stejně tak se jich několik zapletlo do bojů i na jiných místech při stahování amerických divizí z prostoru nasazení, koncem listopadu 1944.

Ještě snad u plánování řekněme, že jako při všech Spojenci plánovaných operací, bylo opět důležité počasí.
Tak jako Eisenhower dne 5. června, před dnem "D" musel udělat rozhodnutí - "Jdeme do toho!", musel i Brereton rozhodnout v září, tedy o 3 měsíce později, jestli se do toho jde.
A tak se v "Pooperační zpráva 21. Skupiny armád" s datem 16. září 1944, v historických pramenech objevilo, cituji:

"16,30. Generálporučík Brereton rozhodl pokračovat v operaci MARKET. Období 17. - 20. září vhodné pro výsadkové operace s dobrým počasím vyjma ranních mlh. Slabý vítr."

Nebylo jednoduché v okolí kanálu La Manche spoléhat na počasí. A určitě to měl Brereton trochu těžší v září, než měl krátkodobou, či dlouhodobou předpověď vzít na svá bedra v červnu Eisenhower.

O všeobecném letu všech divizí v operaci MARKET, do Holandska, v neděli dne 17. září, jsme hovořili v Č. 22, 23, 24 http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5785
a také 25 - http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5795
, když o 82. vzdušně-výsadkové divizi a jejich plucích a v nich o praporech, se hovoří především v Č. 24 a 25. My proto začněme již rovnou:

Americká 82. vzdušně-výsadková divize a dobytí mostu u Grave.
Mapa útoků na most u Grave, zde bude pod názvem - Prapory 504. parašutistického pluku útočí v



neděli 17. září na Grave, Overasselt a Heumen.
Popis, bude prováděn z hlášení, která jsou zanesena, od velitelů všech stupňů - v Kronice americké 82. vzdušně-výsadkové divize - kam svá hlášení zaslali velitelé jednotlivých jednotek a kam je zapisovali štábní důstojníci, stejně jako se tomu dělo u jednotlivých pluků divize, tedy zápisy v plukovních kronikách. Zároveň je popis sestaven i z vyprávění jednotlivých účastníků, kteří je dodali vojenským historikům. Čerpané informace jsou tedy od 82. a ze všech historických pramenů, která uvádím výše.
(Zde dávám ještě odkaz, na kterém jsou zaneseny vzpomínky z oslav výročí Operace MARKET GARDEN, kde jsou, mimo jiné, i dobové snímky Mostu u Grave:
http://home.kpn.nl/been0319/stories14.html )

Jak i u všeobecného bylo řečeno, i pro vyznačení seskokové a přistávací zóny pro americkou 82. - vzlétli její značkovači z letišť ve Velké Británii z oblasti Nottinghamu a Leicesteru v neděli 17. září 1944 už v 11 hodin 9 minut dopoledne. V Holandsku pak značkovači začali přistávat ve 12 hodin 31 minut (řekli jsme si, že pro 82. to bylo jen na jedné ze čtyřech seskokových zón - "zóna O" -, aby zmátli německou PVO).
Přibližně půl hodiny po značkařích, se obloha v prostoru Nijmegenu, operačním prostoru americké 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina, mezi Grave a Nijmegenem zaplnila Dakotami C 47, ve kterých přiletělo 7 277 amerických výsadkářů. V První vlně přivlekli i 48 kluzáků Waco a 36 britských kluzáků Horsa.

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 65.

Anglický vojenský historik Tim Saunders, něco o něm viz zde:
http://www.gbg-international.com/guide_06.htm
, vyzpovídal jednoho z výsadkářů roty F, 2. praporu z 504. parašutistického pluku z 82. vzdušně-výsadkové divize, vojína Joe Wattse (z popisu tohoto výsadkáře, Joe Wattse, ze dne 17. září, tedy i z vojenského historika Saunderse, čerpal některé své informace pro svou knihu - Arnhem 1944 i Jaroslav Hrbek), který na letecký most, průběh letu a seskok v neděli 17. září 1944 vzpomíná takto, - pro autentičnost okamžiků, doby a místa proto cituji:

"Po zamračené, mrholivé sobotě svítalo v Anglii v neděli 17. září bezmračné, jasné a sluneční ráno a my jsme byli připraveni. Dostali jsme instruktáž na plastických stolech a pomocí leteckých snímků pořízených dnes ráno. Náš prapor měl za úkol zajistit a bránit most přes řeku Maasu v Grave v Holandsku. Museli jsme rozdělit 2. prapor, protože rota E měla seskočit jižně od mostu a zbytek praporu, včetně mne, současně na severní straně řeky... Seskok měl být proveden za denního světla, a to bylo neobvyklé, protože své dva předchozí bojové seskoky jsme provedli v noci. A tak jsme přesně nevěděli, jak to bude probíhat. Věděli jsme, že máme absolutní nadvládu ve vzduchu a to jsme předtím neměli. Na takové věci jsme mysleli, ale horší to bylo s výslovností našeho cíle: G-R-A-V-E (Grave se v angličtině vyslovuje grejv a znamená hrob - poznámka překladatele). To nás znepokojovalo, ale jinak jsme byli přesvědčeni, že náš plán je dobrý, a v duchu jsme si říkali, že pluk a prapor dělají to, co se má dělat, abychom všichni přežili.
Vyfasovali jsme soupravu pro přežití, několik holandských guldenů, plynové masky a záchranné pásy. Od jednoho ke druhému byla předávána připomínka, abychom rozhodně nezapomněli plynové masky. Jeli jsme v náklaďáku k letadlům a vykřikovali číslo letounu, namalované křídou na jeho trupu, aby nám vůz zastavil před ním a nechal nás vysednout. Nezdrželi jsme se dlouho a pak jsme už jen poznali, že letíme nad anglickým Kanálem a ústím řeky Šeldy. Někde po cestě jsme se zbavili plynových masek a nehořlavých záchranných pásů, některé jsme skopli do Kanálu a jiné nacpali za zadní popruhy sedadel. Naše letouny C 47 byly obklopeny americkými a anglickými bitevními a bombardovacími letadly. Z bočního okénka jsem pozoroval Mustanga P 51 útočícího na motocyklistu jedoucího dolů po hrázi. Těsně předtím, než jsme doletěli nad Grave, se zdálo, že bitevní doprovod zmizel, přesunul se nad naše letky a na jednu stranu. Vzpomínám si, že jsem se právě díval z okénka letadla na most přes Maasu - náš cíl - a na městečko blížící se po pravé straně, když zelené světlo začalo signalizovat, že máme vyskočit. Vyskakovali jsme z výšky 270 až 200 metrů. Padák se mi otevřel.
Když jsem kontroloval vrchlík padáku, zahlédl jsem naše letouny C 47 mířící stále na severovýchod, do Německa - a za nimi po cestě do Wyleru rozkvétaly padáky. Potom letouny zabočily doleva a vracely se do Anglie - bum, narazil jsem na zem. Od mostu jsem zaslechl nějakou střelbu z ručních zbraní. Byly tam protiletadlové kanóny, ne však kolem naší seskokové zóny. Nad sebou jsem viděl, jak mezi padáky probleskují výbuchy protiletadlových střel.
Když jsem se vyprostil z popruhů, rychle jsem se rozhlížel po Skopčácích a po kamarádech ze skokanské skupiny. Zpozoroval jsem dvojici letounů C 47, které byly zasaženy flakem a neovladatelně padaly pomalu ve vývrtce dolů. Když z jednoho výsadkáři vyskákali, otevřely se pod nimi dva padáky. Zdálo se mi, že to bylo ještě v prostoru, který obsazujeme my 82. divize."





Američtí výsadkáři na holandském nebi, v neděli dne 17. září 1944, krátce po poledni.

