PALBA.CZ

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 91.

Zde je mapka útoků amerických výsadkářů z 504. a 505. parašutistického pluku v Nijmegenu.



Je zde vidět "násilné vylodění I. vlny, 3. praporu a II. vlny 1. praporu z 504. parašutistického pluku. Postup všech zbylých živých amerických výsadkářů z 3. praporu po otevřeném terénu na severním břehu Waal, nejprve k Železničnímu a pak Dálničnímu silničnímu mostu, ale také útok na bývalou Holandskou pevnost, využitou Němci k obraně - na Fort Hof van Holland.
Jižní konec železničního mostu v Nijmegenu - odpoledne 20. září.
I když titulek zní Jižní konec železničního mostu v Nijmegenu, je z logiky boje jasné , že vše začínalo, dle plánu velení, čistěním samotného města až po přístupy k oběma mostům.
Samotné čistění města, které Spojenci začali již ráno v 8 hodin 30 minut dne 20. září, a granátníkům velel podplukovník Gouldroun, zapsal britský štábní důstojník do bojové kroniky Gardové obrněné divize. Do kroniky nejprve popsal úkol a tak píše, že se muselo - před cílem vyčištění prostoru k Železničnímu mostu a následně Dálničnímu silničnímu mostu - , a nyní cituji:

"vyčistit město od Němců natolik, aby byl vytvořen prostor k manévrování při konečném útoku na samotný most, a zajistit, aby útok nebyl rušen německými útoky ze západu.
Útok vedený skupinami obrněných rot, pěších rot granátnické gardy, nebo americkými parašutisty probíhal překvapivě úspěšně a byl podporován tanky Gardové obrněné divize. Každý dostal úsek, který měl vyčistit. Čištění bylo metodické - pěší rota čistila blok a druhá čekala za ní, připravena vyčistit další blok, jakmile byl odpor v prvním bloku zlomen. Zpočátku byli Němci spokojeni s tím, že způsobili aspoň nějaké zdržení postupujících Spojenců, a pak ustoupili zpět k hlavním pozicím, které zabíraly prostor přibližně tři sta metrů hluboký a tisíc metrů dlouhý, a chránil mosty."

(Informace pro Č 91, 92 a 93 byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

I ze zápisu je patrné, že se gardisté s tanky, jinde i s parašutisty, rychle blížili k jižnímu konci Železničního mostu, až se dostali k hlavní, zároveň poslední německé obraně opřené o náspy Železničního mostu po obou stranách. Jedna ze skupin se dala tentokrát směrem na východ - tedy k opačné straně železniční tratě než při minulém útoku (tehdy 19. útočili ze západní strany a nebyli úspěšní). Přesto však rota D z 2. praporu 505. parašutistického pluku podporována tanky Gardové obrněné divize byla německou obranou zastavena v době, kdy se pokoušela překonat otevřené prostory v německých palebných polích, které Němci vytvořili v Kroneburger Park (




viz zde mapu - centrum Nimegenu -, kde jsou vidět obě náměstí - Kaizer Karel Plein, dvouproudová silnice Oranje Single a náměstí s nadjezdy Kaizer Ludvik Plein, o které se opírala 20. září 1944 předsunutá obranná linie Němců. Severně, nad náměstím Kaizer Karel Plein je vidět zeleň - Kroneburger Parku, o kterém je teď v popisu řeč). V těchto místech je zastavila německá "Bojová skupina Henke", která byla posílena jednotkami SS. Německá obrana úderné oddíly Spojenců zpomalila, neboť v budovách kolem Kroneburger Parku museli parašutisté s pomocí tanků gardistů čistit dům po domu, místnost po místnosti.
Na místo útoků, čištění města všeobecně, se dostavil i sám generál Gavin, který se chtěl přesvědčit jak si vedou jeho parašutisté a tanky granátníků. Do svých osobních poznámek, které poskytl později vojenskému historiku Saundersovi si o téhle návštěvě, a o tom, co vše viděl či neviděl, zapsal, cituji:

"... ale k vidění zde toho bylo málo, protože většina bojů se odehrávala v domech a na střechách. Později mi účastníci bitvy vyprávěli o svých zkušenostech. Co chtěli dělat bylo... střílet dolů do postavení děl 88 mm a okopů Němců. A to se jim nakonec podařilo. Bylo to pro výsadkáře něco nového, ale ti brzy přišli na to, že nejlepší technikou je bojovat z jedné střechy a pak z další a další. Tak byli stále nahoře. Kde to bylo nutné, tam pomocí granátů vyrazili díry v horních podlažích sousedních budov, aby se mohli dostat dál - a stále byli blíž než Němci."

