Konečně jsme se propracovali k bojům po vylodění v Normandii, k situaci
( na mapě je postavení britské 2. A generála Dempsey, která se vylodila v oblasti pláží GOLD, JUNO a SWORD, večer 6.června), která nastala večer 6. června a pokračovala bojem 7. června 1944 ráno, a poté bojovými operacemi i v dalších dnech.
Německé protiútoky - na tahu byl Wehrmacht.
Nejen večer 6. června, ale ještě mnoho dní a týdnů po vylodění v Normandii, si velení Wehrmachtu, včetně Hitlera, stále myslelo, bylo přesvědčeno, že spojenecké vylodění v těchto místech je jen "Zastírací manévr". Cílem právě proběhnuvšího - "Zastíracího manévru", bylo určitě vylákat německé zálohy do prostoru západně od řeky Seiny a určitě prý se jednalo o předehru k "Hlavnímu vylodění" - "Hlavnímu útoku", který měl být proveden v oblasti Calaiské úžiny!
Dlouhodobým, stálým přesvědčováním sebe samotných, dospěli všichni důstojníci Wehrmachtu do stavu, že vylodění na poloostrově Cotentin, s parašutistickými výsadky, bylo považováno jen za vysloveně - diverzní akci. Přesvědčovali sami sebe již mnoho měsíců předtím, stejně jako když se tak stalo, že se jedná o pokus ohrozit přístav a město Cherbourg, odpoutat tím německou pozornost od místa, kde hrozilo to největší a skutečné nebezpečí, od vylodění možná u Caen, ale především ještě dál od skutečných cílů operace, které byly za Le Havrem a řekou Seinou. Síly, které Spojenci vylodili v Normandii se pak jenom budou chtít spojit s hlavním úderem v Calaiské úžině. Skutečná invaze, tak ta teprve měla přijít... !!!
A podle popsaného myšlení se na německé straně začalo jednat.
Wehrmacht měl čelit především onomu druhému - "Hlavnímu útoku" - hlavnímu vylodění - proto byli Němci rozhodnuti udržet 15. A severně od řeky Seiny nedotčenou, tedy v místech, kde zároveň měla strážit i další dva zřejmé spojenecké cíle útoků:
1) Odpalovací stanoviště letounových střel V-1.
2) Nejkratší cestu, která vedla do Porúří v Německu.
Z německé 15. A dislokované za Seinou a v Calaiské úžině byla proto nejprve do Normandie poslána jen "Úderná skupina" - skládající se z 346. pěší divize od Le Havre - a to do údolí Orne, Úderná skupina řeku Seinu začala překračovat již v "Den D" a s ní i jeden prapor tanků Tiger - PzKpfw VI, viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
a jedna brigáda PVO.
Své taktické zálohy, které tvořilo celkem 5 pěších a 2 tankové divize s 300 tanky, ponechalo německé velení na svých místech.
Německá 7. A tak musela čelit vylodění v západní Normandii vlastními silami, které měly nejprve podporu 5ti divizí Rundstedtových tankových strategických záloh. Z nich prakticky zasáhnout rychle měly jen 3 tankové divize (
na mapě jsou místa odkud se přesouvaly německé td do Normandie, ale i postup spojeneckých jednotek do 12. června 1944),
, lépe řečeno 2, neboť jedna, a to 21. td, již do boje zasáhla. Jen ty dvě zbývající td - 12. td SS Hitlerjugend a tanková divize Panzer Lehr - se nacházely natolik blízko, aby mohly trochu rychleji zasáhnout. Další divize, která by se normálně mohla řadit k td - 17. (mot.) divize SS dislokovaná jižně od Loiry, byla 320 km od města Bayeux, a v době vylodění neměla ještě tanky. Německá 1. td SS v Belgii se ještě stále nacházela v rekonstrukci, neboť utrpěla na Východní frontě těžké rány. Další, v pořadí šestá - 2. td SS, měla před sebou téměř 1 000 km cesty z Toulouse, územím plným bojovníků Hnutí odporu Francie.
