Na mapě je nikoliv plánovaný, ale skutečný postup jednotlivých praporů
Lathburyho 1. parašutistické brigády, odpoledne, večer a až do noci 17. září 1944.
Severně, až kam byl schopen dojít, po trase LEOPARD je Dobieho 1. prapor. Střední trasou TIGER je Fitchův 3. prapor. Do večera se dostal jižní trasou LION Frostův 2. prapor až k severní straně Dálničního silničního mostu v Arnhemu, kterou obsadil a vytvořil tam do rána 18. září obranu.
Jak bylo řečeno, řešil odpoledne 17. září generál Urquhart hned několik problémů naráz( viz poslední odstavce Č 114. , zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=6014&f=137
). Zjistil, že major Gough, velitel průzkumné letky jeho divize - "průzkumáků", který měl rychle obsadit Dálniční silniční most v Arnhemu před Frostovým 2. praporem, neměl dostatek vozidel a není k nalezení. Urquhart ho, dle svého subjektivního názoru, potřeboval( objektivní ten názor byl, když vezmeme v úvahu, že nefungovalo radiové spojení...), aby s ním projednal náhradní řešení. Řešil také další skutečnost, objektivní problém, že nefungovalo bližší i dálkové radiové spojení a zároveň potřeboval, protože nefungovalo spojení, zjistit jak se plní zadané úkoly dle plánu MARKET GARDEN. Vyšlo mu z toho řešení, že vyrazil na velitelství brigádního generála Lathburyho, velitele 1. parašutistické brigády. Velitelství generála Lathburyho se v inkriminované době pohybovalo ve stopách Frostova 2. parašutistického praporu - po dolní silnici (po Jižní trase LION). Generál Urquhart tam Lathburyho nezastihl a tak tam alespoň zanechal pro majora Gougha pokyny, aby se s ním spojil. Urquhart se pak vydal v džípu, ve kterém byla i cestovní radiová souprava po jižní silnici za Frostem, který dle plánovaných pokynů prý údajně stále sledoval trasu k Dálničnímu silničnímu mostu. Ze všeho mu vyšlo nejprve mluvit s Frostem, kterému chtěl sdělit, že nemůže spoléhat na majora Gougha, který měl rychlým přepadem obsadit most. Po cestě za Frostem sjel po škvárové cestě na vedlejší silnici a ocitl se tak na nové silnici Arnhem - Utrecht, kde již viděl práci předsunutých oddílů, neboť proti nim kráčel zástup zajatých Němců, které střežil jen jeden parašutista. Za hlavní silnicí odbočili na klikatou úzkou cestu, která klesala k řece Dolní Rýn. Stále nebyla nikde slyšet ani vidět nějaká větší bojová činnost. Generál si nejen do paměti zapsal, že jej tehdy zarazil zvlněný charakter krajiny (mezi Oosterbeekem a Arnhemem), který byl výhodný pro obránce. Vyšší ploty s drátěným pletivem, které obklopovaly většinu domů ihned ohodnotil, že určitě snižovaly schopnost manévrování jeho postupujících pěších a výsadkových jednotek.
Východně od Oosterbeeku se mu podařilo džípem dohnat zadní voj 2. praporu podplukovníka Frosta. To, co viděl jej nenadchlo. Prapor se pohyboval velmi pomalu, v zástupu uspořádaném střídavě po obou stranách silnice. Každou chvíli se ti vepředu zastavili a s nimi i ti vzadu. Podplukovníka Frosta na jeho velitelství nenašel. Bylo mu řečeno, že se vydal až dopředu k předním úderným družstvům, které se dostaly do potíží. Důstojníkům Frostova štábu sdělil generál Urquhart to s čím přijel - aby moc nepočítali s Goughovými průzkumáky, že jim most nepřipraví - neobsadí.
Podplukovníka Frosta dobře znal a věděl o něm, že to není žádný nováček a že má skvělý smysl pro taktiku (hodnocení a bojové zkušenosti podplukovníka Frosta viz zde v Č 28., 29. a 30.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5800
). Pak se dozvěděl, že v tuto dobu se podplukovník Frost podílel na odstraňování překážek, na které přední voje narazily. A jak se od důstojníků štábu 2. praporu Frosta dál dozvěděl, bylo to již potřetí. Nejprve na Němce narazily poblíž Heveadorpu, kde prapor ztratil několik mužů, další přestřelka se odehrála západně od Oosterbeeku a v této chvíli probíhala třetí potyčka s Němci, to když se výsadkáři pokoušeli zneškodnit německé OT, které střílelo vždy, když chtěly přední úderné oddíly postoupit. Řešení, které výsadkáři s Frostem zvolili bylo, že do jedné výkladní skříně umístili protitankové dělo, které bylo připraveno střílet až se zase OT objeví a parašutisté mezitím proklouzli kolem zadních traktů domů. V třetí bitce byl zajat velký počet vojáků SS, u kterých byly nalezeny německé mapy se zakreslenými trasami průzkumných hlídek. Jedna německá mapa ukazovala, že na křídlech a v týlu postupujících jednotek praporu jsou německé průzkumné hlídky, které budou výsadkáře napadat a proto musel Frost udělat protiopatření (boj na postupu Frostova 2. praporu viz horní odkaz a také Č 31.,32.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5810
).