V bojové kronice britských granátníků si štábní důstojník dokonce zapsal o útočné akci 2. praporu 505. parašutistického pluku, že to vypadalo jako, cituji: "veselá podívaná, při které bylo vidět parašutisty přeskakující z jedné střechy na druhou."

Na německé straně ono odpoledne dne 20. září 1944 probíhala jiná činnost a i korespondence. Totiž k náčelníkovi nijmegenské posádky Reinholdovi přišel na návštěvu velitel divize, který mu oznámil, že záměr Němců zřejmě nevychází, neboť se útočné spojenecké síly v Nijmegenu neustále zvětšují, to přesto, že na jižní prostory oblasti Nijmegen - Groesbeecké výšiny a Mook a Groesbeek, útočí sedm praporů z II. parašutistického sboru generála Eugena Meindla. Nedaří se úmysl, kdy německé útoky na jihu měly odvést pozornost Spojenců od mostů v Nijmegenu, kdy měly být jejich všechny zálohy i jednotky, podle myšlení Němců, odvedeny na Groesbeecké výšiny, které byly jen slabě bráněny. Přesto lze říci, že až tak úplně to nebyla pravda, neboť většina záloh Spojenců byla skutečně odvedena na jih a na Groesbeek, Mook a Groesbeecké výšiny. A právě nedostatek spojeneckých záloh (všechny byly skutečně poslány buď na Groesbeek, nebo do Nijmegenu) znamenal, že "Operace MARKET GARDEN" byla vážně zpomalena a narušena.

Legendární útok přes řeku Waal - středa 20. září 1944, 15,00 hodin.
Začátek útoku, který vyvrcholil legendárním násilným přechodem přes řeku Waal, musíme začínat někde hodně časně ráno, po rozednění, dne 20. září 1944, kdy si začal poručík Holabirt z amerického 307. parašutistického ženijního praporu (viz v Č 10. složení 82. vzdušně-výsadkové divize:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5755
) prohlížet jako první prostory řeky Waal, západně od železničního mostu, a jak říkají historické prameny - skutečně se mu zdálo, jak si za chvíli řekneme, rozhodnutí spojeneckých velitelů - "jako něco hrozně zoufalého", o tom kdy se vše dozvěděl a jak se dozvěděl - o tom, že řeka Waal bude násilně překročena, pro historiky řekl, cituji:

"Rota C z 307. ženijního praporu se přesunula blíž k řece. Kapitán 'Spike' Harris mě zavolal a spolu jsme šli nahoru k elektrárně na řece Waal. Šli s námi i ostatní důstojníci roty a seržanti čet. Neměl jsem vůbec žádnou představu, proč tam jdeme. Potkali jsme plukovníka Tuckera (velitel 504. parašutistického pluku), majora Cooka( velitel 3. praporu) a další vyšší důstojníky. Byl jsem si jist, že se připravuje něco VELKÉHO, protože jinak by nám nedělali společnost tak vysocí důstojníci. Vystoupili jsme vzhůru po schodech v opuštěné elektrárně a dívali se na řeku, byla široká... A přibližně tehdy jsem začal tušit, o co jde. Máme se zřejmě dostat na druhý břeh a američtí ženisté budou naši převozníci, jak je to běžné v americké armádě. Takže jsme tu měli připravit noční násilný přechod přes řeku.
'Kde mají být čluny?' zeptali jsme se.
'Jsou na cestě', zněla odpověď.
'A jaké čluny?'
'Skládací, britské celtové útočné čluny.'
'Kdy?'
'Odpoledne.'
A pak jsem začal chápat, že to opravdu myslí vážně. Skutečně chtějí, abychom překročili řeku za denního světla. No nazdar!
'Kdo nás bude krýt? Tohle je široká řeka.'
'Soustředíme britské tanky, a ty budou bombardovat protější břeh a položí kouřovou clonu, takže nebude nic vidět.'
Začalo mi svítat, že to je ukvapený, krkolomný nápad a my ženisté v něm budeme hrát hlavní roli. Vrátili jsem se k rotě a šli v zástupu nahoru k východní části elektrárny na dolní ('vnitrozemské') straně náspu neboli hráze."

