XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 25.

[michan]

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 25.

Plán Wacht am Rhein, měly doprovodit dvě operace speciálních jednotek, nebo se také říká



" jednotek zvláštních operací".
Jednou z nich byla Operace STÖSSER, což byla vlastně poslední klasická parašutistická operace, (viz zde také krátce na Wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_St%C3%B6sser
). Tou druhou byla Operace GREIF a o té si řekneme po té prvé.
Návrh na použití výsadkářů ve Wacht am Rhein přednesl velitel Skupiny armád B a zároveň přímý velitel celého hlavního protiútoku v Ardenách, polní maršál Model. Stalo se tak na plánovací a koordinační konferenci Wacht am Rhein, - a teď pozor! - datum zněl 4. prosince 1944 - tedy jen 12 dní před oficiálním spuštěním útoku. Modelův plán konzultovaný s jeho štábem v návrhu na konferencl tak, že 20 kluzáků se 160ti výsadkáři přistane na Hohes Venn / viz kopcovitý a močálovitý terén, popsaný jako za b) v Č 17. /, kde jednotky zajistí pro postup hlavních sil 2 důležité silnice, které oblastí vedou....
Ihned druhý den, 5. prosince 1944, Modelův návrh zamítal Göringův štáb Luftwaffe, a to ze dvou důvodů:
a/ nelze ho provést ve dne, neboť spojenecké letectvo zcela ovládá celý vzdušný prostor v oblasti Arden.
b/ nelze jej provést v noci, neboť výsadkové jednotky, které jsou momentálně k dispozici, nejsou dostatečně vycvičeny pro noční akce z třetího prostoru, ze vzduchu, a ani pro noční boj.
Jenomže Model byl v zásadě tvrdohlavý člověk a chtěl za každou cenu svůj návrh, schválený jeho štábem, prosadit za každou cenu. Navíc v té době byl v útočné snaze podporován AH, který přece jenom už trochu zapomínal na ztráty na Krétě v dubnu 1941, viz Operace MERKUR Č 1. až Č 33.
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=134
a více si vzpomínal na úspěchy výsadkářů v Rotterdamu, ale hlavně v Eben Emael, v květnu 1940, viz zde v Č 52.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3758
až Č 57.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3773
a v Holandsku při obsazování mostů
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3781
Hitler měl vždy v paměti, že jeho parašutistické jednotky, výsadkáři Třetí říše, byla elita, byl výkvět země, výkvět armády. Bylo náhle jedno, že tenhle výkvět může být beze zbytku obětován v noci a mlze severně od Malméd. Úplně vše mu bylo jedno, neboť připravoval poslední a zoufalý pokus o odvrácení porážky své milované Říše na Západní frontě....
O veliteli výsadkářské operace s krycím názvem Operace STÖSSER, která se narychlo začala plánovat až 7. prosince 1944, tedy plán vznikal jen 9 dní před jeho uskutečněním, bylo rozhodnuto rychle.
Stal se jím jeden z nejschopnějších výsadkářů Třetí říše v 2. světové válce, tehdy podplukovník, baron Fridrich August von der Heydte (bylo mu 37 let).
http://en.wikipedia.org/wiki/Friedrich_ ... der_Heydte
V době, kdy Hitler přebíral moc (1933)



byl von Heydte profesorem práv na univerzitě v Berlíně. Poté studoval v zahraničí a ze studií se vrátil v roce 1935 do Německa a ihned vstoupil do 15. jezdeckého pluku v Paderbornu. Když začala 2. světová válka byl převelen k vzniklému výsadkářskému vojsku jako velitel praporu. Účastnil se útoku na Krétu, viz zde složení jednotek na Krétě v Č 8.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=134&t=4300

