XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 55.

[michan]

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 55.

Na plážích oblasti GOLD



Na plážích oblasti GOLD, v podúseku KING, což byla východní část vylodění britské 50. pěší divize, se podařilo spojeneckým válečným lodím zničit německou obranu mnohem lépe, než se to podařilo v podúseku JIG u le Hamelu. Tady se podpůrná plavidla, která vyloďovala 69. pěší brigádu, druhou z britských brigád, které se "v První vlně" vyloďovaly, dostaly až ke břehu, když děla jejich přímé podpory střílela nad hlavami pěšáků. Německá obrana před vyloďující se britskou 69. pěší brigádou byla velmi silně paralyzovaná. Výsledkem těžké palby bylo, že vesnice la Riviére byla v troskách. Jen z nějakých neznámých důvodů tam unikl zásahům západní výběžek, což znamenalo, že 5. prapor Eastyorgshireského pluku, který se snažil rychle dosáhnout úkrytu za vlnolamem, odtud dostal zničující palbu. Z těchto míst střílelo jedno německé univerzální dělo 88 mm z masivní železobetonové pevnůstky, které vyřadilo i 2 tanky Churchill AVRE dřív, než podpůrný Sherman "Krab", který využil toho, že 88 mm dělo nemohlo obrátit hlaveň v dostatečném úhlu. "Krab" se přiblížil na vzdálenost necelých 100 metrů a zasáhl přímo střílnu německého děla. Když byl bunkr umlčen, začala se hroutit německá obrana, ale boje o la Riviére probíhaly v pobořených ulicích ještě 2 hodiny, než byli Němci vytlačeni. Bez vážnějších potíží však západně od la Riviére pronikal vpřed britský 6. prapor z 69. pěší brigády.


Mapa v první vlně vyloděné 69. pěší brigády a 231. pěší brigády v oblasti GOLD

Jen jednu rotu na chvíli zastavila střelba z dvou německých bunkrů a opevněného domu, kde byli ukryti i ostřelovači za zdí vlnolamu. Okamžitě sem přispěchaly 3 tanky AVRE 6. pluku britské 79. tankové divize( Speciální vozidla 2. světové války, včetně tanků AVRE viz zde od TonyHazard
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=241&t=2492).
Jeden z bunkrů vyřadila střela z moždíře a s druhým bunkrem si poradila pěchota. V dané chvíli však Němci dobře bránili masivní zdi vlnolamu, když nepřestávali střílet a házet granáty a britští pěšáci je nemohli obejít. Pak došla trpělivost veliteli speciální skupiny tanků. Poručil jednomu AVRE, aby dál ostřeloval opevněný dům a s dvěma dalšími tanky vyrazil po pláži přímo proti vlnolamu. Tanky AVRE je na hranici možností překonaly a na druhé straně z výšky 120 centimetrů dopadly na zem nepoškozeny. Obrátily své hlavně proti německým vojákům, kteří jen s vytřeštěnými zraky sledovali mimořádnou akci obou britských tanků. Neuplynulo ani pár vteřin a britská pěchota zase pokračovala v postupu - kdo z německých obránců podívanou přežil - utekl.
Bylo 9 hodin 30 minut, když pěchota obsadila strategicky významný hřeben, asi 1,5 km ve vnitrozemí a spolu s tanky zde nastupoval do útoku i 7. prapor z britské 69. pěší brigády, který útok podpořil. Útok nabral na síle, když sem kolem 11,00 hodin dopoledne dorazila z Druhé vlny britská 151. záložní brigáda ze stejné britské 50. pěší divize. Asi za hodinu, tedy okolo 12,00 hodin se začala vyloďovat poblíž Hable de Heurtot i britská 56. samostatná brigáda, která byla dočasně podřízena také veliteli 50. pěší divize, generálmajoru G. A. H. Grahamovi.


Mapa vylodění brigád První a Druhé vlny

V celkovém postupu došlo k mírnému zpoždění, ale během dopoledne se podařilo vyčistit několik průchodů v podmořských překážkách a také bylo vyčištěno a upraveno 7 průchodů přes pláže do vnitrozemí. Připravenost průchodů znamenala, že doprava dalších jednotek do vnitrozemí pokračovala bez potíží a plynule a ve 12 hodin 30 minut byly na břehu již všechny čtyři brigády z 50. pěší divize. Po poledni bylo britské předmostí v oblasti GOLD 4 km hluboké a 5 km široké a zatím mu v rozšíření bránila jen německá posádka v le Hamelu, která se stále ještě držela.


