Mapa postavení některých nejvýznačnějších bitevních lodí, křižníků a torpédoborců,
účastnících se lodního ostřelování normandského pobřeží, jejichž palba byla naváděna a korigována letectvem.
ch) Navádění a korekce lodní dělostřelecké palby.
Když se blížilo rozednívání v Den D a výsadková plavidla se začala přibližovat k normandským plážím, zahájily bitevní lodi a křižníky, které stály dále od pobřeží, za pomoci navádění pozorovacích letadel soustředěnou palbu na německé pobřežní baterie. Po dopadech prvních granátů pak letadla hlásila výsledek salvy a korekci střelby. Jeden z takových letounů - Seafire - z 866. peruti Roay Navy, který pilotoval poručík Dick Law, prováděl korekci palby britské bitevní lodi HMS Warspite, která střílela na německou pobřežní baterii šesti děl ráže 155 mm u Trouville.
Později o svém největším životním zážitku napsal, cituji:
"Na bitevní loď byl úchvatný pohled, když stála na kotvách a pálila salvy ze čtveřice hlavních děl ráže 15 palců( 15x25,4 mm = 381 mm). Při jedné z prvních salv jsem byl trochu zaujatý hledáním nejvýhodnější pozice pro sledování dopadu granátů a výsledkem bylo, že asi 35 sekund poté, co Warspite vypálila, se můj Seafire najednou zachvěl a já skutečně viděl jeden z obrovských granátů, vážících málem tunu, jak na trase k cíli proletěl se sykotem těsně kolem mě. Při dalších salvách jsem si již dával pořádný pozor, abych byl hodně daleko od palebného sektoru! Čas od času německá baterie opětovala palbu. To jsme pak byli svědky obřího tenisového utkání. Při jedné takové výměně salva dopadla na Warspite, ale ta byla jen lehce poškozena."
i) Bombardování pobřeží Normandie a přímá letecká podpora.
V době lodního ostřelování pobřeží začalo 1 077 těžkých čtyřmotorových bombardérů B - 17 Flying Fortress( létající pevnosti) http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=201&t=626
a B - 24 Liberátor http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=217&t=867
americké 8. letecké armády pokládat koberce bomb podél pobřeží, kde se chystaly vylodit spojenecké jednotky( na tomto odkaze jsou plány a provedení leteckého působení spojeneckých leteckých armád i s mapami Dne D
http://www.ibiblio.org/hyperwar/AAF/AAF ... index.html
).Protože většina Radiolokátorů německé PVO v oblasti byla zničena byl sestřelen jen jeden těžký bombardér německým flakem.
Do přímé letecké podpory jednotkám, které se vyloďovaly v První vlně, se mimo ostatních letadel z americké 9. letecké armády zapojila i 366. stíhací skupina se 45ti stíhacími bombardéry P 47 Thunderbolt, viz zde od Farky: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=200&t=4040
z nichž každý nesl 2 pumy 455 kg. tehdejší velitel skupiny podplukovník Normand Holt, později o podpoře První vlny napsal, cituji:
"Obloha byla docela šedá, ale jak se k nám blížila čára francouzského pobřeží, rychle se vybírala. Chystali jsme se zaútočit střemhlav a svrhnout bomby na naše hlavní cíle - baterie německých pobřežních děl - a už přicházely stručné povely od velitele peruti - 'peruť "Relic", stupňovitě vpravo letky za sebou!' Při pomalé změně formace jsme každou chvíli hleděli dolů na pláže a současně se rozhlíželi, jestli se neobjeví nepřátelská letadla, která by v počáteční fázi budování předmostí mohla být velmi nebezpečná. Pod námi v šířce 4-6 km jsme viděli bezpočet plavidel všech velikostí, tvarů a typů. Vypadalo to, že jsou jich tisíce! Bitevní lodě kotvící dál od pobřeží střílely nad ostatními loděmi. Jejich salvy pomáhaly omezit a zastavit odvetnou palbu nepřítele. Výsadkové čluny vyvrhovaly na pobřeží muže a materiál v nevídaném množství. Viděli jsme je jak z nich vybíhají jako děti ze školy."
Když potom Thunderbolty P 47 odhodily své bomby, vlétaly do vnitrozemí a útočily na vše, co se na německé straně pohybovalo, nebo co rozeznaly jako obranný cíl. Spojenecké střední bombardéry útočily proti německé obraně, a aby dosáhly co nejpřesnějších zásahů, bombardovaly bombami a střílely palubními zbraněmi z mnohem menších výšek než bylo běžné. Tak i například 54 letounů Douglas A 20 Havoc
ze 416. bombardovací skupiny z americké 9. letecké armády sestoupilo do výšky jen 510 metrů, aby bombardováním zcela zničily křižovatky v Argentan. Cíl nechránila žádná německá PVO a proto se letouny po zničení křižovatek vrátily bezpečně bez jediné ztráty.
V britských sektorech vylodění bojovalo jako podpora 18 perutí RAF se stíhacími bombardéry Typhoon, viz zde od Farky: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=216&t=3945
. Když se Britové vylodili, 3 perutě Typhoon, přímo před pěšáky bombardovaly střemhlav německá opevnění.
