XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 103.
Napsal: 20/1/2014, 05:39
XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 103.
Mapa Nijmegen a okolí 82. vzdušně výsadková divize dává obraz o místě bojů v Operaci
MARKET GARDEN.
V předchozím článku, myšleno v Č 102, již byly napsány některé emotivní, ale i "realisticko-vojenské" dojmy a názory na situaci, že ještě v noci z 20. na 21. září britský 30. as (XXX. as.) nepokračoval ihned na Arnhem. Musím říci, že jsem dojmů a názorů nalezl desítky, ale vypíši snad jen deset. U mnoha historiků jsem cítil, že se někde tématikou skoro opakují, a tak si všímám těch, které mají k MARKET GARDEN určitě co říci. Některé názory pocházely od Saunderse, některé ještě budu popisovat od Urquharta až budeme hovořit o Arnhemu a některé jsou z - Použité podklady. Neodpustím si ještě názory a dojmy, které nalezl také Jaroslav Hrbek a uvádí je v - Arnhem 1944.
Hrbek nejprve uvede, že parašutisté z 3. praporu 504. parašutistického pluku utrpěli při přechodu řeky Waal těžké ztráty. Vždyť jen ony čelní roty, tedy roty "H" a "I", ztratily celkem 134 padlých, raněných a nezvěstných, jak jsem již 2x uvedl. Pokračuje tím, že zbytky rot vyčistily až do vzdálenosti 400 metrů cestu - dálnici do Arnhemu - "Pekelnou dálnici" - od Dálničního silničního mostu, a to ještě do večera, či nočních hodin, a zabezpečily těch 400 metrů obranným perimetrem. Hrbek našel nejprve takový ironický příspěvek, když ještě dopoledne, v Arnhemu, říká, že kapitána Kappela, přítele podplukovníka Frosta, podráždilo, že se Britové neobjevují a tak prohodil k nadporučíku Richardu La Rivierovi: "Možná, že bychom měli vzít hlídku a přivést je za ruku."
Asi je v tomto místě ještě jednou třeba dát slovo veliteli 504. parašutistického pluku plukovníku Reubenu Tuckerovi (předtím jsem napsal, že Gavin ho našel strašně rozzuřeného), z jehož pluku byl ten 3. a 1. prapor, které utrpěly takové ztráty. Jak napsal Gavin, to již ale pro Saunderse, Tucker skutečně zuřil a hádal se s britskými důstojníky, kteří se objevili u Dálničního silničního mostu po 19té hodině a neustále prý je nabádal, aby do Arnhemu spěchali. Po skončení Operace MARKET GARDEN pak o této situaci plukovník Tucker napsal, cituji:
"Vykrváceli jsme při překračování Waalu, abychom se zmocnili severního konce mostu. Stáli jsme tam a vřelo to v nás, když se Britové na noc zastavili a nedokázali využít situace. Nemohli jsme to pochopit. Prostě tohle nebyl způsob, jakým se jednalo v americké armádě - zvláště kdyby to byli naši chlapi držící se zuby nehty o 17 kilometrů dále. Šli bychom, valili se bez zastávky. To je to, co by udělal George Patton, ať již bylo denní světlo nebo tma."
A o kus dál v textu ještě vše plukovník Tucker shrnul do vět, cituji:
"Vedli válku podle příručky. Utábořili se na noc. Jako obvykle se zastavili na čaj."
(Informace pro Č 103, 104 a 105 byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Z historických pramenů pak dál plyne, že tehdy večer, či v noci z 20. na 21. září 1944 plukovník Tucker uvažoval o tom, že své, sice oslabené, ale stále bojovně naladěné muže svého pluku pošle na vlastní pěst, bez rozkazu z vyšších míst na sever - na Arnhem... Jenomže pak prý si uvědomil, že Gavin potřebuje každého výsadkáře, neboť na divizi útočí Němci ze všech směrů. A proto svou myšlenku nerealizoval. Stejně tak historie zapsala, že Gavin o Tuckerových nutkání útočit na Arnhem věděl, a prý by mu je určitě zakázal, kdyby s tím přišel. Postoj Gavin schvaloval (Gavinův postoj vyplývá i ze slov, které jsem uvedl v Č 102.), sympatizoval s názory svých podřízených. Dokonce si někde zapsal, že kdyby byl na místě generála Browninga americký generál Ridgway (velitel amerického 18. vzdušně-výsadkového sboru) poslal by prý všechna parašutisty na Arnhem, "ať se děje, co se děje!!!" Dělal by vše, aby britské parašutisty zachránil.
