Mapa s názvem - Prapory 504. parašutistického pluku útočí v neděli 17. září na Grave,
Overasselt a Heumen. - má v levém dolním rohu onen veledůležitý most u Grave (cíl - 11.) a hned pod značkou mostu je i městečko Grave.
Když byl úspěšně dobyt "veledůležitý" most u Grave, bylo nutné nejprve odstranit všechny rozbušky, nálože a miny, jakož i dráty vedoucí k odpálení, dále také maskované nálože z mostních konstrukcí. Ženisté 504. parašutistického pluku a někteří výsadkáři rot E a F z 2. praporu pracovali pod neustálou palbou z městečka Grave. Mezitím docházelo ke konsolidacím obou útočných rot, jak E, tak F. Protože palba z Grave neustávala, nařídil velitel roty E, kapitán John Thompson, aby výsadkáři ustoupili cestou kudy přišli asi o kilometr zpět k mostní rampě. Tam nechal zřídit zátaras na silnici do Grave. Poté, již konsolidované roty E a nově přibyvší rota D, která přešla přes most, zaútočily na městečko Grave.
Když se v bojových sestavách roty přiblížily k městu, zesílila z Grave kulometná a minometná palba Němců. Parašutisté však v naučených sestavách - jedna část střílí vším, co má, včetně bazook, druhá přískoky kličkuje vpřed a zalehne - nepřestávaly v postupném útoku až dosáhly Grave. Němci byli předchozími boji a palbou letadel ze vzduchu již tak otřeseni, že dlouho neodolávali a početní převaha parašutistů je vytlačila z Grave.
Bylo 17. září 1944 20,00 když velitel 2. praporu hlásil na pluk, že městečko Grave bylo dobyto a most u Grave je zabezpečen pevnou obranou.
A stejně jako v ostatních holandských městech, vyšli i v Grave obyvatelé do ulic a začali s americkými výsadkáři oslavovat osvobození. Zápisy 82. vzdušně-výsadkové divize říkají, že oslavy znesnadňovaly americkým výsadkářům přípravy obrany v Grave (naopak desítky let po válce vzpomínali veteráni 82. a žijící Holanďané ve výročích bitvy o Grave, - a "vzpomínali prý dodnes" - dodnes je myšleno ke konci devadesátých let minulého století - , na oslavy a vyprávěli si "nezapomenutelné zkazky" o mohutných oslavách se zpěvem a tancem, které prý trvaly až hluboko do noci ze 17. na 18. září 1944). Oslavy prý byly tehdy tak mohutné, že američtí výsadkáři vůbec nezpozorovali, že se v noci ze 17. na 18. září od Udenu přiblížil německý tank, který Američané považovali za britský. Když se tank přiblížil až do Grave, zahájil palbu na nepřipravené americké výsadkáře a několik jich zabil. Teprve déšť raket z bazooky jej prý zahnal zpět do německých pozic. Zároveň je v zápise řečeno, že to byl vlastně jediný případ za celé trvání MARKET GARDEN, kdy byl proti oblasti města a mostu u Grave spuštěn nějaký německý protiútok. K velitelům rot E a D, jakož i velení 2. praporu a výsadkářům bránícím Grave se ještě v noci z neděle 17. září na pondělí 18. září dostala zpráva o zpoždění britského 30. as (XXX. as). Obráncům Grave bylo sděleno, že tanky a OT britské Gardové obrněné divize se k mostu u Grave dostanou až další ráno.
A skutečně.
Bylo úterý dne 19. září v 8 hodin 20 minut, když k mostu u Grave a do městečka Grave dorazily OT britské roty B z 2. praporu Gardového jezdeckého pluku (2nd Household Cavalry Regiment).
(Na mapě s názvem - 30. as. ráno dne 19. září svým 2. průzkumným praporem Gardového jezdeckého pluku navázal v Grave styk s americkou 82. vzdušně-výsadkovou divizí.,
- je zaznamenána hodina i minuty prvního setkání spojeneckých jednotek. Vymezen je i prostor, který od rána tohoto dne obsadily a bránily pluky divize "All American generála Gavina.)
V kronice britské gardy je setkání popsáno takto, cituji:
"Američané obsadili tuto důležitou ocelovou konstrukci, která se klene přes Maasu, neporušenou. Byl to opravdu velmi významný čin a nyní se pluku podařilo druhé životně důležité spojení (je jasné, že je zde myšleno jako první spojení - spojení s americkou 101. severně nad Eindhovenem, a pak je toto spojení s 82. - to druhé spojení - má poznámka). Krátké zastavení. Velitel výsadkářů stručně informoval Angličany, že Nijmegenský most přes řeku Waal byl rovněž obsazen. Bohužel se ukázalo, že tato informace je nesprávná."
(Informace pro Č 67., 68. a 69. jsem čerpal z Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Britové se svými tanky Sherman, z Gardové obrněné divize, k mostu u Grave dorazili také 19. září, ale až v 10 hodin. V té době se Britové v čelní skupině Gardového jezdeckého pluku dozvěděli, že další důležitý most na trase do Arnhemu, ve směru na Nijmegen, je těžce poškozen (za chvíli si tuhle informaci detailněji rozebereme) a že přes něj nebudou moci tanky přejíždět. Proto byly tanky, spolu s granátníky, odkloněni na trasu přes Overasselt na zdymadlový most v Heumen (Heumen - viz mapa).