Po celý "Den D" přilétaly nad pláže v Normandii spojenecké perutě hlídkovat na tzv. "Stanoviště taxíků", když kroužily nad předmostím a vyčkávaly na radiovou výzvu svých předsunutých návodčích u jednotek, aby zaútočily na nepřátelské pozice, které pěšákům bránili v postupu. Pokud dlouhodoběji nepřicházela žádná potřeba ze země na zničení vhodných cílů, byly Typhoony odesílány na jih, aby si vyhledávaly sami své vlastní cíle - v okolí Bayeux a Caen (ono známé - "znič vše, co se na německé straně pohybuje").
Německá Luftwaffe v "Den D".
Přes všechny několikaleté přípravy Luftwaffe na vylodění Spojenců ve Francii, bylo jasně patrné, že prostě letectvo Německa připraveno nebylo.
Vrchní velitel Luftwaffe polní maršál Göring sice zamýšlel v květnu a červnu 1944, že přesune větší počet stíhaček z Německa do Francie hned, jak bude zřejmé, že nebezpečí spojenecké invaze je akutní, jenomže v polovině května, kdy už OKW očekávalo spojenecký útok každým dnem, byl přesun stíhaček z Německa do Francie znemožněn zahájením americké letecké ofenzívy, zaměřené na závody vyrábějící syntetické pohonné hmoty. Veškeré stíhačky bylo nutno nasadit v Německu k ochraně závodů v rámci PVOS Říše a dokonce 2 týdny před "Dnem D" musela Luftflotte 3 odeslat 6 svých nejlepších stíhacích eskader právě z Francie do Říše. Na začátku června 1944 byla tak Luftwaffe na západě slabší, než kdykoli během předchozích čtyř roků. Celková bilance byla tristní, když německá 3. Letecká armáda měla ve Francii 891 letadel, ale pozor, všech typů, z nich pak bylo v "Den D" schopno nasazení jen 497 letadel všech typů. Jen v prvních čtyřech dnech po "Den D" ztratili Němci 208 letadel a 105 jich bylo poškozeno. I když Luftflotte 3 určité posily obdržela, nebyla schopna účinnějšího zásahu proti spojenecké nadvládě (některé prameny uvádějí až 5 000 letadel, z toho více než 2 000 stíhaček).
Překvapení, které se Spojencům v "Den D" podařilo, bylo pro Luftwaffe přímo "děsivé". Totiž žádné německé průzkumné letadlo prakticky nehlásilo zpočátku přibližující se flotilu a ani se proto nekonala žádná reakce Luftwaffe. Dokonce když už německá Luftflotte 3 dostala zprávy, že vylodění začalo, zjistila, že "nic nevidí" a nemůže ani uskutečnit nějaké efektivní útoky. Když přece jenom vzlétly bombardéry Junkers Ju 88, byly zachyceny Mustangy z 355. stíhací skupiny a devět jich bylo sestřeleno a ostatní byly donuceny odhodit bomby mimo cíl a vrátit se zpět.
Pak se přeci jenom několika německým stíhačům podařilo ráno "Dne D" dosáhnout oblasti vylodění. Jednalo se o velice známou epizodu, kdy dvojice Focke-Wulfů Fw 190 (viz. zde od Hans S.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=1888
a http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=2003
, ve kterých letěli Oberst Josef Priller, velitel Jg 26, a jeho číslo Unteroffizier Heinz Wodarczyk, kteří provedli odvetný útok na britskou pláž SWORD. Na jiném místě pak 12 Me Bf 109 (viz zde od Hans S.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=2585
napadlo Typhoony ze 183. perutě, které útočily na kolonu německých vojenských vozidel. Než stačila britská stíhací ochrana Typhoonů zareagovat, Němci sestřelili 3 letadla a uletěli.
Celkově Luftwaffe v "Den D" provedla 100 vzletů, převážně stíhacích letadel, stíhacích bombardérů a průzkumných stíhacích strojů.
Vzpomínána, jako příklad, je, německá III. Gruppe od Schlachtgeschwader 4, bitevní jednotky s přibližně 50ti Focke-Wulf Fw 190 F, což byla jedna z jednotek Luftwaffe vyslaných do bojů v počáteční fázi letecké bitvy o Normandii.
Toho rána "Dne D" dostala III. Gruppe příkaz, aby se přesunula z tehdejší základny v jižní a východní Francii na předsunutá letiště v Laval a Tours. Když se takto narychlo prováděly přesuny na letiště poblíž bojového nasazení, brali si piloti Fw 190 do zadní části letadla mechanika(pochopitelně, že to předpisy Luftwaffe, pod hrozbou soudem zakazovaly), který měl na novém letišti pomáhat při rychlém přezbrojování letadla.
A právě takováto letadla, s mechaniky, napadly Mustangy a Thunderbolty. Pět Fw 190 bylo sestřeleno. Pochopitelně, že mechanici padáky neměli a tudíž se nemohli zachránit. Někteří piloti z těchto pěti sestřelených letadel v tom nechtěli mechaniky nechat samotné a letadlo také neopustili a nevyskočili. Výsledkem bylo 5 zničených Fw 190 a z deseti mužů v letadlech jich 8 zahynulo.
Když se zbývající letadla Fw 190 z III. Gruppe přemístila na nová letiště, uskutečnila odtud pozdě odpoledne "Dne D" celkem 3 útoky s 13ti letadly na pláž SWORD. Jedné takové skupině zahradily cestu spojenecké stíhačky, Němci to otočili a vrátili se. Zbývající 2 skupiny Fw 190 se dostaly až na předmostí, ale s ohledem na hustotu protiletadlové palby PVO, zaútočili Němci jen tak náznakově, jejich střelba nezpůsobila mnoho škod.
