XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 49.
Napsal: 26/1/2015, 05:55
XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 49.
Mapa konce bojů v Ardenách, kdy americké jednotky 1. A a 3. A vytlačovaly Němce, v
období od 17. ledna 1945 až do období 7. února 1945, kdy mohli provádět jen lokální útoky.
Bilancování Bitvy o Ardeny a Závěr.
V předchozích dvou článcích jsme provedli jen takové běžné hodnocení po Bitvě o Ardeny, které nám nabízí historická literatura mnoha historiků světa i s oficiálním 6ti body americké historiografie ( viz Č 48.). V anglosaské historii, je pak převládající britská historiografie, která má k Bitvě o Ardeny vyjádření, které shrnuto zní: " Během ardenské protiofenzívy Němci neukázali žádné zvláštní kvality...!!! Realizace jejich operačních plánů byla víc než průměrná a velení nedokázalo cílevědomě a soustředěně řídit akce za nepříznivých okolností, tváří v tvář rozhodnému odporu amerických jednotek."
Když se to vezme kolem a kolem, tak je to vlastně od Britů pohana Němců a naopak vyjádření uznání pro americké jednotky. Ale nejen britští historici, ale i samotní američtí historici však o americkém velení běžně hovoří tak, že - "nebylo příliš na výši a nakonec, jako obvykle rozhodla americká převaha kvality a kvantity!!!" Všichni vojenští historici, stejně jako civilní historici, však vyjadřují jedinou výjimku kvality mezi americkými vyššími veliteli. Každý asi tušíme kdo jim byl - Ano generál Patton.
U žádného historika světového formátu a to jak vojenského, tak civilního, jsem nenašel "zpochybnění kvalit generála Pattona v Bitvě o Ardeny". Většina historiků hovoří o Pattonově "předvídavosti, rozhodnosti a rychlosti při provedení protiútoku proti jižnímu křídlu německého výběžku, které byly klasickou ukázkou velitelských kvalit".
V pozdějších letech pak historici hovořili o tom, že se v Bitvě o Ardeny nesmí zapomínat na skutečně kvalitní americkou obranu (někteří hovoří o heroickém odporu mnoha amerických jednotek v obraně), která v prvních kritických dnech německé ofenzívy vytvořila prostor pro přísun záložních jednotek. A to v době, kdy selhalo americké velení, a to jak na středních velitelských funkcích, tak i na vyšších funkcích, třeba i u velitelů divizí. V americkém velení se ukázaly mezery i v třetím roce války, a to zvláště v komunikaci velitelů předních jednotek s veliteli Logistiky. Mnozí američtí velitelé však zase naopak projevili všeobecné kvality - tvrdohlavost amerického důstojníka i vojáka, rychlost a samostatnost rozhodování. Mnohdy je oceňován smysl pro kolektiv, schopnost improvizace, vlastnosti, které zabránily i v prvních dnech německé ofenzívy mnohem větší katastrofě, než která vznikla.
Gryner na str. 94 v roce 1994 říká, cituji:
"Tvrdohlavý odpor organizovaných jednotek i roztroušených bojůvek (v samostatných domech, statcích v terénu a v místech s terénními překážkami - má poznámka) umožnil stabilizaci fronty a nakonec vytvořil příznivé podmínky pro realizaci spojeneckého protiútoku."
Bilancování:
A nyní pojďme a řekněme si jaké byly vlastně výsledky ( nejprve Plán Bitvy o Ardeny
a poté plán v kombinaci se skutečností německé ofenzívy od 16. prosince do 26. prosince
1944 - kam až Němci v Ardenách do té doby postoupili.) německého Wacht am Rhein?
Jaké utrpěla která bojující strana ztráty? A jaké byly naopak zisky?
Čísla, která budu uvádět jsou přibližná a většinou jsem při nich volil průměry toho, co uvádí větší množství historiků, jejichž data jsem použil. Jedná se o historiky, které uvádím v - Použité podklady a také zde v těchto článcích použité:
Pro Č 49., 50. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman Bitva v Ardenách 1944, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu...
