Mapa vylodění v „Operaci Husky“
Až budeme hovořit o množství jednotek a počtech vojáků, kteří se „Operace Husky zúčastnily, kteří se i na Sicílii vylodily, tak zjistíme, že většinu tvořili Britové ( poměr byl 250 tisíc : 228 tisíc).
Přesto Spojený výbor náčelníků štábů – CCS – ustanovil vrchním velitelem vylodění na Sicílii amerického generála Dwight D. Eisenhowera ( familierně se mu, po straně, říkalo „Ike“ – čti foneticky „Ajk“).
Ostatní vrchní velitelé jednotlivých zbraní pak byli Britové:
Pozemním vojskům velel britský generál Herold R. Alexander, který byl zároveň Eisenhowerovým zástupcem.
Námořním silám velel admirál Sir Andrew Brown Cunningham, kterého jsme již mnohokrát jmenovali ( byl velitelem Středomořské flotily - Bitva u Matapanu, Kréta atd…).
Veškerému letectvu při vylodění velel maršál letectva Sir Artur Tedder.
Takovou zvláštností snad bylo, že u „Operace Torch“ v listopadu 1942, vyloženě generál Eisenhower spojeným vojskům přímo velel. Tady u „Operace Husky“ měl americký generál, jako vrchní velitel, „dělat něco jako rozhodčího“. Když by se velitelé jednotlivých zbraní – letectva, námořnictva a pozemních vojsk, nemohli dohodnout – měli rozdílné názory – měl konečné rozhodnutí provést vrchní velitel generál Eisenhower.
Samozřejmě v době, kdy měla být vojska v lodích, a také po celou dobu kdy budou vezena loděmi na Sicílii, velel, po celou dobu doprovodu válečného námořnictva „Operaci Husky“ admirál Cunningham.
Při samotném plánování, při koordinaci všech důležitých součástí vylodění, bylo velkým problémem, že velitelská stanoviště nejvyšších velitelů byla roztroušena po celém světě – byla od sebe vzdálena celé stovky kilometrů. Hlavní stan operace pro počáteční řízení, s Eisenhowerem a stanovištěm admirála Cunninghama byl na Maltě. Velitelství letectva maršála letectva Teddera bylo v prostoru Kartága v Africe. No a pokyny od CCS pak přicházely z Londýna a samozřejmě také z Washingtonu. Je patrné, že muselo především fungovat kvalitní radiové spojení na uvedené vzdálenosti. No jo, ale stejně, než mohla vůbec být tak velká operace naplánována, muselo se konat spousta osobních setkání. Spousta porad
Ano.
Většina velitelů skutečně musela podniknout spoustu cest vzduchem, po moři i po zemi, aby byly řádně projednány všechny strategické plány, ale i stovky podobností a detailů, které taková operace vyžadovala.
Bylo 10. dubna 1943, když generál Eisenhower odsouhlasil další variantu plánu, podle které se 2 britské divize měly vylodit pod Avolai, po jedné divizi u Pozzallo a Gelou a jedna brigáda u Pachino. Když tuto variantu 24. dubna 1943 prostudoval britský generál Montgomery (familiérně se mu říkalo „Monty“) poslal generálu Alexandrovi své výhrady ve formě připomínek. Montgomeryho zaskočilo, že plán takto provedený by rozptyloval vojska a proti původnímu by vyžadoval mnoho změn.
Britský generál varoval, že plán podceňuje italské a německé jednotky rozmístěné na Sicílii. Upozorňoval na nezbytnost získání nadvlády ve vzduchu, na které záviselo vše. Upozorňoval také na to, že obrana ostrova může být oproti současnému stavu posílena silnými německými i italskými jednotkami.
Zároveň „Monty“ nesouhlasil s vysazením amerických jednotek u Palerma. Chtěl totiž, aby anglo-americké síly byly vysazeny na jihovýchodní části ostrova. S tím zase, ale nesouhlasil admirál Cunningham a maršál letectva Tedder, kteří tvrdili, že takový plán bude znamenat, že v rukou obránců zůstane příliš mnoho letišť.
A nyní se podívejme jaké lidské faktory vstupovaly do plánování „Operace Husky“ a to jistě ještě nepopíši všechny.
Tak tedy, aby se vyjasnilo a sjednotilo stanovisko Montgomeryho, Cunninghama a Teddera, svolal generál Alexander na 29. dubna 1943 do Káhiry konferenci velitelů.
Ale!
