XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 1.
Napsal: 21/5/2012, 06:40
XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 1.
Země do kterých plynul Lend - Lease ( překladač říká - Tok půjčka - pronájem).
2) Kdy a kde otevřít II. frontu.
Jestliže jsme v Úvodu Č 1 - až Č 3. hovořili o některých základních problémech při vzniku spojenectví mezi USA a Velkou Británii, nyní si některé z problémů trochu blíže rozeberme. Zároveň si řekneme i něco bližšího o tzv. "Lend - Lease"( Veřejné právo), abychom si pak řekli, jak se sbližovalo stanovisko USA a VB na otevření II. fronty.
Začněme tedy celkově u Američanů důležitým Lend - Lease - půjčka a pronájem. Program Lend-Lease (veřejné právo) - u nás jsme si navykli používat - Půjčka a pronájem - používalo USA v letech 1941 až 1945 - aby mohlo dodávat potřebný materiál svým potenciálním Spojencům - Velké Británii, Francii, SSSR a Číně zdarma( vyrovnávání pronájmem a splácením po válce) mezi roky 1941 až 1945. Americká Sněmovna schválila program Lend - Lease 8. února 1941 a president Roosevelt jej ratifikoval 11. března 1941( když dodávky, většinou za peníze a zprvu - vlastním odvozem - se uskutečňovaly již i v roce 1940 a Amerika tak vlastně 1940, tehdy ještě zastřeně a utajeně, ustupovala od svého IZOLACIONALISMU), tedy ještě takřka 10 měsíců ( bez 4 dnů) předtím, než Spojené státy vstoupily do 2. světové války ( 7. prosince 1941).
Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 1. do Č 3. psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Spory o druhou frontu - Charles Kirkpatrick, Příprava Operace Overlord - Stephen Badsey, Německá obrana - Detlef Vogel, Operace Neptune - Edward Marolda, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 3. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 3. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.
Americký prezident Roosevelt v březnu 1941 ratifikuje Lend - Lease.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon ... n%C3%A1jmu
Program to byl pro USA určitě drahý, jak mě překladač z Wilkipedie přeložil:
"Celkem $ 50,1 miliardy (ekvivalent 647 miliard dolar dnes) v celkové hodnotě dodávek byl poslán: 31 400 000 000 dolarů do Velké Británie, 11,3 miliardy dolar k Sovětskému svazu, $ 3,2 mld. Francii, a $ 1,6 mld. Číny. Reverzní Lend-Lease složené služby, jako je nájemné z leteckých základen, které šly do USA, a dosáhly 7,8 miliardy dolar, z toho 6,8 miliardy dolar přišel z Britů a Commonwealthu . Podmínky dohody za předpokladu, že materiál měl být používány až do doby jejich vrácení nebo zničení. Dodávky po datu ukončení byla prodána do Velké Británie se slevou za £ 1,075 miliardy pomocí dlouhodobých úvěrů ze Spojených států. Kanada provozuje podobný program, který poslal 4 700 000 000dolar v dodávkách do Velké Británie a Sovětského svazu. [2] Spojené státy neměly poplatky za pomoc poskytovanou podle těchto právních předpisů...."
Jak již v IX. Díl. Velká Británie 1940. Č 42. bylo řečeno - 24. října 1940 – uzavřela Velká Británie se Spojenými státy tajnou dohodu, ve které se hovořilo o tom, že v roce 1942 USA a Velká Británie provedou zvrat ve vývoji 2. světové války – „Invazi“ – jejímž cílem bude Německo a jeho satelity.
Americká vláda se zavázala, že bude - mimo již uzavřené závazky ( přibližně 40 divizí) - kompletně vyzbrojovat a zásobovat ještě dalších 10 britských divizí, k čemuž využije zbraně, které se právě vyráběly a těmto deseti divizím dodá výzbroj včas, aby mohly být „připraveny na tažení právě v roce 1942“. Tyto závazky měly být ještě za peníze, a až peníze dojdou mělo se přejít na tzv. "Lend - Leas".
