XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 7.
Napsal: 4/6/2012, 06:28
XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 7.
Mapa na které je vidět i Calaiská úžina, na jejíž plážích, ještě dlouho po 6. červnu 1944, Němci, díky Operaci FORTITUDE, očekávali "Hlavní vylodění Spojenců".
V lednu 1944 vyměnil SHAEF generála Morgana náčelníka štábu za generála Bedella Smithe, který se štábem zdědil a vzápětí začal modifikovat onen původní Morganův plán "COSSAC". Totiž v přípravě a plánování "Operace OVERLOLD", po lednu 1944, po zásazích Montgomeryho a Eisenhowera, došlo k zvýšení počtu jednotek a výsadkových lodí, oproti skutečnosti, kterou předpokládal původní plán COSSAC ( výsadkových lodí všech druhů bylo v roce 1943 vyrobeno v USA 19 489, jenomže ještě v květnu 1943 měl SHAEF k dispozici jen 3 323 vyloďovacích plavidel z čehož jen 1 024 jich poskytli Američané. Oněch 3 323 plavidel bylo pro plánování všech vyloďovacích operací - "Operaci HUSKY" - Sicílie, do Itálie, ale i pro "Operaci OVERLORD" i ANVIL. Nad vyloďovacími plavidly v USA vládl admirál King, který je především odesílal do Tichomoří proti Japoncům a teprve po zásahu generála Badella Smithe, v lednu, únoru 1944, kterého do USA k Marshallovi poslal Eisenhower, došlo k nápravě. Vyloďovací plavidla byla po únoru 1944 posílána přímo z výroby v USA do Velké Británie pro potřeby "Operace OVERLORD". Nejprve však musel generál Bedell Smith přesvědčit i generála Marshalla, například i o tom, že v Evropě je to jinak než v Tichomoří, neboť jedna vyloděná divize v Tichomoří, není jedna vyloděná divize v Evropě. V Evropě přes kanál La Manche musí být divize posílena přibližně na rozsah 1,5 divize, aby mohla mít nezbytné ženijní, tankové, protitankové a protiletadlové jednotky. Nemohou se tedy vyloďovací plavidla počítat dle tabulek z Tichomoří, jak to počítal běžně štáb admirála Kinga. Stejně tak ho musel přesvědčit o grandiózní velikosti operace, kde posilování vyloďujících se jednotek prvního sledu musí být průběžné, aby byly shromážděny dostatečné síly schopné odrazit všechny německé protiútoky, které se po zkušenostech s německou taktikou v prvním týdnu vylodění očekávaly. Vždyť jen v prvních dvou dnech se nově plánovalo vylodění 176 475 mužů a 20 111 vozidel, včetně 3 000 SHD, 1 500 tanků a 5 000 dalších OT.).
V souvislosti s oddálením "Operace ANVIL" - vylodění v jižní Francii - operace byla uskutečněna pod novým názvem "Operace DRAGOON" - původní termín byl 15. červenec 1944, aby pak byla operace posunuta na 15. srpen 1944, čímž bylo možno použít všechna vyloďovací plavidla ještě v Itálii a zbytek byl převeden pro potřeby "Operace OVERLORD".
Generál Montgomery proto mohl, jak víme, podle svého "mistrovského plánu", nechat rozšířit vyloďovací území za kanálem La Manche ze tří pláží na pláží pět, když nový plán počítal i s útokem na poloostrově Cotentin a dobytím města a přístavu Cherbourg. Nový Montgomeryho plán "Operace OVERLORD" po lednu 1944 vyžadoval, aby se v první vlně vylodilo na frontě široké 98 km 5 divizí (místo 3 v plánu COSSAC generála Morgana), které budou podporovat další 4 divize a bude proveden vzdušný výsadek v síle dvou divizí na obou křídlech vylodění. Řekli jsme již, že Američané se podle plánu Montgomeryho měli vylodit na nejzápadnějších plážích s krycími názvy UTAH a OMAHA a Britové a Kanaďané GOLD, JUNO a SWORD. Stejně jako ve všech vojenských plánech i u "Operace OVERLORD" existoval datum do kdy musel být materiál i vojáci uvedeni do stavu pohotovosti - tzv. "Den Y" ("ready day"), který byl stanoven na 1. červen 1944. Abychom řekli i další den, musíme říci, že to byl den útoku,"Den D", čili den k datu následujícímu po "Dni Y". Každá vojenská operace měla svůj "Den D", ale "Den D", kterým zde bylo 6. června 1944 se stal nejznámějším ze všech takových dní na celém světě.