Po této ranní prohlídce prostor západně od železničního mostu byl 504. parašutistický pluk plukovníka Tuckera vystřídán v okolí Grave, britskou velšskou gardou, která převzala obranu prostoru mostu u Grave a města. Jak již bylo při plánování řečeno, měl samotný útok - násilný přechod přes řeku Waal - provádět 3. prapor 504. parašutistického pluku, když 1. a 2. prapor měl nejprve vyčistit oblast obklopující elektrárnu a zajistit v celém prostoru palebnou ochranu svým dělostřelectvem, 1. prapor se pak měl vylodit v další odpolední - II. vlně. Pluk se tedy musel rychlým přesunem dostat, již od rána 20. září, do prostoru k západním předměstím Nijmegenu na hodinu H útoku, která zněla nejprve 8,00 hod. Pak byla tahle hodina H přeložena na 11,00 pak dokonce na 13,00 a jako konečná byla hodina H pro útok z prostor západně od Železničního mostu v Nijmegenu - řečena hodina H 15,00 hodin......
Ano - hodina H útoku zněla 15,00 hod odpoledne....!!!

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 92.

I v americkém filmu, který natočil Richard Attenborough - Příliš vzdálený most - anglicky: A Bridge Too Far - podle románu - Vzdálený most spisovatele Cornelia Ryana, jsou, stejně jako u britských i amerických historiků - jasné a výrazné - hodiny plné bojových dramat a čekání - od dopoledne 20.září, do odpoledne, kdy britská logistika, britský týl, převážel po "Pekelné dálnici" na nákladních automobilech, do Nijmegenu - tolik potřebné - celtové útočné čluny.
Velitel britského 30. as (XXX. as) generál Horrocks právě ony hodiny od rána do 15,00 popisuje ve své zprávě, která byla vojenským historikům předána, jako zklamání doby, místa a času, když o svém zklamání říká, že bylo, cituji:

"... zaviněné obtížemi při snaze dostat nákladní auta se čluny dál po dlouhé úzké silnici - naší jediné spojovací linii - , která byla přes veškeré naše úsilí čas od času úplně zablokovaná hořícími vozidly. Zpoždění dodávky vzácných člunů nás přivádělo k zuřivosti a tehdy jsem zažil generála Gavina jedinkrát v životě opravdu rozzlobeného. Protože na bojiště přiletěl, nechápal chaotickou situaci na zemi v týlu, a když se hodina H útoku musela stále odkládat, obrátil se na mne a řekl: 'Proboha, zkus něco! To je to nejmenší, co můžeš udělat!'."

Na jiném místě přímo u řeky Waal, západně od Železničního mostu, byl kapitán Moffat Burriss, což byl velitel roty I z 3. praporu 504. parašutistického pluku (byl to právě 3. prapor, který měl provést násilný přechod přes řeku Waal - z něho pak na 26ti celtových člunech, v prvé vlně, se přepravovala rota I pod velením kapitána Moffata Burrisse a rota H, pod velením kapitána Carla W. Kappela. Na třech nákladních automobilech, jim 20 minut před patnáctou hodinou, bylo přivezeno 26 celtových člunů. Skládací zelené celtové čluny pojaly 13 výsadkářů a tři ženisty, kteří je řídili. Skládací čluny byly 6 metrů dlouhé a jejich plocha dna byla vyztužena překližkou. Zelené skládací čluny měly plátěné boky, které byly 75 cm vysoké a vyztužovala je dřevěná žebra. Každý člun měl mít 8 pádel, které byly metr dlouhé. Jenomže, jak to ve válce bývá, mnoho pádel se ztratilo - ve skladech a při přepravě - a tak některý člun měl jen pádla dvě a američtí výsadkáři si museli vypomáhat pažbami svých pušek. Ukázka člunu viz dole na obrázku), který se v těchto chvílích čekání na čluny, kryl se svou rotou za říční hrází. Ten si později poznamenal, že, cituji:

"před útokem nám řeku neukázali. Čekali jsme většinu dne na druhém straně náspu. Kdybychom viděli předem, přes co se máme dostat za denního světla, tak bychom to pravděpodobně nedokázali! Stále se divím, jak mohli někteří z nás tento násilný přechod přežít."