Sněmovna reprezentantů USA pak 8. února 1941 schválila ve Washingtonu poměrem 260 : 165 hlasům návrh zákona o půjčce a pronájmu. Zákon sice ještě musel být odhlasován Senátem a pak byl 11. března 1941 ratifikován prezidentem Rooseveltem. Winston Churchill jej již 9. února 1941 přivítal v rozhlasovém projevu slovy, cituji:
"Teď už je patrně jisté, že vláda a lid Spojených států nás hodlají zásobovat vším, čeho je třeba k dosažení vítězství."
V rozhlasovém projevu ještě pak dodal, určitě až příliš sebevědomě v oné době, že Velká Británie tentokrát nemá zapotřebí, aby Amerika vyslala přes oceán 2 000 000 mužů (věty byly poplatné i americkému IZOLACIONALIZMU v oné době ještě Rooseveltem veřejně hlásaném), jako "v minulé válce", třebaže armády, jež opět formuje, jsou statečné, ale nyní potřebuje VB především zbraně a střelivo. A Churchill pak dodal, cituji:
"Dejte nám nástroje a my už tu práci dokončíme."
V projevu se ještě také zmínil o situaci na moři, kde se německé ponorky po Hitlerově výzvě zaměřily na potápění britské lodní tonáže, když řekl, cituji:
"Pan Hitler udělá maximum, aby ničil naši lodní tonáž, a aby omezil rozsah americké pomoci přicházející na naše ostrovy. Poté co dobyl Francii a Norsko vztahuje své spáry z obou našich stran až na oceán."
Další pojednání o Lend - Leasu jsou na tomto odkazu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4145
i s popsáním další i námořní pomoci USA pro VB o dalších 300 potřebných lodí.
Je pochopitelné, že na jaře a v létě roku 1941 se Spojené státy během posledních svých mírových měsíců snažily přes Ministerstvo obrany o prodej i vojenských přebytků do Velké Británie, ale i dalším státům seskupeným proti Hitlerovi. USA zvažovalo jak vyjít vstříc požadavkům vzešlým z "Lend - Leasu", podle kterého měly USA poskytnout velké množství vojenského materiálu zemím bojujícím proti OSE. Zároveň armáda Spojených států začala částečně zvyšovat své stavy. Šlo o takovou zvláštní mírovou mobilizaci, která byla vlastně v rozporu s mobilizačními plány USA, čímž vznikl v zásobování ohromný chaos. Až u poradců prezidenta Roosevelta proto vznikl rozkaz, schválený prezidentem Rooseveltem, pro generální štáb USA, aby byl vytvořen zvládnutelný plán výroby vojenského materiálu, který bude potřebný k porážce OSY, pokud Spojené státy vstoupí do 2. světové války. Velice důležitý plán!!!
Otázku - kolik a jakého materiálu bude třeba k porážce OSY? Tak tuhle otázku položil generál George C. Marshall, náčelník štábu pozemní armády USA, majoru pěchoty Wedemeyerovi přidělenému skupině válečného plánování generálního štábu. Návrh majora Wedemeyera, později známý jako Wedemeyerův návrh a ještě honosněji :
"Plán vítězství"
, byl vlastně stručným nástinem kroků, které musí Spojené státy podniknout, aby zvítězily ve válce v Evropě.
V tzv. "Plánu vítězství" major Wedemeyer zdůvodňoval, že nemůže odhadovat celkové státní požadavky na válečnou výrobu, pokud nemá představu o rozsahu a úkolech armády v případě války. K definování úkolů, které musí armáda USA v případě války provést, využil ihned zásad rozhovorů "ABC" z ledna až března 1941, viz Úvod. Hlavní úkol byl podle jeho názoru porazit Německo a tomu se měly podřídit všechny ostatní úkoly. Jeho statě jsou zajímavé tím, že říká, že logika války vyžaduje, aby se armáda striktně držela onoho "Hlavního cíle"
a nevyplýtvala své i tak omezené síly na sice přitažlivé, leč nepodstatné vedlejší úkoly. Jestliže je "Hlavní cíl" porážka Německa, pak je úkolem co nejdříve a co nejenergičtěji zasáhnout samotné srdce Německých sil. To znamenalo rozšířit americkou armádu tak, aby byla schopna přímé invaze do Evropy v co nejbližším termínu. Při stanovení termínu kdy, se musí vycházet ze tří provázaných faktorů:
1) Termínu, k němuž může být vycvičeno a vystrojeno dostatek mužů.