Generál Montgomery úplně správně odhadl, že se Němci soustředí v "Den D" na zastavení invazních vojsk přímo na plážích, než by se soustředili na to, aby Spojencům úplně zabránili vylodění na pobřeží. Pokud měl být "Den D" úspěšný, Motgomeryho plán záležel především na námořní zásobovací trase admirála Ramsaye, která posilovala pozice vyloděných jednotek v Normandii a proto bylo životně důležité dobýt velmi rychle nějaké velké přístavní město. Pro všechny plánovače bylo velkým poučením vylodění v Dieppe 1942, kde se ukázalo, že nebude vůbec snadné obsadit nějaké přístavní město v "Den D" ihned přímo z moře. A právě proto nechal velitel 21. Skupiny armád generál Montgomery plánovat zásobování během prvních několika dní přes normandské pláže, než bude urychleně dobyto město a přístav Cherbourg. Montgomery počítal v plánech s tím, že během soustřeďování svých vlastních sil a zásob se 21. Skupina armád bude spoléhat na to, že Leigh-Malloryho AEAF zajistí po celou dobu vzdušnou nadvládu a bude Němcům bránit v upevňování jejich pozic, jako výchozích pro protiútok a bude ničit německé kolony pohybující se směrem do Normandie. Pro výběr usměrňující - Normandie - či Calaiské úžiny bylo nejdůležitějším faktorem, že obě území leží v dosahu stíhaček z jižní Anglie, a že námořní trasy mohou být snadno chráněny. Celý nový plán "Operace OVERLORD" po lednu 1944 - Montgomeryho "mistrovský plán" závisel na přežití vyloděných jednotek v "Den D". Veškeré konání muselo být prováděno tak, aby vyloděné jednotky udržely dostatek území, nebyly zatlačeny do moře, a následně vyhrály bitvu o soustředění sil, které tvořilo předpoklad pro prolomení předmostí v Normandii.
Suverénní Montgomery pak na plánovacích konferencích pro velitele SHAEF a velitele své 21. Skupiny armád v dubnu a květnu 1944 podrobněji načrtl co od bitvy vlastně očekává. A právě tohle naplánování a skutečnost byl ten rozpor. Montgomery jednoznačně tvrdil, že britská 2. A bude postupovat přímo z pláží a již v "Den D" dobude regionální centrum Caen, jediné velké město na invazním území, a bude pokračovat hluboko do vnitrozemí. Američané, americká 1. A, se bude pohybovat přes poloostrov Cotentin a dobude během jednoho týdne Cherbourg, jako zásobovací přístavní město. Montgomery suverénně předpokládal trvalý postup Spojenců, při kterém budou Němci prostě ustupovat a postupně vzdají celou Normandii. Ve svém výkladu pak říkal, že ze silného postavení mezi Caen a Falaise pak Montgomery hrozil přímým postupem svých vojsk na východ k řece Sieně. A zde historici říkají a já cituji:
"Není pochyb (s výjimkou těch, které po válce vyvolal sám Montgomery), že by byl tuto hrozbu realizoval, kdyby se bylo Němcům nepodařilo ubránit se, ale byl to hlavně předstíraný útok, který měl odlákat většinu německých vojsk a vázat je na Brity."
Sám Montgomery však dával přednost verzi, kdy celá jeho 21. Skupina armád měla udeřit přímo na Falaise a ke konci června měli Američané postoupit z Normandie na jih až k St. Malo a k Rennes. Až se tak stane, měla nastat pauza, neboť na pobřeží Normandie již bude dostatek spojeneckých jednotek. Bude to příhodná doba, aby generál Eisenhower převzal velení všech vojsk od Montgomeryho. Vznikne situace, kdy z jihu měla postupovat 6. Skupina armád (vyloděná v "Operaci DRAGOON" na jihu Francie) a kdy Spojence čekalo ještě mnoho tvrdých bojů. Celý výpočet zněl, že řeky Sieny v Paříži dosáhnou Spojenci za 3 měsíce ode "Dne D".
Montgomeryho plánovací štáb předložil v dubnu a květnu 1944 pro účely plánování soubor map, které ukazovaly variantní linie jednotlivých fází, podle toho jaký vývoj bitvy se předpokládal. Žádná bitva, jak všichni vědí, nikdy neprobíhá podle nějakého rozvrhu (nebo Montgomeryho "mistrovského plánu") - platí zde pravidlo, že "po prvním výstřelu se i sebelepší plány mění." I po invazi bylo zcela jasné, že to, co se dělo ve skutečnosti, bylo těmto detailním plánům generála Montgomeryho jen málo podobné. Generál Montgomery však neustále trval na tom, že vše probíhá perfektně, a že jeho "mistrovský plán" dosud nebyl narušen. Jeho tvrzení zvyšovalo podezření vůči němu, "že je mimo realitu" a jeho pověst ztrácela svůj lesk. Mnozí historici a novináři pak tvrdili v době osvobození Francie, že - šlo o vítězství navzdory Montgomerymu a nikoliv díky němu.
