XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 166.
Napsal: 16/6/2014, 06:00
XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 166.
O těžké bitvě, v tzv. "Kotli", jak obranný perimetr Oosterbeek nazývali Němci,
dne 24. září 1944 bylo již mnohé řečeno v minulých článcích. Stejně tak bylo hovořeno o domluvené evakuaci raněných do Němci ovládaných nemocnic. Není to však všechno. Pojďme si ještě říci další důležité skutečnosti, neboť tento den 24. září rozhodl o celé "Operaci MARKET GARDEN".
Začněme tím, že celodenní dělostřelecké a minometné ostřelování tzv. "Kotle" Němci, znamenalo, že i když bylo takřka 2 500 zraněných dopraveno do německých nemocnic, britské improvizované "ambulance" (sklepy) se znovu naplnily až po "chodby v patrech"... Sám generál Urquhart dne 24. září zapsal: "Byl to hrozný, zoufalý den".
Boje, včetně těch po výměně raněných, byly opravdu kruté a nelze k nim nic přirovnat, asi nejlépe je popsal sám generál, když zároveň vyjadřuje tím popisem"chaos" v celém obranném perimetru Oosterbeek, cituji:
"Na několika místech nepřítel pronikl, ale pak byl opět vytlačen odvážnými protiútoky a troufalými přesuny. Když se přiblížil večer, perimetr se podstatně nezměnil, ale Němci se zdáli být všude.
Zážitky Payton-Reida (podplukovník Payton-Reid byl velitelem KOSB - 7. praporu králových vlastních skotských hraničářů - má poznámka) z oblasti bráněné KOSB byly typické pro mnoho příslušníků divize.
Když prováděl obhlídku svých pozic, narazil najednou na Němce a ne na své vojáky. Spolu se seržantem Tilleym, pilotem kluzáků, který sám sebe pasoval do funkce jeho bodyguarda, právě navštívil skupinu mužů, kteří znali jen přibližně pozici svých sousedů. Payton-Reid a Tilley zašli za roh a blížili se k malé budově. Seržant navrhl, že tam nahlédne jako první. Rychle zase vycouval. 'Zákop kolem je plný Němců', oznámil.
'Viděli vás?'
'Pokud ne, museli by být slepí.'
'Radši odsud vypadneme,' rozhodl Payton-Reid.
Skočili oknem do sousedního domu, tam však chyběla po bombardování podlaha, takže se propadli až do sklepa. Payton-Reid seržantovi pomohl, ten se chytil okraje otvoru. Každým okamžikem čekali, že se nad nimi objeví Němci. Tilley se vyškrábal nahoru a vytáhl svého podsaditého a mohutně stavěného velitele do bezpečí v přízemí. To nebylo jediné místo, kde Payton-Reid zjistil, že jeho muži byli vytlačeni a vystřídáni Němci. Poté, co byl jeho pobočník při pokusu zjistit stanoviště jednoho družstva raněn, proplazil se Payton-Reid brázdami fazolí a hrachu přes několik zahrad, místo svých vojáků však za další řadou domů našel jen německý tank. Byl to snadný terč. Vrátil se zpátky a nechal si přinést jedinou střelu do P.I.A.T., která praporu zůstala. V okamžiku, kdy dorazil, byl tank pryč."
V podvečer 24. září, se u
kostela v Oosterbeeku, dostali do potíží i baterie lehkého dělostřelectva (1. vzdušně-výsadkový dělostřelecký pluk podplukovníka W. F. K. Thompsona), které byly to jediné, co měli britští vojáci, v obranném perimetru Oosterbeek, jako přímou podporu proti německým tankům. Boj o část lehkého dělostřelectva, v jižní části "Kotle" ( na horní mapě ze 24. září, je nad nápisem Dolní Rýn značka kostela a vlevo od ní seveozápadněji je značka postavení dělostřeleckých baterii), popsal Hrbek ve své knize Arnhem, když píše, cituji:
"U kostela prorazily německé tanky do postavení 2. baterie 1. lehkého dělostřeleckého pluku. Četa 'C' byla napadena Tigrem a SHD, které kosily obsluhy ze 150 metrů kulomety. Dělostřelci se museli krýt v okopech. Poručík Donaldson a seržant Dickson přeběhli sto metrů nekrytého prostoru k protitankovému dělu, jehož obsluha byla pobita. Vystřelili devětkrát. Pak dělo dostalo přímý zásah a Donaldson byl omráčen.