Jiný z účastníků, který vše přežil, poručík Thomas Pitt, nám přiblížil nejen atmosféru místa a svých ryze vojenských představ, ale popsal i co okolo sebe viděl, když později vzpomínal, těmito slovy, jak jeho 3. prapor, cituji:

"byl vybrán za zkušebního králíka. A tak první věc, která se měla udělat před vlastním přechodem, byla aspoň nějaká ochrana ze vzduchu. Britské Spitfiry (Typhoony) s dálkovým doletem, operovaly mimo Francii. Nakonec po velkých odkladech přiletěly dva Spitfiry a začaly podélně postřelovat protější břeh a protější hráz, kde byli Skopčáci zakopaní. Při druhém náletu Němci jednoho Spitfira dostali a ten druhý odletěl domů. A to byl konec naší podpory ze vzduchu.
Britové měli tyhle velké tanky - zapomněl jsem jak se jmenovaly (Sherman). Přijížděly, aby nám poskytly dělostřeleckou podporu, ale nejprve položily trochu kouře. Asi osm, nebo deset z nich se zakopalo poblíž mostu, než jsme byli my. Začaly střílet a v krátké době vychrlily spoustu železa, ale za pár minut se přisunula (německá) protitanková baterie."

Je jasné, že poručík Pitt mohl ve skutečnosti vidět jen malou část celkové přímé střelecké podpory, která měla být a byla americkým výsadkářům, kteří prováděli násilný přechod řeky Waal - poskytnuta. Historik irské gardy si do jejích análů napsal podíl tanků irské gardy na dělostřelecké podpoře násilného útoku, který, jak již dnes víme, byl úspěšný, tato slova, cituji:

"Plukovník Giles (Vandeleur) vzal majora Fitz Geralda a velitele jednotek pěšky dopředu, aby vybrali palebná postavení pro tanky. Časování se musilo přesně vypočítat, protože Němci celý prostor již více méně nepřetržitě pozorovali a občas je prudce ostřelovali... O půl třetí se tanky pomalu pohnuly směrem k řece a do svých pozic se dostaly těsně před třetí. 2. tanková rota se seřadila u náspu nedaleko elektrárny a 3. tanková rota se skryla za hromadami trosek na pustině kolem továrny. 2. rota měla zdaleka nejvýhodnější palebné pole, sama však byla před Němci na druhém břehu úplně obnažená... Naštěstí byla většina německých osmaosmdesátek a kanónů 20 mm konstruována pro střelbu proti letadlům, a proto nemohla snížit hlavně natolik, aby dokázala střílet do řeky. Tak se soustředila na tanky irské gardy."

Dělostřeleckou a minometnou podporu, mimo tanků irské gardy, však provádělo i kombinované divizní dělostřelectvo americké 82. vzdušně-výsadkové divize a také divizní dělostřelectvo britské Gardové obrněné divize. Celkově se tak jednalo o více než 100 hlavní polních kanónů různé ráže. Dělostřelci stříleli prakticky celý den na podporu nejen britských granátníků, ale i na podporu 2. praporu z 505. parašutistického pluku v Nijmegenu, který prováděl čištění a zabezpečování města už při jeho přibližování se k řece Waal a oběma mostům. Střelba však musela být redukována, částečně omezena, neboť k dělostřelcům britské Gardové obrněné divize se dostal jen jeden konvoj s municí a k 82. dokonce nedorazil nikdo. Většina děl si proto své zásoby musela rozvrhnout, nechat zásobu nejméně 50ti granátů, až na samotný násilný přechod přes řeku Waal - historici, ze kterých jsem čerpal pro články Č 91, 92 a 93, a i ti, které uvádím na konci článků, zde poznamenávají, že některá britská děla měla těch nábojů pro násilný přechod řeky Waal přece jenom více než 50 - dokonce některá děla více než 100. Zároveň se však v historické literatuře objevují fakta, že to byl přímo nebezpečný posun - výrazný rozdíl proti Normandii. Totiž při vylodění v Normandii byli i výsadkáři, jejich dělostřelecké jednotky, stejně jako většina dělostřeleckých jednotek ostatních druhů zbraní - zásobováni takovým množstvím dělostřeleckých granátů, že mohly střílet prakticky neomezeně...!!! (Tady je myšleno 6. června 1944, neboť redukce střelby dělostřelectva u Spojenců v Normandii také byla - a to po velké " Bouři v La Manche", mezi 18 až 22. červnem, kdy si Američané museli dokonce náboje do děl přivážet leteckým mostem - 500 tun denně...).
Tady, dle historiků, prostě zafungoval čas, rychlost rozhodnutí, rychlost s jakou byla akce - násilný přechod přes řeku Waal - vynucen okolnostmi. Což znamenalo, že nebylo možno ( i vzhledem k nemožnosti přivézt dělostřeleckou munici letadly kvůli počasí) zajistit dostatečné množství dělostřeleckého střeliva.
Tehdy zvítězila potřeba rychle se dostat na severním břehu řeky Waal, rychle pokračovat dál k Rýnu a do Arnhemu. Proto se spojenečtí velitelé rozhodli riskovat, i když měli nebezpečně nízkou zásobu dělostřelecké munice. Samotní dělostřelci po celém útoku však tvrdili i pro historiky, že měli dostatek munice, aby mohli trefovat nejdůležitější německé cíle, které by bránily americkým výsadkářům dobýt severní břeh řeky Waal - dobýt Železniční a Dálniční silniční most od severu.
Co je však nutno říci!
Ano, na dobytí mostů to možná stačilo, ale jak se později ukázalo, a historici na to poukazují - nedostatek munice u 30. as (XXX. as), no a samozřejmě i u amerických výsadkářů, byl po této akci velký. Tak velký, že se hovoří o tom, že ovlivnil negativně celou závěrečnou fázi "Operace MARKET GARDEN".
Totiž zásoby dělostřelecké munice byly na normální stavy - "Plné palebné průměry" - zavezeny logistikou až po "totálním vyčištění Pekelné dálnice, což se stalo až 26. září 1944".... !!!!

