Do 8. května 1945 nás seznamuje tato mapa s pohyby spojeneckých armád na Východní i pro
nás zajímavé Západní frontě.
Příměří podepsané v 1,41 minut ráno dne 7. května 1945 v Remeši, které mělo vstoupit v platnost 8. května 1945 ve 23,01 hodin, nebylo pro obě válečné strany překážkou. Ještě celé pondělí 7. května 1945 se bojovalo. Poslechněme si, co napsal Gilbert, když tento fakt úplně stejně popisuje Sommerville, Piekalkiewicz a další historici. Cituji z Gilberta, který má popis trochu obsáhlejší:
"V Československu Němci 7. května 1945 celý den nadále bojovali s Rudou armádou severně od Olomouce a také v městě samém. Na dlouhém pruhu území sahajícího od Gdaňska ke Královci, pokračovali Němci v boji proti Rusům u osady Vogelsang. Německá ponorka U 2336, jíž velel kapitán Emil Klusmeier, potopila v zálivu Firth of Forth u skotského pobřeží, jednu námořní míli jižně od ostrova May 2 obchodní lodě - norskou Sneland I (1 791 BRT)a britskou Avondale Park (2 878 BRT). Po útoku pak ponorka nepozorovaně unikla. Byl to poslední německý ponorkový úspěch ve 2. světové válce. Na palubě norské lodi zahynulo 7 námořníků a na britské přišli o život dva členové posádky. Těch 9 námořníků obchodního loďstva se zároveň stalo posledními spojeneckými oběťmi 2. světové války na moři.
Za pět let a osm měsíců ponorkové války padlo 27 491 německých námořníků. Z 863 německých ponorek, jež byly operačně nasazeny, jich bylo 754 potopeno, nebo nenapravitelně poškozeno v přístavech. Přesto však dosáhly značných úspěchů a potopily 2 800 obchodních a 148 válečných lodí Spojenců. Je samé ovšem čekal neslavný konec - v průběhu Operace DUHA, jež byla zahájena toho prvního květnového týdne, potopily samy posádky 231 ponorek, aby nepadly do rukou nepřítele. Mezi nimi skončila řada lodí, které nikdy nevypluly na moře, dokonce i několik z Lübecku, které byly vybaveny novým typem pohonu na peroxid vodíku. Jeden z jeho vynálezců, Helmuth Walter, jehož 5. května zajali Britové, byl dva dny nato ochoten seznámit Spojence se všemi novými typy ponorek a torpéd, jejichž konstrukce v té době probíhala na výzkumných pracovištích v blízkém Eckernfördu. Jeden z nových typů ponorek byl odvezen do Spojených států, kde byl podroben ověřovacím zkouškám a další byl k týmž účelům dopraven do Británie.
V Praze 5. května 1945 vypuklo české povstání proti Němcům ve městě a 7. května přijela 3 vozidla americké armády. Avšak Rusové trvali na tom, aby se Američané na základě dohody uzavřené Eisenhowerem se sovětským vrchním velením vrátili do Plzně, a ti uposlechli. Sovětští vojáci se v hlavním městě Československa Praze objevili 9. května 1945.
V průběhu celého 7. května 1945 probíhaly v Praze boje. Poté se v 5,04 ráno 8. května 1945 německé jednotky v Praze bezpodmínečně vzdaly. V bojích o Prahu padlo více než 8 000 sovětských a mnohem větší počet německých vojáků. To zároveň bylo poslední větší krveprolití za celou válku vyvolanou Německem."
Od Piekalkiewicze si ještě k 7. květnu 1945 doplňme i jeho některá zjištění o posledních náletech na německá plavidla, když, cituji:
"7. května 1945 provádí pobřežní letectvo RAF poslední útok na německou ponorku.
Létající člun Catalina 210. perutě (velitelem byl poručík K. Murray) lokalizuje mezi Shetlandskými ostrovy a Norskem jednu nehybnou ponorku pod vodou a zaregistruje svým palubním lokátorem zvuk motorů a hnacích zařízení, které indikují, že ponorka je ještě v nesnázích.
Catalina shazuje sérii hlubinných pum. Je to U 320 (kapitán Emmerich); ponorka později vysílá, že je těžce poškozená. Ve středu 9. května 1945 jde U 320 u Bergenu (Norsko) ke dnu i s celou posádkou."
Na jiných místech se ještě u jiných historiků o pondělí 7. května 1945 dozvídáme, že od 1. do 7. května 1945 německé ponorky v Atlantiku potopily celkem 4 obchodní lodě o celkovém výtlaku 10 370 BRT. Německé ponorky v rozmezí těchto dnů utrpěly ztrátu 40 ponorek všeho druhu, mimo již řečených, vlastními silami potopených ponorek. Tedy těch 40 ponorek bylo potopeno spojeneckými zbraněmi - letouny, loděmi a minami.
