XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 133.
Napsal: 31/3/2014, 05:14
XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 133.
Pro oblast Arnhem, pro britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi generála Urquharta, se v
Operaci MARKET GARDEN, krvavý den D + 3, 19. září 1944, stal dnem přelomovým. Dnem plným katastrof, které začaly ranními útoky 1. a 3. parašutistického praporu z Lathburyho 1. parašutistické brigády na pomoc Frostově obraně u Arnhemského mostu, směrem jihozápadním. k řece Dolní Rýn a na východ. Útoky končily smrtí a zajetím jejich velitelů, jak jsem psal v Č 131 ( Podplukovník Dobie 1. prapor zajat, podplukovník Fitch, velitel 3. praporu zabit minometnou palbou). Útoky "South Staffords" a 11. praporu, severněji a do středu Arnhemu, byly německou palbou zastaveny okolo muzea v Arnhemu a v 9 hodin přišel rozkaz ustoupit směrem do Oosterbeeku.
Generál Urquhart píše o bojové situaci dopoledne 19. září, o době, kdy se u něho ve štábu sešla většina "dostupných informací", ve své knize následující věty, které nechci nějakým způsobem předělávat, neboť jsou tam takové detaily, i když zatím v náznacích, které jsou velice důležité pro pochopení následných rozkazů, cituji:
"Naše operační mapy ukazovaly, že německý odpor vzrůstá a účastní se jej i tankové jednotky. Kdybych nejednal rychle hrozilo nebezpečí, že bude divize na hlavu poražena."
Ještě než vydal důležitý rozkaz (o chvíli si řekneme, že když prozkoumal jemu dostupné jednotky, jemu dostupné informace v daném čase dopoledne 19. září, byl nucen vydat rozkaz, aby se všechny neobklíčené jednotky stáhly do Oosterbeeku, kde ve městečku a nejprve nejbližším okolí, utvořily kruhovou obranu s částečným přístupem k řece Dolní Rýn, ve které se později bránily až do svého ústupu večer 25. září přes řeku na jih na území zvané Ostrov, do prostor britského 30. as), vydal se Urquhart po silnici vedoucí na severovýchod od hotelu Hartenstein, směrem k železničnímu přejezdu u zastávky Oosterbeek. Chtěl se osobně setkat s generálem Hackettem, velitelem 4. parašutistické brigády, a osvětlit mu vše, co bude nutné. Při cestě narazil na skupinu vojáků z průzkumné letky, kteří byli zahnáni přes přejezd u Lichtenbeeku, musel se vrátit na hlavní silnici přes zastavěnou oblast. Cesta jej zavedla k železnici. Vše, co v té chvíli viděl ukazovalo, že se do oblasti stahují Němci a že se směrem na městečko Wolfhezen schyluje k velké bitvě. Cesta dál měla dvě možnosti - buď svůj džíp nechá na jižní straně a půjde pěšky, nebo to projede a bude zasažen minometnou palbou. Rozhodl se jít pěšky a pokračoval podél trati až narazil na velitelství generála Hacketta, které bylo na okraji hustě zalesněného mlází. Sotva se setkal s Hackettem, uslyšeli oba nad sebou hukot letadel. Na pozice útočily tři stíhačky Messerschmit Bf 109, které celou oblast zasypávaly kulometnou palbou a malými bombami. Oba generálové se pozdravili a Hackett, svého "nově nalezeného velitele divize" seznámil se situací své nově složené 4. parašutistické brigády (Hackett odevzdal 11. prapor pro útok do Arnhemu a za něj dostal 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů - KOSB, pro útok směrem na sever). Předchozí návštěva Mackenzie, náčelníka štábu, a velitele divizního dělostřelectva podplukovníka Loder-Symondse pro Hacketta zároveň znamenala, že měl nyní rychlejší podporu od divizního dělostřelectva, ale veliteli divize musel přiznat, že mu to moc při útocích nepomohlo, neboť Němci byli všude - cílů pro dělostřelectvo bylo moc.
Když oba generálové dalekohledem obhlédli vzdálenosti několika set yardů, uviděli, že Hackettovy dva prapory se při útoku roztáhly v dlouhou tenkou linii a nemohly vůbec uvažovat o nějakém obchvatu. Na dobytí sektoru na severu, dle Hackettova plánu, tak nezbývaly žádné jednotky.