Když se probral, přeběhl s Dicksonem zpět k houfnici 75 milimetrů a pálili z ní proti tankům, dokud nevystříleli všechnu munici. Ani potom se nevzdali. Dickson našel pancéřovku P.I.A.T. a boj s německými tanky pokračoval. U čety 'B' vyřadila houfnice seržanta Dalyho dvěma ranami ze vzdálenosti sto metrů dočasně z boje tank typu Tiger. Objevil se ale jiný tank a před palbou jeho kulometu se museli všichni krýt. Bez ohledu na to se seržant Daly připlížil zpět k dělu, nabil je, zamířil a první ranou tank zapálil.
V osamoceném boji s německým tankem se u protitankového děla ocitl i seržant Alf Roullier, který původně v akci u Arnhemu vůbec neměl být. V jeho jednatřiceti letech ho již pokládali za příliš starého pro výsadkovou operaci a přeřadili ho od dělostřelectva do kantýny, kde obsluhoval důstojníky. Využil takto nabyté protekce a do akce u Arnhemu se protlačil. Nyní byl raněn do ruky a snad šok z tohoto zranění způsobil, že ho posedla utkvělá myšlenka připravit jídlo pro své kamarády. Bez ohledu na německé ostřelování se v podvečerních hodinách v neděli 24. září plížil po perimetru a hledal potraviny. Z nich pak připravil svým druhům hustou polévku. Teprve, když ji vděční vojáci všechnu snědli, uvědomil si, že se sám zapomněl najíst."
(Informace pro Č 166., 167. a 168., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Boje po evakuaci zraněných byly večer a v noci 24. září v perimetru Oosterbeek již na úplné hraně toho, co mohli britští výsadkáři, jako cvičení vojáci, ještě snést. Situace byla strašně nepřehledná a v takto nepřehledné večerní situaci ještě připravil generál Urquhart novou depeši pro generála Browninga, velitele britského 1. vzdušně-výsadkového sboru. Tuhle depeši však nikdy Urquhart neodeslal, ale ve výše uvedených historických materiálech se nachází a svědčí o tom, že i jeho myšlení má - "všeho dost", cituji:
"Urquhart Browningovi. Musím vás upozornit, že pokud nedojde k fyzickému kontaktu s námi do rána 25. září, považuji za nepravděpodobné, abychom se nadále udrželi. Všichni muži jsou nyní vyčerpáni. Nedostatek potravin, vody, munice a zbraní s velkými ztrátami důstojníků. I slabá nepřátelská ofenzivní akce může způsobit úplný rozpad. Jestliže se to stane, všichni dostanou rozkaz probíjet se raději k předmostí, než se vzdát. Veškerý pohyb je nyní vzhledem k nepříteli nemožný. Snažili jsme se ze všech sil a budeme se snažit co možná nejdéle."
Na druhé straně, té jižní straně, řeky Dolní Rýn se k večeru 24. září začala také měnit situace, navzdory tomu, že se velitel britského 30. as (XXX. as) generál Horrocks stále ještě nevzdával. Jeho sbor, jak si sám generál namlouval, projel takřka "celou frontu o šířce jedné silnice" a měl svůj cíl "Dálniční most v Arnhemu na dosah ruky". Pamětníci tvrdili, že ještě 24. září, nejen odpoledne, ale ještě i k večeru "byl generál Horrocks přímo posedlý zdolat poslední překážku, která mu stála v cestě, 150 metrů široký tok Dolního Rýna". O celém večerním dění, které vyústilo ve svém důsledku k oficiálnímu ukončení "Operace MARKET GARDEN", napsal Hrbek v knize Arnhem věty, které začínají cestou "posedlého Horrockse", který chtěl ještě odpoledne a večer 24. září 1944 připravit násilné překonání řeky Dolní Rýn, cituji:
"Odpoledne se vypravil do Drielu, kde s generálem Thomasem probral podrobnosti nového útoku přes řeku. Spolu se zbývajícími Poláky ji měli této noci překročit vojáci 4. praporu Dorsetshirského pluku. Velel mu podplukovník Gerald Tilly. akce byla plánovaná na 22 hodinu, jako počátek hromadného překročení řeky silami 43. (Wessex) pěší divize, která se měla vysadit na severním břehu řeky západně od perimetru Urquhartových výsadkářů a udeřit zleva do týlu německých jednotek, stojících proti 1. vzdušně-výsadkové divizi.