Britští i američtí dělostřelci svou "dělostřeleckou přípravu" na podporu násilného přechodu řeky Waal spustili těsně před patnáctou hodinou tak, že nejprve vystřelili na celou šířku vylodění kouřovou clonu.
Ihned poté, jak byly vystřeleny první kouřové granáty "popadli američtí výsadkáři z 3. praporu 504. parašutistického pluku ve svých skrytých postaveních celtové čluny do rukou a 'upalovali', co jim nohy stačily, přes říční hráz na řeku Waal".
Celé to inferno v mlze kouře doplňovala palba dělostřelců, kulomety irské gardy a palba minometů ( když klikneš na mapku, vidíš nejen postup obou vyloďovacích vln, ale i



stacionární postavení britských tanků, poblíž kterých je vpravo od tanků i postavení minometů, na jižním břehu řeky Waal. Palba těchto hlavní podporovala, nejprve dýmem a pak tříštivými granáty, po celou dobu vylodění, americké výsadkáře). Pochopitelně včetně palby Shermanů také irské gardy. Spotřeba tankové munice, která byla vystřílena ve prospěch násilného překonávání řeky Waal, kterou prováděl 3. prapor 504. parašutistického pluku toho odpoledne, se pak bohužel projevila i v omezení útočných možností tanků Gardové obrněné divize generála Adaira po celý den 20. září.
Ze zápisků, již vzpomenutého poručíka Pitta z 3. praporu, které poskytl Saundersovi se o hodnocení násilného přechodu přes řeku Waal, z hlediska pěšáka dozvídáme pokračování, když zvedli celtové čluny, cituji:

"Člun byl z plachtoviny s dřevěnou výztuží a vešlo se do něho dvanáct mužů (jiné prameny, jak píši výše, říkají, že do člunu se vešlo 13 výsadkářů a 3 ženisté, kteří člun řídili - má poznámka). Na druhý břeh musíme pádlovat. Zvedli jsme člun a vyrazili jsme zezadu od továrny (nemyslím, že by o nás Skopčáci věděli). Uháněli jsme dolů po písčitém břehu dlouhém necelých 50 metrů, až jsme doběhli do vody. Běželi jsme se čluny a se zbraněmi a bůhvíčím ještě. Navíc ke všemu k těm krámům starej (velící důstojník major Cook) řekl, položíte telefonní linku přes řeku, prý abychom se s nimi mohli domlouvat, kdybychom potřebovali podpůrnou palbu, nebo něco jiného. Nebylo totiž jisté, jestli radiové přístroje, které jsme měli, budou na takovou dálku fungovat. A tak jsem k nám musel přibrat chlapce od spojařů s rolí drátu navinutého na nějaké cívce.
Naskákali jsme do těch zatracených člunů a zpočátku jsme si mysleli, že na vodu prší. Pak jsme pochopili, že to je olovo od Skopčáků z druhého břehu, a tak jsme rychle odrazili od břehu. Řeknu vám, pádlovali jsme jako šílení, abychom se dostali přes řeku. Jen několik člunů se převrátilo, mnoho kamarádů z nich bylo zabito, když se pokoušeli doplavat na břeh. Nevím, o kolik člunů jsme v řece přišli. Byla to pekelně široká řeka (přes 157 metrů)."

Zde ještě ukázka, jak vypadal britský celtový člun, na kterém se přes řeku Waal




( v tak zvaném - Nijmegen Waal crossing), v husté, těžké a nepřetržité palbě, lehkých i těžkých zbraní německých obránců, přepravovaly roty z amerického 3. praporu a v druhé vlně pak i z 1. praporu, 504. parašutistického pluku.