Letecký pohled na oblast pláží GOLD

Britům se podařilo zničit německou obranu a obsadit Le Hamel až v 16,00 odpoledne. Historická literatura ve všech desetiletích, všech států popisující GOLD zde připomíná, že obrana praporu německé 352. pěší divize, který v oblasti Le Hamel, ale i celá 352. pěší divize v celém Atlantickém valu bojovaly velice houževnatě. Všude prý se německá 352. pěší divize bránila stejně tvrdě a houževnatě jako v oblasti amerických pláží OMAHA.
Když však Britové u Le Hamelu porazili rotu a pak i prapor z 352. pěší divize a zajistili si východní křídlo své oblasti GOLD, mohl britský 1. prapor hampshireského pluku obrátit svůj útok na západ. Podporována tanky, podporována palbou britských torpédoborců a i menších plavidel, začala britská pěchota pronikat až do 21,00 hodin večer více než 3 kilometry, do dobře opevněného německého pobřeží. Britská pěchota se rozlila po celém předmostí GOLD. Přitom obsadila Arromanches a vyhnala Němce z vrcholů všech útesů, které dominovaly krajině a pro Brity důležitým kotvištím na moři. Těmito útoky Britové získali německé obranné opěrné body. Postupně si zajistili i západní předmostí svého 30. sboru dle plánu, byl tak zabezpečen prostor, který velice nutně potřebovali k vybudování jednoho z umělých přístavů "MULBERRY B", situovaného právě do pobřežních vod u Arromanches.
Hlavní nápor celého britského 30. as měl 6. června směřovat na jih a na jihozápad. A tak také do večera "Dne D" britská 56. brigáda postoupila o 10 km do vnitrozemí a zabránila německým jednotkám zformovat svou obrannou linii na vyvýšenině mezi mořským pobřežím a městem Bayeux. Dokonce hlídky z britské 56. brigády vstoupily do severovýchodního předměstí Bayeux. Britská 151. brigáda byla ve 20 hodin 30 minut večer u důležité silnice Bayeux-Caen, kterou ovládala svou palbou. Na jejím levém křídle se na noc rozložila britská 69. brigáda, která bojovala od časných ranních hodin, když za bojů postoupila 10 km od pobřeží, na kterém se vylodila. Byl to skutečně velký úspěch, neboť v odpoledních hodinách musela 69. brigáda svádět urputné boje s protiútoky dvou německých praporů z 915. pěšího pluku, 352. pěší divize (o těchto protiútocích hovoříme u pláží v oblasti OMAHA), které jí zde zastoupily cestu. Víme, že se jednalo o zálohy 352. pěší divize, které byly skoro zničeny, velitel "Bojové skupiny Mayer" byl zabit a jen asi 100 vojáků ze dvou praporů se stáhlo za řeku Suelles.
Když se setmělo, bylo předmostí britské 50. pěší divize v oblasti pláží GOLD 10 km široké a 10 km hluboké. Sice se ještě britské prapory stále nacházely 4 až 5 km zpět od linie, kterou stanovil plán "Operace OVERLORD", ale plán je plán a skutečnost bývá jiná. Důležité bylo, že bitva o město Bayeux byla do noci "Dne D" prakticky vybojována a již nehrozilo nebezpečí, že by Němci použili důležitý dopravní uzel k přesunu svých sil, tedy i ke svým protiútokům do zatím nejvíc zranitelných míst - do oblasti amerických pláží oblasti OMAHA.
Do večera se také podařilo na východním křídle britské 50. pěší divize navázat kontakt s další oblastí, oblastí JUNO, kde si velmi dobře počínaly kanadské jednotky z britského 1. as (za chvíli bude o JUNO řeč). Již večer se podařilo oblast GOLD a JUNO spojit, ale na západ od GOLDU, s OMAHOU, zůstával ještě 11 km široký pruh neobsazeného pobřeží.

Mezi JUNO a OMAHA zaútočila ráno 47. Skupina Commandos britské námořní pěchoty s cílem obsadit Port en Bessin, což byl malý, ale velice důležitý rybářský přístav ležící na hranici americké a britské oblasti.
Hlavní obranu přístavu Port en Bessin tvořila 3 silně opevněná německá postavení.


