PALBA.CZ

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 169.
Mapa posledního dne existence "Kotle", jak jej Němci nazývali, spíše však již jen zbytků



stahující se místní kruhové obrany u řeky Dolní Rýn a postavení jednotlivých brigád britské 43. (Wessex) pěší divize z 30. as (XXX. as), dne 25. září 1944 v prostoru Ostrov.
Ráno, po osmé hodině, dne 25. září 1944, v době kdy se Urquhart dozvěděl, že v noci tento den, se zbytky divize stahují ze severního na jižní břeh Dolního Rýna, a vydal prvé příslušné rozkazy( pro náčelníka štábu divize podplukovníka Mackenzie, aby připravil plán evakuace dle poučky pro Gallipoli, jak se britští důstojníci učili v důstojnických školách - z Velké války), již Němci těžce ostřelovali z minometů, děl a kulometů obranný perimetr. V té době bylo v obranném perimetru Oosterbeek z 10 000 původně vysazených a seskočivších britských vojáků ještě 2 500 mužů, ale to i s těmi, co v noci přešli řeku a s těmi, co v posledních dnech seskočili, tedy s Poláky a Dorsethirskými. Improvizované ošetřovny byly opět plné raněných a nemocných.
Ještě před poradou velení divize, vyhlášenou Urquhartem na 10,30 hodin, po německém ostřelování, vyrazily německé tanky a pěchota do útoku. Německá pěchota začala infiltrovat obranný perimetr a dostala se do několika domů podél silnice mezi hotelem Hartenstein a východním sektorem obrany, přesněji jeho velitelstvím generála Hickse a hotelem Hartenstein, velitelstvím divize (viz v Č 147 rozdělení obranného perimetru Oosterbeek, ze dne 21. září 1944, na východní a západní sektor.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=6099&f=137
). Německá palba proniknuvší pěchoty ostřelovala vše, co se v okolí nově nabytých domů pohnulo. Rozkaz vypudit Němce z obsazených domů připadl na piloty kluzáků, kteří se i v tomto případě - v útoku( nejen tedy v obraně) - v té době ukazovali, jako ta nejlepší pěchota. Dobře provedeným útočným manévrem z obou křídel a poutáním palby z předstíraného útoku ze středu sestavy, se pilotům kluzáků podařilo Němce z domů se ztrátami vyhnat. Němci to nevzdali a jako odvetu přitáhli jeden tank Tiger a tři SHD. Tank vyrazil a dostal se až do vchodu do budovy velitelství generála Hickse, ale zastavil se u brány. Ke slovu se dostali britští dělostřelci, kteří přitáhli rychle protitankové dělo. Jenomže německá minometná palba byla přesná a poškodila u děla závěr, který se při prvním pokusu o výstřel zasekl. Britští divizní dělostřelci tedy přitáhli jiné protitankové šestiliberní dělo( kanón ráže 57 mm), jehož tři rány vyřadily německý tank Tiger z činnosti. Generál Hicks, před příjezdem tanku, musel ze svého velitelství do hotelu Hartenstein absolvovat, jak sám uvedl - " sprint o vlastní holý život" (byl nejstarším generálem divize - tehdy 49 let). Měl prý nevýslovné štěstí, neboť německý ostřelovač, byl z nějakých důvodů zrovna "mimo" - z nepochopitelných důvodů se prý tehdy odmlčel. Stejně tak nestřílel - do těchto míst zastřílený kulomet - buď přebíjel pás, nebo mu zrovna přinášeli náboje, či vyměňoval hlaveň.
Jedním z prvních důstojníků divize, kteří se o noční evakuaci dozvěděli od Urquharta, byl divizní Náčelník zdravotnické služby Dr. plukovník Warrack. Pro autentičnost a přiblížení způsobu myšlení ono dopoledne, si rozhovor Warracka a generála řekneme z historických podkladů, Urquhartovy knihy Arnhem(podobně či stejně onu informaci interpretují ostatní historici...), cituji:

"Jako další přišel Warrack (myšleno po náčelníku štábu divize podplukovníku Mackenziemu, který dostal rozkaz připravit plán evakuace). Vylíčil mi aktuální situaci týkající se obětí a vyprávěl mi o svých zážitcích na německé straně. Již dříve jsem rozhodl, že všichni lékaři zůstanou, aby se starali o raněné. Bylo pravděpodobné, že stahování bude stát větší počet obětí, a proto byl nezbytný vyšší důstojník, který by zorganizoval jejich sběr poté, co ostatní odejdou.
'Mám důležité novinky, Graeme,' řekl jsem. 'Dnes večer se stáhneme. Víte, co to znamená. Budete zde muset být s raněnými. Předpokládám, že zůstanou všichni lékaři.'
Žádný člověk se zdravým rozumem a pohyblivýma nohama asi nemůže očekávat zajetí s vyrovnanou myslí, Warrack však některé pocity té chvíle potlačil. Jen zřídkakdy jsem toho mohutného dobromyslného důstojníka viděl bez úsměvu na tváři, ale nyní se jeho úsměv ještě prohloubil.
'Kdy předpokládáte odchod?' zeptal se.
Řekl jsem, že s přechodem řeky se začne v 10 hodin večer.
'Budu se snažit, abych se s vámi rozloučil,' řekl a odešel, aby začal s vlastními přípravami."

Porada nejvyšších důstojníků velení divize v 10 hodin 30 minut dne 25. září 1944.
Účastníci porady: generál Urquhart, generál Hicks (velitel 1. vzdušně-výsadkové brigády, v současné době - 25. září - velitel východní skupiny obrany perimetru Oosterbeek), podplukovníci Iain Murray (1. prapor pluku pilotů kluzáků), Loder-Symonds (divizní dělostřelec), Mackenzie (náčelník štábu divize)a Myers (velitelství královských ženistů divize).
Generál Uqruahrat začal svou poradu přesně v 10 hodin 30 minut a jeho první věta byla rozkazem - "Dnes večer odsud máme vypadnout!" Nehleděl na žádná překvapení a reakce a ihned začal vysvětlovat jak se budou jednotky stahovat dle časového harmonogramu. Byly zvoleny dvě trasy, cituji dle autentičnosti zápisů generála Urquharta, jehož zápis později použili všichni historici, kteří jej tak maximálně rozpracovali o detaily, třeba jako, že první se budou stahovat ti nejvzdálenější od severu, a pak postupně další jednotky směrem na jih:

"Celkově se začnou jako první stahovat ti, co jsou nejdále od řeky. Neočekávám, že by byla některá z tras bez problémů ze strany nepřítele, jsou to však nejlepší trasy, které máme k dispozici."

(Informace pro Č 169., 170. a 171., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Svůj plán, nyní divizní plán, na stahování jednotek k řece Dolní Rýn, pak doplnil, ( plán vypracoval a připravil náčelník štábu Mackenzie), o umístění tzv. "průvodců" na východní a západní trase až k močálovitému území podél řeky. Jako "průvodce pro stahování" určil dle plánu piloty kluzáků, kteří nejlépe znali celý perimetr obrany Oosterbeek. Orientaci při stahování měly zajišťovat padákové pásky, na které budou průvodci z každé jednotky upozorněni, a se kterými budou seznámeni ještě během dne.
Další úkol, závažný úkol, dostali od generála Myersovy ženisté, kteří měli zabezpečovat poslední úsek k místům nalodění a samotné nalodění. Všichni vojáci, kteří se měli evakuovat, měli být přes řeku převáženi ve skupinkách, které, dle kapacity člunů, měly čítat 14 evakuovaných( k dispozici bylo 14 motorových člunů, které obsluhovali kanadští ženisté + několik DUKW).
Všichni vojáci si k pochodu k řece, z místa odkud vycházeli, museli obalit nohy látkou, aby nezpůsobovali hluk. Důstojníci měli zajistit řádné upevnění všech popruhů a částí výstroje, "aby nikdo necinkal při pochodu jako zvoneček".
Velitelé byli seznámeni s tím, že sami nemají vyvolávat žádný střet s Němci. V případě, že bude skupinka napadena, pokusí se nejprve o úhybný manévr. Nebude-li zbytí, provede odvetný úder, jen nezbytně nutný, po jehož skončení se okamžitě vydá zpět na trasu.
Podplukovník Myers, náčelník ženijní služby divize, pak dostal dva důležité úkoly:
- Vybrat trasu pro převoz přes řeku.
- Zajistit veškerou přepravu přes řeku Dolní Rýn.
Dělostřelec - velitel dělostřelectva divize - podplukovník Loders-Symonds, měl zajistit palbu zbývajících děl, pokud to jen situace a munice dovolí, ale především sladit a zajistit palbu kanónů ráže 114 mm ze 64. dělostřeleckého pluku 43. pěší (Wessex) divize z jižního břehu řeky ve prospěch stahujících se jednotek z obranného perimetru Oosterbeek!
Pak na poradě následoval od Urquharta jasný a předpokládaný rozkaz - Až do poslední chvíle se musí utajit zprávy o evakuaci! Zveřejní se až těsně přes samotnou evakuací!
Ten poslední rozkaz byl nezbytný, neboť obranný perimetr Oosterbeek, jeho obránce, čekalo ještě celé odpoledne a večer těžkých bojů s útočícími Němci. Protože se pozice Němců a britských obránců prolínaly, byla zde vysoká pravděpodobnost, že by mohla nějaká informace uniknout.
- Vyčerpaný parašutista mohl padnout do německého zajetí - "A mohl mluvit!"
- Bylo zde i druhé hledisko. Tahle dobrá zpráva mohla snížit bojeschopnost - mohl se dostavit pocit uspokojení provázený nepozorností z euforie!

