XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 136.
Napsal: 7/4/2014, 05:55
XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 136.
Již v den D + 3 "Operace MARKET GARDEN"
, tedy 19. září 1944, vypadala bojová situace v Arnhemu a Oosterbeeku, pro britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi nejprve tak, že je jen otázkou hodin, kdy bude jako celek zničena. Na celém bojišti britské divize, po ranním útoku čtyř praporů, který Němci odrazily a sami přešli do protiútoku, panoval chaotický ústup a již během dopoledne, ale zvláště odpoledne, se vracely ze západního Arnhemu směrem na Oosterbeek rozbité jednotky dvou brigád divize (Hackettovy 4. parašutistické brigády a Lathburyho 1. parašutistické brigády).
Ale pojďme zpět, a hovořme o ustupujících jednotkách ze západního Arnhemu, o rozbitých jednotkách 1., 3. praporu 1. parašutistické brigády, o jednotce "South Straffords" (2. prapor jižněstaffordshirského pluku) a o 11. praporu zapůjčeného ze 4. parašutistické brigády generála Hacketta.
Do západního Arnhemu se v pozdním dopoledni 19. září vrátil (když se rozešel s Urquhartem) jeden z důstojníků 3. praporu Jimmy Cleminson. Co viděl na bojišti 3. a 1. praporu jej zděsilo. Pár jednotlivců obou praporů ještě bojovalo poblíž Rýnského pavilonu a Cleminson se tam setkal s velitelem 3. praporu, který se velení ujal, když podplukovník Fitch padl. Byl to major Richard Dorrien-Smith, který měl ještě u sebe dva důstojníky z 1. praporu. Bojiště těchto zbývajících malých skupin bylo u řeky Dolní Rýn. Shromáždění důstojníci shodně konstatovali, že nezbývá nic jiného, než se stáhnout a najít místo, kde by se dal zbytek obou praporů znovu zorganizovat pro obranu. Když kapitán Cleminson postupoval po silnici, byla silnice z Oosterbeeku posetá troskami vozidel, zranění a vyčerpaní vojáci se potáceli do Oosterbeeku.
Než se dostal k majoru Richardu Dorrien-Smithovi, byl Cleminson svědkem i boje malé jednotky, které došla munice do protitankových P.I.A.T.ů. Vojáci zoufale na tanky stříleli z kulometů Bren. Pochopitelně, že tankům neublížili a mnoho jich přitom padlo. A tanky jeli dál. Jedna z rot praporu "South Straffords" se pokoušela dobýt vyvýšeninu u Den Brinku, ale Němci je odrazili. Den Brink tak znovu posloužil. Nejprve bránil 17. září postupu Frostovu 2. praporu k mostu (musel tam nechat jednu z rot, aby Den Brink dobyla), viz zde v Č 30:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5800
a popisované době 19. září bránil vracejícím se jednotkám v ústupu do Oosterbeeku.
S postupujícím odpolednem 19. září byl boj v západních předmostích Arnhemu nepřehledný a všude od severu až po řeku Dolní Rýn vládl ohromný zmatek a chaos. Tehdy vůbec nikdo nevěděl, co se vlastně děje. Silnice ze západního Arnhemu byly plné ustupujících jednotek, které z města směrem na Oosterbeek vytlačovaly německé obrněné jednotky. Tehdy vyrazil z divizního velitelství podplukovník Sheriff Thompson velitel 1. vzdušně-výsadkového lehkého dělostřeleckého pluku (což byla divizní jednotka), jehož tři dělostřelecké baterie od rána podporovaly jak Frosta u arnhemského mostu, tak Hacketta při jeho ranním postupu směrem na sever, nyní odpoledne však ústupu směrem na jih. Podplukovník Sheriff Thompson jel v té chaotické situaci z Oosterbeeku do Arnhemu jen kvůli tomu, aby zjistil jak může jeho dělostřelectvo svou palbou pomoci ustupujícím jednotkám. Situaci, která vznikala odpoledne 19. září, když podplukovník Thompson vyrazil do Arnhemu popisuje sám velitel divize generál Urquhart takto, když říká, že Thompson, cituji:
"Narazil na roztroušené skupiny mužů, přesunující se sklíčeně a zmateně směrem k Oosterbeeku. Uvědomil si, že tohle není k ničemu, že je třeba muže soustředit. Pokusil se je uvést do pozic na linii železnice západně od Den Brinku (nejlépe je železnice a místo soustředění včetně Den Brink, vidět na mapě Arnhem, na skice od RoZ). Za chvíli zde byly zbytky 1., 3. a 11. praporu a "South Staffords". Všechny ztratily své velitele. Sheriff Thompson mi později ohlásil, co udělal, a já mu byl zavázán za to, že mi nastínil jasný obraz toho, co se děje ve městě, včetně reorganizace. Velením (zbytků všech čtyřech praporů, má poznámka) byl nyní pověřen (major, má poznámka) Dickie Lonsdale, zástupce velitele 11. praporu a nejvyšší důstojník smíšených sil."
