Trasy postupu všech tří praporů z 1. parašutistické brigády generála Lathburyho, odpoledne
dne 17. září 1944.
Stále dokončujeme prvé hodiny přistání, jakož i prvé hodiny celého dne 17. září 1944, v tomto případě u britské 1. vzdušně-výsadkové divize.
Generál Urquhart si za místo svého velitelského stanoviště vybral po přistání jižní okraj přistávací zóny. V prvých minutách po přistání část činností svých oddílů viděl sám a pak na velitelství divize zprávy nejprve přicházely i rádiem. Náhle však začaly výpadky radiových zpráv, výpadky, které přecházely až k úplnému přerušení spojení. Generál Urquhart ještě navštívil velitele zajišťovací, přistávací a seskokové zóny generála Hickse, jehož 1. vzdušně-výsadková brigáda budovala obranu zón, kde měly další dny přistávat nejen materiálové posily, ale i další jednotky. Tady se k němu dostala zpráva - zpráva, která se ukázala jako nepravdivá - že čelní 2. průzkumná rota majora Gougha přišla o všechna vozidla. A právě tato nesprávná a nepravdivá zpráva vyvolala u Urquharta potřebu mluvit s Goughem o tom co mají udělat "průzkumáci" dál (jak jsme již řekli a ještě bude osvětleno, Gough na velitelství divize přijel, ale Urquharta tam nenašel a vrátil se, se štěstím, ke své 2. průzkumné rotě. Gough později velel za zraněného Frosta obraně dálničního mostu v Arnhemu až do zhroucení obrany). Když se však konečně Urquhart vrátil na divizi, zjistil, že zhroucení spojení je totální a že nemá prakticky žádné spojení ani s jedním plukem, natož praporem, či rotou, tedy nemohl se spojit ani s majorem Goughem, ani s brigádním generálem G. W. Lathburym, velitelem 1. parašutistické brigády, jehož tři prapory postupovaly po třech trasách určených jako jejich bojové cíle,
(- Severní trasou LEOPARD postupoval 1. prapor podplukovníka D. Dobie.
- Střední trasou TIGER postupoval 3. prapor podplukovníka J. A. C. Fitch.
- Jižní trasou LION pak postupoval 2. prapor podplukovníka J. D. Frosta.)
cíle, které měly prapory dobýt a zajistit v Arnhemu a předměstí, včetně toho nejdůležitějšího, silničního mostu v Arnhemu.
Když Urquhart zjistil totální výpadek spojení, vrátil se ke starému způsobu spojení a nejprve vyslal spojku ke Goughovi.
(Informace jsem čerpal pro Č 28 a poté i 29 a 30 z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.,Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.).
Ve své knize Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM - mapuje tehdejší události - a říká, že nevydržel nečinně sedět na divizním štábu. Sebral se proto a ve svém džípu, jen s řidičem a jedním spojařem, odjel hledat velitele 1. parašutistické brigády generála Lathburyho, a to v 16 hodin 30 minut.
Ve stejném čase narazili Lathburyho parašutisté z 3. a 1. praporu na střední a severní trase (TIGER a LEOPARD) na odpor německých jednotek z 16. výcvikového a záložního praporu pancéřových granátníků SS majora SS Kraffta (Divizní skupina von Tettau). Na severu, u trasy LEOPARD, se postup parašutistů z 1. parašutistického praporu podplukovníka Dobieho musel kvůli zuřivým německým útokům skoro zastavit a podplukovník musel dát rozkaz, aby byla osa postupu přenesena dále na jih, kde však také narazil na silný německý odpor. Divizní 2. průzkumná rota, které v nepřítomnosti Gougha velel kapitán Allsop, se snažila německé obranné pozice obejít, aby nalezla cestu k 1. praporu, ale její pokusy skončily, neboť v těchto místech měli Němci silnou obranu "prošpikovanou" těžkou kulometnou palbou propojenou s palbou minometů.
Celkově bylo jasné, že 1. prapor hned tak neprorazí a podplukovník Dobie zjišťoval, že výšiny severně od Arnhemu nebude moci obsadit, jak mu určoval původní plán.
Podobně špatně se vedlo podplukovníku Fitchemu a jeho 3. parašutistickému praporu na střední trase TIGER, kde byla také příliš silná německá obrana, neboť zde major Krafft v 15 hodin 55 minut posílil svůj prapor již vzpomínanou 9. rotou, která zablokovala trasu pochodu právě 3. praporu. Pochodující kolony britských parašutistů se v husté kulometné a minometné palbě, v Doorwethském lese, s velkými ztrátami (byly zlikvidovány více než 2 čety praporu během několika málo minut, neboť se dostaly přímo před hlavně maskovaných německých kulometů) rozpadly na jednotlivé čety a družstva, které byly přinuceny zalehnout.
Také podplukovník Fitch, stejně jako předtím Dobie, začal hledat náhradní cestu k mostu v Arnhemu, neboť mu bylo jasné, že ani on svého plánovaného cíle nedosáhne.
Do toho všeho došlo k řečenému selhání spojení, takže velitelé jednotlivých praporů neměli možnost sehnat instrukce od velitele pluku Lathburyho, - a ztráceli přehled. Jednotliví výsadkáři, bez situačních map (zjistili, že mapy, které měli k dispozici byly nepřesné), v neznámé krajině, rychle ztráceli orientaci a bez velení mezi nimi vznikal chaos.