Vpravo ze strany Spojenců, od Británie, od hlavních pláží, je Port en Bessin, kam útočila 47. Skupina Commandos

Němci je vybudovali se všemi znalostmi roku 1944. Obranná postavení byla chráněna především proti úderu z moře a proto se britští Commandos rozhodli napadnout Němce z týlu, z vnitrozemí, i když to znamenalo, že budou muset po vylodění překonat prostory 14 km nepřítelem obsazeného terénu.
Původní plán pro 47. Skupinu Commandos říkal, že se měli vylodit u Le Hamel. Kdo si dával pozor ví, že Le Hamel byl silně opevněn. Když se Commandos, jejich výsadkové čluny blížily k pobřeží, spustili proti nim Němci tak těžkou palbu německých baterií z Longues, že výsadkové čluny musely vylodění posunout o 1,5 km na východ. Přesunutím vznikly jiné problémy - podmořské překážky a miny si mezi výsadkovými čluny vybraly daň. Ze 16ti výsadkových člunů jich bylo 5 potopeno na minách a ostatní výsadkové čluny byly tak poškozeny, že je příslušníci Commanods také opustit a zanechat na místě.
Když britští Commandos opustili své čluny, ostřelováni německými kulomety, prodírali se ke břehu většinou jen s lehkou výzbrojí, kterou se jim podařilo zachránit z potápějících se plavidel. Zápisy hovoří o tom, že neztráceli "šibeniční humor", zaznamenán byl výrok jednoho z nich, který mezi palbou německých kulometů na ostatní volal, cituji:

"Zdá se, že tady moc vítáni nejsme, asi jsme vstoupili na vyhrazenou soukromou pláž!"

Při vylodění zahynulo 34 vojáků Commandos a zbylých 300 zahájilo postup do vnitrozemí a na západ k Port en Bessinu.
Bylo 8 hodin ráno, když speciální jednotky obsadily vesnici St. Come de Fresne mezi Le Hamelem a Arromanches a neustále pronikali dál. Po cestě umlčely, potichu, několik kulometných postavení. Znamenalo to, že příslušníci Commandos měli příležitost si z německého arzenálu doplnit ztracenou výzbroj, kterou díky zvláštnímu výcviku příslušníci speciálních jednotek dobře ovládali. Zvláště důležité pro Commandos byly německé kulomety Mg 34 a munice.
Když se přiblížila tma, obsadili Commandos strategickou kótu 72, která se nacházela jižně od Port en Bessin.

[michan]

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 56.

Časně ráno dne 7. června 1944, po ostřelování lodními děly, po útoku stíhacích bombardérů, které zaútočily raketami, přešli Commandos do útoku na německou obranu v přístavu Port en Bessin. Před útokem vytvořilo britské polní dělostřelectvo kouřovou clonu pod jejíž ochranou příslušníci speciálních jednotek zaútočili. Němci se před, a i v Port en Bessinu, tvrdě bránili.


Letecký snímek přístavu v Port en Bessin

I když se Commandos podařilo rychle dobýt dvě hlavní obranná postavení, třetí obranné postavení, to nejsilnější, se stále bránilo. Němci zde v obraně využili i protiletadlová děla, umístěná na lodích kotvících v přístavu. I když Britové při prudké zteči pronikli do vnitřního pásma německé obrany, a to dvakrát, byli prudkými protiútoky Němců vždy vyhnáni. Prudké boje pokračovaly celý den i noc 7. června a teprve 8. června ráno ve 4 hodiny, byl německý odpor zlomen a velitel německé obrany, se svými 300 muži, kteří boj přežili, se vzdal. V době, kdy probíhaly právě popsané boje, napadli Němci posádku, kterou Commandos zanechali na kótě 72. Útok podporovaný minomety znamenal, že Němci Commandos vytlačili z kóty 72 a zdecimované oddíly Commandos se musely stáhnout do Port en Bessinu. Když Britové dobyli Port en Bessin, zaútočili opět na kótu 72, kterou předtím ztratili. Byli velice překvapeni, že na kótě 72 již Němci nebyli. Když Němci zjistili, že Port en Bessin padl do rukou Britů, stáhli se dál do vnitrozemí. Během několika dní (mezi 12. a 13. červnem 1944) jednotky britských Commandos postoupily dál a navázaly kontakt s Američany, kteří přicházeli od západu z úseku OMAHA, čímž bylo spojeno celé předmostí v Normandii.