Skica Arnhem - od RoZ
- včetně Den Brink a železnice západně a severně od vyvýšeniny Den Brink, viz zde.
(Informace pro Č 136., 137. a 138., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Na mapě Arnhem od RoZ je vidět, jak železniční trať, kde chtěl Thompson rozestavit smíšené jednotky, pokračovala na sever po hlavní silnici Arnhem-Oosterbeek a právě tam na této severní trati chtěl po obou stranách silnice a trati soustředit od severu ustupující Hackettovu 4. brigádu. Podél této severní tratě se měly prapory generála Hacketta zastavit a zreorganizovat než by se ještě jednou rozhodlo, že vyrazí směrem k arnhemskému mostu. O svém dalším konání nám říká Urquhart, cituji:
"Reorganizace byla v chodu a Hackett se i nadále snažil dostat svou brigádu z potíží na severu (všechny prapory Hacketta musely při ústupu směrem na jih, jak již bylo řečeno, tvrdě bojovat s nastupujícími Němci), zatímco já jsem povolal našeho vrchního lékaře Graema Warracka, jednatřicetiletého žoviálního plukovníka, který předčasně přišel o vlasy a svou robustností vyvolával dojem výjimečné fyzické síly. Jeho džípy s červeným křížem usilovně prohledávaly celou oblast. 'Pojďme a podívejme se na některé maníky na obvazištích,' navrhl jsem."
Návštěva vlastních vojáků zraněných během bojů, je nedílnou součástí chování každého vyššího velitele a Urquhart jí do své autobiografie nezapomněl také napsat. I my si o ní něco řekněme, neboť by se na ní nikdy nemělo zapomínat. Plukovníka Warracka zájem Urquharta potěšil a pěšky vyrazili do sklepů domů, kde byli ranění umístěni. Oosterbeek byl jako celek napaden těžkou minometnou a dělostřeleckou palbou a počty obětí neustále narůstaly. I pár stovek metrů západně od Oosterbeeku vzdálený hotel Hartenstein musel sloužit jako ošetřovna, stejně jako domy na západě Oosterbeeku. Sklepy byly plné raněných a ranění chtěli vědět co se děje, jak si počínají jejich kamarádi. Generál Urquhart se s doktorem Warrackem zastavoval u mužů, kteří chtěli slyšet hlavně ty povzbudivé zprávy. O návštěvě přímo u raněných pak Urquhart píše, cituji:
"Zastavil jsem se u jednoho muže s rudnoucím obvazem hlavy a paží na pásce. Zeptal jsem se kde byl raněn. 'Ve městě', řekl žalostně. 'Bylo to jedno z těch hrozných samohybných děl, pane. Jak si vede druhá armáda?'
Každý, kdo byl v nemocničním pokoji při vědomí, věděl stejně jako já, že jsme téměř na konci dohodnuté lhůty, po kterou měla vzdušně-výsadková divize přežít bez posil. Stoupl jsem si tak, aby to mohli všichni slyšet, a oznámil jsem: 'V tomto ohledu nemáme mnoho zpráv, jsem si však jistý, že to je pouze otázka krátké doby, než se s nimi spojíme.' Jak jsem procházel mezi raněnými, cítil jsem, že jsou vyvedeni z míry tím, že byli tak brzy vyřazeni z boje. Když jsem odcházel, byli to oni, kdo přál mnoho štěstí mně - a saniťáci zatím právě odnášeli mrtvého."