3. parašutistický pluk,

I. Prapor:
Velitel: kapitán von der Heydte.
Pobočník: poručík Lauk.

V dalším průběhu války pak sloužil Heydte, v roce 1943, jako náčelník štábu ve výsadkářské divizi generála Ramckeho a přestože ho Hitler podezříval z účasti na červencovém atentátu proti své osobě, zůstal na podzim 1944 velitelem výsadkářské školy v Aalten.
Generál Student, tehdy velitel Skupiny armád "H", si podplukovníka, barona Fridricha August von der Heydte, k sobě povolal dne 8. prosince 1944 a předal mu Hitlerův rozkaz. V rozkaze Hitler nařizoval, aby von der Heydte zorganizoval výsadkářskou jednotku o síle 800 mužů v tzv. "Bojovou skupinu Heydte" (Kampfgruppe Heydte), která jako součást plánu Wacht am Rhein, bude nasazena dle potřeb Modelovy Skupiny armád "B". Heydte okamžitě vznesl námitku, že takhle slabá skupina, takhle narychlo sestavená, nemůže splnit takřka žádný bojový úkol, pokud bude koordinována jen necelý týden. Jenomže Model, tehdy naplno podporován AH, žádné námitky nepřijal a spolu se svým štábem vypracovali plán, dle kterého mělo být v týlu Spojenců vysazeno nakonec jen přibližně 300 až 400 mužů. Měli být vysazeni v H + 2 hodiny po začátku Wacht am Rhein.



Cíl vysazení byla křižovatka u vesnice Krinkelt ( Krinkelt je v pravé časti mapy skoro uprostřed a Malmédy skoro uprostřed mapy) u Elsenbornského hřebenu.
Adolfu Hitlerovi se sice Modelův plán poměrně líbil, ale spolu se štábem OKW změnili místo seskoku. Podle poslední verze plánu Operace STÖSSER, měli výsadkáři seskočit na křižovatku Mont Rigi, která leží na silnici z Eupen do Malméd. Výsadek měl být proveden ráno 17. prosince 1944 a hlavním úkolem Heydtových výsadkářů bylo udržet křižovatku Mont Rigi až do příjezdu tanků Dietlovy 6. TA SS!
Výhradám k cílům Operace STÖSSER nebyl ještě konec. Když bylo vše naplánováno, ozval se velitel 6. TA SS Dietrich s námitkou, že vlastně takováhle akce, jakou výsadkářská operace byla, jen upozorní americké jednotky - "že se něco děje". Jenomže tady platila zásada, že co již Hitler rozhodl nesmělo být změněno. Vždy platilo prvé rozhodnutí AH.
Všechny pozdější historické zápisy říkaly, že baron Fridrich August von der Heydte měl tehdy velice špatné tušení a od výsledku Operace STÖSSER si nic nesliboval. Heydte totiž vycházel z reality, kterou tehdy okolo sebe viděl. Když vybíral jednotky, měl k dispozici jen samé nedostatečně vycvičené výsadkáře. Dopravní letadla Ju 52/3,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=192&t=1172
někde také nazývána Teta Ju, jak je zde na starším článku nazývá i Haness, která tehdy patřila Transportgeschwader 3, byla již opotřebovaná a nespolehlivá. Vždyť i jak kolega uvádí sloužila již tolik let, že dopravovala výsadkáře ještě 1941 na Krétě, ale i zásobovala obklíčenou Paulusovu 6. A ve Stalingradu v lednu 1943.... Už dávno na nich nesloužili žádní veteráni z popsaných akcí, ale také piloti-nováčci, stejně jako měli být i vojáci, které měli přepravovat - výsadkáři-nováčci. Heydte dostal k dispozici 112 letadel Teta Ju - Ju 52/3 - a z jejich stavu byl naprosto rozčarován. Akce také podle toho dopadla.
Operace STÖSSER začala 17. prosince 1944 okolo 3 hodiny ráno uprostřed velice bouřlivé noci. Jednalo se o naprosto neletové počasí, "kdy foukal příčný vítr".
Skutečně vzlétlo všech 112 Ju 52/3, ale jen 15 letadel Teta Ju doletělo k určenému cíli. Do akce nakonec vzlétlo 870 výsadkářů, ale jen něco přes 100 jich bylo vysazeno nad cílem. Historické zápisy vedené na německém výsadkářském vojsku říkají, že většina výsadkářů byla roztroušena od města Bonn až po samotné Hohes Venn. I když prý nezkušení piloti dělali, co mohli, nebyli schopni, v takovém počasí, udržet formaci a tak již po samotném vzlétnutí strojů bylo jasné, že Operace STÖSSER nemůže být uskutečněna tak, jak nařizoval plán.
I na zemi to dopadlo špatně. Podplukovník Fridrich August von der Heydte dne 17. prosince 1944 v 8 hodin ráno, spíše zázrakem, shromáždil nakonec přibližně 150 výsadkářů. To bylo ale vše. Jakmile vyrazili do akce, objevili je pěšáci z americké 1. A. Po celý den 17. prosince se někteří Heydtovy výsadkáři schovávali v lesích, ale americké hlídky je "lovily a odchytávaly" jednoho po druhém. Ke cti, tehdy podplukovníka, Fridricha Augusta von der Heydte je nutno dodat, že se vzdal jako jeden z posledních.
Jestliže někdo bude hodnotit Operaci STÖSSER, musí jednoznačně vždy říci, že skončila naprostým fiaskem.
Ale POZOR!
Když si budete dávat dohromady druhou operaci - Zvláštních jednotek - Operaci GREIF, generála Skorzenyho, v kontextu s touto Operací STÖSSER, dospějete k závěru, že němečtí výsadkáři v týlu amerických vojsk přispěli k neobyčejné panice ve štábech. Obě speciální operace, a tudíž i ta Heydteho, způsobily neobyčejný chaos v celé Bitvě o Ardeny, - v celém zázemí Spojenců. Mnohem více si toho řekneme v další, v té Skorzenyho Operaci GREIF. Ale nezapomeňme na to, neboť Heydteho výsadkáři chaos v zázemí Spojenců velmi dramaticky podpořili.

