PALBA.CZ

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 28.
Mapa okupačních zón rozděleného Německa, jak je držely státy spojenecké koalice ještě v



roce 1946.
Mezi skutečné "sólokapry" v oblasti povedených a úspěšných špionážních operací patřila určitě ta, která se povedla britským příslušníkům námořní pěchoty Royal Marines, speciálního útvaru britské Admirality, krátce po podepsání bezpodmínečné kapitulace německou generalitou a admiralitou.
Předem upozorňuji, že se nejedná o žádný historický román, který zde na Palbě mnozí tak milují, ale o historická fakta, která jsou sepsána dle hlášení pro britskou Admiralitu. Hlášení jak "ukořistil Archiv Kriegsmarine", sepsal velitel celé operace - vysoký důstojník IOC ( tajné služby britské Admirality) fregatní kapitán Ian Fleming ( pozdější skvělý spisovatel a



pozdější duchovní otec Jamese Bonda - agenta 007.) Hlášení o provedené akci je uloženo na Britské Admiralitě a v 80tých letech 20. století se podařilo Piekalkiewiczovi, polskému historiku ve vyhnanství, historii akce zakomponovat do jeho knihy - Námořní válka 1939 - 1945.

Celá akce začínala jen několik hodin a dní poté co Němci konečně podepsali bezpodmínečnou kapitulaci. V tu dobu se do akce vydal se svým komandem fregatní kapitán Ian Fleming, vysoký důstojník IOC, což byla tajná služba tak profesionální instituce, kterou bezesporu byla Britská Admiralita.
Džípy a nákladní auta, která se šplhala úzkými silničkami kopcovitého Duryňska v Německu, vezly - ještě v prvé polovině května 1945, - jen několik desítek vojáků, seržantů a důstojníků, příslušníků námořní pěchoty Royal Marines, což byl po celou 2. světovou válku speciální útvar britské Admirality. Příslušníky námořní pěchoty Royal Marines britská Admiralita vysílala ve ww2 jen do těch nejobtížnějších obojživelných operací, které po ověřených a nejnovějších zpravodajských informacích, musela provést. Byl to pávě Fleming, který jako zpravodajský důstojník IOC, získával o německém archivu Kriegsmarine stále a průběžně nejnovější informace v době války. Stejně tak je získával i po bombardování v roce 1944, kdy se archiv Kriegsmarine stěhoval.
A utajená operace, a tahle byla utajena i před tím nejbližším Spojencem, Američany, měla Fleminga a jeho Royal Marines zavést přímo do " Jámy lvové" - doprostřed kontinentálního zmatku rodící se okupace Německa - do chaosu v Evropě a Německu, kde měly splnit ten nejchoulostivější a zároveň svůj poslední válečný úkol...!!!
Pojďme a přečtěme si co o akci z Flemingova hlášení napsal, mimo jiné, Piekalkiewicz, cituji:

" Zvláštnímu komandu tentokrát velel vysoký důstojník IOC ( tajné služby britské admirality) fregatní kapitán Ian Fleming ( pozdější duchovní otec Jamese Bonda - agenta 007). Cílem této akce bylo zmocnit se celého archivu německého válečného námořnictva - Kriegsmarine - (od roku 1871 do roku 1945), a to ještě dříve, než se o to pokusí Američané nebo Sověti. Britská Admiralita si od těchto dokumentů slibovala vysvětlení mnohých tajemství německého námořního velení, ale také důležité údaje, které by mohly v případě vypuknutí nové války Velkou Británii chránit před nebezpečími, hrozícími jejím zásobovacím námořním trasám. Fleming, sám jeden ze špičkových zpravodajců IOC, již před několika měsíci vypátral, že archiv Kriegsmarine byl už na podzim roku 1944 vzhledem k rostoucímu počtu náletů na Berlín přestěhován z hlavního města na jistý venkovský velkostatek u Tambachu v Durynsku. Součástí tohoto panského statku byl velký zámecký park s rybníkem, který byl po převozu archivu vypuštěn a jeho vyschlé dno pokryto dřevěnými poleny. V případě přiblížení nepřítele měl pak být vydán rozkaz ke zničení beden a krabic dokumentů s tím, že mají být na dno bývalého rybníka vyneseny z přilehlého zámečku, polity benzínem a spáleny. V tuhé zimě 1944/1945 však udělali obyvatelé Tambachu námořnímu velitelství nevědomky čáru přes rozpočet, neboť odnášeli položená polena z jejich pohledu se zde neužitečně povalující, domů a pálili je ve svých kamnech.
Poté, co počátkem května 1945 pronikly americké jednotky do Durynska, obsadily tento malebně položený zámeček a zřídily zde ubytovnu pro americké důstojníky. Nikoho z Američanů však nenapadlo prohlédnout si podrobněji haldy a bedny papírů, které se válely na půdě a v horním patře jejich rozlehlé rezidence.
Když se britská speciální skupina pod velením fregatního kapitána Fleminga - nyní převlečená do uniforem americké vojenské policie MP - neočekávaně objevila před zámeckou budovou, americké stráže jí nedělaly při vyklízení půdních prostor nejmenší potíže.
Angličané bleskově naložili celý archiv na přistavené nákladní automobily a v zápětí zmizeli tak rychle, jak se objevili.
Jen o málo později obsadila Durynsko na základě Jaltské dohody Rudá armáda.
Německý námořní archiv se mezitím dostal, aniž o tom kdokoliv nepovolaný věděl, do Londýna, kde byl předán historicko-námořní sekci Admirality (Naval Historical Branch), při níž bylo zřízeno speciální oddělení pro správu ukořistěných válečných dokumentů - Foreign Documents Section (fregatní kapitán M. G. Saunders). Zde je dodnes uložena ( psáno v 80tých letech 20. století - má poznámka) - alespoň co se týče materiálů ponorkového velitelství - nejdůležitější část archivu Kriegsmarine, jehož některé složky stále patří k tajným a nepřístupným dokumentům."

Tolik tedy v 80tých letech 20. století Piekalkiewicz o tom jak to bylo v roce 1945.
Zde na tomto odkaze se hovoří o dalších osudech archivu a jeho částečném návratu Němcům:

http://translate.google.cz/translate?hl ... rev=search

http://de.wikipedia.org/wiki/Marinearchiv

Celé historické pojednání - Do Německa 1945 - se Západními Spojenci, přes Západní a Jižní, italskou frontu, - bych rád ukončil základními informacemi, které vznikly při důležité události, kterou je:

Postupimská konference ( 17. července až 2. srpna 1945):

Jednání, nebo raději - Konference Velké trojky byla v Postupimi zahájena 17. července 1945.

Aktéry č 1, na konferenci v Postupimi byli: Stalin,




Truman a po většinu doby i Winston Churchil (ten byl ovšem v průběhu konference, po



prohraných domácích volbách, nahrazen Clementem Attleem, viz pak obrázek zde).

Hlavní náplní Postupimi bylo :

1/ Projednat záležitosti pokračující války proti Japonsku.
2/ Poválečné uspořádání v Evropě.

I když se určitě zmíním o bodu 1/, kterým budu i začínat, budou mou hlavní náplní informace o tématu: 2/ Poválečné uspořádání v Evropě. Schováno v textu trochu bude - úspěšné vyzkoušení první Atomové pumy a také výsledky a účinky prvního výbuchu.
Anglický historik Gilbert nás seznámí s dobou, ve které právě Postupimská konference začínala a připomene nám, že boje v Evropě tedy skončily, ale bojovalo se proti Japonsku. Zároveň se dozvíme, že hned v počátku Postupimské konference si mezi sebou dva ze tří z Velké trojky (Amerika a Velká Británie) sdělily informaci o úspěšném vyzkoušení atomové bomby, což provedly předem domluvenými slovy. Cituji z Gilberta:

"V době, kdy konference zahajovala svá jednání, útočily spojenecké bombardovací letouny operující z amerických a britských letadlových lodí na vojenská zařízení a letiště v oblasti Tokia a další americká letadla zasáhla průmyslová města Mito a Hitači na ostrově Honšú. Avšak nejdramatičtější sdělení, jež bylo toho dne ( 17. července 1945) odesláno do Postupimi, představovala zpráva o úspěšném vyzkoušení Atomové bomby. 'Operace dnes ráno,' oznamoval přísně tajný telegram americkému ministru války Henrymu Stimsonovi a dále pokračoval: 'Diagnóza dosud neúplná, avšak výsledky zřejmě uspokojivé a už teď předstihují očekávání.'
Stimson se ještě dozvěděl, že bylo nutné vydat prohlášení pro místní tisk, 'poněvadž zájem sahá velmi daleko'. V komuniké pro místní tisk se uvádělo, že došlo k výbuchu muničního skladu, 'což vyvolalo pronikavý záblesk a výbuch,' jenž byl zpozorován až na místech vzdálených přes 320 km (všimněme si jak tehdy ještě ani novináři netušili a ani se nezajímali o pronikavý záblesk a výbuch, který byl vidět na vzdálenost 320 km, což v tehdejší době nebyla schopna přeci vůbec žádná bomba. Tak takhle pomalu se k novinářům dostávaly prvé informace o 'podivuhodné, či podivné, nebývalé a zvláštní bombě, kterou určitě atomová bomba byla').
V poledne toho dne Stimson předal Churchillovi při společném obědě list papíru, na němž stálo: 'Děti narozeny uspokojivě'. Britský ministerský předseda vůbec netušil, co to má znamenat. 'Znamená to,' vysvětlil mu v zápětí obsah zprávy Stimson, 'že pokus v mexické poušti vyšel.
Atomová bomba se stala skutečností'.
Churchill vedl téhož dne soukromý rozhovor se Stalinem a v jeho průběhu mu sovětský vedoucí představitel oznámil, že mu, když odjížděl z Moskvy do Berlína, předali zprávu doručenou prostřednictvím japonského velvyslance. 'Bylo to poselství japonského císaře,' dodal Stalin na vysvětlenou, který 'prohlásil, že Japonsko sice nemůže přistoupit na Bezpodmínečnou kapitulaci, ale že - nebude-li k ničemu nuceno - , by možná bylo ochotno zvážit možnost kompromisu, pokud jde o jiné podmínky.
Stalin ještě uvedl, že podle zmíněného poselství 'císař předkládá tento neoficiální návrh, v zájmu všech zainteresovaných národů.'
Stalin ještě podotkl, že si Japonci uvědomují sílu Spojenců, v důsledku čehož jsou 'velmi zděšeni'. 'Zde v Berlíně a v celém ostatním Německu' by se mohli přesvědčit, co ve skutečnosti znamená Bezpodmínečná kapitulace.
Na bojištích se v té době Japonci snažili omezit nasazení svých sil. Avšak 20. července, právě když se japonští vojáci pokoušeli uniknout z Barmy přes Mouhňjin, britské bombardovací letouny proti nim provedly za pouhých 9 dní 3 045 bojových vzletů, při nichž padlo více než 10 000 mužů. Od okamžiku, kdy Britové začali přibližně rok předtím dobývat zpět Barmu, ztratili Japonci v boji více než 100 000 padlých a tisíce dalších podlehly nemocem a strádání v nehostinné džungli."

(Pro Č 28., 29. a 30. - Do Německa 1945, - byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih 60tých, 70tých a 80tých, jakož i do konce 20. století a někteří i z počátků 21. století, jako - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 29.

V konání Postupimské konference byla jen krátká přestávka (20. a 21. července 1945 dopoledne). V té přestávce si, ač ještě neměli Britové od Rusů v západním Berlíně předáno



jejich pásmo, uspořádali přehlídku. Že tomu tak bylo se dozvíme za chvíli. Nyní tedy k té přehlídce 21. července 1945 dopoledne, kdy před Winstonem Churchillem defilovaly britské jednotky dislokované již v Berlíně. Winston Churchill promluvil k nastoupeným jednotkám, kterým řekl, cituji Gilberta:

"že tato dopolední přehlídka 'mi připomíná celou dlouhou řadu dojemných událostí, k nimž došlo v těchto minulých, dlouhých a náročných letech (každý si uvědomme, že ta dlouhá léta pro Brity znamenala od 3. září 1939 do 7. května 1945 - má poznámka). Teď vás zde v Berlíně nacházím všechny pevně usazené v tomto významném centru, jež jako nějaká sopka dvakrát za život jedné generace vychrlilo na celou Evropu oheň a kouř a jedovaté výpary (tady každý určitě pozná, že Churchill měl na mysli obě světové války, které Německo a Berlín vlastně způsobily ve 20. století - má poznámka). Německá zuřivost se vrhala na sousedy rovněž v dávno minulých dobách, teď však se my podílíme na okupaci této země'."