Generál Urquhart odcházel od raněných s přesvědčením, že plukovník Warrack se svými důstojníky a svým zdravotnickým personálem měli ještě 19. září odpoledne situaci plně pod kontrolou a nápory zraněných zvládali. Další konání Urquharta v to odpoledne nám ve své knize také popisuje a my si jej raději řekněme opět přesně, neboť se tam dozvíme i o situaci, která vznikla v tolikrát jmenované nemocnici Sv. Alžběty v Arnhemu, kde, jak za chvíli zjistíme, byli ošetřováni, mimo holandských civilistů i britští parašutisté a vojáci. Ošetřovali je tam holandští, i britští lékaři. Urquhart po svém návratu na divizní velitelství doporučil plukovníku Warrackovi, aby přes normální telefonní linku zavolal do nemocnice Sv. Alžběty v Arnhemu a pozeptal se na tamější situaci. Jak víme, tak sám Urquhart se v okolí nemocnice Sv. Alžběty pohyboval celý den 18. září a ještě ráno 19. září viděl bojovou činnost svých praporů v okolí arnhemské nemocnice. Viděl i to, jak do nemocnice vozí vojáky na ošetření. I proto jeho zájem. Nyní cituji, jak postupoval plukovník Warrack a co se dozvěděl:
"Volal z domu lékaře poblíž svého vlastního velitelství, dostal snadno spojení a brzy již hovořil s důstojníkem lékařské služby Derekem Ridlerem, který jen těžko skrýval překvapení, že jej někdo uprostřed bitvy volá k telefonu. Ačkoliv některé vojenské lékaře z nemocnice Němci odvedli, zbytek se dokázal o osmdesát raněných důstojníků a vojáků odpovídajícím způsobem postarat. Debatu přerušovaly exploze a palba z ručních zbraní. 'Venku zuří pořádná bitva,' vysvětloval Ridler. Řekl Warrackovi, že Lathburymu se dostalo v nemocnici řádné péče."
Již v den D + 3 "Operace MARKET GARDEN"
, tedy 19. září 1944, vypadala bojová situace v Arnhemu a Oosterbeeku, pro britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi nejprve tak, že je jen otázkou hodin, kdy bude jako celek zničena. Na celém bojišti britské divize, po ranním útoku čtyř praporů, který Němci odrazily a sami přešli do protiútoku, panoval chaotický ústup a již během dopoledne, ale zvláště odpoledne, se vracely ze západního Arnhemu směrem na Oosterbeek rozbité jednotky dvou brigád divize (Hackettovy 4. parašutistické brigády a Lathburyho 1. parašutistické brigády).
Ale pojďme zpět, a hovořme o ustupujících jednotkách ze západního Arnhemu, o rozbitých jednotkách 1., 3. praporu 1. parašutistické brigády, o jednotce "South Straffords" (2. prapor jižněstaffordshirského pluku) a o 11. praporu zapůjčeného ze 4. parašutistické brigády generála Hacketta.
Do západního Arnhemu se v pozdním dopoledni 19. září vrátil (když se rozešel s Urquhartem) jeden z důstojníků 3. praporu Jimmy Cleminson. Co viděl na bojišti 3. a 1. praporu jej zděsilo. Pár jednotlivců obou praporů ještě bojovalo poblíž Rýnského pavilonu a Cleminson se tam setkal s velitelem 3. praporu, který se velení ujal, když podplukovník Fitch padl. Byl to major Richard Dorrien-Smith, který měl ještě u sebe dva důstojníky z 1. praporu. Bojiště těchto zbývajících malých skupin bylo u řeky Dolní Rýn. Shromáždění důstojníci shodně konstatovali, že nezbývá nic jiného, než se stáhnout a najít místo, kde by se dal zbytek obou praporů znovu zorganizovat pro obranu. Když kapitán Cleminson postupoval po silnici, byla silnice z Oosterbeeku posetá troskami vozidel, zranění a vyčerpaní vojáci se potáceli do Oosterbeeku.
