Při úvahách o strategii Spojenců - "kde se vylodí" - museli vzít Němci v potaz různé možnosti.
Když Spojenci spouštěli "Operaci FORTITUDE" využili jako prvořadou zbraň své silné letectvo. Zavedli operační režim, kdy prakticky na 1 průzkumný let nad Normandií připadly 2 průzkumné lety nad Calaiskou úžinou a na 1 tunu bomb svržených na pobřežní baterie na západ od Le Havre připadly 2 tuny bomb svržené na pobřežní baterie severně od něj. Když bombardovaly hustou francouzskou železniční síť bylo prakticky 95% všech bomb shazováno proti cílům severně a východně od řeky Seiny, která se vlévá pod Le Havrem do kanálu La Manche.
Celý dojem z klamné činnosti spojeneckého letectva byl Spojenci ještě zvyšován informacemi, které získávala Luftwaffe při vlastním průzkumu, nebo je Němci získávali radiovým odposlechem, či ze zpráv od Brity řízených špionů z Anglie. Britové těmto řízeným špionům předávali takové zprávy, které potřebovaly k Němcům dostat. S klamnými operacemi začali důstojníci COSSAC již od roku 1943, již v tomto roce totiž mělo dojít k invazi a klamné operace měly vyvolat dojem, že násilnou obojživelnou operaci právě v tomto roce 1943 Spojenci určitě spustí...!
V Doveru Britové vybudovali " fiktivní Hlavní stan velení obojživelné operace" a přímo na útesech naproti francouzskému přístavu a městu Bologna byla viditelně a demonstrativně vybudována přečerpávací stanice pro jedno z potrubí určených k přepravě PHM přes kanál La Manche ( Operace P.L.U.T.O.
- jednalo se o ropovod, který běžel z Lepe přes Solent a ostrov Wight a pak přes kanál La Manche do Francie. P.L.U.T.O. bylo tvořeno 7,5 cm v průměru svařovanou ocelovou trubkou, která měla dostatečnou flexibilitu, aby mohla být dodána k natažení ve velmi velkých bubnech.
Obrovské bubny připomínaly obrovské bavlněné kotouče - jejich jméno bylo HMS Conundrums - HMS Hádanky týden, nebo HMS Týdenní Hádanky - řekl mě Překladač.. . Každý z těchto bubnů byl 27,4 m dlouhý a 15,8 m v průměru
a nesl 70 kilometrů potrubí.
Potrubí, přetažené v bubnech přes La Manche
, bylo nakonec ve finále dlouhé 770 mil a dodalo armádě Spojenců 172 milionů galonů paliva. http://www.combinedops.com/pluto.htm
).
Na anglickém jihovýchodním pobřeží byly postaveny fiktivní vojenské stanové tábory a automobilová depa. Na některých částech pláží byly břehy betonovány, čímž vznikl dojem, že zde budou přímo z pláží najíždět vozidla na vyloďovací plavidla. Skutečně se pak i některé divize, se kterými se počítalo pro vyloďování v prvé vlně, přemístily, ale do prostoru Calaiské úžiny.
V přístavech na jihovýchodním pobřeží a v ústí řeky Temže, se shromažďovala falešná vyloďovací plavidla, na letištích v Kentu a ve východní Anglii se objevily atrapy kluzáků, bombardérů a na okolních loukách a u lesů se shromažďovaly atrapy tanků a na silnicích se simuloval velký provoz vojenských kolon - viz zde u Č 9:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5270
Že se hlavní invazní síly soustřeďovaly na jihovýchodě Anglie ještě více posílila klamná radiová komunikace Britů. I když bylo hlavní velitelství Montgomeryho 21. Skupiny armád poblíž Portsmouthu, byly všechny radiové depeše odtud odesílány buď jízdními spojkami, nebo telefonem do Kentu a teprve odtud byly k jednotkám vysílány radiem. O tom, že se Britům dařilo svědčí i týdenní hlášení zaslané maršálu Rundstedtovi polním maršálem Rommelem, když mu sděloval, cituji:
"Formování spojeneckých útočných sil v jižní a jihovýchodní Anglii je opětovně potvrzeno Montgomeryho velitelstvím jižně od Londýna."