Generál Urquhart si zde potvrdil svou původní myšlenku, se kterou sem odjížděl. Stejně jako narazil 1. a 3. prapor, "South Staffords" a 11. prapor v Arnhemu, svědčilo vše o tom, že zde na severu narazí i 4. parašutistická brigáda Hacketta.
Generál Hackett prostě nemohl postupovat dál podél současné linie k severu. Teď bylo nejdůležitější, aby i Hackett sladil své bojové akce se zbytkem divize. Oba generálové prodiskutovali plán, jak budou stahovat 4. parašutistickou brigádu na jih přes železnici s novou linií postupu podél sinice Arnhem-Heelsum - což byla střední silnice. Generál Urquhart se s Hackettem dohodl, že postup nebude okamžitý, neboť velitel divize chtěl ještě prozkoumat postavení ostatních jednotek a proto se vydal zpět na velitelství. Tam jej zastihla zpráva, že jen pouhou půlhodinu po jeho odjezdu k Hackettovi začali Němci útočit u řeky Dolní Rýn v oblasti Renkum-Reensum (viz postup německé "Bojové skupiny von Tettau" od jihu, na mapě z 18. září), kde je zadržoval prapor hraničního pluku. Bylo nutné okamžitě obsadit a udržet přejezd ve Wolfhezenu - jediné místo, kudy mohla projet vozidla s protitankovými děly na jih od vysoké železniční trati. Existovalo totiž riziko, že se Němci ze severu, nebo z jihu dostanou mezi 4. parašutistickou brigádu Hacketta a 1. vzdušně-výsadkovou brigádu generála Hickse. Tahle situace měla hrozné alternativy v podobě roztrhání celé divize na kusy a tak Hackett okamžitě poručil 10. parašutistickému praporu, aby se odpoutal od Němců a stáhl se západně k přejezdu, který měl od té doby držet po celou dobu přesunu celé brigády směrem na jih. Hackettův 10. prapor prováděl stahování rychle, neboť divize nesměla o tento přejezd přijít. Hrůzné alternativy znamenaly, že se Urquhart znovu spojil s Hackettem a vydal mu rozkaz okamžitě ukončit boj svých praporů a přesunout svou brigádu směrem k Arnhemu - jižně, až jihozápadně, od železnice. Pro britskou 1. parašutistickou divizi tenhle rozkaz znamenal, že přišla o svůj severní oblouk v oblasti. Přišla o přistávací plochy pro Poláky na severu, III vlna tam měla přivézt polské dělostřelce, jejich protitanková děla a další výzbroj, munici a výstroj.
(Informace pro Č 133., 134. a 135., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Zde jsme tedy na místě, abychom si řekli něco o Sosabowského 1. parašutistické brigádě, která měla být ráno v 10 hodin 19. září vysazena na jižní straně řeky Dolní Rýn v III. vlně, a část pak s dělostřelectvem na severu.
Od rána dne 19. září čekali na letištích u Grathamu, v Anglii, na odlet do akce vojáci 1. samostatné polské parašutistické brigády. Velitelství "Operace MARKET GARDEN" určilo hodinu H pro III. vlnu na 10,00. Jenomže opět mlha. Byla to mlha, kvůli které muselo velitelství odložit o 5 hodin, tedy na 15,00 hodin nově start III. vlny. Velitel polské brigády generál Sosabowski, kterému v té době bylo 52 let, si později vzpomínal na svou myšlenku, která jej pronásledovala - "v té Anglii je snad mlha každé ráno." Kvůli mlze musel nechat čekat své muže v naložených letadlech pro případ, že by se ještě nějak počasí změnilo a start byl urychlen.
Další z myšlenek, které později o dni 19. září Sosabowski připomínal, že jej pronásledovala, byla, že - "generál Urquhart má u Arnhemu problémy." K tomu ho vedlo nejen to, že měl o "Operaci MARKET GARDEN" své přesvědčení, svou nelibost, ale i to, že prakticky 2 dny nebylo žádné spojení s oblastí Arnhem...!!! Nikdo v Anglii prakticky nevěděl, tudíž ani Sosabowski - "co se to vlastně v tom Arnhemu děje..??." byla ta myšlenka!!!
