Zóny seskoku a přistání jednotlivých parašutistických pluků, americké 101. vzdušně-
výsadkové divize - Křičících orlů" - generála Taylora, dne 17. září 1944 odpoledne.
Jestliže jsme nechali v Č 36 za výsadkáři Roty A, 1. praporu, 506. parašutistického pluku "Křičících orlů, ze 101. vzdušně-výsadkové divize, generála Taylora, zavřít dveře letadel C - 47 Dakota, hovořili o mimořádné snídani a o celém ranním rituálu, i jak bylo obtížné, než byl každý z parašutistů obtěžkán výstrojí a mnohým navíc, poté doslova do letadla vtlačen leteckým personálem, bylo by dobré pokračovat rozjezdem, pocity a děním za letu, které bylo obdobné jako u dalších parašutistů, dalších divizí.
I když informace pro start a samotný let jsem čerpal pro Č 37, 38 a 39 z historického popisu od Donald R. Burgett - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku, jsou, jak bylo řečeno, podobné, nebo dokonce stejné jako z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., již jmenovaný Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku., nebo Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.
Také v ostatních podkladech je řečeno, že čekání na to až na letadlo, ve kterém ten, který parašutista seděl přijde řada, aby mohlo odstartovat, při hromadných vzletech, byla jedna z nejhorších chvil, které jsou svázány pro každého parašutistu se vzdušně-výsadkovou operací.
Každý z nich totiž říká, že:
Startováním motorů prý všechny špatné chvíle začínaly, někdy nechtěly motory jednotlivě naskočit, byl tam "smrad" ze zplodin studenějších motorů a tehdy hrozný hluk uvnitř kabin. Zvyšování otáček, seřizování otáček, někdy motory zhasly a znovu jednotlivě naskakovaly. Chyběl čerstvý vzduch. Otevírat dveře se nesmělo, ventilace žádná. Hluk násobený hlukem ostatních letadel, desítek ba stovek okolních letadel, při řazení se na rozjezdových drahách a zase čekání na dobu, kdy na dotyčné letadlo přišla řada.
V jednom z historických podkladů - od Donald R. Burgett - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku, je líčeno, jak poté vypadal start, když na letadlo roty A došla řada, po mnou popsané přípravě ke vzletu, který byl podobný u tehdejších všech dopravních letadel a kterou jsem popisoval volně, nyní tedy rozjezd, cituji:
" Slyšeli jsme ostatní letadla burácet po rozjezdové dráze a odjíždět. Pak jsme přišli na řadu. Pilot zvýšil otáčky a náš C-47 se začal otřásat a rozjel se. Byli jsme na cestě. Podívali jsme se z oken a viděli jsme, že jedeme v zástupu za vedoucím letadlem s mnoha dalšími letouny a míříme po pojížděcí dráze na konec startovací dráhy. Tam letadla chvíli vyčkala, až se letoun před nimi dostal do plných otáček a burácivě se rozjel po ranveji. Pak se další letoun natočil doleva na rozjezdovou dráhu. A pak další a další - až došla řada na nás.
Náš letoun se natočil doleva, vyrovnal se na ranvej a pilot sešlápl plyn až k podlaze. Nabírali jsme rychlost, kymáceli a potáceli se stále rychleji - teď už nebylo cesty zpět. Nikdo nemluvil. Všechny oči hleděly na zavřené přepážkové dveře do pilotní kabiny, na pilota a posádku při práci. Kola letadla opustila pevnou půdu, trochu jsme se zvedli, vyrovnali, abychom získali rychlost ve vzduchu, a pak jsme stoupali vzhůru do nebe za ostatními letadly, která kroužila a pomalu se skládala do obrovské vzdušné armády.
Byli jsme na cestě k našemu novému dni D, Operace MARKET začala!"
Nejprve musela letadla, při stálém stoupaní, zatáčet mírně doleva, aby se řadila do vznikající formace, která letěla s bojovými jednotkami parašutistů prvého sledu a vytvářela souvislý proud ještě nad Anglií. Vznikala formace ne nepodobná kometě a " ocas komety" - letecké kolony se stále prodlužoval, neboť se ze země zvedala další a další letadla a řadila se do letícího proudu, který směřoval do seskokových zón v Holandsku. Za samostatnými letadly začaly stejný manévr, po nezbytné malé prodlevě, provádět i C - 47 s připoutanými kluzáky a vytvářely svou trochu jinak vypadající obrovskou letku, která měla směřovat nejprve po stejné trase a pak nalétnout do svých přistávacích zón pro kluzáky. Až přistanou parašutisté ve svých seskokových zónách na holandské půdě, začnou po zajištění a označení přistávacích zón, přistávat kluzáky s pěchotou, těžkými zbraněmi municí, vozidly a nezbytně nutným materiálem.
Gigantická, největší vzdušně-výsadková operace všech dob, největší vzdušná operace v dějinách lidstva, známá, jako Operace MARKET GARDEN, začínala!
Výška letadel zvolená pro operaci MARKET byla větší, než byla zvolena pro např. Normandii, ale i větší než, ze které běžně parašutisté cvičili seskoky.