Pláž JUNO - kanadská pláž, hodina H - 7,45; 7,55.

Na pláž JUNO a SWORD útočil v "Den D" britský 1. as generálporučíka J. T. Crockera, který se skládal z kanadské 3. pěší divize (na pláže oblasti JUNO) a z britské 3. pěší divize (na pláže SWORD). Mapu všech tří oblastí britských pláží viz zde:



Již jsme si řekli, že východní křídlo zajišťovala po půlnoci britskému 1. as, mezi Caenským kanálem, řekou Orne a řekou Dives, britská 6. vzdušně-výsadková divize.
Úkol britského 1. as zněl, že z oblasti úseku JUNO měla nejhlouběji proniknout kanadská 3. pěší divize, která měla zaútočit až ke "Carpiquetskému letišti", které bylo od moře vzdáleno 18 km, západně od města Caen.



Úkol dle plánu "Operace OVERLORD" pro britskou 3. pěší divizi vyloděnou v oblasti SWORD zněl - obsadit město Caen. Montgomery zde zadal pro britský 1. as velice náročné úkoly( jak si popíšeme nesplnitelné úkoly v zadaném čase). Navíc se obě spojenecké divize měly v prvním sledu vyloďovat nejpozději ze všech divizí v Normandii, což znamenalo, že německá obrana už bude určitě probuzena a Britové a Kanaďané museli očekávat nejsilnější nepřátelský odpor. V místě vylodění obou divizí byla zrádná skaliska vybíhající do moře a vznikající přílivové vlny vytvářely přirozenou překážku. Proto musely obě divize zahajovat vylodění až hodinu a půl po rozednění. Skalní výběžky natolik členily vyloďovací prostory britského 1. as, že zde vlastně byly jen dvě vhodné pláže pro výsadek, od sebe vzdálené 8 km.
Německou obranu odhadovaly spojenecké zpravodajské služby mezi řekami Seulles a Orne maximálně tak na dva až tři prapory 716. pěší divize, posílené nějakými dalšími prapory neznámé kvality, které mohly být v blízké záloze...
Spojenci netušili, že největší nebezpečí a také hlavní síla Němců v tomto prostoru byla německá 21. td. Spojenci přesnou dislokaci německé 21. td neznali, předpokládali, že je umístěna jihovýchodně od Caen, což vypozorovala, z předchozího cvičení německé td, průzkumná letadla, která viděla stopy tankových pásů, vyfotografovala je a v Anglii byly vyhodnoceny. Němcům měl ztížit situaci - i v nasazování případných tanků - právě výsadek 6. vzdušně-výsadkové divize. Pro britský 1. as bylo nejdůležitější rychle obsadit vyvýšeniny mezi Caen a pobřežím a rozmístit na nich dělostřelecké baterie. Bylo totiž jasné, že v prvních hodinách ani Kanaďané, ani Britové nevysadí tolik svých tanků, aby byly schopni odolávat útoku jedné německé tankové divize. Navíc tehdy Spojenci netušili, že hrozí i další nebezpečí, že Němci mají k úderu připravenou i 12. td SS mezi Evereux a Gacé, která mohla při rychlém přesunu do oblasti Caen dorazit už v odpoledních hodinách dne 6. června...
Britský velitel 1. as generál Crocker tušil, že u Caen není něco v pořádku a tušení bylo správné, neboť jak se ukázalo, a svědčí o tom zápisy - podle záznamů Rommelova velitelství - 21. td měla 146 tanků a 51 SHD, německá 12. td SS měla 177 tanků a 28 SHD. Tušení generála Crockera a právě popsaná skutečnost z německých zápisů, oslabovaly naději, že úkol v okolí Caen - obsazení města v "Den D" - bude splněn!
Jedinou nadějí bylo, že se obě divize rychle vylodí a dosáhnou Caen dřív, než by tam dorazila německá 21. td.
Nebezpečí německých td prý generálporučík Crocker tušil od května a kladl jednotkám 1. as na srdce, že před setměním "Dne D" by mělo být Caen obsazeno, nebo alespoň "účinně střeženo" tím, že nejméně jedna brigáda posílená dělostřelectvem zaujme pevná postavení severovýchodně od Benouville a Caen.
Přestože tušil a připravoval jednotky, nevěděl generál Crocker, že značná část německé 21. td, kromě tanků a SHD, je již umístěna v Caen a v jeho těsné blízkosti. Totiž na Rommelův příkaz byl protiletadlový prapor z 21. td přesunut do města Caen a z jejích 4 motorizovaných pěších praporů se již jeden prapor nacházel na západním předmostí Caen. Druhý prapor chránil východní přístupy, třetí prapor spolu s 24 ks 88 mm protitankového praporu byl umístěn na hřebenu Périers Rise, tedy pouhých 5 km od pobřeží, na kterém se měla britská 3. pěší divize vylodit. Rozmístění děl mělo ztížit očekávaný britský výsadek a svou důležitou roli mělo sehrát i počasí.
Crocker chtěl do večerních hodin "Dne D" dosáhnout toho, aby jeho jednotky 1. as město Caen alespoň "účinně střežily", k čemuž potřeboval počasí zajišťující klidné a plynulé vylodění co největšího množství vojsk a techniky. Navíc nutně potřeboval maximální podporu děl z válečných lodí.