O plánu se měli dozvědět jen ti, které účastníci porady nezbytně potřebovali pro celodenní přípravu evakuace.
A jak říká Urquhart, cituji:

"Až příliš dobře jsem si uvědomoval, že cena za stažení zbytku mé divize úzkým průchodem u řeky, zmenšeným na šest až sedm set yardů (540 - 640 metrů) může být vysoká - velmi vysoká.
Nic lepšího se však nedalo dělat."

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 170.

V době, kdy Urquhart končil svou poradu o evakuaci, zaútočili Němci plnou silou v prostoru




kostela Oosterbeek na britské dělostřelecké baterie (viz. mapa v Č 166. ze 24. září 1944 k 23,59 hodin - Postavení dělostřelců - Královští dělostřelci - v jižní části mapy
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=6156&f=137
). Dělostřelci okamžitě hlásili, že nejsou sami schopni se s německým útokem vypořádat a požadovali nějakou pěchotu a proti tankům potřebovali střely P.I.A.T. Útok Němců byl prováděn s cílem odříznout dělostřelecké baterie od řeky Dolní Rýn. Velení však nemělo žádné volné jednotky a mohlo pomoci jen několika skupinkami jednotlivců. Než dorazila pomoc, byla jedna dělostřelecká baterie dobyta a velká jednotka Němců se dostala dovnitř obranného perimetru. Pro velitele dělostřelců přišel rozkaz pomoci si vlastní palbou a manévrováním s děly. A dělostřelci si skutečně pomáhali, když některé houfnice střílely na německé tanky napřímo, dokonce na vzdálenost 45 metrů (50 yardů, jak píše Urquhart) a manipulace a přemisťování protitankových děl ráže 75 mm byla na vysoké úrovni. Úžasným pohybem, rychlou manipulací s děly, palbou napřímo, britští dělostřelci většinu svých děl uhájili. Dokonce uhájili i své původní pozice. Přesto, na jiném místě, se jedné německé jednotce podařilo zaujmout pozice v lese jen 200 yardů (180 metrů) od hotelu Hartenstein (což bylo severovýchodně od pozic dělostřeleckých baterií).
Do dělostřelecké palby a bojů se také dostaly ošetřovny obranného perimetru Oosterbeek, které se od rána až do odpoledne, v důsledku ostřelování a bojů znovu plně naplnily