Pětatřicetiletý podplukovník Tilly vylezl v neděli třikrát na věž kostela v Drielu, aby pozoroval jako již před ním Horrocks místo, kde se měli jeho muži vylodit. Ti se již shromažďovali u Drielu a čekali na čluny, jež ženisté dopravovali průjezdným koridorem.
Směrnice, které Tilly převzal osobně od velitele 130. brigády, brigádního generála Waltona, byly jasné. Jeho prapor dostal za úkol rozšířit předmostí na severním břehu Dolního Rýna a udržet se tam, dokud nedorazí posily. Měl se přepravit na místě přívozu z Drielu do Heveadorpu jen nalehko, se zásobou potravin a munice na tři až čtyři dny. Tilly byl hrdý na to, že jeho muži budou tvořit předvoj celé britské 2. A.
Velitel této armády generál Dempsey zdaleka nesdílel Horrocksův optimismus. Odpoledne 24. září přijel do Nijmegenu, kde se radil s Horrocksem a Browningem. Nevěřil v úspěch plánovaného útoku 43. pěší divize přes Rýn a v posílení 1. vzdušně-výsadkové divize. Jedinou alternativou k Horrocksovu plánu bylo stažení Urquhartových mužů přes řeku na jižní břeh. Zatímco se Dempsey rozmýšlel, přišla zpráva o tom, že německé jednotky znovu přerušily koridor. Horrocks sice naléhal dále na provedení svého plánu, ale Dempsey se již rozhodl. 'Ne, stáhněte je!' řekl nakonec. Pak se otočil k Browningovi: 'Souhlasíte s tím?' zeptal se ho. Vždy elegantní výsadkářský generál jen kývl na souhlas.
Bylo rozhodnuto.
Operace MARKET GARDEN, onen Montgomeryho brilantní plán na ukončení války ještě roku 1944, se nezdařila.
Zbývalo již jen evakuovat ty, kteří dosud na severním břehu bojovali. Bylo však otázkou, zda je to ještě vůbec možné."
O těžké bitvě, v tzv. "Kotli", jak obranný perimetr Oosterbeek nazývali Němci,
dne 24. září 1944 bylo již mnohé řečeno v minulých článcích. Stejně tak bylo hovořeno o domluvené evakuaci raněných do Němci ovládaných nemocnic. Není to však všechno. Pojďme si ještě říci další důležité skutečnosti, neboť tento den 24. září rozhodl o celé "Operaci MARKET GARDEN".
Začněme tím, že celodenní dělostřelecké a minometné ostřelování tzv. "Kotle" Němci, znamenalo, že i když bylo takřka 2 500 zraněných dopraveno do německých nemocnic, britské improvizované "ambulance" (sklepy) se znovu naplnily až po "chodby v patrech"... Sám generál Urquhart dne 24. září zapsal: "Byl to hrozný, zoufalý den".
Boje, včetně těch po výměně raněných, byly opravdu kruté a nelze k nim nic přirovnat, asi nejlépe je popsal sám generál, když zároveň vyjadřuje tím popisem"chaos" v celém obranném perimetru Oosterbeek, cituji:
"Na několika místech nepřítel pronikl, ale pak byl opět vytlačen odvážnými protiútoky a troufalými přesuny. Když se přiblížil večer, perimetr se podstatně nezměnil, ale Němci se zdáli být všude.
Zážitky Payton-Reida (podplukovník Payton-Reid byl velitelem KOSB - 7. praporu králových vlastních skotských hraničářů - má poznámka) z oblasti bráněné KOSB byly typické pro mnoho příslušníků divize.
Když prováděl obhlídku svých pozic, narazil najednou na Němce a ne na své vojáky. Spolu se seržantem Tilleym, pilotem kluzáků, který sám sebe pasoval do funkce jeho bodyguarda, právě navštívil skupinu mužů, kteří znali jen přibližně pozici svých sousedů. Payton-Reid a Tilley zašli za roh a blížili se k malé budově. Seržant navrhl, že tam nahlédne jako první. Rychle zase vycouval. 'Zákop kolem je plný Němců', oznámil.
'Viděli vás?'