Úterý 8. května 1945 se mě chce začít tak, jak je sice popisuje většina historiků, ale to nejslavnostnější, co k tomuto dni bylo napsáno se mě líbilo od Gilberta, neboť ten během svého popisu zároveň napsal, proč je 8. květen 1945 pro západní velmoci tím dnem VE - Day, cituji:
"V Británii a ve Spojených státech se 8. květen 1945 stal Dnem vítězství v Evropě (VE - Day
Viz zde
na Piccadilly Circus Londýn:
http://en.wikipedia.org/wiki/Victory_in_Europe_Day
). Obyvatelé obou zemí nadšeně oslavovali a města zaplavily vlajky a transparenty. V hlavních městech západní Evropy, jež byla předtím obsazena Němci - v Haagu, Bruselu a Paříži - , lidé znovu prožívali vzrušení a úlevu, jež se jich zmocnila ve dnech osvobození. V Kodani a v Oslu složili Němci zbraně. Téhož dne podepsali v Karlshorstu u Berlína poslední německé jednotky v oblasti východního Německa kapitulaci do rukou Rusů. Toho dne podobně kapitulovali rovněž němečtí vojáci, kteří byli řadu měsíců odříznuti v severním Lotyšsku, a totéž se stalo i v oblasti mezi Drážďanami a Zhořelcem. Němci pokračovali v boji pouze v Olomouci, avšak jejich odpor byl beznadějný a neměl dlouhého trvání; v průběhu dne město padlo a týž osud stihl i Šternberk ležící dále na sever.
Ve 14,00 dne 8. května 1945 se posádka Saint Nazaire ležícího na pobřeží Atlantiku vzdala Američanům. Hodinu poté vztyčili na malém normanském ostrově Sark britskou i americkou vlajku. Na ostrově bylo ještě 275 německých vojáků a ani jediný spojenecký voják. Britská armáda, reprezentovaná 3 důstojníky a 20 muži, se na místě objevila až 2 dny poté.
V Berlíně hodinu před půlnocí 8. května 1945 došlo k připojení dalších podpisů pod kapitulaci uzavřenou předtím v Remeši: Jménem německého vrchního velení se podepsali velkoadmirál Friedeburg, který za 4 dny podepsal 3 kapitulační listiny, velitel německého letectva generál Hans-Jürgen Stümpff a polní maršál Keitel. K dokumentu připojili své podpisy 4 svědkové Spojenců: za spojenecké expediční síly hlavní maršál letectva sir Arthur Tedder, za vrchní velení Rudé armády: maršál Žukov, velitel francouzské 1. A, generál Jean Marie Gabriel de Lattre de Tassigny, a velitel amerického letectva, generál Carl Spaatz.
Ještě v době, kdy v Berlíně probíhala kapitulační ceremonie, se maršál Koněv obrátil na německé vojáky v západních Čechách s telefonickou výzvou, aby rovněž kapitulovali. Když do jedenácté hodiny večer (8. května 1945 ve 23,00) nedostal odpověď, nařídil, aby jeho dělostřelci opět zahájili palbu a ostatní jednotky obnovily bojovou činnost. Když k tomu došlo, němečtí strážní, kteří měli doprovázet jednu z četných skupinek Židů, jež stále ještě převáželi přes severočeské pohraniční hory do Terezína, náhle uprchli. 'Nemohli jsme uvěřit, že už je po všem!' Vzpomínal jeden z deportovaných Alfred Kantor na chvíli, když si vězni v jedenáct hodin v noci 8. května uvědomili, že je nikdo nehlídá. Z 1 000 mužů, které před necelými čtrnácti dni odeslali na tu obzvláště hroznou jízdu vlakem, jich zůstalo naživu pouhých 175. 'Objevila se nákladní auta Červeného kříže,' píše Kantor dále, 'nemohla však odvézt všech 175 mužů. Tak jsme strávili noc na cestě, ale jako ve snu. Už to všechno bylo za námi'."
(Pro Č 25., 26. a 27. - Do Německa 1945, - byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih 60tých, 70tých a 80tých, jakož i do konce 20. století a někteří i z počátků 21. století, jako - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).
Ve stejný den - úterý 8. května 1945 - byla ukončena velice důležitá Operace MANNA. Bombardéry USAAF a RAF v Operaci MANNA do 8. května 1945 shodily nad Nizozemskem celkem 6 600 tun potravin a textilií. Od tohoto dne už byli Holanďané zásobováni automobily přímo od Spojenců.
Stejného 8. května 1945 přistál korunní princ Olaf a britské a norské jednotky v Norsku.
