Jednotlivé spojenecké útočné operace ( i s jejich názvy) do Německa, jak je měly naplánovány jednotlivé armády, na mapě od 16. prosince 1944 až do 7. února 1945. Od
severu až k jihu Západní fronty to byly kanadská 1. A, britská 2. A, americké 9. A, 1. A, 3. A, 7. A a francouzská 1. A.
Dříve než budeme pokračovat válkou na Západní frontě, po skončení Bitvy o Ardeny, měli bychom si ještě připomenout jednu německou bitvu - Operaci Bodenplatte , kterou zde na Palbě poměrně velice dobře, zkráceně, popsal kolega Jája, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=136&t=1863
Jak je tam řečeno,
byla to Operace Bodenplatte, útok letadel Luftwaffe na 17 spojeneckých letišť.
Bylo napadeno 13 britských a 4 americká polní letiště v Holandsku, Belgii a jedno ve Francii, v Métách, to vše jako součást Wacht am Rhein, - Bitvy o Ardeny ( zde ještě některé fotografie
a zde pak další
z letiště Gandava a také další fotografie, která
ukazuje následky Operace Bodeplatte, na francouzském letišti Mety - rozbité americké Thunderbolty P - 47). Němci využili jednoho z mála dní, 1. ledna 1945, kdy ráno a dopoledne bylo skutečně alespoň trochu " Letové počasí". Chtěli ochromit, - až takové dlouhodobější Letové počasí v začátku ledna skutečně přijde, - jedním úderem, - leteckou převahu Spojenců nejen nad bojištěm v Ardenách, ale dle původního záměru nad celou Západní frontou. Nepodařilo se jim to!
Co se však podařilo bylo, že Spojenci byli ve větších snahách útočit frontálně, ale i lokálně, přece jenom omezeni nejen na dobu do skončení Bitvy o Ardeny, ale byli i ve větších útočných snahách omezeni na 6 týdnů. I když budeme, za chvíli, hovořit o lokálních útocích u Američanů a Britů, - byly to jen zlomky toho co chtěli Spojenci do Německa spustit, pokud by nebyli omezeni.
V Bitvě o Ardeny byly totiž velké ztráty na lidech ( okolo 80ti tisíc padlých, zraněných, nezvěstných a zajatých), a mimo zničení letadel v Bodenplatte, byly vystříleny tuny, či milióny nábojů všech ráží a zničeno velké množství techniky. Vzpomeňme také na Grynera, když napsal mimo jiné:
" Zatímco na začátku prosince měla americká armáda znatelný problém s doplňováním jednotek na plné stavy, po Ardenské bitvě nabyl tento problém hrozivých proporcí. Milióny litrů benzínu připravených pro závěrečnou ofenzívu byly použity při nástupu mechanizovaných a obrněných divizí do protiútoku. Bylo vystřeleno přes milión dělostřeleckých nábojů a ztraceny tisíce vozidel.
Nahradit tyto ztráty, aniž by se to projevilo krizí na frontě si může dovolit jen průmyslový gigant jako USA."
Ano, letecky, nákladními automobily a již také kratší trasou přes Antverpy, bylo nutné vše dopravit do meziskladů, a až do blízkosti spojeneckých jednotek. Velký Logistický problém se řešil spoustu týdnů, když všeobecně se uznává číslo - šest týdnů.
Plán útoku do Německa.
Pro Eisenhowerovy plánovače v SHAEF, kteří měli koordinovat útočnou činnost britské 21. Skupiny armád polního maršála Montgomeryho, americké 12. Skupiny armád generála Bradleyho a 6. Skupiny armád generála Deverse, bylo již od prvé poloviny prosince 1944 vše jasné. Všechny tři Skupiny armád se měly již tehdy připravovat ( a postupně se také plánovaně připravovaly) na překročení Rýna a obsazení Porúří.
Jenomže přišly Ardeny a vše se odkládalo. Nejprve bylo třeba vyhnat Němce z Arden, což se jak víme, stalo do 28. ledna 1944, viz zde - XV. díl. Bitva o Ardeny Č 1. až Č 50. :
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=137
Plán útoků k překročení největšího veletoku v Západní Evropě, řeky Rýn zůstal stejný, stejně jako nebližší jeho úkoly v podobě obsazení Porúří, a to i po vyhnání Němců z Arden. Nejprve však musely obě první skupiny armád ještě rozbít a vyhnat všechny německé jednotky, které se nacházely na západním břehu Rýna, a teprve pak obsadit předmostí na sever od Porůří. To znamenalo, že Bojový plán určoval úplné rozbití Modelovy "Skupiny armád B", Teprve po jejím rozbití pak mohly spojenecké jednotky útočit na směru do vnitřního Německa a tedy i na Berlín.
Pro Montyho britskou 21. Skupinu armád se říkalo, že bude útočit na levém břehu řeky Rýn mezi Düsseldorfem a Emmerichem a dobude prostor tak, že bude moci pokračovat z nových výchozích pozic k překročení Rýna a k obchvatu Porúří ze severu.
Americká Bradleyho 12. Skupina armád měla provést útok tak, že bude chránit jižní křídlo britské 21. Skupiny armád. Zároveň však měla provést klamný útok, aby na sebe přilákala německé jednotky ze směru od britské 21. Skupiny armád v úseku Mohuč-Kolín nad Rýnem a pak rychle postoupit k Rýnu. Úkolem americké 6. Skupiny armád generála Deverse pak bylo postoupit od jihu k Rýnu na linii Mohuč-Basilej.