2) Termínu, kdy bude k dispozici potřebná flotila k jejich přepravě do Evropy a další podpoře.
3) Termínu, kdy budou splněny nezbytné vojenské podmínky k útoku.
Tak, jak major Wedemeyer pečlivě posuzoval mobilizaci armády Spojených států, jejich výcvik, vojenské stavby, výstavbu bojových i obchodních lodí, ukazovalo se, že armáda, jako celek, může ofenzívu tohoto typu provést k 1. červenci 1943. Jenomže teoretické dosažení je teoretické dosažení, praktické dosažení předpokladů pro útok bylo mnohem složitější. I sám Wedemeyer ve svém plánu předpokládal, že žádná invaze nemůže uspět, dokud US Navy neporazí flotilu OSY a nezabezpečí Atlantické námořní trasy, dokud Spojenci nevybojují nadvládu ve vzduchu, dokud bombardovací letectvo Spojenců nerozvrátí německou ekonomiku a průmysl a nesníží tak německý zbrojní potenciál. Dokud nebudou německé ozbrojené síly oslabeny a dokud Spojenci nevybudují odpovídající základny, potřebné pro boj.
I když to celkově onen "Plán vítězství" neupřesňoval, došel major Wedemeyer se svými spolupracovníky k závěru, které jeho spolupracovníci přímo veřejně prohlašovali, že jediné evropské základny, které budou USA v roce 1943 stále k dispozici a které budou nutně potřebovat, budou ty na britských ostrovech.
Tímto popisem jednoho z problémů chci ukázat, že ještě před vstupem USA do 2. světové války existoval ve Spojených státech koncepční plán na porážku Německa. Tenhle plán USA vycházel z invaze na evropský kontinent a detailně rozpracován, počítal s úderem do samotného srdce Německa, když v sobě vylučoval všechny ostatní vojenské záměry (jen jeden úder a na ostatních místech aktivní obrana).
Kdo dobře čte, tak vidí, že "Plán vítězství" předpokládal, rozsáhlé zásahy do ekonomiky USA a nebývale rozsáhlou výrobu. Z vojenského hlediska pak námořní bitvy Spojenců, které povedou k vítězství v "Bitvě o Atlantik", později zahrnoval i známou "Bombardovací ofenzívu" s cílem rozvrátit německý průmysl a ekonomiku, nepřetržité útoky na Němce s cílem oslabit je vojensky. V neposlední řadě zahrnoval rozsáhlou výstavbu amerických základen ve Velké Británii.
Proto byl ten závěr takový, že - vrcholné vojenské střetnutí může začít, vzhledem k náročným přípravám, nejdříve v červenci roku 1943, tedy až za 2 roky od zadání plánu.
Pro americké vojenské plánovače to v roce 1941 znamenalo, že museli v Evropě počítat s rozmístěním velké pozemní armády, letectva a námořnictva a s jejich dlouhodobou podporou při dlouhých a snadno napadnutelných dopravních trasách přes všechny oceány - do Evropy pak především přes Atlantský oceán. Současně museli američtí vojenští plánovači počítat s dislokací dostatečných vojenských sil, alespoň k udržení Japonců "v šachu", "na distanc", a s výrobou dostatečného množství materiálu nejen pro podporu svých vojsk, ale i armád Spojenců. Američané si byli vědomi, že takového stavu nelze dosáhnout bez dokonalého plánu variabilního v podrobnostech (pružně reagovat na změny), ale nikoliv v zásadních bodech. Tak obrovská průmyslová výroba potřebovala pečlivý časový harmonogram, nové moderní a progresivní metody výroby (sériová výroba a pod.) a Američané chtěli i odpovídající harmonogram pro vojenské akce.