Při plánování si řekněme ještě jednu důležitou oblast. Řekněme si jak se americká historická literatura dívala na dalšího ze Spojenců, na Francouze, kteří se celé Operace OVERLORD také účastnili.
Svobodní Francouzi.
Když se francouzská vojska 6. června 1940 hroutila, byl generál Charles de Gaulle odvolán z velení své obrněné divize a stal se náměstkem ministra národní obrany a války. Ve funkci byl jen 12 dní, kdy francouzská vláda padla a generál de Gaulle uprchl do Londýna, kde ve svém projevu oznámil záměr pokračovat v úporném boji a veřejně odsoudil příměří mezi Německem a Pétainovou vládou. Vyzval všechny Svobodné Francouze, aby pokračovali v boji a prohlásil se za vůdce Národního výboru osvobození, viz. konec Č 93:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3948
Jak říká americká historická literatura, když Němci v listopadu 1942 okupovali vichistickou Francii (kromě perimetru kolem Toulonu ), byla de Gaulleova pozice vůdce Svobodných Francouzů, kteří se v srpnu 1940 přejmenovali na Bojující Francouze - poměrně pevná. Problémem byl jen absolutně nekompromisní postoj generála de Gaulla, který znamenal, po celý zbytek 2. světové války, problematické vztahy s Brity a Američany. Tak, jak se blížila invaze v Normandii, stával se požadavek generál de Gaulla, aby to byl on, kdo bude sestavovat po osvobození francouzskou vládu - problémem. Britové a Američané trvali na určité formě voleb, než uznají francouzskou vládu. De Gaulle považoval britský i americký požadavek za urážlivý, arogantní, když úplně stejně nehorázný se mu zdál problém, že Spojenci bez jeho souhlasu vydali pro svá vojska vlastní platidlo, tzv. "liberation money". Jen dobré vztahy mezi generálem de Gaullem a Eisenhowerem tlumily napětí a nechávaly vznikat kompromisní řešení.
Mapa na které je vidět i Calaiská úžina, na jejíž plážích, ještě dlouho po 6. červnu 1944, Němci, díky Operaci FORTITUDE, očekávali "Hlavní vylodění Spojenců".
V lednu 1944 vyměnil SHAEF generála Morgana náčelníka štábu za generála Bedella Smithe, který se štábem zdědil a vzápětí začal modifikovat onen původní Morganův plán "COSSAC". Totiž v přípravě a plánování "Operace OVERLOLD", po lednu 1944, po zásazích Montgomeryho a Eisenhowera, došlo k zvýšení počtu jednotek a výsadkových lodí, oproti skutečnosti, kterou předpokládal původní plán COSSAC ( výsadkových lodí všech druhů bylo v roce 1943 vyrobeno v USA 19 489, jenomže ještě v květnu 1943 měl SHAEF k dispozici jen 3 323 vyloďovacích plavidel z čehož jen 1 024 jich poskytli Američané. Oněch 3 323 plavidel bylo pro plánování všech vyloďovacích operací - "Operaci HUSKY" - Sicílie, do Itálie, ale i pro "Operaci OVERLORD" i ANVIL. Nad vyloďovacími plavidly v USA vládl admirál King, který je především odesílal do Tichomoří proti Japoncům a teprve po zásahu generála Badella Smithe, v lednu, únoru 1944, kterého do USA k Marshallovi poslal Eisenhower, došlo k nápravě. Vyloďovací plavidla byla po únoru 1944 posílána přímo z výroby v USA do Velké Británie pro potřeby "Operace OVERLORD". Nejprve však musel generál Bedell Smith přesvědčit i generála Marshalla, například i o tom, že v Evropě je to jinak než v Tichomoří, neboť jedna vyloděná divize v Tichomoří, není jedna vyloděná divize v Evropě. V Evropě přes kanál La Manche musí být divize posílena přibližně na rozsah 1,5 divize, aby mohla mít nezbytné ženijní, tankové, protitankové a protiletadlové jednotky. Nemohou se tedy vyloďovací plavidla počítat dle tabulek z Tichomoří, jak to počítal běžně štáb admirála Kinga. Stejně tak ho musel přesvědčit o grandiózní velikosti operace, kde posilování vyloďujících se jednotek prvního sledu musí být průběžné, aby byly shromážděny dostatečné síly schopné odrazit všechny německé protiútoky, které se po zkušenostech s německou taktikou v prvním týdnu vylodění očekávaly. Vždyť jen v prvních dvou dnech se nově plánovalo vylodění 176 475 mužů a 20 111 vozidel, včetně 3 000 SHD, 1 500 tanků a 5 000 dalších OT.).
