PALBA.CZ

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 160.
Tak takhle třeba v Oosterbeeku vypadala hlavní ošetřovna v hotelu Tafelberg dne 23.září



1944, což byla ošetřovna, kam své raněné dávali jak Němci, tak i Britové.
Sobota 23. září 1944, prostor Oosterbeek, Arnhem a oblast Ostrov.
Městečko Oosterbeek, ležící nedaleko města Arnhem, bylo sedmý den Operace MARKET GARDEN, šestý den německého dělostřeleckého a minometného ostřelování, přeměňováno, s každou přibývající hodinou od rána, na rozvaliny a měnilo se v ruiny.
Oosterbeek byl před válkou městečkem, kde si měšťané z Arnhemu stavěli své bílé rezidence a občané nejen Arnhemu, ale i z jiných míst Holandska tam podnikali výlety.
Oosterbeek, "nyní vlastně - v hromadu sutin se proměňující městečko", v sobotu 23. září 1944, Hrbek, v knize Arnhem popisuje takto, cituji:

"Ulice byly zataraseny rozstřílenými vozidly, džípy a přívěsnými vozíky britských výsadkářů i s vyhořelými vraky německých obrněných vozidel; všude ležely stromy, přeražené či vyrvané i s kořeny, uražené větve a spousty listí. Tam, kde se britští vojáci postupujícím Němcům stavěli na odpor, stály barikády z pytlů s pískem, nábytku, matrací, skříní, ba dokonce i van a klavírů. Okrasné i zeleninové zahrady, sady ovocných stromů i trávníky kolem luxusních hotelů byly rozbrázděny britskými okopy a zákopy stejně jako krátery po německých granátech. Ve větru vlály cáry záclon, závěsů, padáků a pásů tkanin označující britské zóny shozu zásob. Téměř všechny domy byly již nejméně jednou zasaženy, řada z nich se změnila v trosky nebo vyhořela. Ty, jež dosud stály, tvořily pozice výsadkářů, jejich okna byla zatlučena prkny, trámy, deskami i částmi rozštípaného nábytku. Za ruinami domů, v zahradách i u silnice ležely mrtvoly mrtvých vojáků i civilistů, které nebylo možné během boje pohřbít. V zabarikádovaných domech a v zákopech mezi nimi bojovali muži Urquhartovy divize nyní již jen o holý život, zatímco ve sklepích se snažili tamní obyvatelé přežít zuřící bitvu. Bez plynu, bez vody, bez elektřiny, často i bez jídla ošetřovali stále narůstající počet svých raněných, raněných britských osvoboditelů a na mnoha místech i německých okupantů."

Ještě než začneme dál popisovat sobotu 23. září 1944, celý další den bojů v obranném perimetru Oosterbeek, řekněme si nejprve o misi Náčelníka štábu britské 1. vzdušně-výsadkové divize podplukovníka Mackenzie a ženijního náčelníka Velitelství královských ženistů divize, podplukovníka Myerse, které Urquhart vyslal na jižní břeh Dolního Rýna, přes oblast Oosterbeek, do Nijmegenu, na Browningovo velitelství den předtím.
Měli nadřízeným velitelstvím vysvětlit - protože bylo špatné radiové spojení - "Jaká je skutečná situace britské obrany na severní straně Dolního Rýna v prostoru Oosterbeek?"
Již samotná příprava, ale především cesta od jedné z jednotek Gardové tankové divize, za rozbřesku dne 23. září, byla dobrodružstvím. Když Mackenzie požádal ono ráno velitele tankové jednotky o dopravu do Nijmegenu na Browningovo velitelství, nejprve se dozvěděl, že to bez doprovodu nepůjde a že jednotka nemá vojáky nazbyt!
Nakonec vše rozhodl velitel jednotky OA Household Cavalry ze 43. pěší divize, která se den předtím dostala v mlze až k Dolnímu Rýnu. Řekl, že když se dostali sem, musí být schopni se v téhle mlze dostat i zpět a mlha byla 23. září ještě větší než den předtím. Poslechněme si jak tahle anabáze od Dolního Rýna do Nijmegenu a na Browningovo velitelství proběhla. Generál Urquhart ve své knize popisuje - tuto Hrbkem nazvanou - "Dobrodružnou cestu" - takto, cituji:

"Jednotka se tedy vydala na cestu - průzkumné obrněné auto Dingo s velitelem družstva v čele, obrněné auto vezoucí Mackenzieho, druhé obrněné auto s Myersem a další Dingo vzadu.
Brzy narazili na německý tank vyřazený předchozí noci jednotkou DCLI, jenž nyní blokoval křižovatku. Automobil v čele pokračoval vpřed, aby prověřil možnost průjezdu - po obou stranách byly hluboké příkopy - a v tomto okamžiku vyjelo zpoza kostela, ze vzdálenosti méně než sto yardů (90 m) německé polopásové vozidlo.
Dingo pokračovalo ve velmi rychlé jízdě a projelo.
Mackenzieho obrněné auto pálilo na německé vozidlo, které mu nezůstalo nic dlužno, a hned se přesunulo za strom. Řidič obrněného vozidla zařadil zpátečku, aby je dostal opět na dohled, přitom však vozidlo sjelo do příkopu. Převrátilo se a dělo zůstalo pod ním. Myersovo obrněné auto a další Dingo zmizely, aby přivolaly posily.
Mackenzie a dvoučlenná posádka obrněného auta, vybaveni jediným samopalem Sten se skryli v příkopu, který odděloval sad od řepného pole, a pak se ukryli pod hromadou ořezaných větví. Slyšeli své pronásledovatele, jak prohledávají řepné pole a volají, aby se vzdali. Jeden Němec se přiblížil na deset yardů (9 m). 'Když přijde ještě blíž, musíte střílet,' sykl Mackenzie ke svému průvodci se Stenem. 'A pak musíme zdrhat.' Němci se však otočili. Po chvíli uslyšela naše trojice zvuk vracejícího se obrněného auta a rachot doprovázejících tanků. Když Myersovo obrněné auto a druhé Dingo pokračovaly v jízdě směrem na Nijmegen, spustily tanky palbu na kostel a Mackenzie a jeho dva společníci se vynořili z příkopu a mávali přitom čepicemi. Britové je vítali salvou, naštěstí pro ně měli špatnou mušku. Než přestavili mířidla, vojáci je naštěstí poznali...."

(Informace pro Č 160., 161. a 162., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Teprve poté, mokrá nejen od rosy a padající mlhy, zmrzlá a prokřehlá, pokračovala ta druhá část mise, s náčelníkem štábu britské 1. vzdušně-výsadkové divize podplukovníkem Mackenziem, a jeho dvěma ochránci, která měla Browningovi vysvětlit jak to vypadá v perimetru Oosterbeek, do Nijmegenu. Generál Urquhart ve své knize Arnhem použil pro vylíčení dalších důležitých informací hlášení svého náčelníka štábu i popis samotného Browninga. Je tam zároveň obsažen i místopis a souvislosti v celé oblasti i v 30. as (XXX. as).
Na konci celého citátu je pak jasně patrné, že ani Browning, ani velitel 30. as (XXX. as) Horrocks, vůbec nepochopili jak zoufalá je ve skutečnosti situace zbytku britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Uqruharta v prostoru perimetru Oosterbeek, cituji z generálovy knihy Arnhem:

"Mackenzie promočený a chvějící se zimou pokračoval v cestě. Na velitelství sboru ( myšleno - britský 1. vzdušně-výsadkový sbor, kterému velel generálporučík Frederick "Boy" Browning - má poznámka) dorazil za nějaký čas po Myersovi a oba důstojníci byli podle Browninga 'žlutozelení, jako muži, kteří prošli zimou na Sommě'. Navzdory obtížím při cestě a její důležitosti mnoho nedosáhli. Mackenzieho znechutily především reakce, které jeho zprávy vyvolaly jak na Browningově velitelství, tak u 30. as (XXX. as). Nyní je jasné, že Horrockse a Browninga zužovaly jiné problémy, protože časně odpoledne přerušily německé tanky a pěchota koridor 2. A mezi Veghelem a Udenem
(viz v Č 159. odkazy a na Č 49. až Č 74. - má poznámka -
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=137
). Horrocks musel poslat zpátky jednu gardovou brigádu, aby pomohla Američanům obnovit komunikační linii. Tento přesun oslabil úder na Arnhem.
Mackenzie se nicméně obával, že o naší vážné situaci nikoho nepřesvědčil. Měl dojem, že u 30. as (XXX. as) nechápou její naléhavost. Jeho skepticismus ještě vzrostl, když generál Thomas vydal veliteli čelní brigády rozkaz, aby jeho 43. pěší divize vzala pod své velení polskou brigádu a pokusila se v noci o přechod do perimetru....
Oproti jiným potížím, jež mohl Mackenzie předvídat, byla proklamovaná Sosabowského samostatnost pouze malou překážkou. Tento plán nemohl vést k překročení řeky v síle dostatečné pro praktické využití.
Když se vracel spolu s čelní brigádou 43. pěší divize zpátky k Dolnímu Rýnu, přemítal, že to všechno musí nevyhnutelně špatně skončit. Když dorazil k Polákům, zašel za Sosabowskim, aby uhladil cestu pro vytvoření nové struktury velení. Ta byla zcela neuspokojivá a brala jen malý ohled na skutečnost, že Poláci tvořili brigádní skupinu o velkém bojovém potenciálu pod zkušeným velitelem s hodností generálmajora. Postavit jej pod srovnatelně nižšího brigádního generála přivolalo jenom třenice. V každém případě bylo Mackenziemu jasné, že tato kombinovaná síla není ani zdaleka tak silná, aby nás udržela v činnosti severně od řeky."

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 161.

Nyní již k samotným bojům v obranném perimetru Oosterbeek, v sobotu ráno 23. září 1944.
Němci, jako každé ráno od 20. září vždy začínali svou zažitou "ranní nenávistí" - jak si parašutisté pojmenovali dělostřeleckou a minometnou palbu. Po ránu vždy tahle palba německých děl a minometů všechny parašutisty ohlušovala.
V "Kotli" - jak byl obranný perimetr Oosterbeek nazýván Němci, pak nastávaly okamžiky, kdy se všem britským vojáků zdálo, že na tomhle kousku místa nemůže nic živého přežít. Stav skupinek a jednotlivců v obraně dosáhl v tyto dny již svého vrcholu, kdy se dostavovala až rezignace. Touha po spánku byla téměř patologická.
Byl zaznamenán případ, který vyjádřil pilot kluzáků seržant Lawrence Glodthorbe, - o sobě řekl, že byl strašně vyřízený, a historikům později vypověděl, - že byl ten den tak utahán, že -
"někdy jsem si přál abych byl raněn a mohl si lehnout a trochu odpočinout."

Úplně mezní myšlení vypověděl kapitán Benjamin Clegg od 10. parašutistického praporu (původní 4. parašutistická brigáda generála Hacketta):

"Více než cokoliv jiného si pamatuji únavu - vedla až k myšlence, že by se vyplatilo být zabit."