Vždyť "jeho vojáci" měli přece seskočit u mostu a jejich generál náhle nevěděl, a to již dva dny, jestli vůbec je místo seskoku v rukách britských výsadkářů??? Z leteckých fotografií, do kterých mohl Sosabowski nakouknout bylo zřejmé jen to, že britští parašutisté obsadili severní konec Dálničního silničního mostu v Arnhemu, ale nic víc. Se svými pochybami, jak později vypověděl generál Sosabowski, se chtěl nejprve obrátit na velitele 1. spojenecké vzdušně-výsadkové armády amerického generála Breretona (se kterým měl jakžtakž dobré vztahy), ale obcházel by svého přímého nadřízeného, velitele Operace MARKET, velitele 1. vzdušně-výsadkového sboru generála Browninga (se kterým neměl moc dobré vztahy - hádali se o politiku, co Polsko ve válce, ale hlavně po válce, atd.), ale chtěl zachovat subordinaci. Žádná změna od generála Browninga, který měl svůj štáb v Nijmegenu nepřišla a tak jen doufal, že velitel Operace MARKET ví, co dělá.
Hodiny a hodiny čekali Poláci, buď přímo v letadlech, nebo okolo nich. Mlha v místě kde byli, okolo svých letadel, v Midlands, se ne a ne rozptýlit. A tak je jasné, že čekání sebou přinášelo myšlenky různého typu a jak někteří polští vojáci a důstojníci vypověděli později, nebyly ty myšlenky vždy růžové. Hrbek o myšlení Poláků v té době v Anglii, z jejich pozdějších výpovědí říká, cituji:
"Poručík Albert Smaczny se cítil nejistě podobně jako jeho velitel. Měl vést svou rotu přes most a obsadit jakési budovy ve východní části města Arnhem. Nedovedl si představit, jak dostane své muže přes řeku, jestliže most nebude Brity obsazen. Též desátník Wladyslaw Korab 'začínal být nervózní. Chtěl jsem letět. Postávat na letišti nebyla má představa o tom, jak nejlépe zabíjet Němce.' Poručík Štefan Kaczmarek si radostně prohlížel shromážděná letadla, ale i on byl unavený nečinným očekáváním. Svým mužům řekl, že operace je po osvobození Varšavy druhou nejlepší alternativou. Jestliže uspějeme, vejdeme do Německa přímo přes kuchyň."
Jenomže celá situace toho dne 19. září 1944 se pro Poláky nevyvíjela dobře. Bylo poledne toho dne, když generál Sosabowski obdržel další rozkaz, který zněl - "Seskok byl odložen na 10,00 zítra 20. září!" To přesto, že naložená letadla a především naložené kluzáky, z letišť na jihu Anglie, startovala. V Midlands, kde byla brigáda, se totiž mlha nerozptýlila a bylo málo času do odpoledne tam celou brigádu i s "báglama" přepravit. Generál Sosabowski byl velmi pobouřen. Byl to voják prověřený bojovými akcemi a věděl, že s přibývajícími hodinami určitě narůstá německá síla, německý odpor a že Němci určitě přejdou do útoku. Čím později se jeho brigáda zapojí do bojové akce, tím to bude mít těžší a 20. září bude ten odpor určitě větší, než by byl 19. září. Nejvíc jej rozčilovalo, že z dalších anglických letišť - Down Ampney a Tarrant Rushton, na jihu Anglie, normálně odlétly do akce letadla s kluzáky s polskými dělostřelci brigády, jejich protitankovými děly a dopravními prostředky. Ty totiž měly dle původního plánu, s kterým Sosabowski moc nesouhlasil, přistát na přistávací zóně
( viz zde mapa přistávacích, seskokových a zásobovacích zón - plánu MARKET GARDEN
pro dny 17 - 19. září 1944) u Johannahoeve - zóna "L" (zónu "L" hledej severovýchodně od Wolfheze, tedy v místech, která již 19. září opouštěly jednotky generála Hacketta). Zóna "L" měla být pro Poláky chráněna britskými výsadkáři. Jenomže 19. září při odletu polských dělostřelců nikdo v Anglii netušil, že zóna "L" už není v rukou Britů. Polští dělostřelci letěli vstříc jisté smrti.