zraněnými. Německá dělostřelba například zasáhla ošetřovnu v hotelu Tafelberg. Při téhle dělostřelbě byla zabita zdravotní sestra a dva ošetřovatelé utrpěli zranění. Ošetřovna byla pod palbou a stávala se z ní jatka. A tak Warrack okamžitě zorganizoval vynášení raněných, které ošetřovatelé vyváželi, na kolečkách, dvoukolácích a vůbec na všem, co mělo nějaká kola. A budovy s ošetřovnami dál a dál dostávaly jeden zásah za druhým.
Když, již zmíněná německá Bojová skupina dobyla lesík oněch 200 yardů (180 m) od hotelu Hartenstein, kde na ústupové trase Němci instalovali kulomet. Bylo nutno kulomet a skupinu zlikvidovat. Tehdy zajistil podplukovník Loder-Symonds, velitel divizního dělostřelectva, přes vysílačku palbu britského středního dělostřelectva z 64. dělostřeleckého pluku z jižního břehu řeky Dolní Rýn. Britští dělostřelci ze svých děl ráže 114 mm stříleli na vzdálenost 15 000 yardů (13,5 km) a "trefovali přesně". Palbu řídil, přes vysílačku, ze střechy vysoké budovy na vzdálenějším konci cíle, tedy až za Němci, sám podplukovník Loder-Symonds. Po třetí ráně šly salvy na cíl a Urquhart si poznamenal: "Jsem si jistý, že takový fantastický zásah nemá obdoby." Němci byli ze svých pozic vytlačeni, buď byli zabiti, nebo zraněni. Nutno však ještě dodat, že se jich tam přece jenom pár ukrylo, ale už neměli zásadní význam.

Ještě si řekněme - A co Němci v pondělí 25. září 1944? Jak oni viděli ten den.
Německé zápisy hovoří o tom, že už ranní útoky, ale i ty polední a odpolední útoky znamenaly, že i německé jednotky utrpěly těžké ztráty a německý velitel útoku proti Oosterbeeku, podplukovník Harzer se rozhodl, že musí své muže začít šetřit. Vůbec největší odpor útočícím Němcům proti perimetru v prostoru břehu řeky Dolní Rýn kladli Poláci, kteří byli na jižní břeh přisunuti, aby pomohli britským dělostřelcům. Když to Harzer viděl, rozkázal těžkým zbraním, dělům a minometům nad 100 mm, tankům a SHD, aby ještě více vystupňovaly do prostoru u řeky svou palbu, do které měly zapojit i protiletadlové kanóny. Proti britským jednotkám podplukovníka Lonsdala, které se bránily na jihovýchodě, nechal Harzer poslat "Bojové skupině Kraft" ještě 8 trofejních francouzských minometů a na celý zbytek východní fronty obranného perimetru nechal nasadit raketometnou skupinu Nickmann, což byla 2. a 3. baterie 102. raketometného oddílu SS. Ale ani tahle palba, posílená palba, Němců Urquharovy výsadkáře nezlomila.
Stala se opačná věc. Tehdy totiž zlepšující se situace na frontě na jižním břehu řeky Dolní Rýn, konečně zlepšila situaci 1. vzdušně-výsadkové divize. Poprvé se právě 25. září



odpoledne příznivě projevil zoufalý boj britských jednotek 30. as (XXX. as) u Elstu směrem na Arnhem. To totiž německá "Bojová skupina Knaust" už nevydržela stále narůstající dělostřeleckou palbu, letecké bombardování a útočný tlak na jejich obranné pozice u Elstu. Útoky britské 43. pěší (Wessex) divize, Gardové tankové divize přicházely každou hodinu a zesilovaly, jak od jihu, tak od západu. Německá "Bojová skupina Knaust" byla nucena pomalu ustupovat na sever směrem k vesnici Elden. Až tam se Němcům podařilo vybudovat novou obranu po obou stranách dálnice. Tahle obrana Němců byla vzdálena již jen několik kilometrů od Dálničního mostu v Arnhemu. Zároveň to znamenalo, že Němci museli stáhnout své baterie těžkých polních děl a protiletadlových kanónů, které měli rozmístěny mezi Elstem a Eldenem. Museli je stáhnout až na severní břeh řeky Dolní Rýn, tedy přes most v Arnhemu, až do samotného města Arnhem. Tak se stalo, že byl zbaven Driel od těžkého ostřelování. Prostor večerní a noční evakuace byl tak nyní mimo dosah německého těžkého dělostřelectva a zároveň se velmi silně ulevilo i výsadkářům a obráncům zbývajícího obranného perimetru Oosterbeek. Němci své těžké dělostřelectvo, protiletadlové dělostřelectvo, přemisťovali mnoho hodin a dělostřelci si pak museli připravit pozice, navést munici a proměřovat cíle.