Ale v tuto dobu, 21. července 1945, v přestávce Postupimské konference, ještě Britové nebyli plně dislokováni v Berlíně, v jejich části tzv. West Berlin, ale hlavně nebyli ještě v zóně, která jim příslušela dle dohody. Naopak další řádky historiografie Gilberta nás seznamují nejen s tímto skutečným stavem, včetně data, ale zároveň ukazují jak opět Stalin a SSSR neplnili dohodnuté sliby dané Demarkačními čarami, které byly dohodnuty už na Jaltě... Poslechněme si, co tedy Gilbert napsal, cituji:

"V Postupimi se mezi Spojenci projevily značné neshody v nejrůznějších záležitostech. V průběhu jednání Velké trojky v odpoledních hodinách 21. července řekl Churchill Stalinovi, že situaci ve Vídni a v celém Rakousku považuje za 'neuspokojivou'; Británii stále ještě nebylo umožněno, aby obsadila své pásmo v hlavním městě ani v zemi, ačkoli od zahájení rozhovorů na to téma už uplynuly 3 nebo 4 měsíce. Stalin v odpovědi oznámil účastníkům konference, že 'předcházejícího dne' schválil doporučení Evropské poradní komise, takže cesta k určení data vstupu britských a amerických jednotek do jejich pásem je 'teď volná', 'pokud jde o něho, může to začít hned'.
Debata se pak stočila na Polsko. V memorandu, jež předložila účastníkům konference, sovětská delegace tvrdila, že západní hranice Polska má probíhat od míst západně od přístavu Swinemünde (dnešní polské Šwinoujšcie) až k soutoku řeky Odry s Lužickou Nisou a dál podél jejího břehu až k hranici Československa.
Prezident Truman protestoval proti posunutí polské hranice tak daleko na západ tvrzením, že se tento krok prakticky rovná přiznání vlastního okupačního pásma Německa Polsku. Argumentace ve prospěch rozdělení Německa na čtyři okupační zóny se však opírala o hranice z roku 1937 a navrhovaná polská hranice zasahuje hluboko na toto území.
Truman prohlásil, že si přeje, aby bylo 'jasně pochopeno', že si přeje, 'aby Německo bylo okupováno v souladu s dohodou o zónách, jak byly deklarovány na Jaltě'. Stalin však odpověděl, že Němci uprchli z východních oblastí, jež teď hodlá obsadit Polsko."

Američtí atomový odborníci stačili



v Alamogordo, v New Mexico, od 17. do 22. července 1945, analyzovat účinky první Atomové bomby a zaslat je ministru války USA, již vzpomínanému Harry Stimsonovi, který s výsledky a účinky ještě ten den seznámil v Postupimi ministerského předsedu Jejich Veličenstev Winstona Churchilla.
Winston Churchil z odstupem času vzpomínal, dost emotivně ( ale zároveň poučně pro naše generace, které o všem přemýšlejí s odstupem 70 let a nemají nikde na stole hlášení o počtech mrtvých zraněných a nezvěstných při boji s Japonci na ostrovech... Hlášení o - Chování Japonců při útocích "Banzai"), právě na ten den 22. července 1945, kdy se o účincích Atomové pumy dozvěděl, cituji:

" Až do té doby jsme své úvahy směřovali k představě útoku na Japonsko, jenž měl být veden v podobě hrozného bombardování a invaze velmi početných armád.
Mysleli jsme na zoufalý odpor Japonců bojujících se samurajskou oddaností až do posledního dechu nejen v prudkých bojích, ale i v každé jeskyni a v každém krytu. Měl jsem před očima výjevy z ostrova Okinawa, na němž mnoho tisíc Japonců poté, co jejich velitelé slavnostně spáchali harakiri, spíše než by se vzdali, raději nastoupili do řady a vzali si sami život. Umlčování japonského odporu muže po muži a metr za metrem by si jistě vyžádalo celý jeden milion amerických a půl milionu britských životů - nebo i více, kdybychom byli s to je tam dostat, poněvadž jsme byli odhodláni sdílet očekávané utrpení."