Pro oblast Arnhem, pro britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi generála Urquharta, se v
Operaci MARKET GARDEN, krvavý den D + 3, 19. září 1944, stal dnem přelomovým. Dnem plným katastrof, které začaly ranními útoky 1. a 3. parašutistického praporu z Lathburyho 1. parašutistické brigády na pomoc Frostově obraně u Arnhemského mostu, směrem jihozápadním. k řece Dolní Rýn a na východ. Útoky končily smrtí a zajetím jejich velitelů, jak jsem psal v Č 131 ( Podplukovník Dobie 1. prapor zajat, podplukovník Fitch, velitel 3. praporu zabit minometnou palbou). Útoky "South Staffords" a 11. praporu, severněji a do středu Arnhemu, byly německou palbou zastaveny okolo muzea v Arnhemu a v 9 hodin přišel rozkaz ustoupit směrem do Oosterbeeku.
Generál Urquhart píše o bojové situaci dopoledne 19. září, o době, kdy se u něho ve štábu sešla většina "dostupných informací", ve své knize následující věty, které nechci nějakým způsobem předělávat, neboť jsou tam takové detaily, i když zatím v náznacích, které jsou velice důležité pro pochopení následných rozkazů, cituji:
"Naše operační mapy ukazovaly, že německý odpor vzrůstá a účastní se jej i tankové jednotky. Kdybych nejednal rychle hrozilo nebezpečí, že bude divize na hlavu poražena."
Ještě než vydal důležitý rozkaz (o chvíli si řekneme, že když prozkoumal jemu dostupné jednotky, jemu dostupné informace v daném čase dopoledne 19. září, byl nucen vydat rozkaz, aby se všechny neobklíčené jednotky stáhly do Oosterbeeku, kde ve městečku a nejprve nejbližším okolí, utvořily kruhovou obranu s částečným přístupem k řece Dolní Rýn, ve které se později bránily až do svého ústupu večer 25. září přes řeku na jih na území zvané Ostrov, do prostor britského 30. as), vydal se Urquhart po silnici vedoucí na severovýchod od hotelu Hartenstein, směrem k železničnímu přejezdu u zastávky Oosterbeek. Chtěl se osobně setkat s generálem Hackettem, velitelem 4. parašutistické brigády, a osvětlit mu vše, co bude nutné. Při cestě narazil na skupinu vojáků z průzkumné letky, kteří byli zahnáni přes přejezd u Lichtenbeeku, musel se vrátit na hlavní silnici přes zastavěnou oblast. Cesta jej zavedla k železnici. Vše, co v té chvíli viděl ukazovalo, že se do oblasti stahují Němci a že se směrem na městečko Wolfhezen schyluje k velké bitvě. Cesta dál měla dvě možnosti - buď svůj džíp nechá na jižní straně a půjde pěšky, nebo to projede a bude zasažen minometnou palbou. Rozhodl se jít pěšky a pokračoval podél trati až narazil na velitelství generála Hacketta, které bylo na okraji hustě zalesněného mlází. Sotva se setkal s Hackettem, uslyšeli oba nad sebou hukot letadel. Na pozice útočily tři stíhačky Messerschmit Bf 109, které celou oblast zasypávaly kulometnou palbou a malými bombami. Oba generálové se pozdravili a Hackett, svého "nově nalezeného velitele divize" seznámil se situací své nově složené 4. parašutistické brigády (Hackett odevzdal 11. prapor pro útok do Arnhemu a za něj dostal 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů - KOSB, pro útok směrem na sever). Předchozí návštěva Mackenzie, náčelníka štábu, a velitele divizního dělostřelectva podplukovníka Loder-Symondse pro Hacketta zároveň znamenala, že měl nyní rychlejší podporu od divizního dělostřelectva, ale veliteli divize musel přiznat, že mu to moc při útocích nepomohlo, neboť Němci byli všude - cílů pro dělostřelectvo bylo moc.
Když oba generálové dalekohledem obhlédli vzdálenosti několika set yardů, uviděli, že Hackettovy dva prapory se při útoku roztáhly v dlouhou tenkou linii a nemohly vůbec uvažovat o nějakém obchvatu. Na dobytí sektoru na severu, dle Hackettova plánu, tak nezbývaly žádné jednotky.