V sobotu 23. září již každý v perimetru taktiku Němců znal - útoky byly prováděny malými skupinami pěchoty, které palbou podporovaly SHD, tanky a plamenomety. Také v sobotu byl postup stejný - podél celého okraje perimetru útočili Němci - ten den se soustředili proti Lonsdaleovým silám na jihovýchodě, ale také na severu a severovýchodě. Německá SHD se snažila vytlačit z hořících domů východně od Hartensteinu piloty kluzáků. Hackettova reakce byla rychlá, vyžádal si z jižního břehu řeky Dolní Rýn dělostřeleckou podporu a 64. pluk královského dělostřelectva mu přesně a mohutně odpověděl. Jenomže Němci pokračovali, zaútočili znovu a piloty kluzáků vyhnali z hořících domů. Boj pokračoval ještě v předměstských zahradách. Fronta na východě se příliš přiblížila k velitelství divize od východu. Němci se pokoušeli protlačit po jižní silnici a odříznout divizi od řeky Dolní Rýn. Tam Němci narazili na Lonsdaleovy síly, které jim kladly silný odpor v jihovýchodním rohu perimetru podél vyvýšeného terénu na straně kostela směrem k Arnhemu. Do útoku vyrazilo mnohem více německých tanků než tomu bylo předchozí dny. Němci používali stejnou taktiku - palbou vyhnat Brity z domů. Nebo se propracovat k domům a zničit je pomocí výbušnin, nebo z dálky zápalnými střelami. Generál Hackett ten den k taktice Němců poznamenal, že, cituji:

"Domy jsou pastí, pokud nemůžeme udržet německá SHD za rohem."

Ten den se z některých rozbitých domů obránci zase stáhli o něco zpět, aby se v zápětí vrátili do rozvalin. V domech, které byly ostřelovány nejvíce trpěli ve sklepech ranění. Brzy ráno byl opět dvakrát zasažen dělostřeleckou palbou hotel Tafelberg( viz úvodní obrázek k 23. září) a na některé raněné stříkala rezavá voda z trubek.
K tomu dni si Hrbek v knize poznamenal i takovýto stav, cituji:

"Přestože již od samého začátku bojů v perimetru u Oosterbeeku žádná souvislá fronta neexistovala a boj se rozpadal do akcí malých skupinek a jednotlivců, dosáhl v sobotu tento stav svého vrcholu, kdy již byly britské a německé jednotky ve zmatku promíchány. K tomu přispívalo i to, že obě strany používaly zbraní nepřítele. To bylo zejména časté u výsadkářů; ti byli pro nedostatek munice nuceni využívat do krajnosti ukořistěných německých zbraní, jestliže k nim měli střelivo. Stejně tak byly německé tanky ničeny vlastními talířovými minami. Němci naopak jezdili v ukořistěných džípech a jejich proviant pocházel téměř výhradně ze zásob shazovaných pro výsadkáře z letadel. Podplukovník SS Harzer (zastupující velitel 9. td SS 'Hohenstaufen' - má poznámka) později prohlásil: 'Byla to nejlacinější bitva jakou jsme kdy vybojovali. Měli jsme zdarma potraviny, cigarety i munici'."

Více než těžkým se stal jakýkoliv pohyb vojáka, či důstojníka, v obranném perimetru Oosterbeek, a to nejen z důvodů ostřelovačů, ale i z důvodů, že všude létaly střepiny minometných a dělostřeleckým min. Kusy dřev, zdiva a kamení. Všude běžící a kryjící se voják musel navíc dávat pozor na překážky, neboť všechny silnice i uličky byly ucpané rozstříleným zdivem, padlými stromy a opuštěnými vozidly, zároveň je však využíval jako ochrany před přímou střelbou. Již jen pár džípů mohli používat vojenští lékaři. O stavu perimetru, někdy v poledne dne 23. září, píše v knize Arnhem sám generál Urquhart, cituji:

"V poledne byl Hackett povolán ze svého velitelství nedaleko Hartensteinu, aby se setkal s německým důstojníkem, který přijel v polopásovém vozidle s bílou vlajkou. Němec zasalutoval a bez přípravy oznámil s přehnanou obřadností: 'Chystáme se uskutečnit útok na této straně perimetru. Mám v úmyslu zkoncentrovat palbu z minometů a děl na vaše přední pozice.'
Otočil se k silnici a ukázal na naší stanici pro oběti boje (ošetřovny, provizorní nemocnice v bílých domech - východní strana v perimetru Oosterbeek, kde velel obraně generál Hackett - má poznámka).
'Víme, že tam máte raněné a nepřejeme si spustit baráž, která je zasáhne.' Hackett byl zvědav, kam jeho protivník míří, a nijak ho nepřekvapilo, když Němec řekl: 'Žádám vás, abyste přesunul své přední pozice šest set yardů (540 m) zpět.'
Jak Hackett rychle zjistil, splnit tuto žádost bylo nemožné; kdyby se linie přesunula o vzdálenost, kterou Němci požadovali, zůstalo by velitelství divize o nějakých dvě stě yardů (180 m) za německými liniemi. Když s tím za mnou Hackett přišel, dost jsme se tomu nasmáli. Hackett hrál o čas a Němci řekl: 'Musím o tom promluvit nejprve se svým velitelem.' Němec neochotně souhlasil a dohodli se, že se opět sejdou ve tři hodiny odpoledne.
'Udělejte to, co si myslíte, že je nejlepší,' navrhl jsem Hackettovi. 'Nebudu vás nijak ovlivňovat.'
'Obávám se, že to ošetřovna bude muset risknout,' odpověděl.
To je závěr, ke kterému bych došel i já,' přikýval jsem.
Přesně ve tři hodiny odpoledne se Hackett a Němec setkali opět na silnici poblíž Hackettova velitelství. 'S velkou lítostí', sděloval Hackett svou slušnou němčinou, 'nemůžeme na žádný přesun přistoupit.'
Ošetřovna pro oběti boje využívala budov po obou stranách hlavní silnice, jež procházela perimetrem. Proto byla jednoznačným cílem každého bombardování, kterým si Němci mohli připravovat úder do srdce perimetru.
Čekali jsme na první dělostřeleckou přípravu, která skutečně brzy přišla, ale trochu jižněji.
Tentokrát byla ošetřovna ušetřena."

Bylo 9 hodin 45 minut dopoledne, když přes vysílačku hlásil generál Urquhart nadřízeným v Nijmegenu, cituji:

"Občasné prudké bombardování a ostřelování z minometů v noci.
Jinak jen malá změna perimetru. Několik útoků pěchoty a samohybných děl nebo tanků, podporované mimořádně silným bombardováním a ostřelováním z minometů pokračuje na severovýchodním okraji perimetru. Během noci přepraveno přes řeku 50 Poláků.
Čelní jednotky pěchoty 43. divize dorazily na jižní břeh. Doufám, že budou schopny za mlhy překročit řeku. Situace se zásobami vážná. Většina nedostala během posledních 24 hodin žádný příděl.
Málo munice - totéž může doprovázet jednotky na jihu."

Ke dni 23. září si generál Urquhart ještě poznamenal, že ať přišel kamkoli na kontrolu, ať ten den mluvil s kýmkoliv, ptali se ho, jako velitele divize, hned v první větě - "Co je s britskou 2. A???"
Musel se naučit vyhýbavé odpovědi, stejně jako na tu druhou otázku: "Co je se stíhačkami, proč nás tak špatně zásobují letadla?" Zde bych pro autentičnost raději citoval to, co o sobotě dopoledne generál Urquhart v souvislosti s letectvem Spojenců napsal ve své knize Arnhem, cituji:

"Hádankou mi byl i nedostatek podpory stíhaček. Vzhledem k naprosté převaze spojeneckých leteckých sil v západní Evropě mě rozčarovalo, že se nám nedostávalo ofenzivní letecké podpory. V průběhu dne se objevila letka Spitfirů, která to na poslední chvíli vybrala ze střemhlavého letu na naše vlastní zdravotnické zařízení, a v okolí okraje perimetru zaznamenaly několik letů Typhoonů odpalujících rakety. Ve čtyři hodiny odpoledne přišly obvyklé odvážné pokusy posádek, jež se nám snažily doplnit zásoby. Ačkoli jsme to ještě nevěděli, byly to poslední pokusy toho druhu z Anglie. Generálmajor letectva Leslie Hollinghurst, který řídil tyto operace z Eastcotu poblíž Ruislipu, byl samozřejmě znepokojen cenou, kterou jeho letka musela platit. Dne 19. září ztratil 13 letadel, jež se pokoušely o naše zásobování, dalších 97 jich bylo poškozeno; 20. září jich bylo 9, poškozeno 62 a 21. září ztratil 7 z 10ti letadel patřících ke 190. letce. A nyní, tuto sobotu odpoledne, si flak vyžádal další vysokou daň. Ze 123 letadel bylo 63 poškozeno a 6 ztraceno.
Počátkem týdne byl rozsah ztrát a nejistota o účelnosti míst shozu impulzem pro brigádního generála letectva Darvalla, velícího jedné zásobovací skupině, aby osobně prověřil taktickou situaci ovlivňující dodávky.
Na základě závěru z této návštěvy se jedna zásobovací letka přesunula tuto sobotu z Anglie na letiště u Bruselu.
Darvall také navrhl Horrocksovi, Browningovi a generálmajoru letectva Broadhurstovi, který velel 83. skupině 2. taktických leteckých sil, aby se pro shoz zásob používaly stíhačky místo zranitelnějších Dakot a Stirlingů. Zdá se, že ohledně vhodnosti takového kroku panoval shodný názor, skutečností však zůstává, že bojových úkolů spojených se zásobováním v oblasti Arnhemu se žádné stíhačky nezúčastnily.
Tuto sobotu odpoledne se k nám dostala pouze malá část shazovaných zásilek. Potraviny byly ihned přesunuty k raněným."

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 162.

Také v sobotu odpoledne, až do večera dne 23. září 1944, německé útoky na perimetr Oosterbeek dál pokračovaly. Řekli jsme, že Němci útočili na východě i západě perimetru a generál Urquhart nás ve své knize Arnhem seznamuje s takřka "soukromou válkou"
Wilsonových značkařů z 21. samostatné parašutistické roty (jak víme, byli tam parašutisté židovského původu, mluvící plynně německy, kteří měli s Němci účty i za své rodiny -



postavení jednotek viz zde na mapě z 22. září 1944, 23,59 hod.), když píše, cituji:

"Poblíž hlavní ošetřovny dosáhla soukromá válka Boye Wilsona, využívající jak zbraní, tak propagandy dalšího vrcholu. Němci rozčílení schopností samostatné roty unášet německé strážné, nyní přitáhli SHD a pak vysílali rádiem na Wilsonovu frekvenci ultimatum: 'Stáhněte své muže, nebo ošetřovnu rozstřílíme na kousky'.
Wilson se rozhodl blufovat. 'Máme spoustu protitankových střel P.I.A.T.,' odpověděl. 'Jestli neustoupíte, odstřelíme vás.'
Dosáhl zatím verbálního vítězství, dělo se stáhlo, ale Němci později obnovili své stížnosti na jeho chování a hrozby likvidace ošetřovny."

Také Hrbek nalezl některé další zvláštnosti, kterými se přes sobotu dopoledne a odpoledne vyznačovali Wilsonovy značkaři, když nám říká další kuriozity z jejich bojů, cituji:

"Vojín 21. samostatné parašutistické roty Alfred Jones uviděl přijíždět německé štábní auto k postavení své čety u hotelu Schoonoord. 'Zírali jsme s otevřenými ústy,' vzpomínal později, 'jak řidič otevřel dvířka důstojníkovi, zahajloval a důstojník zamířil k domu. Pak jsme se všichni probudili, četa začala střílet a dostali jsme je oba.'
Nemilosrdní vojáci z 21. roty si dokonce na své pažby dělali zářezy označující počet zastřelených nepřátel. Jeden z nich se vrátil později do Anglie s osmnácti vrypy. Lze to snadno pochopit, jestliže si uvědomíme, že značnou část této elitní roty tvořili němečtí Židé a jejich protivníky v bojích u Arnhemu byli převážně esesáci."