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 93.

Překonávání jednoho z největších veletoků západní Evropy násilnou cestou, bez takřka žádné velké přípravy a velkého plánování! Z momentálního rozhodnutí! V té chvíli s omezenými bojovými prostředky a podle plánu ze dne na den, přesněji z plánu, který vznikl večer a v noci, a se zajištěním všeho potřebného pro bojovou akci do příštího odpoledne, kdy byl násilný přechod řeky Waal spuštěn - se stalo legendou, - epopejí!!!
Mnoho složek armády, důstojníků a velitelů na všech možných stupních velení, se k tomu vyjádřilo a všichni tak nějak jako k velké zvláštnosti kombinované s obdivem, mnohdy se však hovořilo o velkému hazardu.

Nic nenahradí přímého účastníka a jeho dojmy, on tam byl, on vše prožíval, on vše viděl ve svém okruhu periferního vidění 120 stupňů, a my si jen odmysleme možná mírné zkreslení dané roky, které od emotivních chvil uběhly, - které nám však pomůže rozkrýt vyprávění více přímých účastníků oné doby, oněch míst a těch desítek sugestivních a emotivních minut a hodin na hranici života a smrti.
Něco již bylo řečeno a tak pokračujme z informací, které mě poskytli historické podklady uvedené v Č 91 a na konci tohoto článku.
Zde si ze Saunderse, Hrbka a ostatních pramenů přečtěme, jak například vše prožíval ženista od americké 82. "All American", poručík John Halabird, který na násilný přechod, těch 157mi metrů řeky Waal, vzpomínal těmito slovy, když říká, že po povelu, cituji:

" Vpřed! ... jsme bleskově zahájili akci. Konec konců, byli jsme tak zvaní ´experti na násilné přechody přes řeky´. Čluny jsme snesli jeden po druhém. Dokázali jsme si sami vymyslet, jak je poskládat nebo nám to předvedl nějaký Brit? V každém případě nám dali jeden již poskládaný. Dostali jsme rozkaz vyrazit. Nemohu si vzpomenout. Věděl jsem pouze, že se o nás předpokládá, že přetáhneme tento člun dolů po svahu, pak přes písčitý břeh a pak se dostaneme přes řeku. Jak jsem se cítil? Byl jsem otupělý a promrzlý. Ale představoval jsem si, že jestli si Spike a naši hlavouni myslí, že bychom to mohli dokázat tak proč ne?
Sehnal jsem dohromady své družstvo, popadli jsme člun a běželi po náspu dolů asi pět metrů. Myslím, že celtový člun byl těžší, než vypadal - pak přes písčité bláto do vody. Strčili jsme člun na vodu tak, abychom do něho mohli všichni naskákat. Vypuklo peklo! Tanky chrlící kouř a spousta palby z ručních zbraní. Měl jsem zkušenosti s kanoemi a veslicemi a z veslování v prvním ročníku Harvardu. Tak jsem se chopil kormidla a vykřikoval ´ráz! ráz! ráz!...´ - klikatě jsme se motali přes řeku".

Z dalších historických pramenů se dozvídáme, že tankovou palebnou podporu provádělo 30 Shermanů britských rot majora Tylera a Desmonda Fitzgeralda. Tanky seřazené pás na pásu z jižního břehu střílely nejméně 10 minut kombinaci dělostřeleckých nábojů - dýmový, tříštivý( postavení tanků a minometů, viz mapa v Č 92). Mimo toho, pálilo dělostřelectvo všech ráží britské Gardové obrněné divize, jakož i děla a minomety americké 82. vzdušně-výsadkové divize - což bylo již zmíněných 100 hlavní.
Na dění v násilném přechodu řeky Waal vzpomínal, již jednou citovaný, přímý účastník, velitel roty I z později legendárního 3. praporu, z 504. parašutistického pluku, který násilný přechod se svými výsadkáři, se svou "rotou I" prováděl a přežil - kapitán Moffat Burris. Měl toho, jako velitel roty I, na starosti trochu víc a tak těch informací, myšlenek a dojmů je také víc a z jiného pohledu, - pohledu jednoho z velitelů v útoku.
Jak sám vypsal potom v hlášení, nejprve čekal se svou rotou I z 3. praporu, v mrtvém prostoru za hrází a všichni naslouchali, jak palebná podpora vrcholí. Pak kapitán Burris, popsal dění toho co viděl takto, cituji:

"Když jsme vyběhli na otevřený terén, zdálo se, že se člun nedá unést, nohy se bořily hluboko do bláta. Museli jsme Skopčáky překvapit, protože prvních téměř sto metrů nebyla z protějšího břehu vypálena ani jediná rána. Pak najednou vypuklo peklo. Když jsme byli nahoře na hrázi v polovině plošiny, a ještě jsme nezačali sestupovat, Skopčák začal střílet ze všeho, co měl po ruce - z lehkých kulometů, minometů, 20 mm kanónů, děl a z pušek. Jakoby byl nepříčetný z toho, že se pokoušíme o něco tak nebezpečného, vrhal na nás vše, co měl.
Konečně jsme se dostali k sestupu. Nechali jsme čluny sklouznout dolů ke břehu a sami jsme klouzali vedle nich. Rychle jsme čluny přetlačili přes krátkou pláž a naskákali jsme do nich. V té chvíli byla situace úděsná. Palba z automatických zbraní zhoustla a dělostřelectvo bylo smrtonosné.
Vlevo i vpravo ode mne padali vojáci. Uši jsme měli plné neustálého hučení vybuchujících dělostřeleckých granátů, tupých úderů 20 mm dávek nebo znepokojivého svištění kulek.
Muži se rychle chopili pádel a začali horečně pádlovat. Většina z nich nikdy před tím nepádlovala, a kdyby situace nebyla tak hrůzostrašná, byla by to směšná podívaná. Vynakládali jsme na pádlování veškerou sílu a poskakovali jsme dopředu a někdy jsme vodu pádlem úplně minuli. Postupně člun zamířil správným směrem. Pádla jsme do vody nořili každý podle svého.
.... Příležitostně jsem zvedal hlavu, abych mohl udat směr ženistovi u kormidla a zběžně se rozhlédnout po ostatních pětadvaceti člunech. V této chvíli byla řeka Waal pokryta naším malým celtovým loďstvem přecpaným zběsile pádlujícími muži.... Spousta vojáků ve všech člunech byla zasažena a na dně člunů leželi mrtví a ranění. Tu a tam plavala na hladině pádla, která ranění a mrtví pustili dřív, než je mohli z neživých prstů převzít náhradníci....
Voda všude kolem člunů byla zpěněná krupobitím kulek a my jsme byli promočeni na kůži. Koutkem oka jsem zahlédl, jak 20 mm střela zasáhla střed vedlejšího člunu a potopila ho. Někde vlevo jsem uviděl, jak se kácí postava z člunu do vody a je chycena nějakou statečnou duší a vtažena zpátky.
Byli jsme promočeni, lapali jsme po dechu, vyčerpáni k smrti a neustále jsme očekávali pálení doprovázející kulku, která se prodírá tělem. Chtělo se mi zvracet. Mnozí to dělali.
Nějakým záhadným způsobem jsme se dostali do tří čtvrtin cesty přes řeku. Všichni křičeli, aby se povzbudili, ale všichni měli již jen nepatrný zbytek sil... Nakonec jsme však byli na protějším břehu...
Přelezli jsme mrtvé a raněné na dně člunů a - po kolena ve vodě - jsme se brodili ke břehu."

Co lze k tomuhle sugestivnímu líčení dodat! Je to syrové. Je to plné emocí, je to vyčerpávající je to smrtelné a přece je tam odvaha až na pokraji fyzických a lidských sil, je tam i beznaděj a pak zase naopak naděje v síle party stejně postižených lidí v situaci těžké i pro trénované lidi...!!!!
Snad jen tolik, - jak konstatují další prameny - , že Němci proti člunům první vlny nasadili těžší dělostřelectvo a čluny byly zasahovány. Nejprve dva a pak tři.
Na druhou stranu, severní stranu řeky Waal se dle některých informací Hrbka a Saunderse dostala jen polovina první vlny (260 mužů na 26ti člunech vyrazilo v 15,00, celkově měl 3. prapor 134 mrtvých zraněných a nezvěstných a to i s následným útokem). Ženisté se okamžitě otočili a vraceli se pro další výsadkáře a tak se to v přepravě přes řeku Waal, v dalších vlnách, stále opakovalo. Je jasné, že první vlna výsadkářů roty H a roty I utrpěla těžké ztráty, ale muži okamžitě po vyskočení na břeh postupovali dál. S nasazenými bodáky, s kulomety a ručními granáty šli dobíjet své cíle na severním břehu. První vlna také vytvořila obranná postavení a kryla přepravu druhé vlny na menším počtu člunů. Druhá vlna však již ztratila jen čluny dva. K smrti unavení ženisté takto ve zbývajících jedenácti člunech ještě pětkrát přepluli řeku Waal, až dostali všechny americké výsadkáře na severní břeh. Než se tak stalo, útočily již prvé vlny na druhou linii německé obrany.