Ještě pro autentičnost a také pro trochu jiné poznatky a pocity oné doby, si řekněme zážitek, který vojenskému historiku Saundersovi, pro jeho knihu - Nijmegen 82. vzdušně-výsadková divize -, uvedl kapitán Moffatt Burriss, což byl velitel roty I ze 3. praporu, stejného 504. parašutistického pluku, který ve stejném okamžiku vyskakoval z C 47, a to v době, kdy již všichni výsadkáři opustili letadlo, neboť byl zároveň, samozřejmě, velitelem tohoto letadla a tak tady v tomto letadle - vyskakoval poslední, cituji:

"Pod námi byla rovina se svěží zelení, viděli jsme však četné záplavy... Při dalším letu do vnitrozemí jsme viděli po obou stranách jen kilometry letadel a slyšeli pouze nepřetržité dunění tisíců a tisíců motorů. Byl to zvuk, který by za jiných okolností ukolébal člověka do spánku.
Pak vypuklo peklo. Protiletadlové baterie dole na zemi zahájily palbu a my jsme zahlédli svítící stopovky letící k našim letadlům. Několik bitevních bombardérů okamžitě vyrazilo z formace. Ze všech hlavní chrlily oheň a řítily se k zemi na kanóny. A za několik okamžiků již nebylo vidět žádné stopovky, žádné bílé obláčky kouře...
Jako velitel skokanské skupiny v našem letadle jsem zůstal stát ve dveřích a pozoroval, co se odehrává kolem nás a pod námi. V jednu hodinu jsem uviděl město Grave a masivní most u něj - jeden z našich cílů. Rozsvítilo se červené světlo. Dal jsem povel: 'Vztyk!' a 'Zaháknout se!' 'Tak to bychom měli', řekl jsem si.
Když jsme se přibližovali k mostu, začal na nás střílet 20 mm protiletadlový kanón namontovaný na nástavbě mostu. Přímo nad mostem, ve výšce kolem 200 metrů (600 stop), směřoval k našemu letounu proud stopovek. Seržant Johnson, můj spojařský poddůstojník, hrozil pěstí na obsluhu německého kanónu a křičel: 'Vy zasraní Skopčáci, jen chvilku počkejte, až se dostaneme dolů a vyřídíme si to s vámi'."

O tom, že někteří výsadkáři, v euforii okamžiku, a také vzteky, stříleli nesmyslně až nebezpečně, z pistolí po Němcích dolů na zem, psal ve svých hlášeních generál Gavin již v době po Normandii a podobné napsal později, po skončení "Operace MARKET GARDEN", když v hlášení, mimo jiné napsal, cituji:

"kde německé protiletadlové kanóny střílely na přistávající jednotky, začalo mnoho výsadkářů střílet z pistolí na německé dělostřelce hned v okamžiku, když se jim padáky otevřely a výsadkáři klesali k zemi. Výsadkáři, kteří o tom později vyprávěli, uznávali, že to byla pěkná pitomost, protože by mohli právě tak zasáhnout kamarády, místo Němců. V retrospektivě se rovněž jevilo jako pošetilé, útočit pistolí na velký protiletadlový kanón, ale naši to stejně dělali a většina Němců zpanikařila a utekla... Nás všechny však potěšilo, že výsadkáři byli schopni seskakovat za denního světla přímo na dělostřelecké pozice a ničit je."

Když se výsadkáři ocitli ve svých seskokových zónách, měly roty rozděleného 2. praporu před sebou most přes řeku Maasu u Grave. Tenhle most byl jeden ze tří největších mostů, které měla operace MARKET zajistit - ony 3 mosty byly - most u Grave, most v Nijmegenu a most v Arnhemu. Byly to právě tyhle tři mosty, které bylo nezbytně nutné, pro zdárný průběh "Operace MARKET GARDEN", zajistit, aby Britové svým 30. as (XXX. as) mohli včas projet do Arnhemu a pokračovat dál do Třetí říše.
A právě velký silniční "Most u Grave", kterého se měli výsadkáři z 504. parašutistického pluku zmocnit, vedl přes jednu z největších evropských řek, řeku Maasu, řeku, která má nejbohatší "vojenskou historii" ze všech západoevropských řek - hned po řece Rýnu. V roce 1944 patřil tento "Most u Grave" k těm nejdelším v Evropě.
Větší část 2. praporu z 504. parašutistického pluku, která se měla "Mostu u Grave" zmocnit ze severu, seskakovala na seskokovou zónu O, což bylo 1,5 km východně od jejich cíle. Seskakovala na rovném poli, na které bylo ze všech stran vidět, poblíž Overasseltu.
Saundersovi o další činnosti po přistání na zemi, o shromažďování, vypověděl své zážitky již řečený výsadkář - vojín John Watts - , když svou další činnost popisuje takto (jeho informace používají i další historici. Postup 2. praporu ze seskokové "zóny O", z okolí Overasseltu, pak viz mapa seskokových zón), cituji:

"Shromáždili jsme se a vyrazili jihovýchodním směrem podle silniční hráze s cílem zmocnit se severního konce mostu přes řeku Maasu. Přistáli jsme přibližně půldruhého kilometru (asi jednu míli) od severního konce přístupové cesty k mostu. Když jsme se soustředili, uviděli jsme protiletadlovou věž u tohoto konce mostu. Bylo ticho. Vzpomínám si na několik zemědělských usedlostí a na jejich obyvatele, kteří nám mávali vstříc a vítali nás provoláváním anglických pozdravů."

Zde ještě z webu odkaz na most u Grave:

http://tracesofwar.wordpress.com/grave-bridge/

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 66.

Zpravodajské služby Spojenců o PVO mostu u Grave věděly, že je o něco lepší, než byla většina PVO u jiných mostů v Holandsku. Především věděli, že tam byla PVO již od dob obrany Holanďanů a že jí Němci postupně, v dřevěných věžičkách, osadili 20 mm protiletadlovými kanóny. A právě z leteckých snímků a ze zpráv Holandského hnutí odporu bylo jasno, že Němci protiletadlové palposty kanónů, dřevěné věžičky, vyplnili pytli z pískem. Gavin proto nekompromisně trval na tom, že jedna z rot 2. praporu musí přistát na jižním konci mostu, tedy západně od mostu - v zóně E to byla rota E - a ta větší část 2. praporu, především útočná rota F pro most u Grave, - musí přistát severně od mostu, na druhém konci mostu, tedy v zóně O, která se nacházela východně od mostu (viz mapa - Prapory 504. parašutistického pluku útočí v neděli 17. září na Grave, Overasselt a Heumen - druhá mapa v Č 64.). Z těchto důvodů generál Gavin prosazoval, a také v tomto případě prosadil, oproti názoru velení letectva, dvě základní taktické podmínky úspěchu:

a) Přistání těsně u cíle.
b) Útok z obou stran mostu (onen útok ze severu mostu - rota F a většina 2. praporu - a také útok z jihu mostu - rota E, také z 2. praporu).

Generál Gavin jako zásadní fakt uvedl při prosazování těsného přistání u mostu u Grave:
"Je to rozhodující podmínka pro přežití divize."
A dodával, že v opačném případě bude ztracena životně důležitá trasa obrněných sil britského 30. as (XXX. as).
A tak na přistávací zóně E seskočila rota E z 2. praporu 504. parašutistického pluku, které velel kapitán John Thompson. Rota E měla od Gavina úkol - "Zmocnit se západního konce mostu (jižního), vybudovat silniční zátaras, aby se znemožnil jakýkoliv přístup k mostu a dobýt městečko Grave!"
O rozkazech a plánech generála Gavina, k dobytí mostu u Grave, později napsal velitel 504. parašutistického pluku plukovník Reuben H. Tucker, jak si je on sám vysvětlil a jak je přijal, tato slova - ze zdrojů uvedených v Č 64 - cituji:

"Ať byl prostor chráněný, nebo volný, vždy jsme plánovali seskok přímo na cíl. Velitel divize - generál Gavin - mi řekl, že ho nezajímá jak to provedu, ale že se mostu u Grave musím zmocnit. Rozkázal jsem, aby rota E seskočila na jižním konci mostu a zbytek praporu na severním konci. Neměli jsme jasně vymezené seskokové zóny, a tak jsme přistávali na domech, kostelech, silnicích, v příkopech a prostě tam, kam jsme se snesli."

