Mapa bojů v Normandii do 30. června 1944.
Po smrti generála Dollmanna(o okolnostech umrtí viz Č 84.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5537
) byl prozatímním velitelem 7. A jmenován generál Hausser (do té doby velitel 2. ts SS). Jeho plánem bylo napadnout odonské předmostí z východu 10. td SS, kterou měl posílit jeden tankový pluk z 1. td SS. Tahle akce však měla sloužit jen k odvrácení pozornosti Britů a jakmile by začala, měl být krátce nato zahájen hlavní útok proti západnímu křídlu spojenecké obrany, silou dvou tankových divizí SS. Ty měly postupovat podél hřebene k Cheux, kde se měly spojit s jednotkami, které prováděly podpůrný útok z východu. Německý útok měl naději na úspěch, vzhledem k malé šíři spojeneckého koridoru, ale mělo to jeden háček – muselo trvat špatné počasí, které by bránilo nasazení letadel Spojenců.
Právě počasí však Němcům nevyšlo!
Když totiž Němci 29. června 1944 v 7 hodin ráno zahájili svůj útok, počasí se umoudřilo. Mraky se rozptýlily, a tak když se německé tanky stačily shromáždit, spojenečtí letečtí pozorovatelé už dávno nahlásili cíle, a letouny britské 2. taktické armády zasáhly. Letadla napadala klíčové pozice k německému operačnímu prostoru, nepřátelská shromaždiště k útoku, velitelská stanoviště, no a celkově se dá říci i veškerý pohyb německých vozidel na silnicích.
Ještě před 10 hodinou dopolední hlásil generál Hausser, zastupující velitel 7. A, na nadřízené velitelství Skupiny armád B, cituji:
„Protiúder nemůže být zahájen dřív než odpoledne. Naše soustřeďovací prostory jsou bombardovány a pod neustálou nepřátelskou palbou.“
A hlášení odpoledne nebylo o nic lepší, dá se říci, že bylo horší, cituji:
„13 hodin 40 minut. Nepřítel nám působí těžké ztráty nálety stíhacích bombardérů… vzhledem k nedostatku paliva nemohou tankové divize užít všech svých tanků.“
Němci však věrni svému rozkazu přece jenom ve 14 hodin 30 minut zaútočili s tím, co mohlo ještě jezdit, jenomže už bylo pozdě.
Totiž během odpoledne dne 29. června britská 11. tanková divize obsadila vyvýšeninu, která ležela napůl cesty mezi řekami Odon a Orne a z takto výhodného postavení zaměřila na Němce svou přesnou palbu. Co nestíhalo zničit dělostřelectvo tankové divize, ničila děla válečných lodí a bombardování stíhacích bombardérů. A ani onen německý útok, který měl sloužit k oklamání Britů se nepodařil, neboť odpoledne zajali britští „průzkumáci“ na raurayském hřebenu důstojníka SS s mapou a zápisníkem, ze kterého "zpravodajci" rychle vyčetli hlavní cíle Hausserova plánu. Varována byla 15. skotská divize, co se proti ní chystá a tak mohla soustředit své síly, a když ještě obdržela posily, úspěšně čelila německému útoku, který Němci zahájili v 18 hodin pěchotou a tanky v síle tří praporů. Boje probíhaly po celý večer mezi mlázím a živými ploty. Přibližně 6 německých tanků, ale bez podpory pěchoty, kterou Skotové oddělili od tanků palbou dělostřelectva a kulometů, proniklo přes postavení jednoho skotského praporu skoro až k Cheux. Skotové na ně útočili po celé cestě, kterou se německé tanky vydaly. Před setměním toho měly tanky SS dost a zahájily neuspořádaný ústup, při kterém byla řada osamělých a rozptýlených německých tanků zničena.
Během noci z 29. na 30. června 1944 napadlo více jak 200 těžkých bombardérů, které patřily Velitelství britského bombardovacího letectva, oblast u Villers-Bocage, kde se v té době soustřeďovaly německé tanky po celodenních bojích.
Během 30. června 1944 si Němci „lízali rány“, doplňovali jednotky
(
náčrt spojeneckých bojů, kolem řeky Odon, na odonském předmostí, koncem června a v červenci 1944)
, aby 1. července 1944 v 3 hodiny 30 minut ráno, po silné minometné a dělostřelecké přípravě, začal útok německé pěchoty na odonské předmostí kolem vesnice Gavrus. Útok německé pěchoty narazil na těžkou palbu ručních zbraní britské pěchoty a na soustředěnou palbu několika dělostřeleckých pluků, které sem v noci stačili Britové soustředit, pečlivě rozmístit a zamaskovat. Útok byl odražen stejně, jako další 2 německé útoky ten den. Další útok, a tentokrát ještě rozsáhlejší, Němci začali severně od řeky Odon na frontě široké více než 2 km. Do útoku vyrazily tanky SS s pěchotou. Němcům se sice podařilo proniknout čelními postaveními britského 8. as a 30. as, ale měli těžké ztráty a museli se stáhnout do původních pozic, ve kterých začínali dopoledne a odpoledne dne 1. července 1944. Generál Hausser musel přiznat svou porážku, když na Rommelovo velitelství hlásil, cituji:
„Protiofenzíva 1. ts SS a 2. ts SS byla dočasně zastavena vzhledem k intenzivní nepřátelské dělostřelbě a podpůrné palbě z válečných lodí dosahující nebývalé zuřivosti… Úporný odpor nepřítele zabránil naší protiofenzívě v dosažení jakéhokoli významnějšího úspěchu.“
A tak skončila druhá z pouhých dvou německých tankových ofenzív. Ofenzív, o které se Němci pokusili na normandském válčišti během měsíce června roku 1944. Tedy v oněch třech týdnech, které rozhodovaly o osudu vyloděných jednotek a zároveň vlastně o osudu celé západní fronty.
