Plánované lednové operace Spojenců v Itálii.
Pro smíšenou britsko-americkou 5. A generála Clarka bylo to původní zrušení „Operace SHINGLE“ – Vylodění u Anzia – vlastně takovým požehnáním, neboť armáda nutně potřebovala přestávku k oddechu a znovuobnovení této operaci ji zastihlo, jak později uvidíme, na pokraji sil. Divize, které měl dostat v rámci 6. as pro Anzio, generál Lucas, byly čerstvé, měly za sebou odpočinek a nebo dokonce přijely z Afriky. My však mluvíme o britském 10. as na hlavní frontě, který zde již bojoval s 2. as (též také zvaným dle velitele – Keysův sbor). Generál Lucas celou situaci v 5. A znal a nedovedl pochopit ten optimismus Clarka a Alexandera a jejich velitelství, kteří si všichni mysleli, že 5. A snadno prolomí „Gustavovu linii“ a to již týden poté co k ní dorazila, když znal ony těžké boje o „Bernhardovu linii“. V počátku ledna 1944 si generál Lucas do svého deníku poznamenal, cituji:
„Armáda (myslel zde 5. A a její velitelství) se už asi zase ‚zcvokla‘… Převládá názor, že nepřítel ve zmatku prchá. Jediným důvodem je, že jsme proti němu dokázali postupovat s relativní snadností a urazit pár mil (tady myslel postup od ‚Bernhardovy linie‘ ke ‚Gustavově linii‘)… Ale v Římě ještě nejsme, opakuji nejsme.“
Optimismus Clarka a Alexandera zřejmě nakazil i admirála Cunninghama, který Lucase ujišťoval, že Němci budou v ústupu pokračovat a že mu při vylodění nebude skoro nic stát v cestě. Když mu řekl, cituji:
„Šance jsou 70 : 30, že v době, kdy dorazíte do Anzia, budou Němci severně od Říma.“
Generál Lucas si do svého deníku poznamenal, že se mu zdálo, že všichni znají tajemství Němců, jen on ne.
Úkol „Operace SHINGLE“ – Vylodění u Anzia – znamenal, že zde generál Lucas měl vylodit v rámci 6. as - 1. britskou pěší a americkou 3. divizi, když každá divize byla posílena o jeden obrněný pluk. Jako podporu měl mít ještě ještě jeden obrněný pěší a jeden tankový prapor z americké 1. obrněné divize (bojové velitelství A), commando královské námořní pěchoty a armádní commando, 504. parašutistický pluk a 509. (samostatný) parašutistický prapor a dále 1., 3. a 4. prapor amerických rangers. Datum zahájení „Operace SHINGLE“ byl pevně stanoven na 22. leden 1944.
Je jasné, že první starostí generála Lucase velitele vylodění u Anzia bylo zajistit dostatek lodí s jejichž pomocí by se nejen vylodil na předmostí, ale zajistil i všechny zásoby, aby se zde jeho 6. as mohl udržet. Když počátkem ledna 1944 zjišťoval stav, nebylo tomu tak – byl nedostatek vyloďovacích lodí.
Dne 22. prosince 1943 přišla do Marakéše odpověď na Churchillův telegram adresovaný z Tunisu Rooseveltovi. Americký prezident zde souhlasil, za jistých podmínek, že nebude ohrožen Overlord a Anvil, aby lodě zůstaly. Když však velitelství 15. Skupiny armád a 5. A zjišťovalo kapacitu invazní flotily, zjistili, že spolu s Anziem jsou všechny operace neproveditelné – vyloďovací plavidla budou chybět. Generálu Lucasovi dokonce zásobovací důstojník řekl, že jej námořnictvo hodlá u Anzia vysadit na břehu se zásobami na 7 dní a ponechat je jejich osudu:
„V tu dobu by 5. A neobdržela žádné posily, žádnou podporu. Lucas vznesl protest z něhož pak pramenila Clarkova žádost o poskytnutí dalších lodí a jejich pozdržení pro účely ‚Operace SHINGLE‘. Námořnictvo si zoufalo, protože k vylodění na plážích byly vhodné jen 2 dny v týdnu, takže mohlo garantovat pouze 450 tun zásob na den, kdežto požadavek zněl 1 500 tun na den.“
Podkladem je zde: Lucas – deník, když zápis z 2. ledna a taky ze 4. ledna zní:
„Pokud se nám nepodaří získat to, oč nám jde, operace se zvrtne v tak zoufalý podnik, že bychom se do ní dle mého názoru neměli vůbec pouštět.“
Velitelství 15. Skupiny armád v Itálii se obrátilo znovu na Winstona Churchilla, který znovu odeslal telegram Rooseveltovi a americký prezident opět odpověděl kladně – lodě budou.