Náčelník Zdravotnické služby divize, Dr. plukovník Warrack, v době probíhajících dopoledních a odpoledních bojů, zařizoval nejen vyklízení budov ošetřoven v době těžké palby, ale prověřoval i vše a všechny, kdo budou schopny evakuace. V jedné z ošetřoven, která byla v německých rukou a ošetřovala i britské raněné, přesvědčil německé lékaře, že pobočník Urquharta kapitán Roberts je tak vážně zraněn, že není schopen převozu do německého zajetí a přiložením delších dlah k zraněné noze se mu to podařilo, že nebyl odsunut. Tajně pak Robertse a majora Murraye (velitel 1. parašutistické letky královských ženistů), který šťastně přežil průstřel krku, dostal do přepravy.
Jak pokračoval boj, pokračovaly i přípravy na únik. Určení průvodci se tajně seznamovali během celého odpoledne se zvolenými trasami a skrytě umisťovali padákové pásky, kterými vyznačovali trasy evakuace pro večer a noc. Po zlikvidování německé kapsy, pokračoval Loder-Symonds ve věži za hotelem v přípravě večerního a nočního řízení palby děl z jižního břehu řeky Dolní Rýn. Shromažďoval všechny cíle pro britský 64. dělostřelecký pluk, který měl večer a v noci svými děly krýt evakuaci. Štábní důstojníci psali ve dvou stejnopisech divizní válečný deník. Jeden měl přenášet velitel, druhý měl převzít jeden z důstojníků divize, aby byla jistota, že bude alespoň jeden doručen na jižní břeh.
V době přípravy se v dobrém světle ukázaly britské a americké bombardéry, které bombardovaly pozice Němců před východní obranou britských parašutistů.
Takovou kuriozitu příprav, si poslechněme přímo od Urquharta, cituji:

"A z hotelu Hartenstein vypustil jeden z našich spojovacích důstojníků poručík Hardy poslední poštovní holuby, které jsme ještě měli. Jeden z nich za chvíli dorazil k 8. as (VIII. as) s Hardyho zprávou:

'Musíme vypustit ptáky kvůli nedostatku jídla a vody. V oblastech našich dílčích jednotek leží zhruba osm tanků, jsou velmi zaneřáděné, ale jinak nám nedělají potíže. Používáme nyní tolik německých zbraní, jako máme britských. Kulomety jsou při míření na Německo velmi účinné. Holanďané jsou skvělí, ale nizozemský tabák je trochu moc vláknitý. V naší jednotce máme skvělou soutěž o nejdelší vousy, dosud však nebyl čas vyhlásit vítěze'."

K večeru Němci zorganizovali další útoky proti perimetru a na některých místech se jim podařilo některé jednotky britské divize izolovat od ostatních, což ztížilo práci průvodcům. Přes tyto problémy "informovaní" dál prováděli závěrečné přípravy pro evakuaci.
Vznikl problém - "němečtí zajatci". Bylo jasné, že je nelze informovat, aby informace nepředali k ránu až vše uvidí Němcům. Byl proto určen větší dozor a někteří dobrovolníci z řad vojenské policie s německými zajatci měli zůstat a k ránu se pokusit uniknout na vlastní pěst.
Bylo krátce po 20,00, když zprávy o chystané evakuaci začaly prosakovat mezi jednotlivé britské jednotky. Jako první se o evakuaci na jižní břeh řeky Dolní Rýn dozvěděli muži v severním výběžku obranného perimetru Oosterbeek, kteří to měli k řece nejdál a proto museli vyrazit jako první. Ne každý zareagoval stejně. Hrbek o některých reakcích po 20,00 zaznamenal, cituji:

"Pro majora Geoffrey Powella, velícího zbytkům 156. parašutistického praporu to byla hrozná rána. 'Myslel jsem na všechny ty muže, kteří zemřeli, a byl jsem přesvědčen, že celé úsilí bylo zbytečné.' Jeho vojáci patřili k prvním, kdo ve 20 hodin 15 minut začali opouštět své pozice a odcházet k řece. Podplukovník Payton-Reid, velitel 7. praporu králových vlastních skotských hraničářů (KOSB), přijal naopak rozkaz k ústupu s úlevou, i když si nemyslel, že akce skončí úspěšně. Sám ostatně slyšel na štábu 1. výsadkové brigády, jak si brigadýr Hicks pro sebe mumlá cosi o 'druhém Dunkerque'. Jeho Skoti toho však již měli dost. Celá akce pro ně byla neustálým opakováním bodákových útoků. Večer 24. září svolal Payton-Reid poradu svých zbývajících velitelů - tří důstojníků a jednoho poddůstojníka. Na všechny dolehla taková únava, že při velitelově výkladu o situaci jeden po druhém usnuli přímo u stolu. I k Payton-Reidovi dolehl jeho vlastní hlas, jako odněkud z dálky. Po chvíli své velitele vzbudil a poslal je pryč. Nemělo smysl jim cokoli říkat, stejně to nevnímali."