Na jižním konci mostu rotě E, v neděli 17. září odpoledne , velel kapitán Thompson.
Stejně jako nám výsadkář, vojín John Watts, vylíčil seskok a přistání své roty F severně v "zóně O", dařilo se prakticky stejně, nebo podobně i rotě E kapitána Thompsona na jihu mostu.

V době kdy se přiblížili k seskokové zóně přišel povel seskočit a kapitán Thompson do zápisu dodal, že dobře viděl svůj cíl, jižní konec mostu u Grave a zároveň si stačil všimnout jak po nich střílejí protiletadlové kanóny z předměstí Grave a také 4 protiletadlové kanóny (ráže 20 mm) z PVO mostu u Grave. Po doskoku na zem shromáždil poručík Thomas svou zesílenou údernou četu, která se měla rychle, z východního okraje "zóny E", dostat k jižnímu konci mostu u Grave a dobýt jej( ostatní kapitánovy čety, jak si v dalším pokračování řekneme, šli dobíjet městečko Grave).
Tahle útočná četa poručíka Thomase pak rychle vyrazila přímo k jižnímu konci mostu, když jako své krytí používala velké množství hlubokých a četných příkopů, které protínaly všechna pole směrem k mostu. Nejvíce útočná četa poručíka Thomase využívala hluboký "Kanál Raamond", který byl zaplněn vodou až po hruď výsadkářů. Útočící parašutisté tak museli všechny zbraně nést nad skloněnými hlavami. Bylo to však tak dobré krytí, že se výsadkáři bez jediné ztráty postupně dostali až ke dvěma protiletadlovým dřevěným věžím, obloženým pískem, na jižním konci mostu. Autentičnost místa a doby při dobytí jižního konce mostu u Grave, vojenskému historiku uvedeném v prvém článku, a tím i nám, ve svém divizním zápise o boji, poskytl sám generál Gavin, který o svých výsadkářích napsal, cituji:

"Střelba ustavičně sílila. Když se vojáci blížili k mostu, zpozorovali německé obránce běžící z budovy, která byla patrně elektrárnou (jednalo se o domek na zdymadle, který si američtí výsadkáři pletli s elektrárnou, poznámku dodal vojenský historik, který si to ověřil po letech přímo na místě) na jižní (ve skutečnosti tedy západní) konec mostu. Předpokládali, že by Němci mohli nést výbušniny, a tak pokropili prostor mezi nimi a mostem kulometnou palbou. Později našli čtyři Němce mrtvé a jednoho raněného. Velmi brzy zjistili, že střely z protiletadlových věží létají nad jejich hlavami. Protiletadlové věže byly vlastně dřevěné konstrukce, do výše ramen osazené pytli s pískem. Němci z věží stříleli 20 mm protiletadlovými kanóny. Nebyli však schopni zasáhnout pozemní jednotky do vzdálenosti přibližně 100 metrů od věže."

A takhle také zjistili, když se blížili k věži, že od městečka Grave, po jediné přístupové silnici k mostu, že přijížděly dva německé automobily s posilami. Kulometčíci výsadkářů, kteří kryli postup úderné čety poručíka Thomase, pokropili oba německé nákladní automobily soustředěnou palbou a tak je donutily, aby rychle sjely z náspu pryč. Útočná četa viděla jak z německých automobilů seskočili někteří nezranění němečtí vojáci a utíkali rychle zpět do města Grave, když ke svému útěku začali používat stejné zavodňovací kanály směřující do města, které používali výsadkáři, když směřovali na opačnou stranu, tedy k jižnímu konci mostu u Grave. Tím se po zamezení přísunu všech posil Němců, mohli američtí výsadkáři Thomasovy úderné čety, soustředit jen na dobytí svého konce mostu. V divizním zápise o dobytí mostu dále stojí, že, cituji:

"voják s bazookou se propracoval až na nějakých 6 metrů k mostu a vypálil 3 rakety. Z nich dvě prošly ochrannými pytli s pískem na vrcholku věže. Dělo přestalo střílet, výsadkáři se vyšplhali na věž a našli tam dva Němce mrtvé a jednoho zraněného. Otočili protiletadlové zbraně ve věži o 180 stupňů a ihned zahájili střelbu na protiletadlovou věž na druhém konci mostu. Současně Thomas rozdělil svou jednotku na dvě části a ty se pak probojovaly kolem konce mostu a přes něho."

