Co říká generál Urquhart o krvavé lázni, která čekala Sosabowského 1. polskou
parašutistickou brigádu 21. září 1944 po 17té hodině ( na mapě v dolní části uprostřed), krátce po přistání a proč Britové nedrželi přívoz v Heveadorpu a neměli ani čluny a prámy? Řekněme si to autenticky, přímo z knihy Arnhem, kde generál o situaci po čtvrt na šest odpoledne, a o bojích v perimetru Oosterbeek napsal, cituji:
"Ve čtvrt na šest odpoledne jsme dostali povzbuzující zprávu, že Poláci dorazili do své zóny výsadku jižně od řeky, východně od Drielu. Z jižní strany našeho perimetru byla věž kostela v Drielu jediným a významným bodem v ploché krajině za řekou. V té době však již padl přívoz v Heveadorpu, kterým bychom mohli dostat Poláky přes řeku, do rukou Němců a mému veliteli ženistů Eddiemu Myersovi se nepodařilo shromáždit čluny a prámy, jež byly pro převoz Poláků přes řeku nezbytné. Plánoval použít k tomuto účelu přívěsy k džípu a nyní vyslal jednu ze svých polních letek, aby se rozhlédla, co by se s tím dalo dělat.
Přílet Poláků vyvolal ze strany Němců rychlou reakci. Kromě prudkého útoku na místo přistání spustili ofenzívu proti východnímu křídlu perimetru, podporovanou tanky a samohybnými děly, a také podnikali přepady proti pozicím KOSB na severu. Loder-Symonds si vyžádal podpůrnou palbu od 64. pluku, jež německou ofenzívu na východní straně rozdrtila, ale jednotka KOSB, jež byla předtím předmětem intenzivního minometného ostřelování, musela Němce zastavit pomocí bajonetu. Své pozice dobyli zpět jen za vysokou cenu. Nakonec se jejich řady ztenčily na 150 mužů všech hodností."
Kdo četl konec Č 153. a čte nyní Č 154. jasně vidí, že není tak jednoduché odsoudit Urquharta a jeho výsadkáře. Totiž oni měli celé odpoledne plné bojů a nikde jen tak jednoduše nemohli sehnat čluny a prámy, navíc Němci právě od východu a od západu, podél řeky Dolní Rýn útočili za pomocí i těžkých tanků. Mimo toho musíme mít stále na paměti, že Němci plány Operace MARKET GARDEN znali a věděli, jak budou chtít a kudy Poláci proniknout do perimetru ke svým. Přes most v Arnhemu, dle původního plánu, to prostě nešlo, most byl Němců. Prostě bojová situace "na mašli". Každý odsudek, i po prostudování všech historických pramenů, bude vždy po boji, bude vždy po desítkách let, bude i pro nás o "první polovině minulého století". Bude vždy po něčem, k čemu nemáme dostatek informací, o něčem, kde jsme nebyli, a co si jen těžko dovedeme představit!!!
Zde ještě konfrontace některých míst v Oosterbeeku a v oblasti Ostrov, ve dnech Operace MARKET GARDEN a v dnešní době ve fotografii:
http://www.stiwotforum.nl/viewtopic.php?f=6&t=14904
(Informace pro Č 154., 155. a 156., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Ještě jsme však k podvečerní bojové situaci neřekli vše. V době největších bojů, po 17té hodině, se bránícím jednotkám Loder-Symondse a majora Wilsona zdálo, v tom kouři boje, že
byla celá jednotka KOSB (7. prapor králových vlastních skotských hraničářů - KOSB) na severu úplně zlikvidována. Dokonce si to již okolní jednotky myslely, neboť se zprávy šířily rychle a pochopitelně to vyvolalo znepokojení, neboť by to bylo oslabení celé obrany. Naštěstí to pravda nebyla, jen KOSB na severu musela ustoupit o několik domů zpět, aby se stejným počtem vojáků mohla po ústupu bránit zkrácenou linii. Jenomže to zároveň znamenalo, že mezi KOSB, její novou obrannou linií a samostatnou rotou značkařů majora Wilsona vznikl pás volného terénu, který byl výhodný pro útočící Němce. Popis tohohle volného terénu a řady domů, jakož i další místopis, kde se následné boje odehrávaly, také další boje, na jižní straně, u řeky Dolní Rýn, si raději opět poslechněme od generála Urquharta, když se náhle dostaneme k úplně absurdní situaci, která se při bojích v MARKET GARDEN v prostoru Oosterbeek udála, cituji:
"Řada domů nebyla souvislá a příslušníci KOSB se ocitli na trochu nebezpečném místě.