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 171.

Noc z 25. na 26. září, měla být, dle meteorologů, tentokrát příznivá pro tak neobvyklou akci jakou byla tajná evakuace vojáků ze severního břehu řeky Dolní Rýn na jeho jižní stranu, přes tok široký místy až 180 metrů. A počasí meteorologů skutečně vyšlo. Noc byla tmavá, neboť nebe bylo zahaleno těžkými mraky, vál silný vítr a hustě pršelo. Muži, kteří se vydali na pochod, museli vyrazit z blátivých zákopů, příkopů a okopů, ale déšť do značné míry tlumil hluk, čímž napomáhal utajení evakuace.
Čas "Č", hodina "H" pro evakuaci byla 21,00, když ve stejnou dobu se z jižního břehu řeky Dolní Rýn, z postavení 64. dělostřeleckého pluku, 43. pěší (Wessex) divize, jako součásti britského 30. as (XXX. as) ozvala dělostřelecká palba děl ráže 114 mm, která rámovala německá postavení a nacházela své cíle v německých nástupních prostorech pro útočnou a obrannou činnost( cíle byly zjištěny ještě za světla a dělostřelcům vysílačkou nahlášeny).
Nejprve se na cestu vydaly ty nejsevernější jednotky, které spořádaně a v tichosti odcházely směrem k řece místy, které byly vyznačeny padákovými páskami, přivázanými ke stromům. Přitom míjely piloty kluzáků, anonymní postavy, které ze tmy podávaly pomocnou ruku těm, kteří řídili evakuační skupiny, aby šli správným směrem. Ještě na počátku evakuace se jedna z Wilsonových jednotek značkařů, která se chtěla od severu vydat na pochod, dostala do boje s Němci a jedna skupinka značkařů byla při ústupu dokonce zničena německou kulometnou palbou. Při cestě k řece byl německou palbou těžce zraněn podplukovník Gerald Mobbs, náčelník zbrojní služby divize a Němci ho později zajali. Většina výsadkářů si, dle svých zvyků, začernila tváře a konce rukou a ke stejnému vyzvali i ostatní vojáky. K začernění byl použit popel a bláto. Stejně tak si všichni evakuovaní, dle rozkazu, obalili boty a výstroj látkou tak, aby neřinčeli "jak zvonečky". Ke stejnému byl donucen i velitel divize generál Urquhart, kterému, jak on napsal, sehnal Hancock nějaké závěsy, kterými pomohl omotat látku svému veliteli okolo bot. Když se štáb evakuoval, přišel do hotelu Hartenstein i vojenský kaplan divize, který, jako ostatní kaplani a lékaři v obranném perimetru, zůstávali s raněnými v kotli, aby následně přešli s raněnými a nemocnými do německého zajetí. Před odchodem hlavní kaplan vyzval všechny, aby poklekli a odříkal modlitbu za šťastné provedení akce a pozdější šťastné shledání.
Při ústupu, po obou určených trasách, se všechny skupiny stahujících se mužů držely většinou za ruce, nebo navzájem za blůzy. Tiše se pak určené jednotky vydaly podél padákových pásek, přivázaných ke stromům, k řece.
Jak již bylo řečeno, tyhle zástupy, skupiny vojáků, směřující k řece, naváděné obětavě piloty kluzáků, měly nejprve povětšinou štěstí(až na jednu skupinu Wilsonových značkařů). Jen jedna skupina, ve které byl seržant Thomas Bentley a poručík Neville Hay, velitel zpravodajského týmu "Phantom", narazila na německé vojáky přímo. Velkou duchapřítomnost, odvahu a sebeobětování, projevili dva piloti kluzáků, kteří se odpoutali od skupiny evakuovaných a chladnokrevně a záměrně na sebe upoutali pozornost a tedy i palbu Němců. Oba piloti kluzáků byli zabiti německou palbou, ale celá skupina výsadkářů prošla, aniž bylo dál Němcům něco nápadného.
Evakuace začínala, když protiletadlová baterie ze 43. pěší (Wessex) divize vypálila ze svých děl nad dvěma říčními trasami červené světlice, které byly vodítkem pro skupiny, které na nebezpečné a nepříjemné cestě postupovaly po obou únikových trasách k přepravnímu místu.
Přibližně okolo tři čtvrtě na deset večer (21,45 hod.) dorazily prvé skupiny ze severu k řece Dolní Rýn a začaly se naloďovat do 14ti připravených člunů, pod taktovkou Myersových ženistů. Již při prvé plavbě motorových člunů s britskými vojáky uchvátil silný proud některé motorové čluny, takže vybočily ze směru a byly zaneseny příliš daleko. Některé čluny také uvázly a vojáci v nich museli pomáhat puškami, jako vesly. Pár člunů pak zabloudilo a mělo potíže.