I zde v Churchillových slovech je uchována doba, jak se přemýšlelo v době válečné, kdy se objevila nová zbraň a všichni měli za sebou, Britové 6 let obětí - "krve potu a slz" a Američané 4 roky. Jak se nyní zachovat - další mrtvé, krev, pot a slzy, nebo nová zbraň????
A Gilbert z Churchillova díla - emocemi ministerského předsedy z té doby, - promlouvá k nám dál, cituji:

" V té chvíli však celý ten příšerný obraz zmizel.
Jeho místo zaujala představa - krásná a jasná, alespoň jak se zdálo - ukončení celé války jedním nebo dvěma ničivými údery. Ihned jsem si sám představil, že by Japonci, jejichž odvahu jsem vždy obdivoval, možná mohli v zásahu této téměř nadpřirozené zbraně najít potřebnou záminku, jež by jim umožnila zachránit si čest a zároveň je zprostila závazku padnout v boji do posledního muže."

V pokračující Postupimské konferenci se 24. července dohodli Truman, Churchill a zástupci Číny, že do Japonska odejde poselství: " v němž Japonsku nabídnou ´příležitost k ukončení války´". Gilbert popsal co bylo obsahem poselství, cituji: " ´Co se stalo v Německu´, stálo v poselství ´ vyvstává v strašné jasnosti jako příklad japonskému národu´. ´Důsledné nasazení ´ spojenecké vojenské moci, ´podpořené naším odhodláním, bude znamenat nevyhnutelné a naprosté zničení japonských ozbrojených sil a stejně nevyhnutelně rovněž celkové zpustošení celé země´. Proto je v této chvíli na Japonsku, aby se rozhodlo, ´zda se i nadále nechá ovládat´těmi, kdo je přivedli ´na pokraj likvidace´, nebo zda se vydá ´cestou rozumu´.
Velká trojka poté stanovila své ´podmínky´a dále dodala, že k nim neexistuje žádná alternativa a že ´nestrpíme žádné odklady´. Vliv a autorita těch, kdo ´podvedli a svedli´ japonský národ, bude muset být, navždy odstraněna´. Japonské ozbrojené síly budou muset být ´úplně odzbrojeny´.
Státní svrchovanost bude omezena na čtyři japonské hlavní ostrovy ´a na několik menších ostrovů, jež sami určíme´. Bude zavedena svoboda slova, náboženství a myšlení, ´stejně jako úcta k základním lidským právům´. Za to bude Japonsku povoleno udržovat ´ta průmyslová odvětví, jež udrží v chodu jeho hospodářství´, a kromě toho mu bude umožněno, aby se ´nakonec podílelo na světových obchodních vztazích´. Poselství končilo výzvou: ´Obracíme se na japonskou vládu, aby ihned vyhlásila bezpodmínečnou kapitulaci všech ozbrojených sil a aby poskytla náležité a odpovídající záruky upřímnosti tohoto svého kroku. Jedinou alternativou pro Japonsko je naprosté zničení.´
Japonci nezahrnuli mezi strůjce míru Rusy a nepodařilo se jim ani zviklat závazek, jejž Rusové přijali pět měsíců předtím na Jaltě a podle něhož měli dva až tři měsíce po ukončení války v Evropě vstoupit do války s Japonskem."

Zde ještě fotografie



ze zasedání Postupimské konference.