Než se dostal k majoru Richardu Dorrien-Smithovi, byl Cleminson svědkem i boje malé jednotky, které došla munice do protitankových P.I.A.T.ů. Vojáci zoufale na tanky stříleli z kulometů Bren. Pochopitelně, že tankům neublížili a mnoho jich přitom padlo. A tanky jeli dál. Jedna z rot praporu "South Straffords" se pokoušela dobýt vyvýšeninu u Den Brinku, ale Němci je odrazili. Den Brink tak znovu posloužil. Nejprve bránil 17. září postupu Frostovu 2. praporu k mostu (musel tam nechat jednu z rot, aby Den Brink dobyla), viz zde v Č 30:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5800
a popisované době 19. září bránil vracejícím se jednotkám v ústupu do Oosterbeeku.
S postupujícím odpolednem 19. září byl boj v západních předmostích Arnhemu nepřehledný a všude od severu až po řeku Dolní Rýn vládl ohromný zmatek a chaos. Tehdy vůbec nikdo nevěděl, co se vlastně děje. Silnice ze západního Arnhemu byly plné ustupujících jednotek, které z města směrem na Oosterbeek vytlačovaly německé obrněné jednotky. Tehdy vyrazil z divizního velitelství podplukovník Sheriff Thompson velitel 1. vzdušně-výsadkového lehkého dělostřeleckého pluku (což byla divizní jednotka), jehož tři dělostřelecké baterie od rána podporovaly jak Frosta u arnhemského mostu, tak Hacketta při jeho ranním postupu směrem na sever, nyní odpoledne však ústupu směrem na jih. Podplukovník Sheriff Thompson jel v té chaotické situaci z Oosterbeeku do Arnhemu jen kvůli tomu, aby zjistil jak může jeho dělostřelectvo svou palbou pomoci ustupujícím jednotkám. Situaci, která vznikala odpoledne 19. září, když podplukovník Thompson vyrazil do Arnhemu popisuje sám velitel divize generál Urquhart takto, když říká, že Thompson, cituji:
"Narazil na roztroušené skupiny mužů, přesunující se sklíčeně a zmateně směrem k Oosterbeeku. Uvědomil si, že tohle není k ničemu, že je třeba muže soustředit. Pokusil se je uvést do pozic na linii železnice západně od Den Brinku (nejlépe je železnice a místo soustředění včetně Den Brink, vidět na mapě Arnhem, na skice od RoZ). Za chvíli zde byly zbytky 1., 3. a 11. praporu a "South Staffords". Všechny ztratily své velitele. Sheriff Thompson mi později ohlásil, co udělal, a já mu byl zavázán za to, že mi nastínil jasný obraz toho, co se děje ve městě, včetně reorganizace. Velením (zbytků všech čtyřech praporů, má poznámka) byl nyní pověřen (major, má poznámka) Dickie Lonsdale, zástupce velitele 11. praporu a nejvyšší důstojník smíšených sil."
Skica Arnhem - od RoZ
- včetně Den Brink a železnice západně a severně od vyvýšeniny Den Brink, viz zde.
(Informace pro Č 136., 137. a 138., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Na mapě Arnhem od RoZ je vidět, jak železniční trať, kde chtěl Thompson rozestavit smíšené jednotky, pokračovala na sever po hlavní silnici Arnhem-Oosterbeek a právě tam na této severní trati chtěl po obou stranách silnice a trati soustředit od severu ustupující Hackettovu 4. brigádu. Podél této severní tratě se měly prapory generála Hacketta zastavit a zreorganizovat než by se ještě jednou rozhodlo, že vyrazí směrem k arnhemskému mostu. O svém dalším konání nám říká Urquhart, cituji:
"Reorganizace byla v chodu a Hackett se i nadále snažil dostat svou brigádu z potíží na severu (všechny prapory Hacketta musely při ústupu směrem na jih, jak již bylo řečeno, tvrdě bojovat s nastupujícími Němci), zatímco já jsem povolal našeho vrchního lékaře Graema Warracka, jednatřicetiletého žoviálního plukovníka, který předčasně přišel o vlasy a svou robustností vyvolával dojem výjimečné fyzické síly. Jeho džípy s červeným křížem usilovně prohledávaly celou oblast. 'Pojďme a podívejme se na některé maníky na obvazištích,' navrhl jsem."