V té době Dorshershirští, kteří se noc předtím vylodili a mimo obranný perimetr vytvořili jeden obranný bod, prováděli fingovaný útok na německé pozice na dosti velké šíři, aby Němce zmátli, že zde probíhá důležitý noční útok. Palbu před Dorsethirské, v prospěch jejich fingované útočné činnosti, přeneslo i část děl ze 64. dělostřeleckého pluku z jižního břehu, což ještě úder fingovaného útoku umocnilo.
Po obou stranách perimetru (na východě a na západě), jakož i na severu prováděli vojáci, kteří zůstávali v pozicích, obvyklou činnost takovým způsobem (palbou a místními výpady), aby Němce utvrdili, že je to normální, že probíhá naopak operace, která má za cíl vylepšení pozic obrany a především dochází k posílení obranného perimetru. Na svých místech zůstali především radisté, kteří neustále předávali nějaké zprávy a zůstávali i dělostřelci. Samotní dělostřelci nyní stříleli do německých pozic (na přes den zjištěné cíle) bez omezení střeliva. Měli jako jeden z úkolů vystřílet všechny zbylé granáty a co nevystřílí měli zničit, a tak se snažili...
Zůstávali i strážní z řad vojenské policie na tenisových kurtech u hotelu Hartenstein, kteří se dobrovolně přihlásili spolu s několika piloty kluzáků, a společně pak hlídali německé válečné zajatce. V noci, spíše k ránu, se pak měli všichni rychle vytratit a najít, svými vlastními schopnostmi, na své "vlastní triko", cestu na jižní břeh. Naloďování prvních vojáků, jak bylo řečeno, začalo ve 21,45 hodin a již ve 22,00 přistály prvé čluny s evakuovanými vojáky "zbytků" britské 1. vzdušně-výsadkové divize na jižním břehu řeky Dolní Rýn. V přijímacích prostorách v šíři několika desítek metrů až stovek metrů na jižním břehu řeky Dolní Rýn je očekávali britští lékaři a ošetřovatelé, spolu s nizozemskými ošetřovatelkami Červeného kříže. V střediscích, která byla připravena po celé délce přijímacího prostoru, podél břehu řeky, byl pro všechny evakuované připraven horký čaj, polévka, cigarety a další zátiší. Byly připraveny kolony ambulancí, které čekaly na raněné, kteří budou zraněni, buď cestou, nebo na vodě. Zatemněné sanitky pak okamžitě odvážely raněné do Nijmegenu a jeho nemocnic.
"Kyvadlová doprava člunů" pak začala "pendlovat" přes 180 metrů široký Dolní Rýn tam i zpět a to bez přestávky. Mayersovy ženisté se překonávali v rychlosti s jakou nakládali muže na čluny.
Nejprve na řeku Dolní Rýn stříleli Němci náhodně a to jen většinou z kulometů. Pak přece jenom němečtí pozorovatelé spojeneckou přepravu přes řeku zpozorovali a na řeku Dolní Rýn, do míst přepravy, ke kulometné palbě dopadaly i dělostřelecké a minometné střely středních ráží. Němečtí dělostřelci se začali zastřelovat do oblasti nalodění a vylodění (naštěstí se jednalo o děla menších ráží, neboť baterie děl středních a větších ráží od německých baterií polních a protiletadlových děl, se od Elstu na jižním břehu řeky, přestěhovala do Arnhemu a budovala teprve nová dělostřelecká postavení, tudíž nemohla střílet proti vyloďujícím se jednotkám, kam pak nedostřelila). Dělostřelecká a minometná palba Němců znamenala, že část člunů byla zasažena a proděravěna a těžce zkoušení britští vojáci začali umírat, nebo byli zraněni, mnohdy jen několik metrů od jižního břehu. Proud odnášel mrtvá těla. Jak se za chvíli dozvíme, Mackenzie, který šel zjišťovat kolik bylo zničeno člunů, přišel s tím, že celá polovina (ze 14ti) jich byla zničena během prvé hodiny. Nebyla to však pravda, jak se brzy ukázalo. Mnohé podrobnosti o cestě k řece Dolní Rýn, stejně jako co všechno generál Urquhart u přepravy a okolo ní viděl, čeho si všiml, později popsal, a my se to autenticky dozvíme i s různými souvislostmi. Cituji tedy, co o svém přemisťování k řece napsal sám generál Urquhart v knize Arnhem. Citace začíná poté, co skupina důstojníků štábu i s generálem, dostala požehnání od kaplana a vyrazila začerněná popelem k Dolnímu Rýnu. Generál zážitek napsal po letech, neformálně a lidsky, tak jak vzpomínal co tehdy zažil a viděl:

"Kaplan nás posílil duchovně, whisky fyzicky. Šli jsme deštěm a blátem pod stromy, z nichž kapala voda. Ačkoliv to nebylo daleko, zdálo se, že to je mnohem větší vzdálenost a že zabere více času. Jednou jsme slyšeli hlasy z německého stanoviště a šeptem jsme se radili, zda je vhodné vhodit tam granát. Čas od času nás výbuchy střel z minometů a palba z ručních zbraní donutily zastavit. Za chvíli jsme došli k bažinaté půdě a pokračovali jsme podél padákové pásky příkopem až k vodě. Na břehu řeky ležely v blátě skupiny vojáků, které přišly před námi, a trpělivě čekaly, až na ně dojde řada. Vojáci byli klidní a spořádaní a navzdory vyčerpání i dobré mysli.
Ulehli jsme do bláta a když mé oči přivykly tmě, sledoval jsem v záblescích neustále vypalovaných světlic další čekající a přicházející vojáky. I když padlo rozhodnutí, že ranění, kteří nemohou chodit, musí zůstat, viděl jsem případy, které nešlo popsat jako chodící, jak se za podpory svých kamarádů belhají ke břehu. Do člunů byli nakládáni i těžce ranění muži, z nichž někteří utrpěli zranění v posledních minutách na cestě k řece.
Po břehu přesouval Eddie Myers naloďující se skupiny tak rychle, jak jen to šlo, a Mackenzie, který předtím zmizel, aby zjistil, co se děje v jiných místech přechodů, se vrátil a referoval, že zpoždění, k němuž došlo, je způsobeno potopením zhruba poloviny člunů během první hodiny (předeslal jsem, že v jiných historických pramenech je uvedena ta skutečnost, že se náčelník štábu divize podplukovník Mackenzie zmýlil, nebo měl špatné informace - historické prameny říkají, že čluny byly zničeny jen dva za první hodinu a jeden poškozen, ale s tím poškozeným člunem, se dalo nadále přepravovat. To vše tedy od 21,45 až 22,45 hod.). Protože tyto ztráty pochopitelně nebyly mezi oběma přechody rovnoměrné, musela se provést určitá reorganizace. A protože se Myers činil, aby ztrátu plavidel kompenzoval rychlými zpátečními cestami a účinným naloďováním, leželi vojáci na rozbrázděné zemi a pronášeli šeptem rádoby vtipné poznámky. Nějakých 20 yardů (18 m) od nás vybuchla minometná střela. Pak další. Bafání motorů útočných člunů bylo znepokojivě hlasité a občas jsme zaslechli šplouchnutí, jak se muži škrábali na palubu nebo plavali z potápějícího se plavidla.
Zdálo se, že tam ležíme celé hodiny."


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40