Na mapě skutečného průběhu Operace MARKET GARDEN, od 17. do 26. září 1944, je ve
spodní části mapy Bourg-Leópold což je Leopoldsburg zmiňovaný v úvodní větě, kde se konal závěrečný brífink britského 30. as (XXX. as), pod taktovkou velitele sboru generála Horrockse, dne 16. září 1944, tedy den před spuštěním největší vzdušně-výsadkové operace všech dob. Vpravo, ke kraji mapy, asi uprostřed, je REICHSWALD - Reichswaldský les, který svým západním okrajem ležel na hranici Nizozemsko - Německo(Třetí říše), když hranice je značena slabší přerušovanou čarou s tečkami.
Byla sobota 16. září 1944 dopoledne, když se do belgického městečka Leopoldsburg (městečko Leopoldsburg tehdy leželo 15 km za spojeneckou frontou), do sálu místního kina, začali sjíždět důstojníci všech jednotek britského 30. as (XXX. as) generála Horrockse k poslednímu seznámení se všemi skutečnostmi "Operace MARKET GARDEN".
Operační brífink začal přesně v 11 hodin, když na jeviště vstoupil generál Horrocks (49 let) a začal přítomné důstojníky seznamovat s detaily plánu "Operace MARKET GARDEN", které byly pro ně ještě do tohoto dopoledne utajeny. Na plátně kina visela velká mapa, na které byla přesně vyznačena trasa útoku směrem k Arnhemu a pak dál k Zuider Zee už v Německu. Jak si pro sebe poznamenal jeden z mladých důstojníků, poručík John Gorman (21 let), který velel jedné z jednotek irské gardy - "Byl generál Horrocks hned od začátku ve formě a nasadil veškerý svůj důvtip a humor, který prokládal dramatickými a technickými pasážemi s humornými poznámkami. Byl to skutečný 'showman'."
Generál Horrocks mluvil asi hodinu - většinou z patra, když jen občas nakoukl do svých poznámek. Podrobně a postupně rozebíral plán "Operace MARKET GARDEN". Nejprve oznámil, že hodinou H pro bojovou operaci 30. as - Gardové obrněné divize, bude 14,00, když samotný útok bude zahájen dělostřeleckou přípravou, kterou spustí 350 děl všech ráží. Doba trvání dělostřelecké přípravy měla být 35 minut. Teprve pak měly vyrazit tanky 30. as, které měly rychle prorazit německé předmostí a zahájit útok po Hlavní silnici. Krýt je měly rakety stíhacích bombardérů Typhoon, viz. zde skvěle od Farky:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=216&t=3945
Typhoony měly raketami drtit každý případný německý odpor.
Generál Horrocks pak ohlásil, že čest vést čelo útoku britského 30. as (XXX.as) dostala zesílená, nově utvořená, Gardová obrněná divize (složení viz. Č 15), za kterou bude útočit britská 43. (Wessex) divize, dále 50. (Nordhumbrian) pěší divize, 8. obrněná brigáda a Nizozemská Brigáda princezny Ireny( viz složení sborů z britské 2. A). Upozornil na tu skutečnost, že v postupu nesmí dojít k žádným přestávkám, ani zastávkám....!!!! Tanky Gardové obrněné divize měly jet přímo až do Arnhemu. Horrocks oznámil, že má důkazy o tom, že průlom německé obranné fronty bude okamžitý a proto očekává, že prvé tanky budou v Eindhovenu za 2 až 3 hodiny.....
Poté se věnoval rozsahu příprav ženijní operace - to pro případ, pokud by Němci vyhodili některé mosty do povětří dřív, než by je parašutisté obsadili nepoškozené. V takovém případě budou na místě okamžitě nasazeni ženisté z britské 43. pěší divize, kteří bez otálení postaví pontonové mosty. Ihned uvedl, že 30. as má k dispozici celkem 9 000 ženistů, kteří mají své "nádobíčko" v celkem 2 277 vozidlech, v oblasti Leopoldsburgu (tedy oněch 15 km za frontou). Jinak uvedl, že celý 30. as má pro dopravu všeho potřebného k dispozici v stejné oblasti celkem 20 000 vozidel. Jeho štáby vypracovaly studii, která říká, že propustnost dálnice, po které bude jeho sbor postupovat, bude vždy přibližně 350 vozidel/hodinu a že oněch 20 000 vozidel projede Arnhemem po obsazení čelními jednotkami sboru za 60 hodin.
Už při těchto slovech Horrockse se někteří starší a zkušenější důstojníci sboru, velitelé některých jednotek, vyjadřovali pochybně. Například velitel Gardové obrněné divize generálmajor Alan Adair (46 let) celý plán považoval za odvážný, ale na druhé straně viděl v terénu i trase zádrhel, který mohl celou útočnou operaci zkomplikovat. Velké komplikace viděl v průlomu fronty, průlomu obrany německého předmostí, kde nebyly přesné zprávy o složení německých jednotek. Pokud by se průlom rychle, včas a bez větších ztrát tanků podařil, předpokládal, že další postup nebude již tak obtížný. Plně důvěřoval skupině tanků irské gardy, kterou na čele měl vést podplukovník "Joe" Vandeleur (velitel 32. gardová obrněná brigáda - skupina Cold).
Podplukovník Vandeleur zas naopak nijak nejásal, že jeho tanky budou opět v čele, neboť věděl, že vojáci jeho jednotky irské gardy byli unaveni a do boje šli s nedoplněnými stavy. Již od průlomu v Normandii dostali jen málo doplňků mužstva i techniky.