Když situaci zvážil Rommel, nařídil, že na západním křídle spojeneckého předmostí musí být výsadek Američanů izolován jen pěšími divizemi, divizemi, které se v té době nacházely na poloostrově Cotentin a jako posila měly být staženy z jihu, z Bretaně, další pěší divize. Na Východním křídle, kde Němci pokládali situaci za těžší a daleko nebezpečnější, měl Brity protiútokem napadnout 1. ts SS Oberstgruppenführera (generálplukovníka) Josepha "Seppa" Dietricha, který měl pro boj s Brity použít 12. td SS Hitlerjugend, 21. td a tankovou divizi Panzer Lehr.
Řekněme si, než začneme samotné boje, jak skoro legendární postavu, něco jako byl Rommel, avšak většího "řezníka", "Seppa" Dietricha, popisuje Miloš Hubáček v knize - Invaze, cituji:
"Sepp Dietrich, menší, ale robustní postavy s širokou tváří, které dominoval velký nos, připomínal spíš nájemce venkovské hospody než vysokého důstojníka tankových vojsk. První světová válka, kterou ukončil hodností poddůstojníka, přerušila jeho kariéru - řezníka. Po válce vystřídal řadu zaměstnání, byl zemědělským dělníkem, číšníkem, policistou, předákem v tabákové továrně, celníkem a tak podobně. Velmi záhy vstoupil do NSDAP a do SS. Od roku 1928 byl velitelem Hitlerovy tělesné stráže. V roce 1930 byl zvolen za nacisty poslancem Říšského sněmu a v roce 1931 dosáhl hodnosti SS Gruppenführera (generálporučíka). V roce 1934, ve známé 'noci dlouhých nožů' byl jedním z hlavních vykonavatelů Hitlerem nařízených vražd vysokých důstojníků SA.
Na začátku 2. světové války byl velitelem 1. td SS (Leibstandarte Adolf Hitler). Účastnil se bojů ve Francii, Řecku a na Východní frontě; je znám jeho vychloubačný výrok,. že do roku 1943 z původních 23 000 mužů jeho divize zůstalo jen 30, ostatní padli, nebo byli zajati. Goebbelsova propaganda udělala z Dietricha bezmála legendární postavu, která se téměř vyrovnala druhému nacistickému válečnému hrdinovy, Erwinu Rommelovi. V době spojeneckého vylodění v Normandii měl Dietrich nejvyšší esesáckou hodnost Oberstgruppenführera a stál v čele tankového sboru. Za svoji meteorickou vojenskou kariéru však nepochybně vděčil daleko víc dobrým vztahům s Hitlerem a své bezohledné energii, než velitelským schopnostem."
Tak tohohle Dietricha si v "Den D" povolal polní maršál Rundstedt na své velitelství v Paříži a tam mu v 17 hodin odpoledne předal Rommelův rozkaz, že musí se svým sborem zaútočit na britský výsadek v blízkosti města Caen a zahnat Spojence do moře! Dietrich okamžitě odeslal rozkaz veliteli tankové divize Panzer Lehr generálporučíku Bayerleinovi, veliteli 21. td generálporučíku Feuchtingerovi a veliteli "Úderné skupiny Meyer" z 12. td SS (Hitlerjugend) brigadeführerovi Kurtu Meyerovi. Jenomže, problém byl v tom, že tanky divize Panzer Lehr se musely k městu Caen přesouvat od Le Mans. Přesun znamenal, že německé tanky musely překonat vzdálenost 150 km a to ještě za světla. Aby se vše podařilo, nesměl se ztrácet čas čekáním. Proto měly za rozbřesku 7. června zaútočit u Caen, na Brity, jen dvě divize a to 21. td a 12. divize SS.
Když tohle konečné řešení - útok jenom dvou divizí ráno 7. června - obdržel generálporučík Feuchtinger, okamžitě protestoval. V protestu říkal, že každý protiútok, který nebude proveden třemi tankovými divizemi je odsouzen k zániku. Víme, že generál Feuchtinger, velitel 21. td, se sám přesvědčil, že Britové již pronikli téměř až do Caen. V protestu dále také řekl, že mu průzkum hlásil, že Britové již vybudovali protitankovou obranu. Jenomže velitelství německé 7. A Feuchtingerovy námitky odmítlo s odůvodněním, že podle Rommelova rozkazu musí být útok proveden 7. června a musí prorazit až k pobřeží La Manche.