Země do kterých plynul Lend - Lease ( překladač říká - Tok půjčka - pronájem).
2) Kdy a kde otevřít II. frontu.
Jestliže jsme v Úvodu Č 1 - až Č 3. hovořili o některých základních problémech při vzniku spojenectví mezi USA a Velkou Británii, nyní si některé z problémů trochu blíže rozeberme. Zároveň si řekneme i něco bližšího o tzv. "Lend - Lease"( Veřejné právo), abychom si pak řekli, jak se sbližovalo stanovisko USA a VB na otevření II. fronty.
Začněme tedy celkově u Američanů důležitým Lend - Lease - půjčka a pronájem. Program Lend-Lease (veřejné právo) - u nás jsme si navykli používat - Půjčka a pronájem - používalo USA v letech 1941 až 1945 - aby mohlo dodávat potřebný materiál svým potenciálním Spojencům - Velké Británii, Francii, SSSR a Číně zdarma( vyrovnávání pronájmem a splácením po válce) mezi roky 1941 až 1945. Americká Sněmovna schválila program Lend - Lease 8. února 1941 a president Roosevelt jej ratifikoval 11. března 1941( když dodávky, většinou za peníze a zprvu - vlastním odvozem - se uskutečňovaly již i v roce 1940 a Amerika tak vlastně 1940, tehdy ještě zastřeně a utajeně, ustupovala od svého IZOLACIONALISMU), tedy ještě takřka 10 měsíců ( bez 4 dnů) předtím, než Spojené státy vstoupily do 2. světové války ( 7. prosince 1941).
Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 1. do Č 3. psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Spory o druhou frontu - Charles Kirkpatrick, Příprava Operace Overlord - Stephen Badsey, Německá obrana - Detlef Vogel, Operace Neptune - Edward Marolda, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 3. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 3. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.
Americký prezident Roosevelt v březnu 1941 ratifikuje Lend - Lease.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon ... n%C3%A1jmu
Program to byl pro USA určitě drahý, jak mě překladač z Wilkipedie přeložil:
"Celkem $ 50,1 miliardy (ekvivalent 647 miliard dolar dnes) v celkové hodnotě dodávek byl poslán: 31 400 000 000 dolarů do Velké Británie, 11,3 miliardy dolar k Sovětskému svazu, $ 3,2 mld. Francii, a $ 1,6 mld. Číny. Reverzní Lend-Lease složené služby, jako je nájemné z leteckých základen, které šly do USA, a dosáhly 7,8 miliardy dolar, z toho 6,8 miliardy dolar přišel z Britů a Commonwealthu . Podmínky dohody za předpokladu, že materiál měl být používány až do doby jejich vrácení nebo zničení. Dodávky po datu ukončení byla prodána do Velké Británie se slevou za £ 1,075 miliardy pomocí dlouhodobých úvěrů ze Spojených států. Kanada provozuje podobný program, který poslal 4 700 000 000dolar v dodávkách do Velké Británie a Sovětského svazu. [2] Spojené státy neměly poplatky za pomoc poskytovanou podle těchto právních předpisů...."
Jak již v IX. Díl. Velká Británie 1940. Č 42. bylo řečeno - 24. října 1940 – uzavřela Velká Británie se Spojenými státy tajnou dohodu, ve které se hovořilo o tom, že v roce 1942 USA a Velká Británie provedou zvrat ve vývoji 2. světové války – „Invazi“ – jejímž cílem bude Německo a jeho satelity.
Americká vláda se zavázala, že bude - mimo již uzavřené závazky ( přibližně 40 divizí) - kompletně vyzbrojovat a zásobovat ještě dalších 10 britských divizí, k čemuž využije zbraně, které se právě vyráběly a těmto deseti divizím dodá výzbroj včas, aby mohly být „připraveny na tažení právě v roce 1942“. Tyto závazky měly být ještě za peníze, a až peníze dojdou mělo se přejít na tzv. "Lend - Leas".