Během bitvy o Bílý dům (zde Urquhart bez upozornění přeskakuje ke Zdravotní službě a zavede nás až úplně k absurdní situaci, kterou avizuji výše- má poznámka) se stanoviště služby odnášející oběti boje stalo předmětem nepříjemné pozornosti a po jednom přímém zásahu se vojenský lékař ve službě Devlin rozhodoval, zda se nemá stáhnout zpět z bezprostřední bitevní zóny. Payton-Reid jej však varoval, že když přesune stanoviště zpět, nemusí být chráněno. 'Ať jste vpředu nebo vzadu,' vysvětloval Payton-Reid vážným hlasem, 'jste v území nikoho'.
'Bylo by to lepší než tam, kde jsme teď', trval na svém vojenský lékař.
'Dobrá,' řekl Payton-Reid. 'Uděláme pro vás, co budeme moci, bude to ale těžké.'
Ti, co byli schopni chůze, se pod vedením vojenského lékaře a zástupce velitele Paytona-Reida majora Cokea vydali směrem k nové ošetřovně. Když se blížili ke křižovatce, zastavila je německá hlídka, která byla přichystána k palbě i když vojenský lékař nesl vlajku Červeného kříže. Spolu s Cokem jim vyšli v ústrety. Německý velitel, velmi mladý a pedantský důstojník chtěl vědět, co to znamená.
'Jdeme jenom na naši ošetřovnu,' odpověděl Coke srozumitelnou němčinou.
'Já vím jenom to, že jste na našem území', řekl mladý oficír. 'Proto jste našimi zajatci.'
Coke, malý a elegantní člověk, který rychle přemýšlel i jednal se stylizoval do předstírané pózy uražené ješitnosti. 'To nemůžete udělat,' namítl. 'Jsme pod ochranou Červeného kříže. Nesmíte se nás ani dotknout.'
Německý důstojník si už nebyl o správnosti svého předchozího prohlášení tak jistý.
'Nesmíte se nás ani dotknout,' prohlásil Coke důležitě. 'Utíkejte domů. My jdeme k sobě domů'."
Celá tahle absurdní situace se začala vyvíjet tak, že německý důstojník nejenže zaváhal, ale začal se přiklánět k názoru Cokeho. Pak mu přece jenom nějak "došlo", že má zbraně, že je "nějak tak silnější" a že řešením také může být, když se nebude ptát tohohle "neústupného Brita, mluvícího německy", ale že se půjde zeptat svého nadřízeného. Vyzval majora Cokeho, aby s ním šel k jeho majorovi a vydali se na německé velitelství, kde mladý oficír svému majorovi, který byl mnohem starší, vyložil Cokeho teorii. Co následovalo nám opět v téhle absurdní situaci popsal Urquhart, když nejprve říká, že to byl jeden z nejlepších vtipů, který kdy starší německý major slyšel, cituji:
" 'Jsou to naši zajatci,' potvrdil mladšímu důstojníkovi.
Coke, Devlin a zbytek raněných dostali pokyn, aby pokračovali dále po silnici do nitra území, které drželi Němci. Za chvíli narazili na dva německé tanky, přesouvající se na frontu. Coke si panovačně stoupl doprostřed silnice a zvedl ruku. Tanky zastavily a Coke zahájil s německým důstojníkem v prvním tanku vzrušenou diskuzi. Pak se usmál, tanky se otočily a Coke dal svým raněným vojákům pokyn, aby nasedli. 'On jim snad ty zatracené krámy zrekvíroval,' žasl jeden voják - a měl pravdu. Coke, který pocházel z rodiny, jež dala Anglii celé generace vojáků, byl nějaký čas po této epizodě zabit, když se svou charakteristickou podnikavostí vedl velký počet britských zajatců k útěku'."
Ale zpět k německému útoku v jihovýchodním obranném úseku perimetru Oosterbeek, v místě, které bránila skupina kapitána Lonsdala. Také zde německý útok po 18,30 hod rozvrátila dělostřelecká palba 64. dělostřeleckého pluku z jižní strany řeky Dolní Rýn. Jenomže Němci to nevzdávali a pět minut po 19,00 hodině napadli opět KOSB. Deset minut po 20,00 udeřili na 10. parašutistický prapor, který v tomto úseku ztratil posledního ze svých důstojníků a přišel o všechny domy, které v obraně držel. V jednom z domů zavalilo totiž zřícené zdivo velitele 10. parašutistického praporu (10. parašutistický prapor patřil do 4. parašutistické brigády generála Hacketta) podplukovníka Smythe. (Podplukovník Smyth byl vyproštěn z trosek, odvezen na obvaziště s těžkými zraněními, kterým později v německém zajetí podlehl.) Z 10. parašutistického praporu, okolo 20té hodiny dne 21. září, zůstalo jen 30 zdravých, řekněme raději bojeschopných mužů, kteří neměli ani jednoho důstojníka a podobně špatně na tom v tu dobu byl i 156. parašutistický prapor, ze stejné 4. parašutistické brigády generála Hacketta.