Oblast JUNO byla rozdělena na 3 podúseky - LOVE, MIKE a NAN.
Samotné vylodění v oblasti JUNO mělo být provedeno, a bylo provedeno, v podúsecích MIKE GREEN, MIKE RED, NAN GREEN, NAN WHITE a NAN RED.
Vylodění v oblasti JUNO měla na starosti zcela kanadská 3. pěší divize pod velením generálmajora R. F. L. Kellera posílená o kanadskou 2. samostatnou tankovou brigádu.

Většina historických popisů nikdy nezapomíná říci, že Kanaďané měli co Němcům odvádět, a že 2 roky čekali na odplatu za 3 000 kanadských vojáků zabitých a zraněných při útoku na Dieppe v roce 1942.

Úsek pláží v oblasti JUNO se nacházel napravo a nalevo od malého přístavu Courseulles u ústí řeky Seulles, které chránila početná úskalí v podobě překážek s minami, ukrytá v pobřežních vodách. Proto byla oproti GOLDU hodina vylodění posunuta ze 7,30 na 7,45, aby příliv zvedl vodní hladinu na výši umožňující výsadkovým člunům přirazit k pobřeží bez nebezpečí proražení přídě, nebo dna.
Protože pláže oblasti JUNO byly dostatečně široké pro vylodění dvou brigád vedle sebe, vyloďovaly se kanadská 7. brigáda u Courseulles a kanadská 8. brigáda u Berniéres. U Courseulles v 7,45 a u Berniéres v 7,55. Určité zpoždění znamenalo, že demoliční oddíly měly méně času k vyčištění průchodů v podmořských překážkách a příliv byl již natolik vysoký, že většina člunů přistávala ještě mezi podmořskými překážkami.
Vylodění Kanaďanů na JUNO.



Vylodění bylo všechno jiné, než hladké. Příliv způsobil, že kanadští vojáci se vyloďovali v pásu hustě zaminovaných překážek a měli ztráty na lidech i na technice. Přesto se hovoří o nízkých ztrátách na lidech, ale s loděmi to tak dobré nebylo.


Kanadští vojáci se vyloďují v oblasti JUNO

Jako příklad je uvedeno, že u jednoho kanadského praporu, který měl 24 člunů, jich bylo 20 vyřazeno většinou po nárazech na miny. Číslo celkového vylodění v oblasti JUNO říká, že z 306 výsadkových plavidel užitých 6. června ráno jich bylo zničeno, nebo poškozeno 90.
Záměr vylodit první tanky a pak pěchotu se ani na JUNO nepodařil. Německá obrana přežila nejen noční letecké bombardování, ale i ranní lodní ostřelování. Většina bomb a granátů dopadala až za pobřežní opevnění a opožděné vylodění znamenalo, že Němci byli na útočníka připraveni. Německá obrana, která byla dlouho předtím budována, znamenala, že po obou stranách ústí řeky Seulles byly železobetonové bunkry s osvědčenými 88 mm děly a mnoho kulometů. Útočící Kanaďané museli postoupit přes otevřené pláže a navíc pak překonat vysokou zeď vlnolamů. Pro postupující kanadskou pěchotu byla připravena hustá minová pole. Později bylo zjištěno, že na východní části pláže němečtí ženisté umístili 14 000 min.
U ústí řeky Seulles, v místě hranice podúseků MIKE a NAN, zaútočila kanadská 7. pěší brigáda za podpory DD tanků, které byly vyloděny pouhých 800 metrů od břehu. Vylodění kanadští pěšáci a tankisté likvidovali hlavní německé opěrné pláže více než hodinu, postup se zpomalil, neboť i speciální obrněná vozidla dorazila až půlhodinu na to, co první úderné jednotky vstoupily na břeh a vyčištění průchodů přes minová pole se zákonitě zpozdilo.
Kanaďané ve svých zápisech hovoří o tom, že i u nich v oblasti JUNO byli Němci šokováni objevením DD tanků. Jednomu takovému DD tanku velel kanadský seržant Leo Gariepy, který o svém největším zážitku v životě řekl, cituji:

"Víc náhodou než úmyslně došlo k tomu, že se můj tank ocitl při plavbě k pobřeží v čele ostatních. Cestou jsem byl překvapen, když jsem uviděl přítele - miniponorku, která na nás u pobřeží čekala 48 hodin. Její velitel mi ukazoval směr. Živě si ho pamatuji, jak vykloněn z poklopu věže mi znamením rukou přeje hodně štěstí. Odpověděl jsem mu stejně. Můj tank vyjel první na břeh a Němci mě začali ostřelovat z kulometů. Zřejmě pořád ještě nevěděli, o co jde. Když jsem však na pláži zastavil a shrnul plátěnou konstrukci, která mne držela na hladině, teprve teď uviděli, že je to tank, pravý nefalšovaný Sherman. Docela jsem se bavil. Budu si stále pamatovat německé kulometčíky, jak se zvedli ze svého postavení a zírali na nás s otevřenými ústy. Pohled na tanky vyjíždějící z moře jimi otřásl. Mým cílem se stalo 75 mm dělo umístěné tak, že mohlo podélně postřelovat celou pláž...
Přiblížil jsem se a z bezprostřední blízkosti je zničil."

[michan]

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 57.

Skupina speciálních vozidel královských ženistů měla velké potíže s uvolněním východů z pláží západně od Courseulles. Průchody byly nutně třeba, aby podpůrná SHD, vozidla s municí i tažené dělostřelectvo, mohlo postoupit do vnitrozemí a podporovat a doplňovat útočící úderné jednotky s DD tanky. Jenomže speciální vozidla, která měla průchody vybudovat, narazila hned za plážemi na pás pískových dun 4 až 5 m vysokých a to ještě hned za nimi bylo území s od 2 m až do 400 metrů širokými pásy vody, které zde Němci připravili tak, že v dálce přehradili potok a další krátery s vodou vznikly po bombardování. Až za těmito překážkami byla silnice z Courseulles do la Reviere, která byla jedním z východů z pláží oblasti JUNO. Mimo již popsaného prostoru dun a zatopeného území bylo vše ostatní zaminováno a pokryto zátarasy z ostnatého drátu. Vytváření průchodů bylo složité a historická literatura jej popisuje v několika pramenech - zkráceně i podrobně. Protože je vytváření průchodů v oblasti JUNO skutečně těžké a doplňuje dobu i místa, a je podobné i jinde, na jiných plážích v Normandii, shrnu vše do trochu podrobnějšího popisu, a to z historických literatur na konci článků, kde podrobnější popis je třeba zachycen u - Invaze - Miloš Hubáček a také Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D, ale i dalších.