(Pro Č 25., 26. a 27. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command - Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, - Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.)

[michan]

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 26.

S krycím názvem - Operace GREIF - vznikala, již od října 1944 , jako druhá mnou řečená ( ve skutečnosti však vznikla jako první, neboť STÖSSER byla navržena Modelem až 4. 12. a plánována byla až od 7. prosince 1944), operace speciálních jednotek Třetí říše. Operace GREIF byla součástí naturelu Hitlera. Hitler totiž, už když plánoval Wacht am Rhein, uvažoval o diverzní akci velkého rozsahu, do které musel zapojit speciální jednotky. Vzpomeňme si na fakt, že Adolf Hitler naplno využíval vše, co doprovázelo takřka každou válku - šalba, mam a politické klamání budoucích nepřátel, politický nátlak . Většinou vždy začal nejprve politickým nátlakem, viz. Rakousko a Československo v roce 1938. Což se zcela takřka bez boje zdařilo. Pak aktivní roli tzv. - "Páté kolony", v Norsku a Francii. Hitler věřil, že ve válce, zvláště té v jeho podání, musí být - klam, šalba a podrazy, které jsou nezbytnou součástí - totální války.
Věřil v akce speciálních jednotek (v angličtině něco jako Commandos), které měly provádět diverzní akce v týlu nepřítele s cílem připravit důležité prostory pro hlavní síly nastupujících armádních jednotek.
I proto již velmi záhy, při vzniku koncepce Wacht am Rhein, došel k názoru, že "nezbytnou podmínkou úspěchu ardenské operace musí být zajištění všech mostů přes řeku Maasu, což musela provést nějaká větší speciální jednotka"! A hned si vše v hlavě doplnil o to, že to musí být jednotka, která bude mít vojáky hovořící anglicky. Specialisty, kteří budou v amerických uniformách a budou vybaveni americkou technikou. Jedině tak se jim mohlo podařit proklouznout frontou Spojenců. Za frontou pak měly " zvláštní jednotky" provádět diverzní úkoly. Zajistit pro nastupující Wacht am Rhein mosty, křižovatky a pak, jako další úkoly, měly ničit spojení a šířit zmatek na ústupových cestách nepřítele.
Pro velení takové velké jednotky měl tehdy AH jednoho z "nejlepších a nejslavnějších lidí"(relativní sláva války) doby. Člověka, který byl například britskou tajnou službou nazván, ve své době, "nejnebezpečnějším mužem v Evropě".
Byl jím Otto Skorzeny.
Otto Skorzeny si své renomé - nejnebezpečnější muž Evropy - získal především tím, že v roce 1943 osvobodil se svým komandem, novou italskou vládou vězněného italského diktátora Mussoliniho, z vrcholu hory Grand Sasso v Appeninách. Tehdy, na rozkaz AH, přistál na "nemožně malém prostoru", vrcholu hory, v kluzácích se svými speciálními družstvy výsadkářů, kterým se podařilo velice rychle odzbrojit překvapené italské stráže. Rychle osvobodil Mussoliniho a vtěsnáni do letadla Fieseler Storch, ve třech místo ve dvou, s ním a pilotem, odletěly do Rakouska a pak do Německa. Tehdy, na tenhle "obdivuhodný výkon vzdušného útoku", zírala celá bojující i nebojující Evropa. Od té doby se stal Skorzeny, také Rakušan jako AH, - oblíbencem svého vůdce...
Své zvládnutí - " mistra tajných operací ", - osvědčil naplno ještě jednou, a to v říjnu 1944( Přes den 15., a v noci a ráno 16. října 1944), kdy - " překvapivým útokem, zajala jeho speciální komanda, pod přímým velením Skorzenyho - v Budapešti - syna admirála Horthyho" a obsadil vládní palác, a tak v kontextu s vydíráním a pohrůžkami, zabránily přechodu Maďarska na stranu Spojenců...