Jeho bratranec podplukovník Giles Vandeleur (33 let), který velel 2. (obrněný) praporu, Irské gardy (viz. Č 15), byl prý přímo zachvácen hrůzou nad plánem - "Prorazit německým odporem na frontě široké jeden tank" (tady vznikl termín, že pozemní operace útoku do Arnhemu byla prováděna na "Frontě široké jeden tank"). Což podle podplukovníka Gilese Vandeleura nebyla žádná správná tanková taktika!!! ( Informace pro odstavce v Č 16 a poté i 17 a 18 byly použity z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků).
Když skončil brífink 30. as, rozjeli se velitelé ke svým jednotkám a seznámili všechny své muže s podrobnými, do té doby utajovanými, detailními úkoly - ještě odpoledne 16. září, s úkoly, které měli v neděli 17. září při útoku provádět.
Když podplukovník Giles Vandeleur, velitel 2. (obrněný) praporu, Irské gardy, ve své jednotce řekl svým důstojníkům, že to budou Irové, kteří budou opět v čele útoku, všichni si prý jen povzdychli. Věděli, že jejich muži by měli spíše odpočívat, neboť předtím dobývali most u Neerpeltu. Někteří z důstojníků projevili stejně jako jejich velitel nelibost nad tím, že budou provádět útok na "Frontě široké jeden tank", když někteří další říkali, že bez podpory letectva to nepůjde. V praktickém provedení byl znepokojen, jak později napsal, poručík Barry Quinan, pro kterého to byla první bojová akce a měl se svou pěchotou jet v tzv. - "Ruském stylu na tancích" - jako jednotka čelní roty kapitána Micka O'Cocka. Někteří litovali ztráty vysílacího vozu s velkým amplionem, kde jim Joe Vandeleur pouštěl z gramofonové desky oblíbený song - "Modlete se k bohu a podávejte munici". Jiní z povahy popěvku nelitovali, že vůz s amplionem zničil německý granát.
O jejich postupu budeme hovořit později u jednotlivých vzdušně-výsadkových divizí.
Posledních čtyřicet osm hodin před útokem!
Všechny uvedené prameny o Arnhemu, viz výše, líčí atmosféru posledních 48 hodin před spuštěním "Operace MARKET GARDEN" podobně.
Jak američtí, tak britští a polští parašutisté, byli během těchto 48 hodin seznamováni s fotografiemi a mapami místa přistání a míst, kde měli bojovat. V mnoha případech byly k dispozici i modely míst a krajin, kde měli v "Operaci MARKET GARDEN" plnit své bojové úkoly.
V té samé době, posledních 48 hodin, se ke startu, na 8mi britských a 16ti amerických
leteckých základnách v Anglii( viz mapa letišť v Anglii a náletových směrů v Operaci MARKET - výsadkové části Operace MARKET GARDEN), připravovaly po technické stránce dopravní a vlečné letouny ke startu. Mechanici prováděli kontroly jednotlivých agregátů, bylo doplňováno PHM. Nakládala se výzbroj a výstroj. Nakládala se děla, džípy, bedny s municí, zbraněmi i střelivem.
Přibližně 150 km severně od Londýna, na letištích v okolí Granthamu v Lincolnshiru se připravovaly jednotky americké 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina spolu s částí parašutistů Urquhartových "Rudých ďáblů" z britské 1. parašutistické divize a Sosabowského polské 1. parašutistické brigády. Odtud jižněji, v okolí Newbury, což bylo přibližně 130 km západně od Londýna, se připravovali parašutisté americké 101. vzdušně-výsadové divize generála Taylora. V té samé oblasti, jenomže trochu dál na jihu, až do Dorsetshiru se připravoval zbytek britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta. Všechny jednotky, které se měly "Operace MARKET GARDEN" účastnit, byly už několik týdnů izolovány od vnějšího světa.
O tom jestli se operace uskuteční, měli na poslední chvíli rozhodovat meteorologové.
Bylo 16. září 1944 večer, když spojenečtí experti na počasí dali poslední dobrozdání - následující 3 dny (17., 18. a 19. září) bude - s výjimkou určité ranní mlhy - po celé tři dny - jasno s malou oblačností a téměř úplné bezvětří.
Snad je ještě třeba říci, že pocity byly stejné, či podobné, u všech parašutistů, jak britských, polských i amerických. Řekněme si některé příklady, jak prožívali poslední hodiny, cituji z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944:
"Někteří v obavách ze smrti i z vlastního selhání, jiní ve snaze dosáhnout na poslední chvíli zařazení do jednotek určených pro akci, velká většina v nejistotě, zda akce nebude opět na poslední chvíli odvolána. Obavy ze zrušení operace byly zvláště silné u britské 1. vzdušně-výsadkové divize, která se nezúčastnila invaze do Normandie a jejíž příslušníci toužili zasáhnout do bojů, o nichž byli přesvědčeni, že budou jedny z posledních ve válce. V období nečinnosti se mezi nimi rozšířil vtip o tom, že jejich divize je ponechána v záloze 'pro přehlídku vítězství'.
Do akce šli s optimismem posíleném tím, co slyšeli o nepříteli během instruktáže. Většina se domnívala, že u Arnhemu narazí jen na německé kuchaře, či písaře, že německá obrana je tvořena mladíčky z Hitlerjugend, či starci na bicyklech. Nabyli dojmu, že útok bude snadnou procházkou a že válka již za několik dní prakticky skončí."