Byl 8. leden 1944, když se v Marakéši konala porada, na které se velitelé dozvěděli, že lodě budou a zpráva také oznamovala, že vyšly rozkazy ke spuštění „Operace SHINGLE“ – Vylodění u Anzia. Druhý den porady byl přizván na Alexanderovo velitelství i generál Lucas a ze zápisu z 9. ledna 1944 si generál Lucas zapsal, cituji:
„Sir Harold zahájil poradu prohlášením, že operace proběhne dne 20. ledna 1944 s nasazením vojsk, jak bylo naplánováno, a že o těchto věcech se již nepovede žádná diskuze. Citoval pana Churchilla, jenž řekl: ‚Udiví to svět.‘ A sám dodal: ‚Určitě to vyděsí Kesselringa.‘ Připadal jsem si jako jehně vedené na porážku, ale cítil jsem, že mám právo ještě jednou zamečet, a tak jsem vznesl protest proti cílovému datu, protože mi dávalo příliš málo času na přípravy… Byl jsem umlčen … zazněla spousta důvodů zdůrazňující nutnost tak rychlého postupu. Skutečné důvody nemohou být vojenské. /Tady prý Lucasův štáb po návratu z Marakéše ohlásil, že vrchní velitelství má očividně informace, o něž se s Lucasem ani se štábem nepodělilo. Musel existovat velmi jednoznačný náznak toho, že nepřítel se chystá stáhnout svá vojska do míst severně od Říma. Pokud to tak bylo, o to větší měli Spojenci důvod nasadit do této obojživelné operace silné a patřičně vyzbrojené uskupení, aby mohlo zablokovat a rozdrtit ustupující vojska./ Celá tahle záležitost měla silný přídech Gallipoli a na trenérské lavičce podle všeho seděl stále tentýž amatér… Generál Alexander, kromě své poznámky o tom, že Kesselring dostane strach, s velkou škodolibostí prohlásil, že ‚Operace OVERLORD‘ bude zbytečná.“
Podkladem je zde: opět Lucasův deník se zápisem z 10. ledna.
Když se začaly nakládat lodě a celá logistika pro Anzio, „Operaci SHINGLE“ byla vyřešena, začal se generál Lucas zabývat vlastním plánem vylodění – stalo se tak ve dnech 12., 13. a 14. ledna. Zároveň byl seznámen s tím, že před Anziem začnou jednotky 5. A od 17. ledna 1944 útočit britským 10. as přes řeku Garigliano (připomínám zde, že to byla řeka, která se nad městem Cassino jmenovala Rapido, aby pak pod městem Cassino v jižní části až do moře se pak jmenovala Garigliano – vysvětlení o řece je podáno v Č 32. na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4882
), aby na sebe upoutaly všechny německé záložní formace z 29. a 90. divize pancéřových granátníků, které se obě nacházely právě v dosahu Anzia. A také americký 2. as (Keysův sbor), s nasazením americké 36. divize, bojového velitelství B (CCB) z 1. obrněné divize měl dne 21. ledna 1944 podniknout výpad přes řeku Rapido u S. Angelo, aby pak vyrazil vzhůru údolím řeky Liri ve směru na Frosinone. V tu dobu měl, za úsvitu 22. ledna 1944, provést generál Lucas vylodění u Anzia, kde měl zabezpečit 3 úkoly:
1) Obsadit a zabezpečit plánované předmostí v blízkosti Anzia.
2) Postoupit a obsadit Colli Laziali – pohoří Colli Albani.
3) Připravit se k postupu na Řím.
Operační důstojník (v americké armádě G 3) v štábu generála Clarka, plukovník Donald W. Brann, sdělil dne 12. ledna 1944 Lucasovi mírně odlišnou verzi jeho úkolu, která svědčila o názorovém rozporu mezi Alexanderem a Clarkem a o tom, že Clark chce, aby se generál Lucas řídil jeho instrukcemi, nikoli instrukcemi velitele 15. Skupiny armád v Itálii. Prvořadým úkolem pro Lucase prý je, aby zabezpečil plážové předmostí.
„Formulace tohoto rozkazu byla důkladně promyšlená, aby mne nenutil pokračovat v postupu za cenu rizika, že obětuji svůj sbor. Kdyby to však podmínky garantovaly, mohl jsem klidně postupovat a obsadit Colli Laziali.“
Tak tohle přesně si zaznamenal generál Lucas do svého deníku, který byl pak použit historiky při bádání o Anziu, jako historický dokument z dané doby. Již podle těchto zápisů je vidět, že štáb generála Clarka na římské misi vůbec netrval, třetí úkol vůbec tento štáb nevznesl.
Později byla Anzijská operace velice kritizována, když se velice lpělo na výkladu slovíček, jestli bylo generálu Lucasovi řečeno, že dostal příkaz – „Okamžitě postupovat do pohoří Colli Albani, jak zamýšlel Alexander“, nebo směrem na Colli Albani zabezpečovat svou pozici, jak chtěl generál Clark.
Generál Lucas byl všeobecně obviňován za nerozhodnost, ale i tyto příklady svědčí o tom, že jeho nadřízení mu skutečně nedali jednoznačné příkazy, a měl na vybranou, kterou instrukcí se bude řídit a vždy to nastolovalo otázku – zda mu byl skutečně, ale především jasně – sdělen hlavní operační záměr 5. A.
Hlavní rozpor byl mezi Alexanderem a Clarkem. Šlo o to, která ze dvou front – fronta 5. A, hlavní fronta, nebo fronta 6. as u Anzia má převzít iniciativu při pronásledování německé 10. A generála Vietinghoffa, která měla po útocích zahájit ústup. Proto prý chtěl Alexander, aby to byl 6. as z Anzia, který se měl zmocnit pohoří Colli Albani. Velitel 15. Skupiny armád v Itálii totiž věřil, že teprve tehdy Němci poleví v odporu na hlavní frontě a ocitnou se v obklíčení tím, že je bude blokovat 6. as z Anzia po obou stranách masivu Colli Albani a další část obklíčení zajistí postupující 5. A. Proto Alexander nechtěl, aby 6. as setrval v Anziu v pasivitě, neboť by tak Spojenci nemohli docílit žádných výsledků na hlavní frontě….