Ještě ten samý měsíc, a to již 22. října 1944, stál Skorzeny před Adolfem Hitlerem, v jeho hlavním stanu, v Rastenburgu, ve východním Prusku. AH jej vyznamenal a pověřil jej organizací - " Speciální tankové brigády pro diverzní úkoly, vše v rámci Plánu Operace Wacht am Rhein".

Ve své kontroverzní autobiografii, leč v mnoha ohledech doplňující i historická fakta o autentičnost ( on tam byl - musí se však dávat pozor na místa, kdy se "vytahuje" - nutno ověřit i jinde, z jiných pramenů - jeho kniha vyšla v 70tých letech minulého století, on sám zemřel v roce 1975) - v knize - Mé velitelské pravomoci - o schůzce u AH 22. října 1944, i o úkolech od něho, napsal, cituji:

"Tento ctižádostivý plán spočíval v prvé řadě v překvapení, čili v rychlosti Operace GREIF, jíž mne Hitler pověřil, měla co nejvíce posílit moment překvapení. K tomuto účelu jsem dostal k dispozici zvláštní jednotku zvanou Panzerbrigade 150. ( dále v textu ji budu nazývat 150. Tanková brigáda - má poznámka).
Měl jsem dva jasně vytýčené úkoly:

1) 150. Tanková brigáda měla projít průchodem, který pro ni připraví 6. TA SS Seppa Dietricha, převzít iniciativu v čele a obsadit mosty Huy, Amay a Engis, vedoucí přes řeku Maas mezi Namurem a Lutychem. Mosty musely být obsazeny bez poškození, neboť měly poté umožnit průnik našich tanků k Antverpám. Cestou k Maase měli důstojníci a mužstvo mít na sobě americké uniformy, a teprve po dobytí Maasy své vlastní, německé.

2) Malé skupiny, rovněž v amerických uniformách, měly infiltrovat nepřátelskými liniemi, provést rekognoskaci terénu, ničit telefonní vedení, vydávat falešné rozkazy a způsobit všeobecný zmatek v řadách nepřítele. Tyto jednotky měly nařízeno používat svých zbraní pouze v nejkrajnějších případech a jedině v německé uniformě."

Ad1) a ad 2) byly skutečně ambiciózní úkoly celé Skorzenyho Operace GREIF, ale již od počátku vznikaly problémy. Když Skorzeny vypočítal, dle plánu a úkolů, prostředky které k úspěšnému splnění obou úkolů potřeboval, vyšlo mu, a on píše, že měl dostat, po Jodlově odsouhlasení, následující prostředky pro svou 150. Tankovou brigádu zvláštních sil:

- 2 tankové roty, každou rotu vybavenou 10ti tanky Sherman;
- 3 tankové průzkumné roty, každá vybavená 10ti americkými obrněnými průzkumnými vozidly;
- 2 protitankové roty;
- 3 prapory motorizované pěchoty ( s americkými nákladními automobily) s průzkumnými oddíly a průzkumnou rotou kontrarozvědky;
- 1 rotu pro zvláštní úkoly;
- 1 lehkou protiletadlovou rotu ( PVO 150. Tankové brigády);
- 1 zpravodajskou rotu;
- 1 plukovní štáb brigády a velitelské oddělení jednotlivých praporů.