Důležitá útočná operace Montgomeryho britské 21. Skupiny armád měla krycí název - "Operace Veritabe-Grenade" ( britskou operaci a některé další viz úvodní mapa). V rámci této operace měla kanadská 1. A útočit od Dolního toku Maasy směrem na jihovýchod a americká 9. A provést útok od dolního toku řeky Ruhr na severovýchod. Ještě před spuštěním "Operace Veritabe-Grenade" se však vyskytla vážná překážka, která vznikla na jiném bojišti. Totiž během útoků amerického 15. as ( XV. as) na město Schmidt vyhodili němečtí ženisté - ještě v prosinci 1944 - do vzduchu tamní zdymadla a hráze a to pak způsobilo rozvodnění řeky Rýn v lednu 1945.
Než budeme hovořit o následném útoku do Německa, řekněme si, jak si jednotlivé armády a sbory Spojenců připravovaly pozice pro útoky do Německa. V tom případě musíme začít ještě v době, kdy ostatní zainteresované armády, jako americká 1. A a Pattonova 3. A vyháněly Němce z Arden.
Začněme tedy 16. ledna 1945, kdy britský 13. as (XIII. as) zaútočil ještě naposledy ve prospěch amerických vojsk v Bitvě o Ardeny, když likvidoval výběžek západně od řeky Maasy.
Byla to doba, kdy se v Ardenách spojila u Houffalize Hodgesova americká 1. A s Pattonovou 3. A.
O den později, tedy 17. ledna, se zmocnila americká 3. A Diekirchu.
Dne 20. ledna 1945 začala na jihu, ve Vogézách, nedaleko Colmaru, ofenzíva francouzské 1. A generála Lattre de Tassigny. Ofenzíva se první hodiny moc nedařila z důvodu špatného počasí a velmi silné obrany německé 19. A. Francouzi po krátkém a urputném boji německou obranu přece jen přemohli a začali pomalu postupovat. Také v Ardenách se dařilo Pattonově 3. A v postupu na východ, když vytlačovaly Němce z Arden.
Toho samého dne 20. ledna 1945, byl Franklin Delano Roosevelt počtvrté zvolen americkým prezidentem a svůj slib složil také viceprezident Truman. Nemocný Roosevelt ve svém projevu při nástupní řeči sliboval, že povede spojeneckou koalici dále k vítězství a že se ze všech sil zasadí o znovunastolení míru a bezpečnosti pro celý poválečný svět.
Na severu Západní fronty si vylepšuje své pozice dne 22. ledna 1945 britská 2. A generála Dampseyho, neboť nemá již u Arden žádnou práci a pokračuje v prostoru Reormont a daří se jí obsadit St. Joost a další místa poblíž Sittardu. V Ardenách americká 1. A generála Hodgese útočí na celé frontě mezi Houffalize St. Vithem.
Dne 23. ledna 1945 je dobyt St. Vith útokem amerického 18. ts. Němci ustupují na celé ardenské frontě a spojenecké letectvo jim působí těžké ztráty na lidech i na technice ( mezi 22. a 23. lednem hlásí Spojenecké letectvo, že ve prospěch Bitvy o Ardeny zničilo více než 6 000 německých vozidel všeho druhu při jejich ústupu z Arden).
Francouzské oddíly generála Lattre de Tassigny dne 24. ledna 1945 obsazují na jižní frontě přechod přes řeku v Alsasku.
Přechodem přes řeku Our Pattonových oddílů s jeho 3. A, a následným obsazením Oberhaussenu, je všeobecně považována Bitva o Ardeny za ukončenou.
Na Západní frontě v neděli 28. ledna večer nastal opět klid.
Ten klid na Západní frontě pak trval, "na zemi", ještě několik dní.
Jinak tomu bylo na Maltě, kde se, mezi 30. lednem a 2. únorem 1945, konala porada mezi nejvyššími představiteli západních vlád, americkým prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem a britským ministerským předsedou Jejich Veličenstev Winstonem Churchillem. Což byla vlastně příprava, pro plánované setkání se Stalinem na Jaltě. Spolu pak odjeli dne 2. února 1945 odpoledne přímo na Jaltu.
Letecká kampaň únor 1945.
Také po celý únor 1945 uskutečňovaly Spojenci strategické nálety na všechny možné vojenské cíle na území okupovaném nacisty. V únoru roku 1945 shodilla americká 8. letecká armáda spolu s RAF více jak 50 000 tun bomb a mimo toho ještě americké strategické bombardéry přispěly 23 000 tunami bomb. Velké množství měst v západní části Německa je spojeneckými plánovači označeno za strategické a taktické cíle. I nadále, jako v předchozích měsících, se nejvíce náletů soustřeďilo na železnice a silniční komunikace. Americká 8. letecká armáda za prvních patnáct dní měsíce února vyslala k náletům více než 1 000 letadel naráz.
Dne 22. února 1945 byla spuštěna tzv. "Operace Clarion", která znamenala, že ten den zaútočilo na taktické cíle v celém Německu naráz 9 000 bombardérů. Jen třeba americká 8. letecká armáda shodila při svých bombardovacích akcích 20 000 tun bomb. Mimo již řečené železnice a silniční komunikace jsou také shazovány zásoby pro Titovy partyzány (nálety strategických bombardérů na Drážďany konané mezi 13. až 15. únorem 1945, si popíšeme zvlášť u řečených dat).
(Pro Č 1., 2. a 3. - Do Německa 1945, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).