Nejprve mostní tank položil mostní konstrukci přes písečné duny a následně přes most přejely 3 cepní tanky, aby vytvořily v minových polích průchody. První cepní tank takhle postupoval jen 40 metrů, následoval větší výbuch a exploze mu roztrhla pás. Vybuchla i část min v okolí. Druhý tank měl technickou poruchu motoru a zastavil také, a třetí se zastavil ve spleti ostnatého drátu, který měl brzy namotán všude, "snad i na laufu". Další postup obrněných vozidel byl přerušen 3 metry hlubokým a 5 metrů širokým protitankovým příkopem. Nastoupil tank s "hatěmi" a svrhl svou ohromnou otep hatí a následně buldozer na vše nahrnul zeminu, aby se mohlo postoupit dál. Ihned za protitankovým příkopem byla velká, hluboká a široká jáma s vodou, která vznikla po leteckém bombardování. Přijel druhý tank s hatěmi a konal svou práci, ale sklouzl do kráteru po měkkém okraji a začal se nezadržitelně ponořovat. Nad vodu zůstala jen otep, kterou sem vezl.. Osádce se sice podařilo dostat se z tanku, ale německá minometná palba je buď následně zabila, nebo zranila dřív, než dosáhli úkrytu.
Do prostoru kráteru s hatí, se bez ohledu na smrtelné nebezpečí, rychlým během vydali dva ženisté a náloží uvolnili hatě do výbuchu stále připevněné, k nyní již ponořenému tanku. Přijel mostní tank a spustil svou konstrukci přes vše co bylo v kráteru. Jenomže konstrukce byla krátká a nedosáhla až na druhou stranu zaplaveného kráteru. Nezbývalo nic jiného než mezeru zaplnit. Čas mezitím plynul a i úderné jednotky na čele již odclonili Němce střílející z minometů, kteří museli ustoupit hlouběji do vnitrozemí. Ženisté a pěšáci proto mohli mezeru, neohroženi minometnou palbou, zaplnit kládami, které měli opodál Němci připravené k budování dalších protiinvazních překážek.
Postupně vznikl průchod s rampou, po které v 9 hodin 15 minut začaly přejíždět DD tanky, které tak netrpělivě očekával pěchota "Úderných oddílů" v čelech útoku v popisovaném prostoru.
Potíže útočících "Úderných oddílů" v oblasti, ve které útočila kanadská 7. pěší brigáda( kanadská 3. pěší divize) ještě neskončily. Do oblasti rampy, tak pracně vybudované, totiž dorazila nákladními auty tažená podpůrná děla a hned první dělo najelo na improvizovaný most chybně. Dělo se převrátilo tak nešťastně, že ani 3 spojené buldozery ho nedokázaly odtáhnout z prostoru. Pomoc přišla i od francouzského farmáře, který svým povozem a koňmi navezl do vodou naplněných jam suť ze zničených domů. Nastoupily 2 ženijní tanky, které teprve dělo odklidily a pro spojenecká vozidla byla cesta už nadále otevřená.
Ještě v dopoledních hodinách se proto podařilo dvěma praporům z kanadské 7. pěší brigády proniknout 3 km do vnitrozemí, ale již z popisovaných důvodů za nimi zůstávala úzká pláž přeplněná vyloděnými tanky, děly a podpůrnou technikou všeho druhu. Kanadské historické prameny říkají, že záložnímu praporu kanadských Skotů trvalo něco přes 1,5 hodiny než se z labyrintu nahromaděné techniky v oblasti pláže vymotal. Což znamenalo, že slibně rozvinutý začínající útok Úderné skupiny ze 7. pěší brigády hodně ztratil na důrazu.