Ale i Hrbek se dopátral stejných názorů, jako Saunders a proto dál říká, že oni i ti britští generálové, jako byl Dempsey (velitel britské 2. A), Horrocks (velitel 30. as /XXX. as/), Browning (velitel Operace MARKET GARDEN a zároveň velitel 1. vzdušně-výsadkového sboru) a generál Adair (velitel britské Gardové obrněné divize) moc dobře věděli, že by se mělo rychle postupovat na Arnhem!!!
Jenomže všichni tihle generálové měli informace od svých průzkumů o tom, jak Němci
převáželi své tanky Tiger VI. na pontonech přes Dolní Rýn na převozu z Pannerdenu a směřovaly je do vesničky Lent, tedy od východu k severní části Nijmegenu, ale také že nějaké Tigery již přejely přes Arnhemský most a směřovaly také k Lentu a Nijmegenu ze západu!!!
Věděli o všech útocích na "Pekelné dálnici". Ale co především, přišly k nim zprávy o problémech s logistikou na "Pekelné dálnici". Znali terén na sever od Dálničního silničního mostu v Nijmegenu směrem na Arnhem, který naprosto nebyl vhodný pro masovější nasazení tanků, a že k těm tankům bylo večer a v noci velmi málo pěchoty. a proto prý se nakonec britští generálové rozhodli, že další postup bude možný až sem na severní část Nijmegenu dorazí britská 43. (Wessex) pěší divize generála Thomase (ve svém hodnocení to v Č 102 říká generál Horrocks, že pro ni poslal). Britská 43. (Wessex) pěší divize však v té době nedorazila ani ještě do Grave, neboť na ni právě ze všech stran - od západu i východu - útočily německé jednotky. Divize generála Thomase tak nemohla do Nijmegenu dorazit dřív než za 18 hodin.
Další pohledy na situaci v noci a večer 20. září 1944 si řekneme u Arnhemu, zde tedy ještě, že generál Browning vysílal zprávu do Arnhemu (my u Arnhemu uvidíme, že spojení stále nefungovalo), ve které píše generálu Urquhartovi o překročení řeky Waal britskými tanky. V noci z 20. na 21. září pak zaslal novou depeši, cituji:
"202358... záměr Gardové obrněné divize... za úsvitu vyrazí k mostům v Arnhemu..."
Asi za hodinu po této depeši, protože se Browning dozvěděl o zdržení kvůli přísunu pěchoty, posílá generál novou depeši:
"210045... pro zítřejší útok bude 1. vzdušně-výsadková divize první prioritou, ale neočekávám další možný postup před hodinou 12,00..."
Jenomže v té době už neexistovalo spojení a tak nikdo nevěděl, že pro Frosta a Gougha je u arnhemského mostu pozdě.
Existovaly ještě další názory. My si ještě některé za chvíli řekneme, ale teď si ještě vysvětleme, co již bylo "nakousnuto", jak to ve skutečnosti vypadalo od Nijmegenu na sever až k mostu v Arnhemu.
Jak jsem v první větě tohoto odstavce nakousl, v době bojů v Nijmegenu, měl už britský 2. parašutistický prapor ve středu 20. září, ale dopoledne, již jen velice slabé pozice na severní rampě arnhmeského mostu. Pak dokonce 3 hodiny předtím, než byl obsazen nijmegenský Dálniční silniční most, britští parašutisté v Arnhemu své těžce bráněné pozice ztratili!!!