Ještě než se takto vůbec stačily USA, Čína a Velká Británie dohodnout na obsahu této výzvy k bezpodmínečné kapitulaci Japonska, sdělil americký prezident Truman soukromě Stalinovi, že Spojené státy právě vyzkoušely bombu s mimořádnými účinky. Navíc ještě stejného dne 24. července 1945 jednal ministr války USA Stimson s Trumanem o tom, kdy má být tato bomba shozena a na jaký cíl. Gilbert napsal: " ´Nová zbraň má být použita proti Japonsku v období jež uplyne ode dneška do 10. srpna 1945,´ zapsal si Truman do deníku 24. července a dále dodal, že vydal Stimsonovi pokyn, ´aby ji nasadil takovým způsobem, že se terčem nestanou ženy a děti, ale vojáci a námořníci. Přestože Japonci jsou bezohlední, nemilosrdní a fanatičtí divoši, nemůžeme si my jakožto vedoucí představitelé úsilí o společné blaho celého světa dovolit, abychom tuto strašnou bombu shodili na jejich staré ani nové hlavní město.´
Truman se dále svému deníku svěřil s tím, že se ´shodli´ se Stimsonem, pokud šlo o použití atomové bomby na nějaký cíl, a na vysvětlenou ještě dodal: ´Cíl bude ryze vojenský a my vydáme varovné prohlášení v němž vyzveme Japonce, aby kapitulovali a tím ušetřili lidské životy. Jsem si jist, že to neudělají, avšak musíme jim k tomu poskytnout příležitost. Pro svět je jistě dobré, že atomovou bombu neobjevili Hitlerovi ani Stalinovi nohsledi. Zřejmě je to ta nejstrašnější věc, jaká kdy byla objevena, přesto však může být použita takovým způsobem, že přinese největší užitek.´ "

V dalším dni konání Postupimské konference, tedy 25. července 1945, byl v Darmsadtu, což bylo město v americkém okupačním pásmu Německa, zahájen proces s válečnými zločinci.
Gilbert píše, cituji: " Na lavici obžalovaných usedlo celkem 11 obžalovaných, 9 mužů a 2 ženy, kteří byli podezřelí z toho, že se v srpnu 1944 v Rüsselheimu podíleli na zabití 6 amerických letců, jež po sestřelení Němci eskortovali do zajateckého tábora. Celkem 7 obžalovaných včetně obou žen bylo shledáno vinnými. Popravu 5 odsouzených mužů oběšením vykonal americký kat - štábní rotmistr John C. Wood.
Druhého dne darmstadtského procesu ( 26. 7. 1945) ustavila britská vláda orgán, jenž byl pověřen pátráním po nezvěstných a měl za úkol najít 42 000 britských letců, kteří se v době války nevrátili z operačních letů nad Evropou a jejichž osud v té době ještě nebyl objasněn."

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 30.

Připravené - Prohlášení o bezpodmínečné kapitulaci Japonska -, s jehož obsahem jsme se seznamovali v Č 29, bylo oficiálně vydáno Trumanovým štábem v Postupimi 26. července 1945 v 19,00 hodin večer.
Ještě téhož dne 26. července 1945 připlul v Tichomoří americký křižník USS Indianopolis na ostrov Tinian a na palubě přivezl Atomovou pumu ( Little Boy). ( Zde viz USS Indianopolis CA-35 a jeho osud:
http://cs.wikipedia.org/wiki/USS_Indian ... 28CA-35%29
). Na Tinianu už čekali američtí odborníci, kteří rozloženou Atomovou pumu sestavili a zároveň došlo na poučení skupiny letců, kteří měli AB shodit na určený cíl. Gilbert, cituji: " Byl vybrán a připraven i bombardovací letoun, který ji měl dopravit na Japonsko, nesl název ´Enola Gay´." Viz zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Enola_Gay

Co se týče reakce japonské vlády na - Postupimskou výzvu k bezpodmínečné kapitulaci Japonska - poslechněme si Gilberta, cituji:

"Předseda japonské vlády, admirál Kantaro Suzuki, odmítl na speciálně svolané konferenci Postupimskou výzvu. 'Pokud jde o vládu,' konstatoval, 'nepřičítá jí žádný velký význam a proto nezbývá, než abychom ji vůbec nebrali na vědomí a odhodlaně bojovali za úspěšné ukončení války'."