O dalším radiovém triku, který Spojenci Němcům vnutili, jsme již říkali - dvě armády druhého invazního sledu - kanadská 1. A a americká 3. A - jsou prý ve skutečnosti určeny pro vylodění v Calaiské úžině, jako ten první sled. Říkali jsme, že dojem byl ještě zesílen, když se Němci dozvěděli, že této americké 3. A před Calaiskou úžinou velí americký generálporučík George S. Patton, který ukázal svou sílu na Sicílii. Němci došli k závěru, že ten nejlepší generál musí vést hlavní útok.
V únoru, březnu a dubnu 1944 přicházely z Francie pro depeši ULTRA zprávy, že plán na oklamání Němců se daří. Vždyť německá 15. A, která byla umístěna východně od řeky Seiny, byla neustále přednostně posilována. Během řečených třech měsíců byl počet německých pěších divizí severně od řeky Sieny zvýšen z 10 na 15 divizí. Právě jen v těchto místech, tedy mezi přístavem a městem Le Havrem, které leží u ústí řeky Seiny a Calaiskou úžinou, byli Němci schopni zaujmout a vybudovat hloubkovou obranu, která měla také druhou linii tvořenou pěšími divizemi, které zajišťovaly ty divize, které držely pobřeží. V Normandii a na Cotentinském poloostrově tohle možné nebylo. Ze všeho plynulo, že německé velitelství naprosto vážně neuvažuje o nějaké možnosti, že by se Spojenci vylodili jižně od řeky Seiny mezi Le Havrem a Cherbourgem - žádné posily nebyly totiž odesílány.
Jenomže takto ideální stav nevydržel dlouho. Již v prvním týdnu měsíce května 1944 zpozoroval letecký průzkum Spojenců, v prostoru mezi řekou Seinou a Loirou, mimořádně silný provoz na železnicích. Letecký průzkum a hlášení agentů z Francie začaly tvrdit, že je v běhu rozsáhlé přeskupování německých záloh v Atlantickém valu, když velká část jednotek směřuje k Normandii. Zpřesněný průzkum ukázal, že například německá 21. td se přesunuje z Rennes v Bretani do oblasti Caen-Falaise, tedy k plážím, na které v rámci "Operace OVERLORD" měla zaútočit britská 2. A. Také německá tanková divize Panzer Lehr, která se vracela z Maďarska, již nemířila do prostoru svého původního rozmístění kolem Verdunu, ale do oblasti Chartres-Lemans-Chateaudun, tedy jenom pouhý den cesty od důležitého města pro Spojence - Caen. Všechny zlověstné pohyby německých jednotek vyvolávaly u Spojenců zděšení, neboť Němci do těchto prostorů své td neumísťovali. Před květnem 1944 tvořila tankové zálohy v Normandii jen 12. td SS (generál Meyer do 12.6.1944, poté generál Witt), která byla dislokována kolem Liseux. A náhle - počátkem května 1944 se mezi Seinou a Loirou nacházely tři nejlépe vyzbrojené td Rundstedtových sil (12. td SS, Panzer Lehr - generál Bayerlein a 21. td - generál Feuchtinger) a čtvrtá - 116. td (generálporučík Gerhard Graf von Schwerin) - se rozložila podél řeky Seiny nedaleko od Paříže.
Vše nasvědčovalo tomu, že Němci v květnu 1944 odhalili spojenecké záměry, což ještě utvrdilo další posílení v Normandii, když sem dorazila německá 91. pěší divize speciálně vycvičená na boj s výsadkáři a také 6. paradesantní pluk přímo z Německa, které původně směřovaly do Bretaně a v polovině května je Němci rozmístili přímo na Cotentinském poloostrově. Cotentinský poloostrov bylo místo, kde měly seskočit dvě americké vzdušně-výsadkové divize - 101. vzdušně-výsadková divize a 82. vzdušně-výsadková divize( bude ještě samostatné pojednání). Ve stejnou dobu Spojenci zjistili, že se německá 5. paradesantní divize přesunula do okolí Rennes a francouzští agenti hlásili, že německá 17. divize pancéřových granátníků SS, umístěná kolem Poitiers, se připravovala k přesunu na sever, tedy také do Normandie. Vše vyvolalo v SAEF poplach a důstojníci zoufale hledali odpověď na otázku zda "Operace FORTITUDE" nebyla prozrazena a kolikže vlastně toho maršál Rundstedt ve skutečnosti ví...!!!