Shrnuto a podtrženo jsou ztráty, jak na spojenecké, tak na německé straně, dohromady více než 23 000 mrtvých z toho je přibližně 13 000 mrtvých německých vojáků a o něco víc než 10 000 mrtvých je Američanů. Britové, kteří se Bitvy o Ardeny účastnili jen v severní části výběžku na velice krátké frontě, měli přibližně 200 mrtvých.
Jeden z předních představitelů Spojenců, britský premiér Jejich Veličenstev sir Winston Churchill v britské Dolní sněmovně shrnul ztráty zvláštním poměrem, když řekl: "že na každého Brita, který se zúčastnil Bitvy o Ardeny připadlo 30 až 40 Američanů a jejich ztráty byly 60x až 80x vyšší, než ztráty britské."
I tahle číselná vyjádření jasně říkají, že, jak američtí historici zjistili: "Bitva o Ardeny je považována svým rozsahem nejen za největší, ale také za nejúspěšnější americkou bitvu v 2. světové válce.
Mimo již řečených padlých měli Američané ještě přibližně 46 000 raněných a 21 000 pohřešovaných, což v americké historiografické terminologii zahrnuje nejen nezvěstné, ale i zajaté.
Gryner v roce 1994 napsal, cituji:
"Oficiální americké prameny uvádí 10 276 padlých, 47 493 raněných a neuvěřitelně vysoké číslo pohřešovaných: 23 218. Vzhledem k tomu, že zajatých Američanů bylo zhruba 18 000, naskýtá se tu praktická otázka co se stalo se zbývajícími 5 000... ?
Německé Vrchní velení odhadlo vlastní ztráty od 16. prosince 1944 do 28. ledna 1945 mezi 82 000 až 98 000. Nakonec bylo oficiálně přiznáno 81 834, z čehož bylo 12 652 padlých, 38 600 raněných a 30 582 pohřešovaných. Spojenecké prameny se spíše přiklánějí - pochopitelně - k číslu vyššímu a odhadují celkové německé ztráty na 98 000 mužů, včítaje i vzdušné a pozemní ztráty Luftwaffe. ( Generál SS Dietrich sám odhadl, že jenom jeho 6. TA SS ztratila 37 000 mužů)."
Kdo více než několikrát sledoval historické vyjádření ztrát některé z válčících stran, tak ví, že není vůbec jednoduché napsat trochu přesnější ztráty, a to vždy u všech válčících stran. Většina historiků se tak kryje slovíčkem "přibližně", nebo také "více než" a pod. Totiž vyčíslování ztrát ovlivňuje mnoho faktorů a to jak u mrtvých, zraněných, pohřešovaných a zvláště pak u zajatých a nezvěstných. Někdy se ti tzv. "nezvěstní" přímo zahrnou do totálních ztrát, tedy mezi mrtvé. Naopak ti zajatí se po nějaké době například naleznou, či utečou ze zajetí a později se buď přihlásí, nebo také ne.. Existují také nepřesné odhady samotných velitelů. Existuje ztráta dokumentů, spálení dokumentů při boji a další. Jeden z faktorů, který ovlivňuje nepřesnost ztrát a faktu, že byli zajati, je také - "vypařil se do neznáma". Totiž když dojde k zásahu těžkým dělostřelectvem, či bombardováním oblasti, kde se nachází větší počet pěchoty, začne působit tzv. efekt - "Vypařil se". Ano spousta vojáků, jak v 1. tak v 2. světové válce, ale i později, se skutečně po "přímém zásahu doslova vypařila a nenalezne se z některých lidí vůbec nic"!!!
A přesně i tento efekt - "Vypařili se" - byl a je zaznamenán i v Bitvě o Ardeny.
Postupme dál a řekněme si, že Peter H. Gryner nás v roce 1994 seznamuje se ztrátami takto, cituji:
"Faktem zůstává, že celkové německé ztráty daleko převýšily ztráty Spojenců (to říká samozřejmě o ztrátách v Bitvě o Ardeny - má poznámka). Více než 60 000 zraněných, přes 50 000 zajatých a katastrofická devastace vojenského a civilního materiálu, která se dá těžko vyčíslit. Nakonec se ukázalo, že v tomto stádiu války, kdy produkce určitých odvětví německého průmyslu byla ochromena spojeneckou leteckou ofenzívou, bylo nemožné tyto ztráty nahradit. Dá se tedy tvrdit, že porážka v Ardenách s konečnou platností zpečetila osud Wehrmachtu a zhroucení celé Západní fronty."