Je na místě si připomenout, že 29. července 1945 došlo k tragické zkáze amerického těžkého křižníku USS Indianopolis (CA-35), viz druhý odkaz v druhém odstavci nahoře. USS Indianopolis (CA-35) byl bezprostředně před půlnocí torpédován japonskou ponorkou, když se plavil mezi ostrovy Tinianem a Guamem, kam byl bez eskorty poslán na Okinawu, kde měl nacvičovat invazi do Japonska. V té době se oficiálně počítalo, že invaze do Japonska bude provedena 1. listopadu 1945.
Dne 30. července 1945 telegrafoval generál Carl Spaatz do Washingtonu, v souvislosti se shozením Atomové pumy na předpokládaná 4 japonská města, která byla vybrána jako případné cíle - "že, Hirošima je 'podle výpovědi válečných zajatců' jediným z uvedených čtyř míst, 'na němž nejsou tábory spojeneckých válečných zajatců'." Jak napsal Gilbert, cituji: "Obratem se mu dostalo odpovědi, že na změnu cílů už je pozdě, 'že se však Hirošima v případě, že považujete své informace za spolehlivé, má mezi nimi dostat na první místo'."
Během nastalé doby se Japonci neustále snažili dosáhnout sovětského zprostředkování, přičemž doufali, že obejdou anglo-americkou-čínskou výzvu k Bezpodmínečné kapitulaci zahájením jednání o uzavření kompromisního míru. Gilbert dále k tomu říká, cituji: "V hodnocení situace jež 2. srpna připravila na základě zachycených zpráv šifrovacího zařízení Magic americká zpravodajská služba, se uvádělo, že se Japonsko 'ještě vyhýbá výrazu Bezpodmínečná kapitulace' a že je rovněž 'nadále odhodláno bezezbytku využít případné výhody, jež by mu přineslo jednání o míru vedené nejprve s Ruskem'. Po přečtení dešifrovaných zpráv zařízení Magic o něž se zmíněné závěry opíraly, prohlásil ministr válečného námořnictva James R. Forrestal, že se japonská vláda zřejmě rozhodla, 'že je nutné vést válku se vší energičností a zuřivostí, jež je národ schopen, pokud jedinou alternativou bude Bezpodmínečná kapitulace'."

Postupimská konference byla ukončena dne 2. srpna 1945 a ne všechny strany byly s jejími závěry spokojeny. Poslechněme si, co vše napsal Gilbert, cituji:

"K řadě dohod, jež se v jejím průběhu podařilo uzavřít, patřil rovněž dokument, který se týkal 'odstranění Němců z Polska, Československa a Maďarska'. Mnozí z nich už stejně byli na cestě. konference rovněž přiřkla Polsku celou oblast východního Německa ležící mezi hranicí z roku 1937 a linií na Odře a Nise.
Churchill byl nesvůj z toho, že Rusko trvalo na Lužické, nikoli na Kladské Nise, avšak v polovině jednání odjel do Londýna, aby se seznámil s výsledky všeobecných voleb, v nichž byla Konzervativní strana poražena.
Do Postupimi se vrátil nově jmenovaný ministerský předseda, nejvyšší představitel Labouristické strany Clement Attlee, které poté vedl závěrečná jednání jménem Velké Británie místo něho.
Stejně jako dosáhlo území zisků v Pomořansku a ve Slezsku, Polsko získalo rovněž část bývalého německého Východního Pruska, o něž se rozdělilo se Sovětským svazem. Hitlerovo Vlčí doupě v Rastenburgu se tím pádem ocitlo na polském území. Východní oblasti předválečného Polska, včetně převážně polských měst Vilna (dnešního litevského Vilniusu) a Lvova naopak přešly pod svrchovanost Sovětského svazu. Stejně jako bylo několik miliónů Němců přesunuto z nového Polska do Německa, milióny Poláků byli zase přesunuty z nového Ruska na západ do Polska; mnozí z nich byly usídleni na území jež bylo odňato Němcům, a německá východní města byla přejmenována: Stettin na Szczecin, Breslau na Wroclaw, Kolberg na Kolobrzeg, Allenstein na Olsztyn a Rastenburg na Ketrzyn.
Když bylo Němcům a jejich Spojencům na konci 1. světové války dovoleno, aby místo bezpodmínečné kapitulace podepsali příměří, následovala jednání o mírových podmínkách. V jejich průběhu se však vítězům přesto podařilo účinně vnutit poraženým státům své podmínky. Pod rouškou dojednaného míru došlo k odnětí různých území, zajištění reparací a rozpuštění armád. tento mír však brzy začal být odsuzován jako 'diktát' a političtí agitátoři, mezi nimi Hitler, prostřednictvím těchto obvinění rozněcovali silný nacionalismus. Spojenci však tentokrát byli odhodláni, že nedopustí, aby se taková situace znovu opakovala, a proto trvali na bezpodmínečné kapitulaci. Hranice a podmínky, jež měly platit v poválečném světě, se neměly stát předmětem jednání ani debat s těmi, kdo byli poraženi. Spojenci doufali, že díky uplatnění takového postupu se v Postupimi nebude opakovat, co považovali za omyly a slabosti Versailleské konference. Němci nesměli mít za to, že je u jednacího stolu zradili vlastní vyjednavači; v Postupimi byla jednání vedena bez přítomnosti jediného zástupce Německa."