Do večera Němci pomalu zatlačovali obránce do nitra, jak oni říkali "Kotle", víc a víc. Tehdy již bylo mnoho britských vojáků bez munice a mnozí padli Němcům do zajetí.
K 23. září pak neodmyslitelně patří i poslední vlna shozu, která měla být provedena již třetího dne "Operace MARKET GARDEN", ale nakonec byla provedena až sedmý den operace, právě v sobotu 23. září odpoledne. Ten den odpoledne po 16té hodině se tedy u Nijmegenu dočkal generál Gavin svých 3 385 mužů z 325. pluku kluzákové pěchoty. Také generál Taylor, velitel "Křičících orlů", 101. vzdušně-výsadkové divize dostal svých 3 000 vojáků. Obě americké vzdušně-výsadkové divize zároveň dostaly i velké množství zásob a vojenského materiálu. Jak špatně to vypadalo u Britů, nám zachytil Hrbek ve své knize Arnhem, cituji:

"Jinak tomu bylo v perimetru britské 1. vzdušně-výsadkové divize u Oosterbeeku.
Část polské parašutistické brigády, která se musela 21. září vrátit pro špatné počasí do Anglie, přibližně 500 mužů 1. praporu byla nyní vysazena u Grave v sektoru americké 82. vzdušně-výsadkové divize a teprve příštího dne, v neděli 24. září, se přesunula k Drielu, kde se připojila k Sosabowského mužům. Shoz zásob z letadel RAF do perimetru u Oosterbeeku skončil opět neúspěchem. Přibližně v 16,00 přilétlo 123 dopravních a bombardovacích letadel nad místo shozu u hotelu Hartenstein. Britský perimetr byl však již příliš úzký a neumožnil pilotům shodit kontejnery na miniaturní zónu. Rozseli je po celém okolí Oosterbeeku a většina z nich padla do rukou Němcům. Ti měli nyní v oblasti značné množství protiletadlových děl, například Harzer disponoval v sobotu 23. září již 74 kanóny ráže 88 mm a 20 mm na rozdíl od 6ti, které měla jeho divize na začátku operace. Ztráty dopravního letectva byly proto opět těžké. Němečtí protiletadloví dělostřelci sestřelili 6 strojů, dalších 63 bylo poškozeno. Přes hrdinství pilotů dopravních letadel RAF se v celém průběhu operace podařilo dopravit Urquhartově divizi jen něco přes 7 % zásob a materiálu, přičemž ztráty letadel narůstaly. Jestliže v prvních dnech, 18. a 19. září, ztratilo RAF šest, respektive osm procent nasazených dopravních letadel, 21. září to již bylo dvacet procent strojů. Po neúspěchu zásobovací akce 23. září se velení dopravního letectva RAF v čele s Air vicemarhalem Leslie Hollinghurstem rozhodlo od dalších pokusů se zásobováním britské 1. vzdušně-výsadkové divize ze vzduchu upustit.
Pro dopravu materiálu v Oosterbeeku hodlali britští generálové použít stíhacích letounů 2. taktického letectva, avšak k této akci, ve které byli ochotni pomoci svými stíhacími letouny i Američané, již nedošlo.
Neúspěch zásobování ze vzduchu byl jedním z faktorů, které výrazně ovlivnily postavení britských výsadkářů u Arnhemu."

Všechny historické prameny se pak zamýšlejí nad jednou důležitou otázkou - Kde byla stíhací a letecká podpora pozemních bojů britských výsadkářů v Arnhemu během celého počátku "Operace MARKET GARDEN", a to od 17. září do 23. září 1944????
Všichni historici nachází stejné, nebo podobné odpovědi, které jsou velmi uspořádaně vyjádřeny historikem Hrbkem na straně 222 a 223 jeho knihy Arnhem, cituji tedy z něho:

"Jiným činitelem, jenž měl nepříznivé důsledky pro Urquhartovy muže, byl nedostatek taktické podpory stíhaček a stíhacích bombardérů u Arnhemu. Generála Urquharta nemile zaskočil nedostatek takovéto podpory po celou dobu bitvy. Hlavní příčinou bylo zhroucení radiového spojení britských výsadkářů. Nejenže nemohli komunikovat s piloty americkými vysílačkami, naladěnými na jinou frekvenci, než přijímali piloti. Ale nedostatek spojení s okolním světem vedl i k tomu, že Urquhart nemohl důrazněji žádat o leteckou podporu, zatímco taktické letectvo RAF se drželo striktně předem vymezených oblastí, ve kterých smělo a nesmělo operovat. Přímou podporu poskytovalo zásadně jen na výzvu při přesném určení cílů a z obavy ze zasažení vlastních jednotek nebylo ochotno riskovat. V situaci, jaká nastala v Arnhemu, to bylo pro Urquhartovy výsadkáře velkým handicapem. Bylo přímo absurdní, že stíhací bombardéry RAF, zejména raketové Typhoony, neútočily u Arnhemu na německé tanky a jiná vozidla, když přece velitelům taktického letectva muselo být naprosto zřejmé, že jakékoliv obrněné vozidlo severně od Dolního Rýna nemůže být jiné než nepřátelské. Absolutní převaha ve vzduchu, jakou spojenecké letectvo na Západní frontě v této době mělo, tak nepomohla ani v nejmenším těžce zkoušeným mužům 1. vzdušně-výsadkové divize. Je to zarážející, zejména když si uvědomíme, jakou úlohu sehrálo spojenecké taktické letectvo v Normandii nejen přímo v bojové oblasti, nýbrž zejména proti přísunu německých tankových záloh vystavených neustálým útokům stíhacích bombardérů 'Jabos', které se staly postrachem německých tankistů. U Arnhemu k ničemu takovému nedošlo a ani přísun záloh nebyl výrazněji rušen taktickým letectvem. Důvod této pasivity britského letectva zůstal záhadou nejen pro generála Urquharta.
A tak těch několik Spitfirů a Typhoonů, které se objevily během soboty 23. září na nebi nad Oosterbeekem, se stalo velkou vzpruhou pro Urquhartovy muže, kteří od neděle 17. září vlastní stíhačky neviděli. Spolu s vědomím, že britské jednotky jsou konečně na jižní straně řeky, je to povzbuzovalo ve víře, že pomoc je již nedaleko. Jejich velitel však optimismus svých vojáků nesdílel."

Později k večeru generál Urquhart připravil radiovou zprávu, ve které se znovu vyjadřoval k složité a více než těžké situaci v perimetru Oosterbeek a ve které znovu, opakovaně, upozorňuje britský 30. as (XXX. as), že držet perimetr Oosterbeek již takřka nelze, pokud britské tanky a pěchota nepřijdou, "ale velice rychle", na pomoc. Urquhart nejprve přečetl koncept své radiodepeše, ještě večer, svým podřízeným velitelům, Hackettovi, Hicksovi a Loder-Symodsovi. Chtěl znát jejich názory, generálové a podplukovník ho ujistili, že v depeši nic nepřehání a tak ji ve 20 hodin 15 minut odeslal v tomto znění, cituji:

"Mnoho útoků během dne malými skupinami pěchoty, samohybnými děly a tanky, včetně plamenometů. Každý útok doprovázen velmi silným minometným ostřelováním v perimetru divize. Po mnoha obavách a výchylkách zůstává perimetr podstatně nezměněn. I když se drží jenom slabě. S jednotkami na jižním břehu řeky dosud žádný kontakt. Dodávky fiasko, shromážděna malá množství munice. Stále žádné jídlo a vojáci všech hodností jsou velice špinaví kvůli nedostatku vody. Morálka stále dostatečná, ale pokračující ostřelování z minometů a bombardování má zřejmý efekt. Budeme se držet, ale současně doufáme v lepších 24 hodin, jež jsou před námi."


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40