Suma summarum (Slovo: summa summarum - Výslovnost: suma sumárum. Význam: součet součtů, výsledná částka), se souhlasem náčelníka OKW Jodla mu měla Logistika dodat - 3 300 mužů - pochopitelně vojáků dobrovolníků, kteří měli mít americkou uniformu, tu pak navlečenou přes uniformu Wehrmachtu. Americké uniformy měly umožnit projít poměrně snadno přes přední americké linie. Pak se teprve měli americké uniformy sundat a v těch německých se mělo bojovat.
Ale vše bylo od počátku jinak.
Logistika OKW, jak se přímo u Skorzenyho dovídáme, poslala, cituji:

"Z vrchního velitelství mi pro tohoto nového trojského koně jménem GREIF bylo přislíbeno 20 tanků Sherman: Dva jsem obdržel, z toho jeden v použitelném stavu. Přestrojili jsme jakž takž 12 našich Pantherů ( z jiných historických zdrojů se dozvíme, že byly udělány různé



dřevěné nástavby a bednění i třeba pro SHD - viz zde u Malméd opuštěný StuG III s americkou hvězdou - , aby vypadaly jako americké - má poznámka), takže jsme mohli doufat, že z dálky a v šeru snad zmýlí mladé nepřátele. Tytéž potíže jsme měli s 23 kulomety, 247 džípy, 32 SHD a 193 nákladními vozy, které jsem si vyžádal. Museli jsme improvizovat za pomoci náhodné výzbroje a jinak doufat, že budeme moci použít zbraně a vozidla ukořistěná v průběhu ofenzívy."

Asi největší šok a určitě vztek, jak i sám Skorzeny píše, měl, v souvislosti s poskytnutím 3 300 anglicky mluvících dobrovolníků, kteří měli mít navrch americké uniformy a vespod uniformy Wehrmachtu a mluvit anglicky..... Nejen, že prý jej nechali ti OKW ve " štychu", ale navíc rozeslali, "snad po celém Wehrmachtu", s datem 25. října 1944, tuhle směrnici, o které jako o výsměchu Skorzeny napsal, cituji:

" Ve Friedenthalu jsem obdržel dálnopisem rozkaz z OKW tohoto znění:

OKW/WFSt/Op(H)West Ia no 00127759/44 - Tajné
Operace - 25. 10. 1944
Všechny jednotky Západní fronty oznámit před X... říjnem důstojníky, poddůstojníky a vojáky, kteří se dobrovolně hlásí ke zvláštnímu nasazení na západním bojišti. Dobrovolníci musí být v dobrém zdravotním stavu, mít zkušenost v boji zblízka a mluvit plynně anglicky. Mají se vydat do Friedenthalu, kde budou přiděleni pod velení obersturmbannführera (podplukovníka SS - má poznámka) Skorzenyho."

Tohle bylo na Skorzenyho až příliš, zvláště když zjistil, že rozkaz byl rozeslán na všechny divizní štáby a tam byl dodán do všech pluků, praporů a rot...
A skutečně, zjistilo se, že 8 dní po 25. říjnu 1944 měly rozkaz OKW v rukách americké zpravodajské služby... I z již popsané euforie - do Vánoc doma - s tím Američané prozatím "vůbec nic neučinili" ( Až později si Američané na rozkaz OKW ze dne 25. 10. 1944 vzpomněli, ale on naopak jen přispěl k ještě většímu chaosu, jak si za chvíli řekneme!!!!).

Ale kdo se rozčílil? Skorzeny.
A ve své knize napsal, cituji: "Co se mne týče skoro sem se zadusil zlostí... Taková hloupost mi zprvu připadala vyloučená a napadla mne dobře mířená sabotáž. Dnes vím, že se jednalo o lidskou hloupost a ta je někdy horší než zrada"
(Skorzeny, Otto. Skorzey's Special Missions. London: R Hale, 1957.).

[michan]

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 27.

Jak již bylo řečeno na konci minulého článku, štáb OKW se dopustil " zločinu proti konspiraci Tajné operace", když rozeslal rozkaz, že hledá ony anglicky mluvící vojáky.
I sám Skorzeny pátral kdo takovou s prominutím "Blbost" mohl v říjnu dopustit. Protože díky Hitlerově přízni ( i když nejprve za zády AH) mohl pátrat "kdo že tu Blbost způsobil", pátral u Himmlera, jeho nohsleda Fegeleina ( budoucího manžela sestry Evy Braunové - popraven 26. dubna 1945, když chtěl utéci z Berlína), či Jodla - viníka detailně nezjistil. Jodl podíl měl v tom, že rozkaz za OKW podepsal. Nejen Skorzenyho pátrání, ale i další historické prameny se spíše shodují na verzi, že tenhle rozkaz zavinil- " Úřední šiml v OKW" - příliš aktivní důstojník jeho štábu - a pak již jen nadřízené složky, včetně Jodla, moc vše nekontrolovali, ale jen podpisovali a schvalovali - a to v návalu starostí s rychlostí Wacht am Rhein.....!!!"