Mnohé historické popisy těchto odpoledních hodin dne 17. září hovoří o tom, že postup 1. a 3. praporu, byl-li nějaký, byl vlastně jen "pomalým plížením vpřed". Jak jinak tenhle postup nazvat, když za 2 hodiny, nejdůležitější hodiny dne, urazily 1. a 3. prapor pouhé 4 km a k mostu k Arnhemu stále zbývalo ještě nekonečných 6 km. Tím se naděje, že by tyhle dva prapory, dosáhly svých cílů, neustále zmenšovala!!!
Ještě si připomeňme, že major Gough, velitel divizní 2. průzkumné roty, dojel konečně na Urquhartovo divizní velitelství, kde svého velitele nezastihl a ani se nedozvěděl, co mu chtěl. Podplukovník Mackenzie, náčelník štábu britské 1. vzdušně-výsadkové divize, nic nevěděl a jen mu řekl, že Urquhart odjel za Lathburym, jehož štáb postupoval za 2. parašutistickým praporem podplukovníka Frosta po jižní trase LION směrem k nejdůležitějšímu mostu - silničnímu mostu přes Dolní Rýn v Arnhemu.
A tak Goughovi nezbylo nic jiného, než se čtyřmi džípy vyrazit po stejné trase a doufat, že Urquharta někde cestou potká.
Džíp generála Urquharta mezi tím projížděl po silnici z Utrechtu do Arnhemu a pak dál k jihu, když po několika minutách narazil na zadní voje Frostova 2. parašutistického praporu, který pochodoval v zástupu po obou stranách silnice směrem na dálniční most. Vepředu slyšel Urquhart střelbu a když dostihl Frostovu velitelskou rotu, dozvěděl se, že podplukovník Frost je vepředu, v místech, kde čelní družstva bojují s Němci. Dozvěděl se také, že tam Lathbury není, a že odjel na střední trasu a tak se vydal za ním. Jak se tomu v boji často náhodně stane - ( zvláště není-li spojení), netušil tehdy Urquhart, že se právě minul s majorem Goughem.
U 3. praporu se pak dozvěděl, že Lathbury je někde vepředu a tak za ním vyrazil a zastihl ho u křižovatky na silnici Utrecht-Arnhem, kam Němci směřovali těžkou minometnou palbu.
Při krátké poradě si vyměnili informace a své zneklidnění, že jednotlivé prapory postupují pomalu, že je špatné až žádné spojení, což úplně paralyzuje snahu velet. Lathbury vypověděl, že s 1. praporem nemá spojení žádné a s Frostovým 2. praporem má jen občasný kontakt rádiem. Z porady vyplynulo, že se dá vlastně velet jen tam, kde budou generálové přítomni fyzicky a tak se Lathbury snažil dostat 3. parašutistický prapor z lesa přes postřelovanou křižovatku, aby tak mohl pokračovat v pochodu. V té samé době se chtěl generál Urquhart spojit s divizním štábem pomocí rádia, ale když se k džípu, kde měl rádio s radistou otočil, dopadla u džípu mina a těžce zranila spojaře. Rádio se zdálo nepoškozené, ale přes všechny snahy se generálovi spojení navázat nepodařilo.
Tehdy se Lathbury a Urquhart domluvili, že velitel divize nepojede zpět na své velitelství, protože, podle všech známek, je cesta k přistávacím zónám, kde bylo i velitelství divize, již Němci zablokována.
(Později bude tato anabáze Urquharta a jeho cesta zpět na velitelství divize detailně popsána, až se budou probírat veškeré boje britské 1. vzdušně-výsadkové divize od 17. září do 27. září 1944.
Zde si ještě řekněme, že okolo 17 hodiny, či krátce před 18 hodinou, prvého dne si začínal generál Urquhart uvědomovat, že se mu pomalu, ale jistě - nevratně - začíná vymykat bojová situace z rukou a prvně mu vytanula myšlenka, že celá operace "může" skončit krachem....!!!)
A jak prožíval pozdní odpolední hodiny velitel 16. záložního praporu pancéřových granátníků SS major Krafft?
Právě odpoledne po 17 hodině zesílil na jeho prapor tlak britského 1. a 3. parašutistického praporu, neboť parašutisté se přece jenom po prvém zaskočení Němci trochu vzpamatovali a začali sami přecházet do útoku.
Právě po 17 hodině hlásila německá 2. rota SS Krafftovi, že čelně je sice vystavena jen slabému útoku britských parašutistů, ale bylo tvrdě napadeno její levé křídlo dvěma rotami podporovanými těžkými pěchotními zbraněmi a protitankovými děly. Německé průzkumné družstvo z 2. roty SS bylo zcela zlikvidováno na silnici Wageningen-Arnhem 3. parašutistickým praporem.
Major Krafft v 17 hodin 15 minut navštívil v hotelu Wolfheze generálmajora Fridricha Kussina, německého velitele Arnhemu, kterého předtím poslal Model, aby získal čerstvé informace o situaci. Major Krafft generála Kussina informoval o nejnovější situaci, pak mu generál schválil jeho opatření a informoval ho o tom, že přechází pod obranu 2. ts SS generála Bittricha, jehož jednotky převzaly obranu celého prostoru Arnhemu.
Generál Kussin chtěl odjet z Krafftova velitelství po silnici z Wageningenu do Arnhemu, jenomže major mu tuhle cestu nedoporučoval, neboť měl zprávy, že tudy postupují silné svazky britských parašutistů. Řekl mu, aby se vydal po silnici podél železniční trati, kterou pokládal za bezpečnější. A Kussin jej neposlechl a vydal se po silnici, kterou přijel!