Britský vojenský historik Saunders k ztrátě pozice říká, že to bylo stejně fantastické, vždyť skupina britských parašutistů v síle necelého jednoho praporu držela severní konec arnhemského mostu celých 60 hodin. Tohle číslo říká, že most v Arnhemu drželi o 20 hodin déle, než to žádal velitel britské 21. Skupiny armád polní maršál Montgomery. Na druhé straně to však bylo méně než 72 hodin, které tehdy slíbil velitel britské 1. parašutistické divize generál Urquhart. Vkrádá se tam kdyby - jenomže na kdyby si historie nehraje. Historie kdyby nezná. Saunders říká to kdyby tak, že kdyby most držel celý jeden parašutistický pluk, nebo celá divize, mohlo vše být jiné. Stejně tak říká, že kdyby dodržel britský 30. as (XXX. as) plánovaný harmonogram, že by se podařilo na arnhemský most se dostat včas. Vše v plánu Operace MARKET GARDEN však bylo přílišným optimistickým časovým rozvrhem. Nebralo se v úvahu - Sosabowského - " A co Němci!!!"
Prostě se nesmí se zapomenout na rychlé reakce Němců. Poslechněme si reakci muže, který byl později, "s nadsázkou" nazýván "vítězem v Operaci MARKET GARDEN" - německého SS Brigadeführera (generálmajora SS) Harmela, velitele německé 10. td SS "Frundsberg", který tehdy velice tlačil na své ženisty SS, aby zprovoznili Pannerdenský převoz, přes Dolní Rýn ( na území zvané Ostrov), na kterém nejprve převážely (od 18. září rána) jen malé jednotky, s malými vozidly, a až teprve 20. září začaly převážet těžké tanky Tiger VI. a okamžitě je posílaly na Lent. Harmel k tomu později napsal, cituji:
"V prvních dnech byl převoz z Pannerdenu přes řeku velice slabý. Když jsme začínali, mohli jsme převézt pouze vojáky a lehká vozidla a pak zbývající samohybné dělo mé divize. Mým ženistům to trvalo více než dva dny (do odpoledne 20. září) než postavili vor pro tanky, které tehdy přijížděly z továren v Říši. Já sám jsem se převozem přepravil spolu se svým taktickým velitelstvím a usadil jsem se v Doorenburgu...."
Mapa Nijmegen a okolí 82. vzdušně výsadková divize dává obraz o místě bojů v Operaci
MARKET GARDEN.
V předchozím článku, myšleno v Č 102, již byly napsány některé emotivní, ale i "realisticko-vojenské" dojmy a názory na situaci, že ještě v noci z 20. na 21. září britský 30. as (XXX. as.) nepokračoval ihned na Arnhem. Musím říci, že jsem dojmů a názorů nalezl desítky, ale vypíši snad jen deset. U mnoha historiků jsem cítil, že se někde tématikou skoro opakují, a tak si všímám těch, které mají k MARKET GARDEN určitě co říci. Některé názory pocházely od Saunderse, některé ještě budu popisovat od Urquharta až budeme hovořit o Arnhemu a některé jsou z - Použité podklady. Neodpustím si ještě názory a dojmy, které nalezl také Jaroslav Hrbek a uvádí je v - Arnhem 1944.
Hrbek nejprve uvede, že parašutisté z 3. praporu 504. parašutistického pluku utrpěli při přechodu řeky Waal těžké ztráty. Vždyť jen ony čelní roty, tedy roty "H" a "I", ztratily celkem 134 padlých, raněných a nezvěstných, jak jsem již 2x uvedl. Pokračuje tím, že zbytky rot vyčistily až do vzdálenosti 400 metrů cestu - dálnici do Arnhemu - "Pekelnou dálnici" - od Dálničního silničního mostu, a to ještě do večera, či nočních hodin, a zabezpečily těch 400 metrů obranným perimetrem. Hrbek našel nejprve takový ironický příspěvek, když ještě dopoledne, v Arnhemu, říká, že kapitána Kappela, přítele podplukovníka Frosta, podráždilo, že se Britové neobjevují a tak prohodil k nadporučíku Richardu La Rivierovi: "Možná, že bychom měli vzít hlídku a přivést je za ruku."