Návštěva vlastních vojáků zraněných během bojů, je nedílnou součástí chování každého vyššího velitele a Urquhart jí do své autobiografie nezapomněl také napsat. I my si o ní něco řekněme, neboť by se na ní nikdy nemělo zapomínat. Plukovníka Warracka zájem Urquharta potěšil a pěšky vyrazili do sklepů domů, kde byli ranění umístěni. Oosterbeek byl jako celek napaden těžkou minometnou a dělostřeleckou palbou a počty obětí neustále narůstaly. I pár stovek metrů západně od Oosterbeeku vzdálený hotel Hartenstein musel sloužit jako ošetřovna, stejně jako domy na západě Oosterbeeku. Sklepy byly plné raněných a ranění chtěli vědět co se děje, jak si počínají jejich kamarádi. Generál Urquhart se s doktorem Warrackem zastavoval u mužů, kteří chtěli slyšet hlavně ty povzbudivé zprávy. O návštěvě přímo u raněných pak Urquhart píše, cituji:
"Zastavil jsem se u jednoho muže s rudnoucím obvazem hlavy a paží na pásce. Zeptal jsem se kde byl raněn. 'Ve městě', řekl žalostně. 'Bylo to jedno z těch hrozných samohybných děl, pane. Jak si vede druhá armáda?'
Každý, kdo byl v nemocničním pokoji při vědomí, věděl stejně jako já, že jsme téměř na konci dohodnuté lhůty, po kterou měla vzdušně-výsadková divize přežít bez posil. Stoupl jsem si tak, aby to mohli všichni slyšet, a oznámil jsem: 'V tomto ohledu nemáme mnoho zpráv, jsem si však jistý, že to je pouze otázka krátké doby, než se s nimi spojíme.' Jak jsem procházel mezi raněnými, cítil jsem, že jsou vyvedeni z míry tím, že byli tak brzy vyřazeni z boje. Když jsem odcházel, byli to oni, kdo přál mnoho štěstí mně - a saniťáci zatím právě odnášeli mrtvého."
Generál Urquhart odcházel od raněných s přesvědčením, že plukovník Warrack se svými důstojníky a svým zdravotnickým personálem měli ještě 19. září odpoledne situaci plně pod kontrolou a nápory zraněných zvládali. Další konání Urquharta v to odpoledne nám ve své knize také popisuje a my si jej raději řekněme opět přesně, neboť se tam dozvíme i o situaci, která vznikla v tolikrát jmenované nemocnici Sv. Alžběty v Arnhemu, kde, jak za chvíli zjistíme, byli ošetřováni, mimo holandských civilistů i britští parašutisté a vojáci. Ošetřovali je tam holandští, i britští lékaři. Urquhart po svém návratu na divizní velitelství doporučil plukovníku Warrackovi, aby přes normální telefonní linku zavolal do nemocnice Sv. Alžběty v Arnhemu a pozeptal se na tamější situaci. Jak víme, tak sám Urquhart se v okolí nemocnice Sv. Alžběty pohyboval celý den 18. září a ještě ráno 19. září viděl bojovou činnost svých praporů v okolí arnhemské nemocnice. Viděl i to, jak do nemocnice vozí vojáky na ošetření. I proto jeho zájem. Nyní cituji, jak postupoval plukovník Warrack a co se dozvěděl:
"Volal z domu lékaře poblíž svého vlastního velitelství, dostal snadno spojení a brzy již hovořil s důstojníkem lékařské služby Derekem Ridlerem, který jen těžko skrýval překvapení, že jej někdo uprostřed bitvy volá k telefonu. Ačkoliv některé vojenské lékaře z nemocnice Němci odvedli, zbytek se dokázal o osmdesát raněných důstojníků a vojáků odpovídajícím způsobem postarat. Debatu přerušovaly exploze a palba z ručních zbraní. 'Venku zuří pořádná bitva,' vysvětloval Ridler. Řekl Warrackovi, že Lathburymu se dostalo v nemocnici řádné péče."