Ale pojďme dál v těch nepříliš povedených skutečnostech, které doprovázely Skorzenyho ( nepovedeně, povedenoé) plánování, přípravu a praktické provedení té největší akce zvláštních jednotek - Operace GREIF, v rámci Wacht am Rhein.
O tom co dostal místo 3 300 skvělých, anglicky mluvících mužů, vycvičených pro boj zblízka, si poslechněme přímo Skorzenyho:

"Poslali 600 dobrovolníků na zkoušku: Mezi nimi jsme našli 20, kteří mluvili anglicky plynně a 40 průměrně. 150 bylo schopno se dorozumět, 200 lámaně, a dalších 200 dovedlo říci ano, ne. Bylo tudíž nemožné sestavit 'anglicky mluvící brigádu,' V OKW to uznali a bylo rozhodnuto, že brigáda v americké uniformě se zasadí (zasadí do boje - má poznámka) teprve tehdy, až nepřítel bude na ústupu. To mi dovolilo ponechat si vojáky s nejlepší znalostí anglického jazyka pro velitelskou rotu, která měla v malých skupinách provést akci za 2). Přidělili jsem je pod velení kapitána Stielau."

No jo, ale kde byl ten stav 3 300? Bylo jasné, že Skorzeny musel slevit z předepsaných počtů a odbornosti. Z OKW po vyžádání dodatečných jednotek dostal dohromady 2 prapory a se svými záškodnickými družstvy a ještě dalšími 600 dobrovolníky měl jednotku, která čítala něco málo přes 2 000 jakžtakž cvičených mužů. A tak byla sestavená 150. Tanková brigáda zvláštního určení poslána do výcvikového tábora Grafenwöhr. Poslední dny se pak cvičila, po přesunu, ve Wahnu u Kolína nad Rýnem pod velením obersturmbanführera zbraní SS (podplukovník SS) Hardiecka.
Skorzeny si pak vybral pro styk s americkými vojáky, tzv. mluvčí, americkou angličtinou mluvící dobrovolníky. Pro všechny ostatní bylo nařízeno, že musí mlčet v případě, že budou osloveni, nebo bude nějaký pokus o navázání hovorů - budou jen mumlat, nebo vydávat jednoslabičné zvuky. Jedním ze zásadních cvičebních oborů byl pro všechny - intenzivní kurs "amerikanizace" (tam se učili mnoho věcí o životě v Americe, v americké armádě a různé speciální vyjádření, "slangové vyjádření vojáka", používané dokumenty atd.).
Důležitý byl při výcviku zvláštních jednotek i pokyn, který pro Skorzenyho jednotku poslali: "Právníci ze štábu generála Wintera z operačního oddělení OKW."
Všechny pokyny právníků generála Wintera raději ocituji přímo tak, jak je napsal Skorzeny ve své knize, neboť se hemží i paragrafy. Sám Skorzeny v citaci řekne, jak to bylo s použitím americké uniformy a pod ní německé uniformy. Zároveň v ukázce napsal, a mnozí to vědí, že po válce byl i za použití uniforem americké armády souzen. Pojďme tedy k právním pokynům ze štábu generála Wintera, z operačního oddělení OKW, z pokynů cituji:

"Válečná lest mezi válčícími stranami není v zásadě zakázána. Vrchní velitel se musí obrnit proti lsti právě tak jako proti násilí. Jestliže lest spočívá v přiblížení se k protivníkovi v jeho vlastní uniformě, je absolutně nařízeno, aby vojáci tohoto prostředku použili jedině před vlastním bojem. V okamžiku, kdy dojde ke skutečnému boji, musí protivníkovi ukázat svou zástavu a přiznat svou pravou národnost"

Skutečně "gumový" a v praxi takřka neuskutečnitelný článek paragrafu a my si poslechněme co dál Skorzeny napsal v této souvislosti, a v době vzniku knihy, cituji:

"Tak je to dodnes uváděno v klasických příručkách válečného zákoníku. Avšak úmluva haagské konference ze dne 18. října 1907 uvádí v článku 23(f):
´ Je zakázáno zneužít vládní nebo národní vlajku nebo vojenský odznak nebo uniformu nepřítele..."