Po těchto řádcích historika Grynera, člověka napadne základní otázka - "Co vlastně Němci svou protiofenzívou v Ardenách získali?"
Četl jsem hodně historických knih a v nich je mnoho bilancování a pohledů na Bitvu o Ardeny. Shoda, jak civilních, tak vojenských historiků, je takřka stoprocentní na faktu - Němci ofenzívou v Ardenách nezískali nic...!!! Jediné, co možná lze přičíst na vrub Němcům, je to, že Spojenci, zde v Ardenách Američani, museli odložit svou ofenzívu do Německa "na potom", což bylo přibližně 6 týdnů. A to se pak nejprve jednalo jen o místní útoky na severním a jižním konci Arden.
Ale celkové a dlouhodobé plány a přípravy Spojenců na následnou jarní ofenzívu nejenže neprošly žádnou změnou, ale ani je to nijak neovlivnilo, spíše naopak a nyní cituji z Grynera:
"Neúspěch německé protiofenzívy a nenahraditelné ztráty na lidech a materiálu způsobily, že nebylo čím zastavit mechanizované divize Spojenců útočící přes Rýn.
Situace na východě a stálý tlak sovětských armád byly dalším důležitým faktorem, který přispěl k dezintegraci západní fronty. Žukovova lednová ofenzíva odčerpala chatrné zálohy, které by za jiných okolností Wehrmacht mohl použít na Západní frontě. Bez nich bylo nemožné vzdorovat tlaku britských a amerických armád a zatímco na východě Wehrmacht bojoval takřka do posledního muže, na Západě se vzdávaly desítky tisíc bez boje. Pokud si čtenáři vzpomenou na film Bernharda Wickiho - 'Most' a na fanatický odpor německých jednotek SS a příslušníků Hitlerjugend, pak je to jen příklad toho, že výjimky potvrzují pravidlo."
Mapa konce bojů v Ardenách, kdy americké jednotky 1. A a 3. A vytlačovaly Němce, v
období od 17. ledna 1945 až do období 7. února 1945, kdy mohli provádět jen lokální útoky.
Bilancování Bitvy o Ardeny a Závěr.
V předchozích dvou článcích jsme provedli jen takové běžné hodnocení po Bitvě o Ardeny, které nám nabízí historická literatura mnoha historiků světa i s oficiálním 6ti body americké historiografie ( viz Č 48.). V anglosaské historii, je pak převládající britská historiografie, která má k Bitvě o Ardeny vyjádření, které shrnuto zní: " Během ardenské protiofenzívy Němci neukázali žádné zvláštní kvality...!!! Realizace jejich operačních plánů byla víc než průměrná a velení nedokázalo cílevědomě a soustředěně řídit akce za nepříznivých okolností, tváří v tvář rozhodnému odporu amerických jednotek."
Když se to vezme kolem a kolem, tak je to vlastně od Britů pohana Němců a naopak vyjádření uznání pro americké jednotky. Ale nejen britští historici, ale i samotní američtí historici však o americkém velení běžně hovoří tak, že - "nebylo příliš na výši a nakonec, jako obvykle rozhodla americká převaha kvality a kvantity!!!" Všichni vojenští historici, stejně jako civilní historici, však vyjadřují jedinou výjimku kvality mezi americkými vyššími veliteli. Každý asi tušíme kdo jim byl - Ano generál Patton.
U žádného historika světového formátu a to jak vojenského, tak civilního, jsem nenašel "zpochybnění kvalit generála Pattona v Bitvě o Ardeny". Většina historiků hovoří o Pattonově "předvídavosti, rozhodnosti a rychlosti při provedení protiútoku proti jižnímu křídlu německého výběžku, které byly klasickou ukázkou velitelských kvalit".