Generál Urquhart si zde potvrdil svou původní myšlenku, se kterou sem odjížděl. Stejně jako narazil 1. a 3. prapor, "South Staffords" a 11. prapor v Arnhemu, svědčilo vše o tom, že zde na severu narazí i 4. parašutistická brigáda Hacketta.
Generál Hackett prostě nemohl postupovat dál podél současné linie k severu. Teď bylo nejdůležitější, aby i Hackett sladil své bojové akce se zbytkem divize. Oba generálové prodiskutovali plán, jak budou stahovat 4. parašutistickou brigádu na jih přes železnici s novou linií postupu podél sinice Arnhem-Heelsum - což byla střední silnice. Generál Urquhart se s Hackettem dohodl, že postup nebude okamžitý, neboť velitel divize chtěl ještě prozkoumat postavení ostatních jednotek a proto se vydal zpět na velitelství. Tam jej zastihla zpráva, že jen pouhou půlhodinu po jeho odjezdu k Hackettovi začali Němci útočit u řeky Dolní Rýn v oblasti Renkum-Reensum (viz postup německé "Bojové skupiny von Tettau" od jihu, na mapě z 18. září), kde je zadržoval prapor hraničního pluku. Bylo nutné okamžitě obsadit a udržet přejezd ve Wolfhezenu - jediné místo, kudy mohla projet vozidla s protitankovými děly na jih od vysoké železniční trati. Existovalo totiž riziko, že se Němci ze severu, nebo z jihu dostanou mezi 4. parašutistickou brigádu Hacketta a 1. vzdušně-výsadkovou brigádu generála Hickse. Tahle situace měla hrozné alternativy v podobě roztrhání celé divize na kusy a tak Hackett okamžitě poručil 10. parašutistickému praporu, aby se odpoutal od Němců a stáhl se západně k přejezdu, který měl od té doby držet po celou dobu přesunu celé brigády směrem na jih. Hackettův 10. prapor prováděl stahování rychle, neboť divize nesměla o tento přejezd přijít. Hrůzné alternativy znamenaly, že se Urquhart znovu spojil s Hackettem a vydal mu rozkaz okamžitě ukončit boj svých praporů a přesunout svou brigádu směrem k Arnhemu - jižně, až jihozápadně, od železnice. Pro britskou 1. parašutistickou divizi tenhle rozkaz znamenal, že přišla o svůj severní oblouk v oblasti. Přišla o přistávací plochy pro Poláky na severu, III vlna tam měla přivézt polské dělostřelce, jejich protitanková děla a další výzbroj, munici a výstroj.
(Informace pro Č 133., 134. a 135., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Zde jsme tedy na místě, abychom si řekli něco o Sosabowského 1. parašutistické brigádě, která měla být ráno v 10 hodin 19. září vysazena na jižní straně řeky Dolní Rýn v III. vlně, a část pak s dělostřelectvem na severu.
Od rána dne 19. září čekali na letištích u Grathamu, v Anglii, na odlet do akce vojáci 1. samostatné polské parašutistické brigády. Velitelství "Operace MARKET GARDEN" určilo hodinu H pro III. vlnu na 10,00. Jenomže opět mlha. Byla to mlha, kvůli které muselo velitelství odložit o 5 hodin, tedy na 15,00 hodin nově start III. vlny. Velitel polské brigády generál Sosabowski, kterému v té době bylo 52 let, si později vzpomínal na svou myšlenku, která jej pronásledovala - "v té Anglii je snad mlha každé ráno." Kvůli mlze musel nechat čekat své muže v naložených letadlech pro případ, že by se ještě nějak počasí změnilo a start byl urychlen.
Další z myšlenek, které později o dni 19. září Sosabowski připomínal, že jej pronásledovala, byla, že - "generál Urquhart má u Arnhemu problémy." K tomu ho vedlo nejen to, že měl o "Operaci MARKET GARDEN" své přesvědčení, svou nelibost, ale i to, že prakticky 2 dny nebylo žádné spojení s oblastí Arnhem...!!! Nikdo v Anglii prakticky nevěděl, tudíž ani Sosabowski - "co se to vlastně v tom Arnhemu děje..??." byla ta myšlenka!!!