'Pokud ne, museli by být slepí.'
'Radši odsud vypadneme,' rozhodl Payton-Reid.
Skočili oknem do sousedního domu, tam však chyběla po bombardování podlaha, takže se propadli až do sklepa. Payton-Reid seržantovi pomohl, ten se chytil okraje otvoru. Každým okamžikem čekali, že se nad nimi objeví Němci. Tilley se vyškrábal nahoru a vytáhl svého podsaditého a mohutně stavěného velitele do bezpečí v přízemí. To nebylo jediné místo, kde Payton-Reid zjistil, že jeho muži byli vytlačeni a vystřídáni Němci. Poté, co byl jeho pobočník při pokusu zjistit stanoviště jednoho družstva raněn, proplazil se Payton-Reid brázdami fazolí a hrachu přes několik zahrad, místo svých vojáků však za další řadou domů našel jen německý tank. Byl to snadný terč. Vrátil se zpátky a nechal si přinést jedinou střelu do P.I.A.T., která praporu zůstala. V okamžiku, kdy dorazil, byl tank pryč."
V podvečer 24. září, se u
kostela v Oosterbeeku, dostali do potíží i baterie lehkého dělostřelectva (1. vzdušně-výsadkový dělostřelecký pluk podplukovníka W. F. K. Thompsona), které byly to jediné, co měli britští vojáci, v obranném perimetru Oosterbeek, jako přímou podporu proti německým tankům. Boj o část lehkého dělostřelectva, v jižní části "Kotle" ( na horní mapě ze 24. září, je nad nápisem Dolní Rýn značka kostela a vlevo od ní seveozápadněji je značka postavení dělostřeleckých baterii), popsal Hrbek ve své knize Arnhem, když píše, cituji:
"U kostela prorazily německé tanky do postavení 2. baterie 1. lehkého dělostřeleckého pluku. Četa 'C' byla napadena Tigrem a SHD, které kosily obsluhy ze 150 metrů kulomety. Dělostřelci se museli krýt v okopech. Poručík Donaldson a seržant Dickson přeběhli sto metrů nekrytého prostoru k protitankovému dělu, jehož obsluha byla pobita. Vystřelili devětkrát. Pak dělo dostalo přímý zásah a Donaldson byl omráčen.
Když se probral, přeběhl s Dicksonem zpět k houfnici 75 milimetrů a pálili z ní proti tankům, dokud nevystříleli všechnu munici. Ani potom se nevzdali. Dickson našel pancéřovku P.I.A.T. a boj s německými tanky pokračoval. U čety 'B' vyřadila houfnice seržanta Dalyho dvěma ranami ze vzdálenosti sto metrů dočasně z boje tank typu Tiger. Objevil se ale jiný tank a před palbou jeho kulometu se museli všichni krýt. Bez ohledu na to se seržant Daly připlížil zpět k dělu, nabil je, zamířil a první ranou tank zapálil.
V osamoceném boji s německým tankem se u protitankového děla ocitl i seržant Alf Roullier, který původně v akci u Arnhemu vůbec neměl být. V jeho jednatřiceti letech ho již pokládali za příliš starého pro výsadkovou operaci a přeřadili ho od dělostřelectva do kantýny, kde obsluhoval důstojníky. Využil takto nabyté protekce a do akce u Arnhemu se protlačil. Nyní byl raněn do ruky a snad šok z tohoto zranění způsobil, že ho posedla utkvělá myšlenka připravit jídlo pro své kamarády. Bez ohledu na německé ostřelování se v podvečerních hodinách v neděli 24. září plížil po perimetru a hledal potraviny. Z nich pak připravil svým druhům hustou polévku. Teprve, když ji vděční vojáci všechnu snědli, uvědomil si, že se sám zapomněl najíst."