Na podúseku NAN ( NAN White a NAN Red), dále na východ od 7. pěší brigády, se o několik minut později než vzpomínaná 7., vylodila kanadská 8. pěší brigáda( obě byly z kanadské 3. pěší divize), ale bez tanků DD. Tanky DD nemohli kvůli neklidnému moři a překážkám provést vylodění s pěchotou a proto velitel konvoje vylodění tanků pozdržel.
Kanadští pěšáci 8. pěší brigády z První vlny se museli o své první kroky na francouzské půdě postarat sami a hned je čekal těžký boj u pobřežního městečka Berniéres. Už před městečkem museli pěšáci překonávat 4 m vysoký kamenný vlnolam. Za vysokým kamenným vlnolamem je čekaly opevněné domy Berniéres. Přestože mnohé domy pobořila lodní děla, měly v troskách obránci dobrou obranu vybavenou dvěmi protitankovými děly ráže 50 mm, dvěma minomety ráže 120 mm a 8mi kulomety, a skoro rotou samopalníků.
Výsadkové čluny, které vezly jeden z praporů z kanadské 8. pěší brigády zanesl příliv tak daleko na pláže od města, že vylodění pěšáci praporu museli přeběhnout 100 metrů volného prostoru než se dostali do úkrytu, kterým byla zeď vlnolamu. No jo, ale právě na těch 100 metrů volného prostoru byla soustředěna a nacvičena palba obránců. Jedna z kanadských rot tohoto nešťastného praporu ztratila polovinu mužů, než oněch 100 metrů překonala. Nešťastná náhoda tomu chtěla, že rota byla vysazena přímo proti ústí německých palebných postavení, která byla umlčena až poté, co loď vyzbrojená protiletadlovými děly připlula až nebezpečně blízko břehu, sklonila hlavně, a zasypala Němce granáty. Nikdo v palebných postaveních obránců nepřežil. Přes značné ztráty pokračovali Kanaďané tohoto praporu z První vlny ještě 20 minut v dobývání městečka tak přesvědčivě a houževnatě pokračovaly, že když za onu zmiňovanou dobu 20 minut přistál další prapor z 8. brigády, který byl složený z kanadských Francouzů, byla německá palebná ohniska umlčena. Na pláže stříleli již jen jednotliví ostřelovači. SHD, které mezitím dorazily, vytvořily dva bezpečné průchody, kterými do přímořského městečka Berniéres vnikly 2 "Kanadské úderné oddíly" a začaly "řádit jako tajfun".
Už v 9. hodin 30 dostal velitel kanadské 3. pěší divize zprávu, městečko Berniéres je pevně v rukou Kanaďanů, kanadští Francouzi tudy již začali projíždět směrem na jih!
S tím projíždět na jih to tak jednoduché nebylo.
Již totiž při výjezdu z jižního předměstí Berniéres byli kanadští Francouzi zastaveni palbou německých kulometů a 88 mm děl, která ostřelovala silnici vedoucí z města skrze sady a obilná pole na jih k městečku Bény sur Mer. Dvě hodiny probíhaly boje než se podařilo německý odpor zlomit. Za ony dvě hodiny se v městečku Berniéres vytvořila velká dopravní zácpa, protože velitel kanadské 3. pěší divize generálmajor Keller, ihned po obdržení optimistické zprávy, nařídil v Druhém sledu se vyloďující 9. pěší brigádě své divize, aby zahájila v tomto prostoru vyloďování. Až když se 9. pěší brigáda začala vyloďovat se dozvěděl, že těsně za Berniéres čelní úderné jednotky uvázly. Do půl jedné odpoledne tak na břeh vstoupily 3 prapory 9. pěší brigády, které se tísnily na plážích a ulice Berniéres byly přecpány tanky a vozidly všeho druhu. Kolony se daly do pohybu až v 15 hodin, tedy v době, kdy "Úderné oddíly kanadských Francouzů" postoupily o 5 km dál k městečku Bény sur Mér, ale ztracené hodiny z poledne již nahradit nešlo.
Po zlikvidování německé obrany jižně od Berniéres kanadské jednotky na významnější odpor nenarazily. Jen jeden záložní prapor se ještě musel vypořádat s několika maskovanými kulometnými postaveními na nízkém hřebenu podél silnice k Bény sur Mér. Celkově se podařilo předsunutým kanadským oddílům postoupit téměř 11 km do vnitrozemí. Několik tanků dokonce dosáhlo silnici spojující Caen - Bayeux, musely se však stáhnout, neboť sebou neměly pěchotu.
Celkově lze říci, že Kanaďané v "Den D" postoupili nejdál, a počasí, terén, zácpy na pobřeží způsobily zpoždění.


Mapa postupu celé britské 2. A v den D v oblastech GOLD, JUNO a SWORD

Historické prameny říkají, že Kanaďané pronikli nejdále ze všech spojeneckých divizí Prvního sledu.
Když se přiblížil soumrak, viděly předsunuté "Úderné oddíly" Caen a dva kanadské prapory se tehdy nalézaly pouhých 5 km od jeho severozápadních předměstí. Na pravém křídle oblasti JUNO se kanadská 7. pěší brigáda již první den spojila s britskou 50. pěší divizí a vzniklo tak souvislé, 22 km široké a 10 až 11 km hluboké předmostí, které zahrnovalo úseky JUNO a GOLD. Jen na levém křídle stále zůstával pruh území( proluka, mezera), které měli v držení Němci, a které oddělovalo úseky kanadské oblasti JUNO a britské oblasti SWORD, tedy kanadskou 3. pěší divizi od britské 3. pěší divize.
Bilanci si řekneme za celou britskou oblast vylodění 2. A, tedy za oblasti GOLD, JUNO a SWORD, až dokončíme i vylodění v oblasti SWORD.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 55. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, Detlef Vogel - Německá obrana, - Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Alfred Price - Vzdušné boje, - Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 57. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 57. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=40