Mapa bojů a postupů jednotek britské 1. vzdušně-výsadkové divize v prostoru Oosterbeek,
Arnhem, dne 18. září 1944, včetně přistání II. vlny výsadků ten den, po 15,00 hodin.
Od předchozího článku Č 117, si říkáme co se dělo v prostoru Oosteerbeek, Arnhem od rána 18. září 1944, když jsme začali bojem Frostova 2. praporu ( Lathburyho 1. parašutistické brigády) u Dálničního silničního mostu, prošli jsme boje Fitchova 3. praporu a na závěr jsme řekli, že severněji, od noci ze 17. na 18. září, bojoval na pochodu i 1. prapor podplukovníka Davida Dobieho.
Pokračujme nyní tak, že si řekneme, že radisté 1. praporu podplukovníka Dobieho zachytili již v 5 hodin 30 minut ráno, dne 18. září, ve svých vysílačkách signály od podplukovníka Frosta, který žádal posily pro své jednotky u Dálničního silničního mostu v Arnhemu. Podplukovník Dobie jednal rychle a vydal svému 1. praporu rozkaz na změnu směru na jih: "Vyrazit na pomoc podél železniční trati arnhemským předměstím Mariendal!"( Zde je na
mapě oblasti Oosterbeek, Arnhem - hned za Oosterbeekem vidět čtvrť Mariendal. Jsou tam i další místa popisovaná v textu, jako již přímo v Arnhemu - nemocnice Sv. Alžběty.)
Když 1. prapor vyrazil, setkaly se jeho čelní jednotky již v 7 hodin ráno s rotou "A" a velitelskou rotou 3. praporu, které se v noci ve tmě oddělily od svých útvarů a postupovaly do města "samy od sebe", jak je přinutil vzrůstající odpor Němců při postupu trasou dle plánu.... Podplukovník Dobie těmto odloučeným jednotkám dal rozkaz, aby postupovaly s jeho praporem.
Na jih postupující 1. prapor podplukovníka Dobieho brzy narazil na silný odpor v okolí železniční stanice a nemohl prorazit dál. Po těžkém střetném boji s německou obranou v okolí železniční stanice byl Dobieho prapor zastaven. Protože to nešlo dál zvoleným směrem, vyčlenila se u železniční stanice, v 9,00 ráno, z 1. praporu rota "T" majora C. Perrina-Browna a zaútočila na nedalekou továrnu obsazenou Němci. Svým protitankovým dělem výsadkáři roty "T" zničili bunkr a během bojů probíhajících celé dopoledne 18. září, očistili továrnu od německých obránců. Rota "T" přitom utrpěla dost vážné ztráty. Již dopoledne z roty "T" zbylo pouhých 22 mužů (kteří nebyli zraněni, nebo zabiti). Ostatní roty z 1. praporu se dál pokoušely prorazit německou frontu směrem k jihu, jenomže západně od nemocnice Sv. Alžběty narazily stejně jako předtím 3. prapor na pevnou německou obranu a podplukovník Dobie musel dát svému 1. praporu rozkaz, aby svůj postup zastavil. Odehrávaly se tam těžké pouliční boje, dům od domu, které se měnily v masová střetnutí muže proti muži. Výsadkáři Dobieho 1. praporu se pokoušeli neustále prorazit, ale naráželi na fanatický odpor esesáků "Bojové skupiny Harzer", která byla v noci a ráno posílena armádními SHD (všechna SHD v prostoru Ooesterbeek - Arnhem byla typu Sturmgeschütze III) 280. brigády útočných děl.
V celém prostoru bojů Dobieho 1. praporu, ale i 3. praporu podplukovníka Fitche, zavládl zmatek, měnili se majitelé jednotlivých domů. Výsadkářské čety a roty se rozpadly na malé skupinky jejichž boj nikdo po nějakou dobu nekoordinoval.
Někde uprostřed všech těchto bojů byli i generálové Lathbury, velitel 1. výsadkářské brigády, a generál Urquhart, velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize.
(Informace pro Č 118., 119 a 120., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.).
Pojďme a řekněme si, jak od rána 18. září, když se probudil, prožíval den velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize generálmajor Urquhart, člověk a velitel, který měl vlastně ze svého velitelství divize koordinovat veškerou bojovou činnost v prostoru Arnhem. Ve skutečnosti, jak si budeme říkat a již jsme i řekli, nic neřídil, byl uprostřed bojů bez vlivu na události. Vše, co zažil a viděl dne 18. září, pak popsal o tomto dni v knize - Arnhem.
K spánku se Urquhart uložil hodně pozdě v jedné vile, kde se krátce po třetí hodině dne 18. září ráno vzbudil. Věděl, že Fitch se svým 3. praporem již postupuje k jižní silnici přes Oosterbeek (k silnici LION, kudy prošel z večera Frostův 2. prapor). Když se asi ve čtyři hodiny ráno zapojil do kolony 3. praporu zjistil, že dostal bodyguarda - praporčíka 3. praporu, což byl granátník vysoký 6 stop a 2 palce (186 cm) a jmenoval se Lord. Nebyl na to zvyklý, většinou jej hlídala velitelská četa, kterou ani většinou neviděl. Jak sám přiznává, tehdy na něho "Lord" působil uklidňujícím dojmem.