Až dopředu za Frostem generál jet nechtěl, čekat nemohl a tak se rozhodl vyhledat brigádního generála Lathburyho, velitele 1. parašutistické brigády, který byl v té době, jak se generál dozvěděl, u 3. parašutistického praporu na Střední trase TIGER - což byla prostřední silnice do Arnhemu. Generál chtěl vědět jak probíhají boje na střední trase a pak také na té Severní trase LEOPARD. Začít chtěl u Lathburyho, se kterým se chtěl i poradit o náhradních řešeních.
Řidič jeho džípu se vracel po jižní silnici, kde byli upozorněni na riskantní úsek v délce zhruba 100 yardů (90 metrů), který nebyl chráněn z žádné strany a Němci tam měli zastřílené ostřelovače. Ostřelovači byli na jižním břehu řeky Dolní Rýn a hned dali o sobě vědět, když okolo džípu zasvištěly nejméně dvě kulky. Štěstím bylo, že si dal Urquhart říci - zónu projeli rychlostí 40 mil za hodinu (64 km/h), čímž se stali špatným terčem. Silnice tam byla pokrytá šedohnědými dlažebními kostkami a cesta se stáčela pod nízký most, kde zahnuli vpravo a vystoupali na prostřední silnici. Třetí člen osádky džípu byl radista, který se po celé trase kudy Urquhart jel, snažil spojit s majorem Goughem a stále nic. Na prostřední trase okolo jejich džípu prošly dvě skupiny německých zajatců vždy s jedním strážným a pak již narazili na zadní voj 3. parašutistického praporu, kterému velel podplukovník J. A. C. Fitch. Jeden z vojáků zadního voje praporu mu řekl, že generál Lathbury je někde poblíž čela praporu, kde je i podplukovník Fitch. Už za pár minut džíp s Urquuhartem nalezl velitelství praporu, které v té době zastavilo na velké křižovatce na silnici Arnhem - Utrecht. Byla to ta samá křižovatka, kde došlo k zabití německého generálmajora Kussina( viz křižovatku před Oosterbeekem na horní mapě - je tam i křižovatka s poznámkou - General Kussin Killed), když celou historii přepadení můžeme číst v Č 28., 29. a 30., na horním odkaze.
. Tělo generálmajora Kussina, tehdejšího polního velitele města Arnhem, leželo ven z auta a nedaleko ležela těla tlumočníka, sluhy a řidiče.
Džíp s generálem Urquhartem zajel na arnhemskou stranu křižovatky a zaparkoval v úseku mezi řadami stromů. V okolí slyšeli kvílivé zvuky minometů, když některé střely z těchto minometů dopadaly se znepokojující přesností do lesa, ale i do křižovatky, v jejímž jihozápadním rohu bylo ukryto mnoho mužů z 3. parašutistického praporu podplukovníka Fitcha. V práci tam byli všichni ošetřovatelé, neboť tři minometné střely zranily několik výsadkářů.
Urquhart si zapsal, že tehdy jeho první slova, která řekl veliteli 1. parašutistické brigády generálu Lathburymu byly, že Němci zřejmě mají pozorovatelnu v blízkých vilách a navrhl, aby tam vyrazila úderná skupina, která Němce vyžene, nebo zničí. Nikoho prý tehdy nenapadlo, že celé tohle místo je špatně zvolené pro přestávku. Jak se později ukázalo, Němci tam žádnou pozorovatelnu neměli a jen jak byli pečliví, jak dobře jejich velitelé odhadovali možný pohyb výsadkářů, prostě jen zaměřili své minomety právě na tuhle důležitou křižovatku, která byla vzdálena zhruba jen 1 800 metrů. A právě tady po zjištění této skutečnosti si Urquhart zapsal, že se setkal se zkušenými německými zadržovacími jednotkami, odhodlanými se v prostoru Arnhemu nejen bránit. Jak později zjistil a zapsal, bylo v prostoru Arnhemu a Oosterbeeku více než 6 000 německých vojáků různé úrovně:
- Zkušené, bitvami prověřené jednotky německé 9. a 10. td.