V I. vlně násilného přechodu, se vydalo přes řeku Waal celkem 260 parašutistů rot H a I, včetně velitelství 3. praporu na 26ti člunech.
Celkově, při násilném překonání řeky Waal a následných útocích, - utrpěl americký 3. prapor 504. parašutistického praporu ztráty 134 výsadkářů - mrtvých, zraněných a nezvěstných.
V I. vlně a prvé plavbě, bylo ztraceno celkem 13 člunů, při druhé plavbě byly zničeny již jen 2 čluny a tak další celková přeprava pokračovala až do večera na 11ti člunech( tedy tak byl přepraven v II. vlně i 1. prapor). Mimo přímých zásahů člunů, se některé ze ztracených 15ti převrátilo, některé se potopily pod těžkým nákladem, který si sebou výsadkáři vezli( zbraně, střelivo, výbušniny a spojařinu).
(Informace pro podtržené řádky také pocházejí z již jmenovaných pramenů - Hrbek, Saunders - a dalších mých pramenů uvedených na konci článků.)

Generál Gavin, hlavní velící divize All American, těchto bezesporu odvážných lidí, nebyl tehdy přítomen po celou dobu v Nijmegenu, neboť, kdo dobře četl předchozí boje tak ví, že byl odvolán k Mooku, který tehdy Němci ( až na čtyři čety amerických výsadkářů obklíčených v domech v městě Mook) dobyli a pomáhal tam řešit kritickou situaci, viz nejprve zde v Č 72:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5922
a poté viz Č 73., zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5927
. Gavin tedy v Nijmegenu, nějakou dobu, nebyl, ale jak říkají informace z historických pramenů, které uvádím v Č 91 a zde na konci článků, jinak tam byla snad celá generalita až do výše britské 2. A. No a z "paravelení" tam byl se svými důstojníky štábu i Browning, velitel britské 1. vzdušně-výsadkového sboru. Všichni pozorovali bojovou činnost nezvyklou - násilný přechod 504. vzdušně-výsadkového pluku za bílého dne, - nejprve 3. praporu a posléze i s menším počtem člunů 1. praporu.
Reakce vyšších britských důstojníků na tuto "neběžnou a drsnou válečnou podívanou", kterou zachytil pro historii například vojenský historik Saunders, ale i Hrbek a další, byla většinou: " Neuvěřitelné! Nebo typické byly poznámky: " Můj bože, jaká podívaná! Jaká odvaha!" - autor té poslední poznámky byl již nám známý - byl jím totiž velitel irské gardy podplukovník J. O. E. Vandeleur.
A zvláštně zabarvená až břitká poznámka velitele 1. britského vzdušně-výsadkového sboru generálporučíka Browninga zachycená pro historii zněla, cituji: " Nikdy jsem neviděl odvážnější akci."
Ale i Němci, jejich důstojníci, se na druhém severním konci břehu řeky Waal, kam směřoval tento drzý, proti zákonům vojenství jdoucí, - krvavý - násilný přechod řeky, evropského veletoku - za bílého dne - , pro historii, - se v zápisech vyjádřili. Za všechny jmenujme vyjádření údivu, které se v německých zápisech našlo - od velitele německé bojové skupiny vzniklé z 10. td SS Frundsberg, Heinze Harmela, cituji: "Násilný přechod přes jednu z nejširších a nejprudších evropských řek za dne byl nepředstavitelný a odmítán jako sebevražedný."

Také z těchto důvodů - denní, nepředstavitelný, sebevražedný - byla rozmístěná, předsunutá německá obranná postavení Němců - po silnici, na hrázi mostu, - skoro 600 metrů od břehu řeky Waal. Ale zákopy a střelecké okopy vyhloubené v hrázi, ovládaly palbou plochý a holý otevřený terén, přes který se měli Američané dostat, a tak by útok v nějaké řídké linii, přes tato předsunutá postavení musel počítat s velkými ztrátami. V té době, před útokem a ještě v době plavby člunů, byla spojenecká palba, zejména kulometů z tanků irské gardy, soustředěna především na hráz.

O tom jak se po přistání rozvinul útok 3. praporu, za nímž, ve zbytku člunů, přeplaval na severní břeh řeky Waal i 1. prapor z 504. parašutistického pluku, o jejich bojích - "v transu a šoku", jako následku toho, že to dokázali a hlavně přežili - si řekneme příště!


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40