Oba německé protiútoky byly namířeny proti Britům. Oba byly odraženy, přičemž byla do velké míry ochromena celková bojeschopnost nejlepších německých divizí, které mělo velení Západ k dispozici. Vždyť se proti Britům vrhlo celkem 7 z celkového počtu 9 tankových divizí, které se stačily do Normandie do konce června přemístit. V těchto 7 tankových divizích Němci ztratili více jak 350 tanků. Ztráty na lidech dosahovaly 25 až 50% jejich původních stavů. Tak se stalo, že v Normandii za 3 týdny bojů, mohly vyčerpané německé jednotky za cenu těžkých ztrát maximálně tak hájit území kolem Caen, snad ještě podnikat drobné místní protiútoky, neboť Hitler zakázal území kolem Caen vydat.
Generál Hausser navrhoval, po neúspěšné německé ofenzívě, aby byla zachována akceschopnost německých td, jejich stažení z Caen a vytvoření obranné linie, která by odpovídala tehdejším možnostem německé pěchoty. Jenomže tohle vše zmařila porada u Hitlera, v Berchtesgadenu, která tam začala o 2 dny dříve - dne 29. června v 18 hodin. Přítomni byli pochopitelně Hitler, Rundtstedt a Rommel, dále polní maršál Keitel a generálplukovník Jodl. Později se připojil ještě admirál Dönitz, Hermann Göring a velitel německé 3. letecké armády maršál Sperrle. Rommel navrhoval stažení na novou linii na řece Seina směrem k hranicím Švýcarska, když tvrdil, že poslední britská ofenzíva byla zastavena jen díky tomu, že byly nasazeny všechny poslední strategické zálohy. Dále připomněl, že je nyní jasné, že pokud se Wehrmacht z Normandie okamžitě nezačne stahovat, 7. A tam bude zničena a 15. A nebude schopna žádné další vylodění odrazit.
Na Hitlera nic nepůsobilo. Připomněl své nové tajné zbraně a pak tvrdil, že cituji:
„Nesmíme připustit, aby se rozvinula pohyblivá válka, neboť mobilnost nepřítele je daleko větší než naše… Proto vše závisí na tom, abychom je uzavřeli v hranicích jeho předmostí vytvořením fronty, která mu znemožní rozvinutí a potom vedli boj, kterým jej vyčerpáme a přinutíme k ústupu.“
Pak začal Hitler prohlašovat, že to budou Němci, kdo mnohem dřív soustředí více sil a přisunou více zásob, než Spojenci. Dönitzovi a Göringovi přikázal zintensivnit útoky na spojenecké loďstvo, a to všemi zbraněmi, v Seinské zátoce musí být položeny tisíce min.
Celá německá 7. A musí být zásobována přes několik tzv. „Protiletadlových silnic“ chráněných velkým množstvím protiletadlových baterií a hlídkujícími stíhačkami.
A jako obvykle, samozřejmě, všechny Hitlerovy plány a rozkazy daleko překonávaly tehdejší možnosti Německa.
Admirál Dönitz odpověděl, že má v oblasti Lamanšského průlivu pouze 12 motorových torpédových člunů a jenom 8 ponorek vybavených schnorchelem. Velitel německé 3. letecké armády maršál Hugo Sperrle poukázal na to, že nyní potřebuje dalších 1 200 až 1 400 stíhaček, aby mohl dobře chránit přísunové cesty. Hitler zas odpověděl na vše jen něco o „zázračných zbraních“.
Rommel i Rundtstedt se vrátili do Normandie rozezleni a zklamáni, ale především s rozkazem od Hitlera - být agresivní a neústupní v obraně, když celková marnost se ukázala již i v ofenzívě, která skončila právě do 1. července 1944. Ten den se přece generál Hausser naposledy pokusil odříznout odonský výběžek a byl odražen houževnatým odporem skotské 15. pěší divize a britské 49. pěší divize a dělostřeleckou palbou takové intenzity, že ta palba téměř nahradila chybějící letectvo, které v té době nemohlo kvůli počasí vzlétnout.
Tolik tedy k bojové situaci v prostoru Caen k 1. červenci 1944 včetně.
Pojďme nyní na americký úsek fronty v Normandii ve stejném období – od 10. června do 30. června 1944.