(Informace pro Č 166., 167. a 168., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Boje po evakuaci zraněných byly večer a v noci 24. září v perimetru Oosterbeek již na úplné hraně toho, co mohli britští výsadkáři, jako cvičení vojáci, ještě snést. Situace byla strašně nepřehledná a v takto nepřehledné večerní situaci ještě připravil generál Urquhart novou depeši pro generála Browninga, velitele britského 1. vzdušně-výsadkového sboru. Tuhle depeši však nikdy Urquhart neodeslal, ale ve výše uvedených historických materiálech se nachází a svědčí o tom, že i jeho myšlení má - "všeho dost", cituji:
"Urquhart Browningovi. Musím vás upozornit, že pokud nedojde k fyzickému kontaktu s námi do rána 25. září, považuji za nepravděpodobné, abychom se nadále udrželi. Všichni muži jsou nyní vyčerpáni. Nedostatek potravin, vody, munice a zbraní s velkými ztrátami důstojníků. I slabá nepřátelská ofenzivní akce může způsobit úplný rozpad. Jestliže se to stane, všichni dostanou rozkaz probíjet se raději k předmostí, než se vzdát. Veškerý pohyb je nyní vzhledem k nepříteli nemožný. Snažili jsme se ze všech sil a budeme se snažit co možná nejdéle."
Na druhé straně, té jižní straně, řeky Dolní Rýn se k večeru 24. září začala také měnit situace, navzdory tomu, že se velitel britského 30. as (XXX. as) generál Horrocks stále ještě nevzdával. Jeho sbor, jak si sám generál namlouval, projel takřka "celou frontu o šířce jedné silnice" a měl svůj cíl "Dálniční most v Arnhemu na dosah ruky". Pamětníci tvrdili, že ještě 24. září, nejen odpoledne, ale ještě i k večeru "byl generál Horrocks přímo posedlý zdolat poslední překážku, která mu stála v cestě, 150 metrů široký tok Dolního Rýna". O celém večerním dění, které vyústilo ve svém důsledku k oficiálnímu ukončení "Operace MARKET GARDEN", napsal Hrbek v knize Arnhem věty, které začínají cestou "posedlého Horrockse", který chtěl ještě odpoledne a večer 24. září 1944 připravit násilné překonání řeky Dolní Rýn, cituji:
"Odpoledne se vypravil do Drielu, kde s generálem Thomasem probral podrobnosti nového útoku přes řeku. Spolu se zbývajícími Poláky ji měli této noci překročit vojáci 4. praporu Dorsetshirského pluku. Velel mu podplukovník Gerald Tilly. akce byla plánovaná na 22 hodinu, jako počátek hromadného překročení řeky silami 43. (Wessex) pěší divize, která se měla vysadit na severním břehu řeky západně od perimetru Urquhartových výsadkářů a udeřit zleva do týlu německých jednotek, stojících proti 1. vzdušně-výsadkové divizi.
Pětatřicetiletý podplukovník Tilly vylezl v neděli třikrát na věž kostela v Drielu, aby pozoroval jako již před ním Horrocks místo, kde se měli jeho muži vylodit. Ti se již shromažďovali u Drielu a čekali na čluny, jež ženisté dopravovali průjezdným koridorem.
Směrnice, které Tilly převzal osobně od velitele 130. brigády, brigádního generála Waltona, byly jasné. Jeho prapor dostal za úkol rozšířit předmostí na severním břehu Dolního Rýna a udržet se tam, dokud nedorazí posily. Měl se přepravit na místě přívozu z Drielu do Heveadorpu jen nalehko, se zásobou potravin a munice na tři až čtyři dny. Tilly byl hrdý na to, že jeho muži budou tvořit předvoj celé britské 2. A.
Velitel této armády generál Dempsey zdaleka nesdílel Horrocksův optimismus. Odpoledne 24. září přijel do Nijmegenu, kde se radil s Horrocksem a Browningem. Nevěřil v úspěch plánovaného útoku 43. pěší divize přes Rýn a v posílení 1. vzdušně-výsadkové divize. Jedinou alternativou k Horrocksovu plánu bylo stažení Urquhartových mužů přes řeku na jižní břeh. Zatímco se Dempsey rozmýšlel, přišla zpráva o tom, že německé jednotky znovu přerušily koridor. Horrocks sice naléhal dále na provedení svého plánu, ale Dempsey se již rozhodl. 'Ne, stáhněte je!' řekl nakonec. Pak se otočil k Browningovi: 'Souhlasíte s tím?' zeptal se ho. Vždy elegantní výsadkářský generál jen kývl na souhlas.
Bylo rozhodnuto.
Operace MARKET GARDEN, onen Montgomeryho brilantní plán na ukončení války ještě roku 1944, se nezdařila.
Zbývalo již jen evakuovat ty, kteří dosud na severním břehu bojovali. Bylo však otázkou, zda je to ještě vůbec možné."