V souvislosti s oddálením "Operace ANVIL" - vylodění v jižní Francii - operace byla uskutečněna pod novým názvem "Operace DRAGOON" - původní termín byl 15. červenec 1944, aby pak byla operace posunuta na 15. srpen 1944, čímž bylo možno použít všechna vyloďovací plavidla ještě v Itálii a zbytek byl převeden pro potřeby "Operace OVERLORD".
Generál Montgomery proto mohl, jak víme, podle svého "mistrovského plánu", nechat rozšířit vyloďovací území za kanálem La Manche ze tří pláží na pláží pět, když nový plán počítal i s útokem na poloostrově Cotentin a dobytím města a přístavu Cherbourg. Nový Montgomeryho plán "Operace OVERLORD" po lednu 1944 vyžadoval, aby se v první vlně vylodilo na frontě široké 98 km 5 divizí (místo 3 v plánu COSSAC generála Morgana), které budou podporovat další 4 divize a bude proveden vzdušný výsadek v síle dvou divizí na obou křídlech vylodění. Řekli jsme již, že Američané se podle plánu Montgomeryho měli vylodit na nejzápadnějších plážích s krycími názvy UTAH a OMAHA a Britové a Kanaďané GOLD, JUNO a SWORD. Stejně jako ve všech vojenských plánech i u "Operace OVERLORD" existoval datum do kdy musel být materiál i vojáci uvedeni do stavu pohotovosti - tzv. "Den Y" ("ready day"), který byl stanoven na 1. červen 1944. Abychom řekli i další den, musíme říci, že to byl den útoku,"Den D", čili den k datu následujícímu po "Dni Y". Každá vojenská operace měla svůj "Den D", ale "Den D", kterým zde bylo 6. června 1944 se stal nejznámějším ze všech takových dní na celém světě.
Generál Montgomery úplně správně odhadl, že se Němci soustředí v "Den D" na zastavení invazních vojsk přímo na plážích, než by se soustředili na to, aby Spojencům úplně zabránili vylodění na pobřeží. Pokud měl být "Den D" úspěšný, Motgomeryho plán záležel především na námořní zásobovací trase admirála Ramsaye, která posilovala pozice vyloděných jednotek v Normandii a proto bylo životně důležité dobýt velmi rychle nějaké velké přístavní město. Pro všechny plánovače bylo velkým poučením vylodění v Dieppe 1942, kde se ukázalo, že nebude vůbec snadné obsadit nějaké přístavní město v "Den D" ihned přímo z moře. A právě proto nechal velitel 21. Skupiny armád generál Montgomery plánovat zásobování během prvních několika dní přes normandské pláže, než bude urychleně dobyto město a přístav Cherbourg. Montgomery počítal v plánech s tím, že během soustřeďování svých vlastních sil a zásob se 21. Skupina armád bude spoléhat na to, že Leigh-Malloryho AEAF zajistí po celou dobu vzdušnou nadvládu a bude Němcům bránit v upevňování jejich pozic, jako výchozích pro protiútok a bude ničit německé kolony pohybující se směrem do Normandie. Pro výběr usměrňující - Normandie - či Calaiské úžiny bylo nejdůležitějším faktorem, že obě území leží v dosahu stíhaček z jižní Anglie, a že námořní trasy mohou být snadno chráněny. Celý nový plán "Operace OVERLORD" po lednu 1944 - Montgomeryho "mistrovský plán" závisel na přežití vyloděných jednotek v "Den D". Veškeré konání muselo být prováděno tak, aby vyloděné jednotky udržely dostatek území, nebyly zatlačeny do moře, a následně vyhrály bitvu o soustředění sil, které tvořilo předpoklad pro prolomení předmostí v Normandii.