Ani Feuchtinger, ani velitelství 7. A tehdy netušilo, že by ten útok byl skutečně úspěšný. Totiž mezera mezi britskou 3. pěší divizí a kanadskou 3. pěší divizí byla stále ještě otevřena a také německá obranná postavení v Douvres a na pobřeží se stále ještě držela. Protože bylo veškeré spojení s německou obranou v mezeře přerušeno, nikdo o dosud odolávajících obráncích německé 716. pěší divize u pobřeží nevěděl.
Bylo těsně po půlnoci z 6. na 7. června 1944, když se na velitelství německé 21. td v Caen, u generála Feuchtingera, objevil velitel "Úderné skupiny Meyer" z 12. td SS, generál Kurt Meyer (již jsme si říkali, že dosavadním velitelem 12. td SS byl generál Witt. Ve velení 12. td jej generál Kurt Meyer vystřídal 12. června, kdy generál Witt v boji padl). Podobně jako Dietrich je Milošem Hubáčkem - Invaze - hodnocen i generál Meyer, když skvělý český historik říká, cituji:
"I Meyer představoval dokonalý produkt nacistického fanatismu. Hitler byl pro něj bůh, pro kterého byl připraven zemřít a hnát na smrt i své vojáky. Když převzal 12. td SS, stal se ve věku 33 let nejmladším divizním velitelem v německé armádě. Třeba říci, že ani Meyer neměl výcvik a zkušenosti na to, aby vedl do boje 20 000 mužů a více než 200 tanků, ale na druhé straně měl taktický instinkt a zápal fanatika, obojí vhodné pro vedení obranných operací. V ofenzivních akcích však zklamal. Obdobně jako Dietrich vděčil za své postavení loajálnosti k Hitlerovi, a ne svým schopnostem."
Po skončení 2. světové války generál Feuchtinger na noc z 6. na 7. června vzpomínal a řekl, cituji:
"Kolem půlnoci přijel na mé velitelství Kurt Meyer. Měl zaujmout postavení na mém levém křídle a příštího rána jsme měli provést společnou operaci. Vysvětlil jsme mu situaci a varoval před silou nepřítele. Meyer studoval mapu, pak se ke mně obrátil a sebejistě řekl: 'Jsou to malé ryby. Ráno je hodíme zpátky do moře'."
Tehdy v noci, abychom pochopili jak byl Meyer sebejistý, se "Úderná skupina Meyer" z 12. td SS sestávala z jednoho tpr (tankový prapor) s 90ti středními tanky typu PzKpfw IV viz na stejném odkaze:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
a 3 pěších praporů a dělostřelectva.
Už dříve jsme si řekli, že Feuchtingerova 21. td se již bojů v Den D účastnila, načež její síly v noci ze 6. na 7. června rozdělovala řeka Orne. Západně od řeky Orne byly 2 prapory pěchoty a větší část dvou tpr.( tpr. - tankový prapor). Během "Dne D" zaznamenala 21. td ztráty - v boji a technické poruchy - které snížily počet akceschopných tanků na 70. Když dobře počítáme je to 90 tanků Meyera + 70 tanků Feuchtingera = 160 akceschopných tanků a 5 praporů pěchoty, což podle "vychloubačného" Meyera mělo stačit k úspěšnému protiútoku, který měl zahnat Spojence do moře.
Je jasné, že měl Feuchtinger pochybnosti, ale rozkaz je rozkaz. Podle rozkazu tak generál Feuchtinger souhlasil s provedením koordinovaného úderu směrem k Douvres, který měl začít po rozednění 7. června, tedy ihned jakmile "Úderná skupina Meyer" dosáhne výchozích postavení severně od města Caen. Jenomže jednotky SS z Úderné skupiny se zdržely sháněním PHM a tak ještě ani nebyly připraveny, když se po rozednění objevily britské stíhací bombardéry a napadly jejich shromaždiště. Ale ani Feuchtinger nemohl ráno 7. června spustit útok, neboť jej britský útok proti Leibiseyskému lesu severně od Caen přinutil přejít do obrany....