Asi je v tomto místě ještě jednou třeba dát slovo veliteli 504. parašutistického pluku plukovníku Reubenu Tuckerovi (předtím jsem napsal, že Gavin ho našel strašně rozzuřeného), z jehož pluku byl ten 3. a 1. prapor, které utrpěly takové ztráty. Jak napsal Gavin, to již ale pro Saunderse, Tucker skutečně zuřil a hádal se s britskými důstojníky, kteří se objevili u Dálničního silničního mostu po 19té hodině a neustále prý je nabádal, aby do Arnhemu spěchali. Po skončení Operace MARKET GARDEN pak o této situaci plukovník Tucker napsal, cituji:
"Vykrváceli jsme při překračování Waalu, abychom se zmocnili severního konce mostu. Stáli jsme tam a vřelo to v nás, když se Britové na noc zastavili a nedokázali využít situace. Nemohli jsme to pochopit. Prostě tohle nebyl způsob, jakým se jednalo v americké armádě - zvláště kdyby to byli naši chlapi držící se zuby nehty o 17 kilometrů dále. Šli bychom, valili se bez zastávky. To je to, co by udělal George Patton, ať již bylo denní světlo nebo tma."
A o kus dál v textu ještě vše plukovník Tucker shrnul do vět, cituji:
"Vedli válku podle příručky. Utábořili se na noc. Jako obvykle se zastavili na čaj."
(Informace pro Č 103, 104 a 105 byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Z historických pramenů pak dál plyne, že tehdy večer, či v noci z 20. na 21. září 1944 plukovník Tucker uvažoval o tom, že své, sice oslabené, ale stále bojovně naladěné muže svého pluku pošle na vlastní pěst, bez rozkazu z vyšších míst na sever - na Arnhem... Jenomže pak prý si uvědomil, že Gavin potřebuje každého výsadkáře, neboť na divizi útočí Němci ze všech směrů. A proto svou myšlenku nerealizoval. Stejně tak historie zapsala, že Gavin o Tuckerových nutkání útočit na Arnhem věděl, a prý by mu je určitě zakázal, kdyby s tím přišel. Postoj Gavin schvaloval (Gavinův postoj vyplývá i ze slov, které jsem uvedl v Č 102.), sympatizoval s názory svých podřízených. Dokonce si někde zapsal, že kdyby byl na místě generála Browninga americký generál Ridgway (velitel amerického 18. vzdušně-výsadkového sboru) poslal by prý všechna parašutisty na Arnhem, "ať se děje, co se děje!!!" Dělal by vše, aby britské parašutisty zachránil.
Ale i Hrbek se dopátral stejných názorů, jako Saunders a proto dál říká, že oni i ti britští generálové, jako byl Dempsey (velitel britské 2. A), Horrocks (velitel 30. as /XXX. as/), Browning (velitel Operace MARKET GARDEN a zároveň velitel 1. vzdušně-výsadkového sboru) a generál Adair (velitel britské Gardové obrněné divize) moc dobře věděli, že by se mělo rychle postupovat na Arnhem!!!
Jenomže všichni tihle generálové měli informace od svých průzkumů o tom, jak Němci
převáželi své tanky Tiger VI. na pontonech přes Dolní Rýn na převozu z Pannerdenu a směřovaly je do vesničky Lent, tedy od východu k severní části Nijmegenu, ale také že nějaké Tigery již přejely přes Arnhemský most a směřovaly také k Lentu a Nijmegenu ze západu!!!
Věděli o všech útocích na "Pekelné dálnici". Ale co především, přišly k nim zprávy o problémech s logistikou na "Pekelné dálnici". Znali terén na sever od Dálničního silničního mostu v Nijmegenu směrem na Arnhem, který naprosto nebyl vhodný pro masovější nasazení tanků, a že k těm tankům bylo večer a v noci velmi málo pěchoty. a proto prý se nakonec britští generálové rozhodli, že další postup bude možný až sem na severní část Nijmegenu dorazí britská 43. (Wessex) pěší divize generála Thomase (ve svém hodnocení to v Č 102 říká generál Horrocks, že pro ni poslal). Britská 43. (Wessex) pěší divize však v té době nedorazila ani ještě do Grave, neboť na ni právě ze všech stran - od západu i východu - útočily německé jednotky. Divize generála Thomase tak nemohla do Nijmegenu dorazit dřív než za 18 hodin.