Suverénní Montgomery pak na plánovacích konferencích pro velitele SHAEF a velitele své 21. Skupiny armád v dubnu a květnu 1944 podrobněji načrtl co od bitvy vlastně očekává. A právě tohle naplánování a skutečnost byl ten rozpor. Montgomery jednoznačně tvrdil, že britská 2. A bude postupovat přímo z pláží a již v "Den D" dobude regionální centrum Caen, jediné velké město na invazním území, a bude pokračovat hluboko do vnitrozemí. Američané, americká 1. A, se bude pohybovat přes poloostrov Cotentin a dobude během jednoho týdne Cherbourg, jako zásobovací přístavní město. Montgomery suverénně předpokládal trvalý postup Spojenců, při kterém budou Němci prostě ustupovat a postupně vzdají celou Normandii. Ve svém výkladu pak říkal, že ze silného postavení mezi Caen a Falaise pak Montgomery hrozil přímým postupem svých vojsk na východ k řece Sieně. A zde historici říkají a já cituji:
"Není pochyb (s výjimkou těch, které po válce vyvolal sám Montgomery), že by byl tuto hrozbu realizoval, kdyby se bylo Němcům nepodařilo ubránit se, ale byl to hlavně předstíraný útok, který měl odlákat většinu německých vojsk a vázat je na Brity."
Sám Montgomery však dával přednost verzi, kdy celá jeho 21. Skupina armád měla udeřit přímo na Falaise a ke konci června měli Američané postoupit z Normandie na jih až k St. Malo a k Rennes. Až se tak stane, měla nastat pauza, neboť na pobřeží Normandie již bude dostatek spojeneckých jednotek. Bude to příhodná doba, aby generál Eisenhower převzal velení všech vojsk od Montgomeryho. Vznikne situace, kdy z jihu měla postupovat 6. Skupina armád (vyloděná v "Operaci DRAGOON" na jihu Francie) a kdy Spojence čekalo ještě mnoho tvrdých bojů. Celý výpočet zněl, že řeky Sieny v Paříži dosáhnou Spojenci za 3 měsíce ode "Dne D".
Montgomeryho plánovací štáb předložil v dubnu a květnu 1944 pro účely plánování soubor map, které ukazovaly variantní linie jednotlivých fází, podle toho jaký vývoj bitvy se předpokládal. Žádná bitva, jak všichni vědí, nikdy neprobíhá podle nějakého rozvrhu (nebo Montgomeryho "mistrovského plánu") - platí zde pravidlo, že "po prvním výstřelu se i sebelepší plány mění." I po invazi bylo zcela jasné, že to, co se dělo ve skutečnosti, bylo těmto detailním plánům generála Montgomeryho jen málo podobné. Generál Montgomery však neustále trval na tom, že vše probíhá perfektně, a že jeho "mistrovský plán" dosud nebyl narušen. Jeho tvrzení zvyšovalo podezření vůči němu, "že je mimo realitu" a jeho pověst ztrácela svůj lesk. Mnozí historici a novináři pak tvrdili v době osvobození Francie, že - šlo o vítězství navzdory Montgomerymu a nikoliv díky němu.
Při plánování si řekněme ještě jednu důležitou oblast. Řekněme si jak se americká historická literatura dívala na dalšího ze Spojenců, na Francouze, kteří se celé Operace OVERLORD také účastnili.
Svobodní Francouzi.
Když se francouzská vojska 6. června 1940 hroutila, byl generál Charles de Gaulle odvolán z velení své obrněné divize a stal se náměstkem ministra národní obrany a války. Ve funkci byl jen 12 dní, kdy francouzská vláda padla a generál de Gaulle uprchl do Londýna, kde ve svém projevu oznámil záměr pokračovat v úporném boji a veřejně odsoudil příměří mezi Německem a Pétainovou vládou. Vyzval všechny Svobodné Francouze, aby pokračovali v boji a prohlásil se za vůdce Národního výboru osvobození, viz. konec Č 93:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3948
Jak říká americká historická literatura, když Němci v listopadu 1942 okupovali vichistickou Francii (kromě perimetru kolem Toulonu ), byla de Gaulleova pozice vůdce Svobodných Francouzů, kteří se v srpnu 1940 přejmenovali na Bojující Francouze - poměrně pevná. Problémem byl jen absolutně nekompromisní postoj generála de Gaulla, který znamenal, po celý zbytek 2. světové války, problematické vztahy s Brity a Američany. Tak, jak se blížila invaze v Normandii, stával se požadavek generál de Gaulla, aby to byl on, kdo bude sestavovat po osvobození francouzskou vládu - problémem. Britové a Američané trvali na určité formě voleb, než uznají francouzskou vládu. De Gaulle považoval britský i americký požadavek za urážlivý, arogantní, když úplně stejně nehorázný se mu zdál problém, že Spojenci bez jeho souhlasu vydali pro svá vojska vlastní platidlo, tzv. "liberation money". Jen dobré vztahy mezi generálem de Gaullem a Eisenhowerem tlumily napětí a nechávaly vznikat kompromisní řešení.