Ještě k mostu u Grave si řekněme, že 20. září 1944 ráno již byla obrana mostu u Grave, a západní přístupy k Nijmegenu, změněna a obranu těchto pozic držela velšská garda. Další den 21. září pak převzal obranu mostu u Grave vedoucí prapor 43. pěší wessexské divize - 4. prapor dorsethirského pluku - a střežil životně důležitou konstrukci mostu u Grave, posílen divizními a sborovými protiletadlovými oddíly. Most u Grave byl v celé obraně "Operace MARKET GARDEN" strašně důležitý, zvláště z toho důvodu, že mezi 20. až 27. zářím došlo k stále se snižující kontrole vzdušného prostoru ze strany spojeneckých letadel. Totiž předčasné špatné podzimní počasí, mlhy déšť, a přece jenom větší vzdálenost od belgických a anglických letišť způsobovala, že Luftwaffe vycítila příležitost, přisunula na letiště západní části Třetí říše své stíhačky s PVOS Říše a také bombardéry a vážně v tyto dny narušila leteckou podporu britských a amerických jednotek( až budeme probírat detailně Arnhem, britské parašutisty, řekne nám mnohem víc o nadvládě Luftwaffe, ve dnech od 18.,19. září sám generál Urquhart - velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize...).
Nutno ještě dodat, že od dne 23. září, tvořila obranu mostu u Grave Holandská brigáda princezny Ireny, spolu, s již řečenými, divizními a sborovými protiletadlovými oddíly, které prý jako PVO britského 30. as, do této doby - doby nasazení u Grave - neměly žádné využití.....
Složení britské Gardové obrněné divize je uvedeno zde v Č 15.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5759
, je tam i Holandská brigáda princezny Ireny.
Neděle dne 17. září na seskokové "zóně O".
Stále mějme na paměti, již řečenou skutečnost, že existovaly v plánu MARKET - pro 82. vzdušně-výsadkovou divizi - 4 seskokové a přistávací zóny. Gavin, aby dosáhl pro Němce nějakého překvapení, nechal označit značkaři jen jednu přistávací a seskokovou zónu.
My si nyní něco řekněme o seskokové "zóně O" (Pro připomenutí jsou seskokové a přistávací zóny, "E", "O", "N" a "T" nejlépe vidět na mapě s názvem - Nijmegen a jeho okolí, 82. vzdušně-výsad ková divize, která je úvodní mapou článku Č 64, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5911&f=137
).
Již v předchozích článcích bylo řečeno, že americký 504. parašutistický pluk seskočil bez roty E z 2. praporu na dvou různých částech seskokové "zóny O". Obě části "zóny O" byly dobře označeny divizními značkovači a navíc mohli piloti, za denního světla, velice snadno identifikovat "zónu O" podle smyčky, kterou tvořila řeka Maasa s kanálem Maasa-Waal. Právě "zóna O" byla tou jedinou zónou, kterou nechal Gavin označit, protože právě zde měl 504. parašutistický pluk za úkol obsadit dva nejdůležitější cíle celé 82. vzdušně-výsadkové divize!!!
Gavin tak nechal moment překvapení pro své další pluky - pro svůj 505. a 508. parašutistický pluk.
Značkovači pro "zónu O" tak seskočili, v již na začátku řečený čas - ve 12 hodin 31 minut. Okamžitě začali rozmisťovat radiomajáky a vizuální značky na obě části.
Obě části "zóny O" byly tak dobře značkaři označeny, že byl seskok jednotek do nich naprosto přesný. Výsadkářské prapory se rychle soustředily a zorganizovaly, a jak říkají zápisy divize - "vše probíhalo jako na cvičení". Je jasné, že stejně jako při cvičení, přece jenom došlo k nějakým "příhodám" - při seskoku bylo jako vždy několik nehod.
- Úkolem celého 2. praporu 504. parašutistického pluku, který seskočil právě v těchto dvou místech "zóny O", bylo obsadit konec západního mostu u Grave. Právě jsme si úkol dobytí mostu u Grave probrali a víme, že byl beze zbytku splněn( u všech úkolů viz mapu - Prapory 504. parašutistického pluku útočí v neděli 17. září na Grave, Overasselt a Heumen.).
- Úkoly a cíle 1. praporu 504. parašutistického pluku ležely na východě v linii kanál Maasa-Waal, přes kterou vedlo celkem 5 mostů. Již v plánování, aby byla pozdější radiová korespondence před odposlouchávajícími Němci utajena, bylo těchto 5 mostů označeno čísly - 7, 8, 9, 10 a 11 (Grave byl tím 11.). Také u mostů 7 až 10 doufal plukovník Rouben Tucker, velitel 504. parašutistického pluku, že je jeho výsadkáři dobudou neporušené. Plukovník však určitě potřeboval silniční a železniční most na kanálu Neobosch-Honinghuite - tedy most číslo 10. Totiž most číslo 10 představoval prioritní cíl, neboť se o něm předpokládalo, podle všech leteckých snímků a zpráv Holandského hnutí odporu, že by jako jediný (ze 7 až 10) mohl unést tanky.
- Úkolem amerického 3. praporu 504. parašutistického pluku pak bylo, dobýt zajistit obranou hlavní silnici z Grave do Nijmegenu, kterou nutně potřeboval britský 30. as (XXX. as), aby mohl rychle postupovat do Arnhemu, na sever a pak dál do Třetí říše.
Plán tedy předpokládal, že 1., 2. a 3. prapor z 504. parašutistického pluku zajistí všechny mosty, včetně cesty, v délce 8 kilometrů silnice a také přechody na 7,5 km vodních kanálů ( viz na mapě 1/504, 2/504 a 3/504).
Jak již bylo řečeno, nejen Gavin a Tucker, ale všichni výsadkáři 82. si byli vědomi, že mají před sebou úkol, který je nejméně velice těžký, jestli není dokonce nesplnitelný - pro lehké jednotky, které nemají žádná obrněná vozidla a operují v týlu nepřítele...!!!