- Celkem 425 desátníků školy SS.
- A byly tam také ušní a žaludeční prapory.
Jak již bylo řečeno, ty jednotky nejprve vůbec nečekaly nějaký nástup parašutistů a mnozí, jako třeba jednotky SS, se v tom ospalém nedělním odpoledni prostě vydaly na vycházku.
Velice rychle však právě ti níže postavení velitelé (družstev, čet a praporů) zareagovali a postavili se do obrany proti výsadkářům a až postupně se k nim přidávali vyšší němečtí důstojníci, generálové i sám maršál Model.
Generál Urquhart si k těmto reakcím zapsal, že se Němci, protože nebyli ještě po předchozích bojích dostatečně vybaveni vysílačkami, dorozumívali přes nizozemskou veřejnou telefonní síť. Tam se pokoušely jejich spojení narušovat holandské telefonistky, ze kterých většina byla v Holandském hnutí odporu. Postupné zaujetí obrany Němců a boj proti 1., 2. a 3. parašutistickému praporu první den po vysazení viz v Č 27. a 28. a 29. na horním odkaze.
U německého velitele II. ts SS (2. ts SS) generála SS Bittricha jsme se z jeho zkušeností dozvěděli, že stavěl obranu na teorii, že britští výsadkáři zaútočí pouze na místech, která jim velitelé zadali. O těchto místech prý se snadno dozvíme a zabezpečíme je obranou do doby, než budeme moci zaútočit. Z této teorie se vymykal jen prapor parašutistů podplukovníka Frosta, který celou Bittrichovu teorii narušoval, neboť postupoval až k Dálničnímu silničnímu mostu v Arnhemu viz Boje v Č 28. a 29., 30., 31.
Generál Urquhart se o postupu Frosta až k Dálničnímu silničnímu mostu dozvěděl mnohem později. Sám pak říká, že ještě na křižovatce silnice Arnhem - Utrecht velmi rychle palba německých minometů zesílila, když pro stanoviště minometů Němci využili i úzké zákopy, které vykopali již dříve, když nacvičovali obranu Arnhemu.
V té době Lathbury a Urquhart probírali, po zjištění, že obchvat Němců bude složitý, respekt k soukromému vlastnictví. Totiž jejich vojáci měli problémy se vstupem na soukromý majetek. Klepali mnohdy na dveře a žádali o svolení, aby mohli dům prohledat, nebo jím jen projít, aby mohli plnit úkol. Byla to vnitřní znalost a respekt každého Brita k soukromému vlastnictví, která byla teď na obtíž. Generál Urquhart neříká, že jim přímo přikázali nerespektovat v boji soukromé vlastnictví, ale ve své autobiografii tuhle situaci řeší větou, cituji:
"Brzy na svou zdvořilost zapomněli."
Jedině to jim mohlo totiž zachránit život.
(Informace pro Č 115., 116 a 117., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.).
S Lathburym ještě chvíli Urquhart řešil zmizení majora Gougha a oba generálové vyjádřili, že nejsou spokojeni s vývojem bitvy na úrovni 1. parašutistické brigády, neboť třeba například ztratili kontakt s 1. parašutistickým praporem, kterému velel podplukovník D. Dobie, a který postupoval Severní trasou a jen občas měli spojení s Frostovým 2. parašutistickým praporem.
V daném místě křižovatky mezitím při rozmluvě minometná palba Němců zhoustla a mezi zraněnými byl i zástupce velitele jedné z rot 3. praporu kapitán Thessiger, který utrpěl těžké poranění břicha. Urquhart vydal rozkazy, aby byli okamžitě všichni odsunuti z křižovatky a sám se vrátil ke svému džípu, který byl chvíli předtím, než tam došel, zasažen z minometu. Urquhartův radista byl těžce raněn a zdravotníci jej odnesli na nosítkách. Samotné radiostanici se nic nestalo, ale její funkce byly narušeny. Kontakty se navázat nepodařilo. Stejně tak na tom byl i generál Lathbury.
Generál Urquhart si uvědomil, že by se měl vrátit na své velitelství, neboť ztrácel úplnou kontrolu nad velením celé divize. Velitelé 3. praporu, ale i sám Lathbury mu však nedoporučili teď se vracet, neboť by byl jeho život vážně ohrožen. Generál si tak o této chvíli, po minometném přepadu, kdy na něho naléhali, aby se nevracel zapsal, cituji:
"Po krátkém uvažování jsem se rozhodl, že jsem teď aspoň u brigády pověřené prvním úderem na most, a tedy jsem tam, kde mohu vydávat pokyny přímo na místě. Nadával jsem na hrozné spojení. Nebyl důvod domnívat se, že na velitelství divize to bude lepší."