Sněmovna reprezentantů USA pak 8. února 1941 schválila ve Washingtonu poměrem 260 : 165 hlasům návrh zákona o půjčce a pronájmu. Zákon sice ještě musel být odhlasován Senátem a pak byl 11. března 1941 ratifikován prezidentem Rooseveltem. Winston Churchill jej již 9. února 1941 přivítal v rozhlasovém projevu slovy, cituji:
"Teď už je patrně jisté, že vláda a lid Spojených států nás hodlají zásobovat vším, čeho je třeba k dosažení vítězství."
V rozhlasovém projevu ještě pak dodal, určitě až příliš sebevědomě v oné době, že Velká Británie tentokrát nemá zapotřebí, aby Amerika vyslala přes oceán 2 000 000 mužů (věty byly poplatné i americkému IZOLACIONALIZMU v oné době ještě Rooseveltem veřejně hlásaném), jako "v minulé válce", třebaže armády, jež opět formuje, jsou statečné, ale nyní potřebuje VB především zbraně a střelivo. A Churchill pak dodal, cituji:
"Dejte nám nástroje a my už tu práci dokončíme."
V projevu se ještě také zmínil o situaci na moři, kde se německé ponorky po Hitlerově výzvě zaměřily na potápění britské lodní tonáže, když řekl, cituji:
"Pan Hitler udělá maximum, aby ničil naši lodní tonáž, a aby omezil rozsah americké pomoci přicházející na naše ostrovy. Poté co dobyl Francii a Norsko vztahuje své spáry z obou našich stran až na oceán."
Další pojednání o Lend - Leasu jsou na tomto odkazu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4145
i s popsáním další i námořní pomoci USA pro VB o dalších 300 potřebných lodí.
Je pochopitelné, že na jaře a v létě roku 1941 se Spojené státy během posledních svých mírových měsíců snažily přes Ministerstvo obrany o prodej i vojenských přebytků do Velké Británie, ale i dalším státům seskupeným proti Hitlerovi. USA zvažovalo jak vyjít vstříc požadavkům vzešlým z "Lend - Leasu", podle kterého měly USA poskytnout velké množství vojenského materiálu zemím bojujícím proti OSE. Zároveň armáda Spojených států začala částečně zvyšovat své stavy. Šlo o takovou zvláštní mírovou mobilizaci, která byla vlastně v rozporu s mobilizačními plány USA, čímž vznikl v zásobování ohromný chaos. Až u poradců prezidenta Roosevelta proto vznikl rozkaz, schválený prezidentem Rooseveltem, pro generální štáb USA, aby byl vytvořen zvládnutelný plán výroby vojenského materiálu, který bude potřebný k porážce OSY, pokud Spojené státy vstoupí do 2. světové války. Velice důležitý plán!!!
Otázku - kolik a jakého materiálu bude třeba k porážce OSY? Tak tuhle otázku položil generál George C. Marshall, náčelník štábu pozemní armády USA, majoru pěchoty Wedemeyerovi přidělenému skupině válečného plánování generálního štábu. Návrh majora Wedemeyera, později známý jako Wedemeyerův návrh a ještě honosněji :
"Plán vítězství"
, byl vlastně stručným nástinem kroků, které musí Spojené státy podniknout, aby zvítězily ve válce v Evropě.
V tzv. "Plánu vítězství" major Wedemeyer zdůvodňoval, že nemůže odhadovat celkové státní požadavky na válečnou výrobu, pokud nemá představu o rozsahu a úkolech armády v případě války. K definování úkolů, které musí armáda USA v případě války provést, využil ihned zásad rozhovorů "ABC" z ledna až března 1941, viz Úvod. Hlavní úkol byl podle jeho názoru porazit Německo a tomu se měly podřídit všechny ostatní úkoly. Jeho statě jsou zajímavé tím, že říká, že logika války vyžaduje, aby se armáda striktně držela onoho "Hlavního cíle"
a nevyplýtvala své i tak omezené síly na sice přitažlivé, leč nepodstatné vedlejší úkoly. Jestliže je "Hlavní cíl" porážka Německa, pak je úkolem co nejdříve a co nejenergičtěji zasáhnout samotné srdce Německých sil. To znamenalo rozšířit americkou armádu tak, aby byla schopna přímé invaze do Evropy v co nejbližším termínu. Při stanovení termínu kdy, se musí vycházet ze tří provázaných faktorů:
1) Termínu, k němuž může být vycvičeno a vystrojeno dostatek mužů.