Protože jsme si říkali průběžně o přípravě svržení atomové bomby, poslechněme si ještě na závěr, co o shození Little Boy, ve své knize - Druhá světová válka - napsal britský historik Gilbert, cituji:

"V nočních hodinách 5. srpna 1945 vzlétlo 7 skupin amerických bombardovacích letounů, které měly za úkol bombardovat Japonsko. Celkem 30 bombardérů letělo v noční tmě shodit miny do vod Vnitřního moře, cílem 65 bylo město Saga, 102 mělo shodit zápalné pumy na Maebaši, 261 mělo zaútočit na oblast Nišinomija - Mikage, 111 jich směřovalo na Ube, 66 letělo na Imabary a 1 bombardovací letoun s doprovodem dvou dalších letadel mířil na Hirošimu.
Poslední uvedený úkol byl označen krycím názvem Operace Centreboard. Jeho plnění bylo zahájeno ve tři čtvrtě na tři ráno 6. srpna 1945, kdy z ostrova Tinianu v Marianách vzlétl bombardér typu B - 29 Superfrotress, nesoucí název ´Enola Gay´, jenž byl speciálně upraven, aby mohl nést atomovou bombu. Pět a půl hodiny poté, ve čtvrt na devět ráno japonského času, shodil atomovou bombu na město Hirošimu. Na bombě bylo mimo jiné vzkazy určené nepříteli neumělou rukou načmáráno: 'Námořníci z Indianopolisu pozdravují císaře.'
Velitel letounu ´Enola Gay´, kapitán Robert A. Lewis, uviděl mohutný oslepující záblesk výbuchu a ostatní členové posádky slyšeli, že vykřikl: 'Panebože, podívejte se, jak ta svině řachla!' V tom okamžiku bylo zabito 80 000 osob a více než 35 000 dalších utrpělo zranění.
Z 90 000 budov, jež v okamžiku výbuchu stály v Hirošimě, jich bylo 62 000 zničeno. Ze 200 lékařů ve městě jich 180 zahynulo, nebo utrpělo vážná zranění. Z 55 nemocnic a středisek první pomoci ve městě zůstaly v provozu pouhá 3 zdravotnická zařízení. Z 1 780 zdravotních sester se mohlo starat o nemocné méně než 150. Několik amerických válečných zajatců, které zadržovali v hirošimském hradě od té doby, co byli 8 dnů předtím sestřeleni nad městem, rovněž zahynulo. Město hořelo. 'Začínám počítat požáry,' zaznamenal ve svých vzpomínkách štábní rotmistr Caron.
'Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest.... čtrnáct, patnáct... to nejde. Je jich moc a nedají se spočítat.'
'Je to docela fantastické', vyjádřil své pocity další člen posádky Jacob Beser a dále dodal: 'Tak úžasná úleva!'."

V Hirošimě nastala skutečná zkáza, kterou rozpoutala svržená atomová bomba. Na následky spadu a zvláště pak ozáření umírali další lidé ještě desítky let. Gilbert někde ke konci kapitoly dodává, cituji:

"V roce 1986 byl v Hirošimě odhalen obětem symbolický pomník a na něm je uveden celkový počet 138 890 identifikovaných obětí. A lidé umírali ještě téměř padesát let po svržení atomové bomby na město."

Poté ještě následovaly Norimberské procesy s nacistickými válečnými zajatci, viz zde na Palbě od Lorda:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=16&t=266

Tímto mementem končím Západní frontu - kapitolu XVI. - Do Německa 1945.
Nyní si dám přibližně dva až tři měsíce na to, abych prostudoval podklady pro pokračování - Východní fronta po Bagrationu, včetně Bagrationu, dále pak - léto, podzim a zima 1944 až do 9. května 1945.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=2701