Průzkumy se daly do práce a v několika dnech zjistily, že všechna německá opatření a přesuny záloh nejsou nějakým výsledkem přesných německých informací, ale že se jedná o "Hitlerovy intuice", které se snaží alespoň nějak důstojníci Rundstedtova štábu Západ naplnit.
Bylo zjištěno, že německé štáby Západ stále vycházejí z odhadu, že Spojenci se vylodí svým Hlavním úderem severně od řeky Seiny v Calais, ale že může předcházet nějaký malý diverzní útok s vyloděním - na odlákání mobilních záloh - v Normandii.
Ono vůbec historie oné doby se zabývá spekulacemi a Hitlerovými intuicemi před vyloděním, mnohdy se hovoří o jeho intuicích různě, řekněme si některé Hitlerovy úvahy, které se v oné době snažili mnozí důstojníci štábu "nějak" plnit...
Hitler prý začátkem roku 1944 dokonce věřil, že k hlavnímu vylodění dojde v Dánsku, aby záhy změnil názor a již 20. března 1944 prohlásil, cituji:
"Vylodění je proveditelné na každém úseku naší fronty, snad s výjimkou míst, kde je pobřeží pokryto útesy. Nejvhodnější, a proto také nejohroženější jsou oblasti dvou poloostrovů na západním pobřeží, cherbourgského a brestského. Jsou velmi lákavé a nabízejí nejlepší příležitost k vytvoření předmostí, které lze systematicky rozšiřovat."
Nakonec prý Hitler ve svých štábech před vyloděním tvrdil, že Spojenci provedou odlehčovací akce a vylodění proti Biskajskému a Středomořskému pobřeží. Prý i maršál Rundstedt Hitlerův názor sdílel až do dubna 1944, ale protože na začátku května 1944 začali v Itálii Spojenci velkou jarní ofenzívu - "Operace DIADEM", Č 82, viz. zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5074
došel i maršál Rundstedt k přesvědčení, že odlehčovací útok Spojenci provedou v Bretani a žádal stažení všech německých vojsk, kromě policejních sil z oblasti jižně od Loiry. Domníval se totiž, že Spojenci budou příliš zaměstnáni v Itálii a nebudou se moci nějak rychle vylodit v jižní Francii (měl pravdu, vylodění v jižní Francii bylo přeloženo až na srpen 1944). Rundstedt trval na tom, aby všechny německé síly na západě byly soustředěny na lamanšském pobřeží, aby mohly čelit všem uskupením spojeneckých armád, které se nacházely v jižní Anglii. A z vojenského hlediska šlo o naprosto logický závěr. Jenomže tady byl Hitler a jeho intuice, který maršálovy závěry odmítl. Hitler, jak víme, nechtěl nikdy nikde dobrovolně ustoupit a nechtěl ani zde na okupovaném území jižní Francie zmírnit kontrolu, nějakým stažením jednotek, což by mělo, dle něho, katastrofální následky. I zde však měl Hitler trochu pravdy, neboť právě oblast jižně od Limoges a Lyonu byla hlavní operační základnou makistů - jedné z nejaktivnějších složek Francouzského hnutí odporu.
A Hitler nechtěl tehdy riskovat vypuknutí otevřeného povstání, když by začal stahovat jednotky. Počátkem května 1944 proto generál Jodl informoval maršála Rundstedta a jeho velitelství, že Hitler je stále více znepokojen možností spojeneckého vylodění v Normandii a Bretani a že přikládá oblasti Cherbourgu zvláštní důležitost. Rundstedtovo velitelství Západ proto má učinit všechna možná opatření, při kterých však nesmí "sáhnout" na nasazení záloh OKW, když bude prostor posilovat.
A právě proto došlo k zmiňovanému přesunu německých divizí, které jsme si popsali výše.
Tedy žádné prozrazení "Operace FORTITUDE", ale jen částečné plnění "Hitlerovy intuice....".