Generál Montgomery onemocněl a letadlo s jeho náčelníkem štábu generálem Guingandem, který měl „Montyho“ zastupovat, muselo nouzově přistát a náčelník štábu byl s otřesem mozku odvezen do nemocnice. Takže nakonec britskou 8. Armádu na koferenci v Káhiře zastupoval generál Leese. Maršál letectva Tedder na konferenci podmínil, že získání nadvlády ve vzduchu a celkové působení letectva při útočné operaci lze zajistit pouze, když budou získána letiště v Comiso a v Gele - a to hned v počáteční fázi operace. Na tento postoj maršála letectva okamžitě reagoval admirál Cunningham tím, že pokud se nezabrání nepřátelským letadlům v jejich činnosti nad bojištěm a vodami( když se jim ponechá tolik letišť), nebudou moci plout k Sicílii konvoje.
Takto se konference 29. dubna 1943 rozpadala, neměla žádný pozitivní výsledek a tak generál Eisenhower svolal konferenci novou na 2. května 1943 do Alžíru. Tady chtěl, aby byli přítomni již oba generálové, velitelé obou armád určených pro „Operaci Husky“ – generálové Montgomery a Patton. Tentokrát vytvořilo problém počasí – mlha a nízká oblačnost zabránily příletu generála Alexandra a admirála Cunninghama a maršál Tedder odmítl jednat bez jejich přítomnosti.
Nastala skutečně kuriózní situace, kterou historici popisují ze vzpomínek Montyho takto:
Generál Montgomery prý se v téhle situaci nechtěl smířit se stavem, že se zase nic neprojedná a tak se snažil vyhledat Eisenhowerova náčelníka štábu generála Bedella Smitha. Když jej nenalezl v kanceláři, hledal jej dál, až ho nalezl na toaletě. Tady na toaletě, ač je to fakt kuriózní pak „Monty“ skutečně dostal pokyn od Smitha, aby ho seznámil se svými představami.
Generál Montgomery o tom přímo po válce napsal, cituji:
„Když mě vyzval (Smith), ať tedy mluvím, řekl jsem mu, že americké výsadky plánované do blízkosti města Palerma je třeba zrušit a veškeré úsilí amerických vojsk zaměřit na jižní pobřeží oboustranně Gely a západně od poloostrova Pachino s cílem obsadit letiště, které považuje naše letectvo za tak důležité. Pak se 8. Armáda a americká 7. Armáda vylodí bok po boku, čímž se celý vpád stane kompaktnější.“
Když se vše dozvěděl o „Montyho“ návrzích Eisenhower, souhlasil s nimi, ale konečné rozhodnutí podmínil souhlasem i generála Alexandra. Generál Alexander pak celý tento projekt analyzoval ještě 3. května 1943, když se dostavil z Tuniska.
Generál Alexander pak s Montgomeryho koncepcí, že se obě armády – britská i americká – vylodí bok po boku, rychle vyrazí na sever a svou útočnou činnost soustředí na cíl, aby pak pronikly k Messině, čímž by zabránily úniku italsko-německých jednotek do Itálie, souhlasil.
Když definitivně skončily v Africe bojové operace, a to kapitulací italsko-německých vojsk, viz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1159
, byl celý štáb britské 8. Armády přeložen do Káhiry, do hlavního plánovacího stanu bojové skupiny „Východ“, tedy skupiny, která měla v červenci 1943 vyloděním na Sicílii provést tzv. - Vyražení brány – „pevnosti Evropa“.
Plán „Operce Husky“ měl proběhnout v pěti fázích.
Které to byly fáze?
1) Námořní a vzdušná vojska zneutralizují nepřátelské letecké a námořní základny a zabrání vytvoření nových.
2) Přípravný útok parašutistických, vzdušně-výsadkových a záškodnických družstev, vzdušné a námořní výsadky k zajištění letišť a přístavů Syrakusy a Licata.
3) Zřízení základny pro zajištění operací k dobytí přístavů Augusta, Catania a letištního komplexu v Gerbini.
4) Obsazení a zajištění objektů z fáze 3.
5) Dobytí ostrova Sicílie.
Definitivní plán „Operace Husky“ schválil Spojený výbor náčelníků štábu – CCS – dne 13. května 1943, tedy v den, kdy v severní Africe definitivně kapitulovaly i ty poslední zbytky vojsk OSY.
To, že se tak stalo teprve 2 měsíce před začátkem „Operace Husky“, bylo způsobeno tím, že většina operativních důstojníků a odpovědných nejvyšších velitelů, kteří měli velet útoku na Sicílii, byli zaneprázdněny právě těmito bojovými akcemi v severní Africe.
A určitě se, na tak dlouhém plánování, i nepříznivě projevily ty námi nahoře popisované události, vlastně především ohromné vzdálenosti velitelských stanovišť. Velitelských stanovišť, která byla od sebe vzdálena stovky a tisíce kilometrů a nejvyšší velitelé je většinou museli překonávat letecky.