Počasí operaci přálo, a když ohromné proudy letadel přelétávali kanál La Manche, stále svítilo slunce. Účastníci operace líčili, že byly vidět Doverské útesy, které jim připadaly z přeletové výšky velice malé a ve slunci jasně zářily.
A částečně, ještě před holandským územím, ale hlavně již nad holandským územím, se ozvala a z okýnek letadel a kluzáků byla i vidět - válka. Již protiletadlová děla na některých zakotvených menších německých lodích, ale především do těchto chvil utajené flaky, pozdržená palba německé PVO holandského pobřeží - spustila své "staccato" protiletadlové palby.
Parašutisté byli ve válce!
Okolo letadel v hadovitých spirálách se k nim od země blížila smrt, kterou okolo sebe viděli v podobě černého obláčku někdy vedle sebe, někdy pod sebou a někdy i nad sebou. To bylo podle ráže a dostřelu protiletadlových děl. Piloti nechtěně trochu zvedli svá letadla ač byla výška předepsána, rychle si to uvědomili a znovu se na výšku vrátili. A po chvíli se vše opakovalo!
(Některá letadla byla zasažena - v Č 22 -
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5785&f=137
viz můj text:
"Když letecký konvoj, v neděli 17. září, přelétl nizozemské pobřeží, dostala se letadla, která letěla ve výšce 500 metrů po severní trase k Arnhemu a Nijmegenu do palby německých protiletadlových baterií, které se nově, či předtím utajeně, soustředily na ostrovech Walcheren, Severní Beveland a Schouwen. Zároveň střílely německé protiletadlové lodě a střílely i bárky v celém širokém ústí řeky Šeldy /již bylo řečeno, že ústí řeky Šeldy mělo 80 km/. Na německou protiletadlovou palbu zaútočily v celé šíři a hloubce okamžitě stíhací bombardéry Spojenců, ale přesto se podařilo německé PVO několik letadel pomalejšího leteckého konvoje sestřelit. Například nad ostrovem Schouwen bylo sestřeleno vlečné letadlo a jeho posádka při pokusu o nouzové přistání zahynula. Kluzák Waco, který tento letoun vlekl, se ve vzduchu rozpadl a bohužel vojáci v kluzáku padáky neměli - zahynuli všichni. Pak byla ještě sestřelena jedna C-47 Dakota, která se zřítila v plamenech na ostrov. Parašutisté a jeden z pilotů stačili vyskočit a přistáli na padácích na ostrově.)
V letadlech přišel, od velitele parašutistů na palubě rozkaz k odstranění dveří, které byly uloženy v zádi letadla - neklamný znak přípravy k seskoku. Až ke dveřím postoupili parašutisté s těžkými zbraněmi - s minometem a kulometem a opěrnými kotouči, přivázanými k nohám. Všichni si zahákovali otevírací lana od svých padáků ke kotvícímu lanu. Postupně se tak seřadili směrem k dveřnímu otvoru, nutno říci s velkou námahou, do řad v jakém pořadí měli seskakovat. Museli být připraveni ještě dříve než budou seskakovat. Totiž pokud by bylo letadlo zasaženo a musel by přijít okamžitý seskok, celá skupina i s těžšími zbraněmi, minometem a kulometem by byla pohromadě a měla by možnost se v izolovaném nepřátelském území bránit.
O další činnosti - tehdy nové metodě seskoku - použiji popis historika Burgetta, s již výše řečené knihy o "Křičících orlech v Holandsku, cituji:
" Kulometčíci a minometčíci používali novou metodu vyvinutou vrchním seržantem Joem Lancim z údržbářského oddělení 501. parašutistického pluku. Uložili své těžké zbraně do vaku, který si pak přivázali k jedné noze na dlouhém drátě, procházejícím spojovacími smyčkami. Pak se vak přivázal 7,5 metru dlouhým lanem k postroji padáku. Když výsadkář opustil letadlo a jeho padák se otevřel, vytrhnul se drát ze spojovacích smyček a uvolnil celý vak, takže ten mohl volně spadnout až na konec lana visícího ze sedla postroje.
Na zem nejprve dopadne těžký balík zbraní a pak teprve výsadkář. Ten potom snadno dostane kulomet nebo minomet jednoduše tak, že si je lanem přitáhne k sobě, aniž se musí vystavovat nepřátelské palbě, nebo zbraně dokonce někde hledat. To byl nucen dělat, když byly zbraně shazovány na samostatných padácích.
Tato metoda se lišila od britské - kterou Britové používali v Normandii - v tom, že vak byl uvolňován z nohy tažným drátem. Britský systém byl téměř stejný jako americký, až na to, že výsadkář musel vak odvázat ručně a ručně jej spustit dolů na celou délku lana.
Jednadvacetikilový kulomet nebo minomet přivázaný k jedné noze pořádně znesnadňoval pohyb na zemi či v letadle. Proto tito výsadkáři vždycky stáli ve dveřích, aby mohli jako první vyskočit ven, dokonce i před vedoucím seskoku. Když přišel čas, museli pouze vykopnout nohu, na které byla přivázána zátěž, ze dveří a byli okamžitě venku..."