Dva navzájem se vylučující články paragrafu, dvou zásadních dokumentů, to je určitě každému zcela zřejmě.
No a na tomto místě své autobiografie - Mé velitelské operace ( str. 253, českého vydání) - se hned Skorzeny obhajuje, a my to pro celkové chápání Operace GREIF potřebujeme vědět ( většina historických kompilátů vzniklých v 70tých, 80tých, 90tých letech minulého století, a v počátku 21. století, stejně používá tato fakta, k vysvětlování toho co se v Bitvě o Ardeny stalo) cituji:

" Max Koessler, žalobce z ministerstva obrany Spojených států amerických však ve svém článku - Procesy s válečnými zločinci ( Missouri Law Review, leden 1959) upozorňuje na následující skutečnost:
´V případě rozsudku, jímž byl Otto Skorzeny, osvobozen, byl článek 23(f) nejdůležitějším argumentem žalující strany. Zneužití protivníkovy uniformy je sice zakázáno, ale naneštěstí není upřesněno v jakém případě se jedná o ´zneužití ´ a v jakém ne."

Historická fakta a zápisy armád bojujících v 2. světové válce, které se zachovaly, říkají, že již dávno před prosincem 1944, tedy před Bitvou o Ardeny používali Britové i Američané, ale i Rusové na východní frontě německou uniformu v průniku do týlu nepřítele. Ale stejně tak říkají, že i rota a později prapor německé jednotky Brandenburg, jednotky vzniklé u zpravodajské služby Abwehr, útočila v uniformě Rudé armády, 22. června 1941, u německé Skupiny armád Sever, viz zde její útok na konci Část 2. a počátek Část 3.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=179&t=1216
(něco pak z Wiki o Brandenburgu:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jednotka_Brandenburg
kde je na tomhle odkazu těch německých akcí v cizích uniformách řečeno mnohem víc, ještě před 1941 a i po tomto roce.).
Jednalo se, v 50tých, 60tých letech 20. století, o méně známé operace zvláštních jednotek, ale po otvírání archivů již existuje mnoho příběhů použití, lépe řečeno zneužití uniforem nepřítele - dnes i v mnoha historických pojednáních samostatně. Angličané v německých uniformách Tobrúk 1942, Američané, americké Rangers v německých uniformách v říjnu 1944 u Cách a na mostě v Saarlouis... a další a další...( na dotaz zda vím literaturu rovnou odpovím - prosím vyhledejte si ji - některé příběhy popisuje např i Skorzeny, - Mé velitelské operace - , jehož se to přímo osobně dotýkalo.).

Ještě k organizaci Skorzenyho jednotek pro zvláštní operace, v tomto případě Operace GREIF, je si třeba říci, že když si vybral své "mluvčí" - ony nejlépe anglicky hovořící dobrovolníky - pro velitelskou rotu, nařídil ostatní zbylé muže rozdělit do tří bojových skupin, do tří operačních jednotek - X, Y a Z.

- Jednotka X - její velení převzal kapitán Scherff.
- Jednotka Y - velení převzal podplukovník Wolf.
Oba byly důstojníci pěchoty.
- Jednotka Z - velení převzal podplukovník SS Hardieck(Fölkersam).

Jenomže podplukovník SS Hardieck padl hned v prvních hodinách boje, jak si v příštím týdnu řekneme, a tak byl po jeho smrti jmenován velitelem Jednotky Z - Fölkersam.
Každá z určených tří bojových skupin pak měla samostatně obsadit jeden z mostů přes řeku Maasu...
A zde napsal Skorzeny větu velice dlouhou, o předpokladech Bojových skupin X, Y a Z. Za jakých podmínek šlo cíle jejich bojové operace splnit. Předem řeknu , že se však cíle ani jedné skupině splnit nepodařilo, cituji:

" Skupiny mohly dosáhnout svého cíle jedině za předpokladu, že se jim během noci po prvním dnu ofenzívy podaří dostat do patřičné blízkosti řeky(Maasy)."

A právě o tom proč se to ani Skupině X, ani Y a Z nepodařilo, si pohovoříme příště.

Ač jinak Skorzeny velice samolibě píše ve své autobiografii takřka o všem co řídil, - boj v Ardenách a neúspěch své 150. Tankové brigády a neúspěch bojů, které v rámci nejen Operace GREIF, ale i jako součást neúspěchu v rámci Operace Wacht am Rhein sám osobně řídil - popsal dost sebekriticky! Neměl se tam totiž - při přímém boji - fakt čím chlubit!!!!


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=60&start=20