V pozdějších letech pak historici hovořili o tom, že se v Bitvě o Ardeny nesmí zapomínat na skutečně kvalitní americkou obranu (někteří hovoří o heroickém odporu mnoha amerických jednotek v obraně), která v prvních kritických dnech německé ofenzívy vytvořila prostor pro přísun záložních jednotek. A to v době, kdy selhalo americké velení, a to jak na středních velitelských funkcích, tak i na vyšších funkcích, třeba i u velitelů divizí. V americkém velení se ukázaly mezery i v třetím roce války, a to zvláště v komunikaci velitelů předních jednotek s veliteli Logistiky. Mnozí američtí velitelé však zase naopak projevili všeobecné kvality - tvrdohlavost amerického důstojníka i vojáka, rychlost a samostatnost rozhodování. Mnohdy je oceňován smysl pro kolektiv, schopnost improvizace, vlastnosti, které zabránily i v prvních dnech německé ofenzívy mnohem větší katastrofě, než která vznikla.
Gryner na str. 94 v roce 1994 říká, cituji:
"Tvrdohlavý odpor organizovaných jednotek i roztroušených bojůvek (v samostatných domech, statcích v terénu a v místech s terénními překážkami - má poznámka) umožnil stabilizaci fronty a nakonec vytvořil příznivé podmínky pro realizaci spojeneckého protiútoku."
Bilancování:
A nyní pojďme a řekněme si jaké byly vlastně výsledky ( nejprve Plán Bitvy o Ardeny
a poté plán v kombinaci se skutečností německé ofenzívy od 16. prosince do 26. prosince
1944 - kam až Němci v Ardenách do té doby postoupili.) německého Wacht am Rhein?
Jaké utrpěla která bojující strana ztráty? A jaké byly naopak zisky?
Čísla, která budu uvádět jsou přibližná a většinou jsem při nich volil průměry toho, co uvádí větší množství historiků, jejichž data jsem použil. Jedná se o historiky, které uvádím v - Použité podklady a také zde v těchto článcích použité:
Pro Č 49., 50. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman Bitva v Ardenách 1944, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu...
Shrnuto a podtrženo jsou ztráty, jak na spojenecké, tak na německé straně, dohromady více než 23 000 mrtvých z toho je přibližně 13 000 mrtvých německých vojáků a o něco víc než 10 000 mrtvých je Američanů. Britové, kteří se Bitvy o Ardeny účastnili jen v severní části výběžku na velice krátké frontě, měli přibližně 200 mrtvých.
Jeden z předních představitelů Spojenců, britský premiér Jejich Veličenstev sir Winston Churchill v britské Dolní sněmovně shrnul ztráty zvláštním poměrem, když řekl: "že na každého Brita, který se zúčastnil Bitvy o Ardeny připadlo 30 až 40 Američanů a jejich ztráty byly 60x až 80x vyšší, než ztráty britské."
I tahle číselná vyjádření jasně říkají, že, jak američtí historici zjistili: "Bitva o Ardeny je považována svým rozsahem nejen za největší, ale také za nejúspěšnější americkou bitvu v 2. světové válce.
Mimo již řečených padlých měli Američané ještě přibližně 46 000 raněných a 21 000 pohřešovaných, což v americké historiografické terminologii zahrnuje nejen nezvěstné, ale i zajaté.
Gryner v roce 1994 napsal, cituji:
"Oficiální americké prameny uvádí 10 276 padlých, 47 493 raněných a neuvěřitelně vysoké číslo pohřešovaných: 23 218. Vzhledem k tomu, že zajatých Američanů bylo zhruba 18 000, naskýtá se tu praktická otázka co se stalo se zbývajícími 5 000... ?
Německé Vrchní velení odhadlo vlastní ztráty od 16. prosince 1944 do 28. ledna 1945 mezi 82 000 až 98 000. Nakonec bylo oficiálně přiznáno 81 834, z čehož bylo 12 652 padlých, 38 600 raněných a 30 582 pohřešovaných. Spojenecké prameny se spíše přiklánějí - pochopitelně - k číslu vyššímu a odhadují celkové německé ztráty na 98 000 mužů, včítaje i vzdušné a pozemní ztráty Luftwaffe. ( Generál SS Dietrich sám odhadl, že jenom jeho 6. TA SS ztratila 37 000 mužů)."