Ranní postup kolony 3. praporu po silnici na jih "byl pomalý" a generál si tehdy říkal, že ten pomalý postup je otravný. Asi by bylo dobré si ocitovat vše, co o tomto otravném pomalém postupu napsal do své knihy Arnhem, neboť na konci tohoto citátu budou kritická slova, která po uklidňujícím vysvětlování - proč tak pomalu - přinášejí kritiku, která souvisí s některými příčinami, proč vše u Arnhemu "krachlo"!!!
Pojďme si tedy říct, co si o pomalém, otravném ranním postupu 18. září generál Urquhart zapsal, cituji:
"Pomalu, což bylo otravné, jsme pokračovali po silnici; čas od času se vepředu ozvaly salvy ostrých střetů, zvuky krátké palby, jež celou kolonu donutily zastavit. Tyto neustálé zastávky jsem považoval za velmi únavné, a ačkoliv jsem své pocity sdělil Lathburymu, nikdo z nás s tím nemohl nic dělat.
Někteří muži vepředu byli velmi mladí a dosud neprošli žádným bojem, jiní se nedostali do boje od tažení v severní Africe a na Sicílii. Věděl jsem, že za těchto okolností jsou čas od času zastávky nevyhnutelné a že je nutné dávat pozor na zbloudilé kulky, jako to dělají vojáci na počátku každého boje. Ve výsadkovém útoku musí být tento faktor minimalizován, pokud se má z výhody momentu překvapení vytěžit co největší úspěch. V duchu jsem mnohokrát procházel důvody, kvůli nimž bitva u Arnhemu probíhala právě takto, přemýšlel jsem o omylech, nesprávných posouzeních a nedostatcích. Je možné, že kdyby vojáci měli na počátku akce menší respekt vůči německému odporu, bylo by nám to umožnilo dostat k mostu více mužů, ačkoliv je sporné, zda by to znamenalo oproti konečnému výsledku větší rozdíl - možná by to vedlo k většímu počtu obětí.
V každém případě opatrnost vojáků, kteří se ocitli poprvé v palbě, nebo kteří se do ní dostali po dlouhé přestávce, byla instinktivní. Kromě toho jsem se jako velitel divize, který se připletl k boji jednoho praporu a přitom se během něj pohyboval někde uprostřed kolony, nacházel v nejhorší možné pozici pro ovlivnění boje ve větším rozsahu...."
Fitchův 3. prapor opustil hlavní silnici a postupoval na jihozápad, směrem k nemocnici Sv. Alžběty. Když se rozednilo, kličkovali, jak výsadkáři, tak účastníci kolony, Lathbury a Urquhart po vedlejších silnicích, které mířily do Arnhemu od západu. Během postupu se setkávali s holandským obyvatelstvem, které vyšlo do ulic a procházejícím výsadkářům přinášelo ovoce a nápoje. Kdo se hlásil ke Spojencům, měl většinou na rukávě oranžové pásky. Ač to bylo dojemné, docházelo ke zdržení a i generál si uvědomil, že potřebují rychle postoupit až k Dálničnímu silničnímu mostu. V hlavě měl i znalost vyplývající z "Operace MARKET GARDEN", že se budou muset zajistit i dobyté pozice, neboť okolo 10té hodiny 18. září byl očekáván výsadek 4. parašutistické brigády generálmajora Shana Hacketta. Přílet této II. vlny měl znamenat, že měla být uvolněna 1. vzdušně-výsadková brigáda generála Hickse z obrany seskokových a přistávacích zón, a měla se vydat do Arnhemu, aby posílila Lathburyho 1. parašutistickou brigádu. Tak zněl původní plán....!!!!
Během dopoledne došel 3. prapor na silnici LION, kudy, jak bylo řečeno, prošel den předtím Frostův 2. prapor. Tady narazil Fitchův 3. prapor, jeho přední jednotky, na týlovou rotu 2. praporu, která den předtím nestačila postupu Frosta a oddělila se od hlavních sil. Po silnici LION postupovaly oddíly 3. praporu nejprve rychle vpřed, ale za velkou zatáčkou, těsně na západ od nemocnice Sv. Alžběty, kde se dolní silnice opět napojuje na hlavní silnici, Němci přední jednotky Fitchova 3. praporu zastavili - viz postup Fitchova 3. praporu nahoře.
Zde bych si dovolil ocitovat opět Urquharta, který říká co se v momentě, kdy na Němce ve předku narazili, dělo, cituji:
"Pálili na silnici a vzali si na nás pár samohybných děl a několik tanků, které skřípaly a rachotily po celé čtvrti přídavnými pancéřovými plechy, visícími volně jako nějaké kovové sukénky ( viz zde SHD - Sturmgeschütz III od sa58 - použitá Němci v MARKET GARDEN s přídavnými plechy Schürzen
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=117&t=881
- má poznámka), mající za cíl zesílit základní opancéřování. Cleminson a čelní rota byli nyní od zbytku sil odříznuti fyzicky a dokonce ztratili i spojení. Pokračovali v postupu, dokud nedošli k budově na břehu řeky, jež byla známá jako Rýnský pavilon. Němci se odtud úporně bránili a několik postupujících parašutistů zasáhli. Část parašutistů se vydala lesem nad pavilonem a zmizela. Waddy se spojil s Cleminsonem a vysvětloval, že nejsou s praporem ve spojení a že by bylo lepší stáhnout se za kopec a vlevo za nemocnici Sv. Alžběty, což byla rozlehlá budova obklopená nízkými zídkami a ohrádkami.
Ještě nedomluvil, když se malá čelní skupina dostala pod silný útok. Ti, co přežili, se rozptýlili mezi domy podél hlavní silnice."