Vždyť "jeho vojáci" měli přece seskočit u mostu a jejich generál náhle nevěděl, a to již dva dny, jestli vůbec je místo seskoku v rukách britských výsadkářů??? Z leteckých fotografií, do kterých mohl Sosabowski nakouknout bylo zřejmé jen to, že britští parašutisté obsadili severní konec Dálničního silničního mostu v Arnhemu, ale nic víc. Se svými pochybami, jak později vypověděl generál Sosabowski, se chtěl nejprve obrátit na velitele 1. spojenecké vzdušně-výsadkové armády amerického generála Breretona (se kterým měl jakžtakž dobré vztahy), ale obcházel by svého přímého nadřízeného, velitele Operace MARKET, velitele 1. vzdušně-výsadkového sboru generála Browninga (se kterým neměl moc dobré vztahy - hádali se o politiku, co Polsko ve válce, ale hlavně po válce, atd.), ale chtěl zachovat subordinaci. Žádná změna od generála Browninga, který měl svůj štáb v Nijmegenu nepřišla a tak jen doufal, že velitel Operace MARKET ví, co dělá.
Hodiny a hodiny čekali Poláci, buď přímo v letadlech, nebo okolo nich. Mlha v místě kde byli, okolo svých letadel, v Midlands, se ne a ne rozptýlit. A tak je jasné, že čekání sebou přinášelo myšlenky různého typu a jak někteří polští vojáci a důstojníci vypověděli později, nebyly ty myšlenky vždy růžové. Hrbek o myšlení Poláků v té době v Anglii, z jejich pozdějších výpovědí říká, cituji:
"Poručík Albert Smaczny se cítil nejistě podobně jako jeho velitel. Měl vést svou rotu přes most a obsadit jakési budovy ve východní části města Arnhem. Nedovedl si představit, jak dostane své muže přes řeku, jestliže most nebude Brity obsazen. Též desátník Wladyslaw Korab 'začínal být nervózní. Chtěl jsem letět. Postávat na letišti nebyla má představa o tom, jak nejlépe zabíjet Němce.' Poručík Štefan Kaczmarek si radostně prohlížel shromážděná letadla, ale i on byl unavený nečinným očekáváním. Svým mužům řekl, že operace je po osvobození Varšavy druhou nejlepší alternativou. Jestliže uspějeme, vejdeme do Německa přímo přes kuchyň."
Jenomže celá situace toho dne 19. září 1944 se pro Poláky nevyvíjela dobře. Bylo poledne toho dne, když generál Sosabowski obdržel další rozkaz, který zněl - "Seskok byl odložen na 10,00 zítra 20. září!" To přesto, že naložená letadla a především naložené kluzáky, z letišť na jihu Anglie, startovala. V Midlands, kde byla brigáda, se totiž mlha nerozptýlila a bylo málo času do odpoledne tam celou brigádu i s "báglama" přepravit. Generál Sosabowski byl velmi pobouřen. Byl to voják prověřený bojovými akcemi a věděl, že s přibývajícími hodinami určitě narůstá německá síla, německý odpor a že Němci určitě přejdou do útoku. Čím později se jeho brigáda zapojí do bojové akce, tím to bude mít těžší a 20. září bude ten odpor určitě větší, než by byl 19. září. Nejvíc jej rozčilovalo, že z dalších anglických letišť - Down Ampney a Tarrant Rushton, na jihu Anglie, normálně odlétly do akce letadla s kluzáky s polskými dělostřelci brigády, jejich protitankovými děly a dopravními prostředky. Ty totiž měly dle původního plánu, s kterým Sosabowski moc nesouhlasil, přistát na přistávací zóně
( viz zde mapa přistávacích, seskokových a zásobovacích zón - plánu MARKET GARDEN
pro dny 17 - 19. září 1944) u Johannahoeve - zóna "L" (zónu "L" hledej severovýchodně od Wolfheze, tedy v místech, která již 19. září opouštěly jednotky generála Hacketta). Zóna "L" měla být pro Poláky chráněna britskými výsadkáři. Jenomže 19. září při odletu polských dělostřelců nikdo v Anglii netušil, že zóna "L" už není v rukou Britů. Polští dělostřelci letěli vstříc jisté smrti.