Další pohledy na situaci v noci a večer 20. září 1944 si řekneme u Arnhemu, zde tedy ještě, že generál Browning vysílal zprávu do Arnhemu (my u Arnhemu uvidíme, že spojení stále nefungovalo), ve které píše generálu Urquhartovi o překročení řeky Waal britskými tanky. V noci z 20. na 21. září pak zaslal novou depeši, cituji:
"202358... záměr Gardové obrněné divize... za úsvitu vyrazí k mostům v Arnhemu..."
Asi za hodinu po této depeši, protože se Browning dozvěděl o zdržení kvůli přísunu pěchoty, posílá generál novou depeši:
"210045... pro zítřejší útok bude 1. vzdušně-výsadková divize první prioritou, ale neočekávám další možný postup před hodinou 12,00..."
Jenomže v té době už neexistovalo spojení a tak nikdo nevěděl, že pro Frosta a Gougha je u arnhemského mostu pozdě.
Existovaly ještě další názory. My si ještě některé za chvíli řekneme, ale teď si ještě vysvětleme, co již bylo "nakousnuto", jak to ve skutečnosti vypadalo od Nijmegenu na sever až k mostu v Arnhemu.
Jak jsem v první větě tohoto odstavce nakousl, v době bojů v Nijmegenu, měl už britský 2. parašutistický prapor ve středu 20. září, ale dopoledne, již jen velice slabé pozice na severní rampě arnhmeského mostu. Pak dokonce 3 hodiny předtím, než byl obsazen nijmegenský Dálniční silniční most, britští parašutisté v Arnhemu své těžce bráněné pozice ztratili!!!
Britský vojenský historik Saunders k ztrátě pozice říká, že to bylo stejně fantastické, vždyť skupina britských parašutistů v síle necelého jednoho praporu držela severní konec arnhemského mostu celých 60 hodin. Tohle číslo říká, že most v Arnhemu drželi o 20 hodin déle, než to žádal velitel britské 21. Skupiny armád polní maršál Montgomery. Na druhé straně to však bylo méně než 72 hodin, které tehdy slíbil velitel britské 1. parašutistické divize generál Urquhart. Vkrádá se tam kdyby - jenomže na kdyby si historie nehraje. Historie kdyby nezná. Saunders říká to kdyby tak, že kdyby most držel celý jeden parašutistický pluk, nebo celá divize, mohlo vše být jiné. Stejně tak říká, že kdyby dodržel britský 30. as (XXX. as) plánovaný harmonogram, že by se podařilo na arnhemský most se dostat včas. Vše v plánu Operace MARKET GARDEN však bylo přílišným optimistickým časovým rozvrhem. Nebralo se v úvahu - Sosabowského - " A co Němci!!!"
Prostě se nesmí se zapomenout na rychlé reakce Němců. Poslechněme si reakci muže, který byl později, "s nadsázkou" nazýván "vítězem v Operaci MARKET GARDEN" - německého SS Brigadeführera (generálmajora SS) Harmela, velitele německé 10. td SS "Frundsberg", který tehdy velice tlačil na své ženisty SS, aby zprovoznili Pannerdenský převoz, přes Dolní Rýn ( na území zvané Ostrov), na kterém nejprve převážely (od 18. září rána) jen malé jednotky, s malými vozidly, a až teprve 20. září začaly převážet těžké tanky Tiger VI. a okamžitě je posílaly na Lent. Harmel k tomu později napsal, cituji:
"V prvních dnech byl převoz z Pannerdenu přes řeku velice slabý. Když jsme začínali, mohli jsme převézt pouze vojáky a lehká vozidla a pak zbývající samohybné dělo mé divize. Mým ženistům to trvalo více než dva dny (do odpoledne 20. září) než postavili vor pro tanky, které tehdy přijížděly z továren v Říši. Já sám jsem se převozem přepravil spolu se svým taktickým velitelstvím a usadil jsem se v Doorenburgu...."