Tohle byl tedy boj o dobytí jižní strany mostu u Grave.
Popsání toho, jak prováděla dobytí severní strany, již řečená rota F, nám poslouží zápis vojenského historika, který vyzpovídal přímého účastníka tohoto boje, již řečeného amerického výsadkáře, vojína Johna Wattse. Vylíčil nám již přistání roty F, její shromažďování a postup k severnímu konci mostu u Grave a nyní tedy co se dělo při dobývání (místa, severní a jižní konec mostu, lze pozorovat na stejné mapě, která je řečena výše). Cituji tedy vojína Johna Wattse a tím to budeme mít s více osobními pocity tohoto vojáka - z knihy od vojenského historika Tima Saunderse - Nijmegen 82. vzdušně-výsadková divize:

"Když jsme se blížili k mostu přes Maasu od nederasseltského konce - byl nyní necelých 200 metrů od nás -, dostávali jsme se do palby ručních zbraní z míst těsně za mostní konstrukcí blízko řeky. Nestříleli po nás žádné minomety - slyšeli jsme odněkud minometnou palbu, ale ta zřejmě nebyla určena nám. Střelba z ručních zbraní však pokračovala - slyšeli jsme 'prásk' a kulky létaly nad námi - žádná nedopadla na zem, a tak někdo zřejmě střílel příliš vysoko. A taky nemusel mířit na nás, nevím.
Necelých 200 metrů po proudu řeky byla cihlová čerpací stanice, nebo-li 'vodárna', jak tomu říkali. Každou chvíli jsme mohli zahlédnout Němce, jak běží do budovy nebo z ní... Stezka, po které postupovala naše rota (F), se spojovala s hlavní silnicí, a jít po ní dál by znamenalo vystavit se nepřátelské palbě. Opustili jsme stezku a postupovali mezi stromy podél silnice. Když jsme se dostali přibližně naproti cihlovému domku (opět čerpací stanici, poznámka autora) na hrázi řeky, seřadili jsme se podél hlavní silnice a v několika vlnách ji přeběhli. Dostali jsme se do sporadické palby z čerpací stanice i od mostu. Naším cílem bylo zmocnit se přístupu k mostu a přitom zneškodnit střelce z 'vodárny' a z mostu. Na mostní konstrukci byli nepřátelští střelci. Bez obtíží jsme se příkopem přiblížili k přístupům k mostu. Když jsme se dostali na severní konec mostu, pomáhali jsme při likvidaci protiletadlové věže... Stříleli po nás z města (z města Grave na druhém konci za mostem, viz mapa) a z počátku i z nosníku mostu, na kterých byly vysoko nad námi připoutáni, nejméně dva němečtí ostřelovači. Když jsme se probojovali k protiletadlové věži, nepřetržitě jsem střílel svým samopalem Thompson na traverzy mostu v naději, že některého z Němců zasáhnu. Nejprve jsme běželi po hřebenu hráze a poté přes most a kryli jsme se za mostními traverzami. Pár našich chlapců se pokoušelo noži a polními lopatkami přerušit svazky drátů, které vypadaly jako spojařské vedení (byly to německé zapalovací obvody demoličních náloží, poznámka autora), když jsme klusem běželi přes poslední z devíti mostních oblouků, přebíhali jsme z jednoho místa na druhé, abychom se kryli, ačkoli už byla tma, byli jsme však stále obtěžováni střelbou od Grave. Naštěstí na základně jižní protiletadlové věže stál nějaký dobrodinec a varoval před minami západně od temene hráze u základny věže. A přesně tam mířily mé kroky - zřejmě ho sem postavili, aby zabránil situacím, při kterých by docházelo ke ztrátám."

Celé dobývání mostu u Grave proběhlo velice úspěšně, boj shrnul generál Gavin do zápisu vyššímu velení, takto, cituji.

"Pro nás to byl most ze všech nejdůležitější, protože nám zajistil styk s britským 30. as (XXX. as)."


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20