Kdo více než několikrát sledoval historické vyjádření ztrát některé z válčících stran, tak ví, že není vůbec jednoduché napsat trochu přesnější ztráty, a to vždy u všech válčících stran. Většina historiků se tak kryje slovíčkem "přibližně", nebo také "více než" a pod. Totiž vyčíslování ztrát ovlivňuje mnoho faktorů a to jak u mrtvých, zraněných, pohřešovaných a zvláště pak u zajatých a nezvěstných. Někdy se ti tzv. "nezvěstní" přímo zahrnou do totálních ztrát, tedy mezi mrtvé. Naopak ti zajatí se po nějaké době například naleznou, či utečou ze zajetí a později se buď přihlásí, nebo také ne.. Existují také nepřesné odhady samotných velitelů. Existuje ztráta dokumentů, spálení dokumentů při boji a další. Jeden z faktorů, který ovlivňuje nepřesnost ztrát a faktu, že byli zajati, je také - "vypařil se do neznáma". Totiž když dojde k zásahu těžkým dělostřelectvem, či bombardováním oblasti, kde se nachází větší počet pěchoty, začne působit tzv. efekt - "Vypařil se". Ano spousta vojáků, jak v 1. tak v 2. světové válce, ale i později, se skutečně po "přímém zásahu doslova vypařila a nenalezne se z některých lidí vůbec nic"!!!
A přesně i tento efekt - "Vypařili se" - byl a je zaznamenán i v Bitvě o Ardeny.
Postupme dál a řekněme si, že Peter H. Gryner nás v roce 1994 seznamuje se ztrátami takto, cituji:
"Faktem zůstává, že celkové německé ztráty daleko převýšily ztráty Spojenců (to říká samozřejmě o ztrátách v Bitvě o Ardeny - má poznámka). Více než 60 000 zraněných, přes 50 000 zajatých a katastrofická devastace vojenského a civilního materiálu, která se dá těžko vyčíslit. Nakonec se ukázalo, že v tomto stádiu války, kdy produkce určitých odvětví německého průmyslu byla ochromena spojeneckou leteckou ofenzívou, bylo nemožné tyto ztráty nahradit. Dá se tedy tvrdit, že porážka v Ardenách s konečnou platností zpečetila osud Wehrmachtu a zhroucení celé Západní fronty."
Po těchto řádcích historika Grynera, člověka napadne základní otázka - "Co vlastně Němci svou protiofenzívou v Ardenách získali?"
Četl jsem hodně historických knih a v nich je mnoho bilancování a pohledů na Bitvu o Ardeny. Shoda, jak civilních, tak vojenských historiků, je takřka stoprocentní na faktu - Němci ofenzívou v Ardenách nezískali nic...!!! Jediné, co možná lze přičíst na vrub Němcům, je to, že Spojenci, zde v Ardenách Američani, museli odložit svou ofenzívu do Německa "na potom", což bylo přibližně 6 týdnů. A to se pak nejprve jednalo jen o místní útoky na severním a jižním konci Arden.
Ale celkové a dlouhodobé plány a přípravy Spojenců na následnou jarní ofenzívu nejenže neprošly žádnou změnou, ale ani je to nijak neovlivnilo, spíše naopak a nyní cituji z Grynera:
"Neúspěch německé protiofenzívy a nenahraditelné ztráty na lidech a materiálu způsobily, že nebylo čím zastavit mechanizované divize Spojenců útočící přes Rýn.
Situace na východě a stálý tlak sovětských armád byly dalším důležitým faktorem, který přispěl k dezintegraci západní fronty. Žukovova lednová ofenzíva odčerpala chatrné zálohy, které by za jiných okolností Wehrmacht mohl použít na Západní frontě. Bez nich bylo nemožné vzdorovat tlaku britských a amerických armád a zatímco na východě Wehrmacht bojoval takřka do posledního muže, na Západě se vzdávaly desítky tisíc bez boje. Pokud si čtenáři vzpomenou na film Bernharda Wickiho - 'Most' a na fanatický odpor německých jednotek SS a příslušníků Hitlerjugend, pak je to jen příklad toho, že výjimky potvrzují pravidlo."