2) Termínu, kdy bude k dispozici potřebná flotila k jejich přepravě do Evropy a další podpoře.
3) Termínu, kdy budou splněny nezbytné vojenské podmínky k útoku.
Tak, jak major Wedemeyer pečlivě posuzoval mobilizaci armády Spojených států, jejich výcvik, vojenské stavby, výstavbu bojových i obchodních lodí, ukazovalo se, že armáda, jako celek, může ofenzívu tohoto typu provést k 1. červenci 1943. Jenomže teoretické dosažení je teoretické dosažení, praktické dosažení předpokladů pro útok bylo mnohem složitější. I sám Wedemeyer ve svém plánu předpokládal, že žádná invaze nemůže uspět, dokud US Navy neporazí flotilu OSY a nezabezpečí Atlantické námořní trasy, dokud Spojenci nevybojují nadvládu ve vzduchu, dokud bombardovací letectvo Spojenců nerozvrátí německou ekonomiku a průmysl a nesníží tak německý zbrojní potenciál. Dokud nebudou německé ozbrojené síly oslabeny a dokud Spojenci nevybudují odpovídající základny, potřebné pro boj.
I když to celkově onen "Plán vítězství" neupřesňoval, došel major Wedemeyer se svými spolupracovníky k závěru, které jeho spolupracovníci přímo veřejně prohlašovali, že jediné evropské základny, které budou USA v roce 1943 stále k dispozici a které budou nutně potřebovat, budou ty na britských ostrovech.
Tímto popisem jednoho z problémů chci ukázat, že ještě před vstupem USA do 2. světové války existoval ve Spojených státech koncepční plán na porážku Německa. Tenhle plán USA vycházel z invaze na evropský kontinent a detailně rozpracován, počítal s úderem do samotného srdce Německa, když v sobě vylučoval všechny ostatní vojenské záměry (jen jeden úder a na ostatních místech aktivní obrana).
Kdo dobře čte, tak vidí, že "Plán vítězství" předpokládal, rozsáhlé zásahy do ekonomiky USA a nebývale rozsáhlou výrobu. Z vojenského hlediska pak námořní bitvy Spojenců, které povedou k vítězství v "Bitvě o Atlantik", později zahrnoval i známou "Bombardovací ofenzívu" s cílem rozvrátit německý průmysl a ekonomiku, nepřetržité útoky na Němce s cílem oslabit je vojensky. V neposlední řadě zahrnoval rozsáhlou výstavbu amerických základen ve Velké Británii.
Proto byl ten závěr takový, že - vrcholné vojenské střetnutí může začít, vzhledem k náročným přípravám, nejdříve v červenci roku 1943, tedy až za 2 roky od zadání plánu.
Pro americké vojenské plánovače to v roce 1941 znamenalo, že museli v Evropě počítat s rozmístěním velké pozemní armády, letectva a námořnictva a s jejich dlouhodobou podporou při dlouhých a snadno napadnutelných dopravních trasách přes všechny oceány - do Evropy pak především přes Atlantský oceán. Současně museli američtí vojenští plánovači počítat s dislokací dostatečných vojenských sil, alespoň k udržení Japonců "v šachu", "na distanc", a s výrobou dostatečného množství materiálu nejen pro podporu svých vojsk, ale i armád Spojenců. Američané si byli vědomi, že takového stavu nelze dosáhnout bez dokonalého plánu variabilního v podrobnostech (pružně reagovat na změny), ale nikoliv v zásadních bodech. Tak obrovská průmyslová výroba potřebovala pečlivý časový harmonogram, nové moderní a progresivní metody výroby (sériová výroba a pod.) a Američané chtěli i odpovídající harmonogram pro vojenské akce.